Deprese a jak ji zvládat

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 52 Další »
pumi
91 příspěvků 9.1.12 16:31
stojí za to bojovat

Drazí moji,
díky Tomovi za dodání optimismu - je ho opravdu potřeba, kéž by jej tak šlo koupit třeba na trhu. myslím, že by to šlo na dračku.
Tak nějak zjišťuji, jak se pomalu hrabat nahoru, dole už to znám a tak chci o po malých krůčcích stoupat… Docela hodně mi v tom pomáhá hudba (podotýkám, že vůbec neumím zpívat, o hudebním sluchu nemluvě ;-)) vždycky, když na mě jdou chmury a cítím, že se uzavírám, tak si začnu prozpěvovat - naštěstí mě nikdo neslyší (aspoň doufám) :dance:
Všem držím palečky, ať v sobě najdou tu správnou dávku optimismu, co nás posune o schůdek výš - k lepšímu.
Opravdu stojí za to bojovat a zkusit se na všechno dívat s nadhledem a žííít. to zvlááádnem :potlesk:

Pepina 29
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.1.12 22:22
bolest

Ahoj všichni.Občas mě přepadnou úzkostlivé stavy.Jsem vdaná a mám zdravé děti.Před nedávnem jsem zjistila,že je mi můj manžel nevěrný s osobou,kterou moc dobře znám.Strašně mě to bolí i když už uplynulo spoustu času.Přesto,že se rozhodl pro mě a děti a tvrdí,že pro něho nic neznamenala,mám obavy strach,že se to bude opakovat a nevrátí se.Nedokážu jít dál a zapomenout na to co se stalo.Připadám si jako blázen,který stále říká jedno a to samé.Je to bolestivé a nevím zda to vůbec někdy skončí.Na venek funguje naše rodina dobře,ale uvnitř v mé hlavě je zmatek,bolest,vztek.Co mám dělat,abych se z toho všeho nezbláznila?Nedokážu na to přestat myslet,co všechno s ní dělal,když měl být se mnou,s rodinou.Snažím se to vytěsnat z hlavy jako by se to nikdy nestalo,ale spíš mi to nejde a přemýšlím co by kdyby.Poraďte,pomozte prosím.Pepina

Lucrezia
346 příspěvků 10.1.12 06:19

Ahoj, Pepino.
Tvoje důvěra dostala bolestivou ránu. Nedivím se, taky bych už jen těžko byla schopna znovu uvěřit. |Co se stane jednou, může se stát kdykoliv znovu… :,(
Buď to čas zahojí nebo ne…nenapadá mě, co by se s tímdalo dělat. Snad jen o tom mluvit s mužem. A pomalu se přesvědčovat, že už nemá potřebu něco takového dělat. Když už se to stalo, nikdy ses to neměla dozvědět. Tohle neprospěje nikomu, tahle situace.
Chjo…
Držím pěsti…a mluv o tom. Nedus to v sobě, snad ani není jiné sesty, jak se nezalknout zlostí a zklamáním. :nevim:

Petra B.
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.1.12 11:59

Dobý den,
jsem 21 studentka a mam takový problém sem dost přecitlivělá a věci si mooc beru
mam dost často úzkosti že semi něco stane nebo ja někomu něco jen měto prostě napadne a mam hrozný strach vždy semi chce hrozně brečet nebo bych nejraději v danou chvíli utekla .Někdy to zmizi na chvíli pryč ale zase se to vrátí .
Prosím o radu co mam delat

Lucrezia
346 příspěvků 10.1.12 12:06

Co dělat?
Jít k odborníkovi na lidskou dušičku. Patrně máš některou z úzkostných poruch.
Jsou na to léky a psychoterapie.

Petra B.
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.1.12 12:13

Odborníka scháním ale bohužel velmi těžko :( ale děkuji

pumi
91 příspěvků 10.1.12 18:47

ahoj Petro,
vím, jak se cítíš, taky sem si tím prošla…
Neříká se to lehko, chápu, ale musíš o tom s někým mluvit, co takhle nějaká dobrá kamarádka (nebo klidně kamarád), prostě někdo komu důvěřuješ :hug: Nebo třeba někdo z rodiny? Já mám naštěstí hodně dobrý vztah se svou obvodní lékařkou, ta mě naštěstí vyslechla, nechala mě vybrečet, a poradila - přeci jenom má zkušenosti.
Taky mi to trvalo, než sem se se vším svěřila, uvědomila sem si, že to nemůžu pořád dusit v sobě, že tím ubližuju jen sama sobě. Je opravdu potřeba mluvit, mluvit a mluvit a neboj se nejsi v tom sama, je spousta lidí, kteří jsou na tom obdobně a taky je trápí dušička,
Držím pěstičky všem

