A řešíš to nějak? Není pro tebe lepší být sám, než s takovou ženopu, co tě ponižuje? Nebyl ses někde poradit v manželské poradně, u psychologa???
Deprese a jak ji zvládat
Ahojky,
teda Pepo, tohle bych dlouho nevydžela a hlavně s mojí náturou před depkou bys si to nenechala líbit. To se k tobě chovala před depkama taky tak hnusně, nebo až když jsi do toho spadl? Sice to pro ní musí být taky těžké, lae dělat až tohle, to už mi nepřipadá normální, to už je týrání.
Lucrecie, já si na manžela stěžovat nemůžu, fakt mi hodně pomáhá, u nás jsem ta mrcha spíš já. Přijde mi, že už máme všechno za sebou, on žije pořád v tom, že to nějask překonáme a bude to jako dřív, ale když mi bylo nejhůř, tak u mě seděl, držel mě za ruku a trpěl se mnou, tak třeba to fakt bude jako dřív, kdo ví, co se týče dětí a všeho okolo, tak fungujeme oba, ale my dva spolu už dost dlouho ne, jen on o tom nějak neví, je to na dlouho, ale pomohl mi hodně a za to jsem mu moc vděčná, je opravdu moc hodnej.
Lidičky držte se.
Jo Pepo a deset let vydržet tohle a horší cos popisoval, to jsi vlastně fakt moc dobrej, žes to dávno nevzdal.
Ahojky,
Tak tohle nemá řešení nejen z tvého pohledu, ale obdivuji tě, že ti to za to stojí i za tuhle cenu, s dětma by ses mohl vídat i bez tohohle. Paní by potřebovala dost seříznout hřebínek, ale tohle je mezi váma. Fakt držím palce a přeji co nejpříjemnější soužití.
Jinak jsem se vrátila z procházky s Citunkou, je tady moc krásně, po dlouhé době svítí sluníčko, tak se nedalo nejít aspoň na chvilku.
Hodně sluníčka všem, pa pa
Přesně jak píše Lucrezia. V momentě, kdy potřebujete nejvíc cítit lásku a oporu, se manžel odtahuje, nechce nic slyšet. Co bych teď potřebovala? aby mi pořád opakoval, že to bude dobré, přinesl třeba nějaký film, řekl, že si skočíme do cukrárny na čaj, že nemusím mít starost o kluky… Ale to je asi sci-fi. Manžel je trochu introvert, asi po něm chci něco, co neumí. Já spím s klukama v pokojíčku, bojím se už manželovi vstoupit do cesty. Nedávno mi jeden terapeut říkal, že podstatou je, aby se lidi bavili o pocitech, že pak takový vztah ustojí vše. Měl pravdu. te´d mi máma říkala, že jí manžel říkal, že chápe, že je to pro mě těžké, že si asi ani neumí představit čím procházím, ale taky zároveň naznačoval, že si moje tchyně myslí, že se za depresi schovávám…Jo, to je pro ty, co to nezažili docela typické. Vůbec neví o čem mluví. Četla jsem pěknou knihuM. Scott Peck „Nevyšlapanou cestou“. Mimojiné v ní píše…láska je vždy o činech. A tím činem může být povídání, vycházka, vlastně všechno, z čeho ten druhý cítí zájem. Nechci však manžela jenom kritizovat, nevím, jak bych se zachovala já, kdyby to bylo obráceně. Snaží se a myslí si, že dělá maximum. Protože si asi neumí představit, jak strašnými stavy procházím. A to je možná dobře.
Pepo, proto jsme tu, abychom se vzájemně podpořili. Sdílená bolest je přece jen snesitelnější. My víme, co tahle bolest obnáší a musíme si dodávat odvahy. Tohle přece jednou musí skončit!!! Jsou tu tací co tím prošli a přestože nejsou úplně OK, je to pro ně žitelné. Mě by tento stav zatím stačil. je mi líto, že Tě partnerka takto podráží. Já kritizuji manžela, že se málo snaží, ale rozhodně nemůžu říct, že by mě podrážel. Držím Ti palce!!!
