Deprese a jak ji zvládat

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 30 Další »
Lucrezia
337 příspěvků 16.1.12 12:47
Pepina 29 píše:
Chtěla bych vydržet ja říkáš jen doutnat ale nechat ho vyprkat,ale asi je ve mě něco špatně že už to nevydržím.

Vůbec v tobě není nic špatně!
Když to chce ven, musí to ven. Ono to doutnání rozhodně není zdravé, ale já jsem zas prostě taková. Raději se užírám sama, což taky není O.K.

A to, že si připadáš jak smetiště…to je moc smutné. Děsivé přirovnání…řadit se mezi odpad. Sebeúcta v pytli, ach jo…

Tichou domácnost znám a nesnáším stejně jako Ty. Te to druh trestu, který si chlapi vymysleli, druh manipulace, ovládání, psychické týrání. Hnus. To už je lepší fakt to řvaní.

pumi
91 příspěvků 16.1.12 12:55

Luc,
vplížilo se to nějak v noci, hrozně sem se často budila. když sem usnula, tak mě vždycky probudila moční můra, sem absolutně vyšťavená, jako by ze mě někdo vysál veškerou sílu k životu. A přitom bych chtěla žít, ale neumím se s tím dneska poprat. Do toho všeho jsem na nákupu potkala bývalého… Docela mě rozhodil jenom pohled na něj - začala sem cítit paniku a rozklepala sem se.
Co se to se mnou děje? Cítím, jak se uzavírám sama do sebe :zed:

Lucrezia
337 příspěvků 16.1.12 13:00
Pepina 29 píše:
Jak to řešíš ty,když je ti na nic?mě příjde že jsem ta špatná já.A nevím jak se změnit,aby to vyhovovalo všem.

Ani se neptej, jak to řeším já. Rozhodně nic, co by bylo hodno následování.
Uchyluji se k sebedestrukci.

Ty se chceš změnit, aby to vyhovovalo všem? Nikdy se přece nezavděčíš všem. Musíš vyhovět aspoň tomu nejdůležitějšímu člověku. A to jsi Ty sama.
Pro Tebe nemůže být nikdo důležitější, než Ty. Protože když nejsi v pohodě Ty, nemůžeš být přínosem ani pro druhé.
Jednoduchá matematika.
Jo, mozek chápe, ale vím, jak je to s tou realizací. S tou jsem taky na štíru…
:think:

Lucrezia
337 příspěvků 16.1.12 13:04
Pumi

To je zvláštní…záchvaty paniky? No potěš koště, to je zážitek jak víno, co?
Jak se zklidňuješ? Dýchání? Bylinky? Co Ti pomáhá?

Jednou jsem v terapii měla podobný záchvěv úzkosti. Bylo to přímo reakce na terapeuta, prostě z něj mám někdy nepochopitelnej strach. Ptal se mě, jak mi může pomoci…mně by pomohlo jen utéct. Takhle jsem tam přetrpěla do konce, a zkoušela s tou úzkostí mluvit. Bylo to děsné. Třásla jsem se , sucho v krku, myšlenky lítaly jak zběsilé, mluvila jsem jak trotl…fakt jsem se až styděla, za svůj projev.

pumi
91 příspěvků 16.1.12 15:22
Lucrezia píše:
To je zvláštní…záchvaty paniky? No potěš koště, to je zážitek jak víno, co?
Jak se zklidňuješ? Dýchání? Bylinky? Co Ti pomáhá?Jednou jsem v terapii měla podobný záchvěv úzkosti. Bylo to přímo reakce na terapeuta, prostě z něj mám někdy nepochopitelnej strach. Ptal se mě, jak mi může pomoci…mně by pomohlo jen utéct. Takhle jsem tam přetrpěla do konce, a zkoušela s tou úzkostí mluvit. Bylo to děsné. Třásla jsem se , sucho v krku, myšlenky lítaly jak zběsilé, mluvila jsem jak trotl…fakt jsem se až styděla, za svůj projev.

je to docela silné kafe, to máš pravdu, horko těžko to rozdýchávám, co jiného taky, že? Toto se mi nikdy nestávalo.
Někdy si připadám, jako bych to snad ani nebyla já :nevim:

Zajímalo by mě, kdy se to u mě zlomilo, co bylo tím prapůvodním spouštěčem, vždycky sem byla člověk, co má rád lidi kolem sebe, ted ostatní moc nemusím, chybí mi taková ta bezstarostnost, elán, možná i nadhled, vždycky sem pro známé a kamarády fungovala jako taková vrba, věděli, že se mi můžou svěřit s čímkoliv a že si to nechám pro sebe. Teď, když je mi někdy ouvej, tak mi připadá, že to nikoho nezajímá. Na některé sem přehodnotila názor, docela mě ta povrchnost mrzí, mnozí lidé umí jen brát… Ne nadarmo se říká, že v nouzi poznáš přítele :hug:

Lidičky, ani netušíte, jak sem ráda, že tady tahleta diskuze funguje a že se můžu podělit se svými radostmi (i když jich ted není moc) a strastmi. Děkuji všem…

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 16.1.12 22:04

I to je dnes úroda! Tak postupně:

Lucrezia píše:
Sama dobře víš, že bys chyběla, a nejen dětem.

