Dobrý den,
pokud o takových pocitech víte a uvědomujete si je, je to poměrně dobré znamení a měl byste s tím něco dělat, aby to nezašlo dál. Zkuste vyhledat odbornou pomoc - psychologa, psychiatra a nebo si alespoň najděte ve svém okolí osobu, která by Vás vyslechla nebo Vám pomohla. Třeba by Vám také pomohla změna prostředí? Nějaký výlet s dětmi, abyste měl zase radost ze života?
Deprese a jak ji zvládat
Měla jsem úzkostné stavy a beru Amisulprid.Ted mám depresi.Nemohu jíst ani spát.Na noc beru Mirtazapin.
Léky beru 6 týdnů.A stav se nelepší.Nemám pocit ani mírného zlepšení.Nic nepomáhá,nemám chut do života,porada s psychyatrem nepomáhá.Jistě to chce čas,ale není vidět náznak zlepšení.Nyní aktuální problém je s chutí k jídlu.Něco na podporu chuti.Poraďte prosím .....
Nemám chuť na žádné jídlo.Musím se přemáhat ,abych něco snědla.Nyní jsem z toho v úzkostném stavu ,že to nezvládnu.Že budu hubnout.Spánek taky není nic moc.Budím se ve 4-5 ráno.Přes den jsem unavená,když si chci lehnout a dospat tak nezaberu.Dr.je 14 dni mimo ordinaci což taky nepřidá na náladě.Potřebovala bych dostat chuť k jídlu,a vyspat se bez prášků na spaní,které stejně neúčinkují dostatečně.
Ahoj. Už dlouho nejsem spokojená ve své práci. Ustavičný nátlak vedení na to, aby jsme plnili úkoly (dělám v bankovnictví) , aby jsme do banky přivedli nové zákazníky a do toho šílené vztahy s nadřízenými mne rozhodili a ja se zhroutila. V posledních týdnech jsem ani nevnímala co dělám, a to bych se měla plně soustředit.Před 14.dny jsem se zhroutila úplně, strach, že už ani nevím co dělám byl šílený, už to nebylo jen musím plnit na 100%, ale proboha jak se dělá tohle jak mám postupovat nyní? Dala jsem rozvázačku s tím, že se mi uleví, ale nějak to nepomohlo.V pondělí jsem navštívila psychologa řekl mi , že mam středně těžkou depresi.Doporučil mi navštěvu psychiatra a antidepresiva. A já nevím co dál, mám strach z prášků. Jak moc mě ovlivní, Vím, že moje deprese má kořeny v práci a stresu. Není to ten typ který najednou z ničeho nic přijde.. Jen mám strach jestli jsem neudělala v práci nějaký kiks. To se hned roztřesu…Poraďte mi. Díky moc.
PS: .Po2 týdnu marodění mi je lépe. Normálně funguji doma, venku je to trochu horší. Ráno mám trochu potíže, ale večer jsem úplně v pohodě..Mám strach jít k psychiatrovi, abych pak sehnala novou práci.
Moje známá je učitelka a měla něco podobného - potřebovala si odpočinout, a tak na rok změnila místo a chodila do pár domácností pravidelně uklízet. Odreagovala se, vydělala si tím také nějaké peníze a hlavně si tím odpočinula od práce, kterou měla vždycky ráda, ale najednou pro ni chození do školy bylo spíš nepříjemné. Pravda ale je, že její manžel jí v tomto rozhodnutí podpořil a tu dobu vydělával hlavně on. Takže to asi není možné u každého, ale kdybyste to zkusila na nějaký čas (něco, kde nemáte žádnou zodpovědnost), třeba by Vám to pomohlo? Nebo třeba delší dovolená - někam odjet, odpočívat…
Na změnách jsem pracovala, ale nestihla jsem to včas. Prostě jsem překročila únosnou mez. Teď pořád přemýšlím co bude dál. Asi to chce čas.
Tak uvidíte. Hlavně se tomu nepoddávejte, ať to není ještě horší. A třeba se objeví nějaká jiná pracovní příležitost, kde byste byla šťastnější. Budu Vám držet palce, zvládnete to!
Díky za podporu. Sanžím se myslet pozitivně, ale nejde to. Každý den je jiný, včera mi bylo hodně špatně. To pak vidím všechno černě.
Já jsem v mládí žádné problémy neměla.Ale taky nic tekového, co by mne stresovalo. Asi záleží, kdy se setkáme se stresem. Protože tenhle psychický nátlak, co jsem zažila nyní, bych nezvládla ani v mladším věku.
