Ahoj holky, jsem rád, že jste zase zpátky a že komunikujeme. Už podstatně méně jsem rád, že problémy se opět kupí. Chci Vás zatím jen pozdravit, ted jsem se vrátil z práce a je tady taková tišší domácnost. Přes čtyřista km v autě a neživím se jako řidič:-). No nic, držím palce a jdu zjistit, co se děje. Tom
Deprese a jak ji zvládat
Pepina29:mam taky dve decka a kvuli nim se snazim byt trosku silnejsi, ale ty stavy jsou silnejsi nez ja sama…ale ted mam pocit ze by detem bylo lip jinde nez u me..maji skvelou babicku kterajim da vic nez ja..Diky vsem za podporu budu se snazit hlavne pro lasku mich kluku…Dekuju…
Milco, jsme s Tebou. A věř, že babičky sice víc rozmazlujou, ale máma je prostě máma. Když bude krize, jakože nebude…:-) tak napiš. Hlavně žádný další blbosti, joooooooooooooooo:-)? Tom
Pepino já myslel, že ty futra jsou nadsázka. Jak vidím, je to horší než jsem si myslel. Kdybych Ti moh nějak poradit nebo pomoci napiš do schránky. Jednu veřejnou radu Ti ale dám. Při jakékoliv diskusi zachovej ledový klid. Naprosto na všechny chlapy to funguje. A možná ještě jednu. Tady to chce bud poradnu nebo výměnu. Jinak to nevidím. Tom
Všechny „staré známé“ zdravím a omlouvám se za odmlku. Bylo toho docela dost… I když sem nepsala, přesto sem na vás často myslela ![]()
Ahoj holky, jsem strašně rád, že jste našly odvahu a čas a že sem píšete. Patřím do takzvané kategorie silných chlapů:-) a loni touhle dobou mne to,
o čem zde píšete složilo takovým způsobem, že jsem se nestačil divit. Už jsem
měsíc bez jakýchkoliv prášků, o tom žádná, nechci psát o sobě, ale dal jsem si takový vnitřní závazek, tedy více vnitřních závazků, ale ten konkrétní, pokud bude někdo mít podobný problém a napíše sem, tak mu odpovím a pokusím se mu pomoci. Je strašně důležité sem psát své zkušenosti a pokud možno co nejvíce a podrobně, strašně tím pomáháte všem ostatním. Pro mne bylo nejhorší, že jsem nevěděl, co se se mnou děje a domníval jsem se, že je to napořád. Ne není to napořád, lze se z toho dostat, dnes, rok a něco poté žiju naprosto plnohodnotný život, akorát si hlídám určité věci, bojím se třeba většího množství alkoholu, atd, atd. Holky, at se Vám daří a pište. Je mezi náma spousta lidí, kteří mají totéž, nikdy byste to do nich neřekli a mohu za sebe potvrdit, že mi komunikace tady hodně pomohla, a jakákoliv informace jak s problémem bojovat, je velmi užitečná. V tomto ohledu mi to změnilo život. Přeju Vám, aby se Vám podařilo at už s práškama nebo bez se s problémem vyrovnat, moc Vám držím palce a přeji vše dobré. Tom
Ahoj holky. Mno jak tak vidím, v porovnání s Vašimi osudy, tak mně fakt nic nebylo. Já akorát zhub dvacet kilo, klepal se jak rytmická skupina Rákoska, ve dvacetipěti stupních Celsia mi bylo zima a samozřejmě, to nejlepší nakonec stavy úzkosti. Nebojte se prášků, akorát je potřeba najít toho správného doktora, a najít ty správné prášky. Je jich spousta, má to své důvody, a když nepomáhá po delší době jeden, je potřeba se poradit a nechat si napsat jiný. Jinak obecně, ta takzvaná antidepresiva, většinou na bázi inhibice zpětného vychytávání serotoninu, opravdu nabíhají dva až tři týdny. A doktor by Vás měl upozornit, že zpočátku, při náběhu, potíže můžou být přechodně i větší. Pak po cca dvou třech týdnech by mělo být lépe. Měly by Vás dostat do stavu, kdy budete normálně chodit do práce, normálně fungovat v životě. Stabilizovat Vás. Já bral inhibitory SSRI cca od minulého července a až přibližně v únoru jsem začal půlit prášky. Cca 24. dubna jsem je vynechal úplně, a pak jsem musel počítat s tím, že tak tři měsíce budou kritické. Proto jsem napsal, že jsem měsíc bez prášků, ale myslel jsem to tak, že po té tzv kritické lhůtě. Takže proč to píšu, je potřeba se smířit s tím, že to není otázka měsíce. Za druhé, brát prášky není ostuda, vím, že když jsem prvně, bydlím na malém městě, šel k psychoušovi, že jsem zaparkoval auto dost daleko od ordinace a ted jsem se téměř plížil, aby mně nikdo neviděl, no naprostá blbost. Za rýmu se taky nikdo nestydí. Třetí věc, pokud Vás to neomezuje, tak proč je vynechávat. Mně, jak jsem se oklepal, to nevyhovovalo, ale až poté, co jsem se oklepal. Tři základní důvody, sex, sport, dohromady nula a nic moc rána, teda fakt nic moc. Už při půlení prášků se vše o více než padesát procent zlepšilo. Čtvrtá věc občas jsem udělal tu hroznou chybu, že jsem se s práškama napil s přáteli či pracovně, atd. Nemusím zdůrazňovat, co se druhý den ráno dělo. Pátá a poslední věc, jak poznáte, že je čas na změnu? Dlouhodobě Vám bude lépe, kamarád Vám řekne, už se zase chechtáš, přijde vyšší stupeň vitality. Ale, jak píšu, nic neuspěchat. Holky, podporujte se, pište si, hrozně to pomáhá, vím to z vlastní zkušenosti. Pepino, blahopřeju k Tvé nové práci a pevně věřím, že je doma všechno ok:-). Moc bych Ti to přál. Pěkný den všem Tom
Ahoj Alex, stará vojno:-), jsem strašně rád, že to všechno dáváš. A vyzkoušela jsi svoji vlastní cestu. Je prima, pokud to jde, dávat to bez těch prášků. Ale to bych sem vůbec neměl psát, nebot si myslím, že nová děvčata, která jsou zde v diskusi, prášky zatím bohužel potřebují. Takže ze staré party Pepina v pohodě, Alex v pohodě, jediný, kdo mi napsal do schránky a z čehož mám velkou radost, Sens je v pohodě a začíná nový život, holky, občas sem napište. Něco jsme spolu virtuálně prožili:-). Alex ještě jednou, přeji vše dobré. Tom
Jestli voláš o pomoc, tak napiš. Vždycky tady někdo je, kdo na tom moh třeba bejt i hůř než Ty, takže Ti k tomu může něco říct. Tom