Noo, občas se stane, že člověk skutečně nemusí nikomu chybět…(není to případ Pepiny). V tom případě je třeba si uvědomit, že účelem našeho bytí není někomu chybět! Na co chceme někomu chybět? Žijeme, ano, proč? Nevíme, diskuze se hemží názory. Ale nikdo nemůže říct, že existujeme proto, že bychom někomu mohli chybět. Důvod naší existence nespočívá v tom, že máme někomu chybět.

Pepina 29 píše:
Manžel byl vyjmečně doma a pohádali jsme se na tolik,že jsem sedla do auta a odjela
Ano, to chápu, řízení dokáže uklidnit, člověk se musí soustředit na něco jiného, než sám na sebe, do toho motor, který vrní a přitom poslouchá…uklidňující.:-) Jen ty myšlenky na nehodu uklidňující nejsou.

Pepina 29 píše:
Manžel mi neřekl nic,klidně šel spát.Vůbec se po mě nepátral.Jsem mu zřejmě ukradená.Nevím kdy přijede nebo zda li vůbec přijede.Vyndala jsem si kýbl s vruty a přebírám je podle velikosti jak popelka,jen abych dělala něco rukama a nemyslela na ten včerejšek.
Tvůj manžel je normální sobec! Toto není o tom, že ty nejsi dokonalá. To je o tom, že on žije ve světě, kde se všechny planety otáčejí kolem něj…

Pepina 29 píše:
Teď bude tichá domácnost a to mě deptá snad ze všeho nejvíc.I měsíc jsme se spolu dokázali nebyvit a to je hnus.Bylo to v době kdy mě podváděl.Proto mu asi teď nedokážu věřit,že to nedělá zas.Manžel je taky cholerik,ale bohužel já nedokážu neodpovědět.Chtěla bych vydržet ja říkáš jen doutnat ale nechat ho vyprkat,ale asi je ve mě něco špatně že už to nevydržím.Připadám si jak smetiště,kam se už nevejde ani gram špíny.
On to ví, že to na tebe platí, proto to používá! Tak na to kašli, choď po kamarádkách, na kosmetiku, do bazénu…uvidíš tu paniku u něj. V tobě rozhodně v tomto směru nic špatně není. On může řvat a ty ne? Kde to žijem…

Pepina 29 píše:
mě příjde že jsem ta špatná já.A nevím jak se změnit,aby to vyhovovalo všem.
Lucrezia píše:
Musíš vyhovět aspoň tomu nejdůležitějšímu člověku. A to jsi Ty sama.
Přesně tak. Ty musíš usilovat jen o to, abys vyhověla tomu, jak by asi měl tvůj život vypadat v ideálním případě. A to rozhodně není respektování umrčeného, sobeckého chlapa, co si dělá, co si zamane.
Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 16.1.12 22:06

Pozn. Od „Přesně tak“ píše Sens.

Lucrezia
337 příspěvků 17.1.12 04:52

Sensell,
Ty se dnes překonáváš. ;)

Njn, mluvíš mi celkem z duše. Hezky jsi napsala, že naše existence tu není proto, abychom někomu chyběli. Kdy konečně překonáme ten společností nám vecpaný blud, že ostatnjí jsou důležitější, než my sami?…

Jak je u Tebe?

U nás sněží, a já mám radost ze sněhu. Zjevně jako jediná široko daleko v okolí. :)

V noci zas moc nespím, tentokrát jsou na vině kočky, jsou nemocné (zánět močáku, tedy minimálně jedna), a hrabou v záchodku, mňoukají, zápasím s nimi 2× denně při podávání ATB a kevšemu musím s nimi zase k vetovi a to bude chtít autem…v tom počasí, no, to se manžel asi zblázní. Bojí se hlavně o své autíčko. Nevěří mi. Nejsem zkušený řidič, ale tohle zvládnu. Taky tam může zajet sám, dopoledne, je doma. Ale to bude pro něj dilema, už to vidím.
Manželko starej se o kočky, ale mě do toho netahej,že jo.
Vyváděl tu jak šlak, když jsem se zmínila, že kocour má v moči krev. Nervák fakt.Pak mu říkám, že nebudu večeřet, že mě bolí žaludek. Zas vyskočil jak čertík z krabičky..že pořád něco, no vypadalo to, že mám já i kočky minimálně rakovinu, jeho reakce na nemoci blízkých je jaksi neadekvátní.
No, každej jsme nějakej.

Dnes mě čeká nepříjemné jednání v práci, musím se na to trochu připravit. Argumenty, asertivitu, klid. Uf.
Alke k čemu by byl život bez takovýchto výzev, že jo.

