Deprese a jak ji zvládat

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 30 Další »
Lucrezia
337 příspěvků 5.12.11 11:17

Ahoj Tome, ve schránce nic nemám. :(
Asi někde nastala chyba ve spojení.

Máš recht, že v době těžké deprese je sex putna. I ta emoční plochost je spíš dobrá. Ale není to pro mě řešení napořád.
Jsem ženská středního věku, s normálním mužem, který chce sexuálně žít. Tak moje frigidita zasahovala i do partnerského vztahu.
Měla jsem jen středně těžkou depresi.
TakžeJá jsem člověk, co věčně osciluje mezi tím, jak chce žít a prožívat a zároveň přitom netrpět. To ale, zdá se, při mé přecitlivělosti ani nejde.

Jstli sem ještě zavítáš, moc ráda si přečtu tu odpověď v SZ…zdrtavím a přeji hlavně zdraví , byť s chemií… :kytka:

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 18:58

Ahoj,
to musíš asi posoudit sama, jestli Tvá práce není natolik stresová, že by mohla pomoct.

podle mě nemáš správné AD, když se cítíš tak jak se cítíš. To nevypadá na zdraví.
Taky ten Oxazepam na úzkosti je sice noprmální, ale poté, cos prošla detoxem???

Co říká doktorka, na tyhle Tvé stavy, neřeší to s tebou? Nechá tě tak? Asi musíš být ráznější,a dát jasně najevo, že se tak cítit nechceš, a chceš to řešit. Doktorovi to může být fuk, on to nežije, Ty sa musíš rvát o své zdraví.

Tom69
172 příspěvků 7.12.11 19:10
to Lucrezia and Senseless

Nejprve omluva Lucrezii, nakonec jsem nenapsal, protože prostě nejsem schopen popsat, proč jsem se na ty AD dostal a proč se domnívám, že se jich v budoucnu zbavím. Ale jsem schopen reagovat na konkrétní otázky, konkrétně příspěvek Senseless a Lucrezii prosím, protože je to chytrá holčička a má praktickou zkušenost, kdyby nesouhlasila s tím, co píšu, at dá prosím vědět:-).

Co u mne předcházelo. Stresová práce, vysoká odpovědnost za lidi, ignorování signálů těla, adorizace sportu /když mi nedělá problém být čtyři hodiny na kole, tak přece můžu kouřit dvě krabky kvalitních cigaret, ne/, ráno něco na probuzení silná kávička, atd, večer na uspání lahvinka kvalitního vína. Přeposlední blbost, kterou jsem udělal, po vyřešení určitých problémů /zdraví rodičů/, kdy jsem se dostal až na šedesát cigaret a litříček kvalitního vínečka, zaplatpánbůh s rodiči vše dobře dopadlo, jako správný chlap jsem naznal, že žiji blbě a ze dne na den jsem se stal abstinentem a nekuřákem. Ještě jsem si bez lékařského vyšetření pod rukou sehnal champix. Proběhly idylické tři týdny, kdy jsem běhal se svými dospělými syny, kteří sportují a lebedil si, jak jsem se správně rozhodl. A pak přišla první panická ataka. Nevěděl jsem, co se děje, studená sprcha vše vyřešila. Pak jsem dostal Trittico. To nic nevylepšilo, naopak ráno jsem byl jak mrtvola a postupně padal do deprese. Pak jsem dostal lék na bázi paroxetinu a trittico jsem hodil do koše. A pak jsem se složil. Totál:-). Neschopnost jíst, zimnice ve dvaceti čtyřech stupních celsia, neschopnost vylézt ráno z postele. Nemám nadváhu, za dva měsíce dvanáct kilo dole. Zaplatpánbůh, a jak jsem vyčetl v literatuře, člověk se složí většinou tehdy, kdy nemá žádné povinnosti. U mně největší krize byla o dovolené, žádná neschopenka. Udělal jsem určité závěry. Perfekcionalismus v práci je sice prima, ale nejde to celý život bez ztráty desítky. Až opravdová krize člověka donutí ty mantinely trochu posunout, tak aby se z toho nezbláznil. Bod dva. Uvědomil jsem si, že mne práce baví, ted mne vlastně baví naprosto všechno, hlavně at se to nevrátí:-). Bod tři a tady se pozastavím. Senseless - píšeš o váze, o tom, že jsi přibrala jánevímkolik kilo. Chraň Tě Pánbu začít držet jakoukoliv dietu, ještě oslabíš organismus, který už tak, pokud jsi v depresi, má opravdu hodně starostí. Navíc, každý chlap ocení usměvavou ženskou, se kterou lze ledacos podnikat, než vyzáblinu, se kterou nic není. Není to o kilech ale o chemii. Jeden návrh ale pro Tebe mám. Jez to co doposud, nebudem se tady bavit o nějaké zdravé životosprávě, ale každý den si dopřej velikou mísu zeleninového salátu. Velikou. Jako zálivku max doporučuji zakysanou smetanu z Kunína. A jez co chceš, co doposud. Je nemožné,pokud toto dodržíš, abys váhu nezastavila a abys nezačala postupně ztrácet váhu. No a poslední a zásadní, u té deprese je hranice. Hranice, kdy je Ti všechno jedno. Ale v momentě, kdy napíšeš, že pes nebyl dva dny venku a bylo Ti to jedno, tak už Ti to jedno není. A to považuju za zásadní. Tento bod. A s tím si nevím rady. Jak to udělat, aby Ti to nebylo jedno. Jde to vůbec? Já myslím, že to jde. Už první velmi dobrý krok, který jsi udělala je ten, že jsi tady v této diskusi. Určitě se tady najde někdo fundovanější, který nebude psát spousty plků jako já, jsem profesionál v něčem jiným, než léčba deprese, a hlavně, je to známka toho, že úplně jedno Ti to není. Vlastně jsem Ti moc nenapsal, pouze to, že je zde určitá paralela v očekávání k sobě samotné, a asi jediná použitelná rada je o té váze. O tom, že korekce v tomto případě je blbost. Věřím, že to zvládnem. Nepřipouštím jinou alternativu. Depresi nakopat do prdele:-). Tom69