Petra B.
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.1.12 18:56

Děkuji moooc

Láda333
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.1.12 18:06

Nezlob se na mě,ale to je pořádnej blábol co tu píšeš a to proto ,že tělo nedokáže v době krize produkovat látky které jí dokážou potlačit.Proto doporučuji co nejdříve navštívit lékaře,kterej jistě najde vhodnou léčbu.Lopata je taky pro toto onemocnění vhodnej pomocník,mně pomohla hodně,ale až v době kdy už jsem byl zaléčenej léky.Manuální práci proto doporučuji,já jí zvolil na 4 roky,za tu dobu jsem si vše v hlavě srovnal a posléze se mohl vrátit ke své práci.Moc vám všem držím palce,mně se to taky podařilo zvládnout a to jsem to slabší pohlaví ;)

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.1.12 18:32

A to Lado píšeš komu, že je to nesmysl, to nějak z tvého příspěvku nedovedu vyvodit. Jinak ti gratuluju k tomu, žes sis mohl dovolit opustit svou práci a jít k lopatě na 4 roky. Myslím, že by tato alternativa pomohla hodně depresantům, jen kdyby to finančně šlo…

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.1.12 21:12

Ahoj Pepino, jak jsi zjistila, že je ti manžel nevěrný s osobou, kterou dobře znáš? já měla stejné problémy v rodině, manžel toho ale zanechat nechtěl, ani po domluvě, pokračoval v nevěrách dál. Já to zjistila tak, že si přede mnou s nimi domlouval telefonicky rande, chodil večer ven a už nedošel, třeba až ráno. Takto to dělal hodně dlouho, přitom jsem mu nadále vařila, starala se o domácnost, o naše děti,mám ráda když vše v rodině klape a je pohoda,mohl si dělat co chtěl, chodit kam chtěl, neomezovala jsem ho, protože mu věřila.V naší rodině byl manžel vůdčí typ, proto nikoho nerespektoval, ani to, že mě to bolí, řekl mě, že je to dnes normální, abych se s tím nějak vyrovnala.Doslova si dělal ze mě blázna. Řekla jsem mu, že si také někoho najdu, na to odvětil, že toho schopna nejsem, že takové obavy z mé strany nemá. No zmýlil se. Našla jsem si po 10ti leté jeho nevěře přítele v práci, doslova jsem manželovi tím vyrazila dech. Chtěl, abych to ukončila, že on to ukončí také, ale tomu jsem už nevěřila a potom, nebyla bych schopna to s takovým příjemným a hodným mužem ukončit, který mě na rukou nosí doteď.Takového bych totiž už těžko našla a tak jsem se musela po 3letech rozvést…

Pepina 29
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 16:17

Ahojky Alik Alik.Nejsem na to hrdá,ale zjistila jsem to přes mobil.Tedy,abych to uvedla na pravou míru.Měla jsem jisté podezření už strašně dlouho,ale nechtělo se mi tomu věřit.Až jednou jsem si přečetla sms,která mi málem vyrazila dech a srdce se mi rozlítlo na tisíc kousků.V ten moment jsem požadovala vysvětlení.Snažil se mi namluvit,že si pouze dopisují.Po několika dnech se ovšem sám přiznal-dobrovolně.Rozhodl se pro nás a já se do dnes snažím,zapomenout a znovu mu věřit.Ale nějak to nejde.On s ní sice přestal spát a scházet se,ale emaily a sms stále pokračují.Snažím se to nevidět,ale asi mě to ubíjí víc než kdybych udělala hysterickou scénu.Snažím se být v klidu kvůli dětem a hlavně proto,že se pořád bojím,že by nakonec od nás nakonec odešel.A já ho mám i potom všem ráda.Nechci zůstat s dětmi sama.Vzala jsem si svého muže v dobrém i ve zlém tak přeci při prvním problému nebudu utíkat.Ale vyčerpává mě to.Navíc tu paní denně potkávám,protože je to sousedka.O to je to těžší.Nevím jak se s tím mám poprat.Díky za tvou zkušenost.