Tak se držte všichni nad vodou…

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.1.12 20:16

Já se sama divím, jak mi to včera psalo a mozek jel! No, budiž to k užitku Pepiny…
Luc,
hele, Ty teda taky nemáš doma extra supermana. Ani obyčejného normálního hodného chlapa. Kočky mají problém, on se nervne. Ty máš „problém“, on se nervne. Kruci, já jsem celkem ráda, že jsem sama…aby mi ještě tak někdo hudroval do života, se kterým mám potíží i tak dost! Ženy, co to s náma ti chlapi ale dokáží udělat! (Nejsem feministka ani náhodou! Takže: Lidi, co to s náma ti partneři ale dokáží udělat?!)
Co u mě? No stacík tak jaksi určuje denní rytmus, do toho učím štěně na záchod ven, do práce se vracím od února a dost se těším, protože ráda ukončím toto bezčasí…
Luc, jak jsi dopadla?

Lucrezia
337 příspěvků 17.1.12 21:02

:mrgreen:
No jo, já toho muže vždycky tak pomlouvám (přitom si nevymýšlím, píšu pravdu, ale jen tu „horší“ pravdu), že fakt v tom mém psaní vypadá jen jako nelida. :)

Njn, umí být sobeček, to ano, ale umí být i strašně fajn, pozorný, galantní a je s ním sranda. Obě tyto polohy mu patří a jedna se nedá oddělit od druhé.
To jen abych ulevila svému svědomí…

Sensel, a jak se Ti líbí ve stacíku? Jsi spokojená? Je to lepší, když máš tu pravidelnou péči? Těšíš se tam? Vlastně už máš týden za sebou, co?
Těšíš se hlavně do práce, jak píšeš, tak snad to bude lepší, no. Kéž by.

Jak jsem dopadla? Myslíš v práci? Jo, vyřešila jsem to co jsem měla. Nic příjemného, ale zvládnuto. Mám jeden bezvýznamný bodík k dobru. ;)

Jsem zvědavá, jaká bude noc, možná bych se po čase i ráda vyspala. Uvidíme, jestli dá Bůh…a kočka.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.1.12 21:30

Luc,
Bezvýznamný?!!! No tak! Jsem ráda, že Ti to dobře dopadlo, protože významné to určitě bylo, ať se už jednalo o cokoli. To, žes to zmínila, znamená, že to význam rozhodně má! Takže moc gratuluji!
Chlapa Ti už pomlouvat tedy nebudu, jsi inteligentní osoba, takže pokud ho omlouváš za neomluvitelné, obelháváš sebe sama. Pokud je to prostě osobnost se vším všudy, jen jsi zdůraznila jeho negativum, pak budiž. Dokážeš sama vyhodnotit, zda jsi s tím správným člověkem. O tom jsem přesvědčená. Jestli neobelháváš sebe sama, tolik přesvědčená nejsem. Ale doufám, že vidím tu tmavší stranu měsíce. Ty jsi velmi chytrá ženská.
Stacík?
Ehm, noo, jedno nelze upřít. Můj den dostal jasný řád. Musím vstát a vypravit se tam. Jinak jsem ale čekala víc. Čekala jsem skupinovou terapii, osobní přístup. Ale ono se místo toho řeší, co se uvaří, kdo co bude dělat..takové ztrácení času. Nevím. Ještě vyhodnotím po dalším týdnu.

Lucrezia
337 příspěvků 17.1.12 22:37
Stacík

Máte tam, předpokládám aspoň jednoho terapeuta, ne? Tak to on vás nechá jen tak mluvit, bez toho aby to nějak vedl?
Třeba je to záměr, kdoví, co z toho vyleze.
My jsme byli ve stacionáři spíše mlčenliví, když jsme se ještě neznali. Koukali jsme na sebe, nikdo nic nechtěl říkat. Čekali jsme, až nás terapeutka povede…takoví ospalí a depresivní jsme tam byli. Když nám po skupinkách zadala úkol, často jsme nepracovali, nešlo to, nechtělo se nám, zdálo se nám to nesmyslné, ty úkoly.

Já teĎ beru dost vysokou dávku AD, mám trochu problém s cukáním v končetinách, takové tiky, to je nepříjemné. Uvažuji jestli to nesnížit, ale zase už jsem dlouho se necítila takto, jako že mi úplně vymizela chuť na sebevraždu, teď jakoby nechápu, jak jsem to někdy chtěla udělat.

Dnes jsem měla terapii, byla divná. Takové jedno z těch vágních sezení, co musí proběhnout, aby na nich mohla vyrůst sezení výživnější. Vata, vycpávka do polštáře. Hrozně bojuji s úzkostí v terapii. Teď mi to vyletělo díky těm lékům, aktivizují. Takže jsem jak na jehlách, sevřený žaludek, prostě úzkost, no. Ale furt lepší, než deprese a žravost, co jsem měla předtím.