Ahoj Alex, pěkný večer Ti přát nebudu, na vtípky rozhodně náladu nemáš. Vezmu to jako algoritmus. Nejprve si musíš ujasnit jak to vidíš Ty. Nebudu nic předjímat, je to Tvoje vnitřní rozhodnutí. Byla bys schopna tuto další epizodku přejít a mít ho ještě ráda tak, abys s ním vydržela jak se říká po celý život? To je asi nejdůležitjší, protože pokud si odpovíš jednoznačně ne, jakékoliv lepení je ztráta času. Pokud ano, algoritmus končí. Pokud ne, je zde konfrontace ekonomických podmínek. Máš kam s dětma jít a budeš mít na jogurty? Pokud ano, algoritmus končí
pokud ne, budeme respektovat ekonomickou realitu a nebudeme, podotýkám nebudeme se hroutit. Zde již algoritmizace není tak jednoduchá. Optimální by bylo vytvořit si postupem času podmínky pro realizaci ano viz výše, to znamená za a ekonomicky se osamostatnit a za ba zapracovat na sobě na všech úrovních. Postup v práci, něco nového se naučit, zapracovat na sobě, nový účes, cvičení, všechny tyhle věcičky. V žádném případě nežárlit, nedělat scény. Tím devalvuješ svoji hodnotu. S úsměvem pouštět za novou mandou:-). Nepatrně přerozdělit pracovní povinnosti, atd atd. Mít spoustu trpělivosti. Neupadnout do žádné psychické depreses. Každý den si najít nějakou třeba malou radost. Netrápit se, nezešílet, makat na sobě:-). Držím palec. Tom
Alex, ono to není o nějakém zapírání, atd, atd, ale je to daleko složitější. A je to na delší diskusi, kterou patrně ted nedáme. Stran těch dětí, což je patrně nejdůležitější, mám osobní zkušenost, jsem rozvedený, nezanechalo to na dětech nějaké zásadní následky. Můj syn je vyrovnaný, s úspěchem studuje bilingvu, sportuje, s mojí paní si rozumí více než se mnou, já jsem ten rotvaijler:-), však víš, v klidu. Nepřeceňovat, možná lépe toto než se celý život kousat a přemáhat a někde bouchnout nakonec musíš. Dvě věci. Ty chlapy trošku rozebereme, některé mé názory se Ti nebudou líbit, je to dáno tím, že já mám testosteron, Ty ne:-). Druhá věc. Jsem tady a budu si s Tebou povídat. Akorát mne nezatrat, když tady čtyři dni, týden nebudu. Už jsem celkem fit a pracovně řádím:-). Hlavně nesklouzni k jakýmkoliv práškům, cesta kterou ses vydala je správná. A máš, jak Tě virtuálně znám dost síly na to toto zvládnout. Bude líp, uvidíš. Tohle prostě k životu patří. Dobrou Tom
Ahoj. Hrozně moc se mi líbí příspěvky, jaké napsala například Nella 11. Možná to máme krapet složitější než ostatní, ale je potřeba si uvědomit jednu jedinou věc. Problémy máme všichni. Je to normální. Je to normální součást života. Abychom se mohli radovat občas nás prostě čeká nějakej průser. Když jsem byl před rokem v situaci, kdy jsem taky brečel, tak mi odpověděl jeden účastník diskuse zhruba tímto způsobem. Máš problémy, fakt mi Tě není líto. Měnil bych. Před rokem jsem měl všechny plicní laloky, ted už mám o jeden méně. Doufám, že se má tento boží člověk už lépe a že to dal, vylízal se a žije. Zakončil svůj příspěvek Díky za každé dobré ráno. A tím se taky rozloučím. Díky za každé dobré ráno. Bojujte. Milujte především sebe:-). Musím to zlehčit. Množte se
TOm
Alex, občas se ozvi. Nemusí to být o půlnoci, já jsem noční pták:-). Jen jednou větou, třeba že jsi ok. Mám o Tebe krapet starost. Brou. Tom
Ahoj Alex, myslím si, že za daných okolností vše děláš naprosto skvěle. Priority jsou za prvé Tvoje zdraví. Pokud z něj neuděláš prioritu, těžko se postaráš o děti. Za druhé je to blbý, ale ekonomická situace. Pak jsou tři hromady hnoje
a pak teprve vztah. Už jsem to tady myslím psal, momentálně můžeš dělat více věcí, ale pouze o dvou vím jistě, že mají smysl. Za prvé, to horší nechat působit čas. Problém číslo tři, to znamená vztah se tím sice patrně nevyřeší, co se ale vyřeší, drahý časem v novém vztahu ochladne. Za druhé každý den, který prožiješ musí mít nějaký smysl. Abys nepropadla blbým náladám, čeká Tě ta mravenčí každodenní práce, kdy budeš pracovat na sobě. Studium, solárko, fyzická kondice, psychická kondice, posílení vztahu s kamarádkama, cokoliv. Vytvoř si bázi. Bázi, o kterou se budeš moci opřít. Každý den bez ohledu na situaci se věnuj v nějaké maličkosti pouze a výlučně sobě. Nadstavba, jak psala Pepina, měj oči otevřené a monitoruj situaci kolem sebe. Třeba ten kvalitní partner, o kterého se můžeš opřít, je ve Tvé každodenní blízkosti. Pouze o tom nevíš. Pokud to tak není, vracíme se k bodu báze. Musíš si vytvořit prostředí at to stojí co to stojí, aby ta možnost tady byla. Nic o Tobě nevím, nevím jaké jsou možnosti, fitness, solárko, já fakt nevím. Zlehčím, blbost, já nehledám, ale prostřednictvím svého psa bych se seznámím s někým, s nějakou holkou, každou druhou procházku. Nemáš psa. Blbost pořizovat psa. Víš jak to myslím. Ten nad náma má moc rád lidi, který se snažej a pak nastávaj takový zvláštní pozitivní náhody
Držím palce a občas napiš kočko
pěkný večer Tom
Alex, značka ideál. Ještě to vylepši tím, že si něco pěkného koupíš nebo naplánuješ čistě a pouze pro sebe. Není co dodat. Držím moc palce. Tom
Ahoj tome, Luc a ost. Poprosím o nezaujatý názor protože já jsem už K. o. Manželství nám dlouho cca 4 roky neklape, buď je tam stín manželovy ex a když ne tak naprostý nesoulad mezi námi. Sex 4 roky O, žijeme jen vedle sebe a společně se staráme o holky. Jenže mi už z toho začíná hrabat, potřebovala bych chlapa, něžnosti atd vše co k tomu patří, ale zároveň jsem taká pipka co nechce manžela podvádět On to dělá cca 2 roky a jen já trpím tím na co vždy přijdu. Manžela i přes ty eskapády miluji a chtěla bych to dát do přijatelné roviny, ovšem problém je že asi je já…Nevím co dělat…Holky jsou na manžovi závislé, kdyby odešel projevilo by se to i na jejich psychice, chování, možnost že odejdu já (i když si to vůbec nedovedu), nepřipadá v úvahu si představit že opustím své děti je pro mě sci-fi - protože jsem s nimi od narození doma, je jim 9 a 6 Let.
