Tak jsem měla děti poprvé doma na celý víkend. V sobotu to šlo, protože dopoledne dělaly stavební dozor při skládání hřiště a odpoledne kramovaly v pokojíku. Neděle nebyla nic moc. Venku lelo, tak nemohly ven. Pořád se jim stýskalo po tatínkovi a mi už docházely argumenty. Anička mě dorazila větou, že chce umřít, aby byla s tatínkem v nebíčku. Na to jsem už nevěděla, co říct. V neděli se už celkem těšily k babičce, protože tam mají spoustu kamarádek a řádí jak tyfus.
V sobotu jsem je musela pořádně vykoupat, tak jsem musela být dlouho v koupelně, protože se vždycky ráchají půl hodiny. Nějak se mi podařilo překonat fóbii z koupelny a z vanny. Doteď jsem měla rekord. Osprchování, umytí hlavy a vyčištění zubů - 10 minut. Na ženskou dobrý. Už se tam aspoň cítím líp a nemám v koupelně takové stresy. Děti mi pomohly to překonat. Dobrá zpráva - po 3 týdnech, kdy jsem zhubla 8 kilo a nic nejedla začínám pociťovat hlad a konečně trochu jím. Taťka prohlásil, že mám průsvitné už i uši. Už taky lépe spím. Přiznám se, že hned jak dorazím domů a pokud už nikde nejedu, tak si dám frťana. Celkem mi to pomáhá a zůstávám jen u jednoho, takže návyk doufám nehrozí.
Deprese a jak ji zvládat
@Pepina29 píše:
Mám tooooooooooooooooooooooooooooooo!!!!!!!!!!!!!Hurá.Na 99% mi vezmou dítě od září do školky.Takže zítra půjdu do bývalého zaměstnání a snad to půjde jak po másle.Já mám takovou radost
jupíjahou ![]()
už můžu ty pěsti pustit a konečně začít něco dělat, ufff
nálada stoupla hned o 100%,
Zítra si zase beru děti. Doufám, že nebude pršet a venku se vyblbnou. Jen mám dilema. Ve vstupní hale ve skříni a botníkové skříni jsou stále manželovy boty a bundy. Takže děti mají vzpomínku na taťku před očima hned u vstupu. Uvažuji, že ty věci sbalím a dám do šatny. Taky váhám, kdy nastane vhodný čas, sbalit zbytek a někam uklidit. Nejraději bych to udělala hned, protože každá věc mi manžela připomíná a na druhé straně si myslím, že to je hodně brzy a znesvětila bych manželovu památku. Pořád ho v v domě cítím, jako byl se mnou. Zjišťuji, že už nemám strach a naopak pociťuji klid s tím, že mě hlídá a ochraňuje. Už se z toho pomalu dostávám.
Ahoj Radko. Jsem strašně rád, že už ses odrazila, alespoň trošičku ode dna. Ted už bude step by step určitě líp. S těma věcma. At uděláš tak nebo tak, tak to bude dobře. Lidi máme především v srdci. Ale názor Pepiny se mi moc líbí. To s tím hrníčkem.
Pepina. Děvče drahé, nechytej hned na první:-). Žádný problém nestojí za to, aby Tě vytočil. Navíc, vidím, poměrně jednoduché řešení. Dohodneš se se zaměstnavatelem. Asi o Tebe hodně stojí, vzali Tě zpátky na pozici, vyšli vstříc s pracovní dobou. Pokud to navlékneš tak, nevím co přesně děláš, že nejprve něco navíc Ty jako Pepina firmě nabídneš a pak si šikovně řekneš o to, co potřebuješ. Držím palec a přeji všem hezký večer Tom
Pepino,
Tom má pravdu. Nejlepší je dohoda se šéfem. Mě od září čeká to samé. Už žádná 12-ti hodinová pracovní doba, ale normálních 8 a čas organizovaný na minuty. Já mám výhodu, že si celkem čas organizuji sama a můj šéf prohlásil, že si stejně svoji práci vždycky udělám a je mu jedno jestli dřepím v práci nebo večer u noťasu. Určitě ti vyjde vstříc. Pokud je trošku normální, tak to pochopí. Možná máš pocit, že hned jak nastoupíš, tak budeš něco chtít. Tak to není. Žádný šéf nechce v práci uhoněnou nervózní ženskou
Mě těch kilometrů čeká 38. Taky nevím, jak jste na tom finančně. Já to budu asi řešit sousedkou důchodkyní, která je ochotna vyzvednout děti, pokud budu třeba v Praze a dorazím pendolinem v šest večer. Děti ji znají a mají ji rády. Budu jí za to platit a ona si ráda přivydělá a koupí si něco, co jí udělá radost. Prostě obchod, který vyhovuje oběma stranám. Tom má pravdu, nenech se vytočit. Každý problém má řešení, ale některý později. V průběhu příštího týdne začnu pomalu balit manželovy věci. Dobrý nápad s tím hrnkem. Taky si nechám na památku jeho oblíbené tričko a mikinu. Snubní prstýnek schovám hodně hluboko. Zítra má manžel svátek a 29 jsme měli mít výročí svatby, takže konec dubna bude moc náročný na mou psychiku. Dneska jsem dřela na zahradě jak soumar a bolí mě snad i uši. Mám úžasně vyčištěnou hlavu a levnou posilovnu. Za 14 dnů si nechám přistavit kontejner a budu uklízet stavební suť. Budu mít 4 dny volna, tak je oslavím prací
Už si kupuji hřejivou mast na bolavá záda. Dětem koupím malé kyblíčky a budou pomáhat. Cítí se pak hodně důležitě a všem vykládají jak mamince pomáhají. Jsou to moje sluníčka.
Nemůžeš šít doma? Pokud sis udělala dobré jméno, tak musíš být hodně šikovná. Za dobrou švadlenou budou lidi chodit. Já bych bez švadleny neměla v čem chodit (177 cm, 53 kilo). Do stávající práce pak můžeš chodit vypomáhat. Možná to je blbost, ale dobrých fachmanů je fakt málo a lidi si jejich práce váží.