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 17:41

Ahoj Pepino, nechceš si s tou sousedkou nějak popovídat, říct si jak to je? nebo z toho máš strach a raději se budeš trápit?Řekla bych jí, jestli si chce tvého muže vzít, že ti jej takto svádí…nebo jí napiš sms že o jejich vztahu víš, normálně jí řekni, ať toho nechá a neplete se vám do manželství. Vždyť její číslo sms najdeš v mobilu muže ne? A ona je sousedka sama bez mužskýho?

Pepina 29
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 18:08

Číslo na ní mám,protože se známe leta a kamarádili jsme se.Ona o něho usilovala už dávno a teď se ji to na nějakou dobu i povedlo.Nevím co manžel,zda to má v sobě už vyřešený.Tvrdí mi že pro něho nic neznamená a že o mě nechce přijít,ale proto nechápu,proč si s ní píše.Do očí mi lže o tom že s ní není v kontaktu-písemném.Ale já vím,že mu píše emaily a on jí odepíše.Sice to nejsou žádné milenecké psaní,ale i to mě trápí.S ní nemám sílu o ničem mluvit.Nedokážu se před ní držet na slušné úrovni.Po pravdě se ji vyhýbám jak to jen jde.Je to tip člověka,kterýmu vynadáš a rázem tě žaluje o ublížení na zdravý.Myslím si,že ona neví,že já to vím.My to s manželem nikomu neřekli.Stydím se za to,a navíc moji rodiče by to neunesli.Já nechci aby vznikl problém mezi mužem a rodiči,už kvůli dětem.

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 18:43

Nechápu Pepino, že jsi s ní tak dlouho kamarádila a takto tě podrazila? musela jsi znát její povahu a jaká je ne?mě taky přebrala známá muže, chtěla být mojí kamarádkou, protože k nám potřebovala často kvůli němu chodit, no já její kamarádství nepřijala, vyhýbala se jí, a tak se nakonec scházeli u ní! Kamarádičkování nikdy není dobré, když ti začne kamarádka moc často chodit do bytu, to nikdy nedovol. Scházej se s kamarádkou někde venku a potom, musíš ji hodně dobře znát a vědět, čeho je schopna. Nechápu ale, proč když to byla tvoje kamarádka, proč jsi se s ní rozkamarádila?

Pepina 29
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 18:59

To byla spíš dobrá známá než kamarádka a možná jsem udělala chybu tím,že jsem věřila muži,který mi vždy říkal,že je nepřitažlivá a že by si o ni neopřel ani kolo.Tohle vědomí mě stačilo.O to mě víc trápí že důvěru,kterou jsem vkládala do našeho vztahu je tatam.Možná to špatně vysvětluji,jsem sama zmatená jak se to mohla valstně stát.Ona k nám domu nikdy nechodila,vlastně u nás byla jen jednou.ale scházeli jsme se jednou týdně jako babinec a pak páry v zahradě u bytovky.Ona má manžela i děti tak nechápu proč si nehleděla svého a lezla za mým.

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 19:11

A co kdybys ty se sešla s tím jejím mužem a řekla mu o podezření které na ni máš, nebo jim kazit manželství nechceš?měla bys svému muží říct, že i když v jejich e-mailech nic není, přesto si nepřeješ, aby si s ní psal

Pepina 29
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 19:44

V tom je ten fór.On to věděl dřív než já.A navíc se budou rozvádět.Muž mi tvrdí,že si s ní nepíše,já na to přišla náhodou a jak já mu mám říct,že jsem si přečetla jeho email.Má talent vše otočit proti mě a dělat ze sebe chudáka.Chci s ním být a mít klid.Chtěla bych zapomenout a začít žít dál.

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 19:48

Uečitě to Pepino zvládneš, chce to ale čas! mě to trvalo dlouho, rozvádět jsem se nechtěla, ale muž mě dal pak na krk nůž, že když se tahám s chlapem, tak ať se rozvedeme. Přitom on se tahal 15 let, ale nepředpokládal, že se mě to velmi dotýká a že to tak nemohu nechat

