Deprese a jak ji zvládat

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Jana_Tumova
3 příspěvky 23.10.12 18:29
Když chci pomoci ...

Když chci pomoci a práce mne baví, udělám všechno pro to, abych se s vámi setkala. Když zjistím že nedokážu pomoci, což se mi zatím nestalo /ale budiž/ řeknu sorry a neberu peníze a pošlu jen dobrou náladu. víc nic. Pracuji v Hradci Kr. Liberci, Nové Pace Mladé Boleslavi Praze a Hořicích. Nejsem šarlatán, vidím co vidím. Za pokus to stojí. JT

Luckajk
296 příspěvků 23.10.12 18:59

Přiznávám, že mi bylo tak zle, že jsem nebyla schopná ani vstát z postele, ale na rovinu jsem schopná vyzkoušet úplně všechno, aby mi bylo už jen dobře

Luckajk
296 příspěvků 24.10.12 15:15

Tak vysazení už mám právě jednou za sebou a ten sešup byl horší, než než jsme na to prvně přišli, tak s tím fakt počkám asi hodně dlouho. Docela obdivuju, jak jsem to včera zvládla, protože jsem dneska musela ráno do školky a do práce odnést lístek na peníze, dohromady tak 1,5 km pěšky a chvílema jsem myslela, že se na místě sesunu a už nevstanu. Je teda fakt, že jsem toho v noci moc nenaspala, vím že nemůžu rajčata, ale když já je mám tak ráda, no tak sem lítala celou noc na wc, tak ten stav byl určitě spojen s nevyspáním, to celkově hrozně špatně snáším, Máte s tím někdo zkušenost? Že když se nevyspíte, je vám daleko hůř? To jsem zvědavá, jak budu vstávat do práce ve tři hodiny, to zatím fakt nedám! Ale teď po obědě jsem se dospala, teda skoro tři hodinky, ale krom té skoro nepřestávajáící bolesti hlavy, teď trošku menší, celkem dobrý. Zatím pa Lucka

Luckajk
296 příspěvků 25.10.12 12:03

Ahojky,
tak teda s tím spánkem e to „normální“ alespoň něco, i když dneska bych řekla, že jsem se i vyspala, ale je mi zase zle, už večer, když jsme zalehli, zase takové ty šílené stavy úzkosti, a dneska mají kluci prázdniny, tak jsem úplně mimo, miluju je, ale mám pocit, že už se o ně ani nedokážu postarat a to už jsou naštěstí skoro samostatní, jen uvařit oběd a několik ostatních jídel, snídani si naštěstí lupínky s mlékem už udělají sami, pak si vzali sušenku k svačině, a pak už jsem musela udělat oběd, naštěstí jsem si vymyslela jen těstoviny, fakt jednoduchý, ale jsem z toho úplně vyřízená a to má Míša v sobotu narozeniny, musím připravit oslavu a švagrová s rodinou tu budou i spát, jsem z toho zase i na Lexaurinu a to už jsem ho týden neměla. Proč, vždycky, když už to vypadá, že to bude skoro dobrý, tak přijde takový sešup zpět? Třesu se tu jak ratlík a fakt se těším, až přijede manžel, je ze mě úplná troska, je to děs, tak já jdu dál bojovat, musím jít přiložit a jde se obědvat, tak mi držte palce, zatím pa pa

Luckajk
296 příspěvků 26.10.12 15:38

Ahoj,
věřím tomu, co tu píšeš, jen mi přijde, že na to zatím nemám sílu, pro mě je momentálně boj i jen uvařit, nebo se postarat o kluky. Chvíli už to vypadalo, že to zvládám a pak přišel zase sešup. Dneska to celkem jde a to jsem ani moc nespala, protože měl malej teplotu a bolí ho v krku, tak byl každou chviličku vzhůru, sice jsem si ten Lexaurin ráno vzala, ale spíš proto, abych zabránila během dne těm úzkostem, co mě v poslední době provází, nejhorší je, že je občas mám a ani pořádně nevím z čeho, ani čeho se vlastně bojím, jen mám takový ten šílený pocit v břiše a chvílema se nemůžu ani pořádně nadechnout.
A Lunetko, asi jsme na tom stejně pocitově, i když já mám štěstí na manžela, drží při mě a moc mi pomáhá už jen tím, že se v poslední době na všechno vykašlal, bydlíme v baráku kterej rekonstrujeme, a prostě jen sedí u mě a střídavě se jen staráme o jídlo a o ten nejhorší nepořádek. Každopádně, když je ti zle, tak prostě piš, piš a piš, mě a podle ohlasů hodně lidem to moc pomohlo. Moc ti držím palce, aby už bylo lépe, já si taky nepřeju nic jiného.

Luluu
21 příspěvků 27.10.12 13:58
...

Ahoj,
tak se tady zase hlásím, vidím, že pořád nic moc, stejně jako u mě :( Jinak s těmi chvílemi kdy se pořádně nejde ani nadechnout, to znám…je to strašný! Ale ted už ty chvíle nemívám. Jinak mé pocity jsou strašný…připadá mi, že to snad nikdy ty deprese nepřejdou a že už nikdy nebudu normální a zase fungující. :( Už mě to tak nadále nebaví a nebaví mě celkově vůbec nic :/ Už se zase jen hrozím pondělka, že bude škola :/ Uplně mě to deprimuje, prostě vůbec se mi tam nechce a ani se nedokážu soustředit na učivo. Jinak o víkendech se snažím chodit ven s přáteli, ale nejsem schopná se nějak bavit. Všichni se baví…jen já tam sedím jak tělo bez duše :( Je to hrozný pocit, když se chceš bavit jako ostatní a nejde to!! Kamarádi mi říkají, že je to v mojí hlavě a že musím sama přijít na to kde je problém, jenže já nevím kde a jak to udělat! :( Ted jsem byla u doktora a zvýšil mi dávky, ale mám pocit, že to nezabírá a ani nezabere…celé dny jen sedím nebo ležím u televize, která mě nebaví a jen přemýšlím co dnes a co zítra a jestli to vůbec někdy skončí! :( Nejvíc co mě štve je to, že mám problém komunikovat s lidmi…prostě mi to nejde! Připadám si úplně zbytečná a mám strach, že v budoucnu budu mít problém si najít práci a přítele…:(