Pepino, neboj, to dáš. Tvůj návrh o napracování hodin, atd, atd. Jinak se domnívám, nezlob se, a ber to jenom jako názor, pokud Tvůj chlap není schopen zabezpečit rodinu sám tak, abys pracovat nemusela, tak at do toho nekecá a at se chlapec snaží. Jsou to tvrdá slova, ale je mi líto… je to můj názor. Je to asi takhle. Bud pracují oba, a pak se o společné povinnosti dělí, anebo pracuje jen jeden a v tom případě, pokud on má pracovní povinnosti, děti jsou na Tobě. V každém případě, pokud s ním budeš hovořit na toto téma, velmi velmi citlivě a jak jeden z Vás zvýší hlas, diskuse končí. Nebo budeš mít problémy dva. Děti a tichou domácnost. Hodně štěstí. Tom
Pepino, myslím si, stejně jako Tom, že pokud doma nepřehazujete peníze lopatou, tak prostě musí pracovat oba. Možná si špatně myslím, ale tvému manželovi stávající stav vyhovuje a proč si přidávat starosti. Taky jsme s manželem řešili organizaci dětí ze školky a do školky, nákupy atd. Manžel by po návratu pracoval na směny - kolotoč. Taky jsme hodně diskutovali (někdy o oktávu výše), ale nakonec jsme zjistili, že to prostě udělat a zvládnout musíme. Manžel se prostě do práce vrátit chtěl a bylo na nás obou, jak to vyřešit. Nakonec jsme udělali harmonogram, za který by se nestydělo nejvyšší vojenské velitelství
Bohužel se už nevyplní a vše budu muset zvládnout sama. Jen manželovi klidně řekni, jak je to pro tebe důležité a taky, že se chceš vrátit mezi lidi.
Děti v sobotu pokřtili svoje hřiště. Dorazily i děti od sousedů, tak jsem měla doma veselo. Pár naražených nosů, odřené kolena a ruce, jinak pohoda. Za uši jsem je táhla v sedm večer domů a hned deratizace v koupelně. Pokud jsem jim nevymyla hlínu a písek i z uší, tak nesměly do obytné části. Jinak dřu na zahradě jak soumar. Bezva se u toho vyvztekám a večer jsem v klidu. Dneska jsem ale zase měla na mažela vztek. Celou cestu k našim Anička plakala, že ony můžou za to, že tatínek umřel. Prý ho moc zlobily, z toho onemocněl a odešel. Ani jim nedal pusu na rozloučenou a to je pro ně trest. Málem jsem se nabourala. Celou dobu jsem jim vysvětlovala, že to vůbec není pravda a ony jsou moc hodné. Nedala si to vysvětlit a pořád mluvila, že tatínek byl ten nejlepší a nejhodnější člověk a tatínek na světě a kvůli nim umřel. To jsou situace, které nezvládám a neudržím emoce na uzdě. Rozbrečím se jak želva. Pořád si kladu otázku, proč těm dětem tak moc ublížil. Jsou to nevinné bytosti s čistou dušičkou a srdíčkem a tak moc trpí.
RB drž se, to se vše vysvětlí. Jsou to děti. Ted tady moc nejsem, protože teoreticky mi jde poradit každému, ale prakticky momentálně moc nezvládám.
Držím Ti palce a pevně věřím, že Tvůj další příspěvek bude opět plný optimismu, tak, jak jsem na to u Radky zvyklý:-) Tom
Radko, zaplat pánbůh, stran psychiky, dneska jsem rozhodl ne půlit prášky, ale úplně je vynechat. Ale musím trochu víc máknout na tom, aby se členové rodiny více usmívali:-). Moje paní lítá s babičkou po vyšetřeních, abych moh pracovat, a nerad bych, aby jeden z nás s práškama skončil a druhý začal. Měj hezký den Radko. Tom
Tak jsem se opět vytočila. Dneska mi volali z kriminální policie a zahajují další sérii výslechů. Na výslech si zvou v prvním kole tchána. Teprve teď se dávám pomalu dohromady a začíná to znovu. Takže se v tom konečně začali hrabat a znovu stresují. Tchán se se smrtí svého syna konečně pomalu smiřuje a teď tohle. při představě, že to stále není uzavřeno jako sebevražda mě jímá hrůza. Tatínek po smrti, matinka ve vazební věznici. Vyhlídky úúúúúúúžasné.
Tome,
moc držím palce. Doufám, že se ti to podaří a pak si kup za úspěch něco, co ti udělá radost. Kdybys byl ženská, tak ti poradím vyplenění nejbližšího značkového obchodu ![]()
Radko, jediné, co mne napadlo, je pokusit se, vím, že takhle napsaný to zní blbě, ale vystoupit jakoby nad děj a pokusit se dívat se na to jako na pěkně blbej film. Je to jedna z mých obran. Když mám den blbec a dostanu poslední tafku, tak už jsem jakoby nad, a směju se sám sobě. Strašně jednoduché v momentě, kdy to radím, já vím. A nech působit čas. Již nyní píšeš v úplně jiném duchu než na začátku. Mooooc držím palce. Tom Btw Tvoji radu pak si něco hezkého kup… plně souhlasím, už se stalo, ale o tom, až bude nálada, možná to pobaví, jakej jsem magor
Tak se musím pochválit. Včera jsem si napustila na dno vanny horkou vodu a vydržela v ní 5 minut. Budu se snažit dobu prodlužovat a snad to půjde. Taky jsem dodělala pro děti záhonky - chtějí zahradničit. Koupila jsem jim v OBI to dětské zahradnické nářadí, tak se už těší. Mám už hotové malé políčko na brambory, jen se mi nějak nedostává času je zasadit. Dneska mi kolega dorazí zprovoznit sekačku a udělá mi v dřevníku nájezdy, abych s ní vůbec vyjela. Takže se to pomalu hýbe dopředu. Děti budu mít doma na 4 dny a k tomu ještě neteř. Díky tomu nebudu mít čas na hovadiny a na přemýšlení o blbostech. Manžel měl včera svátek, tak to večer zase na mě dolehlo. V neděli jsme měli mít výročí svatby, tak to budu muset nějak vydžet. Minimálně 2 x týdně chodím na hrob zapalovat svíčku a doma každý den. Paradoxně mě to uklidňuje. Sice nejsem věřící, ale vždycky na chvíli pobudu v kostele, cítím tam vnitřní klid. Atmosféra kostelů má fakt něco do sebe ![]()
posílám pozdrav z Uherského Brodu. Jdeš na to na všechno tak dobře, že nemám co poradit, takže Tě mohu pouze pochválit. Také mně pomáhá obojí. Jak kostely tak činnost.Přeji Ti, at Ti to vydrží. Krásný večer. Tom PS ty brambory je nejlépe sázet do teplé země, optimem je, když má půda 8 a více stupňů Celsia, už je čas:-).
