Narazila jsem na Vaši diskuzi a přečetla valnou většinu, neboť se už delší dobu potýkám se špatným psychickým stavem. Snažím se s tím něco dělat, ale nejde se tomu bránit. Jsem plná úzkosti, strachu, trpím obscesí, jsem ve stresu z práce, bojím se chyb… někdy si myslím, že už nedokážu normálně fungovat… už asi rok uvažuji o návštěvě psychiatra, ale nedokážu to, odkládám, prostě nechci, nevím, jak to popsat, nechci brát léky, ale jak na to, jak se zbavit toho všeho… často jsem s malým na paragrafu, tam je mi občas dobře, pokud si nemám myšlenky, zda a co jsem pokazila a jaký trest z toho plyne…
Jak já závidím těm, kteří dokáží žít s úsměvem… Škoda, že mi nemůžete pomoci, ale snad alespoň poradíte… děkuji
Deprese a jak ji zvládat
Hodně lidí má v sobě blok a brání se lékům. I já jsem to tak zezačátku měla, ale když jsem změnila názor, protože jinak to nešlo po čase úlevy jsem si uvědomila, že šlo vlastně o předsudek. Pokud je mi zle a léky mi uleví není co řešit, vždyť je člověk nemusí brát celý život.. a i kdyby mi to umožnilo žít normální plnohodnotný život nerozmýšlela bych se ani minutu po svých zkušenostech. Skoro každý člověk má nějaký zdravotní problém a bere léky na to či ono…a bere léky jako fakt..na druhou stranu díky za ně…máme možnost deprese řešit..kdyby léky nebyly potom by to byl obrovský problém.
Ahojky,
holky, když to tak čtu, tak jsem vlastně šťastná, že mě to chytlo až ve 34 letech, teď jsem celkem v pohodě, jo nálady se občas objeví, ale asi je to i o tom, že mám smysl života a to jsou mí kluci, nějak teda když to jde, a fakt vím, že to už dvakrát týden nešlo, tě to donutí vstát a trošku fungovat, jíst a mít v čem chodit opravdu potřebují, domácnost a ostatní podobné věci fakt počkají. Moc mě mrzí, že máte až takhle ošklivý pohled na svět a hlavně, že fakt netuším, jak pomoci, držte se, snad i pro Vás jednou bude lépe.
Zdravím, holky chci se zeptat berete nějaké léky? U mě se deprese projevili ve 24 letech, ale léčila jsem se a ok..pravda je, že ten život je prostě už jinej než „před tím“, ale i tak se dá žít myslím s drobným omezením plnohodnotně. Někdy se stav zhoupne směrem dolů, ale člověk už ví jak s tím pracovat a snaží se to podchytit. Taky se mi nyní nevyhnulo horší období, ale chytla jsem to včas, nasadila jsem AD a doufám, že se vše vrátí do mého „optima“. Deprese jsou moc zlý, ale je potřeba si říct, že jiní lidé mají i horší nemoci..a jak říkám díky bohu za to, že jsou dnes k dispozici léky a dá se to řešit. Můžou být stavy, které vypadají neřešitelné, ale věřte, že může být lépe
.
Já mám deprese už 11 let, začala jsem chodit na psychiatrii ale bohužel jsem narazila na dr. která byla znuděná, cítila jsem, že jí zajímá jen napsat léky. Jenom mne vyslechla já měla deprese ještě horší protože mi napsala lék, už nevím jak se jmenoval, byla to prý novinka. Jenže já nebyla schopna nic jíst, přinutila jsem se sníst třetinu rohlíku. Za dva měsíce jsem zhubla 20 kilo, měla jsem už dospělé děti a ty trpěly se mnou. Také jsem měla přání, aby to vše skončilo/spíš já to skončila…/.Chodila jsem jak živoucí mrtvola, byla jsem na nemocenské a taky mě stálo velkou námahu vstát s postele. Naštvala jsem se, odešla od té psyndy ale řešila jsem to Lexarinem.Ani v noci jsem nespala. Jenže se to vrátilo, já našla suprovýho psychiatra, který mě po několika otázkách poznal dg. napsal jiné léky a já samozřejmě byla zase sama sebou. Nebylo to hned, ony AD zabírají až tak po 3.měsících. Sice se stále léčím, mám období nahoru-dolů, ale žiju. Já si myslím, že u tebe by měl dr. napsat jiná AD a třeba ti pomohou až ty třetí. Přeji ti hodně zdraví a nevzdávej to, někdy ten život hodně bolí, ALE STOJI ZA TO!!!
andy
Tak to je hodně smutné, ale když znáš příčinu, tak se třeba pomalu a jistě dokážeš nějak od ní odpoutat a ta terapie, všichni co ji tu zažili, tak jim moc pomohla, tak se snaž věřit tomu, že pomůže i tobě, dobře vím, že je to moc těžké, ale nějaký smysl života si najít asi budeš muset, jinak to opravdu nemá cenu.