Luckajk
296 příspěvků 27.10.12 14:08
Luluu

Ahoj,
jseš stejně dobrá, že se vůbec dokopeš a jdeš ven, já mám pocit, že se k těm depresím rozjíždí ještě sociální fobie, protože se nejvíc děsím toho, když musím z baráku, třeba jen odvést malého do školky. A to mi ještě manžel v pátek večer v posteli oznámil, že asi pojede v pondělí na dva nebo tři dny na služebku do Jihlavy, tak jsem fakt zvědavá, jak to dám. Sama, ještě k tomu vstávat a dokopat starší dítě včas na autobus, v pondělí teda i sám přijede, ale v úterý pro něj budu muset i jen, protože má kroužky a k tomu malej, toho opět bolí v krku, tak zase alespoň nebudu muset do školky, teda v pondělí určitě, včera měl i teplotu, v úterý ještě uvidíme, když mu bude líp, tak ho tam už možná hodím, zase pro změnu ani netuším, co budu vařit, jedno lepší než druhé, nemáte nějaké tipy, na něco rychlého, jednoduchého a dobrého?
No a dneska pro změnu je mi od rána zle od žaludku, už fakt nevím, co je lepší, hlava mě dneska bolí jen trochu, tak holt bolí břicho, už fakt nevím, kdy mě nic nebolelo, tak se snažím zabavit alespoň na PC, já dříve skoro závislák, tak mě už nebaví ani toto, malej pořád pohádky, to už mi taky leze krkem, ale zase ho to udrží v pod peřinou, ach jo, fakt mám posledních pár dní myšlenky, že kdybych už nebyla, že by mi bylo onečně dobře, ale na něco takovýho jsem naštěstí moc velkem srab.

Jana_Tumova
3 příspěvky 27.10.12 20:23

Dobrý den, nabízím vám pomoc. Kdysi jsem si něčím podobným prošla a stále si hledám cestu. Díky tomu jsem však pochopila spoustu věcí a pomáhám lidem, kteří jsou na podobné cestě jako já. Pracuji s lidmi a z mých klientu se pomalu stávaji moji kamarádi a společně se učíme a společně řešíme. Prosím, neberte to jako reklamu. Pokud by vás zajímalo víc, podívejte se na moje http://www.Jana-Tumova.cz a nebo Jana-folprechtova.webode.cz.Pracuji v Praze, Liberci, Hradci Kr, Nové Pace. Jsem tady proto abych lidem pomáhala. Přejí radost. Jana Tůmová

Lucrezia
337 příspěvků 28.10.12 14:54
@eljare píše:
Depresemi trpím již více než 5 let a teď se k tomu ještě přidala těžká závislost na uklidňujících lécích…cítím se strašně ztracená…Je mi 30 let, mám dvě krasný děti se kterými žiji sama, o to je to těžší…a myšlenka na sebevraždu se občas do mé mysli vkrade jak stín… Kdyby jsi chtěl se mnou někdo dopisovat, budu ráda, přece jen ve dvou se to táhne lépe a můžeme se navzájem podporovat!!! L.

Jaké máš deprese? Zvládáš péči o děti? Bereš AD?
jak vidíš svou budoucnost? Pomáhá Ti někdo?

Luluu
21 příspěvků 28.10.12 16:30

Jj snažím se chodit ven mezi lidi, i když dlouho mezi nimi nevydržím, vždy se po chvíli stáhnu a utíkám raději domů :( Bože když si představím, že bych měla mít deprese 5 let tak už to asi nezvládnu!! Už tak, že jimi trpím od července a jsem z toho zoufalá :( Bojím se, že se jich ani zbavit nejde! Což mě děsí, jelikož takovej život už mě nadále nebaví! Stejně jako ty se cítím ztracená! Ale tebe jinak strašně obdivuji, že jsi to takhle dlouho vydržela a držíš se!! Já na smrt ani nechci pomyslet :/ I když taky mám někdy docela často takové myšlenky. Ale přece si zase říkám, že to nemůže trvat do nekonečna a nemůže být pořád tak špatně :( Ale já už jen čekám kdy se to zlepší a každej večer před spaním si opakuji: zítra to bude lepší a lepší. Jenže je bohužel stejně zase ouvej! :(

Luckajk
296 příspěvků 28.10.12 18:38

Ahojky,
dopisovat si budu ráda s kýmkoliv, hodně mi to pomáhá, eljare, tobě třeba taky, obdivuji tě, já bych to s klukama asi v těch nejhorších dnes nezvládla, to mi bylo fakt všechno úplně jedno, jen jsem přemýšlela nad tím, že se musím donutit něco sníst, jinak mi bude ještě hůř. Ale stejně se mi to moc nevedlo.
Jinak jsem se dneska s klukama donutila hrát Carkason, nevím zase jak se to píše, a půlku hry mám zase sevřenej žaludek a ty šílený pocity, že nemůžu ani dýchat, přitom mě ta hra vždycky hrozně moc bavila, a to už beru akorát dneska ten Venláč přesně tři týdny. Buď to má pomalejší nástup, nebo to moc nezabírá, před tím ten Aurorix, to už mi po třech týdnech bylo dobře. Tak nevím, ve středu jdu k psychoušce, tak jsem zvědavá, jestli mi to nechá, nebo jestli se vrátime na ten Aurorix, říkala, že Venláč je jen na zkoušku. Můžete mi někdo napsat, jak dlouho jste byli v pracovní neschopnosti? Já si zatím fakt nedovedu představit, že bych měla jít do práce, a už vůbec ne mezi lidi. Zatím pa Lucka

