Deprese a jak ji zvládat

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 30 Další »
Lucrezia
337 příspěvků 20.2.12 21:22

Pepino,
já vůbec nevím,co si myslí Tvůj muž, ale chová se děsně.
Ta ženská není lepší než ty a děti. Je to jen novější neokoukané zboží, co v Tvém muži vzbudilo loveckou vášeň.
Je stále Tvůj muž a o rozvodu-jestli jsem to dobře pochopila-ani nemluví. On by chtěl asi obojí. Manželku co se stará a milenku, co s ní si bude užívat a chodit do společnosti.
Bigamie je u nás nepřijatelná, měl by se rozhodnout.

Máš ho ještě ráda? Asi jo, viď. Musí to být bolavé. Je mi to líto, mě by to moc bolelo a trápilo.
Budeš to bohužel muset řešit Ty, protože Tvůj muž nemá důvod, jemu to zjevně tak vyhovuje.

Lucrezia
337 příspěvků 20.2.12 21:27
Prothazin

Koukala jsem na ten Prothazin. Není to žádné psychofarmakum, je to antihistaminikum. Proti alergickým projevům, přecitlivělosti.
Zjevně to nemůže fungovat tak jak si přeješ, Alex77.
Ale aspoň mluvit by s tebou doktorka mohla. Co ti dává a proč. Jak to funguje, jaké můžeš mít než. účinky. Vždyť co jiného ona ti při té návštěvě říká, když ti jen předepíše lék, a to je vše???

Tom696
98 příspěvků 20.2.12 21:40
všem děvčatům

Ahoj holky, naprosto utahaný Tom Vás všechny zdraví. Zaplatpánbůh, že hlavně z volantu a z práce. Mno, nechci psát o sobě, nechtěl jsem psát vůbec, ale to co napsala Pepina, nemohu přejít a musím se k tomu vyjádřit. No nicméně, Vy všechny jistě pochopíte… musím si do sebe rejpnout, normální je, že když je člověk utahanej, tak jde spát. Vyspí se a ráno je fit. Já budu strašit do půlnoci a ráno v šest si budu nadávat, jaký jsem blb a slíbím si, že dneska to udělám jinak. Tato story se táhne už dvacet let, Vy mi rozumíte… Jen tak pro pobavení… Jinak Pepino, to s tím mobilem einmal ist keinmal, jednou je nikdy, kašli na to. Už větší hrůzu mám z toho, že jsi byla prokontrolovat to auto. Základní vtip je v tom, že už jsi tak vystresovaná, že Tě neuspokojí ani když tam stojí ani když tam nestojí. A za naprosto zásadní považuju to, že Tvůj partner nechce do té poradny. To je opravdu na zvážení. Vím, že Ti nepomáhám, ale ještě Tě víc stresuju, ale …můžete mít problémy, stane se, i když to naprosto neuznávám, a kupodivu všech mým asi šest nejlepších kamarádů, bývalé rockové máničky, dělali jsme různý kraviny ale svejm ženskejm jsme věrný. Víš co, už se v tom nepatlej a prostě z té jeho spolupráce udělej podmínku. Existují různý způsoby, třeba ta poradna. Další možností je teorie her. Vezměte si každý kus papíru a každý napište na ten papír pět věcí, který na sobě nejvíc obdivujete a pět věcí, který vás jeden na druhým nejvíce štvou. Pak si to vzájemně sdělte, a pozor ..... nevyhodnocovat ..... nechat uležet.....řešit nejdřív za týden. A pokud, a proto vlastně píšu nechce na vztahu spolupracovat, tak se na něj prostě vyser. Jestli se domníváš, že kvůli dětem nemůžeš, tak jsi na velkém omylu. Můžeš. Také jsem rozvedený a můj patnáctiletý syn není ani tramatizovanej, ve studiu, sportu a charakteru mi dělá samou radost a moji paní má narovinu radši než mne. Takže nepodléhej iluzi, že to nejde jinak. Bud Tě má rád a něco pro vztah udělá nebo at si trhne. Čau Tom

Lucrezia
337 příspěvků 20.2.12 21:41
Pepina

Nemusíš platit za sezení. Já mám za sebou nějakých 200 sezení, to bych měla už hezkýchpřes sto tisíc v čudu, resp. vůbec bych si to nemohla dovolit.
Někteří psychouši jsou na pojišťovnu.

Manžel…no nedivím se, taky by se mi rozvírala kudla v kapse. To samozřejmě posílí jeho touhu utéct k té druhé… Cho.

Co děti? jak vychází s nimi?

Lucrezia
337 příspěvků 20.2.12 21:45
Tom696 píše:
Základní vtip je v tom, že už jsi tak vystresovaná, že Tě neuspokojí ani když tam stojí ani když tam nestojí.

Tohle mě zaujalo. Dobrej postřeh. Ano, asi to tak nějak bude. Bože, to je jak kdyby z toho nebyla cesta ven…

Tom696
98 příspěvků 20.2.12 22:07
Pepina

Jsem rád, že to tak chápeš. Já nejsem v žádném případě příznivcem rozvodů, tak jsem to nemyslel. Nemysli, že když jsem se poprvé ženil, že jsem počítal s tím, že se někdy rozvedu. Naprosto absurdní. Chtěl jsem vlastně napsat, že je určitá hranice, kdy je to pro všechny a hlavně pro děti lepší, když jsou partneři, kteří si nerozumí spolu, ale, pokud je to za touto hranicí a měla bys být neustále předrážděná a vyplivaná, tak je lepší to zkusit znova a lépe. Vím, psalas, máš ho ráda, chceš udržet rodinu a nepřeji si nic jiného než aby Ti to vyšlo. Tom

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.2.12 22:12

Co se chlastu týče, tak to píšu jak to je. Od neděle jsem to nezvládla. Pracovní vypětí…a tak. Až se to v práci uklidní, čekám, že přestanu mít tu potřebu se uklidňovat.
Co se AD týká, přibrala jsem 20 kg a podle zkušeností nejsem zdaleka sama, takže všichni na AD se držte. Já se teď snažím jít s kily dolů.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.2.12 22:28

Pep, ježíš pošli ho do háje!