Tom69
172 příspěvků 7.12.11 19:24
to senseless

Rozumím, abys mohla někomu něco dávat, musíš mít především z čeho brát. A to je teď to hlavní, co se Ti prostě musí podařit. Co máš za pejska? Já mám RR a opravdu mi hodně pomoh. Ty jeho ksichty když prší:-) Musím přiznat, pes byl vždy můj životní sen. Takovej ten egoistickej sen. Až ted, kdy například mám malinkou zahrádku, jsem se rozhodl, před čtyřmi lety a dodneška jsem z něj vedle. Mám ho i jako tapetu na N booku. Blázen:-).

Tom69
172 příspěvků 7.12.11 19:34
to senseless

Francouzskej buldoček je naprosto fantastickej, citlivej, chytrej, příjemnej pes. V malém městečku žijí dva exempláře. Kdo tady všechno žije nevím, ale dovolím si tvrdit, že psi znám téměř všechny. RR je Rhodéský ridgeback, pes opředený mnoha nepravdivými legendami, jak píšeš, je to veliké hodné mimino, má své typické vnímání:-) když čistě například spadnu v zimě z nějaké skalky do potoka, bere to, jako že je to bezva hra, raduje se a přinese mi klacek:-)

Tom69
172 příspěvků 7.12.11 19:48
to senseless

Je to hodně složitá otázka, především proto, protože nevím, jak kvalitní je Tvůj protějšek. Moh bych psát spoustu keců o tom, jestli jsi silná v tom smyslu, kdyby to evt nevyšlo atd atd, Néééééééééééééééééé špatně. Jdi to toho. Jdi do toho. Jdi do toho. Good luck:-) Tom

Tom69
172 příspěvků 7.12.11 19:54
to senseless

Začít si sebe sama víc vážit, nikam nespěchat, mně psychouš taky říkal, že to mám na dva měsíce, už to žeru půl roku:-), rozmazlovat se a věřit:-)

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 20:03

Sensel..
Píšeš, že dnes obzvlášť je ti blbě. :think:
Co s tím?
Jak se ještě dokážeš radovat ze psa, je to fajn. Já měla taky vždyckypejsky a v dětství jim ve splínech prečela do koížíšku, což cháipavě snášeli.
Nyní máme kočky, a když si manžerl na jařepořídil kotě, byla jsem v blbém stavu a nedokázala jsem se radovat z toho hravého kotěte. I když mojeoči viděly, jak je roztomilý.