@Lupita1
Máš pravdu v tom, že netušíme, jak bychom reagovali my na jejich místě. Na druhou stranu…asi jako ženy máme trochu více empatie a pud starostlivosti přirozeně. Myslím, že by ve mně vymizel, jen kdyby toho muž zneužíval, nebo by byl důvod mu nevěřit (že by třeba mohl jen to co chce a je pro něj příjemné apod.)
Ale když si člověk ubližuje, je to alarmující, nepochopitelné a děsivé.
Nemyslím, Lupi, že by bylo dobré se mu vyhýbat.
Já jsem se takto s dětmi zavírala do pokoje, když byly malé, a to jsem ještě neměla psychické problémy (ne oficialně). Myslím, že to jen přispělo k odcizení. Na začátku nemopci jsme se pak spíše sblížili, trochu se o mě bál, pak ho to přestalo bavit a mlu í nyní spíše o tom, že on má taky své potřeby, tak ho svými nezatěžuji. máš komu tohle říct, jak se cítíš a co prožíváš? myslím, že je moc důležité nezůstávat s tím sama…
Ahoj uzmetonebavi,
to tady nebaví nikoho, akorát si někteří z okolí myslí, že se v tom mácháme s oblibou. Tady se z toho člověk aspoň může vypsat a sem tam ho někdo podpoří. každé stéblo je v tomto stavu dobré. No, co naděláme…
A jak Ti to začalo, jestli se můžu zeptat? - moji historii máš výše:-( Jo máš pravdu, mě taky pomáhá to čtení,. když už je nejhůře, člověk vidí, že ostatní taky bojují, tak musí bojovat taky. Ŕíkají, že se to dá vyhrát - já mám v okolí dva takové případy. Moje teta se před 20 lety úplně sesypala - byla v PL- deprese s halucinacema, do roka se z toho jakž takž dostala, pak ještě chvilku to trvalo, a od té doby je v pohodě, jen listopad je pro ni trochu horší a občas ji pobolívá hlava. Kamarádce se stalo něco podobného, co mě, spadla do lehkých depresí a vyhrabala se z toho taky za rok…
Ahoj je mi 30 let Honza mám dvě děti a hodnou manzelku trpím depresemi us 5 let na 1rok to přestalo ale pak se. To vrátilo mám strach ze umru začne se mi špatně dýchat a dostanu strach začnou mi Brnem ruce tlak do hlavu a pak to us je katastrofa nejhorší je. To ze nikam nemohu sám kdosi jdu do večerní tak richle utikam domu protože mám strach a bojím se manželka je proste moji první koho vihledavam kdosi jedu autem a jsou zacpi tak to začne a já mám strach astrach co bude směnou a ti co jedou semnou bojím se jist ze se udusil stáhne se mi krk a je to v pr. doktor mi napsal rivotryl kdosi mne to chutné tak beru 2 na jednou a pak dycham do sáčku nes se sklidnim tet žiji v Anglii a us mi docházejí praski a já nevím co budu dělat bil jsem u doktora a napsal mi diazepan a ten mi nepomáhá porat té mi prosím jak to zvládnout bez prášku můj mail pavelka6@seznam.cz předem dekuji
Jansivaku, i když jsi v Anglii běž k doktorovi, myslím si, že Tobě by léky mohly pomoct, možná antidepresiva více než rivotrily. Dnešní doba je pekelně náročná na nervy, kór v Anglii. Potřebuješ nervy zklidnit. Jinak cvičení (jóga, plavání),zkus terapii světlem, to jen co mě tak napadá.
Ahojky,
tak jsem pár dnů nebyla ani schopná sem napsat, od neděle jsem zase nějak úplně na nic, v neděli jsem to asi zase přehnala s prací, umyla jsem všechna okna, zadělala čtyři těsta na cukroví, uvařila oběd a i teplou večeři a večer padla jako shnilá hruška, ale s dobrým pocitem, že jsem toho tolik zvládla.