Luckajk
296 příspěvků 28.10.12 18:38

V nejhorších dnech

Tom4444
62 příspěvků 28.10.12 20:17
Luluu

Luluu, bude to lepší, neboj se. Nejde to tak rychle, jak by si člověk představoval, ale v žádném případě neztrácej naději. Ta šance tady prostě je. Vím o čem točím, loni v červnu jsem do toho spad, letos v únoru jsem začal půlit prášky, koncem dubna jsem je dal do krabice. A jsou tam dotedka. Držím Tobě a všem holkám tady palce. Neztrácejte naději. Bude líp. Tom

Luckajk
296 příspěvků 28.10.12 20:28

Ahoj Tome,
ty sem dokážeš vnést sluníčko i když v duši chumelí, díky za to

Luluu
21 příspěvků 28.10.12 21:02

@Tom4444 Jenže já už tak dál nemůžu, nejraději bych to vzdala, ale na to jsem moc zbabělá…a jakou jsi měl depresi ty? a co jsi dělal aby ses ji zbavil a jak si se jí vlastně zbavil? prášky? úplně ti to závidím, že už je to za tebou!! taky bych si to přála a asi ne jen já, ale i ostatní tady!!

Tom4444
62 příspěvků 28.10.12 22:52
Luluu

Víš, já to dodneška nevím. Jako co byl ten spouštěč. Prostě jsem ze dne na den přestal kouřit /60/ a popíjet. Velmi hektický život, pak blbě předepsaná AD /trittico/, ty jsem hodil ze dne na den do koše. Pak přišla dovolená a já nevstal z postele. stejně tak nevím, co bylo to hlavní co mi pomohlo. Návrat ke sportu, důsledné vyrovnání s minulostí, AD, především podpora rodiny a i lidí v práci. Taky víra. Je to strašně individuální. Ale jedno vím jistě. Když jsem nevěděl kudy kam, šel jsem na internetové diskuse. Hodně mi pomohlo to tady. Strašně moc. Vše je individuální. Ale strašně důležité je, že sem píšete, holky. Nejste na to sami. Až budete v pohodě, ta potřeba sem psát ustane. Nejsem zdaleka sám, komu se to povedlo. Když si projdete diskusi dozadu, hodně jsem komunikoval se Senseless. Napsala mi před časem do schránky, že je z toho všeho ok. Fakt těžko poradit. Ale jednu věc vím jistě. Pochopí Vás pouze ten, kdo prožívá. A proto je určitě dobře, že jste tady. A když bude blbě, tak napíšete. Nebudete na to sami. Pěkný večer. Tom

Luluu
21 příspěvků 30.10.12 19:25
zdravím...

Ahojte lidi, tak jak se dnes máte a jak to zvládate? Já dneska stěží ale fakt stěží jsem se dokopala dnes do školy, naštěstí jsme měli jen tři hodiny, ale bylo to pro mě ubíjející!!Jediné na co jsem myslela bylo to kdy už škola skončí a jak se strašně těším domů, taky jsme psali písemku ze somatologie o které jsem věděla, ale už ted vím, že dopadla hrozně, jelikož jsem nebyla schopná do písemky nic napsat!!Tu školu vůbec nezvládám prostě, nechce se mi tam, bojím se a prostě necítím se tam!! Přitom školu jsem měla ráda! Jinak už mám za sebou 4 roky kosmetičky s maturou a známky jsem měla dobrý…ted chodím na tří-letý rekondiční a sport. masér…minulej rok bylo ve škole vše super, měla jsem samé ani učit jsem se skoro vůbec nemusela a ted se nedokážu ani soustředit, nic! :( A to jsem chtěla zkusit i vysokou, jenže ted už na ní asi nikdy mít nebudu! :/ Nevím už co mám dělat, je to zlé!!!Připadám si uplně hloupě :( Jak bych všechno co jsem se kdy naučila…jsem zapoměla co mám ty deprese! :( Taky se jen hrozím kdy mi příjde dopis ze školy, že pokud takhle nadále nebudu chodit do školy…budu vyloučena, jelikož mám obrovskou absenci :/Jinak jediné na co jsem se dnes těšila… tak na to až sem napíši a že se mi trošku uleví!! Strašně ráda bych si tady s vámi všemi dopisovala častěji!! S nikým jiným to probrat nemohu, jelikož mi nerozumí jako kamarádi atd. přesně jak napsal Tom, pokud člověk nezažije, nepochopí!! Ale já pořád nemůžu pochopit to, že já taková věčně vysmatá, veselá, plná života, kamarádská, společenská se najednou nedokážu bavit, nic a izoluji se od lidí, kamarádů :( vím, že už jsem to tu jednou psala, ale prostě je to děs…někdy se snažím vykopat se s těmi kamarády, ven nebo sednout na pivko, ale sedím tam jak mrtvola!! I kdyby tam padal nevím co, třeba strop tak mi to je asi jedno :/ A nejhorší, zítra zase škola achjoo, já tak strašně nechci!! :(

Luluu
21 příspěvků 30.10.12 19:30

@Tom4444 : Já taky nevím co mi to spustilo :( Jak už jsem jednou psala byla jsem vždy plná života a najednou bum takovej pád dolů, že už pro mě nic nemá smysl a nejde to!! Jinak s tou senseless, četla jsem si dneska…a podle toho co jsem četla vypadalo to, že je na tom strašně mizerně a nezvládá to!! Proto smekám, že ted už ji je líp a že to dokázala!!:) Jen já mám pocit, že mě už asi ani není pomoci :/

Lucrezia
337 příspěvků 30.10.12 19:35
smutek??

Já vůbec nejsem depresivní. Nyní se cítím dobře, nemyslím, že bych se zabíjela…přesto ve mně zůstal po depresi jakýsi smutek. Ztráta iluzí a nadějí. Žití pro žití samo, bez vyššího cíle. Nepřemýšlet a prostě žít, to je mým cílem, výš to asi nikdy nepůjde.
Tak jsem vděčná i za to. Jsou chvíle, kdy se i těším z něčeho, to je fajn. Ale pod tím vším je pořád ta velká ztráta sama sebe a jiné už to nebude. Vlastně si nemám na co stěžovat. Jsem O. K., funguji. jen v tom není smysl.