…tak jsem se tu zas vykecala… ;)

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.1.12 17:40

Ale ano, je tam psycholog. No, prostě jsem si to představovala naplněnější.
Já se zas s AD motám, jak kdybych byla přiopilá, teda chvilkama, ne pořád. Nebo jako kdybych měla nízký tlak a prudce stoupla. Nevím, jestli mi ty AD vůbec k něčemu jsou. Ty výkyvy nálad trvají, psychika prostě je silnější než léky.:-(

Lucrezia
337 příspěvků 24.1.12 12:47
Ahoj

Zdravím, lidi.
Tady je ale zdechlo…
Jestli je to známka toho, že deprese ustoupila a máte všichni jiné starosti, tak to je jen dobře. Jen tak dál. Mějte krásný den, a nejen tento…

Lucrezia
337 příspěvků 24.1.12 13:33

Jak pomůže Wellness na depresi?
Ivono,
víš, to není sranda. Nejde jen o nějakou blbou náladu, kterou by se dalo rozptýlit zábavou, sportem, péčí. Kolikrát jsou to stavy, které bych Ti nepřála vidět, nevím, co byste tam s takovým deoresivním člověkem dělali.

Jo, na doléčení, jako rehabilitaci, proč ne. To může být fajn.

Lucrezia
337 příspěvků 24.1.12 13:41
WellnessCoach píše:
Ja si to samozrejme umim predstavit. Tělo bychom mu vyčistili a vyživili, s čistými a silnými orgány se pak lépe zvládá stres a chmury=)

Jj, kéž by to bylo tak jednoduché…
;)

Lucrezia
337 příspěvků 24.1.12 13:53

Téda, a co to bereš, že Tě to tak nabudilo? ;)

Tom69
172 příspěvků 25.1.12 18:51
Maribel

Ahoj Maribel, vítám Tě na diskusi, a děkuju za Tvůj moc hezký příspěvek. Dlouho jsem si nebyl jistý, zda tato diskuse opravdu někomu pomůže, ale v současné době jsem si téměř stoprocentně jistý, že ano. Minimálně v tom, že kdo emoční labilitu nepoznal, at to nazýváme, jak chceme, tak nemůže pochopit. Tady máš stoprocentní jistou, Luc počínaje a Sens konče, že víme, naprosto přesně o čem mluvíš. Já tady jsem poslední dobou méně, protože mám sezonu, a můj veliký pes toho strašně moc sežere:-) tak se musím otáčet. Ale je tady strašná spousta skvělých děvčat, která bojují, podpoří, a mám takový pocit, že vše se sice pomalu, velmi pomalu, ale v dobré obrací. Zatím se měj Tom

Lucrezia
337 příspěvků 25.1.12 19:23
Maribel

Taky Já Tě tu vítám, a byla bych ráda,kdybys o sobě napsala víc. Tedy aspoň to, co internet snese a nevezme Ti Tvou anonymitu.
Jak s tím pojuješ, jak se to projevuje, jak trávíš dny, co Tě baví, apod.

Já mám teď docela dobré časy, když nemyslím na další dny a budoucnost.
Zdá se, že jediný můj problém je nyní asi jídlo…nic nového. Ale jak to není deprese, je to O.K.
Dost mě sužují i úzkosti. Jen tak, i v klidu. Připisuji to těm lékům, ale nevím nevím.
Včera jsem byla v terapii a musela jsem doktorovi přiznat, že se ho ještě po těch letech bojím. Pitomost, ale je to tak.
Jak Ty, bereš nějaké léky?

Tom69
172 příspěvků 25.1.12 21:10
Maribel

Nezlob se, že tak krátce, krapánek nestíhám. O Sens se neboj, jsem s ní v kontaktu. Hezký večer Tom

pumi
91 příspěvků 26.1.12 12:18
ahoj lidičky

jsem velmi vděčná, že tato diskuze existuje.
Pokoušela sem se o svých pocitech prázdnoty a úzkosti mluvit se svojí rodinkou -bohužel sem pochopení nenašla - vlastně to dopadlo tak, že sem fakt divná a podle některých si vymýšlím. Těžko se to vysvětluje někomu, kdo „se stará jen sám o sebe.“ Jelikož nejsem ten typ, co je rád středem pozornosti, takže jsem si o5 vytvořila kolem sebe zeď… a komunikace se omezila na minimum. Je to v pytli, když čekáš podporu a ono nic. Tady mám pocit, že se můžu klidně svěřit s čímkoliv a nikdo mě neodsoudí :-) (doufám).