Nwvím co dál, zda držet manžela doma na nějakém pocitu odpovědnosti a nebo ho nechat jít a žít de facto klidný život bez nervů jen s dětmi a doufat že se časem objeví pro mě vhodný partner..Kdo má radu sem s ní
děkuji
Všechno je to na houby!!! Nikdy bych nevěřil, že propadnu depresi, ale stalo se! Dostal jsem se do takové složité situace a nevím jak dál! Všechno na mně padá, nemůžu spát, budím se, nechutná mi jídlo, je mi zle, nebaví mně nic, přestal mně zajímat sport.Jak to všechno začalo: Našel jsem si ženu - milenku, krásnou jak obrázek, miloučkou, hodnou, něžnou, jemnou. Klapalo nám to společně, ona je rozvedená, já ženatý. V manželství mně to nefunguje, jsem už třicet let ženatý, dvě děti od nás odešly, obě nesnášely naše rodinné prostředí, postupně si vybudovaly svoje zajištěné existence. Žena postupně rezignovala na všechno a zůstala jenom u televize.Ta je pro ni vším, vrže u nás od brzkého rána do pozdní noci, někdy se stává, že u programu usne a já televizi vypínám pozdě v noci, nedá si říct, nechce ode mně nic slyšet, jakoukoliv kritiku její osoby tvrdě odráží a nechce o ničem takovém ani slyšet. Při tom já jsem normální zdravý chlap, samozřejmě mám zájem o sex, ze strany manželky je to naopak, nezajímá ji nic, jenom seriály a blbinky v telce. Dostal jsem radu: Najdi si milenku! Bohužel jsem radu poslechl, neměl jsem to dělat, hořce toho lituju, našel jsem si senzační ženu, ze začátku nám to hezky klapalo, soužití, občasné schůzky, sex, všechno. Kvůli ní jsem změnil zaměstnání, přešel jsem na práci, kde jsem mojí milence blíž. A začalo se to kazit, nová práce mně rozhodila, nemohl a nemůžu si na nové prostředí zvyknout, začal jsem propadat beznaději, začal jsem se uzavírat sám do sebe. Milenka nechtěla pochopit, že jsem tu změnu udělal pro ni, manželka mně začala vyčítat všechno možné i nemožné, není třeba to rozvádět. Ne o milence neví, řekl bych, že to ani netuší, nebo spíš ji to nezajímá, nezapadá to do jejího světa romantických seriálů a perfektních kouzelných řešení, odkoukaných z filmů od Rosamundy Pilcher. Mně trápí nepochopení milenky, vyčítky mojí ženy charakteru: Co ti pořád je, co pořád máš, máš přece práci, máš hezké vnoučata, máš zabezpečené děti. Ano je to pravda, to všechno mám, ale chybí mně obyčejné to nejobyčenější pochopení, těch pár laskavých slov, chybí mně klid. Rozvést se nechci, milenka to od začátku věděla a souhlasila, ale já bych to teď chtěl, ale zas nechci nechat ženu samotnou, mám rád vnoučata, pořád se cítím odpovědný k dětem. I když jsou dospělé a zaopatřené, mají dobrou práci, přece jim nechci pověsit na krk nezodpovědnou a dětinskou ženu, která svým způsobem není schopna se sama o sebe postarat.To je všechno.
Co mám dělat? Mám se nadopovat práškama, mám chodit do přírody a přemýšlet jak je ten svět krásný, mám být vděčný že mám práci, hezké vnoučata, úspěšné děti? Mám si vzít život? Jak z toho ven? Poradí mně někdo? Mám jít ke cvokařovi a doufat že se to urovná? Nechci milenku ztratit, mám ji šíleně rád, bláznivě jsem se do ní zamiloval. Nechci opustit rodinu, nechci ztratit vnoučata, záleží mně na mých dětech. Nechci se rozvést, nechci žít, nechi pokračovat v životě, v neživotě. Jsem strašně zoufalý, už jenom to, že tady píšu, že se svěřuji imaginárnímu světu, mi pomáhá. Ale co dál, co sakra dál…
Záměrně jsem si vybral přezdívku nickol, připadám si opravdu jak ta nula, jak ta nicka. Sám nevím a už ani nedokážu posoudit, jestli jsem blízký léčbě v psychiatrickém ústavu, jsem-li schopen vynést nějaký smysluplný úsudek. Ale osobní pocity jsou mizerné. Vydělávám slušné prachy a postupně začínám mít dojem, že si ze mně rodina udělala dojnou krávu, všichni okolo mně jenom berou, všichni si stěžují, nikdo není ochotný pomoci, nikdo není ochotný vyslechnout si moje trable, poradit, pomoct.Dnes ráno jsem si pročítal příspěvky a zaujal mně od alex. Jestli si chceš popovídat, napiš, rád velice rád si vyslechnu tebe a svěřím se tobě.
Vůbec mi nepřipadáš nemocný, na léky bych tedy raději nesahala.
To, co prožíváš, je tak časté ve středním věku, že bych se nebála říct, že to je až normou. Nicméně to neznamená, že je to fajn, že to tak musí být, a že bys to měl vydržet.