Tom696
98 příspěvků 20.2.12 22:31
Pepina

Krásnou dobrou, Pepino. Tom

vivien1
15 příspěvků 20.2.12 23:23

ahoj, nevím jestli si na mě někdo ještě vzpomene, psala jsem tu tak tři týdny zpátky, nejel mi net, tak jsem se tu nedostala…AD začly asi zabírat, protože jsem začla normálně fungovat a pár dní jsem už zase v práci a začlo mi být i celkem dobře, těch milion otázek v hlavě co mám se nevyřešily, mám je tam pořád, pořád hledám smysl toho všeho,ale asi díky těm práškům (argofan)to prostě něřeším… a snad i nepřemýšlím… chtěla bych se zeptat, jak řešíte krize, kdy je to jakžtak a najednou to večer na vás přijde a jste tam kde jste byli už předtím, neboli totálně psychicky v hajzlu. :( začla jsem chodit na psychoterapie, kde mi tak předběžně řekla, že mám hraniční poruchu osobnosti a že budem na tom pracovat, abych ty tíživé faktory dostala ze svého života. ale když mám krizi tak se nedokážu ovládat, chci někam utéct, někam pryč z reality, abych nic necítila, tu bolest a prázdnotu co cítím v sobě a začnu do sebe ládovat Neuroly a bílé víno… vím že je to hrozná kombinace, ale vté chvíli mám potřebu utéct z reality a jiný způsob nemám. máte s tím někdo zkušenost, jak s tím bojovat, aby se člověk neuvrtával do přášků a do alkoholu? vím, že je to strašně špatně, ale ta touha utéct a nic necítít je silnější než já a když se do toho spustím tak nevím kdy skončit… poraďte mi prosím… cítím, že ztrácím nad sebou kontrolu a jsem si moc dobře vědoma toho, že ty berličky mi moje problémy nevyřeší, ale nemůžu si pomoct,to jediné mi v té chvíli pomáhá…

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.2.12 06:07

Ahoj Viv, to víš, že si vzpomínáme. A jak s těmi berličkami? Tak to bych potřebovala vědět taky. Nic než víno jsem na to zatím nenašla.

Lucrezia
337 příspěvků 21.2.12 06:29
Vivien1

Ahoj,
jsi na tom podobně, jako mnozí z nás. Znám to-potřeba úniku, berličky. Realita tolik bolí, že i fyzická bolest a krev pro mě je někdy přijatelnějším způsobem, jak zvládat takovouto situaci.
Chlast jsem taky zkoušela a ne málo. Ale vlastně mi nikdy nepomáhal. Bylo to hrozné, po probuzení. Vlastně horší, než předtím, protože výčity, a totálně vysosaný serotonin…
Paradoxně první doktor, co mi skutečně pomohl, byl psychiatr na záchytce. Věnoval se mi při propouštění celé dvě hodiny a tak mi vše vysvětloval, promlouval do duše, že pro mě znamenal hzásadní proměnu. Najednou jsem nebyla už jen ten chlastač, zavrženíhodný, on první od tím viděl to zoufalství, rozuměl mi, udělal si čas ve tři ráno při propouštění. A ne že by tam na mě někdo byl milý a něžný, tohle byl první člověk, co mě neodsoudil. Dodnes to pro mě hodně znamená. Nastartoval ozdravný proces. Sílu bojovat.
AD mi tenkrát prd pomohla, a ještě dlouho potom. Máš taky Venlafaxin (jen od jiné firmy), mně asi konečně až on trochu zabral. Jen to vysazování. Uf. To je mazec.

Píšeš o terapii a HPO. Bezva, super krok k praktickému cíli. Skvělé.
I když jsou poruchy osobnosti práce na celý život a fakt málokterý terapeut to rád vidí (nevděčná piplačka), tak kdo chce na tom pracovat, posune se. Víš co mi řtek po 3 letech terapeut? Že je mu satisfakcí, když vidí mé pokroky a také pro něj je důležité vidět výsledky jeho práce a těšit se jimi. I on je jenom člověk a tohle je pro něj povzbuzením, že ta mravenčí mnohahodinová práce není zbytečná.
Uf, tož přeju hodně štěstí. Začala jsi bezvadně. ;)

Lucrezia
337 příspěvků 21.2.12 06:33
Senseless píše:
Ahoj Viv, to víš, že si vzpomínáme. A jak s těmi berličkami? Tak to bych potřebovala vědět taky. Nic než víno jsem na to zatím nenašla.

Njn, berličky. V určitých situacích a obdobích jsou nepostradatelnou součástí vývoje…a uzdravování. Pro mě i to chlastání mělo jistý význam.

Důležité je dospět do bodu, že nebudeš čekat že „tě to už nebude nutit pít“, ale nejdřív sama pít přestaneš, a najdeš jiný způsob. Třeba blbý (léky, hazard, sex…co já vím). Hlavně ase půjdeš někam dál. Neustrneš na bodě:
„chlast je slast“ a hotovo dvacet.

Lucrezia
337 příspěvků 21.2.12 06:38
Pepina29

Úplně cítím, jak moc ho máš ráida, jak moc by sis přála, aby to vše bylo O.K.
Docela mě překvapilo, jak se před návštěvou přetvařuje. Hraješ tedy s ním v takovém případě jeho hru? Asi ano, co?

Nemáš moc sebeúcty, abys mu kopla někam, za to jak s tebou zachází. Bože, jak Ti rozumím…až to bolí.

Kopnout ho do řiti je v tomhle případě jako podrazit nohy sama sobě. Je tolik spjatý s Tebou, že jsi v pasti. Máim na něj zlost i za tebe. Jak vyjadřuješ zlost? Křičíš, pláčeš?

Lucrezia
337 příspěvků 21.2.12 08:24
Pepina

Čauky,
já tohleto docela znám. V mém muži (jakkoliv se teď chová skvěle) je taky kus toho sobce a manipulátora. Tohle jsem si s ním též prožila. Myslím chování. Taky míval můj muž občas pitomé řeči, zásadně nikdy nic řešit nechtěl, nedej bože ještě před rodinou, aby se vědělo, že není dokonalej.
Jen jednou jsem tu chybu udělala, a nikdy více. Naše mámy se rozhádaly, a bylo dost těžké to ukočírovat.
Můj muž se někdy zachoval jako malý rozmazlený spratek, sobec nejvyššího stupně…ale zvláštní, teď ten pocit z něho nemám. Něco se změnilo. To znamená, že se to změnit dá.
Jen ta cesta ke změně bude asi u každého jiná.
Když byly děti malé, podobné krize jsme měli často. Nevěra tam byla, ale kupodivu z mé strany, a to jenom platonická, k sexu nedošlo.

Píšu o sobě, ale snad Ti to pomůže uvěřit,že změna je možná vždy.