Chápu tě, že věříš více obvoďačce. Chjtělo by to ještě zjoistit, co si myslíš ty sama o své medikaci a svém stavu. Já když nejsem s medikací spokojená, doktorovi řeknu, že chcu něco jiného. Jemu je jedno jak se cítím, ale co se týče léků, nedělá drahoty a dá mi co vyžaduji (jen u těch benzáků bývá opatrnější. Míévám stavy, kdy jsem shulená třeba týden, a pak to zase nepotřebuji. ¨
Momentálně mám v sobě 3mg Rivotrilu, což je na mě už docela síla (6 tablet), protože zápasím s přejídáním a sama sobě se hnusím. Taky jsem přibrala a jsem z toho nešťastná, alejá jsem měla podváhu, tak to zdravotně je O.K. Všichni si myslí, jak jsem se spravila, a nikdo netuší,jak se nesnáším, každé kilo navíc.
Nepřibrala jsem po AD, ale čistě kvůli nezvládání svého vztahu k jídlu a sebepřijetí.

Máš nějaký plán na další den? Umíš se těšit na něco? Já jsem těšení zažila po dlouhé době až před pár měsíci. Krásný nový pocit…

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 20:08
léčba, nemoc vztah

Sensell., ještě k tomu vztahu.
Normálně bych ti napsala, že v takovém stavu není navazování nového vztahu O.K. a že může vydržet…ale to je teorie. Zkus to a uvidíš. Nedej na rady druhých. jak to cítíš Ty?
Ne doktorka, ne psychiatr,ne Tom, ne Lucrezia…ale Ty sama.

Píšeš o terapii. To se mi zdá perfektní, že tam chodíš. považuji to , alespoň pro sebe, za jediný způsob, který mě může opravdu uzdravit.
Jsi s terapeutem spokojená?

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 20:14

Tome, zajímavý je Tvůj příběh, s radostí jsem si ho přečetla.

Nevím teď nějak nechápu, jak to s těmi léky vlastně máš. Jaký k nim máš vztah a jestli ti pomohly.

Já jsem teď posledně na lécích ocenila to, že se mi díky nim vrátila schopnost cítit kdy mám dost v jídle. Po vysazení je přejídání zpět abojuji s tím hrozně.
V depresi ale nejsem.
Dokážu si představit, jak Sensell. je ze své váhy nešťastná. Víš,když žena nemiluje své tělo, je to opravdový průser. A z té nadváhy může být depka jako prase, to mi věř. Něco nemá pod kontrolou, něco se jí děje,co nechce, to je frustrující.

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 20:16
Reakceokolí

Jo,
„vstaň a něco dělej…“
Toje klasika.
Jsme prostě lenoši. Protože duševní stav nezjistíš z krve ani z rentgenu…