Ahoj Pepino. Nejprve dovol, abych Ti popřál k Tvým narozeninám, ať se Ti splní, na co jen pomyslíš:-), hodně zdraví, lásky a pohody. Jinak k tomu vztahu, a to Ti určitě neřeknu nic nového. Matematicky vzato, jde o soužití dvou subjektů, diametrálně odlišných prožíváním a nastavením základních parametrů. Jinak řečeno, vnímáme jinak, reagujeme jinak, city prožíváme jinak, problémy řešíme jinak. A ve vztahu jsme dva. Když je parta kamarádů na dovolené a je lichý počet, například tři, při mimimální inteligenci se za celou dovolenou ani jednou nepohádají. Vztah je o dvou a na to musíš jinak. Je to dlouhodobá nikdy nekončící práce. Ke zlepšení dochází postupně a velmi pomalu. Zhoršení je z minuty na minutu. Já vím o čem mluvím. Dovolím si tvrdit, nějaké obláčky jsou vždy a všude, ale přesto, že můj partnerský vztah je skvělý. Ale je to tím, že už mám ve svém věku určité zkušenosti, vím to, co jsem ve třiceti nevěděl, jsem podstatně starší než moje partnerka, a ta je navíc velmi empatická a inteligentní. Dal jsem to až na podruhé. Takže neztrácej hlavu, nepodceňuj se, nauč se být v pohodě, i když zrovna oba necukrujete, a vždy, když k něčemu ve vztahu dojde, pokus se získat odpověd na základní otázku a ta je Proč se tak chová? Přeji Ti hodně trpělivosti a pevně věřím, že to nakonec půjde:-). Tom
Pepino souhlasím s Tomem. My jsme se s manželem taky někdy pohádali (já jsem to nazývala diskuzí), ale pak se vyjasnilo (tichá domácnost nám trvala taky pár dní). Pokud se nám na tom druhém něco nelíbilo, tak jsme si to v klidu řekli a pokud to bylo chování, tak jsme se rovnou druhého zeptali, proč se tak chová. Rovnou jsme si řekli, že nám chování druhého ubližuje a nelíbí se nám. Tak jsme se od sebe učili a rovněž se naučili docházet ke kompromisu a toleranci. Neříkám, že naše manželství bylo ukázkové
Taky se nám to oboum podařilo napodruhé. Ty sama musíš cítit, zda to má cenu a jestli si ještě schopna bojovat. Je to na rozhodnutí každého, zda chce pokračovat nebo to vzdát. Já jsem první manželství vzdala, protože jsem už neměla sílu a neviděla světlo na konci tunelu. To druhé bylo skvělé, ale holt dopadlo, jak dopadlo. Asi mi není souzeno být v partnerském životě šťastná, ale zase mi ten nahoře nadělil jinak. Dobrá práce, děti, super rodina a skvělý kolektiv v práci. Zase nemůžu chtít vše, protože každé neštěstí je pro nás poučení a posouvá nás dál. Vždycky říkám, že nemůžeme být dokonalí - jeden dokonalý je už nahoře a druhého by svět neunesl
Jen se kvůli tomu netrap. Vím, že to bolí a zamrzí, ale je jen na tobě, co si připustíš a kvůli čemu se budeš trápit. Nervy a zdraví máme jen jedno. Vím, o čem mluvím. Zkuste si skutečně v klidu sednout a vše si vyříkat - bez emocí (to radím já, které se přezdívá emocionální čertík). Řekni manželovi, že je to pro tebe důležité a musíte si určit oba svůj nový směr. Uvidíš, co se z toho vyvine. Fakt ti přeju, aby se vám to podařilo a aby ses cítila v pohodě a šťastná. Běžný každodenní život je boj a musíme se ho naučit drobnými krůčky zdolávat. Někdy to jde líp a někdy to jde hůř. Pokud by se nám vše v životě dařilo, tak by to byla nuda ![]()
PS: vše nejlepší k narozeninám a přeju ti kopec splněných přání ![]()
Pepino,
v tomhle případě minulost zamkni na klíček a dívej se dopředu. Nemá cenu se trápit nad věcmi, které se staly a stejně je už nemůžeš ovlivnit. Dívat se do minulosti má smysl pouze v případě, pokud se z ní chceš poučit a má tě pozitivně ovlivnit. Taky je fajn vědět, že máš kolem sebe lidi, se kterými si můžeš pokecat a říkat věci tak, jak je cítíš. My jsme s manželem vždy řešili problémy u dobrého jídla a vína. Kusem masa si otočíš kolem prstu každého chlapa - pokud není vegetarián ![]()
Píšu jen pár řádek. Nemám čas ani na kafe. Opět mám děti doma na celé 4 dny, což mě nabíjí. Doma mám jednu návštěvu za druhou, práce na zahradě atd. Od včerejška to na mě všechno znovu padlo. Bylo mi nějak divné, že jsem se s tím vyrovnala až moc dobře a brzo. Jenže ouha. Až teď to začíná doléhat v plné síle. Mám dojem, že až nyní jsem si naplno uvědomila, že se manžel fakt nevrátí. Není na služební cestě, není v lázních, neléčí se na psychině - prostě není. Sadomasochysticky se dívám na jeho fotky a bulím jak želva. Je to 6 týdnů a až nyní mi v plné síle chybí jeho objetí, přítomnost, pusa na dobré ráno a dobrou noc. Proto raději nepíšu, protože bych psala řádky plné smutku.