A s AD to jde podle vyprávění ostatních pomaličku. mějte trpělivost. Poraďte se s Dr. zrčitě se vám uleví. Hodně štěstí
že prý holky rohypnolky jsou fajn…ale doporučoval bych se z toho dostat velice ale velice rychle, Rohypnol ám o sobě je dosti návykovej…nadělá vám v hlavě ,, díry,, bude sice možná po depresi, ale zas to nahradí absťák…tak nevim…je lepší se stim je s tim poprat s nadhledem až už je to co je to…hlavně s nadhledem…každý den je sice utrpení, ale pořád se tu snad někteří řídímě že jsou na tom lidi jinde hůř…sebevraždu taky nedoporučuju…skrz psychiku je to zas mrhání tím že co si zvolit za styl sebevraždy…ale držim pevně pěsti a nejradši i podporu…tak snad to dopadne dobře pro vás! ![]()
Antidepresiva stejně jako jiné „léky“ jen tlumí projevy problémů, ale NIC neřeší!! Podstatou a příčinami depresí a jiných nejen psychických problémů se naše zdravoczníctví zásandě nezabývá. Je to pohodlné a výhodné prostě předepsat léky (udělat kšeft farmaceutickému průmyslu) a nechat pacienta, ať se s tím sám nějak popere. Deprese mají svou hlubší podstatu, poradil by si s ní slavný židovský tesař
zase ten ooo slavný tesař…
Vaše blekoty pane apoštol mi příjdou úplně mimo…napsat krásné oblbováky umí snad každej…já Vám to neberu, ale když napíšete že antidepresiva nic neřeší tak proč je asi tak těm lidem dávají?? pro srandu z utlumení??? ba né…já zapoměl, zase kšefty…
vsadim se že ooo slavý židovský tesař by uměl vyléčit i smrt…a to z cela bez pilulek a dalších vámy šílenostech jako jsou roztoky s éčkama a další …
mám z vás srandu, pobavte mě další moudrostí…děkuji
Ireno, tak si to tu pročtěte…příjde mi už zbytečné psát konkrétně každému to samé..pročtěte si to tu, třeba tu najdete radu, když ne tak se potom zeptejte…rád odpovím…
Dobrý den,našla jsem stránku kde jsem mezi lidma,kteří ví co je to deprese a mají sní zkušeností v jakémkoli věku.Nevím jak se mám zbavit pocitu že jsem k ničemu že nejsem pro nikoho dost dobrá že mě nikdo nemá rád takovou jaká jsem.Nevím jak to zvládat…
Tak jsem tu hooodně dlouho nebyla. Po měsíčním bojování s depresí jsem zašla k psychiatrovi a popsala mu jak mi je. Propadala jsem se hlouběji do své duše, nebyla jsem schopná ničeho. Místo abych si na nemocenské odpočinula bylo to stále horší. Ani bylinky nezabíraly. Teď beru AD a znova vnímám svět kolem sebe. Směju se na sebe do zrcadla a těším se na další den
. Plánuji si co budu dělat, venku mě nepřepadává ten šílený pocit
. Kdo zažil depresi ví o čem mluvím, kdo jí nezažil je šťastný a nepochopí. Taky jsem to dřív nechápala. Je mi upřímně jedno, jestli sem někdo o mě napíše, že jsem blázen, že beru AD. Raději budu žít s nima, než bych přežívala bez nich.
Ahoj. Je mi 17 a za 2 roky budu dělat maturitu. Pokud jí zvládnu chtěl bych jít k policii jenže „asi“ mám již 2 roky depresi a chtěl jsem s tím jít k nějakému doktorovi jenže problém je že k policii přííjmají jen „zdravotně způsobilé“ nevíte co s tím? mám se pokusit jít za svým snem a a žít s depresemi nebo ne?
Maijkel
Deprese je potvora. Plíží se pomalu po malých skocích, pár měsíců zatěžuje a pak dá na chvíli pokoj. A pak se zase vrátí, ale o trošku silnější, a tak pořád dokola. V mém případě jsem jí nechala, aby mě totálně rozložila. Marodila jsem půl roku, jen ležela a čučela do stropu. Pocity fyzické bolesti byly šílené.
Nikomu bych to nepřála. Jdi k doktorovi, čím dřív se začneš léčit, tím větší máš šanci se z toho úplně dostat. Držím pěstičky, aby jsi našel odvahu a brzy se dal do kupy. A hlavně nepodceňuj protivníka, kterým je deprese, je to fakt fikaný hajzl.
nemyslím si, že mi deprese musela nutně vadit, naopak myslím že někdy náročná profese může pomoci.
nedávno jsem slyšela hlášku ,řekla jí Halina Pawlowská, ale to nevadí. teď se hodí. něco v tom smyslu, chceš-li zažít úlevu vem si malé boty.