Tom69
172 příspěvků 7.12.11 20:36
to Lucrezia

Moc děkuju, trochu jsem se bál to o sobě napsat, ale vidím určitou paralelu, snad to někomu pomůže:-). Co se týče těch léků, já vlastně nevím. Jsem v situaci, kdy naprosto nejhorší etapa dne je ráno. Sním jogurt, vezmu prášek, pustím Sport čt4 a tak deset minut nic nedělám. Pak se nastartuju. Ted večer, kdo mne nezná by nevěřil, že mám nějaké problémy. Nevím co s tím. Už jsem se cítil ca před měsícem tak dobře, že jsem dva dny prášky vynechal. Jak rád jsem si ho třetí den ráno vzal. Ale ono je to i o odpovědnosti. Ráno sedám do auta a jedu většinou celkem daleko. A za volantem potřebuju být stoprocentně ready. Takže vstávám radši dřív, jdu na půlhodku běhat se psem, nějak se prokrvím či co, už ty rána strašně nesnáším a funguju. K té váze. Je tady asi bod, který nepochopím, a to je, jak se cítí žena. Jako opravdu. Jaks psala o tom, mít rád své tělo. Mám ale jinou zkušenost. Moje paní, výrazně mladší než já, byla opravdu velmi velmi štíhlá. Bývalá baletka. /Snad to nečte:-)/. Ale ono to, zejména u holčiček má spoustu negativ. Když jsme byli například v Alpách a celý den opravdu poctivě lyžovali, pro ni to nebyla dovolená snů, jak jsme si po letech upřímně přiznali, ona se těšila domů. Ono fakt nejde, když to přeženu, na dvě rajčata nalyžovat osmdesát kilometrů /sjezdovky/. Začala jíst normálně, dá si i knedlík, vepřo, zelo, a všechno je někde úplně jinde. A i kdyby přibrala dvacet kilo, pořád ji budu mít rád. My chlapi, myslím normální chlapi to neřešíme. Ale vždy je důležitý ten vnitřní pocit, mít rád své tělo, mít se ráda. A s tím Vám jako virtuální element nepomohu. Mohu jen napsat, proboha neřešte to, my taky nejsme dokonalí, ale na rovinu, taky asi budeš mít radši chlapa, který, když půjdeš s přáteli na mejdan, tak Ti přisune židli a nabídne rámě a odpustíš mu dvě tři čtyři kila nadváhy než ted mne napadá toho debila z reklamy ne ten intim sprej:-). Hlavní je, abyste byli spokojené. A když se pěkně oblíknete, tak když tam bude deset kilo navíc, a budete se usmívat a mít jiskru v oku, každej chlap zešílí a těch kil si ani nevšimne.

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 20:38

Napsala jsem 4 příspěvky. Co by sis ještě přála??

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 20:52

Ženské neřešte to není nic co bycho mohly uskutečnit.
Vím že to chlapi tolik neřeší, a je to O.K.
Ale je to o tom, že ženské se v tom těle necítí dobře kvůli sobě, ne kvůli chlapovi (většinou).

Tom69
172 příspěvků 7.12.11 20:53
to senseless

Prosím Tě, opravdu neřeš váhu, naprosto se na to vykašli. O tom ten život není. I při parametrech, které jsi mi napsala, můžeš být přitažlivá a krásná ženská. Tak přestaň blbnout. A jdi s tím psem i dnes večer:-). Já se za chvilku seberu a taky půjdu. Jsi jeho svět, žije pro Tebe, to není fráze, nikoho jiného nemá. Hezký večer:-) Tom

Tom69
172 příspěvků 7.12.11 20:58
to Lucrezia

Já vím, dvě věci, vnímání reality okolím vs subjektní pocit. Nicméně vždy Tě může uklidnit, že inteligentní chlap je si sakra dobře vědomej, že není dokonalej. Ale když napíšu, že dokonalej nejsem, tak budu namyšlenej, protože z toho vyplyne, že si myslím, že jsem inteligentní:-). Takže popřeju krásný večer:-) Tom

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 21:01

Sensell.,
to se ti nedivím, taky bych trojčila z takového nárustu váhy. A fakt bych práskla lékama do koše, tohle není dobré…psala jsi Seroquel, nebo se pletu? Z toho jsi přibrala? No, možné to je. Ale neobvyklé. Každý máme jiné tělo, no.
Já u AD zpočátku hubla, což bylo O.K., ale pak u jiných jsem zhubla až moc a schválně…a od té doby jen přibírám, protože už víc než rok jen žeru a žeru.
JÍM SLADKÉ, což jsem nikdy neměla ráda.
Zaplňbuji si tak nějakou svou emocionální prázdnotu, emoční hlad. Sladkosti života. Dopřávám si je tedy v podobě jídla. Nedobré řešení.

Śkoda, že máš tu terapii tak málo. Je vyhlídka na zlepšení?