Alex, na předchozích stránkách jsem četla, že jsi z Ostravy (pokud se nemýlím). Já v Ostravě pracuji a bydlím 35 km od Ostravy. Pokud budeš mít čas a chuť, tak tě zvu na kafe ![]()
ahoj Radko /RB/, díky za pozvání že někdy se můžem sejít na kafčo, když jsi kousek od Ostravy, já jsem přímo z Ovy, bohužel teď není dobrá konstelace hvězd, tak to budem muset odložit na později ale budu to brát stále v potaz
, ale každopádně ráda tě poznám a klidně i na kafčo přijedu. Abych to vysvětlila, vlastně i mou blbou i nejapnou poznámku jestli jste všichni bez problémů a tudíž i nepíšete… Po nějaké době jsem najela na diskusi a tam nic, tak mi přišlo že jste všichni happy a free a to je vlastně dobře. Já mám teď období ne moc veselé, za prvé jsme s manželem tnuli do živého a on pochopil že příp. rozvod za daných stávajícíh podmínek myslím i vážně, žádné slova že mu na mě záleží se bohužel nekonaly, za druhé nám onemocněla dcera, bohužel ne jen nějakou virozou, ale vypadá to na něco vážnějšího-autoimunitního, a toho se osobně děsím. Stačí mi mé autoimunitní onemocnění Lupus a asi bych si i vyčítala že jsem ty geny předala dceři, to by měla peklo po celý zbytek života kdyby se tyto předpovědi potvrdili. Takže nás čeká x-návštěv a kontrol u specialistů, x-odběrů a konečný odběr kostní dřeně u 9 -leté dívenky, aby tam nějakou dědičnost vyloučili nebo ne. Já tuto představu jako matka hodně těžce nesu protože vím co to obnáší, vším jsem si musela projít i když v trošku pozdějším věku. Prostě psychicky ne moc dobré období, ale to má každý komu se snaží sáhnout na dítě… Najednou jdou partnerské rozepře stranou......
Kdyby se tady vyskytl někdo kdo má lupus a obtíže odpovídají tomu že to múže mít i dcera tak ať prosím napíše své zkušenosti a dojmy, budu moc ráda.
Mějte se všichni fajn,......
Ozývám se po delším čase. Nějak to na mě zase spadlo. Hrozně moc mi chybí přítomnost manžela. Chybí mi jeho doteky, objetí a milování. Prostě fyzický kontakt, který každý ženská potřebuje. Občas mě obejmou mí kolegové v práci, ale to prostě není ono. To fyzické sblížení a milostný kontakt je intimita, kterou pochopí právě jen ti dva, kterým je určena a kteří ji společně prožívají. Mi ty prožitky hrozně chybí. Cítím se jako odkopnutý pes z útulku, který čeká na pohlazení. Dneska jsem byla na hřbitově a vedla dlouhý monolog. Prostě ty emoce musely ven a cítila jsem dneska hrozně nutkavou potřebu si s ním popovídat. Střídají se ve mě chvíle, kdy mu začínám odpouštět, smiřovat se s realitou a potom bác.
Alex, určitě vše dobře dopadne. Děti vydrží víc, než si myslíme. Berou věci jinak a smíří se se vším lépe než my dospělí. Určitě napiš, jak to zvládáte. Jen se nám nějak vytratil Tom. Doufám, že je ok, protože to jeho vysazení léků mi nahání husí kůži. Manžel je taky vysadil a bum.
Pepino, jsem ráda, že je doma vše ok. Doufám, že to nejhorší už máte za sebou a čeká vás jen cesta dopředu. Zlé sny jsou jen zpětná vazba na naše emoce a pocity. Snaž se myslet pozitivně, očekávej od života jen to dobré a mozek se přizpůsobí. Pevně věřím, že zlé sny odejdou. Jen tě to teď nesmí sundat dolů a odklonit od správného směru. Uvař si čaj z meduňky a třezalky, mi to pomáhá. Pěstuji si vše na zahrádce, takže mám pravidelný přísun
Pokud to nebudeš zvládat, vyhledej odborníka, ale věřím, že to zmákneš na jedničku. Zvládla jsi horší věci, takže zlé sny tě přece nemůžou rozházet ![]()
Ahoj holky. Vidím, že bojujete, jak se dá. V diskusi v žádném případě nekončím, pouze jen tak pro zajímavost od soboty - auto zničené destičky a kotouče, plná sezona, vypadl mi totál notebook, neměl jsem zálohu, babička po nemocnicích, velká oslava kulatého jubilea kolegy v práci, to mne málem zabilo:-). Přirozeně, i tady na diskusi jsem zase ztratil heslo, takže za chvilku těch čtyřek u jména budu mít padesát:-) jak se přihlašuju pořád znova. Holky, držím Vám palce, jakmile se vylížu z nejhoršího, tak se zase do diskuse připojím. Stran těch prášků, úplná legrace to není, ale třeba proti přestání kouření naprostá sranda. Holky, držím Vám všem palce, budu si Vás všechny muset pořádně přečíst, vidím, že je toho hodně nového. Hezký večer v rámci možností Tom
Děkuji Ti moc Radko za podporu i když vím že ty sama máš probémů až na půdu a opravdu musíš být silná osobnost toto všechno řešit. Sama se v tom placatím jak můžu, protože když si představím čím si vším bude muset projít má 9-letá dcera, tak mě berou mory, nespočet odběru, imulogoie a odběr kostní dřeně jak už jsem psala. Je to pro mě hrozné, že jsem si tím vším /i odběru kousku ledviny na testování) prošla já a vím co to obnáší, to je něco jiného, ale ted se tomu má podrobovat můj drobek…No ale není vyhnutí, nějak to konečně řešit musíme příznaky mé dcery jsou víc než jednoznačné. Bohužel starší dceru (pro mě stále v 9 letech malou) se postupně snažím připravovat na to co bude muset podstoupit a co ne aby se zjistilo jaký má zdravotní ptoblém.Alibisticky ji říkám že když to půjde budu u ní. Bohužel 9-leté dítě to dost těžko chápe.
A teď perlička k zítřejšímu dni matek, můj manžel to pojal tak že je dva dny na horách a bude pokračovat ke své matce že ji musí předat kytičku. To že já jsem matka jeho holek mu je naprosto u pr..... Dostalal jsem od holek aspon vlastnoručně vyrobené přáníčka a ty musím říct že mě dojaly k slzám, pochopila jsem z nich že maminku mají stále rády.jely jsme mojí mamce předat kytičku tq byla nadšená. ač mi manžel podsunuje naprosto jiné vysvětlení, že jsem k ničemu a holky v životě neuvidím, jejich reakce a přáníčka a plány co a jak bude do budoucna se s tím že jsem nemožná naprosto neztotožňojí..