Nechci být divná, ale skoro se mi zdá, že ač moje duševní porucha málem rozvrátila naše manželství, nakonec byla impulzem k tomu, aby se věci pohnuly.
Velká část mé neurozy padá na bedra mého muže, nevím, jestli o tom ví, možná někde na té nevědomé rovině.
Hodně jsem se mu snažila vyhovět. Přizpůsobit…a tím ubližovala nejvíce sama sobě. Jsem taky Býček, vím, jak to s tím hněvem je.
Nejhorší je potlačování, ono to nakonec stejně bouchne. V tu nejhorší chvíli.

Lucrezia
337 příspěvků 21.2.12 08:31
Taky si postěžuju jsem jen člověk...

Měla jsem hrozný hlad. Jak může mít člověk ráno hlad? Tyhle pocity jsem neznala, než jsem prošla anorexií a bulimií a přejídáním…
Prostě jsem jedla jak jsem to cítila (ráno nikdy), a vše bylo O.K.
Pak jsem se rozhodla vyhubnout na kost, pak se tělo začalo moc zlobit a dodnes mi to vrací v podobě nenasytné žravosti.
Fakt jsem měla hlad. Najedla jsem se.
Koláček, chleba, salátek (údajně vitaminový, ale byla tam majonéza, nicmétě fakt mňamka). Teď je půl deváté a já tu sedím, bříško plné, a pocit hnusný. Zase jsem jedla.
Bože, copak to není normální, najíst se, když mám hlad?
Chování normální je, ale ty moje pocity pak ne.
Jdu dnes k terapeutovi, pak s ním 3 týdny nebudu, uvažuji, co mu můžu říct. Měla bych vše…ale nechce se mi do toho.
Děcka, mějte hezký den.

Lucrezia
337 příspěvků 21.2.12 12:46
Pepina

No já měla zato, že to pořád pokračuje, když bylo na Valentýna takové okaté provokování.
Co jsi vlastně zjistila tím projížděním mobilu? Našlas něco?

To hrubé, co popisuješ, že to řekl jako by kupoval housky v krámě, tak to se dá vzhledem k situaci pochopit. Byl nasraný, tak tohle řekne, i kdyby s ní nikdy nic neměl. Určitě mu činilo potěšení ublížit Ti. O tom nepochybuji . Otázka je proč. Dělá mu dobře, že žárlíš, to bude nepochybné.
Musím se přiznat, že i když jsem s jiným chlapem nespala, bylo mi zvláštně příjemné, že o něm můj muž mluvil hanlivě a ptal se jestli má většího…tohodle…, je to asi ujeté, ale mně to přišlo, že i v té hrubosti a sprostých slovech cítím jeho strach, že bude opuštěn, že mu uteču pryč, že mě prostě nějak ještě chce. I když to byla hádka.

Jinak, ve zlosti člověk řekne strašné věci. Já si dávám na to pozor, ale beru to tak, že to prostě mnohdy vyzní hůř, než to člověk chce říct, než to cítí. Od mého muže jsem v době těžké deprese slyšela taky hnusný řeči, že to se mnou nejde vydržet, když neví kdy skočím pod auto, nebo mě přiveze záchranka pořezanou. Že se mnou takhle nejde žít. A že je se mnou jen kvůli dětem, jinak by dávno utek…tohle moc bolelo.
Moc.
Ale vím, že to byly řeči v bolesti, ve stavu nejistoty a strachu. Nezmínili jsme se víckrát o tom hovoru. On to nepochybně raději zapomněl.

Máš nějaký plán, co budeš dělat dál? Konkrétní kroky, které podnikneš?

vivien1
15 příspěvků 21.2.12 12:55
lucrezia

ahoj, to znám… trpím záchvatovitým přejídáním a je to hnus. pamatuju když jsem byla malá a jídlo jsem měla jen jako povinost dne, abych nebyla hladová a v pubertě se to všechno otočilo,začla šikana na sídlišti kvůli mého vzhledu( nebyla jsem tlustá, snad ani extra škaredá, ale někdo to být musí, do koho se ostatní začnou strefovat slovy)a začla jsem vidět spásu v jídle. a ty ataky na ledničku byli šílené, během dvaceti minut jsem byla schopná do sebe naládovat tolik jídla co někdo jiný za dva dny…přibrala jsem deset kilo a od té doby začla řešit diety, mezitím přejídání, pocit selhání atak dokola a pak si našla přítele a najednou bylo dobře a jídlo přestala řešit. samovolně jsem během tři let se dostala na původní váhu a bylo dobře a myslela jsem si, že už takový problém mít nikdy nebudu. s přítelem jsem se před dvěma roky rozešli a kolotoč začal na novo. opět nezřízené žrání, kdy si člověk nemůže v té chvíli pomoct a jen jí (sladké, slané, sladké, slané atd. až do prasknutí) vyýčitky, diety a pořád dokola, opět jsem o deset kilo těžší, zničený metabolismus,kdy jím zdravě, chodím cvičit, pak se přežeru na všechno se vykašlu,zas přiberu a kolotoč pokračuje. znám to a chápu tě,tvé pocity a ti co tyhle problémy nikdy neměli to pochopit nikdy nemůžou. teprve tenhle měsíc co jím AD a jsem víc otupělá jsem jídlo řešit přestala úplně, jím si co chci, netrápím se myšlenkama, jestli to můžu nebo ne, kolik to má tuků, sacharidů atd. a ty záchvaty žravosti teď nemám a díky bohu za to. bohužel zas řeším ty situace jinak, vínem, práškama a vlastně nevím co je horší, obalovat si nervy jídlem a nebo promilemi.včera jsem do sebe narvala deset neurolu, sedmičku vína a když jsem se vzbudila před chvíli, tak teprve si začínám matně vzpomínat že jsem psala smsky kámošce, že jsem psala tady a tak. mám úplné výpadky ze včerejška a opět si říkám, jaká jsem kráva, že po těch prášcích a vínu se nemusím jednou třeba i vzbudit..šílené večerní stavy, kdy se cítím sama, opuštěná, nechtěná, nepotřebná, a nechci vnímat vůbec nic.bojím se, že když to řeknu terapeutce o těch mým občasných večerních jízdách,že si mě tam někdy nechají.přitom se zabít nechci, jen v té chvíli, chci na vše zapomenout…

Lucrezia
337 příspěvků 21.2.12 14:55
Pepina

Pepino, to já zas něco popletla s tím Valentýnem. Vidíš, ani nepiju a Rivotril jsem vzala nevím kdy naposledy, a jsem takhle nepozorná. Už se mi to motá dokupy, tyhle příspěvky, omlouvám se…jsem Tě zaměnila.