Znám dost lékařů, kteří jsou v osobním životě depresivní, ale jsou-li v práci,třeba na sále, tak vté krizové chvíli a hraničním čase jedou jako největší optimisti.funguje tam jistě chemie
Deprese člověka ochromí tělesně i duševně, vím.není to jednoznačné.
před lety jsem byly na jachtě, kam jsem dotáhle přítwlkyni v těžké depresi v omnění, že jí vše okolo pomůže.seděla na přídi nehybná několik dníneschjopná jíst mluvit. Až do té doby, než se nám stala nechoda a ona šla přes málem jsem se utopili, ale dobře to dopadlo. Zula prostě malé boty . musela. šlo jí o život, musela se nadechnout. během týdne byla na normálu.
je to složité, ale vždy i když je tď tma za obzorem někde je světlo.
léky jsou někdy nezbytné a nanějaký čas povinné.
pro někoho je težké, z různých důvodů, se s oním tesařem potkat. Ta antideprisiva jsou řešení právě pro tyto případy v mezičase.dle mého často pomohou z nejhoršího.
Leonito,potřebuješ si o tom tvém problému buˇs psychologem nebo psychiatrem,nejde jen o to napsat léky,ale také hovořit.Toto období depresím hodně nahrává,chybí nám sluníčko a trocha lidského slovního pohlazení.Je dobré se něčím zaměstnat a zamyslet se nat tím co nám ubližuje a zapřemýšlet nad osudy druhých.Nesmíte se utápět ve smutku.Buď te ráda,že máte hodného manžela a děti,ne každý má toto štěstí.Nechci vás utěšovat,vím jak vám je ,pracovala jsem jako sesta na psychiatrii a cesta k uzdravení bývá někdy zdlouhavá.Přeji vám,aby se váš stav zlepšil a prožila si hezké svátky.Bylinkářka
Paní mivol,nevím jestli jsem pochopila zda ta odpověď patřila mě nebo někomu jinému,pokud mě tak bychom mohly spolu diskutovat,jestli to nepatřilo mě,tak se omlouvám.Bylinkářka
pokud jsem dobře četla, tak paní bylinkářka pracovala jsko sestra na psychiatrii. Tudíž se dá předpokládat, že má určitou praxi a vědomosti v oboru. Toto vám asi uniklo. A nepsala nic, co by se mohlo jakkoliv někoho dotknout. Kontaktovat jí můžete.
Vůbec se nic neděje,jsme moudří lidi a vše se dá vysvětlit.Nevím zda přijmete přání všeho dobrého do nového roku,ale moc bych vám to dobré přála.Bylinkářka
Dobrý den,brala jsem různá AD,ale jakmile jsem začala užívat seroxat vrátila se mi chuť nejen do života,ale i k jídlu.Jen to nebylo hned.
Dobrý den já už mám deprese celé 4 roky.Bojím se smrti,bojím se jakékoliv nemoci,bojím se jít ven,jezdit autem prostě mám ze všechno strašnej strach aneberu ani prášky co měl dal doktor protože si přečtu vedlejší účinky a mám stach že je budu mít všechny.Já vím je to se mnou težký ale nenašla jsem nikoho kdo by mě z toho dostal.Mám manžela který je strašně hodný a syna kterému už je 22 let a má svůj vlastní život a jsem doma sama a nemám si s kým o svých problémech promluvit proto je asi držím v sobě.Už nevím co mám dělat a někdy pomýšlím i na smrt jenže té se bojím tady.Jsem jak v začarovaným kruhu.Prosím můžete mě někdo pomoci jak z toho ven.Děkuji
Zdravím ![]()
Především díky za to co ste mi odepsali ale chtěl bych se zeptat ještě na něco. Víte můj o 5 let starší bratr se asi před 5-6 lety pokusil o sebevraždu. !Naštěstí to ale přežil! Od té doby bere prášky na tzv. endogenní depresi a pokud vím už dlouho žádné deprese nemá. Tím chci říct že je podle mě docela pravděpodobné že bych deprese mít mohl jenže co když žádné deprese nemám? Co když si jen něco nalhávám a hledám výmluvu pro to že již nemám moc přátel a sem introvert a z toho sem prostě jen smutný? JAK POZNÁM že jde o depresi a ne jenom o to že žiju nudný uzavřený život?
Zkus si udělat test deprese http://www.deprese.psychoweb.cz/test2. Ale myslím, že psychologem nic nezkazíš. Sice si to sám zaplatíš, ale nikdo se to nedozví.
S depresí bojuji už několik let.
První náznak byla těžká poporodní deprese, kterou jsem si sle vůbec nepřipouštěla, až zpětně jsem to mohla zhodnotit, že to tedy byla deprese jako bejk. Trvala skoro rok. nebyla jsem ničím, jen mámou, mechanicky. Zapomněla jsem na to, že mám nějaké své potřeby a povinnosti manželské. Fungovala jsem z posledních sil, bylo to hrozné a dodnes mám pžed sebou temno, když na ten první rok po porodu vzpomínám. Nezabila jsem se, ani mě to nenapadlo, a v žádném případě jsem si to nechtěla připustit, že to deprese je, vždyť jsme vstala z postele! Ale v podstatě jsem nežila. Dítě to vycítilo, a jen plakalo. denně. Několik hodin. Ani nevím, jak jsme to všichni přežili.