Spíš než doktora a léčbu potřebuješ poradce pro partnerské vztahy, psychologickou poradu. Jsi normální chlap, který nechce ještě žít jako důchodce u TV, chceš se bavit, užívat, dokud zdraví slouží, dokud je chuť.
Neexistuje možnost, jak si s manželkou sednout, a oznámit jí, že váš stav je vážný a vyžaduje řešení?
Otevřenost.
Potřebuji ke svému životu to a to, a nestačí mi sloužit jako pokladnička.
Třeba se dozvíš zase z druhé strany od manželky jiné zajímavé věci, které netušíš, třeba její potřeby, důvod, proč uniká k televizi.
Někdy fakt stačí málo-začít komunikovat.
Držím pěsti, je to těžké, pokud jste na to nebyli zvyklí…
Já to vidím naqprosto stejně jako u Nickol.
Komunikujte.¨ Řekni mu, jak je situace vážná, jak tě to zraňuje. Hledejte řešení spolu.
Proč bys měla opouštět tak maličké děti? Ani on nemusí.
Já Tě strašně chápu, jak moc chybí to mužské objetí, to by jeden až brečel, jak to bolí, cítit se nemilován. ![]()
Hrozně moc Ti přeju, aby už se u vás něco pohlo, už se to táhne dlouho, to je na bednu.
Přeji hezký den všem. Tak se zase hlásím po dlouhé době. Nepřežívám, ale žiju
Jenže hrozně bojuji s časem. Mám spoustu novinek, takže si někdy udělám noční a vše detailně popíšu.
Alex, drž se prosím. Pracuji v Ostravě, má nabídka na rande dvou osmělých duší u kafe platí. Mám velké srdce a 2 velké uši na poslouchání. No a pokud by se jednalo o bydlení, mám celé patro volné a hausfrau by se mi hodila
![]()
Radka
PS: už to všechno aspoň trochu přebolelo a volněji se mi dýchá.
Pro všechny ostatní. Jestli někdy uvažujete sáhnout si na život, přečtěte si prosím moje příspěvky od 25. 3. 2012, kdy můj manžel spáchal sebevraždu a pochopíte, že to není řešení a jak moc svému okolí ublížíte. Oni s tím musí žít.
Jak dál??? Je to pravda, všecko co tady čtu je pravda, ale co je to všechno platné? Nic! V konečném důsledku si stejně musí pomoci člověk sám. Na všech stranách slyším: to si musíš rozhodnout sám, my ti přece nemůžeme radit. Když stojí člověk na křižovatce a nevíkudy kam, je mu potomkaždá rada dobrá. Když dostane výše citovanou odpověď, tak nejspíš udělá nějakou hloupost, nějaké unáhlené a neuvážené rozhodnutí. Trpce lituji změny zaměstnání, přece jenom kolektiv nelze získat hned, a to je to co mně v současnosti chybí. Večer usínám u televize, zalehnu a konec! Spánek odmítá přijít, psychika je v temném háji. Přemílám a přemýšlím o všem možném i nemožném, vstanu, pochodím po domě, zavřu dveře od ložnice, i přes zavřené dveře slyším spokojené chrápání mojí manželky. Rada zní: komunikujte. Dobře děkuji za radu, ale ptám se? Jkmám komunikovat s člověkem, který sedí vedle mne a hltá televizní program??
Děkuji za vlídná slova, děkuji za radu, v podstatě jsem na ni odpověděl v minulém příspěvku, bohužel nestihl jsem ho dokončit. Včera mi dala definitivní kvinde milenka, předpokládal jsem to, byl to poslední člověk na světě, kterého jsem měl šíleně rád a už nemám nikoho. Zvažuji možnost koupit si nějaké prášky, hezky jich rozpustit ve vodě, nebo aby to bylo jistější v alkoholu a jedním douškem tuto směs vypít a rozloučit se s tímto neblahým světem. Dnes v noci jsem k tomu měl velmi blízko. Dokonce se tak nějak morbidně na tuto možnost těším, upnul jsem se k ní. Všichni okolo mne spěchají, mají strašné pilno, všichni mají své životy, svoje trable, svoje problémy. Dcera má svoje starosti, syn taky, moje stesky odbývají. Nikdy bych nevěřil, že je deprese taková hrozná věc, taková strašná tíha, kdy člověka nutí myslet jen na smrt. Nehledám už důvody k žití, hledám už jenom způsoby jak odejít. Nevím jak dál, nevím co dál, nevím, nevím, nevěřím už nikomu a ničemu!!
Ahoj je mi 20 let a už asi 5 měsíců trpím depresí…
ze začátku jsem nedokázala pochopit co mi je, proč jsem taková…vždy jsem užívala života naplno a měla ho ráda, byla věčně veselá, plná energie. A najednou z ničeho nic to přišlo nevylézala jsem z bytu, pořád jsem jen ležela či nečinně seděla, ztratila sebevědomí, nedokázala jsem se do ničeho donutit ani uvařit mému příteli či umýt blbý nádobí, vyhýbala se okolí i přátel
A tak jsem vyhledala psychiatra, léky beru už asi 2 měsíce…1 měsíc jsem brala slabší prášky…co jsem šla na kontrolu neviděla jsem žádné změny a tak mi dal o dost silnější a já nevím proč, ale pořád se cítím mizerně, nic se mi nechce, nemám chut k jídlu a ba naopak někdy ji zase mám až moc! Připadám si za posledního půl roků úplně zbytečná a taky hloupá, mám problém se soustředit, chodit do školy, jakobych se bála přitom nevím čeho a proč, mám problém komunikovat s lidma, což mi nikdy nedělalo problém, jelikož jsem byla vždycky až moc ukecaná a ted? Taky jsem měla velké plány do budoucna, chtěla jít na výšku, ale ted už na to jaksi nemám, jakby mi všechny znalosti vypadly z hlavy
Přitom si myslím, že jsem byla dost chytrá! Nikdy jsem si nemyslela, že existuje taková zlá nemoc jako je DEPRESE a že mě to vůbec může postihnout!