Melu páté přes deváté asi to nedává smysl, ale holky spí tak já se snažím své pocity naťukat do PC. POPRAVDĚ PŘEJI VŠEM TEN ZÍTREJŠÍ DEN MATEK CO NEJKRÁSNĚJI PROŽITÝ.......
Vzkaz pro Toma - já jsem s těch svých s prominutím zasraných léků typu Tiadipral, Prothazin a pod vše vysadila a zatím to jde.Nechi sefarmakologně oblbovat, já potřebuju fungovat jako matka dvou malých holek
zdravim všechny jsem tu nová a podle příspěvků co jsem tu četla sem usoudila že mám problém????? nevim jak vyzrát nad těmito stavech nechci brát žádný léky nic ale už to nezvládám bojim se a nevim čeho, nespim moje vysvobození byla práce ale už tam mi začínají ty stavy uzkosti snažim se na to nemyslet ale nějak mi to nejde vždycky to příjde když se setmý je to takový spouštěč divných myšlenek nevim jak dál doufám že bude líp… ![]()
Ahoj holky, zdraví Vás a krásnou půlnoc přeje Tom. Poslední dobou jsem tady byl marginálně, opravdu se na mne všechno sesypalo. Nicméně už je opět dobře. A druhý měsíc bez prášků. Vidím, že diskuse krapet vázne, což může být dobře, je Vám lépe. Snad, teda doufám. No nicméně jsou tady i nové tváře. Plampi,stavama úzkosti jsem si prošel. Vidím, že jsi na začátku, naprosto stejný průběh. Dám Ti fakt dobrou radu. Jsou prášky a prášky. Žádný Neuroly, bzd, nic takového. Ale urychleně, podotýkám urychleně zajdi k odborníkovi. Není na tom nic špatného. Vůbec nechod k praktickému lékaři, najdi si na netu psychouše, zajdi za ním a důkladně mu popiš ty stavy úzkosti a divný myšlenky. A hned na druhým místě musíš analyzovat, proč ses do těchto stavů dostala. Jak Ti správně raděj holky, psycholog. Ale toto je něco jako u angíny čepy na mandlích. Musí se s tím něco dělat. A neboj, vystřídal jsem troje prášky, byl jsem dost v prdeli a po cca půlroce vedu naprosto skvělý plnohodnotný život. Držím pěsti Tom
ahoj tome děkuji za radu budu muset stim začít něco dělat........ jenže se toho taky na druhou stránku moc bojim sem vytální daruju krev sem uplně zdravej člověk a najednou tohle někdy si příjdu jestly si to náhodou nesugeruju alle přichází to samo a hlavně jen večer když se prostě setmí........když mám jít do práce na noční tak se bojim nechápu práce bylo to jediný místo kde sem na nic nemyslela a bylo hej a ted mě to polapuje i tam zkusim toho psichyatra chci být jako dřív ![]()
Jasně, dobré rozhodnutí. Víš, jak píšeš o tom zdravej člověk, zdravej člověk jsi i tedka. Fyzická kondice a vitalita s tím vůbec nesouvisí. Sport pro mne znamená hodně a u praktického lékaře jsem byl naposled někdy v minulým století. Přesto, stalo se. Tyto problémy vznikají u citlivějších lidí jako obranná reakce organismu na vnější podněty. Holky měly pravdu v tom, že možná budeš muset trochu přibrzdit, nebo třeba víc spát, nebo přestat si určité věci moc brát, já nevím. V tom Ti pomůže ten psycholog. Ale ten psychiatr, pokud to bude odborník, tak už pár lidí s těmito problémy viděl a dokáže ten návrat do normálu urychlit. Držím Ti palce. Tom
Ahoj Pepino, tak tohle mne fakt dost mrzí. Víš, a nejhorší je to, že Plampi jsem schopnej, podle mne něco konstruktivního poradit, ale ty vztahové otázky, to je prostě mazec. Podle mne, pokud chlap takto odejde a druhej den se vrátí, tak je to prostě jenom demonstračka z jeho strany. Asi bych tohle nebral vážně. Už vůbec bych si rozmyslel deklarovat doma, že jsem si našel nějakou kamarádku. Je to sobecké a je to velmi riskantní. Taky by sis Ty mohla najít nějakého kamaráda, ne
Nebooooooooooj bude zase dobře, ale asi spolu budete muset víc komunikovat. Taky držím palce. Tom
tome to je právě na tom to nejzajmavější nikdy sem nebyla přecitlivělá všichni mi říkaly že jsem strašně silnej člověk ale koukám že zdání klame , toho psychiatra vyhledám chci fungovat na 100% mockrát děkuju mám otevřený oči a vim že v tom nejsem sama budu bojovat..
Mám pocit, že jsem to zjistil. Dlouhodobej trvalej stres, všechno musím dělat naplno, velká hypotéka, atd. Začala blbnout zdravotně moje máma, atd, atd. A já to všechno dával a překrejval to celkem nezdravou životosprávou. No a když jsem se jako bývalý cyklista podotýkám opravdu bývalý dostal na šedesát cigaret, tak jsem doma pronesl větu, miláčku, od zítřka nekouřím. Odpověd byla ano, jistě. No a první měsíc nekouření pohoda, pak jsem se začal klepat, a pak jsem se totálně složil. T.