Všem moc držím palečky, ať jste na tom líp než já a máte podporu…

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.1.12 18:17

Ajejej, to jsou mi věci! Chvilku má člověk napilno a už prošvihne takový rozjezd diskuze!
Maribel a všichni mí „fanoušci“: nebojte se nic, jsem v pořádku. Chodím teď do stacionáře a chystám se na návrat do práce, takže nevím, kde mi hlava stojí! Navíc jsem měla dojem, že se diskuze nějak zasekla, tak jsem ji přestala hlídat. Teď mi jde hlava kolem z toho, kolik je zde příspěvků.
Maribel, máš dojem, že Ti ujel vlak? Noo, mě je o pár let víc než Tobě a taky děti ještě nemám a ani nemám v dohlednu někoho, kdo by aspiroval na jejich tatínka. Tak si z toho nic nedělej a prvně se dej dohromady, pak si teprv pozvi do života někoho, s kým by Ti mohlo být dobře a kdo Tě podrží, když by se náhodou vrátily zlé časy. Osobně doporučuji pro začátek pejska. Musíš se o něj postarat, on Ti určí denní rytmus, co musíš prostě dodržet, protože ani depresant nedokáže týrat jiné stvoření než sám sebe. Taky akvárium je skvělá věc. Rybičky moc nechtějí, ale je na ně krásný pohled, uklidnujě to. Taky mám neschopenku na své stavy, byla prospěšná, ale pozor, nepřetáhnout. Pak to může mít zcela opačný efekt. Snaž se dělat si radost, být na sebe hodná, kup si permanentku na cvičení, kup si něco hezkého, vymaluj si pokojíček, zajdi ke kadeřnici… Ty jsi ta nejdůležitější na světě… Co máš ráda, co ráda děláš? Máš ráda výlety? Já jsem z Brna, to není daleko, tak můžem i něco vymyslet dohromady.:-) (Jo, není mi každý den skvěle, to určitě ne, ale žiju a snažím se… Tom ví)

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.1.12 19:12

Maribel, díky, že mi držíš palce, já je Tobě držím taky! Emočně labilní osobnost je diagnóza, co Ti řekli doktoři?
Já bojuju moc a stále, občas je pár dní líp, občas jsou ty boje horší. Jsem zvědavá, jak se to vyvine, až začnu chodit do práce. To bude buď skok nahoru, nebo totální propad.
Jinak ovšem musím říct, že problémy mám už od puberty.
Maribel, píšeš o tom, že nechceš dopřát potěšení svým spolupracovníkům, kdyby viděli, že máš problémy. No to naprosto chápu. Ale jedna důležitá věc! Lidi, co jsou na toto soustředění, mají většinou největší problémy sami se sebou nebo svým soukromím. Kdo je srovnaný sám se sebou, nemá potřebu hodnotit, natož snižovat životy lidí kolem sebe! I podle toho vybírej své přátele. A na ty, co kolem sebe sekají, se dívej s litováním, ještě na TO nepřišli…
Taky jsem nekonfliktní, ustupuji lidem, respektuji, taky se klepu před lidmi, i když je to nesmysl. Poslední dobou si to uvědomuji víc, tak se klepu míň. K lidem se stále chovám slušně. Na to věřím. Měla jsem vcelku vysoké postavení před neschopenkou, ale vždy jsem lidi respektovala. Myslím, že to je depresantům aspol. společné. Máme úctu k lidem. Nejsme arogantní a netrpěliví.
Pumi, Pepino,
Nečekejte podporu od těch, co nevědí nic o depresi. Plakejte, pokud podporu nenajdete tady.
Pepino, Čeho se bojíš! Jestli se tchyně něco dozví, tak by leda měla profackovat svého synáčka! Krucinál, ty přece jsi nic neudělala! Tvůj muž by měl mít nervy. Ty jsi světice.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.1.12 14:34

Maribel,
Teď nevím, jak dlouho jsi na té neschopence, jak dlouho bereš AD, jestli teprve nečekáš, až zaberou. Pokud jsi na neschopence chvíli, poradím Ti to, co řekla na začátku paní doktorka mě a měla skutečně pravdu: Hlavně žádné velké myšlenky. Teď se soustřeď jen na to brát včas léky, hodně spát, jestli vydržíš tak číst. Jinak neřeš, jak vypadáš, to až později. Kominík přišel kouknout na komín, ne na Tebe. Jestli jsi už na neschopence dýl, tak sis prostě odvykla na lidi, ten pocit jsem zažila taky, pomáhá mi na to stacionář, kde se pozvolna zase učím lidi vnímat. Možná by Ti něco podobného taky prospělo, co Ty na to? Hlavně pokud si připadáš se svými potížemi divná a nenormální, vřele doporučuji, protože se budeš denně setkávat s lidmi, kteří mají +/- stejný problém. Je to docela úleva, navíc můžeš otevřeně mluvit o tom, jak Ti je, a cítit lidské pochopení. Je dobře, že jsi u rodičů, aspoň jsi s někým, ale to úplné pochopení se Ti od nich dostat nemůže, podpora ano, pochopení ne. Tak to zvaž. I to je způsob léčby. Poraď se s psychiatrem nebo obvodním lékařem.
Pepino,
Užij si návštěvu a ničeho se neboj. I kdyby se náhodou tchyně o vaší situaci dozvěděla, možná se Ti naopak uleví a třeba zjistíš, že stojí na Tvé straně, a budeš cítit konečně v někom oporu. Nikdy nevíš, co může z čeho vzejít.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.1.12 15:58