Druhá ataka deprese se dostavila postupně asi po deseti letech. nejdříve malé propady, pak větší, zapíjela jsem to chlastem.
Pak jsem pít přestala, a pořád jsem netušila, že jde o depresivní stavy.
To proto, že každý mi hustil do hlavy, že když vstanu z postele, tak mi nic není.
Ještě pořád jsem věřila.
Až te´d před rokem jsem do toho spadla (po několika osudových zásazích do mého života), a to pořádně. Jediná myšlenka na vysvobození byla smrt. Hrozně moc jsem se toužila zabít. Ale byly tu děti, muž, máma, sestra…pořád jsem váhala. přiotrávila jsem se prášky, ve snaze uniknout a zapomenout. Hnus, černý hnus.
Od té doby se intenzivně léčím a hlavně už mi bylo dovoleno si připustit, že jsem v pěkné sračce, v depresi. A že je to vážné.
Možná kdybych to nepodcenila hned od začátku, nemuselo se to tak vyhrotit.
Ono se nad „depkami“ prostě mávne rukou-to přejde, jen nějaký splín. Tak se člověk raději uzavče a už nikomu nic neříká. Stejně mu nevěří a zlehčují to. tak tomu začnem věřit, že to přeháníme, že to není tak hrozný, že to přejde.
Jo, přejde, ale někdy až po smrti.
Prosím, nebuďte slepí ke svým blízkým a nebagatelizujte jejich potíže a stavy. může to být fatální chyba.
Člověk v depresi potřebuje pochopení, a nevymlouváníí jeho stavu… ![]()
Ahoj, docela by mne zajímalo, když berete prášky - trazodone na anxietu, zda tím problém člověk léčí a definitivně se ho zbaví, nebo, jestli v momentě, kdy beru prášky tohoto druhu mám to nadosmrti. Jinak řečeno léčí to, nebo to dočasně utlumuje problém? Díky za odpověd. Steven
Žádná psychofarmaka neléčí. Jen pomáhají zvládat psychické stavy. Anxietu, depresi…
Jakmile je vysadíš, jsi tam kde předtím. proto je nutné na sobě pracovat hlavně v terapii, to je jediný způsob, jak něco změnit. Anebo můžeš brát léky do smrti…taky možnost.
Mnozí si toto zvolí, protože jim přijde obtížné hrabat se v bolístkách a hledat příčiny.
Nojo, ale jak na sobě vlastně pracovat v terapii. Já jsem se dostal tam, kde jsem tím, že jsem cca před deseti lety přebudoval život, byla dramatická hypotéka, stresová práce,stresy obecně, jako každej a neuvěřitelná spotřeba cigaret. No a po řekněme sociálně ekonomické stabilizaci rodiny, jsem ze dne na den seknul s těma cigaretama. A to jsem byl na šedesáti denně. V zásadě mi nic nechybí, začal jsem sportovat, ale, zcela bezdůvodně, mne to třeba i ve čtyři ráno vzbudí, nemůžu dýchat, mám všechny klasické příznaky a končím v koupelně se studenou vodou:-). Co beru ty prášky tak se to zlepšilo. Ale nevím co mám dělat víc. Začal jsem se zabývat i takovejma věcma jako je karma a ne že bych byl svatej, ale nemám žádný zasutý hřích, žiju v zásadě zdravě a zničehonic zcela bezdůvodně upadám bud do úzkosti nebo do deprese, sakra…:-)
Ty příčiny nejsou vědomé. Takže to vypadá, jakoby žádné nebyly.
Ale vždycky jsou.
Nic se neděje bezdůvodně.
Takže asi mám vynechat možnosti jako je regresní terapie, kineziologie, hypnoza a podobné metody, že? ![]()
I když nepochybně i ty fungují.
Jediná dostupná vědecky uznávaná cesta je psychoanalýza a odvětví z ní vycházející.
Prostě terapie.
Je to na dlouhé lokte, je to bolestivá cesta (protože se během ní vynoří spoustu zasutého materiálu, který bychom raději neviděli), ale funguje.
Nicméně i když se příčiny nepodaří najít, je možné pracovat s jejími projevy.
Gestalt terapie, KBT (kognitivně behaviorální terapie)…naučí tě dělat s tím, co je teď a tady. Když nemůžem ovlivnit minulost, můžem ovlivnit to, jak budeme prožívat přítomnost.