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 21:12

Tome, je fajn vědět, že Sensell. má O.K. váhu. Ale za krátkou dobu přimout takový kus nového těla, ro je moc těžké.
Chce to čas. Ale já myslím, že klidně by topořešila změna medikace, a nemusí si dělat problém navíc.
Nejde si říct
Nic si z toho nedělej. To se říká malým dětem, ale v nich pak zůstane pocit, že jejich pocity jsou nesprávné, že nemají cítit to co cítí…a když to řekneš dospělé ženě, která (jako my všichni) tohle v dětství taky slýchávala, připomene jí to, že snad dělá něco nesprávně.
Prostě to tak cítí, že je tlustá, že se nedokáže přijmout. Zkusme to tak respektovat, ona to tak má, nepíše to proto, abycho ji chlácholili, ale jí to trápí, tak se chce podělit. Ne slyšet, že cítí něco špatně…
Chápeš. Vím, že je to všechno dobře myšleno, jen nabízím pohled z druhé strany.

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 21:15

Jo, seroxat…aha, jsem popleta.
To je SSRI?
Píšeš že je ti zle. Jak? Budeš blít?

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 21:18
psycholožka

Psych. vede stacionář. Proč tam nejdeš k ní do stacíku? Já byla taky. Vloni. V době nejtemnější depky, v době, kdy jsem baštila nejvyšší dávky AD… Stacionář mi pomohl, ale bylo to krátké. Po návratu z něho jsem byla za pár dní v šíleném stavu. Blé. Raději nevzpomínat.

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 21:27
Seroxat

AD tohoto typu mně vždy způsobovaly frigiditu a emoční plochost. Pláč ze sebe dostat bylo nad mé síly…a to i když jsem měla smutek.
Buď vlastně ráda, že pláčeš, že můžeš, že to jde trochu ven.

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 21:29
Vyblít se.

Kéž by to pomohlo?
No,mně, jako zsloužilé bulimičce tohle zní fakt morbidně.
Nepomohlo, jen by se vše zhoršilo…

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 21:34
jsi individualista, ne asociál

Sešdobrá, žes detox zvládla sama. To ses musela na sebe náramně naštvat.

Já jsem takhle práskla s chlastem, protože jsem měla jen dvě možnosti-chlastat a přijít o rodinu, nebo se jít léčebny jsem měla hrůzu, ty praktiky tam…tak ze strachu z PL jsem taky přestala sama. A to jsem byla dost …no notorik, už v pokročilejším stadiu, fuj.
Ale s BZD jsem to nikdy nekombinovala. Tenkrát jsem se ještě u psychiuatra neméčila

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 21:42
AD

Jj,vybrečet se, to je dobré. Dřív jsem bulila furt, v úzkostech, depresi. Teď už méně. Možná už to tolik nepotřebuju.
Co doporučím za AD?
:D
O, paní pacientko, nemám titul MUDr., ale jako laik vidím, že Ti to prostě nesedí.
Zkusila bych Venlafaxin Valdoxan jestli chce hubnout tak i Wellbutrin a Auroriox…to je na Tobě, co Ti sedne.
Jestli se v těch lécích neorientuješ prostě to projednej s doktorem. Naléhat nenechat se odbýt.
Doktore, je mi blbě, brečím jak šílená, nemůžu nic, nestíhám, nemám sílu …
Asi budeš muset přehrávat, aby si tě všiml, že tam jsi a máš problém.

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 21:45

Sensel, ty umíš lochtat ego, že jo?
Alejá jsem bohužel poučena. Nejsem o nic lepší nej druzí. Jen se nebojím jít s kůží na trh. Nemám co ztratit. Sračkama už jsem si prošla též, tak jsme tu všichni na stejné lodi.

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 21:53
fyzické vs. psychické utrpení

No jo, dokud to bylo jen ve fyzické rovině, tak se to vytrpí a hotovo.

Alejak to požírá člověka zevnitř a není oddychu a úlevy…to je peklo. Peklo bez naděje.
Nikdyx jsem netušila, že duševní bolest dokáže být tak intenzivní. Vždy jsem si myslela, že lidi přehánějí…ale když jsem fyzickou bolestí začakla přehlušovat tu psychickou, pochopila jsem, že něco není v pořádku, když dobrovolně fyzicky strádám abych necítila úzkost, to mučící kroucení duše…

Lucrezia
337 příspěvků 7.12.11 21:56
egoušek

Nevíš co to je „lochtat ego“?
Prostě lichotit.
Druhému to šimrá ego, to ho posiluje a pokud není osobnostně zralý, mohl by upadnou do pýchy. Je to taková pastička. Jak je člověk silný, aby nepodlehl lichotkám.