Lucrezia
337 příspěvků 30.10.12 19:36
srdce

A posílám všem :kytka:
a :srdce:
:hug:

Luluu
21 příspěvků 30.10.12 19:37
for Lucrezia...

Ahoj zpátečně hodně dozadu co jsem četla…chtěla jsem se zeptat jak už dlouho vlastně trpíš depresemi? A co tě vedlo k tomu pití alkoholu jestli se můžu zeptat? Já, když jsem byla ještě v pohodě taky jsem si dost často vypila, ale jako ne že do němoty, jen prostě s přáteli jsme si vždycky našli nějákou příležitost slavit…co mám depky, nechodím ven tak nepiju a doma mě to samotnou nikdy nenapadlo!!Ale ted už někdy nevidím kolikrát jiné řešení než se nejlépe s depkou utopit v alkoholu…:/

Luluu
21 příspěvků 30.10.12 19:40

Takže ted už depresemi netrpíš? Jakože už jsi vyléčená? Nj jenže ten život by měl mít právě nějákej ten smysl ne? :/

Tom4444
62 příspěvků 30.10.12 19:53
Děvčatům

Smysl života je v něm samém. Nejste tady proto abyste spasily a zachránily svět. Každý z nás má svoji maličkou úlohu, plní spoustu sociálních rolí. Trochu to zlehčím. Chodíš k volbám? Jsi občan. Máš dítě? Jsi matka. Studuješ? Jsi studentka. Máš toho málo? Kup si velkého psa, navíc z Tebe bude ještě chovatel:-). Mávám. Tom

Luckajk
296 příspěvků 30.10.12 20:04

Ahojky,
Luluu bereš už nějaká ad?
Já jsem byla taky velmi veselá a navíc jsem tady všechno vedla od složenek po mytí vany třeba, a teď se mi i stalo, že to došlo až k upomínce, než jsem se donutila prvně zapnout pc a zadat příkaz z účtu, že vůbec zvládáš do té školy jít, to jsi fakt dobrá a taky mi u Aurorixu bylo řečeno, že se při jeho braní a když už zabere a jsi relativně v pohodě, že se při něm i dobře učí, ne že bych se někdy učila špatně, ale jen pro zajímavost. Zvaž to a drž se, moc ti držím palečky.
Já to s klukama včera zvládla jen díky Lexaurinu, dneska už bez a úzkost a sevření žaludku mě během dne přepadlo jen asi třikrát, tak to není zas tak špatné. Zítra jdu na kontrolu, tak jsem zvědavá, musíme s psychouškou nějak vyřešit to spaní, i když si Trittico vezmu třeba v šest večer a jdu si lehnout v osm, tak před půlnocí neusnu, tak fakt netuším, jak bych fungovala v práci, na to se fakt ještě necítím, tak mi zítra držte palce, zatím pa Lucka

Luluu
21 příspěvků 30.10.12 20:26

@Luckajk Ano beru, už asi třetí měsíc a pořád beze změny :( I když mi příjde, že jediné co se trošku zlepšilo, že mě tolik netíží na hrudi…Jinak psychiatr mi doporučil chodit na psychoterapie, jenže mě se tam vůbec nechce a mám z toho strach, hlavně, že to bude upe zbytečné a k ničemu!! Nevím zda by mi to mohlo pomoct, nevěřím moc tomu! Spoléhám se jen na ty prášky…jo do školy právě skoro vůbec nechodím, jen sem tam se ukážu!!Ale taky si ted říkám, že už tak mám dost zameškáno tak, že prostě musím, ale je to strašný! Musím vstávat pro to i dost brzy než předtím, jelikož než se vykoprtnu z baráku na ten autobus tak to fakt stojí za to :/ Jo a s tím spaním to mám taky tak, nemůžu spát a nejdřív usnu taky tak nějak před půlnocí i později!! Nejraději bych ty celé dny zaspala, jenže to nejde…a co jsem dnes přišla ze školy se mi moc ulevilo! Jenže zase po hodině sledování televize, která mě nebaví…jsem začla být taková nervozní a furt do sebe něco tlačím :/ Nemůžu si pomoct. Jak mi začli ty deprese tak jsem právě chut k jídlu neměla vůbec, ale ted to mám naopak což mě děsí, jelikož jen kynu a kynu :/ No to já mám jít k doktorovi až 20tého :/ Mám pocit, že už to nevydržím! Taky ted za chvíli pomalu a jistě se blíží svátky, Vánoce a silvestr, kdy mám jet s kamarády na chatu a strašně se bojím, že si to neužiju :( Jj budu držet pěstí pro štěstí!! A děkuji za odpověd!! :) :kytka:

Luckajk
296 příspěvků 30.10.12 20:46

Luluu a konzultovala jsi to s psychitrem, že ti to skoro vůbec nezabralo? Tři měsíce to už mi přijde i docela dlouho, ale nejsem žádný odborník. To mě první ad zabrala fakt hned po čtrnácti dnech jsem cítila hroznou úlevu a po třech týdnech jsem byla skoro úplně v poho a po čtyřech týdench jsem je blbka přestala a brát a i když jsem hned po týdnu zase začla, tak jelikož jsem chodila normálně do práce, jeden týden od půl čtvrté ráno a druhý odpoledne, tak už nezabrala, protože se to prý musí brát ze začátku aspoň trošku pravidelně a já to brala jednou v pět ráno, jednou až v devět, no prostějak se mi to zrovna povedlo, až jsem se zhroutila zase úplně. Ale fakt mi přijde, že tři měsíce už jsou dost dlouho na to, aby jsi měla pořád stejné stavy.
A za zítřejší držení palečků moc děkuji, klidně mi písni i do maila luckajk@seznam.cz, zatím pa pa