Jsem už z toho všeho tak neštastná, už ani nepamatuji kdy jsem se naposledy fakt smála a měla radost z něčeho…dřív jsem se uměla radovat z každé maličkosti! A ted bych nejraději umřela
Život pro mě nějak ztratil smysl… Bojím se, že se už nikdy z toho nedostanu, je to hrozný pocit beznaděje…Poradte prosím někdo kdo se s tou nemocí taky seznámil, jde jí zvládnout vůbec? Už nevěřím, že se dá vyléčit ![]()
@nickol píše:
Děkuji za vlídná slova, děkuji za radu, v podstatě jsem na ni odpověděl v minulém příspěvku, bohužel nestihl jsem ho dokončit. Včera mi dala definitivní kvinde milenka, předpokládal jsem to, byl to poslední člověk na světě, kterého jsem měl šíleně rád a už nemám nikoho. Zvažuji možnost koupit si nějaké prášky, hezky jich rozpustit ve vodě, nebo aby to bylo jistější v alkoholu a jedním douškem tuto směs vypít a rozloučit se s tímto neblahým světem. Dnes v noci jsem k tomu měl velmi blízko. Dokonce se tak nějak morbidně na tuto možnost těším, upnul jsem se k ní. Všichni okolo mne spěchají, mají strašné pilno, všichni mají své životy, svoje trable, svoje problémy. Dcera má svoje starosti, syn taky, moje stesky odbývají. Nikdy bych nevěřil, že je deprese taková hrozná věc, taková strašná tíha, kdy člověka nutí myslet jen na smrt. Nehledám už důvody k žití, hledám už jenom způsoby jak odejít. Nevím jak dál, nevím co dál, nevím, nevím, nevěřím už nikomu a ničemu!!
Nickol,
pokud je to takhle, pak teda skutečně zvaž návštěvu psychiatra. Zahrávat si s práškama není dobrá věc. Jestli uvažuješ vážně o sebevraždě, tak potřebuješ pomoc. Ne na foru, ale u psychiatra.
Ne že bys byl nemocný, ale je nutno zabránit nejhoršímu v té akutní fázi, kdy se chceš zabít. A pak to teprv řešit.
K tomu, jak máš komunikovat s člověkem přilepeným k televizi…zeptala bych se, jestli by si nechctěla se mnou o něčem vážném promluvit. pokud by neměla zájem, řekla bych jí, jak to vidím já, jak se cítím a co podniknu. Jaké kroky. Otázka je, jestli sám vůbec ještě máš zájem to lepit. Já nevím, v jakém stavu je váš vztah.
Přeji vše dobré, a kdyby Tě popadaly zlé myšlenky na sebevraždu, můžem ti tu písnout kontakty na krizové centrum, psychiatrickou pohotovost, aůpod. Nezůstávej s tím sám. Zjevně to je věc, co má řešení. Bylo by škoda to vzdát,.
@Luluu píše:
Ahoj je mi 20 let a už asi 5 měsíců trpím depresí…ze začátku jsem nedokázala pochopit co mi je, proč jsem taková…vždy jsem užívala života naplno a měla ho ráda, byla věčně veselá, plná energie. A najednou z ničeho nic to přišlo nevylézala jsem z bytu, pořád jsem jen ležela či nečinně seděla, ztratila sebevědomí, nedokázala jsem se do ničeho donutit ani uvařit mému příteli či umýt blbý nádobí, vyhýbala se okolí i přátel
A tak jsem vyhledala psychiatra, léky beru už asi 2 měsíce…1 měsíc jsem brala slabší prášky…co jsem šla na kontrolu neviděla jsem žádné změny a tak mi dal o dost silnější a já nevím proč, ale pořád se cítím mizerně, nic se mi nechce, nemám chut k jídlu a ba naopak někdy ji zase mám až moc! Připadám si za posledního půl roků úplně zbytečná a taky hloupá, mám problém se soustředit, chodit do školy, jakobych se bála přitom nevím čeho a proč, mám problém komunikovat s lidma, což mi nikdy nedělalo problém, jelikož jsem byla vždycky až moc ukecaná a ted? Taky jsem měla velké plány do budoucna, chtěla jít na výšku, ale ted už na to jaksi nemám, jakby mi všechny znalosti vypadly z hlavy
Přitom si myslím, že jsem byla dost chytrá! Nikdy jsem si nemyslela, že existuje taková zlá nemoc jako je DEPRESE a že mě to vůbec může postihnout!
Jsem už z toho všeho tak neštastná, už ani nepamatuji kdy jsem se naposledy fakt smála a měla radost z něčeho…dřív jsem se uměla radovat z každé maličkosti! A ted bych nejraději umřela
Život pro mě nějak ztratil smysl… Bojím se, že se už nikdy z toho nedostanu, je to hrozný pocit beznaděje…Poradte prosím někdo kdo se s tou nemocí taky seznámil, jde jí zvládnout vůbec? Už nevěřím, že se dá vyléčit
Luluu,
můžu se zeptat, jaké prášky bereš? A co říká doktor na to, jak se cítíš po 2 měsících braní? Už by pomalu mohly zabrtat…pokud ne, zkoušej jiné, nedej se.
Co psycholog, nezkusíš terapii?
@RB píše:
Přeji hezký den všem. Tak se zase hlásím po dlouhé době. Nepřežívám, ale žijuJenže hrozně bojuji s časem. Mám spoustu novinek, takže si někdy udělám noční a vše detailně popíšu.
Alex, drž se prosím. Pracuji v Ostravě, má nabídka na rande dvou osmělých duší u kafe platí. Mám velké srdce a 2 velké uši na poslouchání. No a pokud by se jednalo o bydlení, mám celé patro volné a hausfrau by se mi hodila![]()
Radka
PS: už to všechno aspoň trochu přebolelo a volněji se mi dýchá.Pro všechny ostatní. Jestli někdy uvažujete sáhnout si na život, přečtěte si prosím moje příspěvky od 25. 3. 2012, kdy můj manžel spáchal sebevraždu a pochopíte, že to není řešení a jak moc svému okolí ublížíte. Oni s tím musí žít.
Ahoj, RB,
jsem ráda, že žiješ, hodně dlouho jsem tu nebyla, a říkala jsem si, jak to asi přežíváš. Musí to být moc moc těžké. Tvůj muž jednal jak jednal, pro něj možná dobře, pro tebe a tvé děti to je jistě zkouška největší.
Jsem ráda, že už aspoň můžeš dýchat volněji a že dokonce jsi schopna kontaktu a naslouchání. Neuvěřitelná statečnost. Co už člověku v té situaci zbývá, co… ![]()
@Lucrezia
Ted beru cipralex a Prosulpin na večer…doktor se mě jen ptá jaké mám nálady, jestli se to lepší a nijak moc se ani neptá…nechci se dát, ale už si někdy nevím pomoci, přemýšlím už o tom jak to ukončit, ale na druhou stranu nechci ublížit mé rodině…:( terapie? a o čem to vlastně je?