Nechápu chování Tvého muže, že je zas jak milius… Fakt nechápu…

Lucrezia
337 příspěvků 21.2.12 14:59
Vivien

To jsem „ráda“, že mi rozumíš, v těch PPP, jak v tom člověk lítá. Je to iracionální. Pořád ještě nemám ani 50 kg, mám svou normální váhu, přesto mám neustálou potřebu ji regulovat. Před rokem a půl jsem měla pod 40 kg, a od té doby to leze nahoru, a nemám nic ve svých rukách. Z toho jsem zoufalá.

Já měla dnes psychoterapii, moc mi bodla, bylo to jedno z těch sezení, ze kterých budu čerpat dlouho. Já mám fakt tak zlatého terapeuta…si ho ani nezasloužím.
:srdce: :srdce:

Lucrezia
337 příspěvků 21.2.12 16:46
Pepino

Promiň, teď napíšu něco neetického.
Zapěte si uši.
Závidím Ti Tvoji nechuť k jídlu. I když samozřejmě za tu cenu bych ji nechtěla. Já mám pořád hlad, a necítím se sytá vůbec ničím. I když žaludek praská ve švech, pořád cítím hlad.- Emocionální hlad.
Místo těch správných emocí se cpu jídlem. Mozek baží především po sladkým a po pečivu.
Já jsem nikdy nezhubla nechutenstvím, i když jsem to tvrdila, že mi nechutná, pravda byla taková, že jsem si jídlo schválně odpírala. Chtěla jsem umřít hlady. Nepovedlo se. ;)

Něco ve mně se nechce nechat zabít, vzepřelo se a teď mi dává kapky svou nenažraností. Chjo.

Ty jsi zhubla od svatby 20 kilo? Tak to musíš býát štíhlá a přitažlivá. Po dvou dětech, to je prima, ne? Muž si toho všiml? Vždyť jsi musela kompletně vyměnit šatník, ne?

Lucrezia
337 příspěvků 21.2.12 16:55
Pepina 29 píše:

Taky bych chtěla nějakého milého terapeuta.Jenže nějak se mi nedaří sehnat něco takového jako máte vy holky.Našla jsem vždy placené.

Oni bývají obsazení, celkově, ti psychologové. Natož ti na pojišťovnu. Možná budeš muset dojíždět, možná si s prvním hned nesedneš,…ale vyplatí se hledat a najít.
Svému terapeutovi jsem vděčná za mnohé. Mám ho hrozně ráda. On mě podporuje v tom, abych to říkala nahlas i v terapii. když se na něj zlobím i když cítím, že mi rozumí.
Trvalo mi to, než jsem byla schopna to vyslovit, že ho mám jako člověka moc ráda.
:oops: ;)

alex77
51 příspěvků 21.2.12 20:46
pro Pepinu

Tak po denním výpadku PC a přečtení diskuse zpětně jsem až s podivem jak to s Pepinou máme doma podobné…Doma mlčení nebo hádky, před dětmi super táta a když přijde návštěva - hra na idylku. I to ostatní, žádné dárky, intimnosti - ani omylem, řešit doma nic nechce, pokusy o hlubší rozhovory odmítá, nemá problém, zato mu jde při každé větě co už na mě pronese tam vsadit vsuvku jak jsem k ničemu, nemožná, neschopná atd… Rozvádět se nehodlá, argumentuje dětmi a co se provalila jeho aféra už mu to je fuk. Jenom jak jsem psala asi dotyčná čekala více a tak mě bombarduje vzkazama, telefon prozvání, maily píše atd no a navíc se potkáváme venku. je to fakt na palici. Po dnešním velmi úžasném dni kdy to doma bylo na Opavu, ono to už začlo včera kdy jsem si řekla že mého muže dokopu k rozhovoru (tak jsem se dozvěděla narovinu a nahlas jak jsem mu šumák, že kdyby nebyly děti tak je někde jinde, nic ke mě necítí atd, ale kvůli dětem mi nedovolí se rozvést)jsem si sama říkala doprčic proč mi ani ten chlast nechutná abych se tzv. vypla. Sama vím že to je blbost, ale byla jsem už na pokraji…No jenže já koza si uvařila tak leda ovocný čaj a pročuměla noc do stropu. O tom Prothazinu co jsem psala jak jsem ho dostala na spaní, tak účinek na nic, aspon pro mě, a sice jsem to dříve řešila občasným braním Hypnogenu at funguju ale nemyslím si že jsem na něj byla zvyklá. I když možná tohle si zrovna myslí všichni…K tomu jak Luc psala proč mi připadá že jsou obě mudr proti mě.. Popravdě nevím, dokud jsem s nimi nic nepotřebovala řešit tak to bylo v poho, pak už obě tvrdí skoro obdobné. Uvažuju jestli to nemůže být tím že když jsem se vdala tak jsem začala chodit k obvodní od mého muže, chodí tam celá jeho rodina a udržují super vztahy (obzvlášt tchyně vždy povykládá celé story jak manželova ex byla nej), no a obvodní mě dohodila pak při problémech své známé psychoušce - kamarádce. Nevím, ten včerejšek mě jakoby dorazil a uvažuju proč mám ve svých letech žít jako by mi bylo 60, tím myslím v rádoby vztahu na oko pro ostatní a pro mě je to psycho. Asi jsem srab že do toho nemám sil pořádně zatnout a konečně něco udělat ať se věci změní, a nebo pořád něco ve mě čeká že se to změní ! ale jak jsem už psala,mám strach o děti, taky z toho že jsem se přestěhovala do jiného města, do manželova bytu, zdraví na houby............. atd atd… tak a je z toho zase příspěvek na půl stránky..

Tom696
98 příspěvků 21.2.12 21:23
všem děvčatům

Ahoj holky. Mám na Vás na všechny, kdo mi budete chtít odpovědět jeden jediný dotaz. Co očekáváte od chlapa, že udělá pro rodinu. Co očekáváte, že udělá doma. Jak chápete jeho roli? S čím očekáváte, že Vám pomůže v domácnosti. Není to žádnej psychotest na Vás, mám pro to svůj důvod. /sem nasranej:-)/. Jen by mne to tak zajímalo, co se očekává. Tom

