Nejprve omluva Lucrezii, nakonec jsem nenapsal, protože prostě nejsem schopen popsat, proč jsem se na ty AD dostal a proč se domnívám, že se jich v budoucnu zbavím. Ale jsem schopen reagovat na konkrétní otázky, konkrétně příspěvek Senseless a Lucrezii prosím, protože je to chytrá holčička a má praktickou zkušenost, kdyby nesouhlasila s tím, co píšu, at dá prosím vědět:-).
Co u mne předcházelo. Stresová práce, vysoká odpovědnost za lidi, ignorování signálů těla, adorizace sportu /když mi nedělá problém být čtyři hodiny na kole, tak přece můžu kouřit dvě krabky kvalitních cigaret, ne/, ráno něco na probuzení silná kávička, atd, večer na uspání lahvinka kvalitního vína. Přeposlední blbost, kterou jsem udělal, po vyřešení určitých problémů /zdraví rodičů/, kdy jsem se dostal až na šedesát cigaret a litříček kvalitního vínečka, zaplatpánbůh s rodiči vše dobře dopadlo, jako správný chlap jsem naznal, že žiji blbě a ze dne na den jsem se stal abstinentem a nekuřákem. Ještě jsem si bez lékařského vyšetření pod rukou sehnal champix. Proběhly idylické tři týdny, kdy jsem běhal se svými dospělými syny, kteří sportují a lebedil si, jak jsem se správně rozhodl. A pak přišla první panická ataka. Nevěděl jsem, co se děje, studená sprcha vše vyřešila. Pak jsem dostal Trittico. To nic nevylepšilo, naopak ráno jsem byl jak mrtvola a postupně padal do deprese. Pak jsem dostal lék na bázi paroxetinu a trittico jsem hodil do koše. A pak jsem se složil. Totál:-). Neschopnost jíst, zimnice ve dvaceti čtyřech stupních celsia, neschopnost vylézt ráno z postele. Nemám nadváhu, za dva měsíce dvanáct kilo dole. Zaplatpánbůh, a jak jsem vyčetl v literatuře, člověk se složí většinou tehdy, kdy nemá žádné povinnosti. U mně největší krize byla o dovolené, žádná neschopenka. Udělal jsem určité závěry. Perfekcionalismus v práci je sice prima, ale nejde to celý život bez ztráty desítky. Až opravdová krize člověka donutí ty mantinely trochu posunout, tak aby se z toho nezbláznil. Bod dva. Uvědomil jsem si, že mne práce baví, ted mne vlastně baví naprosto všechno, hlavně at se to nevrátí:-). Bod tři a tady se pozastavím. Senseless - píšeš o váze, o tom, že jsi přibrala jánevímkolik kilo. Chraň Tě Pánbu začít držet jakoukoliv dietu, ještě oslabíš organismus, který už tak, pokud jsi v depresi, má opravdu hodně starostí. Navíc, každý chlap ocení usměvavou ženskou, se kterou lze ledacos podnikat, než vyzáblinu, se kterou nic není. Není to o kilech ale o chemii. Jeden návrh ale pro Tebe mám. Jez to co doposud, nebudem se tady bavit o nějaké zdravé životosprávě, ale každý den si dopřej velikou mísu zeleninového salátu. Velikou. Jako zálivku max doporučuji zakysanou smetanu z Kunína. A jez co chceš, co doposud. Je nemožné,pokud toto dodržíš, abys váhu nezastavila a abys nezačala postupně ztrácet váhu. No a poslední a zásadní, u té deprese je hranice. Hranice, kdy je Ti všechno jedno. Ale v momentě, kdy napíšeš, že pes nebyl dva dny venku a bylo Ti to jedno, tak už Ti to jedno není. A to považuju za zásadní. Tento bod. A s tím si nevím rady. Jak to udělat, aby Ti to nebylo jedno. Jde to vůbec? Já myslím, že to jde. Už první velmi dobrý krok, který jsi udělala je ten, že jsi tady v této diskusi. Určitě se tady najde někdo fundovanější, který nebude psát spousty plků jako já, jsem profesionál v něčem jiným, než léčba deprese, a hlavně, je to známka toho, že úplně jedno Ti to není. Vlastně jsem Ti moc nenapsal, pouze to, že je zde určitá paralela v očekávání k sobě samotné, a asi jediná použitelná rada je o té váze. O tom, že korekce v tomto případě je blbost. Věřím, že to zvládnem. Nepřipouštím jinou alternativu. Depresi nakopat do prdele:-). Tom69