@Luluu píše:
@Lucrezia
Ted beru cipralex a Prosulpin na večer…doktor se mě jen ptá jaké mám nálady, jestli se to lepší a nijak moc se ani neptá…nechci se dát, ale už si někdy nevím pomoci, přemýšlím už o tom jak to ukončit, ale na druhou stranu nechci ublížit mé rodině…:( terapie? a o čem to vlastně je?
Terapie…jako psychoterapie, myslíš?
Podle mě je to to nejdůležitější, v depresi, ale až po zažehnání nejpalčivějších problémů. Tedy když hrozí akutní sebevražda, tak než povídání prospěje opravdu spíše hospitalizace a medikace. Každého občas napadne, že by to nejraději vzdal. Jak moc je to daleko od realizace, těžko posoudit, neznám Tě.
Při návštěvě psychiatra bych mu to fakt řekla, že ti není líp a že máš černé myšlenky. Není to sranda.
@Lucrezia
Já už fakt nevím jak dál…a co mi může pomoct, jsem pořád doma, nic nedělám, většinou jen sedím, ležím a koukám do blba nebo koukám na televizi aniž by mě to bavilo…taky v poslední době často brečím a furt přemýšlím co dál a jak se z toho co nejdřív dostat a jestli to vůbec půjde nebo už to je můj konec a zůstanu pořád taková…fakt mě takovej život nebaví:( Dokonce i moje babička měla deprese co umřel můj tatka před deseti lety, brala prášky a když ji to nepomáhalo tak jela dokonce do nějákých lázních a od té doby má klid, i když antidepresiva bere už natrvalo…
@Luluu A co by pomohlo Tobě?
Co myslíš? Máte nějaké denní centrum pro lidi v podobné situaci? Sociální rehabilitaci, apod. Zkus se na to kouknout přes google, co je v tvém okolí. Jsou tam aktivity, motivace, lidi v podobné situaci. Třeba by to mohla být cesta. Ono sedět doma fakt svádí k nicnedělání, soustředění se na svou bolest a smutek.
Pokud je problém vylézt i z domu, zvážila bych fakt hospitalizaci.
No uvidím, ted mám jít ještě na další kontrolu k mému psychiatrovi, tak uvidím co mi řekne…no mám problém vylézt i z domu, málokdy se přenutím někam jít, i když bych chtěla častěji, ale nějak se mi to nedaří…jinak děkuji za tvé odpovědi…jsem ráda, že jsem našla tady tuhle diskuzi kde to aspon trošku ze sebe můžu dostat ven…určitě ještě napíšu!
@Luluu
Mně taky pomáhá se ze splínu vypisovat, a myslím, že nejen mně.
Mám i takový anonymní depresistický blog na netu, kde si píšu všechny myšlenky, i ty hnusný. Jak to chce ven, tak to jde, a bez vedlejších účinků.
Tak se drž, dobrou noc.
Ahoj,
na tyto stránky jsem se dostala před sebevraždou manžela, kdy jsem potřebovala zjistit, jak pomoci člověku s depresí. No a pak jsem si intenzivně psala se všemi po jeho sebevraždě. Nebýt toho, že jsem měla vedle sebe lidi, kteří mě poslouchali, odpovídali a trpělivě čekali, tak jsem to asi vzdala taky. Podržely mě i moje dvě malé děti, které se pro mě staly smyslem života. jestli akutně pomýšlíš na sebevraždu, tak to prosím nedělej. hrozně tím vše ublížíš, skutečně si přečti moje příspěvky. Když jsem poznala manžela byl právě po hospitalizaci na psychině ve FN Ostrava - Poruba a na medikamentech. Tam mu hrozně pomohl individuální přístup, skupinová terapie a intenzivní práce psychiatra s ním. Skutečně byl to jiný člověk. Bohužel po sedmi letech do toho spadl znovu a vzdal to. Řekni prosím psychiatrovi jak se skutečně cítíš, že je ti hodně mizerně a že tvůj stav je akutní a klidně požádej o hospitalizaci. měla jsem to udělat za manžela a možná by tu ještě byl se mnou a sdětmi. určitě ti tam pomůžou a hlavně to nevzdávej. Život je někdy hnusný, ale stojí ho za to žít a užívat si
Už jeno pro ty lidi, kteří nás mají rádi a my máme rádi je. Deprese je hrozná, ale dá se s ní žít. Já žiju s epilepsií, 2 x jsem porazila rakovinu prsu a musím ještě žít s vidinou recidivy. Ale i to se dá překonat, protože každý den vychází slunce, každý den se na nás někdo usměje a my na něj
Držím palce a napiš.
Radka
Ahoj, Luckajk,
Lexaurin je návykový, to je vše. Nic jiného hrozného na něm není. Takže záleží jak často ho bereš, v jaké dávce a jak dlouho a jestli máš potřebu dávky zvyšovat…
Jinak, že by dodal tolik energie, jak píšeš, to jsem neslyšela, spíš to bylo tím, že ses konečně uvolnila a mohla normálně fungovat, jak jsi chtěla. Namohla to být spíše nějaká hypománie, způsobená AD?
Jak se nyní po Venlafaxinu cítíš? Spoustě lidí dělají počátky braní problém, proto jsi asi dostala ten Lexík…který ale asi předpokládám už nebereš, nebo ne pravidelně??? Je to tak?
Mně tohle přijde jako naprosto O. K. přístup, standard. Akorát ty šílené stavy po Venláči ti fakt nezávidím a vlastně obdivuji, žes měla znovu odvahu si ho vzít.
Po takovém zážitku bych to už nechtěla vidět. Teď jíš tedy normálně? Musela jsi hodně zhubnout, co?
Většina lidí má opačný problém, že nabírá, nyní i já. Ale za ty hrozné nevolnosti bych to fakt neměnila.
Tak kéž už se to jen zlepšuje. ![]()
No to tě musím obdivovat, jak v takových stavech se snažíš fungovat. Ještě že mají doma pochopení, pro ně to fakt taky musí být těžké. K těm knížkám-většinu z nich jsem taky četla. jen musím říct, že ve stavu hluboké deprese knihy moc číst nejdou, a když už člověk může, tak prostě ta myšlenka nemá sílu tím černem proniknout. Prostě jako když člověk hrách na stěnu hází. Tyhle knihy jsou plné moc fajn myšlenek, ale musejí se vstřebávat v situaci, kdy člověk není úplně na dně. Jinak to k němu vůbec nedoteče.