alex77
51 příspěvků 21.2.12 21:48
ahoj Tome

zajímavá úvaha k večeru, a protože jsem nad tím nejednou přemýšlela tak to hodím do písmenek. Budu psát v minulém čase co jsem kdysi očekávala a měla představu že to tak bude… nynější stav na rozebírání není. Takže hlavní co jsem očekávala od chlapa - zkoušet zajistit finančně z větší části rodinu, obzlášt když děti jsou malé a manželka na mateřské. Dále nějaké minimum chodu domácnosti -tzn. ne chlapa v domácnosti, ale vědět kde se příp. zapíná pračka, umět uvařit jedno dvě jednoduchá jídla (nikdy nevíš kdy to bude třeba), vědět kde je žehlička a jak se používá (aspon teoreticky v nouzi), věnovat část svého času dětem - pokud ne hromadně rodinně tak spíš tím stylem rozšířit jim obzory které s mamčou nemají (to může být cokoliv z jeho zálib, přes horolezectví, astronautiku nebo něco podobného),v lepším případě se podílet na udržbě bytu - tzn. když je třeba vymalovat, vyměnit žárovky, pojistky nebo tuto činnost zajistit někým jiným. O tom že by se měl snažit vytvářet s manželkou rovnoprávný vztah ani nebudu mluvit. Plácám tu páté přes deváté jak mi to přijde na mysl,beztak jak to odešlu tak mě ještě něco napadne. možná jsem pro někoho náročná, ale toto si představuju já, klidně přijímám komentáře..... Můžu vědět co tě tak vytočilo ???:-)

alex77
51 příspěvků 21.2.12 22:00

Taky už jsem se Toma ptala, třeba se něco dozvíme :-))

Tom696
98 příspěvků 21.2.12 22:06
Alex, Pepina

Díky moc za reakci, holky. Tak výšeuvedené celkem splňuju. Velkou slabinou jsou ty kutilské práce, kde končím tím, že jsem schopný vymalovat, kvalitně a umím ty žárovky. Ale zase jsem schopnej učit děti všechny běžné jazyky a toho truhláře si zaplatit:-). Naštvala mne banalita. Ted, jak jsem už psal dost jezdím po klientech. Vrátil jsem se večer domů a protože moje paní byla nemocná, tak jsem okamžitě šel se psem. Feny háravky, zdrhnul mi, je to velký plemeno, tak jsem mu dal kartáč. Nemohu jinak, pokud ho chci mít na volno a musím mít jistotu, že nikomu neublíží. No a už to jelo. Tak jsem si pustil fotbal a konečná. Takže banality, ale mám fakt zkaženej večer. Tak mne celkem zajímá právě Váš názor, protože máte problémy a nechci se ukolébat v tom, že dělám pro rodinu hodně. V létě to bude dobrý, pokud se něco takového přihodí vemu kolo a dva tři kopečky a budu v pohodě. Ale ted třičtvtě roku nekouřím a víceméně nepiju a stojí to za houby, no..... Právě pro tyhle situace se ještě stále bojím vysadit ty AD. Ráno musím být usměvavý, v poho, jinak nic neprodám:-). Tak jsem se taky vykecal..... no …banální já vím… já to rozdejchám. Malichernej chlap je stejně příjemnej jak kuří oko:-) Tom

Tom696
98 příspěvků 21.2.12 22:21
Pepina

Díky moc, Pepino. Máš pravdu. V tom je tady naše síla. Že můžeme kdykoliv napsat upřímně co si myslíme. Jdu zase venčit. A přeji Tobě a všem děvčatům krásnou dobrou noc. Tom

Lucrezia
337 příspěvků 21.2.12 22:34

Pepino, ale jo,od PC jistě terapeuta najdeš. To není problém.Jistě znáš www.znamylekar.cz
tam si počteš. Obvoláš.
S tím vzhledem…zaráží mě, že nejsi schopna posoudit, jestli jsi štíhlá, hezká…
Jakje tomožné? covidíš v zrcadle?

Lucrezia
337 příspěvků 21.2.12 22:46
Tom696 píše:
Ahoj holky. Mám na Vás na všechny, kdo mi budete chtít odpovědět jeden jediný dotaz. Co očekáváte od chlapa, že udělá pro rodinu. Co očekáváte, že udělá doma. Jak chápete jeho roli? S čím očekáváte, že Vám pomůže v domácnosti. Není to žádnej psychotest na Vás, mám pro to svůj důvod. /sem nasranej:-)/. Jen by mne to tak zajímalo, co se očekává. Tom

Co se od chlapa očekává? Asi jak která ženská,no.
Já jsem si to s mužem podělila tak, že nám to hoví oběma.
On rád dělá chlapské práce, ale jediná oblast,do které mi nefušuje,je vaření.Jinak mi"kontroluje" jak často peru a tak…tím mě sere. Jeho „už zase pereš?“ je snad horší,než jeho „kdy konečně vypereš? Nemám už ponožky…“
Jinak neočekávám nic. Jen trochu empatie a chci cítit, že mě má rád, že je rád s námi.
On je docela pedant,k pořádku ho honit nemusím, to je u nás spíše naopak.

Lucrezia
337 příspěvků 22.2.12 05:10
Pepina 29 píše:
v zrcadle vidím ztrhanou starou ženskou,ale když se namaluji jak tak se na mě ještě dá koukat asi,protože když někam tak se lidi na mě usmívají a jsou milí.Nevím já se sama sobě nelíbím

Sama sobě se nelíbíš…to je smutné.
Je to dlouho, co Ti řekl muž, že jsi hezká, že ho přitahuješ?
Co děti? neříkají Ti, že jsi nejkrásnější maminka na světě?…jak to bývá u malých dětí dobrým zvykem… ;)

To moji puberťáci, zvlášť ten mladší, mně na nový účes akorát řekl:
„Ukaž?
Hm, vypadáš jak EMO.“

U něj je to nutno považovat za projev lichocení.. Už to, že si všiml změny a že to komentuje, byť svým osobitým pubertálním způsobem… ;)