Ale hold to není jako spolknout pilulku. ![]()
Držím pěsti…
Ahojky všem, našla jsem si toto téma na google a velmi se mi líbí jak všichni otevřeně píšete..Sama nevím co mám dělat a tak mi třeba poradíte…Před rokem a půl jsem si našla partnera, žiji s ním…Když jsme spolu začli chodit bylo vše docela v pořádku, nepil, nekouřil…Znala jsem ho z dřívějška jako velmi se bavícího člověka…Teď ovšem nevím co se děje nebo zda jsem se zmylila,ale vše je jinak.Na pivo chodí dle mého gusta častěji a častěji…Když se mi něco nelíbí jsem dle něj „diktátor“ a zakazuju mu se bavit…Když si nedá pivo je to ten nejlepší chlap na světě…Další věc proč proč sem vlastně píšu je, že v poslední době je mi hrozně…Jsem pořád unavená naštvaná a nedokážu e pořádně bavit…Byla jsem společenská, kamarádská a měla ráda společnost lidí…Teď se mi nechce ani na návštěvu za kamarádkou..Raději jsem doma a spím…Dotoho můj drahý má zvlaštní legraci ve které mě ponižuje a uráží a prý je moje chyba když to nechápu..Když jsem mu říkala, že v jiných vztazích muž ženu pochválí nebo jí polichotí, řekl mi, že na mě to tak nemůže být, že mě to akorád ubližuje…Cítím se dost ponížená a moje sebevědomí je na bodě mrazu…Plánujeme miminko a svatbu, ale nevím zda s toho něco bude…Když se máme snažit o miminko jeho verze je, že když si dá pivo tak prostě ne(doufám, že chápete co myslím) i když si zapálí cigaretu…Co kdyby to miminko bylo postižené…Příjde mi tato jeho dedukce úplne zcestná a já se dostávám do situace kdy se cítím hrozně, sama…Nevím si už rady a nevím co dělat…Je mi 27 a jediné co chci najít už klid…Co byste mi radili udělat?
Ahoj, no to zatím nevypadá na šťastnou rodinku. Počkala bych co se z toho vyvine, teď to na svatbu a děti rozhodně nevidím. Pokud už teď jsou náznaky, věz, že po svatbě se vše jen zhorší. A jakmile budeš čekat miminko, bude tě mít v hrsti a nebude úniku.
I ty Tvé příznaky tělesné a duševní (ztráta zájmu o lidi, únava) Ti jasně dávají znát, že to není asi to pravé ořechové, co prožíváš s přítelem, a že ti tam něco silně vadí.
Posečkej a s přítelem to fakt dobře zvažte zpět pak cesta nepovede. Ať se přítel rozhodně co opravdu chce a jestli je připraven vzdát se svobody a založit rodinu se vší zodpovědností…
Nazdarek vsem deprimovanejm, chci se vas jen zeptat jestli jste uz nekdy nekdo slyseli o lecbe deprese Elektro soky? Doktori vam o tom vetsinou moc nereknou, ale ve svete je to bezna praxe hlavne u pripadu tezke deprese a pokud leky nezabiraji. Nepredstavujte si hruzne sceny jako ve Formanove preletu nad kukaccim hnizdem, soky se provadi v celkove anestezii,lecba probiha v cyklech, cca 8-10 elektrosoku v rozmezi cca2-3mesice. Zasadnejsi zlom nastava po 3-4 soku. Lecbu vam muze naordinovat vas psychyatr po konzultaci s vicero odborniky a vyzaduje hospitalizaci po celou dobu trvani terapie. Laicky recenio se mozek z casti vyskratuje a predesly dusevni stav si nepamatuje a deprese zkonci. Ucinnost je udajne pres devadesat procent. Ale to vite kdyby tuto lecbu ordinovali kazdemu z ceho by zili ti chudaci co vlastni farmaceuticke koncerny, ktere vyrabi antidepresiva? Ale jak rikam chce to se informovat u sveho psychyatra neni to vhodne pro kazdy pripad jsou tam jista kriteria. V me rodine touto nemoci trpela ma sestrenice a po zminene terapii je bez leku uz 2 roky.
Jsem jsem se chtela podelit o svou i kdyz ne osobni zkusenost s touto nemoci, treba to nekomu pomuze, preji vsem hodne stesti.
Jo, elektrošoky jsou pod celkovou anestezií a většinou v PL. Když už žádné léky nezaberou, údajně přinesou aspoń krátkodobou úlevu.
Mno, nevím. Zažila jsem hodně spolupacientů, co si tím prošli. Serie obvykle po desíti. Většinou to ale byli psychotici s bludy, ne depresáci.
ECT jen v případě selhání čehokoliv jiného.
Rozhodně jako standardní léčbu bych to nedoporučila. Je to uměle navozená epi-záchvat. Ztratí se po něm krátkodobá paměť. Asi jako po mrtvici.
Někdy je to menší zlo, než to utrpení. Ale i tak, musela bych být na tom hodně zle, aby mě k tomu někdo donutil.
