Deprese a jak ji zvládat

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 30 Další »
Lucrezia
337 příspěvků 9.12.11 08:42
Senseless píše:
)Jseš do toho se mnou?

Ne, nejdeu, nevydržela bych.

Víš, já uznávám každého cestu.
Zároveň jsem tak velký samaorost a rigida, že si potřebuji najít tu svou a netlačit, jinak se šprajcuju.

Takže si ráda vezmu vše co je je pro mě přínosné, ale selektuji a beru si z toho to, co je pro mě opravdu použitelné.

Vzhledem k mému způsobu stravování bych to nedodržela.
Mám pocit, že to uzdravení musí vycházet ze mě a musím jít svou cestou. talířky jsou O.K., ale většinu týdne já jím venku a při chůzi. Blbý, já vím…

veramis
8 příspěvků 9.12.11 08:46
Lucrezia píše:
Psych. vede stacionář. Proč tam nejdeš k ní do stacíku? Já byla taky. Vloni. V době nejtemnější depky, v době, kdy jsem baštila nejvyšší dávky AD… Stacionář mi pomohl, ale bylo to krátké. Po návratu z něho jsem byla za pár dní v šíleném stavu. Blé. Raději nevzpomínat.
Lucrezia píše:
Obávám se, že vůle je v depresi právě oslabena. Moc bych Ti to přála, ale nevidím to nadějně, sorry. Myslím tu svépomoc.Kdyby to šlo, tak už se něco děje, ne? A ono zatím to jde spíše dolů než nahoru
Lucrezia píše:
No, jenže já si vůbec nejsem jistá, jestli jsem na tom tak, že bych mohla poslouchat chválu, aniž bych zpychla. Raději to nebudeme zkoušet. Mě není za co obdivovat. Dělám chyby jako každej, teď taky plavu ve srajdách, i když trochu jinak, než Ty.
Mám problémy s jídlem, prostě žeru a tloustnu. Emocionální hlad se tomu říká. Cpát do sebe jídlo, abych přeřvala volání duše. Nechovám se k sobě zrovna správně…
Já mám prd co radit. Jen „chyby“ druhých je snazší vidět, než ty své…
senseless píše:
Pes neví, co se děje.. Ale je statečnej.
senseless píše:
Jsem asociál. Nechci nikam chodit. I ten detox jsem raději zvládla sama.
Lucrezia
337 příspěvků 9.12.11 08:49

Veramis, cituješ nás, ale co k tomu vlastně chceš říct? Chybí mi Tvůj diskuzní názor na to.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.12.11 08:58

Nenutím, chápu. Mě taky nikdy nikdo nepřesvědčí o něčem, co cítím jinak. Já mám aspoň konkrétní cíl a úkol, taky za co se případně pochválit. Nějaký cíl mi už dost dlouho chybí. Jen uměle vytvořené úkoly, abych zaplnila další prázdný den. Toto bude cesta pro mě, odjakživa jsem se hodnotila podle dosažených výsledků, ne podle toho, co jsem za člověka. Vím, že toto musím změnit, ale zatím s tím můžu pracovat aspoň takhle a nepadnout zpátky do té tmy a prázdnoty, bezčasí. Dneska jsem vůbec nezabrala, zas nějaké úzkosti, ale spíš fyzické. I tak jsem ale už o půl šesté pobíhala před domem za štěnětem a v šest pořádala svůj první talířek.
Můj vztah k jídlu taky není ideální, když jsem sama se sebou nespokojená, tak se pokořím tím, že se přecpu. Celá pizza atd. Prostě když jsem už k ničemu, tak ať jsem i hnusná, tlustá. Myslím ale, že bulimie to není. Já jsem pak spokojená, že to v tom břiše čvachtá, že jsem se pomstila sama sobě a dorazila se. Bude to částečně i model z dětství, mamka všechny problémy zajídala.
Máš to v hlavě moc hezky porovnané. A všechna ta bolest a utrpení, co sis prošla, tady lidem hodně pomáhá a ještě pomůže.

Lucrezia
337 příspěvků 9.12.11 09:18

V jedné úžasné knize jsem si dnes ráno cestou v autobuse přečetla příběh o Ošklivém káčátku. Přirovnání dost dobré k naší situaci.
Jsme jiné, společnost, ta většinová, nám to dává jasně najevo.
„Jsi jiné, nepatříš k nám“ a odevšad káčátko vyhnali.
Bylo krásnou dokonalou labutí, jen o tom nevědělo…
Všechny jsme labutě, jen se snažíme být kachny, a nejde nám to. Bohužel…ale proč by mělo?

Já jsem v přejezení nikdy uspokojení nenašla, vždy jen výčitky, a nejsem si vědoma, že by to bylo něco z dětství. Jídlo mi nikdo nevyčítal, máma naopak nás ráda krmila, až moc, spíše to byl můj vzdor, nejíst, protivilo se mi to…láska skrze jídlo…

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.12.11 09:31

Ano, to je velice dobré. A to, že kňouráme, znamená jedině to, že nemáme dost co na práci a málo opravdových starostí. Každý přece nějaké starosti má! Je těžká doba… Na toto už nemám slov a ani se nepokouším o osvětu. :zed:

Lucrezia
337 příspěvků 9.12.11 12:16
Senseless píše:
A to, že kňouráme, znamená jedině to, že nemáme dost co na práci a málo opravdových starostí. :

V tomhle si dovolím zcela nesouhlasit.
Kvůli tomu, že ostatní mají také starosti se ty moje nestanou menšími.

Nemyslím si, že kňouráme kvůli nedostatku práce a starostí. Myslím, že máme co na práci, a starosti dost velké-se svým zdravím.
Proč to tak shazuješ?

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.12.11 13:32
"Kňouráme"

To byla ironie. Toto je další oblíbená reakce v mém okolí kromě: Vstaň, musíš něco dělat. Tak si poruč. To jsou přímo vražedný slova, pokud je člověku zrovna zle. To je hotová bezmoc. To se divím, že reaguješ jen takto mírně, jestlis myslela, že toto míním vážně. To bych i ztlumená AD nebo zmordovaná depresí na maximum vyskočila z postele. :-)

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.12.11 13:41

Lucrezia, omlouvám se za přímočarost, ale jak ti funguje manželství? Myslím, že pro partnera to asi je pěkný zápřah. Máš vedle sebe zřejmě vzácného člověka. Jak se vyrovnává s tvými AD, emoční plochostí, kterou jsi popisovala a tím vším dalším? Mě se kvůli depresi, úzkostem a práškům rozpadl.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.12.11 13:49
"Kňouráme"

A za naprostý bonus považuji hlášku: Ty se máš, že jsi doma… Kdyby věděli, nikdy by neměnili. Už jsem se s tím smířila a odpovídám jenom hmm. Nemá cenu vysvětlovat. To je jak když migrenikovi při záchvatu řeknou: mě dneska taky nějak bolí hlava.

Lucrezia
337 příspěvků 9.12.11 17:09
partner

Sensel,
ptáš se na partnera. Jsem vdaná už dlouho, manžel zpočátku myslel, že prostě jen chlastám. Když jsem chlastat přestala, pochopil, že se nic nevyřešilo. Spadla jsem do depresí. No moc nechápal snažil se mě povzubudit, ale prostě tohle nikdo neumí, protože podle mě jediná pomoc v depresi je nechat toho člověka, trpět, a jen mu dát na jevo, že jsem tady, projít to s ním nebo i bez něj, hlavně neodsoudit, přijmout.
Partner samozřejmě nemá povinnost být s dlouhodobě depresivní ženskou. Nás pojily nejen děti, ale i pevný vztah, i když mnohdy dostal nafrak. Neměli jsme nikdy ideální manželství. Manžel býval dost sobeček, já se snažila přizpůsobit, nedělalo to dobře. Měla jsem taky své potřeby. Pak se to somatizovalo, jak jsem pila a byla depresivní, pak jsem přestala jíst a začala si ubližovat. tehdy dostal doopravdy strach. Snažil se to řešit „chlapsky“, a vyhrožoval rozvodem, mně to nějak už bylo jedno.