No ale od pondělka jsem neudělala vůbec nic, krom včerejšího guláše, no zase sešup jak blázen, ty kroužky dětí mě časově fakt úplně odrovnávaj, jsem ráda že tam chodí, že je to baví, ale to okolo je pro mě šílenost.
Taky jsem dneska byla na kontrole a už pár dní mi bylo jasný, že nezvládnu jít do práce, taky že jo, ale byla jsem překvapená opět reakcí mé psychoušky, jen jsem tam vlezla, už mi vyplňovala recept, pak se tedy alespoň zeptala, jak to se mnou vypadá, ale to je všechno, tak snad to opravdu jen potřebuje čas a že mám přijít zase za měsíc a být ještě doma, aby se to stabilizovalo a já se zase nesesypala. Tak mi ještě zbývá to zítra zvládnout nějak vysvětlit šéfovi v práci, chystám se, že mu to řeknu na rovinu, že mám AD a potřebují ještě chvilku času, aby mohla pořádně zabrat. Jsem fakt zvědavá, na jeho reakci, tak mi zítra držte palce.
Jinak jaksiváku, jestli si to jen trošku můžeš dovolit, jdi k dr i v Anglii, jestli je ti po lécích lépe, tak se snaž je nevysadit, ten sešup bych nikomu nepřála, co u mě nastal po vysazení takhle brzy.
Lidičky držte se, nic jiného nám nezbývá!!!
Ahojky,
to o té antikoncepci jsem ještě neslyšela, že by mohla rozjet depresi.
Já už si někdy připadám, že si to dělám sama, že málo bojuju a málo se snažím, ale nějak už fakt nemůžu, nejvíc teď bojuju s celejma vánocema, pořád ve mě vyhrává pocit, že je to stejně všechno zbytečný, ty se měsíc honíš a snažíš, stejně se to všechno sežere a výzdoba se po měsíci dvou zase uklidí a to je zase práce jen a jen pro mě, ale na druhou stranu o to děti nechci připravit, vánoce jsou přeci hlavně pro ně, už aby byly celé Vánoce za náma a blížilo se jaro a sluníčko, tenhle podzim mě fakt dodělal, pryč s ním, huš huš
A moc díky za podporu, čtu a hledám tu něco skoro každej den, když víš, že je nás na tom takhle špatně víc, pomáhá to, i když to nikomu nepřeju
Ahojky,
ne ne, jezdím na Železniční polikliniku, jo vím to, že když to přeženu, že je mi takhle, ale nesnáším mytí oken, schválně jsem s nima začla až po obědě, po pravdě jsem si říkala alespoň jedno dvě a ono to tak odbývalo, že jsem za odpoledne zvládla všech pět v pohodě, sic poslední už skoro po tmě, ale přece nenechám jedno, to bych se do toho zase hned tak nedonutila, no a sice byla tma, ale bylo asi půl šesté, tak když mi to tak šlo, tak jsem udělala večeři a ještě se vrhla na těsta. Jen zase nevím, kdy se vrhnu na to je upéct, ale mám tam perníčky, tak musím co nejdříve, aby stihly úplně změknout.
Jinak jsem ještě do 21. doma, to jdu na kontrolu a ještě před tím musím zavolat šéfovi, jestli mě nutně potřebuje přes svátky, nebo si to mám nechat napsat do konce roku, já se dneska bála jak malá holka když něco provede, jít do práce odnést jen lístek na peníze a že dál marodím, ale přijali dvě nové kolegyně, tak to bude v pohodě, ale tyhle pocity vyloženě nesnáším, mít z něčeho takhle šílenej strach, takže jsem zase nespala. A konečně jsem řekla šéfovi pravdu, že se léčím s deprese a vzal to úplně v pohodě, naopak bych řekla, že lépe, než když jsem si furt něco vymýšlela a drží mi palce, mě to fakt překvapilo.