No když jsme u těch extrémních řešení, zkoušel jsem různá AD, hrabat se v sobě, v náboženské literatuře, a spoustu dalšího. A když to tedka se zpětnou platností vyhodnotím, tak naprosto nejvíce mi pomohl pes. Teda myslím tím, za jakéhokoliv počasí, duševního stavu,jít do lesa, se svým psem. Podotýkám, z nikoho si nedělám legraci, u těžké deprese to určitě možné není. Taky to jde říct jinak, snažit se pokud možno žít pěkně.
ma sesterneka mela tezke deprese-nic jineho zadna bipolarni porucha, psychoza nebo tak, pouze ty deprese. mela to cca 20let s mensimi pauzami, vyzkouseli na ni snad vsechny existujici AD i jine leky, vzdy ji to pomohlo na mesic a tot vse. Nakonec ji doktor doporucil ty soky. V prubehu lecby v nemocnini jsem ji obcas navstivila a byla v pohode, ale jak rikam zlom nastal asi po ctvrtem soku.Zpetne mi rikala ze kdyby vedela co vse musela protrpet, tak by ty soky brala uz pred temi dvaceti lety kdyz ji to zacalo takhle do sebe dvacet let cpala chemii a k nicemu to nebylo, ma dodnes nasledky tech leku, poskozena jatra atd. Asi je to opravdu dost individualni. ![]()
edietha píše:
Ahoj berusko,kazdy rika ,bude to dobry,ale nebude,antidepresiva pomohou jen v zacatku,pak bych od nich odesla,postihuji dusi,videla jsem spoustu lidi,kteri takovym rychlym zpusobem sesli,je to neuveritelne.Vrat se zpatky na zem,mej se rada,ty sama!Bud vdecna za to,co mas,deti,manzel,prober se!!!!Zalezi jen na tobe!Neverila jsem,kdyz jsem videla jak vypada zena,jiz jsem znala pred a po antidepresivach,vyuzij prirodnich prostredku,trezalkove caje,pomohly mi pri smrti partnera,deti jsou darem, jsou to nejvic.Kamaradce,ktera byla na tom podobne,jeji syn rekl,aniz by vedel,ze chce odejit ze sveta,maminko milujeme te,slib mi,ze budes s nami a nikdy neodejdes!Milacku,probud se!!!!"!Hodne stesti.s laskou.Edita a moje mala Editka
Ahoj, Editko.
Patrně reaguješ na úplně první příspěvek v tématu, který už je dost starý, a pochybuji, že tu holčina ještě chodí…
Nicméně Tvůj názor jistě může být přínosem zase jiným lidem.
Dovolila bych si napsal názor zase ze svého pohledu.
Antidepresiva pomohou opravdu jen v počátku. Tedy když skutečně zrovna zaberou, což je vždy sázka do loterie.
Určitě máš pravdu v tom, že pak se člověk musí snažit sám. I když se tak strašně moc nechce nechce, nechce… ![]()
A nejde, a není motivace.
pak přijde děcko a ve chvílích nejhnusnějších suicidních plánů Ti řekne:
„Maminko, já Tě mám moc rád.“
To se mi taky stalo, a svázalo mi to ruce, rozbrečelo mě to, řekla jsem si, že se ani zabít nemůžu, nesmím, musím tu být pro druhé.
![]()
Nežít svůj život, který se žít nedal. Ale prostě jen přežít, pro ty děti. Přijde mi to dodnes jako ne ta nejsprávnější motivace-žít jen kvůli druhým. Ale donutila mě VŮBEC přežít.
Na antidepresivech jsem střídavě několik let, ale nemám vůbec pocit, že mění nějak člověka. Možná po tu dobu, co je bere, tak to člověk jaksi emočně otupí (ale tohle přesně se po těch práškách přece vyžaduje!), ale nikdy to nikoho nezměnilo nebo nepoškodilo natrvalo.
Zároveň to nevidím jako dlouhodobé řešení při reaktivní depresi.
Upřímně řečeno, třezalkové čaje a přírodní prostředky jsou už ve středně těžké depresi zcela k ničemu. Neúčinné. ![]()
Ve chvíli, kdy člověk do ruky bere žiletku a nebo prášky…už je na třezalku příliš pozdě.
Také ujišťování, jak vše bude dobrý a jak je svět vlastně krásný, se míjí zcela účinkem.
Prostě je to jako slepému vyprávět o krásách přírody a barev.
Říkat někomu „probuď se“ taky zcela míjí účinkem, a může vzbudit spíše pocity neschopnosti („Proč ostatní se vzchopili a já ne???“)
Z deprese vede jen několik cest, a každý má tu svou.
Někdy je to přes AD nebo i PL.
A někdo se zabije.
Většina naštěstí z toho jakž takž vyleze s tím, že se má deprese tendence občas vracet. Ale pak už aspoň ví co s ní.