Luluu
21 příspěvků 30.10.12 20:54

@Luckajk Mě to příjde jako celá věčnost :/ ze začátku jsem dostala upe slabé depresiva, jelikož si myslel, že to je jen něco drobnějšího, pak když jsem mu po měsíci řekla že mi nezabraly, předepsal mi jiné (Cipralex) no a ted už je to dva měsíce co je beru no…ano říkala jsem mu vše, sám říkal, že je to divný, že to nezabíra…tak mi jen zvýšil dávky na jednu a půl tablety + docházet na psychoterapie…tak fakt nevím. :( Ale co jsem tady četla tak někteří trpí depresemi i víc jak rok či i 5 let…je to vůbec možný? Nechce se mi věřit, že by se mě to drželo tak dlouho!! :( Jinak není vůbec za co!! :) tak zatím paa

Luckajk
296 příspěvků 30.10.12 21:32

Luluu o těch terapiích tady hodně ze začátku psaly holky, že jsou prej dobrý a většinou jim pomohly najít příčinu a to byl začátek cesty zpět. Jinak deprese i celý život, ale myslím si, že zvládnuté, ne že by byly v tomhle šíleném stavu pět let, to se snad ani nedá vydržet. No jinak jsem sama celkem zvědavá, jak dopadnu zítra, jestli už mi to konečně zabere, tak jako dříve, když jsem brala Mirzaten, tak jsem sice občas neusnula vůbec, hlavně před první ranní, a to pak nějak nemůžu dohnat celý týden, ale jinak jsem usínala tak do deseti, tak to už docela šlo a ke konci týdne, když jsem takhle spala, tak jsem si i připadala, že jsem se i vyspala. Tak se s psychouškou pokusím domluvit, jestli se k němu nemůžu vrátit a před tou první ranní si třeba vzít celej prášek místo půlky, nebo tak něco, to Trittico mi fakt přijde skoro k ničemu. Tak se drž a zítra ve škole ať je to co nejsnesitelnější, pa

Tom4444
62 příspěvků 30.10.12 21:49
děvčatům

Vůbec nemůžete připustit, že by tyhle stavy měly trvat celý život. Naprosto si tuhle myšlenku zakažte. Už jste udělaly neuvěřitelný kus práce, a to v tom, že normálně a se zájmem komunikujete. Každý den nějaký malý pokrok. Žádné nadoblačné cíle. Pouze splnitelné. Nic víc nic mín. Ono to půjde. Btw pokud tři měsíce nezabíraj AD, chtělo by to asi změnu. Ale to komentovat nebudu, to bych nadělal víc škody než užitku:-) Tom

Luckajk
296 příspěvků 30.10.12 22:09

Díky Tome, myslela jsem to přesně takhle, jen jsem to asi špatně nepsala, sice mám pořád ty stavy úzkosti, ale jinak už celkem funguju, teda uvařím, poklidím to nejnutnější, na okna jsem se za ten týden co je mi lépe teda ještě nedokopala, ale taky na ně dojde, atak, přesně pomalu a ono to půjde, díky za podporu

Luckajk
296 příspěvků 31.10.12 18:45

Ahojky,
tak hlásím, že jsem se hned ráno rozklepala a klasiky, tíseň a šílené pocity, tak jsem jela na kontrolu s Lexaurinem. Jinak jsem se do rána po Venláči pěkně osypala v obličeji, skoro jako atopický exém, jen né tak hluboké, prostě červené skvrny po celém obličeji, no tak jsme ho s opět vyměnily za Aurorix i kvůli tomu, že až tak moc nezabral a na noc jsme se vrátily k tomu Mirzatenu, nebo že má Trittico s Mirzatenem kombinovat, což teda fakt dělat nebudu. No a na kontrolu mám přijít za měsíc, tak budeme mít velmi chudé vánoce letos.
Jinak se musím moc pochválit, dneska mě sluníčko vytáhlo prvně konečně na procházku s Citunkou, to je naše labradorka. Sice na půl hodiny před tím, než jsem šla pro malýho do školky, ale obešly jsme rybník, bylo fakt nádherně. No a dokonce jsem jela i s klukama odpoledne na kroužky, chodí oba na tanečňák, ale mají hodiny po sobě, tak to jsou tak dvě a půl hoďky mimo domov, sice s manželem a švagrovou, ale dala jsem to, ještě uvidíme, co se mnou zase udělá ta změna prášků, ale snad už to tak hrozný nebude. Dokonce jsem se i s doktorem domluvila, že už další Lexaurin psát nebudeme, když jsem doma, tak to budu chtít nějak zvládnout a v nejhorším tu mám ještě asi třičtvrtě platíčka, tak mě to aspoň donutí ho brát fakt jen když bude nejhůř. Tak držím všem palečky a hodně takhle krásných dnů. jako byl ten dnešní, pa Lucka

Tom4444
62 příspěvků 31.10.12 19:37
Luckajk

Lucko, myslím, že jsi z nejhoršího venku. Mám z toho radost :) Není co dodat. Tom Přesto něco. Velký pes je jedno z nejlepších AD, která kdy byla vymyšlena. Také ho užívám, a to tak, že dvakrát denně, pokud jsem doma.

Luckajk
296 příspěvků 31.10.12 19:51

Ahoj Tome,
naše Citunka je fakt zlatíčko, má ten dar, že když je ti nejhůř, tak přijde a donutí tě jí hladit, takhle hodného psa už asi nikdy mít nebudu, teď jí toho hodně dlužím, chudinka musela chodit až do dneška jen na zahradu a to jsme před tím chodily na procházky skoro denně, taky jí to hodně chybělo, tak snad už bude fakt líp a zvládnu s ní zase aspoň chodit, mám trošku strach, co udělá ta změna těch prášků, ale Arorix mi před tím zabral docela rychle, tak to snad klapne. Hlavně už vím, že ho nesmím hned jak zabere vysadit. Díky moc za podporu.