Já to četla dřív, kdy jsem ještě byla relativně v pořádku, a fakt mi to hodně dalo. ![]()
Nevím jak ale tobě, však uvidíš, a poreferuj.
Přeji ať to zvládáte, i s klukama. Kéž by už ta AD zabrala… ![]()
Ahoj všem. Moc sem poslední dobou nepíšu, ale to neznamená, že nečtu. Pak napíšu příspěvek, jako například reakci vs Alex, ale má řešení jsou příliš razantní tak to posléze raději vymažu. Lucko, stran toho Trittica. Antidepresiv je neuvěřitelná spousta a dělí se pokud vím do čtyř až pěti kategorií. Já šel k psychoušovi se silnými stavy úzkosti, po aplikaci Trittica se nic moc nezlepšilo, ale ráno jsem byl živoucí mrtvola. Což vzhledem k tomu, že se živím kontaktem s lidmi bylo zničující. Pak jsem udělal tu nebeskou blbost, že jsem jej ze dne na den vysadil. A začal brát Paroxetin ve vyšší dávce. No, tak to byl rock and roll:-). Úzkosti se zvýšily, a přidala se deprese. Takže závěr. O tom, jaké AD, rozhodne lékař, a pozor, vybrat toho správného. Polovina z nich jsou dle mého pacienti:-). Pokud něco cokoliv vysadit, tak postupně, stejně jako postupně AD nabíhá, tak postupně snížovat. Nic nervat přes sílu. Ale pokud máš pochybnosti v čase, že to a to AD není to správné, tak na tom asi něco bude a je potřeba pokusit se o změnu. Držím všem účastníkům diskuse palce a pokud mne napadne něco trošku smysluplného, co by bylo lze napsat, tak se zapojím. Tom
Ahojky, díky moc, já si včera večer prvně vzala Trittico celé, ne jednu nebo dvě třetiny, už mi bylo fakt strašně zle, nevyspala jsem se pořádně celý týden, co jsem s ním začala, dokonce se mi včera zase objevily ty stavy po Venfáči, byla to fakt hrůza, a světe div se, šla jsem spát už před desátou a vzbudila jsem se až v devět, já se konečně vyspala a je mi celkem fajn. Sice jsem se po hodině nebo po dvou budila celou noc, ale hned jsem zase usnula, to jsem nezažila celý týden, to vždycky, když jsem se vzbudila, tak jsem čuměla do stropu nejmíň hodinu, nebo jako na včerejšek už neusnula vůbec. Tak dneska je mi zatím lépe, ale odpoledne musím ven, manžel mě tam sice odveze a zase pro mě přijede, za volant to zatím nejde, tak jsem srab a vzala jsem si už teď Lexaurin a chystám se si vzít ještě jeden, než před sedmnáctou hodinou pojedeme. Vždycky když musím kamkoliv, ať k doktoru nebo i jinam, tak je mi pak strašně zle, Venfáč beru týden a dva dny, tak je to na něj ještě brzy, ale už by mohl začít zabírat.
Jinak díky za reakce, ať jsou jakékoliv, už jsem si připadala, že si píšu sama se sebou. Jste moc bezva a nevím ani proč, ale hrozně mi pomáhá, cokoliv si tu přečíst, klidně i kritiku, třeba mě zase vrátí nohama na zem, včera, nemít rodinu a manžela, kterej mě držel za ruku, když mi bylo nejhůř, tak jsem asi skočila pod vlak, bylo to fakt hrozný.
No a co se týče psychoušky, tu hned jak jsem viděla prvně, tak jsem se zařekla, že už mě víckrát neuvidí, sice mě vyslechla, napsala ad, ale pak i při nakonec dalších návštěvách mi to přijde, jako že chce svými zážitky přetlačit ty moje stavy, je asi úplně k ničemu, jen na napsání léků, i když ten Aurorix mi zabral, než jsem si ho blbka sama přestala vysazoval hned, než jsem vůbec dobrala první várku, tedy při třetí krabičce, jen proto, že jsem se cítila v poho a téhle paní dr už jsem jít nechtěla. No a další už mi vzhledem k mé práci nezvládl zabrat, protože když mám ranní, tak vstávám ve tři a brala jsem ho hrozně nepravidelně a naivně si myslela, že to ustojím a zvládnu.
Tak jsem se zase rozepsala, snad je to k pochopení. Mějte se všichni moc fajn, já už třeba taky postupně budu, teda kéž by, zatím pa pa
Ahojte lidi, tak jsem zase tady, mé stavy se pořád nelepší…zváště, když se včera semnou rozešel kluk…ted mám pocit, že už se z toho nedostanu vůbec!! Navíc většina lidí mi říká, že prášky a žádný psychiatr mi nemůže pomoci, že to musím chtít já sama…jenže já chci strašně moc, ale nejde to!! Už nevím, nevěřím v to, že se to spraví…už mě takovej život pořád dookola nebaví…už jen přemýšlím jak z tohoto světa pryč ![]()
Musí Ti být opravdu hrozně. Dakt děsná situace.
Může trvat hodně dlouho, než začneš vidět věci jinak.
Vydržíš to? Snad jo. Nejde o to, že Tě život najednou začne bavit. To Ti nikdo neslíbí. Můžu jen dát naději, že cesta z toho nejhoršího bahna a chuti alespoň přežít se vrátit může.
Hlavně nedělaj nic nerozvážně. Vhledej pomoc na Krizovém centru, řekni to někomu blízkému, kdo Tě tam doprovodí, zavolej lékaři, zeptej se co máš dělat, že je ti zle…anebo aspoň piš tady…má-li ti to aspoň trochu pomoci…
Je mi hrozně, taky smutno! Držela jsem se hlavně kvůli něj, že hlavně kvůli něj to musím zvládnout a vzpamatovat se a taková rána včera!!
Zrovna, když jsem ho nejvíc potřebovala!! Nedokážu to přenést přes srdce, že kvůli mým depresím to neklapalo a muselo to dopadnout takhle, přitom moc dobře věděl jak mi je a že ho potřebuji! Nevím žiji fakt ze dne na den, jen přežívám…ale já už takhle přežívat fakt nechci!! Chci být zase veselá tak jako kdysi.. ![]()
Musí to být šílené…pamatuj ale, že si MUSÍŠ zavolat pomoc, když to přestaneš zvládat.