Všichni se držte, já jsem si až tento týden dovolila jít na dvojitou směnu, dneska a ve čtvrtek půjdu zase, tedy i ráno i odpoledne, tak jsem zvědavá, jak to se mnou zamává, zatím nemám ani ten šílenej pocit strachu co by kdyby, a to budu odpoledne dělat práci, kterou jsem půl roku nedělala, tak jsem na sebe zvědavá. Jinak pořád toho v noci moc nenaspím, teď pár dnů nebudu mít ani moc čas to přes den dospat, a už mě dost bolí hlava z toho nevyspání, takovej ten tlak za očima, tak jen doufám, že to ustojím. Proč se nejde naspat do předu a pak to vyčerpávat jako z baterek, minulej tejden jsem skoro prospala celej, vždycky jsem si jen odskočila na odpolední, kluci měli prázdniny, tak byli u babičky, tak jsem za celý týden ani neuvařila, jen jsem spala a spala, tak bych měla mít naspáno, a ono to bohužel takhle není, no škoda. Zatím pa pa a hodně sluníčka, i když má prý spíš sněžit, tady asi před hodinkou začlo, tak to nějak dopadne.
Koukám, že všichni čekáme na sluníčko
.. Na jaře bude větší pohoda. Ale já musím říct, že každý den je mi lépe a dneska jsem prvně spala bez jakýchkoliv prášků. Člověk musí mít nějaký smysl a cíl pro život. Dá se to v dobré otočit
.
Tak díky tobě jsem pochopila proč vždycky, když je mi hůř, ostříhám se úplně nakrátko a tak nějak mě to trochu uklidní.
Teda holky, když to čtu, tak máte můj obdiv, mě když bylo zle, tak jsem nemohla ani vstát z postele, natož si ostříhat vlasy a podobně. Jinak procházky do lesa jen potrzuji, ty mi taky zabírají, ale teď v zimě to nějak moc nefunguje, fakt hrozně chybí to sluníčko. Jen číst pořád nějak nemůžu, nějak nevnímám co čtu.
Abys to pochopila, když mám menší deprese, jdu se ostříhat, nemaluji se, takže mě nepoznávají ani dcery.Ale ty těžké deprese co odmarodím, prožívám stejně jako ty @Luckajk ![]()
Tak to jsme na tom stejně, jen bych byla fakt moc ráda, kdyby ta deprese už nebyla, teď si připadám celkem v pohodě, beru Aurorix od října, na noc Mirzaten, stejně po něm většinou nespím, taky jsem zkoušela to unavit se až tak, že už jsem nemohla ani sedět, ale stejně jsem pak neusnula a akorát mi bylo hůř. Taky jsem hodně blbě snášela to, že nic nemůžu a po pravdě, když jsem se s tím tak nějak smířila, tak mi hned bylo trošičku lépe. No jo, je to dost podobný u všech, ale to ostříhání a oholení bych nedala, asi se mám moc ráda ![]()
No a to je ono, jsem rada žes tu poslední větu napsala: to je to nejlepší na světě, MIT SE RADA, protože to už máš naději, že se z toho dostaneš. Je to těžké, ale dokud se nemáme rády, tak nic nebude fungovat. ![]()
Ahojky,
v to, že mám depresi jen jako období, tak v to se snažím věřit, sice je mi dneska strašně, po té včerejší dvojité šichtě, jsem šíleně unavená a nevyspalá, opět jsem si naivně myslela, že po větší únavě budu spát, ale usnula jsem kolem desáté a v jednu už jsem zase civěla do stropu a vstávala ve tři, do deseti v práci, pak do půl dvanácté na školení BOZP, no vykoupat a do postele jsem se dostala ve dvanáct, musím to prostě přes den trošku dospat, jinak už jsem se znova složila, no a vstávala jsem ve tři pro malýho do školky. Aurorix mi sice asi trošku pomohl se z toho nejhoršího dostat, ale je mi po něm pořád hrozná zima, to jsem