Maribel,
Určitě se chceš vracet tak brzy do práce? Já po svém kolapsu jsem doma skoro třičtvrtě roku. A to jsem měla dřív problém vzít si týden dovolenou, myslela jsem, že beze mě to nejde. Ale šlo a mě to prospělo. Získala jsem od pracovních věcí odstup a teď se do práce vysloveně těším. Ohledně stacionáře Tě zklamu, ty o víkendech nefungují. Na net se ale každopádně podívej. Taky bych Ti poradila začít chodit k psychologovi. Psychiatr řeší hlavně medikaci, ale Ty si potřebuješ popovídat a přijít na to, proč si nevěříš, proč se před lidmi bojíš, jak žít s emoční labilitou. On za tím vším bude jistojistě Tvůj otec, ale může toho tam být víc a je dobré o tom vědět a pozměnit trošku některé vzorce chování. Ono se pak porovná i to prožívání. Psychiatrička Ti nějakého psychologa určitě může doporučit a divím se, že to neudělala. Že jsi nechtěla zůstat v bytě sama, to chápu. Já sama jsem a je to dost peklo chvílemi. Opět a znovu Ti doporučuju pejska. Máš se na koho citově upnout, city jsou navíc opětované a bezvýhradné, pejsek nehodnotí, jestli jsi tlustá, taková nebo maková, pejsek Tě prostě zbožňuje a chce, abys měla radost. Nějaké to štěně by Tě přivedlo na jiné, veselejší myšlenky.
Jak pokračuju já? Těším se do práce, i když mám pochopitelně obavy, jak to budu zvládat. Ale samoty už mám po krk. Navíc ten pocit, že začnu s čistým štítem, ten taky není špatný. Docela pravidelně už venčím štěně, ještě stále ale uklízím to, co nestihneme, a že je toho dost. V bytě se mi daří udržovat pořádek, jakš takš se postarám i o sebe. I v tomto je ten stacionář výborný, prostě mi spolu s pejskem vnutí režim, který musím dodržet. V hlavě se mi sem tam honí černé myšlenky, ale snažím se udržet režim i tak, nakonec se pak můžu pochválit. Na tento víkend mám v plánu sepsat si své hlavní starosti v oblastech: práce, zdraví, peníze, vztahy a popřemýšlet o možných krocích, které by mi pomohly přiblížit se stavu spokojenosti. To můžeš taky zkusit, tím nic nezkazíš.
Tak mě napadá, pokud máš dojem, že Ti AD nezabírají, tak já ho mám chvílemi taky. Vysvětluju si to tak, že prostě nejsem klasický depresant, že ty emoce jsou prostě příliš silné.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.1.12 16:52

Ahoj Maribel,
Možná, že pejsek by pro Tebe byl dobrým důvodem, aby sis zvykla, že jsi v bytě sama. Samota je občas očistec, ale ne nadarmo se říká, že čím víc je člověk sám, tím víc je sám sebou. Je dobré naučit se snášet samotu. Mému štěněti je 5 měsíců a začíná poslední dny konečně chápat účel venčení, což mi dělá velkou radost, protože jsem už dost unavená z neustálého uklízení bytečku. Je to zlatý pes, zrovna mi usnul na noze. A i když prdí, jako starý chlap, tak ho miluju!:-) Dnešek mi nějak ulítnul, měla jsem dvě návštěvy, do toho oběd, procházky se psíkem, najednou 5 hodin a nic hotového. Ale je to dobře takhle, včera na mě opět začaly dotírat nepříjemné pocity a tíseň. Fakt se už moc těším na pravidelný režim daný prací. Už si nevážím toho, že je víkend, protože volný čas nemá pro mě cenu, je ho jaksi nadbytek a já se v něm topím a lapám po dechu a po nějakých ne umělých povinnostech. A stacionář bohužel mezi umělé povinnosti řadím. Do toho řeším s blížícím se nástupem do práce fakt, že jsem po AD přibrala 20 kg a do ničeho se nevejdu a jsem taková nakynutá. To taky optimismu nepřidá.
Na seznamu zatím pracuji jen ve své hlavě, tak nějak jsem to probírala i s dnešními návštěvníky, kteří jsou zasvěceni do mé situace, a pozvolna se mi začíná rýsovat, co do které kategorie zapsat a jak to řešit.
Co jsi dnes zvládla a nezvládla Ty?