Když jsem neměla práci a zhroutila se z toho, prohlásil:
Ty naděláš, dyť je to jenom práce! :?
Když nebyly díky tomu peníze nepřímo mě obviňoval, že nás musí živit. Na což jsem reagovala pocity viny a ubližovala si ještě víc.

Vždy když je mi psychicky O.K., je vše jakoby v pořádku, a nepřiopouští si nic jiného.
Nechce vzít, že by tohle mohlo být na celý život.

Zatím se mnou je. Máme se rádi. Tedy já ho mám moc ráda. I když jsem ztratila iluze jenže chápu, že chránil především sebe a děti.Měl představu, že když řežu do sebe, že jednou podřežu i jeho… 8o
Nechtěl mluvit s mým doktorem ani terapeutem, považoval je všechny za blbce, když mě nevyléčili. :P
No, prožil si se mnou dost.
I strach. I lásku.
Trochu ho to změnilo, zmírnil ze svých požadavků.
Ale dodnes nesnese, když jsem unavená a přes den si lehnu do postele. Vadí mu i když jdu večer spát, je toho víc, chtěl by, abch prostě byla zdravá a funkrční,jako dřív. Ale nic už není jako dřív, ani to nejde. Ani to nechci.

Moje nemoc je také nástrojem, jak mu říct, že není vše O.K. a že mám taky své potřeby, překvapivě zjistil, že jsem doteď žila jen pro druhé…a že mám taky svůj strop

Příspěvek upraven 09.12.11 v 17:28

Lucrezia
337 příspěvků 9.12.11 17:09
Senseless píše:
Vstaň, musíš něco dělat. Tak si poruč. To jsou přímo vražedný slova, pokud je člověku zrovna zle.

Njn, těžko jim to mít za zlé. I když nemyslím, že je až tak nemožné uvěřit cizí bolesti, přestože ji sami nezažili.

Vezmi si např. porodní bolesti. o tom nikdo nepochybuje, že to existuje , přestože to třeba nezažil.
Deprese má ve společnosdti ale zcela jiné postavení. Na hranici simulantství…tedy v očích laiků.
Lékaři a terapeuti, co se jim třeba zabil depresivní pacient, k tomu ale přistupují jinak.
Já to buď nevykládám, a když už, tak lidi (aspoń přede mnou)reasgují chápavě. Jestli mě za rohem pomlouvají, že jsem magor, to už je jiná věc. To nevím.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.12.11 19:30

Děkuju, že to píšeš vše takhle narovinu. Spousta lidí se zoufale bojí o tom mluvit, i když tady je nikdo nevidí, nepozná. Ale pak je to ještě horší. Já jsem své okolí obeznámila ihned a kdo se mě zeptá, s tím se o tom bavím tak otevřeně, jak to snese a je schopen pochopit. Takto aspoň nehrozí, že mi to jednou někdy vmete do obličeje a já budu překvapená. Jednou se to stalo, stalo se. A já jsem ráda, že jsem to začala řešit. Spousta lidí tiše trpí celej život, jen aby se někdo něco nedozvěděl. Dokonalá byla jen Atlantida a jak dopadla..
Tvoje příspěvky se moc dobře čtou, knihu na toto téma od tebe bych koupila okamžitě. Jsi poklidný vypraveč, logicky uvažující strukturovaný mozek, co dokáže věci správně pojmenovat, myšlenky seřadit a tak nějak uvěřitelně je podat. A teď nechci lochtat tvé ego, jen to takhle vnímám od začátku a je moc dobře, že jsi tady.:-)
A jak je ti teď? Teď myslím AD nebereš, ne? Říkalas ale, že vždy po čase se problémy vrátí. Nechceš brát raději léky pořád?

Lucrezia
337 příspěvků 9.12.11 20:07
Senseless píše:
Děkuju, že to píšeš vše takhle narovinu. Spousta lidí se zoufale bojí o tom mluvit, i když tady je nikdo nevidí, nepozná. Ale pak je to ještě horší. Já jsem své okolí obeznámila ihned a kdo se mě zeptá, s tím se o tom bavím tak otevřeně, jak to snese a je schopen pochopit. Takto aspoň nehrozí, že mi to jednou někdy vmete do obličeje a já budu překvapená. Jednou se to stalo, stalo se. A já jsem ráda, že jsem to začala řešit. Spousta lidí tiše trpí celej život, jen aby se někdo něco nedozvěděl. Dokonalá byla jen Atlantida a jak dopadla..
Tvoje příspěvky se moc dobře čtou, knihu na toto téma od tebe bych koupila okamžitě. Jsi poklidný vypraveč, logicky uvažující strukturovaný mozek, co dokáže věci správně pojmenovat, myšlenky seřadit a tak nějak uvěřitelně je podat. A teď nechci lochtat tvé ego, jen to takhle vnímám od začátku a je moc dobře, že jsi tady.:-)
A jak je ti teď? Teď myslím AD nebereš, ne? Říkalas ale, že vždy po čase se problémy vrátí. Nechceš brát raději léky pořád?

Není jiné možnosti, než být upřímná. Jinak diskuize nemá smysl a terapie tím tuplem je k ničemu, když bych se tam snažila něco zatajit.

Když jsem se hlásila do své současné práce, napsala jsem své budoucí zaměstnavatelce otevřený mail, kde jsem nevynechala nic z důležitých prohřešků mého života.
Tenkrát si mě hned pozvala, mluvila se mnou skoro 3 hodiny a na konci našeho vyprávění řekla, že ještě od nikoho nikdy tak otevřený mail nedostala.
Asi jsem to tedy přehnala.
:mrgreen: Šokla jsem ji nejspíš. Ale nakonec je vidět, že to k něčemu bylo. :srdce:
Co se léků týče…mám je, denně bojuji s tím, vzít či nevzít.
S léky se tolik nepřejídám, ale zároveď nemohuz naslouchat signálů§m gtěla, které mě k jídlu nutí.
léky vezmu, až zase přijdou první známky deprese a až bude hrozit další sebepoškození.

Co Ty aléky? Jak se k nim stavíš ty?