Edito, Tobě opravdu při smrti partnera pomohly třezalkové čaje? ![]()
Mgda píše: Maijkel
Deprese je potvora. Plíží se pomalu po malých skocích, pár měsíců zatěžuje a pak dá na chvíli pokoj. A pak se zase vrátí, ale o trošku silnější, a tak pořád dokola. V mém případě jsem jí nechala, aby mě totálně rozložila. Marodila jsem půl roku, jen ležela a čučela do stropu. Pocity fyzické bolesti byly šílené.Nikomu bych to nepřála. Jdi k doktorovi, čím dřív se začneš léčit, tím větší máš šanci se z toho úplně dostat. Držím pěstičky, aby jsi našel odvahu a brzy se dal do kupy. A hlavně nepodceňuj protivníka, kterým je deprese, je to fakt fikaný hajzl.
Docela správně tu deprese personifikuješ. Kdyby se věci nazýávaly pravými jmény,musely by deprese být definovány jako démonický útlak, tedy „obtěžování“ ze strany reálných ignorovaných démonických BYTOSTÍ. Materialistickéí zdravotnictví předstírá, že je schopno tohle efektivn ěřešit. Antidepresiva jen tluumí symptomy (vnímání těch problémů), ale samozřejmě nijak nejedná s jejich příčinami a zdrojem. Deprese nevyžaduje léčbu, ale vysvobození - a to nelze od přechemizovaného a okultismem nasáklého zdravotnictví očekávat! Vyberte si: Buď věci správně pojmenujte a hledejte rpavdivé informace vedoucí k VYSVOBOZENÍ, nebo se dál cpěte syntetickými „oblbováky“, které vás postupně zruinují psychicky i finančně - a bude jen hůř!! PRAVDA není populární, ale bez ní NIC nejde vyřešit!
Lucrezia píše:edietha píše: Ahoj berusko,kazdy rika ,bude to dobry,ale nebude,antidepresiva pomohou jen v zacatku,pak bych od nich odesla,postihuji dusi,videla jsem spoustu lidi,kteri takovym rychlym zpusobem sesli,je to neuveritelne.Vrat se zpatky na zem,mej se rada,ty sama!Bud vdecna za to,co mas,deti,manzel,prober se!!!!Zalezi jen na tobe!Neverila jsem,kdyz jsem videla jak vypada zena,jiz jsem znala pred a po antidepresivach,vyuzij prirodnich prostredku,trezalkove caje,pomohly mi pri smrti partnera,deti jsou darem, jsou to nejvic.Kamaradce,ktera byla na tom podobne,jeji syn rekl,aniz by vedel,ze chce odejit ze sveta,maminko milujeme te,slib mi,ze budes s nami a nikdy neodejdes!Milacku,probud se!!!!"!Hodne stesti.s laskou.Edita a moje mala EditkaAhoj, Editko.
Patrně reaguješ na úplně první příspěvek v tématu, který už je dost starý, a pochybuji, že tu holčina ještě chodí… Nicméně Tvůj názor jistě může být přínosem zase jiným lidem. Dovolila bych si napsal názor zase ze svého pohledu.
Antidepresiva pomohou opravdu jen v počátku. Tedy když skutečně zrovna zaberou, což je vždy sázka do loterie. Určitě máš pravdu v tom, že pak se člověk musí snažit sám. I když se tak strašně moc nechce nechce, nechce…
A nejde, a není motivace. pak přijde děcko a ve chvílích nejhnusnějších suicidních plánů Ti řekne: „Maminko, já Tě mám moc rád.“ To se mi taky stalo, a svázalo mi to ruce, rozbrečelo mě to, řekla jsem si, že se ani zabít nemůžu, nesmím, musím tu být pro druhé.Nežít svůj život, který se žít nedal. Ale prostě jen přežít, pro ty děti. Přijde mi to dodnes jako ne ta nejsprávnější motivace-žít jen kvůli druhým. Ale donutila mě VŮBEC přežít.
Na antidepresivech jsem střídavě několik let, ale nemám vůbec pocit, že mění nějak člověka. Možná po tu dobu, co je bere, tak to člověk jaksi emočně otupí (ale tohle přesně se po těch práškách přece vyžaduje!), ale nikdy to nikoho nezměnilo nebo nepoškodilo natrvalo. Zároveň to nevidím jako dlouhodobé řešení při reaktivní depresi. Upřímně řečeno, třezalkové čaje a přírodní prostředky jsou už ve středně těžké depresi zcela k ničemu. Neúčinné.Ve chvíli, kdy člověk do ruky bere žiletku a nebo prášky…už je na třezalku příliš pozdě.
Také ujišťování, jak vše bude dobrý a jak je svět vlastně krásný, se míjí zcela účinkem. Prostě je to jako slepému vyprávět o krásách přírody a barev. Říkat někomu „probuď se“ taky zcela míjí účinkem, a může vzbudit spíše pocity neschopnosti („Proč ostatní se vzchopili a já ne???“) Z deprese vede jen několik cest, a každý má tu svou. Někdy je to přes AD nebo i PL. A někdo se zabije. Většina naštěstí z toho jakž takž vyleze s tím, že se má deprese tendence občas vracet. Ale pak už aspoň ví co s ní.