Lucrezia
337 příspěvků 8.12.11 09:15

No, jenže já si vůbec nejsem jistá, jestli jsem na tom tak, že bych mohla poslouchat chválu, aniž bych zpychla. Raději to nebudeme zkoušet. Mě není za co obdivovat. Dělám chyby jako každej, teď taky plavu ve srajdách, i když trochu jinak, než Ty.
Mám problémy s jídlem, prostě žeru a tloustnu. Emocionální hlad se tomu říká. Cpát do sebe jídlo, abych přeřvala volání duše. Nechovám se k sobě zrovna správně…
Já mám prd co radit. Jen „chyby“ druhých je snazší vidět, než ty své…

Lucrezia
337 příspěvků 8.12.11 14:30

Nečekej jak to může dopaDNOUT. bLBĚ. jDI K DOKTORCE. tŘEBA K OBVOĎAČCE A TOHLE VŠECHNO JÍ ŘEKNI. jESTLI NEDOLEZEŠ ANI TAM, VOLEJ DO pl, TO MYSLÍM VÁŽNĚ. tOHLE UŽ JE ALArM tvého těla. POSLECHNI HO, PROSÍM…

…sorry za caps lock, píšu v rychlosti v práci, nechce se mi to teď mazat.

Lucrezia
337 příspěvků 8.12.11 14:31

stihla jsem to přečíst, ta reakce jed na smazaný příspěvek…

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.12.11 14:40

Já jsem to raději shodila…:-(
Díky moc, že píšeš. Volala jsem už obvoďačce, psychiatrička mi posledně říkala, že tyto stavy mám, protože už nevím, co bych, že jsem už doma moc dlouho.:-(
Dnes udělám klasiku depresanta. Vezmu papír, tužku a budu si psát, co udělám. Teď si tam napíšu uvařit si čaj. Já to prostě rozchodím a na tu procházku dnes psa vezmu!

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.12.11 14:43

Pořád si říkám, že když jsem zvládla detox doma u tv, tak tohle prostě přeperu taky. Jen jestli je to otázka vůle a chtění.

Lucrezia
337 příspěvků 8.12.11 15:32

Obávám se, že vůle je v depresi právě oslabena. Moc bych Ti to přála, ale nevidím to nadějně, sorry. Myslím tu svépomoc.

Kdyby to šlo, tak už se něco děje, ne? A ono zatím to jde spíše dolů než nahoru

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.12.11 15:42

S lexaurinem mi taky lidi kolem a doktoři nevěřili, že to dám sama bez hospitalizace a dohledu. Když jsem ohlásila po 4 dnech, že chci domů, jedna reakce byla dokonce „tak kde to platíčko máte schovaný?“. Chápu, že statistiky hovoří za vše, ale mě možná i toto nakoplo tak, že obvoďačka nestačila při kontrolách zírat. A ty jsi mě teď nakopla stejně, jako ten odborník v nemocnici!:-) Zvedám se a jdu umýt nádobí, čaj už jsem odškrkla. Díky.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.12.11 15:45

A že holt při mytí nádobí nebudu prožívat pocity euforie, tak to neznamená, že se mýt nemusí. Prostě to začnu brát takhle.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.12.11 19:59

Seznamová první pomoc zabrala. Nádobí mi trvalo sice dvě hodiny, ale je, teď jsem se vrátila z procházky se psem! A když se mu na schodech zamotaly samým spěchem tlapy, fakt upřímně jsem se rozesmála na celej barák.:-)

Tom69
172 příspěvků 8.12.11 20:53
to Senseless

Děláš pokroky,mám z Tebe radost:-) Tom

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.12.11 21:05

Ahoj Tome,
Malý krok taky pokrok.:-)Do toho jsem poprosila „Bábinu“ o radu s hubnutím a od zítřka s ní začínám. Myslím, že mi vůbec neuškodí mít před sebou nějakej cíl a závazek, protože pokud ona mi už hodlá věnovat svůj čas, tak je to závazek.
PS: S těma chlapskejma radostma z jiné diskuze tě lituju.