Petro, klukům je 13 a 6, ale dojíždíme z vesnice do města, takže malej sám nemůže určitě a Míša, ten ze školy dojde na kroužek sám v úterý a v pátek, ale ve středu má školu do 13,30 a kroužek až od půl páté, tak přijede domů, od půl čtvrté má kroužek malej, tak už jede s náma, abychom zase nemuseli jezdit sem tam, jde s náma nakoupit nebo tak něco a od půl páté už mu začíná jeho kroužek, zase na hodinu, a zase už skončil malej, tak čeká s nám tu hodinu. Zase to má výhodu, že stihnu akorát s jedním nakoupit a s druhým podle situace, normálně jsem ty středy měla i ráda, sejdeme se se švagrovou, neteře chodí na tanečňáky taky, pokecáme, to jen teď mi vadí ten pocit, že MUSÍM, pak když už jedu, tak je to v poho a i tenhle pocit se lepší, zítra bude taky martirium, protože mají kluci velké vystoupení příští sobotu, tak se jedou o víkendu dvě velké generálky už v kulturáku, mezi tím jsou vánoční dílny v knihovně, které se nám a hlavně dětem loni moc líbily, tak budeme střídavě s dětma v dílnách a pak mezi kulturákem, protože jeden zkouší od 9. do 10. a druhej hned po něm, no a Míša pak jede na vystoupení do Prahy to odjíždí asi v půl druhé, vrátí se bůh ví kdy, tak asi zítra půjdeme na oběd, než zase jezdit sem tam a to ani nevím, kdy bych měla uvařit. Ale už mi z toho tak špatně není, mám trošku sevřenej žaludek aby to všechno nějak klaplo, ale není mi zle. Asi už se mi ta hladina fakt trošku srovnává, no už aby to bylo.
No a s procházkama jsem na tom když je takhle hnusně mizerně, nikam se mi nechce, ale jak trošičku vyleze sluníčko, tak mě doma nic neudrží, prostě klasyka, depka jak vyšitá.
No jsem se zase rozepsala, omlouvám se a držte se, bude líp, já tomu fakt věřím, teda většinou ![]()
Petro děkuji, ale mě teď fakt nic nebaví, cvičit nezvládám, a ani nemůžu, kvůli vycházkám, ty procházky mě fakt bavili za jakéhokoliv počasí, tak teď když je hnusně se nedonutím, ale zase když aspoň trošičku vyleze sluníčko, tak jde vše stranou a já ven musím. No a to, že se hodně starám o kluky, tak normálně to děláme s manželem tak na půl, musíme fungovat oba, hlavně když mám odpolední, a zase když mám ranní, tak s nima jedu ráda, taky občas zajdu ke kámošce na kafčo, nejdřív se mi tam nechce, ale pak jsem ráda, že jsem šla. No a domácnost teď fakt zanedbávám a taky pořád něco přestavujeme, tak když to jde ten prach utřít musím, nebo by se nám rozjely alergie a bylo by to horší než lepší. Ale jo, nepřeháním to, asi to tak jen vypadá, ale hlavně mě zmáhá teď i uvařit, teda hlavně dopoledne, to jsem vyřízená, odpoledne a večer je to lepší. Tak se zatím mějte, jdu klukům udělat střechu z bebeček, takhle jim teď připravuju mlsání, hlavně jednoduché, rychlé a dobré, no a ještě chci zadělat těsto na rohlíčky a pracny a to bude letos asi všechno, jen šest nebo sedm druhů, tak to budu muset dobře schovat, aby nám to do vánoc vůbec vydrželo, kluci sladký prostě milujou. pa pa
Petro, my bychom letos kupované cukroví finančně neutáhli, díky tomu, že už budu doma třetí měsíc, jinak já osobně se alternativám nebráním, jen si to nedovedu představit, protože jsme i s klukama vždycky na vše vyzkoušeli bylinky, jako třeba čistě bylinné sirupy na kašel nebo na ředění hlenu, ale vůbec nám to nezabralo. Já osobně jsem se chemii vždycky bránila, hodně dlouho jsem si brala léky max na migrénu, která mne sem tam chytla, jinak jsem nebrala vůbec nic, to už mi muselo být fakt zle, ale teď když vidím tenhle rozdíl, když mi ad zaberou a meziobdobí, tak mám i strach to vysadit, proto si to taky nedovedu představit, během těch posledních pár měsíců jsem si fakt užila, začla brát, když to konečně zabralo, tak vysadila, pak měsíc a půl sice brala, ale nezabralo to kvůli nepravidelnosti, pak začla brát pravidelně něco jiného, co mi nevyhovovalo a teď měsíc už beru zase Aurorix a cítím, že je to lepší, ale ještě ne úplně ok. Možná bych si ryskla to vyzkoušet někdy mezi jarem a létem, kdy věřím tomu, že už budu úplně ok, bude hodně sluníčka, tak to bude super.