Tom69
172 příspěvků 12.1.12 20:26
to Pepina, AlikAlik

Ahoj holky, tak jsem si, flákaje se na dovolené, přečetl Vaši diskusi a nezván a neohlášen, napíšu svůj názor chlapa. Když tak to vymažte. Při čtení diskuse mne napadla tři slova. Sebeúcta, odpuštění, rozhodnutí. Ad sebeúcta. Věta - její číslo najdeš v mobilu svého muže - tak to je prostě hotovo, to tak prostě nejde, když z domova odcházím, tak deníček se svými milenkami nechávám na nočním stolku a jsem si stoprocentně jist, že si ho moje paní nevšimne a totéž platí obráceně. Nevlez bych nikdy do mobilu, do emailu, nikam. Važte si sebe samy. Bod druhý odpuštění. Ještě horší. Jako myslím k vysvětlení. Pokud dokážeš odpustit, hrozně se Ti uleví. Jinak se budeš trápit pořád. Ale pozor, ten objekt musí stát za to. Protože to je spojeno s tou důvěrou, která bud může být nebo nemůže. A jsme u bodu tři rozhodnutí. Bud to má smysl, nebo to nemá smysl. A to si musíš rozhodnout sama. Silnější jedinci tomu dají čas, ono se to vykrystalizuje samo. Pokud není naděje, anebo je to v řádu desítek let, nezbývá než rozhodnutí. Berte jako názor chlapa, nezván neohlášen. V každém případě přeji hodně štěstí a co nejrychlejší změnu statutu quo. Tom.

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 21:05

Tome bezva, naprosto s tebou souhlasím. Muž mě podváděl xxx let, stále to tolerovala, nezkoumala ani kde byl v noci když přišel pak ráno domů. Jak jsem dříve psala, telefonoval si s milenkami přede mnou, jinak jsem tomu stále nevěřila, protože mě už předtím známí informovali že mě podvádí. Vždy jsem jim ale řekla, že to určitě tak není, že mě můj muž má rád. Je to fakt, měl mě rád, ale k tomu deset dalších…

Pepina 29
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 21:15

Moc děkuji za názor a i když neohlášen je trefný.Pokud nedokážu odpustit,budu se v tom stále plácat.Rozhodnutí bylo na mě a já se rozhodla pro něj tak bych mu měla začít věřit.Jste tu vážně bezva.Ani jsem nečekala,že by tu se mnou někdo ztrácel čas.Děkuji moc.Díky vám se na to začnu dívat i z jiného úhlu pohledu.Asi jsem potřebovala takovou debatu,od lidí kteří do toho nejsou zatahnutí.Jak se říká nestranný pohled na věc.Díky

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 21:37

Pepino, i by bylo dobré, chodit s nějakou kamarádkou třeba do kina, na výlet, aby tvůj muž začal o tobě pochybovat, kam chodíš a co děláš, no jedno mu to není snad? má tě takto moc jistou, když sedíš jen doma, nevím jaké máš možnosti, zda-li hodně malé děti či větší, nebo choď někam cvičit 1× týdně, ukaž mu, že si poradíš taky, bude mít o tebe větší strach

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 21:41

Má toto něco společného s depresemi? Mě se zdá, že ne, tak si případně založte jiné vlákno, dámy. I když chápu, že vaše situace na depresi je…

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 22:23

Senseless a ty máš deprese z čeho?

Tom69
172 příspěvků 12.1.12 22:46
to Senselles

Sens, víš, jak Tě mám rád, moc…:-). Ale ted jsi mimo. Jak jsem pochopil, psychický problém má dvě stránky. Rozházené neurotransmitery, řešení prášky, nějaký důvod, proč se tak stalo, diskuse, psychoterapie, pokec s kamarády, aby se objevil a odstranil. Lze i v jiné diskusi, máš pravdu. Ale domnívám se, že právě z těch depresí a jiných problémů se dostaneme tím, že o tom budeme mluvit. A protože se vzájemně nepotřebujeme a neznáme, tak do toho dáme to nejlepší pro druhého, co v nás je. S úctou Tom

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 23:17

Tome, zase s tebou musím souhlasit! přece když budu o svých problémech mlčet, nikdy nic nevyřeším a budu se vnitřně jen trápit. Každý má deprese z něčeho jiného, co třeba druhý nepochopí, protože by sám z toho deprese třeba ani neměl.Já psala Senseless odkud že z Brna pochází, protože tam odtud pocházím taky, ale nyní už bydlím jinde, mám tam maminku a příbuzné, ale už mi na to neodpověděla