Lucrezia
337 příspěvků 9.12.11 20:15

Moc se omlouvám za neustálé překlepy. Mám nový pidi-noťas a dost blobě se mi na něm píše, mám asi velké prtacky či co…

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.12.11 20:48
Léky

Tak AD jsem po dlouhém telefonátu s obvodní lékařkou tuto středu vzala na milost, i když mě dost štve pocení a přibírání na váze. Ale vysvětlila mi, jak bych vypadala bez nich. A budu je brát, dokud mi někdo nezávislý, objektivní, s nadhledem, který já ještě dlouho nebudu mít, řekne, že už smím.
Oxazepam mám pro jistotu. Jsem si teď hodně nejistá sama sebou, takže pokud fakt nestojím o to, aby někde na úřadě viděli mou sociální fobii (já se tak roztřesu, že se ani nedokážu podepsat), tak si 2 vezmu. Jinak ani ťuk. Lexaurin stačil!Dali mi ještě Chlorprotixen na zklidnění před spaním, ale ten neberu. Stejně se po něm neusne a pak ráno se zas nedá probudit. Jsem tak nějak mezi. Závislost na léky ve fyzickém slova smyslu jsem vyřešila, ale nějaké přecejen beru. Jinak přiznávám občasně skleničku bílého vína. Vím, že bych neměla na léky, ale mám ho moc ráda. Ale to není lék a neměla bych tuhle kombinaci ani zmiňovat.:-)
Taky mi hodně pomohl pes, všem bych ho doporučila. Já si ho sice pořídila i přesto, že mám občas hodně velké propady a to pak není pro žádné zvíře dobré, ale pokud ta deprese je taková, že člověk aspoň zajistí zvířeti granule a vodu a ruku visící z postele a hladící mu uši, pak pes je fakt „lék“. A to dlouhodobý.:-) No a ještě bych doporučila solárko. Přecejen teď si jít prohřát kosti je fajn a nemůže to uškodit.
Jo a já svému nadřízenému o svých prvních antidepresivech řekla taky narovinu. Stejně to vycítil, jen chtěl být ohleduplný. A i mě se vyplatilo. Udělala jsem ale chybu a vysadila je, protože se nic nelepšilo a já tloustla. Jenže 2 měsíce po vysazení jsem už byla na neschopence.

Lucrezia
337 příspěvků 9.12.11 21:31

Trochu se mi zdá, že se podceňuješ. Z Tvých řečí typu
„ještě dlouho nebudu mít nadhled“
anebo
„až mi někdo řekne že to mám vysadit“…apod.,
z toho mám trošičku pocit-a neuraž se- zbavení se zodpovědnosti sama za sebe.

Dost blbá pravda je, že nikdo jiný za nás nerozhodne, jak se cítíme a kdy je správná doba na vysazení.

Jsou lidi, co pro jistotu papají AD celý život-co kdyby že jo. A mají recht, protože jestli na sobě nezměnili vůbec nic než to, že zobou prášky, pak po vysazení musí rozhodně nastat pád dolů.Zpět, kde jsme byli předtím.

Jsem člověk, co chce mít věci ve svých rumkách, ale zase na všechno sama nemůžu.

Třeba v terapii už vypadám jako uzdravená, terapeut má satisfakci, a já nemám to srdce mu říct, jak se trápím na záchodě kvůli jídlu. Ale stejně nakonec budu muset, nebo mě to jídlo zcela pohltí. :poblion:
:cert:

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.12.11 08:54

Já bych neřekla, že se zbavuju odpovědnosti, ale vím, co jsem měla za stavy po vynechání lexaurinu, to jsem si v poledne nepamatovala, co jsem ráno někomu telefonovala. Někdy jsem si ani nepamatovala, že jsem telefonovala. Takže jsem se s okolím domluvila, že mi budou sem tam dávat zpětnou vazbu, jaký je můj vývoj, já v tu chvíli byla duševně mimo. A než jsem šla na kontrolu, tak mi shrnuli, co vše bylo od té poslední. To jsem řekla doktorce + jsem si psala do diáře každý den, jak mi bylo, jaký pokrok + jak to vidím já. A tak to dělám pořád, protože třeba poslední 2 dny je mi výborně, takže jsem schopná úplně zapomenout, jak mi bylo ve středu a ve čtvrtek. Znám se, jsem taková. Navíc s AD nemám moc zkušeností, ráda poslechnu doktorku, která měla zatím ve všem pravdu a předpověděla můj vývoj dost přesně. Nemám ve svém okolí ani nikoho, kdo AD bral. O oxazepamu jsem schopná si rozhodovat sama, ale AD ne.
S tím jídlem to určitě řekni, to je nesmysl, co děláš. :-(

veramis
8 příspěvků 10.12.11 09:03
První příspěvek

Ahoj,jsem vůbec poprvé na takových stránkách,takže se to učím.Byla bych ráda,kdybych mohla s někým promluvit o bolestech deprese.Nyní,když si to vše přečítám cítím i úlevu,že nejsem na to sama.Osm let bojuji,ale někdy si myslím,že už to ukončím,ale mít tu jistotu,že mně nikdo neprobere a neskončím na cvokárně.Chodím pravidelně k psychiatrovi,co jsem vystřídala pášků si ani nepamatuji.Jsou stavy kdy je mně lépe,je jich málo.Neusnu bez prášku na spaní,teď užívám Venlafaxin Sandozs 2 roky a zjistala jsem ,že mám po nich nějaký syndrom-strašný bolesti všech svalů,horkost,bolení v krku atd.Jěště do léta jsem byla roky závislá na neurolu a začla jsem mít halucinace,tak jsem byla na cvokárně,ale po týdnu jsem šla na revers domů je to tam šílené a to jednání,bez neurolu jsem vydržela,ale nic mě nebaví,nejradši bych vše zaspala a přitom jsem už ve 4 vzhůru a venčím svého pudlíka,který mě udržuje. Taky jsem se několikrát napila na prášky tak,že jsem o sobě nevěděla,to už je zoufalství,hledám únik a druhý den je to ještě horší.Žiju s manželem,ale těžko zdravý člověk pochopí co prožíváte.Jsem doma a nepracuji,protože nejsem schopná ani vylézt ven,mám pocit,že pomně všichni koukají/jako v paneláku to bývá/. Takže zvládám jednou za měsíc dojet k doktorovi ajsem zavřená doma s pejskem.Stále bych brečela a večer se přežírám jídlem protože jiné emoce neprožívám a nemám se s kým podělit. Jěště jsem zapomněla napsat,že roky večer beru 2 triccita,ale mám pocit,že mě už nic nezabírá. To ještě lidé závidí,že se mám,když jsem doma,nikomu to nepřeju.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.12.11 12:51
První příspěvek

Ahoj veramis,
Sama v tom určitě nejsi, on každý v paneláku dělá, jak žije spořádaným, spokojeným životem, nasmívá se na sousedy, ale myslím bychom se divily, jak to vypadá, když se za ním zavřou dveře. A to, že tvoji blízcí nejsou schopni pochopit, jak moc nesnesitelně ti je, tak, jak vidíš, v tom taky nejsi sama.:-) Já s tím taky ještě pořád zápasím, snažím se vysvětlovat, strašně chci, aby mě někdo opravdu chápal, ale to pravé pochopení najdeš asi opravdu jen tady. Takže dobře, že ses připojila.