nikdy nezažila, naopak jsem byla velice horkokrevná a hlavně po něm mám pocit trvalého nedospání, už jsem si toho všimla když jsem ho brala prvně, pořád bych po něm spala, proto jsem ho vlastně chtěla vyměnit. Teď nevím, jestli bude lepší s ním nějakou dobu raději vydržet, nebo s ním co nejdříve si troufnu přestat. A to mi dr tvrdila, jak jsou po něm všichni nadupaní energií a nevěřila mi. No jo, ta dr, kterou bych nejraději taky vymněnila, protože je jen na předpisy, ale na to teď nějak taky nemám sílu. Tak ještě zítra přežít dvojitou směnu a budu celkem šťastná. Jo a to mít se ráda, taky se ráda nemám, teda jako postavově a povahově, ale na život bych si asi sáhnout nedokázala, teda jednou asi v 15. demostračka kvůli klukovi, ale toť vše. A to klasické mít ráda samu sebe ne kvůli něčemu, ale prostě se mít ráda, si myslím že je rozdíl, ne si sebe sama za něco vážit. No asi to není moc srozumitelné, ale nevím, jak to líp popsat
Ahojky,
tak ty mžitky a podobně můžeš mít i po prášcích i jen z deprese, měla jsem to taky, hlavně pokud se u tebe deprese projevuje zvracením a podobně, přesně tohle jsem zažívala taky, ale i ty stavy strachu a úzkosti z nevolnosti časem povolily a ad když ti takhle zabraly už po měsící, časem zaberou i u tohohle. chce to jen hodně času a trpělivosti, drž se
Teda, to je změna, moc moc držím pěsti, máš hrozně moc síly, to bych zrovna taky potřebovala, jseš fakt moc dobrá, jen závidím
Jo a to co píšeš vůbec není zcestné, přesně tohle mi všichni radí, abych si kladla ze začátku malé úkoly a snažila se je zplnot a ze sebemenšího úspěchu měla radost, tak se na to asi taky nakonec vrhnu, nějak už zase nevím jak dál
Nezivot, mě tohle, že si mám napsat třeba jen jednu nebo dvě věci, říká kamarádka, která si něčím podobným prošla už půl roku a já se prostě zatím k ničemu nedokopala, teda od toho štědrého dne jsem se dokopala jít do práce a jinak jen pořád spím a nic jiného od těch vánoc jsem nebyla schopná. Asi jsem našla další důvod, proč jsem do toho všeho spadla, teda spíš jsem si to konečně přiznala, je to jako procitnutí, jen nemám sílu s tím cokoliv udělat, tak si připadám, že je všechno o co bych se už asi chtěla začít snažit k ničemu, ale malej bude mít příští víkend oslavu, já celej týden odpolední, v pátek a v sobotu dovču, tak si asi na každej den něco napíšu, abych to tu do pátku, kdy přijedou naši dala trošku do kupy. Teda pokusím se. Prostě jseš fakt dobrá, takhle z minuty na minutu se do toho pustit.
Akko, to s maminkou mě moc mrzí a s přítelem asi ještě víc, já měla a vlastně mám manžela pořád k pomoci, ale nějak už o to nestojím, tak mě to spíš obtěžuje, ale to je něco úplně jiného, to si nějak musím srovnat v hlavě já sama. Tak holky hodně síly na plnění plánů a co nejhezčí víkend. Jo a Akko, klidně něco rozbij, když se ti uleví, dneska už bych to udělala taky, kdyby se potom dostavil lepší pocit, pa pa
Akko to je dobře, že máš alespoň někoho, kdo tě podržía hlavně že to víš. Já už bych to asi taky nedala, nemít kluky (syny), to je taky to jediné, co mě občas drží nad vodou i když ten pocit, že nic nemá cenu a všechno je úplně zbytečný taky dost často vyhrává. Ale možná jen chci od života trochu moc.