Jo a střecha hotová, teplá večeře, tedy jen špagety s omáčkou taky, a cukroví selhává na technice, potřebuji rozemlít mandle, ale rozbil se mi mlýnek, tak asi až zítra večer, jestli to ustojí, po tom maratonu. Ale jinak mě to i baví, jsou to fakt jen ty základní druhy. Teda možná to manžel spraví, je hrozně šikovnej, tak to třeba ještě dohnácám, zase je večer a já mám energie na rozdávání, za to přes den, potřebovala bych to nějak přehodit, jen nevím jak.
Ne, to jsem jen uvedla jako příklad, kdy bych možná uvažovala o tom vyzkoušet něco jiného, určitě ne teď jako podzim zima, to je smrtelná kombinace, já se fakt bojím to vysadit, uvidíme postupem času, až nebudu mít tyhle šílený stavy, že se dopoledne skoro nehnu a odpoledne a večer jsem úplně ok, to už je taky veliký krok vpřed, když mi fakt bylo nejhůř, tak jsem se nehla vůbec skoro týden, max WC a nic víc, bylo mi všechno úplně jedno, nejedla, nepila. To už je naštěstí fakt pryč, to už bych zažít nechtěla.
Petro a když najdeš podle popisu přesně to jak se cítíš, tak si to na těch stránkách můžeš objednat? A jak je to pak s užíváním?
Jo jo, už jsem si našla i stránky paní Maškové, omlouvám se, já o homeopatii sice slyšela, ale jak to tu čtu, tak zjišťuji, že vůbec nic nevím. Holky, manžílek mi spravil mlýnek na mandle, tak jdu dodělat ta těsta. Zatím pa pa
Ahoj, zřejmě u mě nastala deprese, nevím to jistě, ještě jsem se takhle nikdy necítila. Je to zvláštní, měla bych být šťastná, mám hodného přítele, zdravé děti(13let a 13měsíců),už i upečené cukroví a nějaké dárky, ale jsem smutná, naštvávám se kvůli blbostem, brečím a kazim náladu kolem sebe. Přitom bych se tolik chtěla smát a vidět šťastné svoje blízké, ale nějak mi to nejde. Bojím se, že kvůli tomu ztratím přítele, chtěl by mě zase usměvavou a šťastnou a ne jak on říká nasranou, to prý raději zůstane u rodičů v klidu. Vím, že mě má rád a tohle jeho rozhodnutí chápu, ale mrzí mě, že to se mnou nechce řešit a čím dál víc se ode mě oddaluje. Snažím se o všem přemýšlet, srovnat si to v hlavě, vždycky se uklidním a myslím, že už je zase dobře a najednou mě rozhodí jediné slovo a je všechno zase zpátky. Nevím co s tím, vždycky jsem všechno zvládala, ale s tímhle si neporadím.
Miklinko,
tohle co tu popisuješ je mrzuté, ale myslím si, že to ještě není nejhorší, dokud jsi schopná trošku fungovat. A hlavně, dokud jsi schopná brečet, tak je to dobře, protože po tom se ti vždycky trošku uleví, drž se už hlavně kvůli dětem, jen nechápu, proč tě chce přítel opustit a jít raději k rodičům, máte spolu dvě zlatíčka, která vás potřebují oba a ne utíkat k mamince při sebemenším problému. Držím palce, aby bylo brzy lépe a vše jste ustáli.