Odborník přes léky je Lucrezia, já jsem vyzkoušela Venlafaxin Mylan a Seroxat a upřímně nevím, jestli nevyzkoušet jiný. Evidentně ti ale moc nepomáhají. Za sebe bych ti doporučila na spaní nebrat hypnotika (tipla bych, že je bereš), jen si buduješ další závislost, ale přejít např. na Chlorprotixen, o kterém jsem tu psala. Není návykový, není to klasické hypnotikum, zklidní tě tak, že třeba u tv nebo knížky časem odpadneš. Ale určitě jich existuje spousta jiných. Ten další prášek neznám. Myslím, že je dobré mít doma nějakou tu „berličku“, ale nemělo by to být nic, co ti navodí pohodu a klid, jen něco, co ti trošku uleví, když to fakt nejde. Já jsem se horkotěžko zbavovala lexaurinu, teď mám sice doma krabičku oxazepamu, ale to je proti l. slaboulinký prášek a já ho ještě 4× obrátím, než ho strčím do pusy. A jen když je nejhůř. Jinak holt jsem smířená s tím, že dny jsou šedé. Jedině pokud jsou černočerné a je jich po sobě tolik, že už fakt nevidím světlo na konci tunelu, zobnu, aby si odpočlo aspoň tělo.
To, že ráno se ti ani nechce vstát, ale nejraději bys den prospala, to jsem měla taky. Já s tím bojuju tak, že jsem si napsala na papír režim. Den začne v 5:30, budíček, nekoukám napravo nalevo, obleču tepláky, vezmu psa a jdu ven, kdyby kroupy padaly. Je mi jedno, jak vypadám, hlavně musím ven. Tam se rozchodím, pes mě většinou pobaví nějakým kouskem, takže domů dojdu nadýchaná čerstvýho vzduchu a hlavně s pocitem,že jsem vstala. Pak už je mnohem jednodušší se dopracovat ke snídani a dalším věcem. Jinak pokud opravdu nejde vůbec vstát, nebo to holt nedáš, doporučuju depresantův seznam. Mě pomohl naposledy ve čtvrtek - asi sis to přečetla - po dvou fakt nesnesitelných dnech jsem vzala papír a napsala na něj „uvařit si čaj“. A po čase jsem vstala a uvařila si ho a na lístečku odškrtla. Pak jsem si napsala „umýt hrníček“ a za chvíli šla a umyla hrníček. A takhle jsem to postupně rozchodila. Trvalo to celý den, ale ten další byl už lepší. A hlavně jsem to zvládla bez oxazepamu. Dneska tu mám ještě nepořádek, ale už 2 dny chodím se psem pravidelně a jsem umytá a převlečená. Jenže každý jsme jiný, tak třeba toto není zase nic pro tebe. Nevím, snažím se poradit, pokud ti to přijde jako nesmysl, tak to chápu. Jen prostě zkoušej a zkoušej, jak tu bylo také už řečeno: nakopej depku do…
Hlavně ale prober s doktorkou znovu ty AD. A určitě na ně nepij. To nadělá hroznou paseku a hlavně tím rušíš jejich účinek, takže jsi v podstatě jakoby ve stavu, kdy žádná nebereš. Sem tam sklenička podle mě nevadí, ale na chuť ne na lepší náladu. Ta teda rozhodně nepřijde, naopak přijde otřesný propad a už jsi v začarovaném kruhu.
Zkus si prostě vytvořit nějaký denní režim, i kdyby na něm bylo jen, v kolik si máš uvařit kafe, v kolik zapnout tv, v kolik někomu zavolat. Zkus to dodržet, časem přidat další. Mě v tomto vyhovuje i výše zmíněná talířková dieta, sleduju, jak jsem za dva dny mnohem akčnější, protože prostě po 3 hodinách mě čeká talířek, co nesmím vynechat. Do toho procházky s pejskem a ono už se pozvolna nabaluje jedno na druhé.
Doktorka mi poradila „chodit a dýchat“. A něco na tom je. Jen zvládnout ráno ten první krok…
Možná by pro tebe byl fajn ten stacionář, co jsme tu Lucrezia a já zmínily. Tam bys potkala každý den na pár hodin lidi, co prožívají podobnou bolest. A ve stacionáři s lidma nejednají jak s odpadem. To se bát nemusíš.
Moc ráda bych ti pomohla, snad v tom románu najdeš aspoň jednu věc, která ti pomůže nebo tě povzbudí.

Tom69
172 příspěvků 10.12.11 14:23
to Senseless

Ahoj, chci Ti jenom napsat, že vidím výrazný rozdíl mezi Tvými prvními příspěvky a mezi těmi posledními. Fakticky Ti nejsem schopen nic poradit, jen Ti chci sdělit, že Ti moc držím palce:-). Samozřejmě všem tady:-). Já si dneska odpoledne dám z mého hlediska extrémně zátěžový test, jdu oblézat obchodní centra a nakupovat dárky:-):-):-) Hezký den Tom

Lucrezia
337 příspěvků 10.12.11 14:53
Ahoj

Jen jsem nakoukla, tento víkend mám fakt nabitý, ale nedá mi to sem aspoň zajít. Jsem moc ráda, že se i Veramis rozepsala, mám hodně k tomu co napsat, chtěla byxch ji podpořit, ale momentáleně časově to nedávám, snad večer.A taky soucítím s Tomem a tím, žemusí pro ty dárky, taky to nesnáším…
A vlaSTNĚ jsem si díky němu i uvědeomila, jak Senselles „roste“, opravdu její první příspěkvy jsou jiné, než tyhle poslední. To je supr!
Ono to spočívá taky hodně v tom, že i ti „nejvíce nemocní“ z nás si v sobě zachovávají schopnost pomoci druhým a co nevidí třeba ani u sebe (což je přirozené a obvyklé), to jsou schopni vidět u druhých, to je prima. Na skupinové terapii nám říkali kdysi, že na tomhle je právě skupinovka často založená. od spolutrpících se kolikrát dostane nečekané pomoci, jinak než zas od odborníka.

My ve stacionáři byli skoro samí depresanti, tak tam to bylo obzvlášť těžké, každý zalezlý ve své depresivní ulitě. A tři týdny byla moc krátká doba na to, aby nastala skutečná změna. Nicméně nelituji…

jedna kamarádka byla ve stzejném stacíku jako já, jen o rok později, a ta tedy nadšená vůbec nebyla. podle mě prostě nebyla ve stavu, kdy to fakt akutně potřebovala. Protože co si vzpomínám, tak pro mě to bylo něco jako poslední štace před PL, kterou jsem si „nemohla dovolit“ a nechala bych se tam odvézt jen kdybych už opravdu z té postele nevstala.¨

Taky se chci ohradit, že nejsem žádný odborník přes léky. Jen se o to zajímám, co baštím já i mí známí, mám toho taky dost napolykáno… :oops:
a taky moje děti se s psych. léky dostaly do styku a musela jsem to řešit. Spíš odmítat, no.

Zdravím, a jdu zas dělat to, co jsem měsíce odkládala. Seminárku…ufff.

Příspěvek upraven 10.12.11 v 22:01

Lucrezia
337 příspěvků 10.12.11 14:55

Omlouvám se zase za ty přeťuky…klasika. Ten starý noťas mi to nedělal. tenhle furt…chjo.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.12.11 17:37
to Tom69, Lucrezia

:-) Snažím se a snažit nepřestanu.

Suzanna
3 příspěvky 10.12.11 19:48
ahojky

Jen Vám chci poděkovat za tuto diskusi a říci, že jste všichni neuvěřitelně výjímeční a brilantní človíčci. Obdivuji jak výstižně, upřímě a sebekriticky dokážete popsat Vaše pocity.

Před pár dny jsem narazila na takový hezký článek a jestli dovolíte tak Vám sem hodím link, který zřejmě admin smaže, ale neva:

Držím Vám palce, ať k sobě najdete cestu a ať se máte rády(i), protože jste skvělé, empatické a pro mě zcela normální osoby v bohužel dnes jaksi nenormálním světě.

Jak se říká: „Jen mrtvé ryby plavou s proudem“ a Vy rozhodně k mrtvým rybám nepatříte.

Klobouk dolů…

S.

Lucrezia
337 příspěvků 10.12.11 22:16

edit viz níže

Příspěvek upraven 11.12.11 v 00:19

Lucrezia
337 příspěvků 10.12.11 22:32
Senseless píše:
snad v tom románu najdeš aspoň jednu věc, která ti pomůže nebo tě povzbudí.

Mně se zdá, Sensel, že ta metoda s tím plánováním dne, a hklavně motivace vyhrabání se z postele (pes) Ti fakt sedí. To je supr.

Spousta lidí právě říká, že v depresi mají problém vylézt z postale. Říkala jsem si proto vždycky, že dokud vylezu, nejsem v depresi.