já nekouřim přesně 8 dní zatim to jde...... ty pocity méněcenosti ale neopadavaj. ráda jsem se i napila stim jsem taky sekla… sportu jakože moc neholduju jen se psem procházky atd… myslim si že sem si dotáhla něco s děctví nebylo tak super jaký by mělo nejspíš být.....přemejšlim čim byl u mě ten spouštěč ale je toho tolik že ani nevím. Jen vím že před 3 roky jsem měla to samí ale zmizelo to hodila sem to za hlavu proč to ale nejde ted zítra mě čeká noční a bojim se že to opět nezvládnu
Krapet jsem to zestručnil. Samozřejmě, že jsem k tomu nekouření přestal i pít. Jedno jsem se už v životě naučil. Jakákoliv agresívní změna, kterou uděláš, v životě, není dobrá. Kdybych třeba v době nekouření věděl to, co vím ted, patrně bych se až uplně na dno nedostal. Jo, a když už jsme u toho, nezačala jsi náhodou brát ten zázrak Champix? Ten jsem si totiž sehnal, když jsem přestával, asi osm dní jsem ho bral a myslím si dodnes, že sehrál jako psychoprášek svoji negativní roli. /já ho navíc sehnal od kamarádky, ne od doktora/. Možná se ještě k něčemu dobereme. To kouření nekouření určitě i bez Champixu hraje svoji roli. Nikotin totiž stimuluje dopamin, což je přesně ten neurotransmiter, který u úzkostí hraje svoji roli. Co se týče té noční, velmi těžko poradit, ale psala jsi, že jsi považována za silnou. Pokus se nastavit si do hlavy nějaký pozitivní program, něco na co se budeš těšit a pokus se nepřipouštět si, že něco nezvládneš. To je strašně těžké, odborník nutný, tady při minimu informací moc neporadím. Dobrou životosprávu, vynech depresanty, nebo omez, to je hlavně alkohol a kafe. Stran nekouření, nějaká náhražka pro případ potřeby, třeba žvýkačky Nicorette. Vybav se berličkama. Držím palce Tom
Champix nepoužívám ani popravdě nevím co to je
přestala jsem sama ze svý vlastní uvahy..... jsem člověk taký že když si něco dám do hlavy tak jdu po tom.. ale někdy je toho tolik že ani nevím kam dřív ano je pravda že sem přestala pít i s toho důvodu jak sem se chovala byla jsem zla všechno mi bylo jedno ale potom druhý den byl pro mě noční můra, mám přítele který je na mě strašně hodný ale nechápe mě co semnou je atd… kafe piju rozpustný......... a jestly se můžu zeptat po tom měsíci nekouření co si psal že si odpad to bylo z důvodu stresů??? a chuti si zapálit??? a mám šílený výkyvy nálad sm v poho a najednou vyjedu myslela sem že jsem prostě a jen cholerik ale nevim .....je toho moc hlavně sem citlivka tohle všechno co píšu nemá moc hlavu ani patu ale je to tak ..... doporučení nezačít kouřit že???? a ty si začal??? já vim jsem otravná ale moc mi tohle pomáhá
Víš, to bylo tak. To tzv odvykání má dvě fáze. Fáze akutního abstáku, kdy toužíš po té cigaretě. To za měsíc utlumíš. Ale pak, nastane ta zásadní fáze,
naučit ten mozek normálně reagovat i bez nikotinu. A když překrýváš dlouhodobě stresy, tak to všechno vyplave na povrch. A to už nedáš. Nekouřím už rok, ale mám inteligentní nikotinové náhražky. Nejlepší nikotinovou náhražkou je můj veliký skvělý pes. Ale mám i jiné. Citlivka. To jsem si myslel. Lidi, kteří mají vyšší schopnost soucítění s druhými, vidí více toho negativního, než lidé kteří jsou řekněme sobečtí. Díky čemuž právě můžeš inklinovat k depresím, úzkosti atd, atd. Ale nic si z toho nedělej. Zase umíš líp prožít radost. Hlavu a patu to naopak má, co píšeš. Jsi emotivně rozkolísaná. Ted jde hlavně o to, aby to nepřekročilo tu hranici. Proto jsem vlastně v této diskusi. Upozornit na to, že je třeba to řešit. U mně to pokračovalo tak, že za další dva měsíce jsem zhubnul šestnáct kilo, neměl jsem energii na sport, na nic, a takdále. Takže, základ, někoho navštívit, a domnívám se, tahle diskuse Ti pomůže. Je tady spousta dobrejch holek. Taky tady poslední dobou moc nebyly. Nicméně, je asi dobrý, na to na všechno nebýt sám. V momentě, kdy se tahle diskuse zase rozjede, je možno se tady opravdu hodně dozvědět. Z odborného hlediska tady hodně napsala dívka pod předzdívkou Lucrezia. Možná by stálo za to si její příspěvky přečíst. Zatím se měj. Tom
Ahoj Pepino. S děvčaty v kontaktu nejsem, ted jsem byl víceméně pracovně tak měsic mimo, nicméně jednu dobrou zprávu mám. Sens mi napsala, dává se dohromady, je na velmi dobré cestě se z těch problémů, které měla, dostat. S tím setkáním bych to ještě nechal otevřené, i když v červnu to patrně nebude,
mimo jiné i proto, že budu dost pracovně v cizině, což ale neznamená, že byste se nemohli sejít beze mne. Tak jsem to nemyslel. Jde tady spíše o to, zda jsme parta, byt parta svého druhu, anebo ne. Já osobně, když tady někoho déle nevidím, tak pevně věřím, že je z nejhoršího venku a že je to tak dobře. Ale… pokud jsme parta svého druhu, tak to setkání určitě dopadne. Tom
jj máš pravdu tedkon momentálně se snažím změnit svůj život také mám velkýho krásnýho pejska který mě uklidnuje už pohledem… chci začít sportovat ale mám problém že k vůli mýmu přítely jsem stratilo kamarády takže muj život je každý den to samí a to chci právě změnit snad mi to stěma stavama i pomůže........... nevim proč ale bojim se vyhledat psichologa nemám ráda dr. nic takovýho ........myslíš že se to zvládnout sám bez pomoci četla jsem tu že to jde i s bylinkama...... bojim se rozhodnout jinak děkuju moc za rady ![]()
Vůbec Tě nepotěším. Rozhodnutí je na Tobě. Nicméně, názor Ti řeknu. Nevím, jak moc vážné Tvé problémy jsou a nebudu vylučovat tu možnost, že se to srovná samo. Nemám dost informací. Nicméně, kdybys měla zlomenou ruku, půjdeš k doktorovi. Toto je dost podobný případ. Já bych volil odborníka. Prostě proto, protože, nejprve jsem se stejně jako Ty tomu bránil a pak nebylo zbytí. Tom
PS ale znova opakuji, mám pouze Ty informace, které jsi mi dala. Neznám Tě jako člověka. Je to bohužel Tvoje rozhodnutí. Může to odejít úplně klidně samo, tak, jak to přišlo. Ale taky nemusí.