Tom69
172 příspěvků 12.1.12 23:30
to AlikAlik

Nesmíš se na Sens zlobit, já vím, že je to blbý slovo, že se nezlobíš. Neměla to lehký a mám pocit, že asi ani nemá. Víš, mně se to tedka celkem kecá, já měl krizi v červenci loňskýho roku, no a tady jsem prostě proto, protože jsem si tak trochu uvědomil, co to je, dostat se psychicky do háje, takže mám na všechno svůj názor:-) a jediný co sleduju, je podpořit lidičky s psychickými problémy, protože mně prostě podpořili v době krize všichni, moje paní, můj šéf, můj pes a spousta dalších. Tak se tady holt snažím nalít do lidí trochu optimismu a vůbec nevím jesi to dělám dobře nebo blbě. Ale můj názor je, že bavit se o tom, který prášek je lepší atd, tak na to jsou odborníci jinde, my si musíme dát dohromady život a začít komunikovat i o něčem jiným než o depresi. Protože ta nějak vznikla. Inteligentnější řešení je jít za psychoterapeutem do skupiny, ale na to za a nemám a za b tak nějak věřím, že to jde za určitých okolností, když není superkrize i bez toho. No a Sens se bud zapojí nebo nám vynadá. Oboje dobře. Blbě už se neozve. Nemyslím si to. Tom

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.1.12 23:44

Tome, dnes mezi lidmi komunikace nějak vázne, lidi jsou na sebe zlí, nervozní, stahují se do sebe, ale právě ta komunikace i když je někdy o ničem, tak ji nezatracujme a poraďme si tady mezi sebou, od toho tyto webovky jsou. Přeji ti krásnou dobrou noc

Pepina 29
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.1.12 06:34

Možnosti moc nemám.Děti malé školkové a manžel se živý jako řidič.Takže hlídám teplo rodinného krbu.Občas tak jednou do měsíce se scházíme s holkama ze školy.Možná má depka tkví v tom,že o tom nemám s kým mluvit.lidi v mém okolí jsou na straně té dámy a věřili že jí vyjde to po čem toužila-můj muž.Ale přepočítala se v tom,že po zjištění nevěry,jsem ho nevyhodila,ale rozhodla jsem se to zkusit znovu a líp.Nějak jsem ale věřila,že když o tom nebudeme mlvit a dělat že se nic nestalo a před dětmi budeme spokojení rodiče,tak že se vše samo ztratí a vymaže z paměti.v tom je asi ten problém.Mluvit mluvit a zase mluvit.a já na to nikdy moc nebyla.Vše zařídit obstarat objednat to ano,ale mluvit o tom co mě trápí vnitru ne.

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.1.12 07:13

No jo, ozvu se.. Kruci, ten chlap se asi nikdy neplete.
Přemýšlím, proč mě to tak namíchlo, co jste tu, dámy, probíraly. A proč jsem vás „vyhazovala“. Bude to zřejmě fakt, že je mi opravdu zle (ten chlap se prostě neplete!), ale na rozdíl od vás neznám důvod. Tak vám jaksi blbě a nevhodně závidím, že problém znáte, protože se mi zdá, že tím pádem ho lze vyřešit. Přijde mi velmi snadné kopnout nevěrného manžela do zadku a pokračovat v životě svou cestou. Ale nevím, jak se poprat s něčím, co nejde pojmenovat… S bolestí z ničeho. S depresí.

Pepina 29
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.1.12 11:45

Kdyby to tak šlo vzít depresy za pačasy a vyhodit jí dveřma pryč a říct jí a už se nevracej.To by byla věc.Jenže to tak není.Vkrádá se do života lidí neočekáváně bez pozvání a když se ji u nás líbí nechce odejít.Já se snažím s ní vycházet bez prášků a hodně mi v tom pomáhají děti.Kdybych je neměla,nevylezla bych nejspíš ani z postele.Jenže oni chtějí jíst hrát si vozit do školky.Nenechají vás ležet v posteli.Nutí mě každý den abych všechnu svou sílu zmobilizovala a deprese odsunula na druhou kolej.Když mi to manžel řekl,přestala jsem jíst starat se o vše kolem a myslela jsem si že je konec že už nemám proč žít.Deprese byla velmi silná.Ale tím že se mi splnil sen a mohla se nastěhovat do vysněného domu to na čas polevilo a já mohla znovu začít žít.Do chvíle,než jsem zjistila,že jsou stále v kontaktu,jak už jsem tady psala.Proto jsem se tu objevila a snažila najít řešení.Možná má Sens pravdu že sem nepatřím.Ale díky jednomu dni tady s vámi se mi otevřeli oči a začnu na svůj problém koukat z jiné stránky.Bylo mi fajn si tu pokecat.Doufám,že i vám se uleví díky komunikaci jako mě.Přeji hezký den