pumi
91 příspěvků 31.1.12 12:27

ahojky lidičky,
psala sem už v pátek, alew koukám, že se mi to celé smazalo :-(
No děvčata, já sem z Moravskoslezkého kraje, je mi 30, svobodná, bezdětná a bydlím sama, už to bude 6 let - je to docela záhul. Sice sem si už zvykla na svoje vlastní bydleníčko, ale občas mívám pocit osamění. Nad nějakým zvířátkem uvažuji už delší dobu, ale se mnou je to složitější, bývám někdy celé dny pryč a neměla bych to srdce, nechat to stvořeníčko samotné doma. Jezdím občas na víkendy k rodince, a tam „pes nesmí překročit práh domu“ - citace hlavy rodiny.
Takže hledám jiné řešení. Jak sem psala už minule podporu jejich strany nečekám, docela mě to zklamalo. Mají holt jiné názory a je fakt, že kdo si něčím podobným neprošel jen těžko pochopí…
Konečně začínám mít pocit, že mi AD zabrala :-), už se to trošku zlepšilo, záchvaty pláče nemívám tak často a taky už se dokážu bavit s cizími lidmi. Krůček po krůčku se to lepší.
Pepinu obdivuju, holka klobouk dolů, já bych jí asi vyškrábala oči při první příležitosti… A co se týče tvého manžela - podle mě je obyčejný sobec, který si neváží vztahu, který má.
Mě to zatím s dětičkama nevyšlo, snad to ještě přijde. Říkám si co má přijít to přijde ;-). Opustily mě naivní představy, už nečekám na „prince,“ ti už asi vyhynuli :-), všechny moje vztahy tak nějak vyšuměly, jakmile sem začala uvažovat o budoucnosti, tak frajer couvnul - sice sem to obrečela, ale pak sem si řekla, že je to tak asi lepší, než mít po boku člověka, který to nemyslí vážně, tak to raději budu sama :roll:

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.1.12 12:55

Pumi,
Zrovna to dnes řeším. Je mi o 3 roky víc jak Tobě a dnes mě zachvátila panika, že mi ujel vlak. A to totálně. Nemám ani svůj byt, nemám přítele, děti. No, smutné…
Ale tak nějak se nakonec dostávám k tomu, že holt osud má zřejmě své důvody, proč tomu tak je, pokud mi není souzeno mít rodinku, pak asi musím najít jinou náplň života. Zatím je to pejsek, no a později se uvidí.
Pepino, jsi si jistá, že Tvůj chlap chtěl odejít kvůli Tobě a ne kvůli sobě? Mě se zdá, že ho docela omlouváš. Jinak klobouk dolů, vydržíš hodně.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.1.12 13:24

Jee, no, to Ti, Pepino, nezávidím. Přemýšlím, jak bych tu situaci řešila já, ale nic mě nenapadá. Tys na ni měla nějaké narážky?

pumi
91 příspěvků 31.1.12 13:29

Sens,
neboj, já to řeším skoro pořád - bludný kruh :-(
přitom mám starší sestry, jedna má 2 rošťandy 10+6 a druhá má 3 leté čertisko a je v tom - bylo mi do breku, když sem se to dozvěděla :nevim:
Snažím se možná i trošku vyhýbat se starším členům rodiny, to je pokaždé už je ti tolik, to JÁ VE TVÉM VĚKU už měla 2 děti a koukej jak se ti dělají vrásky kolem očí, stárneš holka, atd..... Moje reakce na to byla, v jakém věku - no jo sem holt ještě mladice, a že vrásky mám od smíchu a jelikož prý tu budu na světě strašit dlouho, tak to časem všechno stihnu :-)
Před depkou sem se ráda vracela údery ;-), ale teď se raději takovýmto lidem vyhýbám
každopádně tím chci říct, ŽÁDNÝ VLAK NÁM NEUJEL !!!!!! dneska je holt jiná doba a až to přijde tak to přijde. ŽIJEME DNESKA, TO JE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ a co přinese budoucnost? To je ve hvězdách ;-) Kažopádně je třeba žít dneska a těšit se na všechno co přijde :-) všechno má asi svůj smysl a ty máš Sens báječného společníka přímo u sebe…

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.1.12 13:32

Dík pumi,
Začínám se v životě nějak ztrácet. Asi jsem potřebovala něco takovýho přečíst.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.1.12 13:43

Dík Pepino,
Dnes jsem z toho hodně špatná. Jsem sama, nemám vlastní bydlení, není na obzoru nikdo, prostě jsem na nic. Díky za tu naději. Asi Osud má svůj záměr s námi. Asi i proto si prožíváme takové bolesti. Je nám to předurčeno.

pumi
91 příspěvků 31.1.12 13:46
holky moje zlaté

teď se dostala další podpásovku, volali mi, že práce, o kterou jsem hodně stála bohužel nevyšla - a to sem do toho dala maximum. Samozřejmě, prý sem nic neudělala špatně. Kurňa, proč ???? Mám pocit, ať se snažím, jak chci furt se nedaří :-(

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.1.12 13:50

Pumi,
Moc bych Ti chtěla pomoct. Ale momentálně ležím na zemi, na mě pes a já nedokážu ani sebrat sílu, abych s ním šla ven. Napíšu něco povzbudivého, jakmile se z toho dostanu.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.1.12 14:04

Holky, napište něco, co mi dodá sílu. Prosím.

pumi
91 příspěvků 31.1.12 14:09
bude líp :-)

Sens neboj, jsme s tebou ;-) jsem tu (a nejen já) kdykoliv jen pro tebe. Zrovna kutím, co si dám dobrého k papání - dej mi nějaký tip, mám chuť na něco fajnového a nemůžu se rozhodnout.
Klidně mi napiš co se ti honí hlavou - vypiš se z toho :-)

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.1.12 14:13

Co se mi honí hlavou? Že to nemá smysl. Že se chci zabít. Nechci už žít.