Dobrý večer všem. Takže se hlásím po delší odmlce. Bohužel mám dost blbé období, takže se nějak ze všeho snažím vylízat. Budu to možná psát chaoticky, ale myšlenky si nevybírají. Dřu jako mezek. V práci 12-14 hodin, pak dřina doma. Do toho mi kolegovi minulý týden zavraždili partnerku. Volala mi v pátek kriminálka, že mu musím zajistit alibi. Takže jsem strávila 8 hodin na kriminálce, dorazila domů o půlnoci. Kolegu jsem vysekala z obvinění, ale zjistila hrůzné věci. On a jeho přítelkyně jeli v drogách, on je navíc prodával a vše služebním autem a kšefty domlouval služebním telefonem. Drogy jsme našli přímo v autě a jeho test byl pozitivní. Fakt mě obmylo. Navíc byl můj kamarád a tohle. GPRS v autě je celkem fajn věc, ale někdy škodí.Bohužel v pátek byl tak mimo, že si toho moc nepamatoval. Pak přišel do práce a lhal mi do očí a sprostě vše popřel. Tak jsem mu tu osmihodinovou šichtu připomněla a všechno, čeho jsem byla svědkem. Nezbylo mi nic jiného než se s ním pracovně rozejít. Lidsky se mu snažím pomáhat, ale hrozně mě to jeho lhaní zklamalo. Do toho opět kriminálka ohledně manžela, že uzavřeli případ a musím dorazit pro vyrozumění. Tak jsem si ho převzala ve čtvrtek. Idiot ho hned v autě začala číst. Byl tam přepis všech výpovědí včetně mého tchána. Jeho výpověď mě srazila na kolena, protože mezi řádky mi vyčítal smrt syna. Na parkovišti jsem se složila a po 5-ti minutách jela na jednání. Už je mi jasné, že se mnou jeho rodina už měsíc nemluví, nestaví se, nevolají a úplně mě a děti vyškrtli ze svého života. Pak opět telefon, že si ještě musím dojet pro zabavené věci, tedy dopis na rozloučenou a nůž. Řekla jsem mu, že to nechci, ale prý mi to musí předat. Tak tohle mě dorazilo. Nevím, jak seberu odvahu si to všechno převzít. Pak mi šéf oznámí, že se rozhodl prodat firmu a nový majitel si top management nenechá. Zatím je vše v jednání, ale hrozí mi, že příjdu o bezva práci. Takže ještě budu řešit existenční otázky. Kdo zaměstná vdovu s 2 dětma. Fakt bezva vyhlídky. No a poslední kapka. Po dědině se nesou drby, že jsem měla milence, proto manžel spáchal sebevraždu a měli by mě ukamenovat. Děti mám u rodičů a tahám se za chlapama (jezdím pozdě z práce, ale podle místních drben jsem u chlapů). Takže se na mě dívají, jak na největší bestii. Stále odolávám alkoholu, protože tohle fakt není řešení. Tak jsem ty emoce musela dostat ven. V pátek jsem si vzala dovolenou a se strejdou pořezala dřevo, naštípala a vše je ve sklepě. Úžasný relax. Každý bukový špalek jedna drbna a na jeden sek
Dneska měla starší dcera besídku. Zase jsem si vzpoměla na manžela, protože všechny děti tam měli oba rodiče, jen dcera pouze maminku. Musela jsem na chvíli odejít a vybrečet se. Prostě si uvědomuji o jako úžasné věci manžel přišel. No a pak jsem chytla skvělou notářku. Tak sprostou a arogantní ženskou jsem už fakt dlouho nepotkala. Ještě jednou se mnou tak bude mluvit (nejen se mnou, stačilo mi, jak se chovala k pozůstalým přede mnou), tak od ní hned letím na okresní soud a trvám na výměně notáře. Prostě si to musím vyžrat až do konce. Pořád si říkám, že jestli pykám za hříchy minulých životů, tak jsem fakt musela být pěkná bestie.
Pepino, hrozně ráda bych ti něco poradila, ale nevím co. Někde máte zakopaného psa, ale asi nevíte kde. Všichni radí komunikovat, ale sama vím, že to někdy nejde. S prvním manželem jsem se rozvedla, protože prostě komunikovat už nešlo. Hral automaty a dělal dluhy. Všechno jsme si vždycky vyříkali, nasliboval a pak vše do starých kolejí. Z jeho strany nebyla snaha a ustupovat jsem mu stále nechtěla. Rozhodla jsem se, že jednou musím říct dost a bouchnout pěstí do stolu. Měl pocit, že mě vždycky ukecá, odpustím mu a pak rychle na sliby zapoměl. Takhle už to dál nešlo a nakonec jsem vyklidila pole - láska šla stranou a nastoupil zdravý selský rozum. Sama musíš vědět, zda to má ještě smysl a jestli chceš i nadále do svého manželství investovat svůj čas, energii, někdy i slzy a doufám i štěstí. Sama vím, že děti mají citlivý radar na vše, co se děje mezi rodiči a doma. Mysli i na ně.Možná ti ony dají odpověď a nebudou ani potřebovat slova.
Tome, gratuluji k období bez prášků. Máš stejně hodně práce jako já, tak dokážu pochopit časový deficit
Někdy se ale ptám, jestli to honění stojí za to. Je fajn mít peníze, ale dala bych všechny ty úspory, nemovitosti a pozemky za poslední hodinu s manželem. Abych mu řekla vše, co jsem ten poslední večer nestihla a hlavně, že ho moc miluju a že ho moc potřebujeme. Holt se to nestalo a musím se s tím naučit žít. Člověk si až pozdě řekne, že měl tohle nebo toto dělat jinak. Hlavně se jinak chovat, lépe volit slova, neřešit blbiny a užívat každé minuty s dětmi a partnerem. Jenže budoucnost nevidíme a je na nás, zda se z minulosti poučíme.