Ale bohužel to není tak jednoznačný. Zatímco jsem čekala až na tenhle příznak, který se u mě vůbec nedostavil (spíše jsem měla vždy menší potřebu spánku), tak mi uniklo, že v depresi dávno jsem, a že se jen projevuje jinak.
To píšu o době TENKRÁT.
Mívám i teď spíoše období lenosti, nedostatku energie, spavosti. Pro mě, akční osobu netypické.
Z postele vždy vstanu, mám dost motivací-jednak děti (byť už jsou větší, budím a vypravuji je stále do školy já) a jednak můj muž. Ten když vidí náznak deprese, už startuje, a začíná vyšilovat. Mám dojem, že už si ten „přepych“ nemůžu dovolit.
Tak ležím jen když není doma.
Než bych mu cokoliv vysvětlovala a dělala mu starosti, užil si toho se mnou dosti.

Jsou víkendy, kdy on je v práci, a já je celé proležím. Už se neumím ani přimět ke sportu, a kynu. Nesnáším své kynoucí břicho, a nedokážu proti tomu nic dělat. Hlavně už nechci nejíst, to jen vyvolá záchvaty hladu. Ale jíst normálně už taky neumím, takže jsem v tom kolotoči pěkně seknutá.

Ale až dokončím poivinnosti studijní, mám tu prima knížku o ženách, jídle, přírodních cyklech, a o tom, jak se dokážeme přijíémat…je skvělá, ta kniha, stihla jsem jen dvě kapitolky, a musela se vrátit k povinnostem.

Seminárku ještě nemám, ale konečně jsem se do ní pustila, během zítřka chci dodělat poznámky, a pak už „jen“ napsat.

Takže taky si dělám takové úkoly a motivace, proč něco dělat, proč tu být…
Stejně je to paradox, upsat se studiu a pak se chtít zabít. Škoda peněz a energie

Lucrezia
337 příspěvků 11.12.11 00:17
Lucrezia píše:
veramis píše:
Ahoj,jsem vůbec poprvé na takových stránkách,takže se to učím.Byla bych ráda,kdybych mohla s někým promluvit o bolestech deprese.Nyní,když si to vše přečítám cítím i úlevu,že nejsem na to sama.Osm let bojuji,ale někdy si myslím,že už to ukončím,ale mít tu jistotu,že mně nikdo neprobere a neskončím na cvokárně.Chodím pravidelně k psychiatrovi,co jsem vystřídala pášků si ani nepamatuji.Jsou stavy kdy je mně lépe,je jich málo.Neusnu bez prášku na spaní,teď užívám Venlafaxin Sandozs 2 roky a zjistala jsem ,že mám po nich nějaký syndrom-strašný bolesti všech svalů,horkost,bolení v krku atd.Jěště do léta jsem byla roky závislá na neurolu a začla jsem mít halucinace,tak jsem byla na cvokárně,ale po týdnu jsem šla na revers domů je to tam šílené a to jednání,bez neurolu jsem vydržela,ale nic mě nebaví,nejradši bych vše zaspala a přitom jsem už ve 4 vzhůru a venčím svého pudlíka,který mě udržuje. Taky jsem se několikrát napila na prášky tak,že jsem o sobě nevěděla,to už je zoufalství,hledám únik a druhý den je to ještě horší.Žiju s manželem,ale těžko zdravý člověk pochopí co prožíváte.Jsem doma a nepracuji,protože nejsem schopná ani vylézt ven,mám pocit,že pomně všichni koukají/jako v paneláku to bývá/. Takže zvládám jednou za měsíc dojet k doktorovi ajsem zavřená doma s pejskem.Stále bych brečela a večer se přežírám jídlem protože jiné emoce neprožívám a nemám se s kým podělit. Jěště jsem zapomněla napsat,že roky večer beru 2 triccita,ale mám pocit,že mě už nic nezabírá. To ještě lidé závidí,že se mám,když jsem doma,nikomu to nepřeju.

Ahoj,
já jsem jenom zvědavá, co se prášku týče. Kdyby se Ti chtělo napsat, jak silný ten Venláč bereš…já brala standardní dávku 150 mg. To není moc, přesto vysazování docela bylo znát.
Taky píšeš že bereš dvě Trittica, to jako dvě celé pilule? To bych byla totálně hotová. A nebo myslíš dvě třetinky?

Seš kočka, že jsi se dostala ze závislosti na benzácích. Že se v paneláku lidi divně dívaj, není nic neobvyklého, ale to máš těžký…na vesnici jsou od sebe dál, ale vidí si až do talíře. A co neví, to si dovymýšlí. Kašlem na drby.

Tvůj muž to s Tebou též asi nemá jednoduché, co. Mluvilijste spolu o tom? Jak to snáší on, jak se na to dívá, co si myslí? nevadí mu, že nepracuješ?
Mému muži to vadilo, a i když jsem byla práceschopná, a práci sháněla, měl dojem, že se málo snažím, to bylo ubíjející, přitom nic jsem si nepřála více, než pracovasat a nemuset myslet na to, jak hnusně mi je, celé dny. Vymýšlela jsem si různé činnosti, aktivity, chodila jsem desítky kilometrů, jezdila na kole, chodila běhat…cokoliv, jen nesedět doma a nebrečet, a neřezat se…

To víš, taky jsem to chtěla mnohokrát skončit. Ale jak píšeš Ty, kdyby se to povedlo, a já měla jistotu, že se to povede, aspoň.
Nikdy jsem se nakonec k tomu neodhbodlala, a proklínala jsem svůj pud sebezáchovy. Od té doby já se na smrt těším, fakt. Jennemám potřebu ji teď přivolat.

veramis
8 příspěvků 11.12.11 08:16
pokračování

Ahoj Senselles a Lucrezia jsem strašně ráda,že jste na mně zareagovali. Píší ohledně léků.Večer beru 2 celé Triccitta,žádné ulamování,přes den 3krát Atarax,prý není návykový a já mám strašné úzkosti.Ráno Venlafaxin,brala jsem 150,snížení na 75 a teď to zkouším bez něj,já mám strašný stava jako překrvení všech sliznic- bolení v krku,bolesti svalů,strašná horkost,hučení v uších.. prý je to venlavaxový syndrom,tak jsem ho vysadila.Ale je mi divně zimnice,z toho strašný pocení,jak to bude dlouho trvat?Píšeš ,že můj muž to nemá asi jednoduché,ze začátku jsem se vinila,teď už ne,já bach taky potřebovala pochopení.Jsme spolu vztah průměrný,ja jsem přes týden sama doma,manžel je od rána do večera v práci a vím,že je vynervovaný v práci,to dnešní tempo a strach,aby tě nepropustili,už nejsme výkonní třicátníci.Že nechodím do práce nic nříká,protože ví,že bych ji nezvládla.Já jsem dom a s vypětím sil zvládám domácnost-stále strašná únava,taky bych jen polehávala,a taky strašný problémy s přejídáním.Jsem z toho nešťastná celý den téměř nic a v povečer začínám,třeba do devíti,mě to uklidňuje.Mám přes 70 kilo a jsem z toho nešťastná,ndokážu se zastavit,pak mám mindráky i z kil.Dostal jsem pře 2roky inavalidní důchod/jak jsem byla v nemocnici a měla jsem halucinace ze silných dávek neurolu/.Ale stále se bojím,že kdyby mě ho sebrali,cu budu dělat,nejsem schopná pracovat a vy to jistě pochopíte.Mějte se krásně a hezký den!!!!