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.1.12 11:59

Pepino, myslím si, že ty právě sem patříš, je potřeba o tom mluvit, aby to z tebe šlo ven, nedusila si to v sobě, úplně tě chápu, máš stejný problém jako měla já, rozumím ti, vím jak to bolí, je ti smutno, stále o tom přemýšlíš, chceš to už konečně ze sebe dostat, ale nejde to. Mužský už jsou holt takový, mají rádi svoji rodinu, svoji ženu, líbí se jim teplo domova, žena jej doma obskakuje, vaří mu, pere, ale lítá za druhou. která je třeba daleko horší než co má doma, není ani pěkná…třeba by se ani tak nestarala, je to jenom o dobrodružství a sexu, ale život je pak o něčem jiném, ne jenom o zábavě, ale také o povinnostech jeden k druhému

Pepina 29
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.1.12 13:31

Tak to si vystihla s úplnou přesností Alik.Můj muž si cítil,to mi doslova řekl,odstrčený na druhou kolej.Já měla v hlavě jen to jak dostavět dům,mít svoje soukromí se spokojenou rodinou.Tři roky honění zařizování a vše bylo na mých bedrech.Muž zajišťoval finance a já byla doma a stavěla.Jenže v tom byl asi ten problém.Byla jsem unavená když dorazil po týdnu domu a měla jsem pocit,že to nikdy,ty práce neskončí.Vše jsem chtěla řešit.jaké budou obklady v kuchyni koupelně,.....co chce mít tam a jak chce aby vypadalo tamto,ale jako partnerka,milenka jsem vyhořela.Postupně se to prohlubovalo a já to neviděla.V ten moment měla příležitost ta dáma,která viděla jak se od sebe vzdalujeme.Proto jsem možná manželovi dala příležitost a nevyhodila jsem ho.Věděla jsem totiž,že na tom mám lví podíl.Těžko se to takhle říká.Vlastně jsem ho i chápala,že si našel jinou,protože chlap to potřebuje,ale spíš mi ublížil tím,že to byla osoba,kterou znám roky,věřila jí a jemu.Že ze mě dělali před všemi sousedy blbce a já jim to baštila i s naviákem.To mě žere.Představa že s ní byl spokojený a se mnou ne,že za ní se těšil,ale ke mě musel z povinnosti.Miluji svého muže a on si to po čase podvádění také uvědomil,jen nedokázal sám zkončit.Asi se ho tu snažím hájit co?Jsem asi fakt trochu blázen.Chvílema je vše v pohodě a když nad tím začnu přemýšlet je mi do breku a říkám si by kdyby.Co by bylo kdybych já vůbec nebyla.Ale v ten moment co mi to přijde na mysl,si uvědomím že tu mám malé děti,které mě potřebují a to je hodně silná motivace tu zůstat a bojovat sama ze sebou a svými depkami.

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.1.12 15:32

Pepino, asi byla chyba také v tom, že když jsi byla unavená a jak se říká na sex nebylo chuť, měli jste si o tom popovídat proč to zrovna nejde…nebo jste o tom mluvili a nedošli k žádnému rozumnému kompromisu?

Pepina 29
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.1.12 16:01

Kompromis nebyl.Bral to tak že se vymlouvám.Někdy to šlo někdy to nešlo.Mluvit se mnou o tom nechtěl.Asi jsem si byla moc jistá tím,že to vydrží a nikdy by nebyl shopný podvést.Moje chyba

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.1.12 16:23

Pepino, je fajn, že sis takto chybu přiznala, že nějaký podíl na tom máš, ale tím spíš bys mu měla jeho nevěru odpustit ne?nikdy si nikým nemůžeme být jisti, nevíme ani sami, jak bychom se zachovali my v nějaké háklivější situaci. Je to chlap a sex potřeboval… nevím, jak je to u vás teď?možná jej potřebuje víc jako ty a pak to hledá jinde

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.1.12 16:37

Já jsem tu poslední dobou za ďáblova advokáta, ale kruci, za co by Pepina měla moct? Když chlap tráví v práci dny a noci, tak se nikdo nepozastaví nad tím, že je utahaný a nic po něm není, ale ženská, co toho má taky až až má na mužově nevěře hned spoluvinu, protože chlap přece sex potřebuje, tak co měl dělat… No to nesouhlasím a ječím hrůzou! Pepino, tvůj chlap je sobec a pitomec a může si leda gratulovat, že o něj ještě stojíš. A klidně mě rozneste na kopytech, mě je momentálně stejně všechno jedno. Vlastně krom toho, jestli má Pepina na manželově nevěře podíl, nebo ne… To mě jaksi zvedlo z deprese. Hmm, holky, nechcete mě zas nějak nadzdvyhnout?:-)