Akko, to s tím spaním dělám už od toho, co jsem byla doma od října, teď od prosince chodím do práce a sotva přijdu domů, hned se mi zavírají oči a zívám jako blázen a do teď jsem taky pořád jen spala. Asi to vyvrcholilo minulý týden, to už jsem měla ranní a zase jsem vůbec nespala v noci, jen přes den jen tak tři čtyři hodinky, na dnešek jsem konečně spala i v noci a konečně měla ráno pocit, že jsem se vyspala, jinak jsem si připadala jak oživlá mrtvola. Ale na rovinu, už se mi nechce jen všechen čas prospat, chtěla bych zase konečně začít užívat života, ale fakt asi až bude víc sluníčka a to jaro, jsem nějak ůplně ze všeho vyšťavená. Ale ne psychicky, ale i fyzicky. Já už nějak fakt nemůžu
Holky držte se! Máte pravdu, že to za nás nikdo nevyřeší, ale je to fakt hrozný. Akko, já jsem už hnusná i k manželovi, chvíli bez něj nemůžu být a chvíli mi vadí, že sr mě vůbec dotkne, to bohužel hodně převládá a o spaní s ním, to už ani nevím co je, nevím, jestli k tomu přispívají i prášky, ale spíš to, že když to bylo naposled, tak jsme šíleně pohádali a já to mám pořád před očima a nějak nemám sílu to překonat, jinak chuť bych snad i měla, ale kdyby mě k tomu donutil, tak by to bylo naposled, to bych si líbit fakt nenechala. To by bylo to poslední, kdyby se mnou jednal jako ten tvůj, ale on je hrozně hodnej, tak to asi nehrozí. Tak moc síly přeji, protože tu potřebujeme nejvíc.
Nezivot, luxus, že tohle chápe, nebo alespoň neodsuzuje a neshazuje mě to sice mám, ale už dost dlouho fungujeme jen přes děti, takže žádná romantika, jako manželé už spolu ani nekomunikujeme, on se vymlouvá na to, že mě nechce ještě více zatěžovat, ale tenhle stav je mezi náma už pět let, tak je to jen výmluva. Ale to je jedno, když ho potřebuju, tak je tu a hlavně, když jsem byla úplně na dně, tak se postaral o kluky a vlastně i o mně, nutil mě jíst a podobně, tak mu patří můj veliký dík.
Akko, tak bych ho už dávno kopla kam si, už jsem psala, že by se mnou takhle jednal fakt jen jednou, a pokud na něm nejsi třeba finančně závislá, tak pryč s ním, fakt.
Nezivot
já si neatěžuju, sice sebe kvůli dětem dávám tak nějak do pozadí a někdy mě to prostě více šte a někdy si celkem rozumíme, ale už dlouho jsme víc rodiče než manželé, kluci jsou prostě na prvním místě, někdy mě sice přepadnou myšlenky, že je život moc krátkej na to, ho pro někoho „objetovat“, ale pak si řeknu, že kluci za to nemůžou, mají nás rádi oba, manžel se jim věnuje na 110%, tak to zatím prostě je a bude takhle. Víte, paradoxem je, že se to všechno tak nějak sesypalo v momentě, kdy jsem dosáhla všeho, co jsem si vysnila, barák, auto, skleník, děti, pes, mám všechno, co jsem kdy chtěla, ale šťastná nejsem. Fakt to není o materiálních věcech, ale holt nemůžu mít všechno, hlavně, že jsou kluci v pohodě a nic ani netuší, vlastně, to, jak se cítím já, to netuší ani manžel, to je taky dobrý.
Nezivot
mluvíš mi fakt jako z duše, ale já si na manžela jinak stěžovat nemůžu, jen se asi už nemáme rádi, jinak jsme úplně v pohodě, teda on možná ještě ano, nebo už je to jen zvyk, ale jinak si celkem vyhovujeme, a hlavně, sama nevím, jak bych se o kluky postarala, nejen finančně, ale pracuji od 3.13 do 10.00 a odpolední od 15.15. tak do 21.00, takže bych je asi nemohla mít, někdo je musí hlídat, když jsem v práci a manžel dělá klasické osmičky a ještě až od půl sedmé, takže škola i školka je v pohodě atd., takže nutnost, ale i prostě teď nemám na to to nějak radikálně řešit. Asi to chce hlavně čas, za chvíli malej půjde do školy a celkově, nějak to dopadne. My jsme jinak v pohodě, tak asi ani nechci nějaký radikální řez.