Slibuješ? O. K.?
Teď je to těžký, ale kvůli tomu, že je naděje, že může být líp (i zázrak už se stal) se to pokus…zašla bych si aspoň na injekci Apaurinu. Na nejhorší období…
Držím pěsti!
Ahojky,
Luluu, moc tě obdivuji, že se snažíš to zvládat bez prášků, to bych momentálně fakt nezvládla, hlavně po tom, jak se mi po těch prvních ulevilo, už se fakt těším na to, až mi to zabere a budu zase v pohodě. Jinak jsem se dneska fakt krásně vyspala, a ten Lexaurin jsem si raději fakt vzala, tak jsem úplně v pohodě, dokonce jsem i uvařila bramboračku a před návštěvou i uklidila, sice jenom to nejhorší, ale zvládla jsem to. Mám sama ze sebe radost, že jsem dokázala alespoň něco, i když asi jen díky tomu Lexíku, ale fakt zaplať pánbůh za něj. Tak všem přeji více lepších a lepších dnů a držte se, držím všem palečky a moc děkuji, že jste, pa pa Lucka
Jo a ještě, Johne, docela jsi mě vyděsil, že to bude trvat dva měsíce, než to začne zabírat, já už nutně potřebuji jít do práce a zatím na to fakt nemám, beru ho jen týden a dva dny, myslela jsem si, protože jdu na kontrolu až 31. 10. že už bych od 1. 11. nastoupila, už takhle se fakt budeme v listopadu asi pást, snad ještě bude nějaká tráva, nevím, jak bychom ustáli další měsíc a hlavně před vánoci. No a celkově děkuji za bezva rozbor, je zajímavé, si to přečíst takhle, pro mě srozumitelněji. Pa
Tak předem já nepracuji na pc, ale s dobytkem, kde jsem skoro ve všech funkcích spíš sama za sebe, než v kolektivu, max 2 na směně a zdržovat tu druhou tím, že zrovna nejsem schopná pracovat na plno to se mi fakt nechce, pak se tam taky zhruba pět hodin fakt nezastavím a to teď prostě nezvládnu.
Jinak jsi mne pro změnu potěšil, že by to mělo zabrat díky Tritticu rychleji, kdyby mi bylo jako dneska, tak by to bylo super, ale uvidíme, jestli budu zase dneska spát. To čumění do stropu i v noci je fakt šílený a od toho se mi pak odvíjí to, jak mi je další den.
A Venlafaxin mám taky 75 mg, jednu tabletu ráno a ty stavy cos popisoval docela dobře znám, někdy mám stavy toho brnění a pálení úplně jak kdyby mi někdo stříkl kyselinu do žil. Dost šílený a hlavně fakt hnusnej pocit, tak snad to rychle odezní, teda už aby to bylo. Tak držím palečky a měj se fajn, už jen lépe.
Ahojky, tak jsem spala celkem dobře, manžel ještě ráno odvedl malého do školky, tak jsem se mohla válet, jak dlouho mi to vyhovovalo, zítra už budu zkoušet ho tam ráno odvézt já, dneska jsem sice s dost velkou námahou, ale zvládla ho vyzvednou i dojít nakoupit, jen do našeho malého krámku, ale pro mě velký úspěch, sice opět s Lexaurinem, ale alespoň funguju a není mi zle. Taky je sice pravda, že jsem cestu, kterou normálně zvládnu tak za sedm osm minut, šla dneska něco přes dvacet, protože se mi ta hlava pořád trošku motá, ale došla jsem, tak už to snad opravdu bude jen lepší. Tak zatím pa a užívejte si krásného slunečněho dne
Ahoj, mám stím zkušenosti, kdysi jsem prožívala to samé. Snažím se v tomhle pomoci lidem. Mám za sebou docela slušnou řádku klientů, ze kterých se už postupně stali kamarádi. Chápu, že jsme všichni na stejné cestě a možná já jsem jen o zatáčku napřed. Zkus se podívat na moje stránky třeba ti tam něco napoví. takže ty stránky jsou http://Jana-folprechtova.webnode.cz.
Držím palce, Jana
Ahoj, už jsem si myslela, že mi to tu úplně zamrzlo, mluvíš mi úplně z duše. Sice je mi už o dost lépe, už zvládám vařit a celkem i poklízet, stavy po Venláči už také ustupují i když zatím ne úplně, ale úplně ok zatím nejsem, tak jsem paní také napsala, že se na to kamkoliv jezdit, zatím opravdu necítím. Dneska jsem prvně jela asi 40 km k dr pro lístek na peníze autem, tedy tam i zpět, 20 a 20, pak jsem musela jet pro manžela a to už mi úplně stačilo, Plzeň dopoledne celkem v pohodě, ale Rokycany v půl třetí jsem skoro nezvládla. Domů už musel on, jsem sice vyřízená, ale už mi alespoň není tak strašně špatně, jako bylo do teď pokaždé, když jsem někam musela. Dopadla jsem tak, že když jsem musela vystrčit hlavu z baráku, tak jedině s Lexaurinem. Dneska jsem to prvně dala bez něj. Tak už snad bude opravdu líp, ještě za týden kontrola a pro prášky k psychoušce a třeba už si nechám ukončit neschopenku, teda kéž by, momentálně bych to ještě fakt nedala. Tak zatím pa a písněte taky někdo něco, Lucka
@john2004 píše:
Aniž bych cokoli předem odsuzoval, je to hezké, ale v akutním stádiu, kdy dotyčný/á ani nemůže vstát z postele, natož si dojít nakoupit, bych rád viděl, jak tato sezení mohou zafungovat…
Já si myslím, že v tak těžké depresi je to tak spíš na hospitalizaci, než cokoliv jiného.
Jinak psychoterapie fungovat může, ale opravdu až ve chvíli, kdy je potřebná motivace, a už určitá síla to zvládnout. Mě dostala i ze středně těžké agitované deprese, kdy jsem se chovala dost impulzivně a kdy jsem měla blízko k suicidě.
Co se alternativ týče, k těm bych se nevracela, prošla jsem jimi, nic z toho nezabralo. ![]()
© 2026 Vitalion.cz, Napište nám | Podmínky užití | Poučení OOU | Reklama | Cookies (seznam) | Mapa webu
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328.