Lucrezia
337 příspěvků 11.12.11 09:07
Veramis

Ohledně léků- ten syndrom z vysazení znám, mně se jen točila hlava. Takové ty pocity až derealizace. Nic strašného to u mě nebylo, ale třeba řídit bych s tím nemohla.
Trvalo to dva týdny, ne víc.
Přesto byl Venlafaxin ten nejlepší z AD, co jsem dosud měla. Nevím, možná proto, že jsem nebyla v hlubší depresi, tak zabral. A taky proto, že mi pomáhal se nepřejídat a nezvracet. Cítila jsem pocit sytosti. A i když mě zvyk nutil přejídat, jíst i když už jsem byla sytá, tak s Venláčem to bylo snazší to nedělat.
Aspoň jsem při něm netloustla, což teď je problém.
Mám pořád ještě normální váhu (protože dřív jsem měla podváhu, měla jsem kam nabrat). Ale teď už chci aby se to zastavilo, a fakt mě to děsí. Už takhle mám potíž se přijmout.

Já nevím-musíme my ženské tu psychiku tak často tlačit přes to jídlo? Všimli jste si, že chlapi s tím takový problém nemají? Ti když tak začnou chlastat, ale že by řešili přejídání, to moc ne.

S tím mužem to chápu, a je fajn, že Ti aspoň nic nevyčítá, a že Ty sama sobě si taky nic nevyčítáš ohledně práce. Játohle dost řešila, měla svou práci moc ráda. Její ztráta mě hodně zasáhla. Zhoršil se mi stav tehdy, moc.

To Trittico je tedy síla. Přes den ještě Atarax. To bych s tím nevstala ráno z postele, natož abych s tím mohla do práce. Uf.

Atarax mi nedělal dobře, nemám ho ráda.

Halucinace z Neurolu? To už musely být megadávky, co? Nebo spíše zafungovala intrerakce s jiným lékem…
Já měla halucinace když jsem chlastala, a byl to hnusnej mazec. Se divím, že jsem se dostala aspoň mentálně zpět. uff.

Přeji krásnou adventní neděli, jdu poslat děti k babi péct cukroví a sama tam dojdu dělat úklid (koupelnu). A po troškách zase pracovat na té práci…snad, snad, snad to dnes aspoň dočtu a zítra napíšu.

Já to tak nesnáším, tyhle termíny, limity, hrozně se proti nim bouřím. A je mi to prd platné

Lucrezia
337 příspěvků 11.12.11 09:12
Susanne
Suzanna píše:
Jen Vám chci poděkovat za tuto diskusi a říci, že jste všichni neuvěřitelně výjímeční a brilantní človíčci. Obdivuji jak výstižně, upřímě a sebekriticky dokážete popsat Vaše pocity.

Před pár dny jsem narazila na takový hezký článek a jestli dovolíte tak Vám sem hodím link, který zřejmě admin smaže, ale neva:

Držím Vám palce, ať k sobě najdete cestu a ať se máte rády(i), protože jste skvělé, empatické a pro mě zcela normální osoby v bohužel dnes jaksi nenormálním světě.

Jak se říká: „Jen mrtvé ryby plavou s proudem“ a Vy rozhodně k mrtvým rybám nepatříte.

Klobouk dolů…

S.

Ahoj, chci Tě taky pozdravit a zeptat se, jestli máš podobný problém a zápasíš jako my, že jsi sem „zabloudila“? :)
Psychologii na netu (vložený článek) občas čtu, jen mi to přijde dost obecné, taková ta populární psychologie. Často to píšou i psychologové, ale jaksi v tom necítím tu zkušenost (vlastní nebo přes klienty), je to takové setkání s nemocí přes papír…
To už zajímavější mi přijdou ty komentáře kolem. I když tam píšou i trotli, občas se tam najde zajímavý příspěvek.

Mám ráda prostě taky proto diskuze, kde to žije, kde jsou živí lidé, kde hraje roli život, ne teorie.

Aly bývám moc kritická, berte mě s rezervou.
Já to prostě takhle mám. Nemyslím, že je to ideálně, ale co už nadělám

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.12.11 11:38
Lucrezia píše:

Spousta lidí právě říká, že v depresi mají problém vylézt z postale. Říkala jsem si proto vždycky, že dokud vylezu, nejsem v depresi.

Já bych řekla, že roli hraje i to, že máš práci, manžela, děti. Je to jiné, pokud je člověk skutečně sám a ještě ke všemu doma. Říká se, že čím víc je člověk sám, tím víc je sám sebou. A je to tak. I proto nechci do stacionáře. Chci vědět, že já sama o sobě jsem v pořádku (relativně samozřejmě), že se necítím líp proto, že jsem s někým, že nefunguju proto, že musím, že ten každodenní ruch nezaplácnul podstatu toho, jaká jsem.

Lucrezia
337 příspěvků 11.12.11 15:03
Senseless píše:
Já bych řekla, že roli hraje i to, že máš práci, manžela, děti. Je to jiné, pokud je člověk skutečně sám a ještě ke všemu doma. Říká se, že čím víc je člověk sám, tím víc je sám sebou. A je to tak. I proto nechci do stacionáře. Chci vědět, že já sama o sobě jsem v pořádku (relativně samozřejmě), že se necítím líp proto, že jsem s někým, že nefunguju proto, že musím, že ten každodenní ruch nezaplácnul podstatu toho, jaká jsem.

Jo, motivace dělá hodně. Ale sama o sobě nestačí.
Já už mám děti větší, v podstatě bych kolem nich už lítat nemusela. Taky práci jsem neměla, nemusela jsem do ní vstávat.
A kdyžz prčostě někdeo nemůže, tak nevstane, no.
Když by to nešlo, tak by to nešlo, přes to nejede vlak.

Jestli cítíš, že potřebuješ být sama se sebou, tak to tak asi je správně. Někdo potřebuje se zastavit as pohroužit do sebe, aby zjistil kým je a co potřebuje.
Já jsem před sebou spíše chtěla utéct hrozně jsem se bála zůstat sama protože jsem se takhle nenáviděla.

Mně by skupinová terapuie nestačila k vyléčení, to ne, ono všechno má něco, já potřžebuji taky tui iondividuální terapii, ta je pro mě nosná, tam se poznávám, tam se setkávám sama se sebou. Tam jsem nucena sama sobě říct nějaké pravdy. Fuj ale jsou to husté věci, co ze mě kolikrát lezou na terapii. Až se sama děsím.

Jak je dneska?

Já jsem hodně uklízela u mámy, jinak mám poit že jen vařím a uklízím a když mám chvilku, tak místo seminárky čtu Vitalion. Chjop.
Jdu zas na to…pa

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.12.11 16:36

U mě dnes špatný. Ráno jsem nevstala a už se to táhne. A čím dýl, tím horší. Ani jsem si nevzala léky. Jen se válím a pospávám. Se čtvrtkem se to nedá srovnat, ale je to zpět. Já mám zas pocit, že jen uklízím po psovi. A stejně marně. Všude jen špína a nepořádek. Jen ty talířky dodržuju, ale zdá se mi, že na ně cpu moc, že švindluju.