Ahoj, sedím tu u toho a brečim, ani vlastně nevim proč. Myslela jsem, že se mi uleví když se vypíšu, ale je to ještě horší, beru jenom prášky na uklidnění, ale nějak to nezabírá, nechci nic silného, ale asi mi nic jiného nezbyde. Včera jsem brečela dokonce před dcerou, nešlo to zastavit, už dva dny jsem nejedla a nejsem toho ani schopná. Jak to zvládáte, normálně fungovat?
@Miklinka píše:
Ahoj, sedím tu u toho a brečim, ani vlastně nevim proč. Myslela jsem, že se mi uleví když se vypíšu, ale je to ještě horší, beru jenom prášky na uklidnění, ale nějak to nezabírá, nechci nic silného, ale asi mi nic jiného nezbyde. Včera jsem brečela dokonce před dcerou, nešlo to zastavit, už dva dny jsem nejedla a nejsem toho ani schopná. Jak to zvládáte, normálně fungovat?
Toto není sranda, běž co nejdřív k psychiatrovi, než uděláš nějakou hloupost. Je někdo, kdo by tě doprovodil?
Ahojky,
podle toho prvního psaní to fakt nevypadalo až tak vážně, ale jestli ti ani pláč neuleví, tak bych taky k psychologovi zašla. A pak se uvidí, jestli a kam dál, moc bych ti přála, aby to deprese nebyla, je to fakt děs.
Jinak já pořád jen přežívám, polehávám, pak něco málo jdu udělat a zase polehávám, no nic moc, ale už konečně dopékám i poslední, nakonec jen pátý druh cukroví a asi zítra udělám ještě kokosky ze zbylých bílků a letos končím, nebo ještě možná něco vykrajovaného kokosového, protože mám vykrajované jen linecké a perníčky, které mi samo i když jsem dodržovala přesně postup opět stvrdly, no snad ještě změknou, uvidíme, v nejhorším poputujou do mrazáku a třeba v létě bodnou. Vůbec netuším, kdy a jestli se dokopu alespoň umýt skleníky vytrýnky v obýváku, potřebovaly by to, ale uvidíme, už to ani tak neřeším, zase mi nějak začíná být všechno jedno. Jen už vím, že i když mi bude zle, tak už půjdu do práce, teď se tam dšlají tak tři čtyři hodinky, tak to nějak přežiju, aspoň mě to fakt donutí, a nebudu pořád jen pospávat, nebu budu asi stejně, když budu pak po práci doma. To mi totiž došlo, že od začátku braní toho Aurorixu pořád pospávám, proto jsem ho vlastně chtěla zmněnit. Takže by to asi chtělo něco jiného, ale nemám sílu přesvědčovat mojí psychoušku, protože se se mnou skoro dohadovala, že její pacienti po něm i vymalují celý byt, prostě že maj energie na rozdávání. No tak já mezi ně rozhodně nepatřím.
Lidičkové držte se a pište, Miklinko i když při tom víc brečíš, jde to z tebe aspoň ven, to je taky moc dobře, pa pa Lucka
@Luckajk
Tak cukroví fakt obdivuji, stejně jako všechny ty předvánoční přípravy. Já budu ráda, když splním co mám aspoň v zaměstnání. Dlabu na to. Děti už jsou velké, tak se s tím neštvu.
Po Aurorixu bych u Tebe taky očekávala spíše aktivitu, než útlum. No, každej má ty reakce jiné, jak vidno.
Mně Aurorix absolutně nic nedělal. Jen se mi po něm pár hodin mírně točila hlava, jinak mi bylo normálně nebo blbě.