Lucrezia
337 příspěvků 31.1.12 14:14

Holky, Pumi, Sensell, Pepino,
jak jste se tu tak sešly, ráda bych Vám napsala něco povzbudivého.
Ale nevím, jestli jednorázové slovo má až takovou moc, aby dokázalo změnit náladu.
Jsem ještě v práci, tak jsem jen nakoukla a nestihla to dopodrobna přečíst, jen jsem to přelítla.
Můžu říct, že rozumím tomu pocitu, že ujíždí vlak. Měla bych ho taky, i když bych si to racionalizovala jakkoliv.
Co s tím pocitem? Snad jen si ho připustit, a dovolit si ho.

když jsem dnes terapeutovi říkala, že se na sebe zlobím, že se nemám ráda za to, jak to mám nastavené (vztahy, zásvislost, superego), tak mi řekl:
„A mohla byste si to odpustit? Mohla byste se tak přijmout?“
Tady je klíč k řešení. Máme ho jen my sami.

Tak nebudu mít rodinu a děti v době, kdy to ode mě společnost očekává. No a co?!

Lucrezia
337 příspěvků 31.1.12 14:16
Senseless píše:
Co se mi honí hlavou? Že to nemá smysl. Že se chci zabít. Nechci už žít.

Tak dobře. Přistupme na to.
Chceš se zabít. Co se stane, když se zabiješ?

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.1.12 14:21

Přestanu cítit tu bolest.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.1.12 14:22

Nebudu cítit nic. Nebudu. Což bude lepší než to, co je teď.

pumi
91 příspěvků 31.1.12 14:26

no tak na to děvče zapomeň !!!!
a co my ???? co bychom si bez tebe počali ???? Vždyť ty nás držíš nad vodou ;-)

Lucrezia
337 příspěvků 31.1.12 14:27
Senseless píše:
Přestanu cítit tu bolest.
Senseless píše:
Nebudu cítit nic. Nebudu. Což bude lepší než to, co je teď.
Jak víš, že nic nebudeš cítit?
Co když to bude ještě horší?
Já Ti rozumím, vím, co to je, chtít se zabít.
Ale je to fakt snaha uniknout někam, kde nevíme, jestli to nebude z louže pod okap.

Teď nic nechceš slyšet, protože to bolí. Vím. Bolí to teď a teď se toho chceš zbavit.
Co Ti pomůže teď hned?
Máš sílu se zabít?

Lucrezia
337 příspěvků 31.1.12 14:29
pumi píše:
no tak na to děvče zapomeň !!!!
a co my ???? co bychom si bez tebe počali ???? Vždyť ty nás držíš nad vodou ;-)

Co my, ale co ona? ;)
Kvůli sobě musí žít. My to za ni žít nebudem.
Pojďme na to.

Malé kroky. Malé, dosažitelné cíle. To si vždycky v depresi opakuji. Aspoň se doplazit do koupelny a pustit si studenou vodu na hlavu.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.1.12 14:29

Mám sílu dojít si pro prášky a spolykat je. Co po mě zbyde. Štěně. Zvykne si na někoho jiného. A vy se beze mě taky obejdete.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.1.12 14:30

Proč mám žít?

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.1.12 14:31

Já si na to neumím odpovědět.

pumi
91 příspěvků 31.1.12 14:32
Lucrezia píše:
pumi píše:
no tak na to děvče zapomeň !!!!
a co my ???? co bychom si bez tebe počali ???? Vždyť ty nás držíš nad vodou ;-)

Co my, ale co ona? ;)
Kvůli sobě musí žít. My to za ni žít nebudem.
Pojďme na to.

Malé kroky. Malé, dosažitelné cíle. To si vždycky v depresi opakuji. Aspoň se doplazit do koupelny a pustit si studenou vodu na hlavu.

máš pravdu Luc, Sens je nejdůležitější,
malé krůčky, doplazit se k první metě ;-)

Lucrezia
337 příspěvků 31.1.12 14:33
Senseless píše:
Proč mám žít?

Zkus to otočit. Proč bys neměla žít.
Jednou jsi byla vržena do vody, tak plav. Utopit se můžeš vždycky.

Jaké prášky si chceš vzít? Nechci Tě děsit, ale když to dobře nenamícháš, můžeš skončit jako slintající dement a do osmdesáti Tě budou v léčebně přebalovat. To by bylo teprv to pravé peklíčko, ani se nemoci zabít. Teď tu možnost máš. Můžeš ji kdykoliv využít. Nechcej si to jako poslední možnost.

Lucrezia
337 příspěvků 31.1.12 14:36

Sens,
už ses někdy zabíjela?
Víš, že to není jen tak? Víš jak obrovskou sílu má pud sebezáchovy?
Mě to hrozně překvapilo.

Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 30 Další »
Váš příspěvek