Tom69
172 příspěvků 11.12.11 17:33
to Senseless a všem spřízněným duším

Nic si z toho nedělej, moje ráno bylo taky velice krušné. Nicméně pes mně rozhýbal a ted v 17.21 jsem se konečně dostal do stavu, kdy už nic moc nemusím a vyhlašuji weeeeeeeeeeeeeekend:-). No, ale možná Tě jiným svým takzvaným problémem přivedu na jiný myšlenky. Včera jeden z mých cílů byl v rámci vánočních dárků koupit své paní outdoorové boty a kvalitní zimní bundu. Prolezli jsme toho, no nevím kolik, vyzkoušeli naprosto celý sortiment a bud botičky tlačily onde či jinde, nebo plandala noha, nebo nebyl pěkný pocit mít ji na noze, nebo byla těžká, no tak třicet párů, tip bych. Pak jsme šli na bundy, tady byl výběr podstatně slabší, nicméně nakonec jsem vybral pěknou bundu Salomon za třináct tisíc, a stejně jsme ji nekoupili, protože je to zbytečně drahé. Takže po cca pěti hodinách lítání po marketech jsme domů přivezli víno, rybu, rajčata a šest konzerv z Marks and Spencera. V čem bude moje paní v zimě chodit nevím, neb před tímto pokusem byla vyslána cca třikrát sama a nepřinesla ani ponožky. Jako odporný pardon odborný poradce jsem zklamal, tohle je spíš takový holčičí téma, jak tohle funguje? Vyslat jí s kamarádkou? Jak nakupuješ Ty? Jakou fintu použít? Přestože u nás v rodině, podotýkám ve skvělé rodině beru prášky já, když jsem viděl tu odevzdanost, když jsem navrhl další obchodní centrum, tak jsem to odpískal, v těch očích byla hrůza, běs a zděšení. Jeli jsme domů:-) Tom

Lucrezia
337 příspěvků 11.12.11 17:35
Senseless píše:
U mě dnes špatný. Ráno jsem nevstala a už se to táhne. A čím dýl, tím horší. Ani jsem si nevzala léky. Jen se válím a pospávám. Se čtvrtkem se to nedá srovnat, ale je to zpět. Já mám zas pocit, že jen uklízím po psovi. A stejně marně. Všude jen špína a nepořádek. Jen ty talířky dodržuju, ale zdá se mi, že na ně cpu moc, že švindluju.

Ajaj, takj to mě mrzí.
Je možné psa pustit aspoň samotného ven (zahrada…)?
Aby nemusel trpět zadržováním čurání a tak…
Víš, že bys jen otevřela dveře.
Zvládáš mu dát nažrat?

To obdivuji, že ty talířky dodržuješ.
Já dnes jedla skoro zdravě.
:lol:
Tedy, když odmyslím ty dva krajíce s rybé pomazánkou…když jsem dětem mazala, tak jsem si dala taky.
Ale jinak žádné záchvaty přejídání sladkostmi, to se musím sama pochválit. Jen když jsem se zahlédla v zrcadle a viděla ten zadek a boky…zdály se mi nějak velké. Chjo. Už jsem zahrabala váhu, teď ještě abych v bytě zakrývala zrcadla, ne?
:,(
Zlobím se trochu na sebe. Nemáme moc peněz a utrácím hodně za jídlo, své přejídací záchvaty, cítím se provinile.
 Hnus.

Jak píšu tu práci, je tam i o smrti, zase jsem se vrátila do myšlenek na smrt, jak by to bylo fajn, nebýt.

Co ale naděláme, když už tu jednou jsme, že jo.

„Děcka“, držrte se.

Já jsem šťastná, že končí víkend.

Tom69
172 příspěvků 11.12.11 17:37
to Senseless

mimo jiné a co jsem ještě chtěl napsat, stran toho Marks and Spencera, dělají vysoce nutričně kvalitní a nízkokalorické věci, některé z nich jsou i chutné:-), jak se snažíš hubnout, je to možná cesta, protože jedna porce třeba dle mého slušné zeleninové polévky má cca 100 kcal, což je pro dietu jak stvořené, to je s prominutím prd. Já jsem je začal kupovat z toho důvodu, když jsem jezdil sportovat s dětma, preferuju pronajmout si apartmán než hotel a když chceš rychle po sjezdovkách nakrmit divou zvěř, je to jedna z cest. Není to tak hnusný:-). Tom

Tom69
172 příspěvků 11.12.11 17:42
to Lucrezia

Luc, já vím, že je to ne o zásadách, ale o hlavě, ale přesto, to že jsi snědla dva krajíce s rybičkovou pomazánkou je naprosto skvělé, zdravé, obohacující a perfektní. Píšeš krajíc, tak předpokládám chléb, a rybičky, já nemám co vytknout a mohu pouze chválit:-) Tom / ps o depresi vím kulový ale na výživu bych někde vyhrabal i nějakej ten certifikát z mládí/

Lucrezia
337 příspěvků 11.12.11 17:54
Tom69 píše:
Luc, já vím, že je to ne o zásadách, ale o hlavě, ale přesto, to že jsi snědla dva krajíce s rybičkovou pomazánkou je naprosto skvělé, zdravé, obohacující a perfektní. Píšeš krajíc, tak předpokládám chléb, a rybičky, já nemám co vytknout a mohu pouze chválit:-) Tom / ps o depresi vím kulový ale na výživu bych někde vyhrabal i nějakej ten certifikát z mládí/

Jů, Tome, o jídle, to já můžu.
Povídej, přeháněj.
Já jsem v mládí byla zdravou výživou docela posedlá, a děti jsem taky se snažila držet dál od sladkostí a lepku dokud jen společnost dovolila, abych je zas kvůli jídla nemusela nějak omezovat, izolovat.

Nimépně mi přišlo jako výsměch, když paní ředitelka ve školce mluvila o tom, že u nich vaří zásadně zdravě, a přitomjejich porce byly výtečné, leč daleko od toho, co považuji za zdravou výživu…
No nevadí, aspoň tam dětem chutnalo, když už jinak školku nesnášely (já ostatně taky v jejich věku).
Když jsem začala chlastat, byla jsem trochu rozpolcená, na jednu stranu zdravá strava, a na druhou stranu takový humus co jsem do sebe lila. Zpočátku jsem si kupovala asůpoň kvalitní chlast, ale jak se spotřeba zvyšovala,lezlo to do peněz a já skončila u té nejhnusnější vodky, co může být. To jsou paradoxy, no.
:oops:

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.12.11 18:19

Zdravím z postele. :-(
Je zvláštní, jak člověka v depresi povzbudí každej malej úspěch a jak ho srazí ještě níž každej neúspěch.
Hafík ven sám nemůže, ale jelikož je štěně, tak si s tím starosti nedělá, nic nezadržuje a já jen z postele odevzdaně koukám, co mě čeká zítra za uklízení. Teď chrní, jinak si sedne k posteli a kouká na mě, nebo mi nosí hračky. Nažrat jsem mu dala. To je jediný, co fakt zvládnu vždy, protože koukat na ty očička, co nic nechápou a nezlobí se na mě, to se pro granule dovleču.
Tome, to s těmi nákupy já nechápu. To by mě frustrovalo taky. Můj recept je nakupovat, když uvidím něco hezkýho, neshánět. Já osobně hodně trpím u riflí.