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.1.12 17:02

Senseless, vždy se říká, že na neshodách v manželství mají podíl oba - asi jeden více a druhý o něco méně, ale oba. Vina nemůže padnout jen na jednoho. Určitě se trápil i ten její muž, možná mu dlouho trvalo, než se k nevěře odhodlal, protože svoji ženu má pořád rád…jen mu to prostě chybělo. V každém případě chlapy neomlouvám, zažila jsem to stejné, ale i já byla unavená,tolik sexu jsem nepotřebovala jako můj protějšek a v tom to asi je, ta potřeba by měla být zhruba podobná. Chlap nemůže být věrný ženské, která chce sex 1× za rok a když jí pak zahne, tak je chlípník?

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.1.12 17:37

Mě to nepřipadlo pouze o sexu, tak jak to Pepina popsala. Myslím, že kdyby to bylo jen o něm, ani by se proto tolik netrápila.
A znovu připomínám, že toto je vlákno o depresi, ne o nevěře.

AlikAlik
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.1.12 17:45

Z nevěry vzniká deprese

Senseless
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.1.12 17:56

A člověk vznikl z opice.

Tom69
172 příspěvků 13.1.12 20:35
Sex

A já se jako chlapeček rád přidám se svojí troškou do mlýna. Proboha, lidičky, už jste někdy viděli vztah, kde by byla rovnocenná potřeba sexu:-)? Většinou to funguje tak, a vůbec se za to nestydím, že to napíšu, aspoň padne jeden mýtus, když nevím v práci, kde mi hlava stojí, tak je samozřejmě potřeba sexu mé drahé polovičky největší, a když bych s prominutím s… od rána do večera, tak jsou zdravotní problémy, problémy s dětma a jiné, takže takže takže…vztah nejsou dostihy, a umím si představit, že ženská, která shání tejden dlaždičky, pak večer nepředvádí er. tance v rámci milostné předehry. Ale je potřeba to tomu partnerovi na plnou hubu říct, aby si nemyslel, že už o něj není zájem. Teda, jak s oblibou říkám, slabšímu jedinci:-). A já už si to mohu dovolit napsat, protože první vztah jsem nedal a ten druhý si prostě hýčkám:-) Tom

Lucrezia
346 příspěvků 14.1.12 09:42
:-)

No jo, vidíš, to mě vlastně ani nenapadlo, že pár, kde by si ve svých potřebách dokonale oba sedli, asi ani neexistuje. A to nejen v sexu. …si představte, že by něco tak dokonalého existovalo, takový vztah, kde přání druhého jsou vytušena a předem splněna. Co by asi v tom vztahu dělali? Nudili se.
Vztah žije právě tím, jak funguje ta komunikace, jak si dovedou srovnat vzájemné potřeby. Kdyby nebylo co řešit, tak by vztah asi umřel.

Pepina 29
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.1.12 12:02

Děkuji vám lidičky za vaši pomoc.Abych odpověděla Alik tak četnost našeho milování se postupně zkracovala.Dříve než nastoupil jako řidič s povolání a byly jsme denně večer spolu tak 3-4 týdně to mohlo být,někdy i víc.Pak nasoupil do práce kde jsme se výdali jen v sobotu a v něděli někdy dopoledne nebo odpoledne podle směny jel pryč.V pátek na večer proto hned bez jakékoli předehry šel na věc.Fajn chyběla jsem mu a mě taky ale po čase mi to začlo vadit.Když jsem se ozvala byla jsem já ta špatná.Pak byl problém s domem,který vlastně on ani nechtěl a já potřebovala chlapskou ruku.A byl hned oheň na střeše.Tak se četnost dostala 1×týdně a když jsme se pohádali tak to bylo třeba i 1 za 14 dní.Dávám si to dost za vinu.V hlavě se mi pořád jen dokola motá,že kdybych s ním spala kdykoli si o to řekl,nemusela jsem se teď tak trápit.Můj muž mi říká,dej mi sex a já tě na rukou budu nosit.Jenže já jsem býk,tvrdohlavý znamení a nelíbí se mi když mi někdo začne diktovat co mám a co nemám dělat.Dlouho držím ale pak v nestřežený okamžik bouchnu a dotyčný ani neví proč tomu tak je.když do teď vše fungovalo.Luc má pravdu v tom,že vztah je o vzájemné komunikaci mezi dvěma lidmi a hledat společně střední cestu-kompromis.Ale mě nějak přišlo,že jsem jen ustupovala já a on ne.Tom má také pravdu,muž potřebuje sex vždy když je v tom největším presu.Ale já měla pocit,že jsem štětka a ne jeho žena.Roztáhni nožky já to teď potřebuji.Měla jsem z toho pocit,že sama sebe uvnitř ničím.Nevím jak to popsat.