Edito, Tobě opravdu při smrti partnera pomohly třezalkové čaje?
Nejpozději ve chvíli, kdy člověk bere do ruky žiletku nebo prášek, by si měl uvědomit, že TO, co ho k takovému kroku vede, jsou HLASY, namlouvající mu bezvýchodnost situace a tvrdící, že sebevražda je „jediné řešení“. Člověk to přijme jako „vlastní myšlenky“ a to je ten nejúspěšnější podvod. Deprese jsou démonický útlak a myšlenky na sebevraždu mají stejný zdroj. Ostatne i syntetické léky víc uškodí než prospějí, takže to všechno je destruktivní útok proti člověku. PRAVDA není atrkativní a populární, ale bez ní ty problémy nevyřešíte!!
Já tedy hlasy neměla, ve smyslu nějakých psychotických bludů, mě k SU dohnala bolest duše a bylo mi fakt jedno, jestli to je řešením a co bude potom. Vše bylo lepší, než, to temno a bolest.
Co navrhuješ jako řešení Ty?
Vypadá to, jako bys byl exorcista. ![]()
No naprosto upřímně, bez jakékoliv ironie, celkem jsem zvědav na vysvětlení příčiny depresí a jak s nimi bojovat. V této oblasti člověk není nikdy dost chytrý. Nicméně, vzhledem k tomu, že tyto diskuse sleduje široká zainteresovaná veřejnost, byl bych na místě 777 velice opatrný ve vztahu k formulaci užitečnosti psychofarmak. Pokud byla lékařem předepsána, má to nějaký smysl. Moje osobní zkušenost je ta, že první předepsané léky mě ještě dobily, hodil jsem je do koše, ale ty druhé, na bázi inhibice reuptake serotoninu, skutečně fungují. Pravdou je, že účinek je velice pozvolný, bylo mi řečeno, že to mám tak na dva měsíce, žeru to už pátej:-), ale faktem je, že společně s dalšími opatřeními, je to den ode dne všechno lepší. Už po dvou měsících jsem se moh normálně najíst. Chce to trpělivost, a hlavně, opravdu, pozor na ten blud, o farmaceutických koncernech. Ani omylem tady nepropaguju BZD atd, i když ty taky mají svůj smysl pod dohledem lékaře, ale nejsem dostatečně fundovaný na to, abych vyhodnotil kdy ano a kdy ne. Ale pokud lékař předepíše AD, určitě brát, nevynechávat, nepodceňovat, jde o určitou formu rekonstrukce mozkových receptorů, domnívám se, že je to naprosto naprosto nezbytné. Tom
Můžu vědět, jaké byly ty první léky, cos hodil do koše? V čem Ti nesedly?
Já SSRI sice snesu, ale nemůžu to brát dlouho, šíleněmi vadí ta emoční plochost a sex mrtvolnost, co pak nastanou, takže to beru vždy jen po dobu nezbytně nutnou. Dva tři měsíce. To je pro AD ale spíše minimum, takže Tvých 5 měsíců není vůbec moc. Má se to brát půl roku po vymizení příznaků.
Mně se po vysazení problémy vždy stejně vrátí, ono to není léčba, spíš potlačení příznaků, nicméně díky Bohu aspoň za úlevu.
Neviděla bych farmaceutický průmysl až tak pozitivně, jako Ty, ani to, že lékaři vědí co předepisují. ´V mnoha případech je to ale prostě jedna z mála věcí, co pro pacienta vůbec udělat můžou.
Co uděláš, až léky brát přestaneš?
Ještě k té tvé teorii „rekonstrukce mozkových receptorů“… Človíčku, a na to jsi přišel jak? Žádné AD nemají schopnost rekonstruovat cokoliv v mozku.
I když bych si přála, aby to šlo…fakt je to kec…snad tohle nevykládá nějaký doktor! To by byla docela tragedie.
Ahoj, aby mělo význam sem něco psát, je potřeba aby to bylo upřímné. Napíšu Ti do schránky, protože na to publikovat pravdu nemám.
Trochu mne pobavilo Tvé hodnocení inhibitorů reuptake serotoninu,sex mrtvolnost, já jako chlap, bývalý aktivní sportovec se skvělou partnerkou neřešil v době krize sex mrtvolnost, ale najít sílu se v noci dojít vyčůrat. Podotýkám, nejsem žádný hypochondr, na nemocenské jsem byl naposled v roce 1995, možná šest, nevím, angína. Jsem na dobré cestě, stejně jako nevím, jak jsem do toho spadl, tak nevím naprosto přesně proč jsem na dobré cestě, ale odpověd na Tvé otázky do veřejné diskuse nedám:-). Dobrou Tom
© 2026 Vitalion.cz, Napište nám | Podmínky užití | Poučení OOU | Reklama | Cookies (seznam) | Mapa webu
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328.