Jo, to mi tvrdí hned tři kartářky, tak uvidíme, nebo třeba až se někomu naskytne někdo jiný, tak to taky dopadne jinak, uvidíme, zatím si vzájemně neubližujeme, tak je to v pohodě
Přeasně, i proto nechápu Akku, neustála bych, kdyby se mi dělo to co si necvhá líbit, to bych skončila na psycharně úplně hned někde zavřená
Akko, také jsem tě nechtěla nijak odsoudit, to v žádném případě, jen na druhou stranu obdivuji, co jsi ochotná ustát. držím všechny palce
Akko,
já zjistila, že deník je v tomhle případě k ničemu, ale tady tahle diskuze mi pomohla hrozně moc, moc jsem lidičkám tady děkovala, že to někdo založil a že si tu píší, dokonce jsem některé dny i kvůli tomu, jestli je tu něco nového vylezla z postele a to je myslím si dobře. Tak piš tady a vždycky se někdo najde, kdo ti bude moct poradit, nebo alespoň nějak bude reagovat a už to je docela dost
Velvetmar, nemám a a po pravdě si to ani nedovedu představit, když mi je nejhůř, tak jsem nejraději sama jen s manželem, jinak nechci nikoho vidět a když někdo má přijít, tak je mi strašně, tak bych to v lázních, ne doma a ještě s cizíma lidma, no to bych asi fakt nedala.
Tak to zase ano, když už to máš takhle zmáknuté, a hlavně pocit, že potřebuješ vypadnout, tak to bych jela určitě, myslela jsem spíš deprese v začátku, nebo tak půl roku jako já, neměla bych na to asi někam odjet sama.
..halelůja..a jsem po dokumentu zdravá, to se za břicho popadám..Největší dokument je totiž život sám!
Ahojky,
nevím to na 100%, ale přijde mi to jako o Tajemství, holky kdo to neznáte, určitě si to na netu najděte, já když to viděla prvně, teda po pravdě cdelá má rodina, zůstali jsme čumět doslova s hubou do kořán, je to asi opravdu o víře, taky si myslím, že kdo věří, tak si ten hormon dovede automaticky vytvořit sám, už jsem ho hodně dlouho neviděla, hned jak bude chvíle klidu, tak juknu, doporučuju všem, ať už z jakéhokoliv důvodu, držte se, já se taky snažím, dneska mám dovču, malej po oslavě v neděli prozvracel celou noc, stláskal všechno možné dohromady, ale už je v pohodě, jen jsem nechtěla hned druhý den, aby se zase přejídal ve školce, je schopnej si i pět krát přidat, jednou nás asi všechny sní ![]()
Ren 117, ta hlava bude asi tlakem, myslím, že nás je s tímhle dneska asi hodně, já už začla v noci, vzbudila jsem se na to, že mi hrozně třeští hlava a jelikož trpím na migrény, teda tak třeba dvakrát třikrát za rok, ale ty pak fakt stojí za to, že nesnesu sebemenší náznak světla, je mi strašně zle od žaludku, musím jen sedět nebo ležet s opřenýma zádama a hlavou, no děs běs, tak jsem si ihned došla pro prášek, než aby se mi ta mrcha rozjela, to už se mi zase dlouho nestalo, abych se v noci vzbudila s bolestí hlavy. No pořád musí být něco, když je o psychicky skoro ok, tak zase něco jiného, ale na The secret musí být nálada a síla, ten film má ohromnou energii a ty informace k tobě proplouvají tak nějak jako mezi nebem a zemí, ale musíš na to mít sílu, to zhlédnout, jinak to nemá ani cenu na to koukat, protože se to k tobě nedostane. Je to fakt moc zajímavé, pa pa
Dudlíkduda, to je přesně to, co jsem tím myslela, jen jsem to špatně popsala, je to opravdu moc hezky udělané a dávám ti plně za pravdu v tom, že po každé, když ten film shlédnu, objevím něco nového, co mi před tím neutkvělo. Také přiznávám, že si celou dobu, celých těch devět měsíců říkám, že si ho musím pustit, ale zatím jsem to nějak nedokázala, ale myslím si, že vše má svůj čas. Potřebuji na to klid a já i náladu, jinak to jde úplně jakoby mimo mě, tak čekám