Lucrezia
337 příspěvků 8.12.11 21:51
Sensell.

To je správné. Jen jim dej na frak.Taky mi ještě po roce doktor nevěřil, že nechlastám, když jsem nebyla v PL…
To víš, to je na fakultě neučili., že lidi mají samoléčící mschopnost.

Myslím, že terapeut by tohleš pochopil spíš. Ten můj s tím tedy neměl problém.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.12.11 22:02

Já jsem toto zažila jen od psychiatrů. A hlavně během těch 4 dnů. Ráno vizita probíhala tak, že nastoupili 2 + sestra a začal výslech. Proč jsem se dopracovala tam, kde jsem, jak jsem nezodpovědná, co s tím hodlám dál dělat…To vše oni hustí do člověka, co se klepe v absťáku, že mu zuby jektají, a který přišel dobrovolně. Večer nastoupí jiní 2 doktoři a je to to samé. To prostě dýl jak 4 dny vydržet nešlo. Jak jsem viděla, že nemám žádnou extrémní reakci, šla jsem se potrápit domů. Jsem ráda, že jsem pár dní ale byla pod dohledem, taky to bylo dobrý rozhodnutí v tom, že sice se chovali jak prasata, ale za 4 dny jsem odcházela domů a místo 13 lexaurinů denně jsem byla na antidepresivech a 6 oxazepamech, ty jsem si pak během dalšího měsíce stáhla na současné 2 tabletky tu a tam, při stavech jako včera a dnes ráno. Tentokrát jsem to ale zvládla bez oxaz. Takže v tomto účel splněn, jinak ale to snad ani nejsou lidi. Mám štěstí na obvoďačku, dala mi svoje číslo a můžu zavolat klidně v noci. Psycholožka taky výborná. A ty mi obě věří, jen je překvapilo to tempo a výdrž. Já jsem si ale hlavně vůbec nepřipouštěla, že to nepůjde. A to je ono!I proto tomu dám tentokrát na prdel stejným způsobem.:-)

Lucrezia
337 příspěvků 8.12.11 22:13

Já vím, že se kalkoholikům a fe´TÁKům chovají stejně hnusně,jako by to byli nějací méněcenní lidi. Nikdo za nimi nevidí to lidské tzrápení, které je dovedlo k chlastu či prášku…

I moje obvoďačka mě má kvůli tomu za magora a nevěří mi moc.

První člověk,kdo mě začal brát vážně, a pochopil, že prvotní byla deprese, byl kupodivu psychiatr na záchytnce. Za mnohé mu vděčím.
U něj jsem měla poprvé pocit, že mi věří, a že mu na mě záleží.

Tom69
172 příspěvků 8.12.11 22:17
to senseless

Príma, prokonzultuj výživu s Bábinou, je to ženská, která zažila a ví. Držím palce. Kdybys měla zájem o sportovní výživu, zamlada jsem pár lidí trénoval. Základní informaci rád poskytnu. Přeji dobrou noc a spoustu krásných plánů do života. Tom

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.12.11 22:26

Přesně tak se ke mě chovali. Ráno, večer výslech před „komisí“, za 4 dny se na mě vystřídalo asi 10 doktorů, z toho jedinej mi věřil. A pak ještě jedna sestra, ta mi při odchodu řekla, že ví, že to zvládnu, protože jsem odhodlaná. Jinak přes den žádnej program, což ale vzhledem k tomu, jak mi bylo, mi vůbec nevadilo.:-)Takže je to víc o tom, potkat toho správného člověka, než potkat určitou profesi. Možná ale fakt toto chování mě nastartovalo, i když musím říct, že deptat takto člověka, co se sám od sebe rozhodne, sám přijde, dělá, na čem se s doktory domluví…Neřekla jsem si ani o 1 prášek mimo rozpis! 3 den mi doktor řekl, že když si myslím, že to zvládnu, stáhne mi oxazepamy o polovinu!! Sadista! Vydržela jsem i tak a další den ráno si volala odvoz.
Lucrezia, ty toho máš „v baťůžku“ taky dost naloženo, koukám, jak tu tak čtu znova a znova tvoje příspěvky. Co děláš s tím emočním prázdnem?