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.2.12 14:44

Ahoj všichni,
Ať se taky ozvu: jsem třetí den v práci a docela boj… Po třičtvrtě roku si musím zvykat na pevný režim. Nemusela jsem nic, teď najednou toho musím tolik!!! Dost to nedávám, do toho mě chytají úzkosti, pocit, že se novou práci nezvládnu naučit v čase a kvalitě, který se ode mě očekává…Duševní peklo. A tak jsem sáhla po berličce. Sice asi játra řvou, ale aspoň hlava je chvíli zticha a já si odpočnu. Snad se to zlepší, až si zvyknu na nový režim a trošku víc porozumím své práci. Mluvila jsem o tom i s mamkou, protože ona se včera sebrala a přijela 70 km vlakem za mnou večer, jen aby se ujistila, že jsem v pořádku. Samozřejmě mě zastihla se skleničkou vína. Byla hodná, nic nevyčítala, jen byla překvapená, jak strašný pocity si prožívám. Nakonec přespala na zemi ve spacáku a já byla za to moc ráda. Tak mi držte pěsti, ať se zklidním a dostanu do normálu.
Jinak k diskuzi o psychologovi bych řekla, že opravdu musí sednout. Mě se stalo, že jsem měla paní psycholožku, měla jsem dojem, že je výborná, ale přišlo mi, že jakmile do mě opravdu nahlídla, začla být sarkastická a přestalo se mi její chování zamlouvat. Taky objednací termíny jednou za měsíc byly na prd, protože pokud má člověk problém, je třeba ho řešit intenzivně. Mrzí mě, že jsem změnu neprovedla dřív, měla jsem neschopenku dlouho, mohla jsem na sobě krásně zapracovat. Teď mám placenou paní psycholožku, chodím k ní jednou týdně a zatím mi vyhovuje a mám k ní naprostou důvěru. Potkala jsem ji během svého druhého pobytu v PL. Ono asi vše má nějak být, všechno zlé pro něco dobré a že se v tom tady tak nějak plácáme, to asi taky má důvod. A že ho nevidíme? I to má zřejmě důvod a smysl. Tak to jsem si zafilozofovala a mažu zpět sbírat rozumy. Piju jedno kafe za druhým dopuju se kofeinovýma tabletama a stejně mám dojem, že usnu a na čelo si obtisknu F7.:-)
Držte se a držte tu jedni druhé. Mrzí mě, holky vaše problémy s chlapy. Fakt jsem ráda, že tohle nemusím řešit, já si nevím rady ani sama se sebou v tuto chvíli. Máte můj obdiv, jak jste vůči nim tolerantní. No a můžeme jen litovat, že Tomů neběhá po světě dostatek pro nás všechny, a zároveň blahořečit, že ho máme aspoň v této diskuzi, kde opravdu hooodně pomáhá a možná to úplně neví, jak strašně moc. I když je naštvaný.:-)

Příspěvek upraven 22.02.12 v 23:43

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.2.12 23:29

Dnes jsem byla znovu u paní psycholožky. Přišla jsem tam a měla v sobě 6 dcl vína, protože z práce jsem došla celá vyklepaná. Ve dveřích jsem jí to přiznala, omluvila se, vysvětlila, že to není neúcta k její roli, že je to čiré zoufalství, že nevím, co se svými stavy jiného dělat. Že úzkost u mě trvá klidně 7 hodin a nebýt toho, že jsem ji v neděli přepila, kdoví, jak dlouho by trvala.
Byla skvělá. Žádné kázání, žádné zákazy, domluvy. Jen rozhovor, co se stalo, jak to probíhalo, že jsem jen člověk, že samozřejmě pití není řešení, ale že po mě v žádném případě nechce žádné sliby..Prostě se mnou mluvil člověk, co neviděl chlast, ale obrovské lidské neštěstí, které je třeba řešit. Byla jsem za to šťastná. Dokonce mi řekla, že můžu napsat sms i ve dvě v noci, kdyby bylo zle, že se domluvíme na nějakém urgentním sezení. Takže zatím jsem více než spokojená. Věřím, že s ní se z toho všeho dostanu. Dnes mám za sebou třetí pracovní den - prý největší krize - tak se můžu už jen těšit na další dny… Paradox je, že jsem strašně unavená, ale nedokážu usnout. Holky, jak jste na tom vy? Jak válčíte?

alex77
51 příspěvků 22.2.12 23:51
Sens...

V úvodu ti tiše závidím tvoji psychoušku, ta moje si mě zve jednou měsíčně a jsem tam cca 10 min, takže na houby. Někoho takového jak máš ty bych taky potřebovala (tak si jí važ ů:-)), protože ze vzkazu od tebe to na mě působí že má opravdu zájem něco řešit. A to nemá každý psychouš. Třeba ta moje končí konzultace vždy když vytáhnu své pocity, své problémy atd, zhodnotí to že se nic tak strašného neděje a jdu ze dveří…Těším se až ji konečně změním a poznám přístup i jíné psychiatra, doteď jsem neměla tu čest. K těm úzkostem - o tom mi povídej, mám pocit že už bych o nich mohla psát seminárku. když mě tyto stavy úzkosti popadnou, nemůžu nic, nemůžu vyjit ven, protože bych potkala lidi, tím pádem nemůžu do obchodu apod, nevím jestli to dává hlavu a patu co píšu, já mám v definici úkostné poruchy a panické stavy…No a navíc to u nás doma není zrovna růžové a to je možná 50% příčina mých stavů. Jak to říct, začla jsem se otužovat.. Před nějakou dobou pro mě bylo nemyslitelné jít večer s kámoškou do kavárny na pokec, šlo to a ani jsem se nezhroutila, dnes jsme měli s holkama první bazén a já tam nejen dojela (hrůza v očích a smrtelný pot při jízdě), ale ani se neutopila a nadšení holek mi bylo dobrou odměnou. Večer se tu stavila ještě sousedka, dali jsem spolu 2dc vína, ale jsem nejednou psala mi to prostě nechutná, vím že jich víc nebude takže v této oblasti nemůžu soudit - jedině že bych si to osladila sirupem :-)))))) Úplná pecka pro mě je že tys jí přiznala svůj stav a ona se tobě neobrátila zády, ale naopak má stále snahu ti pomoct !!!!!!!!!. To je podle mě super, drž se Sens a pěkný večer.....

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.2.12 00:06
Alex

Alex,
Moc děkuju za to, co jsi napsala. Víš, já jí to prostě řekla na rovinu. Nějak jsem vnitřně cítila, že mě nepošle pryč, navíc já nebyla opilá, já se těmi 6 dcl prostě jen dostala do stavu, kdy jsem byla schopna konstruktivně mluvit. Nicméně jsem za to paní doktorce moc vděčná. Ona fakt pochopila, že poslat mě pryč znamená odepsat mě. Mluvit se mnou znamená dát mi šanci se časem někam dopracovat.
Pokud ti tvá psycholožka nesedí, neváhej a hledej jinde. Jak jsem psala. I já měnila psycholožku teprve po několika sezeních. A hlavně pokud je problém, není řešením 10 minut jednou za měsíc! To dělá psychiatr. Optá se, jak je, napíše recept a zdar!
Mám dojem, že tam nahoře mě má někdo rád, protože tolik lidí kolem mě mě podporuje…rodina, bývalý přítel, lidičky z PL a stacíku…není jich málo a já si toho moc vážím. S jednou paní jsem byla na pokoji 5 dní. Dodnes mi ráno volá, jestli jsem vstala, v poledne, jestli jsem jedla, večer, jestli jsem pila…Prostě taková druhá mamka. Ani nevím, čím jsem si to zasloužila.
Ty úzkosti, to je šílenost, že? Mě to v neděli trvalo 7 hodin a musela jsem to rozpít, jinak by to snad nepřestalo. Ano, není řešení, vím velmi dobře. Ale byla jsem šťastná, že jsem se aspoň v klidu vyspala.