Dudlíku, já už na tom nejsem nejhůř, tak se sice nefackuji, ale snažím se myslet na hezké věci, a je mi opravdu lépe, jen nejsem úplně fit a některej den je prostě horší. Pomalu a jistě začínám bojovat s tím mým spaním, už nespím celé dny, ale jen půl, jako dneska, už jsem neprospala skoro celý den, ale jen ráno než malej vstal, a pak jsem pospávala už jen s ním u televize do dvou, ale při tom jsem mu dala svačinku i oběd a pak už vstala, nebo alespoň byla vzůru. Je to sice malej úspěch, ale pro mě je to hodně, ještě to zvládnout více uskutečnit, zítra si pospím jen chviličku, jdeme s Matýskem na sedmiletou prohlídku, tak to bude taky úspěch a třeba budu postupně spát i v noci, když se dokopu nespat přes den
Tak to ti moc gratuluji a tiše závidím, jsem rozhodnutá, zítra hned jak přijedeme z Plzně, tak si Tajemství pustím, ať se děje cokoliv, já ani nejsem unavená, jen mám prostě potřebu spát, nějak mě nic nebaví, a hodně si za to můžu sama, je to srdeční záležitost, živím v sobě asi něco, co už fakt nemá smysl, někdy jsem v pohodě, někdy je mi prostě z toho všeho zle. Ale to spaní si myslím, že mám jak po Aurorixu, před ním i když mi bylo zle, tak se mi spát nechtělo a jednak, že chci všechno zaspat, nemám tady nijak moc naklizeno, jak se říká, běžný provozní zmatek, ale ani ne bordel, zapnout pračku se taky občas přesvědčím, i to uklidím po sléze, ale bydlíme prostě na stavbě, máme obyvatelné dvě místnosti, tak bych se ještě měla přimět k nějaké práci na postupu stavby, ale prostě mě to nebere a nějakou dobu už ani manžel nemá dost energie, abychom nějak postoupili, tak je to někdy taky dost ubíjející, ale od zítřka bude lépe, prostě bude a hotovo
Ahojky, teda, tady se to krásně rozjelo, Nezivot, pochopilas to podle dané sytuace celkem až moc dobře, přijde mi to, že je to přesně o tom, v jakém se člověk nachází stavu, tak to si z toho filmu odnese, a hlavně se mi líbí, že i přes to, že tě to moc neoslovilo, tak to přímo neodsuzuješ, prostě, když budeš chtít, skoukni to ještě jednou, bez emocí, a třeba tam najdeš zase něco „nového“, co tě osloví, ale třeba taky ne. Jinak si taky nemyslím, že bys nechtěla, aby bylo lépe, jen za tu kratičkou dobu, co si tu píšeme, jsi udělala ohromný pokrok v pohledu na svět, je to taky to, co mi občas, když je hůř, hodně pomáhá, vidět, ten pokrok ostatních a to, že je jim taky občas hůř a občas lépe. Taky se mi moc líbilo, jak ses snažila pomoct Akkce, a mám také stejný názor, že ještě nebyla připravená, nebo prostě ještě nenastal ten správný čas.
Jinak to Tajemnství, si myslím, že nedává tak důraz na hmotné statky, ale je to jen příklad, že když něco opravdu moc chceš a jsem ochoten a schopen pro to i něco udělat, tak můžeš mít cokoliv, ať už jen být šťastný z toho, že je ti dobře, nebo to auto, každý máme priority někde jinde, i když to auto a dům není zdaleka všechno, což jsem si moc dobře zažila na vlastní kůži, a dost možná to tak mělo být, abych si uvědomila, že daleko důležitější je úplně něco jiného.
Držím moc palečky, aby se každému splnilo to, co je pro něj zrovna nejdůležitější a posunulo ho to někam, kdy bude lépe.
Jo a ještě jeden můj soukromý názor, ty knížky, co jsi psala a i mnoho dalších, co už tu na diskuzi bylo doporučeno, tak mají s Tajemnstvím hodně společného a přijde mi, že mluví píší vlastně o tom samém, o důležitosti pozitivní myšlenky.