Tom69
172 příspěvků 11.12.11 18:33
to Lucrezia

Tak dobře, začnu nějakejma obecnejma zásadama. Není to příliš zábavné, ale je to nutné. Přirozeně, nejprve je nutno mít jasno v hlavě, a to je jediná věc, se kterou nic neudělám. Hned na druhém místě je pitný režim. Naprosto nejzdravější je čistá voda z vodovodního kohoutku, pokud bydlíš v lokalitě, kde je kvalitní. Balené vody jsou nebezpečné z hlediska reziduí a z hlediska toho, co v nich zůstane při kontaktu s plastem. Nebudu nic psát odporně, ale jak mi huba narostla. Rovněž mé oblíbené coca coly light jsou naprosto nevhodné, nebot z éček obsahují aspartam, který je sice v dnešní době modní jako stimulant, ale na pětibodové škále je ohodnocen pětkou, propylenglycol je například na trojce. Mimo jiné se v metabolickém procesu rozkládá na chvilku na formaldehyd, ale opravdu jen na chvilku, obrazně, jinak bychom zemřeli:-). Nejlépe vše bez bublinek. Bez umělých příchutí. Pít preventivně, ne litry, ale preventivně, v momentě, kdy piješ proto, že cítíš žízeň, vše je naprosto na levačku. Tak to je druhá zásada. Třetí zásada jsou takzvané zakázané potraviny. Nebudu poskytovat komplexní výčet, spíš nástin. Na prvním místě uzeniny, vysoké procento nitro šmejdů, vysoký obsah éček způsobujících, že to dobře chutná. Ve výrobním procesu je zde přidán tzv umělý kouř, nestíhá se vyudit, ten umělý kouř vypadá přibližně, pokud s někdy kouřila dýmku, jako ten sajrajt, co Ti zůstane u nekvalitního tabáku na spořiči. Vedle uzenin jsou všechny živočišné tuky. Na třetím místě jsou takzvané bílé jedy. Nejvýznamnější jsou sůl, vůbec nepotřebuješ solit, akorát to nevíš, cukr řepný, pozor cukr třtinový hnědý, nerafinovaný ano, mléko, pozor vše zakysané zdravé, tzn. mléko, šlehačka, atd blbě, ale acidofilní mléko, jogurty, atd paráda. Literatura se dost liší v tom, zda jsou škodlivé tzv tvrdé sýry typu ementál atd. Já osobně se domnívám, že jejich údajná škodlivost daná vyšším procentem tuku je bohatě vyvážena množstvím bílkovin a především snadno vstřebatelným vápníkem. Další spornou potravinou jsou vajíčka kvůli cholesterolu. Ten je ale nejen tzv špatný ale také tzv hodný a zároveň ve vajíčkách je kompletní spektum aminokyselin, takže úžasná záležitost na regeraci svalů, občas zařadit, nejlépe na cibulce. Další zásada - obsah vlákniny. Musí být. Je to blbé psát holčičce, ale musím. To množství potravy, které přijmeš z Tebe taky musí odejít. Přibližně, vážit nemusíš:-). Nemíchat zeleninu s ovocem, bud ovocný salát nebo zeleninový.
Nejzdravější ovoce je to, které se pěstuje v našem podnebném pásmu. Příklad jablko a kiwi. Kiwi mnohem více vitaminu c, ale jde o to, co náš organismus umí přijmout. Jednoznačně zvedám ruku pro jablka. Dále jíst aspoň sedmkrát osmkrát denně nic nového. Dále dle fyzické aktivity - bud chceš zpevnit postavu, pak je potřeba přijímat spíše bílkovinnou stravu s dodržením výšeuvedeného. Nebo se orientuješ na sporty typu cyklistika, běh, procházky, atd, pak je potřeba dodávat takzvané inteligentní glycidy. Inteligentní glycid je v rýži, těstovinách, je zde dobrý glykemický index /déle nemáš pocit hladu/, celozrnný chléb. Dementní glycid je rohlík a knedlík. Dále je potřeba mít v zásobě nějaká jídla, kdy potřebuješ zahnat tzv vlčí hlad a to znamená, že potřebuješ mít něco dobrého ve velkém množství. Kuřecí prsa s grilovacím kořením upečená na kávové lžičce olivového oleje a na cibuli a zelenině a k tomu bud rýře nebo brambory uvařené ve slupce, můžeš si dát třistagramů kuřecího masa a dvěstě gramů rýže a kaloricky je to polovina ve vztahu např. ke svíčkové s knedlíkem anebo k řízku s bramborovým salátem. Excelentní jídlo je čočka, pokud si ji uděláš opět bez tuku, s cibulkou, opět na lžičce olivového oleje, i ten párek si k tomu můžeš dát, můžeš si dát třista gramů té čočky to je dvěstesedmdesát kcal a párek dvěstědvacet kcal, nejlépe nějaký drůbeží či fitness a tak, a když to sníš, padneš, jaká je to porce. Pochopitelně ryby, nejlépe losos, zde na kcal kašlat, je tak plný různých zdravých věcí, patří do jídelníčku. A tak. … Pokud tady budou alespoň dvě maličkosti, kterés předtím nevěděla, o čemž pochybuju:-) tak jsem to nepsal zbytečně. Tom

Tom69
172 příspěvků 11.12.11 18:48
to Lucrezia

Btw jak píšeš o té vodce, taky mám trochu problém. Dneska už nic nemusím, takže jsem si nalil vínko. Cigaretu do pusy strčit nesmím, což mně pěkně sere, no a dopíjím druhou dvojku. Takže dneska litřík do půlnoci určitě udělám. Nebudu opilý, kdo mne nezná, tak by naprosto nepoznal, že jsem něco pil, ale ta naprostá abstinence mi vydržela ca tři měsíce. Prostě si to naleju a na heřmánkovej čaj fakt chut nemám:-).

Tom69
172 příspěvků 11.12.11 19:33
to Senseless

Ahoj, nejsem si úplně jistej, jestli nešlapu do porcelánu, ale návrh bych pro Tebe měl, prosím, zkus se sebrat a jít aspoň na dvacet minut s tím pejskem ven. Znáš ten dialog Malého prince od Exupéryho s liškou, viď:-):-) Až se vrátíš, vše bude sice napohled stejný, ale v zásadě úplně jiný. Tom

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.12.11 19:45
Pro všechny depresanty!!

Tome, nešlapeš v porcelánu. Kvůli sobě nevstanu. Ani kvůli psovi. Tomu je ve 3 měsících fakt jedno, kde tu loužičku a hovínko udělá. Ale rozhodla jsem se vstát a jít ven kvůli všem, co sem zabloudí, taky myslí, že to nezvládnou. Tak pro ty to udělám. Pro ty ten zadek zvednu, i když mi nebude líp. Třeba bude líp jim.:-)

Tom69
172 příspěvků 11.12.11 20:00
to Senseless

Hooooooooooodně dobrý:-) Tom

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.12.11 20:42

Ještě jsem nebyla, Tome, stále se odhodlávám. Ale slíbila jsem to všem, co jsou na tom stejně, to jediné mě drží. Půjdu po Sněženkách a machrech. Musím. Pro ostatní. Pro sebe ne.

Tom69
172 příspěvků 11.12.11 20:58
to Senseless

Na tom jsem to postavil. U sebe. Před čtvrt rokem. Musím fungovat pro ostatní. A ostatní to vzali. A i když nikdo z nich nevěděl o čem se točí, tak se snažili pomoct. Tady my všichni víme, o co go v týhle game. Když nemáš chut dělat něco pro sebe, dělej to pro ostatní. Ale pozor na určitý limit. Než získáš sílu, nesmíš se moc vyšťavit. Vše postupně. Ono to půjde:-) Tom. Ale postupně:-(:-)

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.12.11 21:05

Dám to, Tome.:-) Bude to světýlko pro všechny ostatní. Začne to „jen“ procházkou a pak…:-)

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.12.11 21:12

Jak strašně moc jednoduchý je sem napsat, že jsem to zvládla a přitom sedět dál na zadku v posteli.:-( Nikdo by se to nedozvěděl, depresanti by měli naději, jak to jde rozchodit…NE!
Buď půjdu, nebo ne, ale sem lhát nebudu.

Tom69
172 příspěvků 11.12.11 21:21
to Senseless

V pohodě. Obě možnosti jsou v zásadě v pohodě. Ale pro toho psa je lepší
když půjdeš:-). Tom

Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 30 Další »
Váš příspěvek