Luckajk
296 příspěvků 1.11.12 17:54

Ahojky,
tak Tome, asi ještě vyhráno nemám, zase ode dneška změna prášků, teda můžu říct, že jsem se po Mirzatenu vyspala, sice jsem se občas budila, ale hned zase usnula. Usnula jsem ještě u televize, docela brzy, ještě ani neskončil Gympl, přesunula se do ložnice a krásně pokračovala, to jsem po Tritticu nezažila. Ráno ještě úplně v pohodě šla s malým do školky. Přišla, nějak se to ve mě zlomilo, asi tělu došlo, že jsem neměla Velafaxon a jako před tím po Aurorixu skoro hned usnula a spala až než jsem šla po o pro malého opět do školky. Na to už jsem nějak zapomněla, že jsem po Aurorixu první tři týdny skoro prospala. No a s Citunkou jsem dneska šla jen dvakrát do školky, tak zase nic moc. Měla jsem i jet ke kamarádce, ale odvolala jsem to, necítím se na to. Tak teď jen přežít ty dva tři týdny, než ten Aurorix začne fungovat a já s ním. :D

Tom4444
62 příspěvků 1.11.12 22:16
Luckajk

Víš, ono to není o práškách, ale o hlavě. A já z Tebe, na rozdíl od prvních příspěvků cítím tu energii, tu touhu žít zase jako dřív. To je to Tvoje vítězství. Ty tři týdny překlepeš. A možná to nebudou ani tři týdny, ale kratší doba. Ty prášky, o kterých píšeš neznám, takže nemohu hodnotit. Na Trittico jsem alergický, protože mi bylo předepsáno a mé problémy znásobilo, nikoliv vyřešilo. Pro zasmání. Psychouška mi tenkrát řekla, že Trittico jako side effect má zvýšení sexuální touhy. V životě jsem měl dvě období naprosté abstinence. Na vojně nějak nebylo s kým a po Tritticu. Ale kdyby to byl shit tak se to nevyrábí. Pouze jsem stran psychiatrů velmi velmi skeptický s jejich odborností. Ale to jsem se rozkecal o něčem co jsem nechtěl. Lucko, moc Ti držím palce, pozdravuj Citunku a prostě, zvládni to, jooooo?:-) Tom

Luckajk
296 příspěvků 2.11.12 12:47

Ahojky,¨jasně Tome, zatím se cítim docela fajn, hlavně už konenčně i přespalá, sice jsou to vlny, ale chci se z toho dostat. No teď přes víkend i budu muset, manžel je šíleně nachcípanej, dovču si vzít nemůže, tak se budu snažit, aby se přes víkend vyležel, tak to tu bude na mě, jsem zvědavá, jak to dopadne. Jen mám zatím šílenej zmatek v hlavě, mozek mi jakoby funguje skoro na 300%, ale tělo jen sedí a vykonává jen to nejnutnější, je to hukot, ale uvařit, zatopit a uklidit nádobí snad zvládnu :)

Tom4444
62 příspěvků 4.11.12 21:05
Luckajk

Čau Lucko, tak co, jak s to zvládla :) Tom

Luckajk
296 příspěvků 4.11.12 21:17

Ahoj Tome,
díky za optání, víkend jsem nedala, manželovi naštěstí nebylo tak zle, tak fungoval on. Já to nezvládla. Mám pořád tu hroznou jakoby nervozitu, nevím jak to popsat, prostě hlava funguje a tělo sedí nebo leží a nic. Jen dneska jsme zvládli tak na půl udělat segedýn, je to děs, nechala jsem si vědomě změnit prášky a vůbec mi nedošlo, že to bude jako začínat od začátku, už to fakt chci mít za sebou a než se rozhodnu aspoň půlit prášky si fakt dobrovolně dlouho počkám

Luckajk
296 příspěvků 8.11.12 19:14

Ahojky,
je tady nějak mrtvo, tak jsou na tom snad všichni lépe.
Já se musím pochlubit, včera už jsem si připadala úplně OK. Dopoledne jsem uklízela a tak podobně, domácí práce, máme to tu za tu dobu, co je mi zle dost zanedbané. Odpoledne opět kluci kroužky, spořka, lékárna, nakoupit a domů. celej den prostě tak nějak normálka. Dokonce jsem uvažovala, že bych se vrátila do práce, fakt mi bylo super.
No za to dneska jsem do tří než přijel manžel ani nevylezla z postele, teda vylezla, odvedla jsem malýho do školky a zase zalezla a prospala skoro celou dobu, zase už asi třetí noc skoro nespím, tak to na mě dneska asi zase dolehlo. Tyhle pády jsou sice asi normální, beru ty nové prášky jen týden, ale je to hrozně unavující. Když jen ležím v posteli a třesu se jako ratlík. No jo, po včerejšku hroznej krok zpět, tak jen doufám, že zítra bude zase lépe, přijede mi kamarádka, nebo spíš známá, tak to tu musím dát aspoň na oko co nejvíc do pořádku, tak mi držte palce a ozvěte se taky někdo, ať si tu nepíšu sama se sebou. Pa pa Lucka

Luckajk
296 příspěvků 9.11.12 12:11

Johne,
já brala Venláč jen asi těch 75 mg, ale už jsem zpět na Aurorixu a s tím přehnáním pracovního tempa to je asi stejné, ve středu jsem se nezastavila skoro celý den, ale cítila jsem se v pohodě a včera a dneska nejsem schopná ani očistit zeleninu na polívku, nebo vyluxovat, je to jak na kolotoči, jeden den je ti super a pak se z toho týden dostáváš.

Luckajk
296 příspěvků 13.11.12 15:04

Ahojky,
jo Aurorix mi prvně zabral tak už po čtrnácti dnech, pak už to bylo jen lepší.
S tou aktivitou mám 100% pravdu, místo toho, abych měla radost, kolik jsem toho zvládla, tak je mi druhej den vždycky jen hůř. Nejhorší pro mne momentálně je, že nezvládám takové to když na mě někdo s něčím bafne, abych se vklidu rozhodla, hned na všechno fláknu že to nejde, ale pak třeba zjistím, že to jde úplně v pohodě, jen ten první pohled mě šíleně vyděsil. Tohle ještě odbourat. No a taky mě včera dodělala jedna známá, ví proč marodím, ale když zjistila, že s tím marodím už druhý měsíc, tak na mě vyvalila oči se slovy, koukej jít už do práce, co tě stejně vyléčí nejlíp, po tom, co jsem jí říkala, že jeden den jde makat na 200% a druhej den ani nevstaneš z postele, tak mi povídá, to chce do práce, když budeš muset, tak prostě vstaneš, tak jsem jen valila oči a raději jí nechala, ať si myslí co chce.