Brala jsem ho naposledy před 2 lety, a to v nejvyšších dávkách během mé doposud nejhorší deprese (přes Vánoce a Nový rok)a prd zabral. ![]()
Luc,
mě právě taky přijde, že je to s ním horší než s tím Venlafaxinem, tam jsem se sice osypala, ale neměla jsem tak hroznou potřebu pořád spát. Je to šílený, jak nemám něco neodkladnýho, tak spím, pokud je to jen dopoledne, tak od půlnoci normálně i v noci, horší je to, jak usnu odpoledne, to pak prostě nespím celou noc. Dneska naštěstí přijela dopoledne kamarádka, že mě donutila vylézt s postele, odpoledne jsem měla jet do Plzně, to bohužel padlo, tak jsem se opět na chvilku natáhla, ale pak jsem šla dopéct to cukroví, už mi vadí, jak to tu mám roztažené a ten šílenej bordel. Tak zítra ještě možná jeden druh, takovej hrozně jednoduchej a letos končím. Horší to bude s úklidem, ale snad to taky dám. A do práce už chci i kvůli tomu spaní, donutí mě to, jinak už snad nic, každej den si říkám, zítra normálně vstanu a budu něco dělat, jo a ono prd, malýmu se spouští šílená rýma, tak ho mám doma, tak mu pustím telku a spím vedle něj, pak něco hodně lehkýho a rychlýho k obědu a zase zalezu. Jak já už to takhle nechci, no holt to budu muset zvládnout opravdu já, jak jste mi tu psaly a ne nějaký prášky. Fakt už aby byly ty letošní vánoce za náma. Pa pa
@Luckajk
Jj, je to hodně o nás, no.
Cosi přemoct jde, cosi už ne.
Co se Venlafaxinu týče, tak ten uspával zase mě, zpočátku. ![]()
Taky dost paradoxní reakce. Celé dny jsem prospala. Děsivé. Vždy jen při nástupu účinku nebo prudším navyšování léku.
Pak už dobrý.
Teď beru nějakou dobu Velaxin (/je to zas jen jiný název a výrobce Venlafaxinu, a není to SR forma), a ač mám malou dávku, dost mě zlobí žaludek. Možná to ale není úplně jen lékem. Možná mám žaludek rozhašený celkově. Jeden den málo jím, je mi blbě, bolí hlava, zahrabala bych se nejradši do postele, druhý den v pohodě a mám chuť k jídlu. Vůbec nezáleží na tom co sním. Jím spíše nevařená jídla, nepotřebuji teplé obědy.
Petro moc děkuji za podporu, teď dost potřebuji. Zase jsem pospávala do jedné, malej vedle mě v posteli, jen vylézt dát mu snídani a medicínu a rychle zpátky do postele, ještě že existuje ta televize, zase budu nejvíc svěží večer v osm, ach jo, mám to zase celé nějaké převrácené.
luc, s tím žaludkem ti to nezávidím, dobře vím, o čem mluvíš, už to mám zase, dneska mi zase bylo špatně, ale taky je fakt, že to jídlo zase pořádně odbývám. Ale snažím se, a snažíme se tu všechny to nějak přestát a vydržet. Taky jsi mně docela potěšila s tím, že nejsem sama s tím, že bych nejraději pořád jen spala. To mám od začátku, od toho června, co to u mě začalo. Ať beru prášky jakékoliv, jen bych řekla, že po tom Aurorixu je to trochu víc, i když by to mělo být přesně obráceně, aspoň podle mojí psychoušky. Tak se mějte moc a moc fajn, zatím pa
Ahojky,
no taky je to cukroví zatím to jediný s oknama, co jsem letos na Vánoce zvládla, jen pomalu postupně přidáváme s úsilím celé rodiny další výzdobí, ale úklid asi odbourávám, nějak to nedávám. A to jsem toho tolik chtěla, vyčistit koberec a sedačku, skříně od stěny přebrat atd. no znáte to, ale holt až bude líp, uvidíme.
@john2004 píše:
Ahoj, AD bych vysadil až po dlouhých měsících a to ještě radši po konzultaci s tím, kdo tě to předepsal. I když se cítíme lépe, přípravek sami nevysazujeme… Ono to chce brát delší dobu, než se v těle ty neuromediátory domluví
Já jsem to bral 3 roky, loni jsem to postupně vysadil a byl pyšný, jak už to nepotřebuji, no a letos jsem do toho spadnul zase (pravda po d extrémním tlakem v práci).
Tak si z toho nic nedělejOpravdu asi nic jiného nepomůže, než to začít zase zobat.
Ale radši se domluv s nějakým odborníkem.