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.12.11 22:29
Tom69

Bábina už mi napsala, co a jak. Zítra začínám její talířkovou dietu: po 3 hodinách cokoli, co se vejde na podšálek od kávy. A při úplňku jen pít. Fakt se na to těším, chci se dát do formy a zpět do práce. Však já tu budu hlásit další po-kroky, třeba to taky někomu pomůže.:-)

Lucrezia
337 příspěvků 8.12.11 22:58

Jo, nápady babiny nejsou špatné, můžu to vyzkoušet taky.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.12.11 23:02

Ještě psala: nevážit se, jednou za týden se změřit v pase a přes boky. A žádný sádlo a máslo. Vodu jen bez bublinek. A pohyb podle chuti a možností. Chtěla se mnou začít až po vánocích, ale přesvědčila ji moje lexaurinová historka, že vánoce jsou pro mě fakt slabý pokušení. :-)Jseš do toho se mnou?

Lucrezia
337 příspěvků 8.12.11 23:05
sensell

opraveno viz níže

Příspěvek upraven 09.12.11 v 08:38

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.12.11 23:13

Já to emoční prázdno taky mám. Máš tipy na „příjemno“? Kromě psa a nakupování ho nějak nenacházím v ničem. Vlastně ani v tom už ne. Já mám taky úzkosti, teď bez lexaurinu si to užívám plnými doušky. Mám sociální fóbii. Tu ten lexaurin hezky dokázal zatlačit… Teď nevím, jak na ni. Asi pozvolna, jako se vším kolem hlavy.

Lucrezia
337 příspěvků 9.12.11 08:34
Senseless píše:
Já to emoční prázdno taky mám. Máš tipy na „příjemno“? Kromě psa a nakupování ho nějak nenacházím v ničem. Vlastně ani v tom už ne. Já mám taky úzkosti, teď bez lexaurinu si to užívám plnými doušky. Mám sociální fóbii. Tu ten lexaurin hezky dokázal zatlačit… Teď nevím, jak na ni. Asi pozvolna, jako se vším kolem hlavy.

Ahoj,
Emoční prázdno…nevím, zda myslíme obě totéž.
Prázdno nemívám, spíše potřebu. Potřeba naplnění. Chtění, pnutí, bažení…
Ta je při AD snížená.
Ale v normálním stavu je spíše zvýšená, nenasytná, nenasytitelná.
Jako neuhasitelná žízeň.
To co mám teď, a co zaplácávám jídlem, je spíše potřeba emocí, které se mi nedostávají, a které si takto nahrazuji. Jako když si dítě cucá paleček, když se cítí osamělé a frustrované.
V jistém smyslu jsem nevyrostla z toho dítěte, a něco ve mě nedozrálo, a já to nahrazuji takto.

Kdybych to hodně zjednodušila, můžu říct, že když se cpu sladkým, nahrazuji si tak sladkosti života, kterých se mi nedostává, nebo mám pocit, že jich mám málo.

Když si vezmu Rivotril (poslední dva dny jsem si opravdu vzala), to je jak ten Tvůj Lexaurin. Prostě se cítím líp, jen pak nemám potřebu to řešit a vím, že se stav vrátí. Proto vidím stěžejní práci v terapii.

Lucrezia
337 příspěvků 9.12.11 08:37
Lucrezia píše:
Co myslíš, že mám v baťůžku? úzkosti, depresi, chlast, trochu drog, a poruchy přijmu potravy, jo a sebepoškozování. To jsem stihla za tři roky.
Dobré skore. Ale na druhou stranu to není nic moc, dá se to v pohodě stihnout.:D

Co budu dělat s emočním prázdnem? Üčit se znovu jíst, a uvědomovat si, jaký to je hlad a co při tom cítím za emoci. Co vlastně do sebe cpu.

Když mám teď už rok období sladkostí, snažím si dopřád sladkosti života. Slast,přijemno, tak cosi dětského sladkosti přece jen souvisí s dětstvím a ranými vztahy, a s tím, jaké výživoté návyky jsme si od rodiny přivlastnili.

To jsem jen doplnila včerejší příspěvek

Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 30 Další »
Váš příspěvek