Ahoj Radko, nemám prostě slov, to se mi nestává často, i přes to škobrtnuní s depresí si myslím, že jsem silnej, ale dovol, abych se před Tebou hluboce poklonil a řek Ti, že jseš opravdu jednička. Tohle všechno zvládat a s nadhledem, a ten máš, neuzavřela ses do sebe, Radko, asi to nebude ještě nějaký čas jednoduché, ale jestli ještě chvilku vydržíš, tak to prostě dáš. A máš v životě jasno. Jak píšeš o tom honění v práci, jednu věc bych Ti strašně strašně moc přál. Abys měla opravdu hodně hodně náročné práce. Ale všechny ostatní problémy, o kterých jsi tady psala, aby zmizely mávnutím kouzelného proutku. S tím užíváním si každé volné chvíle s rodinou a dětmi máš pravdu. Ale je potřeba také vzít v úvahu, jakou roli v rodině zastáváš. A z toho ze všeho, cos napsala, jasně vyplývá, jakou roli v rodině máš Ty. Nelze v dnešní době excelentně zabezpečit rodinu a být excelentní rodič. Dělalas to a děláš dobře. Nad vším přemýšlíš a děláš to opravdu dobře. Líp to nejde. At Ti vydrží síly, ono se to zlomí, už si neumím představit, co hnusného by Tě ještě mohlo potkat:-). Rád jsem si Tě přečet Radko. Drž se. Tom
Ahoj v 18 letecj sjem se pokusila o sebevrazdu a byla jsem zavisla na alkoholu postoupila jsem trimesicni lecbu a detoxikaci..Nyni je mi 25let po 7 mesicich jsme nastopila do prace ctryri mesice jiz prwcuji, po meici se zacli u me objevovat boletsi zad, bolesti zaludku, najednou sem byla vic a vic unavena, pretsala me bavit prace doma, deti, ktere mam jen oi vykendu nezvladam..nemuzu vstat s postele, nic me nebavi, bojim se ze si ublizim aniz bych chtela..Ale mam pocit ze uz to vzdavam dostala jsem Eliceu 20mg po mesici bez efektu nyni jsem na neschopence a misto toho abych si odpocinula prestalo me bavit vsechno nejlepe mi je v posteli, to ze mam vstat, treba jen na Wc je pro me velky problem, nechut k jidlu, nyni beru 14 dni Olwexya 75mg..jsrem opravdu na dne..Jsem na to sama..Pritel me srazi na dno, nechape co to semnou je..JA uz vazne nemuzu..mate stim nekdo skusenosti??
Ahoj děvče. Jsi tady správně. Všichni co jsou tady to zažili. I já, přibližně před rokem, zdravej silnej chlap jsem měl fakt problém, přesně, jak píšeš, byl problém si i v noci dojít na záchod. Je, resp. byla tady spousta děvčat, které Ti mohou poradit. Já to hrozně zjednoduším. Jsi pravděpodobně ve stadiu akutní deprese. Začni asi tím, že příteli vysvětlíš, že si své stavy nevymýšlíš. Stejně, jako když si zlomíš nohu, těžko poběžíš, tak v tomto stavu těžko něco změníš. Není to o snaze být veselý. Je to o tom, se za pomoci odborníka uzdravit. O prášcích, o kterých píšeš nic nevím bral jsem jiné. V tom Ti nepomohu. Mám pro Tebe pouze dobré slovo a dobrou zprávu. Ač se Ti zdá ted situace beznadějná, časem se to zlepší až úplně narovná do normálu. Vím o čem točím, mám to snad za sebou. Pokus se tady komunikovat, nezůstávej s tím sama, pokus se vysvětlit příteli, že ted bude muset mít trošku trpělivost, stran prášků, oni nezabíraj ze dne na den, musíš mít ty správné a i ty správné nabíhají tak dva tři týdny, ale pak se to začne zlepšovat. Hodně štěstí a drž se, nakonec to dáš, uvidíš. Tom
Ahoj Pepina29 prave ze smim pritelem to nejde:-( rekl mi ze se semnou rozchazi..Jsem totalne na dne..Nemam nikoho komu se sverit jelikoz nikdo to nechape..
Ahoj Milčo. Jen krátce, tedka odpoledne. Chlap, kterej Tě opustí, když se objeví první problémy, nestojí naprosto za nic. Je jasné, že Tě to mrzí, žes ho patrně měla ráda, ale to, že se projevil hned, ne až třeba po deseti letech je pro Tebe velká investice do budoucna. V tom smyslu, že až se vylížeš, tak si najdeš lepšího. Když Ti bude smutno, tak piš sem, čas od času sem juknu, a já myslím, že i holky, který tady na jaře byli se přidaj. Sama v žádném případě nebudeš, budeš mít virtuální kamarády. Tom
Ahojky vsichni moc vam dekuji za podporu, ale vcera jsem udelala silenou blbost:-(( Opila jsem se a sedla sjem za volant stim ze chci umrit:-(( jenze mi prestalo jet auto a chytla policie nadychala jsem 1,68promile:-(( nikdy jsem tohle neudelala abych sedla za volant opila ale uz jsme neak nemóhla..na policii sem se porezala na zapesti, jak jsem videla valit krev bylo my hned lepe…Pritel se asi nakonec slitoval ale prijede v sobotu a v Utery me veze Do NEmocnice na 6tydnu..Nevim jestly delam dobre, Udelala jsem hroznou chybu, ale i presto se mi enchce zit..Nenavidim svuj zivot nenavidim sebe..NEmuzu uklizet nejsem schopna niceho:-(( bozzeee:-(( nemam o tom skym mluvit jelikoz jsem se k Pritely odstehovala 400km od sveho bydliste a moc lidi tu jeste neznam..a kdyz uz mam skym si povypravet tak zase me ten clovek nechape:-(( boze ja sjem idiot, nechce se mi do zadne nemocnice jelikoz nemam chut z nikym mluvit je mi hrozne cim dal hur..Dekuju vsem za podporu:-((..Ale ver te ze bych uz moc chtela aby me bylo lepe:-((
Milco, vydrz to. To co se stalo se prostě stalo. Neni duležité, co bylo, ale je důležité, co bude. Byl tady nějakej zkrat, tak dobrý. Nikdo není nepopsaný list papíru. Nemám ani jediný argument, abych Tě přesvědčil, že bude líp. Já to prostě vím. Nikdy nic nevzdávej. Život sis nedala. Tohle je to dno, od kterého se odrazíš a budeš už jenom stoupat. Moc Ti držím palce. Napiš. Napiš jak zvládáš. Nejsi lidem jedno. Jsi důležitá už tím, že jseš. Držím palce. Napiš. Bojuj kurva. Dáš to. Tom
Ahoj Tome, dekuji..budu se ozyvat dodavate mi sílu dekuju…Dnes jsem celou noc nespala jak mi bylo hrozne..
© 2026 Vitalion.cz, Napište nám | Podmínky užití | Poučení OOU | Reklama | Cookies (seznam) | Mapa webu
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328.