Lucrezia
337 příspěvků 23.2.12 06:04
Sensell.

Máš skvělou psycholožku. Zlatá.

Uvažovala jsem nad tím, jak by reagoval můj psycholog.
Má zcela jiný přístup, musela jsem si na něj zvyknout. Je skvělý, ale hodně přísný.

U něj neexistuje, aby mu někdo volal v noci. Má pevnou linku a mobil nikomu nesděluje. Chrání si své soukromí. Pevné jasné hranice. Pro naléhavé případy má kontakty na služby, které tuto první pomoc poskytují.
Vede klienty k samostatnosti a zodpovědnosti za svůj život. Myslím, že je to důvod, proč ho lidi buď milují nebo zatracují. Ne každému tenhle způsob sedne.
Mně ano, protože jsem člověk, co chce fakt mít svůj život pod svou vlastní kontrolou.
Někdy mi proto přišel necitlivý, ve chvílích, kdy jsem očekávala spíše podporu. Mnohdy jsem na něj byla naštvaná. Některé jeho terapeutické tahy mě vyvádějí z rovnováhy i teď. Ani je tu nebudu popisovat, umí být drsný. S alkoholiky pracoval intenzivně 15 let. Některé jeho řeči mě fakt vytáčely.
Spousta lidí kvůli tomu od něj utekla.Nicméně je fakt, že jakmile mu někdo jednou „přijde na chuť“, ocení jeho přístup.Ví co dělá.

Ženy-psycholožky bývají empatičtější, myslím. Mají v sobě více toho samaritánství, pečovatelství, spasitelství.
Ne, že by muž neuměl být chápavý, ale je to taková ta „mužská chápavost“, prostě
chlapský přístup,prost sentimentu a zaměřený na řešení.
Ani jsem o sobě nevěděla, že mi tenhle přístup bude vyhovovat.

Sens, velmi určitě psycholožka ocenila Tvou upřímnost ohledně chlastu. I já si to ceníom. Že si na nic nehraješ, nic netajíš. Byť k chlubení to není, příjdeš s kůží na trh. GTo je tak sympatické, že na to lze reagovat jenh pozitivně…viz psycholožka.

A ještě jedna věc mě zaujala, píšeš, že v tobě neviděla jen chlast, ale hluboké lidské utrpení…Bože, mluvíš mi z duše, to bylo to, co mi hodně hodně chybělo, když jsem pila. Každej ve mě viděl jen alkoholika, ne člověka s problémem. Říkali:
Přestaň pít a nebudeš mít problémy. Vůbec nechápali, že piju KVŮLI těm problémům.

Pít jsem přestala, a jak se dalo čekat, problémy nezmizely, ale naopak, začaly se ukaziovat v pravém světle.
Proto je tak důležité NEJDŘÍVE přestat,. a pak se dá pracoívat na tom, co za spoušť za sebou ten chlast nechá…

Skvělé, že máš ve svém životě lidi, co tě podpoří. :)

Lucrezia
337 příspěvků 23.2.12 06:21

Omluva za překlepy. Ten můj malý noťas …pořád přibírám nějaké klapky.
Ještě k té dobročinnosti…
Zrovna na posledním sezení jsme to s terapeutem probírali. že to člověk dělá hlavně pro sebe, a co cítím, když někomu pomáhám…
No ano, je to pravda, děláme to kvůli svému pocitu, tak i psychologa naplňuje, když pomáhá druhým.
Moje práce je také zaměřena na pomoc druhým lidem, ale když v terapii rozebíráme moje motivace, stydím se, že mi to dělá dobře. Tepapeut říká, že proč si to nepřiznat a vždyť na tom nic není špatného. Děláme sobě dobře, a ještě to prospěje někomu jinému. Co je na tom k zavržení?

Nic, jen to, že jsem nějak divně naprogramována, že za každou příjemnou věc v životě musí člověk „pykat“. Pěkná blbost, já to vím, můj rozum to ví. Ale takhle to mám, a co s tím, žze jo.
A to je i důvod, proč já si bez výčitek nedopřeju dobré jídlo. Slast a trest, to mám nějak divně spojené.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.2.12 18:27
Luc

Luc,
Ona má malé dítě. Ještě se mi omlouvala, že by musela na takové mimořádné setkání až po 8 večer, až bude manžel doma. Já mám skutečně štěstí na citlivé lidi, co mě moc podporují. To samé dělá i má obvodní lékařka, ta by určitě přijela i ke mě domů. Je to taková moje druhá máma. Do toho mám několik kontaktů na lidi ze stacíku a z obou pobytů v PL, moc hodní lidi, denně dostanu několik smsek, že mi drží palečky atd. Jedna paní mě ráno volá, jestli jsem vstala, v poledne, jestli jsem jedla, večer, jestli nepiju. Prostě mnoho podpory kolem mě. A já ji potřebuju. Nejsem ten typ, na který je třeba houknout, nebo ho hodit do vody a plav nebo se utop. Tak jsem za to moc vděčná. Já prostě potřebuji hodně empatie a pochopení, moc mě to posiluje a jsem pak časem schopna to poslat dál.
S tím pitím máš naprostou pravdu! Zapíjím problémy, nevytvářím je pitím. Pro tento týden jsem si řekla, že to nebudu vůbec řešit. Mám jediný úkol: denně dojít do práce. Večer už nic neřeším, nic si nevyčítám. Dnes jsem v práci poprvé zažila pocit, že to fakt zvládnu, ne hned, ale že na to mám. Takže ještě zvládnout zítřek, víkend a příští týden se zaměřím na to pití. To vím, že už budu silnější na ten boj. A na to, že bez vína opravdu ty problémy najednou budou silnější… Proto se tím netýrám tento týden. Vím, že je to vysoce nad mé síly.
Taky to mám tak, že cokoli příjemného musí být po zásluze potrestáno. Mám i špatné svědomí, když nejsem strhaná k smrti z nějaké práce, když jen tak lenoším. TO mě naprosto dokáže rozleptat psychiku. Pomáhat druhým ale mě baví. Říkám si, že snad to zatím dělám tím, že sem vše píšu, jak to je, ať lidi vidí, že selhávám, padám, vstávám, bojuju, nevím… to jim pomůže, pokud to sami požívají. Na víc zatím nemám energii, ale až se dám do pořádku, moc ráda bych poslala dál pomoc, která mi byla dopřána. Nevím ještě jak, ale vím, že se to včas dozvím.
A na překlepy kašli, od toho tu nejsme.:-)