Luckajk
296 příspěvků 13.11.12 17:08

Jo to je přesné, hlavně že ta známá jde teď na vyndání korálku z prostoru mezi nosem a zubama, v děství se asi nějak dostal do nosu, bude jí 45 a až do nedávna o něm nevěděla, až jí to místo začalo bolet, tak si nejdřív myslela od zubů, tam se nic nenašlo, tayk šla na ORL, kde ji udělali rentgen a našli nějaký předmět, tak jde na vyndání a chystá se s tím marodit ještě celý leden. Horší jak nosní přepážka to nebude a s tou jsem marodila jen těch nutných čtvrnáct dní, týden v nemocnici a týden doma, tak nevím, ale asi neměla včera náladu. Ale jo, já když je mi dobře, tak bych šla do práce hned, sice makám s krávama, ale baví mě to.
No a co mě do toho dostalo, No vlastní blbost, jinak to nazvat neumím, ale nerada bych se o tom moc rozepisovala, není to zrovna regulerní soužití s manželem. Ale vím přesně, kdy se „to“ stalo, složila jsem se skoro na místě, na ten pocit asi nikdy nezapomenu a od té chvíle mi tak nějak bylo všechno jedno a začli mé dávicí zlozvyky.

Luckajk
296 příspěvků 15.11.12 13:42

Ahojky,
moc ti děkuji, bolevecké rybníky přímo miluju, taky jsem si letošní jaro a začátek léta udělala dost často chvíli a obešly jsme s Citunkou, Kameňák, Senečák, Košinář, no nádhera, ona věčně ve vodě a já vzpomínala na dětství, kdy jsem je objížděla na koních, to byla nádhera. Budu to muset brzy zopakovat, tahle příroda mi fakt chybí a dokáže pořádně dobít. Nebyla jsem tam v tom okolí snad patnáct let, tak mě jen trošku mrzelo, jak moc se to tam upravilo pro lidi, i když zase na druhou stranu je to dobře třeba pro vozíčkáře, ale zásah do toho co jsem si pamatovala, fakt velikej.
No a jinak jsem byla včera na tom odbloku, ještě u paní jsem měla pocit, jako bych měla o polovinu lehčí hlavu, pocitově asi i dobrý, i jsme zvládli s rodinou naše středeční kolečko po hromadě, ale neusnula jsem celou noc, tak jsem zase do 13 hodin dospávala. Ještě tohle odbourat a dokázat přesunout spánek zpět na noc a asi budu fakt ok.
Tak ještě jednou moc díky a užívej rybníky i za nás, co už je máme dost z ruky, pa pa Lucka

Luckajk
296 příspěvků 20.11.12 16:42

Ahoj Pepino,
je to moc smutné, ale život jde bohužel dál a alespoň mu na tobě záleží na tolik, že s tebou zůstává. Já vím slabá útěcha, ale nic lepšího mě nenapadlo, ale další možnost je se tady ze všeho co tě napadne se vypsat, pomáhá to tady nám všem, tak snad i tobě. Držím ti moc moc palce, drž se a hlavu vzůru, určitě bude líp.

Jinak já jsem z těch, co momentálně fakt nejsou schopny nic normálního vymyslet, ternhle týden musím fungovat, manžel konečně lehnul se 40 terplotama, má angínu jak vyšitou, ale on má to štěstí, že tak čtyřikrát úplně propotí peřinu a bude mu celkem fajn, tak ještě třikrát. Za to já teď když fakt musím, tak zjišťuju, že to prostě fakt nezvládám, je mi hrozně zle, už jen z toho pocitu, že to musím zvládnout, tohle jsem ještě nezažila, furt se mi mele v hlavě, že musím ráno do školky a školy, vůbec je vzbudit a donutit je oblíct a aby si nic nezapomněli, svačinu, pití, pro každou ženskou normálka dennodenní, ale já jsem úplně na dně, pak pro malýho zase do školky, včera jsme ještě museli na ORL, protože už mu zase skoro každej den tekla krev z nosu, taky jsme ráno rozvezli kluky, pak fofrem odvézt manžela do Plzně k doktoru, byl úplně vyřízenej, nedojel by tam, tak má antibiotika, tak ještě dva dny vydržet, než mu to zabere a pak si aspoň ten čaj uvaří sám, ne že bych to dělala nerada, vždycky jsem ho ráda opečovávala, ale nějak je to všechno na mě moc a klepu se tu jak ratlík. Zatopit, mezi tím nějakou svačinu, no kdo nezažil, nepochopí, nějak místo aby se to zlepšovalo, tak to momentálně stagnuje. Začínám mít strach, že od 1. do práce ještě jít nezvládnu, už se tam prý šušká, že marodím dlouho, tak se docela bojím, abych pak nedostala výpověď, dneska nevíš dne ani hodiny. No prospala jsem sice díky tomu včerejšímu maratonu skoro celou noc, usnula jsem už dokonce u televize, ale i dneska skoro celej den, zítra zase naše kolečko z kroužkama, ve čtvrtek rodičák, no jsem na sebe zvědavá, tak mi držte palce, já je teď budu držet Pepi, potřebuje to víc, zatím pa pa

Lupita1
12 příspěvků 23.11.12 13:35
podpora

Četla jsem tady vaše příspěvky, taky už více jak 9 měsíců vím, co je to deprese a jak člověka drtí. Vzájemná podpora mi přijde strašně důležitá. Jste tu někdo, kdo jste se dostali do deprese po traumatické události? díky a držme se!!!