Jani, moc mě mrzí, že máš za sebou tolik zla, každej holt máme něco, někdo lépší, jiný bohužel ne, ale také je dobře, že už tě to až tak moc netrápí, i když si to poneseš celej život, fakt jen za tu krátkou dobu, co si tu píšeme, jsi jen názorově udělala veliký pokrok, hrozně moc a to obdivuji, a myslím si, že sis svůj smysl života taky našla a to je taky hrozně moc, i to jen chtít žít a líp, držím moc palce
Tak já, alespoň zatím, fakt nejsem schopná cokoliv číst a to jsem četla hrozně moc ráda, v bývalé práci klidně celé noční a docela slušně tlusté bychle, ale teď, nějak mi to nejde, koupila jsem si pár knížek, co mi tu holky poradily a fakt to jde úplně mimo mě, nesoustředím se, vůbec nevím, co čtu, neoslovuje mě to, tak je tu mám připravené a čekají na správný čas. Už i dříve jsem si objednala knížku, druhý díl Objednávek z nebes a to Reklamaci do nebe, je to hodně na způsob Tajemnství, jen trošku jinak popsané a vyloženě návod, jak se soustředit a objednávat, ale začla jsem to číst v době, kdy jsem padala do deprese, aniž bych si to uvědomovala a taky jako když to co čtu šlo okolo, tak to taky čeká a hlavně si chci nejdříve objednat první díl, měla mi ho půjčit kamarádka, ale půjčila ho někomu jinému a ta se nějak nemá ke vrácení, tak až bude správný čas a konstelace
, tak budu taky číst
Super, jsem na tom stejně a s ěma ostatníma, nejen vyserou, ale ještě odsoudí, to kolikrát pěkně zabolí, hlavně od lidí, od kterých bys to nečekala
Taky dík, na Tajemství zase dneska nedošlo, nebyla jsem do půl šesté doma, pak večeře, chvilku jsme tu měli i neteř, hektická středa, jako každý týden, když mám ranní. No uvidíme, snad to vyjde zítra, mělo by být volněji, já včera úplně zapomněla na naše kroužky, to jsem teda máma, jo a dudlíku, jsem momentálně opravdu trošku sobec a to na úkor mých dětí, ale jinak to prostě momentálně nezvládám a jsem s tím smířená, pak holt jim to nějak vynahradíme
Jo a taky jsem nad sebou minulý týden lámala hůl, zase bylo asi dva dny celkem hůř, malej měl v pátek oslavu s našima a v neděli s rodinou s manželovi strany a já měla zase trošku sevřenej žaludek, a hlavně strach z toho, že jsou tyhle hnusný pocity zase tady, ale bylo to jen trošičku a chviličku, opravdu bude časem lépe a věřím, že i úplně dobře
Jo a Alchymistu jsem nečetla, ani neznám, ale asi možná časem taky přečtu, já když mě to pak popadne, tak čtu i návody několikrát
Dudíku, já začínám „odpočívat“ bez rodiny v práci, je to asi k neuvěření, ale některé krávy jsou fakt k pomuchlání, když se na tebe zvědavě koukaj, pak pomalu hodně opatrně očuchávaj a pak ti třeba uvěří a začnou ti tím jejich hodně drsným jazykem olizovat dlaň, já jsem prostě na zvířata, není tam na tohle moc času, ale mě tohle dobíjí, a pak stromy, les a voda, ale v tomhle se ven nedokopu a les, takovej pořádnej hlubokej a krásně zelenej, je na cestu autem, sice tak do deseti km, nebo v Plzni projít se okolo rybníků, to jsem se chodila dobíjet pořád, taky jsem tam jako holka denně jezdila na kobylách, tu přírodu za Bolevce prostě miluju, i když teď po těch letech je tam hodně vidět zásah člověka, ale dobíjí to pořád, těším se, až bude teplo a sluníčko, vezmu Citunku a zajedeme si na „výlet“
Jo to hle přesně dělá Citunka, je to labradorka, funguje to zázračně, dlouho nemohla najít svou hračku, pískačí kostičku, doslova ji miluje, a už asi týden, co jsme ji našli, tak nás s ní doslova „tiranizuje“, ale je to bezva a ta její energie, no bez konce a nakazí nás tím všechny, tak jako zrovna teď, vrčí tu na mě a chce ji brát a házet ji, no tak aportům a hraní zdar
To já asi bez psa zase být nemůžu, před Citunkou jsem měla od 11. let pudla, byl to malej pes se šíleně velikým sebevědomím, tak jsem se zařekla, že malého psa už ne, tak teď máme labradorku, vydržela jsem to než jsme si pro ni jeli jen rok a půl bez hafíka, pak už bych si jela snad pro jakéhokoliv, ale hned, prostě už jsem musela
© 2026 Vitalion.cz, Napište nám | Podmínky užití | Poučení OOU | Reklama | Cookies (seznam) | Mapa webu
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328.