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.2.12 18:29

Jee, koukám, že o volací paní tu píšu už podruhé. No, jsem unavená a nemyslí mi to… I to je dobré tu sdělit. Určitě dnes nejsem jediná, kdo vedl zase boj sám se sebou.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 24.2.12 20:30

Pepino,
Ten pocit mám neustále. Nejde proti tomu dělat nic. Jde se zamilovat, ale to není na zavolání. Takže smůla.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 24.2.12 20:55

A já se třeba ani zamilovat nechci. A jsem permanentně nešťastná. Zapíjím to vínem. Pak je líp. No, ale to opravdu není rada.:-(

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 24.2.12 21:13

Pepi, to já znám moc dobře. Mám profil na Lide.cz. Lidi jsou z něj unešení. Mají pocit, že jsem plná energie, života, že všchno beru s nadhledem…a mám tam o 20kg míň než před AD. Ale ta realita…jenže ten profil se mi nechce měnit, já doufám, že časem to zas bude odpovídat realitě.

Tom696
98 příspěvků 24.2.12 21:27
Pepina, Senseless

Holky, chce to věřit. Nejprve začít věřit sobě a pak začít věřit v budoucnost. A začít se mít rád. Jak lehké na papíře, jak složité v realitě. Ale jak jsem již psal, každý den má nějaký význam. V maličkosti. Každý den o malinký krůček blíže k cíli. Tak nevěšte hlavu a mákněte:-). Tom

Lucrezia
337 příspěvků 24.2.12 21:43
Pepina 29 píše:
Holky jste tu?Měli jste někdy pocit,že už nebudete nikdy šťastný?A pokud ano co jste dělali aby to tak nebylo.Mám pocit že už nedokážu věřit.

Pocit, že už nikdy nebudu šťastná, jsem měla permanentně několik let, vlastně donedávna. pak ne že by se topřehouplo do štěstí, ale začala jsem žít teď a tady, a neplánovat. nechci vědět co bude za rok, za měsíc, zítra… Podstatné je, že jsem tu teď a funguji, bo musím.
Už v tom není ale ta černota a beznaděj. Jen lítost, frustrace, pocit ztráty a zbytečnosti.
S tímse dá žít. Do zítřka vydržet to jde.
Malé mety…
Nemusí hned pršet, na déšť nějak nejsem zvědavá, už.
Byla jsem vždy melancholicko-flegmatický typ. Přesto jsem se považovala za optimistu…tohle je už je
pasé, jen ta melancholie zůstala.¨
Neřeším.

Jak to máš Ty? Je to velká změna oprotui tomu, jaká jsi bývala?

Lucrezia
337 příspěvků 24.2.12 21:47
Pepina 29 píše:
Dík Tome.Dneska šel radši do hospody jen aby se mnou nemusel být doma:-( No nic necháme toho není mi dvakrát.radši půjdu spát

Dobrou…
Mít větší děti, mohla by sis taky někam vyrazit,ne?

Tom696
98 příspěvků 24.2.12 21:52
Pepina

No vidíš, a mně paní pořád posílá do hospody a já když nejsem na cestách nebo za sportem tak jsem furt doma:-). Chci to zlehčit. Podívej, jaro klepe na dveře, za chvilku bude teplo, krásně a z Tebe se stane autarktní osobnost, to znamená, najdeš si nějakej zajímavej osobnostní program a budeš na sobě pracovat a budeš ze sebe mít radost a bude prostě dobře. To přijde, uvidíš. Nemám moc rád přiblblé citáty, ale tenhle si neodpustím, mj mám ho odsud. Největší tma je vždy před svítáním. Krásnou dobrou Pepe. Tom

vivien1
15 příspěvků 25.2.12 23:47

ahojky, taky mám pocit, že už nebudu šťastná jako dřív, i když jsem mladá, tak mám pocit, že jsem za posledních pár let v duši strašně moc zestárla.málo co mě těší, když vidím tu realitu kolem sebe, jak už lidi na sebe neumí být hodní a že je to čím dál horší, je mi do breku. přála bych si být zas taková bezstarostná jako kdysi, ale už to prostě nejde, člověk si toho plno prožije a ta eurofie, ideály a všechno ostatní prostě odejde. teď funguju jakžtakž normálně,snažím se v hlavě nic neřešit a když už to fakt nejde, tak nastupuje víno případně cokoli jiného co má nějaké procenta. v té chvíli mi to pomůže utéct od reality, která mi připadá strašně krutá…

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.2.12 10:10
Viv

Mám dojem, že moje duše je stará jak metuzalém. A že nic neřešit nelze. Otupím to jen vínem. Hrůza. Dnes nemůžu, musím pro pejska. Přitom bych nejraději spala a spala…jsem tak unavená panebože… Bez života.

vivien1
15 příspěvků 26.2.12 16:26
to senseless

myslím, že to máme hodně podobně,přibližně jednou za tři dny přijde večer krize a já nevím co dělat, kocour na mě kouká,mě se chce brečet, všechno mi připadá, že je špatně a že tu nepatřím.o normálního chlapa už jsem nezakopla ani nepamatuju a tak jsem sama, sama a sama… dny ubíhaj, život letí a já bych ráda ten život žila tak, aby pro mě měl smysl, ale zatím ten smysl nevidím. buď to pak jdu zaspat, abych nad tím přestala přemýšlet a když nejde usnout, tak nastoupí víno, případně i Neurol a snažím se myšlenkama utéct někam daleko pryč a nic necítit. a vždycky si tak nějak ironicky vzpomenu na to, co jsem někde četla: Říkej tomu let, když padáš a svoboda když utíkáš…

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.2.12 17:54
Viv

Ano, vidím hodně souvislostí.
Já jsem momentálně totálně vyčerpaná a nejsem schopna se postarat ani sama o sebe. Do toho mám pejska. Chudák mi chodí dávat hlavu na klín, koulí očičkama…dnes mi tak poblinkal auto, že jsem se poblinkala v tom autě taky. Ale zase zakoulel a vše bylo odpuštěno.
Já mám problém, že když jsem sama, chytá mě úzkost. Asi je to z té dlouhé neschopenky. Teď jsem zpět v práci a logisticky to naprosto nezvládám. Předtím jsem třčtvrtě roku nemusela nic, teď toho musím tolik! Pak sama doma, úzkost…asi jako od Muncha Výkřik. To cítím v hlavě neustále, pokud jsem sama. Je to fakt hrůza, ale já se rozhodla, že to ubojuju. Musím. Nechci přijít o práci.

Stránka:  « Předchozí 1 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 30 Další »
Váš příspěvek