Lucrezia
337 příspěvků 23.11.12 14:05
Pepino!

Nenech se tím sežrat. Volej o pomoc.
Krizové centrum. Volej tam, zajdi tam, je to nonstop a bezplatně. Klidně tam i přespi, nebo se nech hospitalizovat j nemocnici, hlavně nebuď se svou bolestí sama…

Lucrezia
337 příspěvků 23.11.12 14:07
@Lupita1 píše: Četla jsem tady vaše příspěvky, taky už více jak 9 měsíců vím, co je to deprese a jak člověka drtí. Vzájemná podpora mi přijde strašně důležitá. Jste tu někdo, kdo jste se dostali do deprese po traumatické události? díky a držme se!!!

Ahojky,
trauma bývá spolehlivý spouštěč, zvláště když jsou k depresi ty správní osobnostní dispozice. Člověk si v takové situaci potřebuje popovídat, ale taky nezůstávat jen v bolesti, jít mezi „zdravé“ a fungující. Neuzavřít se. Pokud to jde.
Jak si na tom, jak zvládáš péči o děti, co na to manžel???

Lucrezia
337 příspěvků 23.11.12 14:20
@Luluu píše:
Ahoj zpátečně hodně dozadu co jsem četla…chtěla jsem se zeptat jak už dlouho vlastně trpíš depresemi? A co tě vedlo k tomu pití alkoholu jestli se můžu zeptat? Já, když jsem byla ještě v pohodě taky jsem si dost často vypila, ale jako ne že do němoty, jen prostě s přáteli jsme si vždycky našli nějákou příležitost slavit…co mám depky, nechodím ven tak nepiju a doma mě to samotnou nikdy nenapadlo!!Ale ted už někdy nevidím kolikrát jiné řešení než se nejlépe s depkou utopit v alkoholu…:/

Ahoj, reaguji na starší dotaz, který jsem tu dřív neobjevila.

Deprese? první u mě byla ta poporodní, pak byl dlouho klid. jen úzkostná porucha, pak až takové stavy, kdy jsem de nemohla hnout, jakýsi hysterický stopor, či co. Začala jsem pít kolem 30, ve 34 jsem to dotáhla na slušného alkoholika, pila jsem tajně a pořád.
Ze dne na den jsem přestala a začala se léčit. Od té doby uběhlo skoro 5 let, a je to nebe a dudy. Hlavně zásluhou psychoterapie.
A že mezitím byly stavy všeliké a dvakrát jsem byla na cestě do PL…vždy jsem se vzchopila ze sil posledních a motivace k přežití tam musela být.
Ještě nekončí život, ale teď bojuji hlavně s přijetím sebe, svého těla, svých některých částí osobnosti.
Ve stavech nejtěžších nepomůže nic. Jen ležet a zobat pilule. Pak, když člověk vyleze z brlohu a doplazí se aspoň k doktorovi, je fajn mít terapii, a to už je fakt šance.

Dodnes se živím Venlafaxinem. A občas se uspím BZD, protože chci pryč, a chlast už nechci vidět.

Luckajk
296 příspěvků 23.11.12 17:22

Ahojky,
to je asi to nejhorší, že je to na dlouho a dneska ti ten čas se z toho dostat asi nikdo nedá, fakt nevím, ale už mám strach zůstat další měsíc doma, aby mi pak 1. ledna neřekli sbohem. Cítím, že ok ještě nejsem, ale taky že je to trošku lepší, asi jsem tenhle týden, kdy manžel úplně lehnul potřebovala. 'Donutilo mě to spoléhat zase víc na sebe, sice mi při tom bylo hrozně zle a každou chviličku, co jsem mohla jsem prospala vyčerpáním, ale je to taky veliká změna, když spím i přes den, ale už hlavně i v noci. Sice jsem se večer při mazání rohlíků k večeři tklepala vysílením, ale taky mám trošku radost, že jsem to zvládla. Task se ještě donutit příští týden zapojovat víc, abych to v práci ustála a snad bude zase trošku líp.
Holky moc všem držím palce a pište pište, ať to v sobě nedusíte, fakt to pomáhá

Lucrezia
337 příspěvků 23.11.12 22:00
Co vaši rodinní příslušníci?

Je známo, že žít s člověkem s depresí je pro partnery a rodiče velmi zatěžující. Nejednou bývá nemoc zdrojem nepochopení, hledání viníka, a mnohdy i ztráty vztahu.
Musí tam být moře lásky a pochopení, aby toto člověk dokázal.

Jak to máte doma s příbuznými vy, jak to snášejí?
Můj muž byl docela zoufalý, a při každé recidivě uvažoval, že s dětmi odejde. Bál se, že to bude mít zhoubný vliv na děti, a bych jim snad mohla ublížit, když ubližuji sobě…
Mě tohle samozřejmě velice bolelo, že ve chvíli největší potřeby podpory se muž choval odtažitě a jakože zachraňoval děti. Ve skutečnosti prchal a nechtěl tohle prožívat se mnou. Těžko se mu divit, v takové nejistotě, kdy nevíte, co druhý zase provede (ztratí se, podřeže, omdlí…)to se dlouho žít nedá.

Přesto cítím dodnes jakousi hořkost z toho, že se vlastně na mě zlobil, když jsem byla v krizi. Jako by to bylo mé rozhodnutí. Já potřebovala pochopení, trpělivost, lásku. Ta mi v těch nejhorších chvílích chyběla. Když jsem mu řekla, že mám jít do léčebny, reagoval stylem, jako bych jela do lázní za zábavou a jeho tu chtěla nechat s dětmi.

Přitom je to fakt hodný chlap, ale tyhle moje stavy absolutně nedával, nerozuměl jim, děsil se jich, utíkal před nimi, přestože já jsem byla nebezpečná tak leda sama sobě.

Asi je to hodně těžké, přijmout nejistotu, že nevíte, kdy se vám manželka zabije…

Stránka:  « Předchozí 1 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 30 Další »
Váš příspěvek