Lucrezia
346 příspěvků 14.1.12 16:41
četnost

Pepino, já myslím,že je to zcela pochopitelné, že takové vyjednávání, jak to vnímáš od svého muže (dej mi a pak já udělám co chceš), je pro ženu ponižující. Jde hodně o to, jakým stylem je to řečeno. Jestli si připadáš jako běhna, když bys s ním na jeho přání měla spát, pak je to asi nepříliš rovná domluva.

To by se mi taky v tom případě nechtělo…prostě poslechnout.

U nás má muž vyšší potřebu také, ale jsme spolu už dlouho, a týden není žádná míra. Tak 2× 3× do měsíce by to přece jen chtěl, a já mám potřebu ještě nižší. Mně se chce někdy prostě mazlit, na což jeho tělo reaguje jednoznačným způsobem.
Nakonec k tomu dojde, aniž bych třeba moc chtěla za své vůle, spíš mu ráda udělám dobře. Ale když by mi to přikazoval, nebo tím podmiňoval něco…tak se seknu taky. To je myslím zákonité.

Pepina 29
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.1.12 16:59

Tak my jsme spolu 8 let a myslím si,že když je nálada může to být i denně,ale když nálada není tak přes koleno je to těžké lámat.Vyčítá mi že když jsme se poznali tak 5× denně to nebyl problém a teď pomalu jednou týdně.Já se pak cítím fakt blbě.Tak nějak jako bych zklamala.Ale na začátku byla euforie,nebyli děti povinnosti starosti co uvařit.Byl jen on a já nic víc.Nevím co si vlastně myslel.Dneska mě zase trochu přepadává depka.Je mi smutno nechce se mi nic dělat.I bych si dala nějakého panáka.Jenže jsem doma sama s dětmi a to bych jim nemohla udělat.Jsou ještě malé a navíc jedno je nemocné.

Lucrezia
346 příspěvků 14.1.12 17:42
panáka...

Panáka fakt ne, Pepino.
To je mnohokrát ozkoušené, že krátkodobě uleví, dlouhodobě vžene ještě do většího průseru, než jsi teď.
Ale to Ti asi nepíšu nic nového.
Moje kamarádka to „řeší“ zase velkými dávkami Neurolu. To je totéž, vlastně se jen uspí a je jí to fuk. Jako kdyby si šlehla Herák, tak to je podobné, no. Ale pochopitelné. Taky jsem v tom jela, jak jsem ještě nevěděla, že mám deprese, pila jsem a nebyla jsem žádný troškař. :oops:
Co Tě dneska trápí? Jaký je to pocit, který cítíš?

Pepina 29
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.1.12 18:02

Trápí mě trouchu asi nedůvěra,že je jinde než mi řekl,že je náš vztah teď na bodu mrazu.Že je to moje chyba,nedovedu se zasmát ani vtipu.Chtěla bych jen spát a na nic nemyslet.Dneska jsem ji opět potkala a to mě vždycky totálně rozhodí a mám sto chutí se zahrabat někam pod zem kde mě nikdo nenajde.Dost mě vyčerpává se před dětmi snažit chovat klidně a vyrovnaně.Dneska jsem snědla jen dva namazané chleby a nemám vůbec pocit hladu.Jak píšeš o tich prášcích-já jim moc nevěřím.Když jsem měla v létě bouračku a nemohla jsem spát-shodou okolností v tu dobu už mě manžel podváděl-jsem dostala prášky dvoje ale nezabírali jen první noc,další jsem zase čumákovala do tmy.

Lucrezia
346 příspěvků 14.1.12 18:14

Hmm, to musí být fakt na bednu, ještě ji potkávat. Fíha, to bych asi nedávala. :(
Nevím co jsi brala za prášky, ale je to docela možné, že psychika je silnější, než léky. Záleží taky na dávce. Já se tím párkrát předávkovala taky, ale jednou fest, a to jsem ještě zkombinovala s antipsychotiky…to byl mazec, fakt. Blé. Nikdy více.

Píšeš, že moc nejíš, no jo, v tom stresu není divu. Hubneš kvůli tomu? Jak dlouho vlastně už ten stav trvá?

Stránka:  « Předchozí 1 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 52 Další »
Váš příspěvek