Vánoce jsou na vysazení AD dost náročné období. Taky jsem chtěla vysazovat teď, ale nechám to asi až po Novém roce, jestli teda nebude ten konec světa… ![]()
Ještě pořád si myslím, že bez AD budu někdy fungovat. Zvláštní, myslím si to už 5 let, a do minulého roku mi žádné AD vlastně ani nezabralo…jak ta naděje umírá poslední, to je div.
Ty brďo, tak sedačku a koberce bych nedala, fakt. Už z principu. Musím vybrat co je pro mě reálné.
Chodím do práce, ale i kdybych nechodila, a byla doma, do tohodle bych se nedokopala. Tohle dělám zásadně v létě, když je hezky teplo. My jsme si to teda s mužem co nejvíc zjednodušili…máme podlahy bez koberců a místo záclon žaluzie.
Zvládám ale vyprat a občas i vyžehlit. Myju denně několikrát nádobí, denně nakupuji (a ne malé nákupy, mám doma dvě dospívající žíraviny), o víkendech vařím, zvládám osobní hygienu, aspoň to základní. Namalovaná jsem byla někdy nAPOSLEDY V LÉTĚ. Jen řasy, víc se nemaluji, měla bych, už jsem starší kousek, ale musím dělat jen to co považuji za důležitější. Jo, a ještě se musím pochlubit, že zvládám chlapům každý den nachystat svačinky.
Pochvalme se, nikdo jiný to za nás neudělá.
Jinak-Výzdobu bojkotuji dávno, jsem barbar.
Luc, já byla do Vánoc šílenej blázen, snad od malinka, co jsem měla svoji domácnost, tak jsem si pořídila světýlka do všech oken, výzdobu jsem si vyráběla, buď z papíru, nebo od nedávna barvičky na sklo, svícínky, větvičky, věnce, no prostě šílenec, ty moje rozzářené oči manželovi za to prej stály, když mi pomáhal světýlka instalovat, děti sice taky zářily, ale jen tak dva tři dny, to já pořád a hlavně, když jsme od někud přijížděli už po tmě a vše svítilo, no šťastnější člověk v tu chvíli neexistoval. No a koberce a sedačka, mám tu mou labradorku, tak koberce minimálně dvakrát do roka, mám už taky na čištění jen ten jeden v obýváku okolo sedačky, teda tak 4X4 m, no a sedačku jsem do letoška čistit nemusela, měla jsem černo šedou strakatou, letos v létě se kamarádka stěhovala a potřebovala se zbavit sitě modré, krásné, tak jsem si ji vzala, ona teda ta naše po deseti letech a s malýma dětma už dosluhovala. No ale ušila jsem si na sebe bič, je na ní úplně všechno vidět, tak za půl roku vypadá šílené, no a boky, jak se Citunka opírá při lehání, tak jsem si myslela, že když jsem takhle dlouho doma, že to dám, no ale už o tom silně pochybuju. Kdybych chodila do práce, tak by mě to asi ani nenapadlo, ale pořád si říkám, že když se furt válím, tak abych taky něco udělala, no ale i když si každej večer říkám, zítra už to tak nebude, tak je to stejný, ach jo. Ale dneska jsem aspoň uvařila normální oběd, takže jsem vstávala v 11 a ne až ve 13 a dýl, tak aspoň něco. i když teď přemýšlím, že se vrhnu na jeden skleník, klasika, blíží se osmá hodina, tak bych řádila
@Luckajk
Ono je to zrádné. Když je člověk doma, myslí si, že udělá víc, ale prd. Nějak není síla. Já zásadně funguji jen pod tlakem.
Až mi hoří koudel u zadku tak sebou hejbnu nebo se sesypu. Takhle já „fuguju“. Nic moc. Ale musím to takhle přijmout.
Jo, jestli sis s Vánocemi takhle vyhrála, tak to tím tuplem pro tebe musí být krizovka, když tomu všemu nemůžeš teď dostát. ![]()
Jo to je přesný, na jednu stranu mi to chybí a na druhou mi to všechno přijde zbytečný. No a s tím fungováním pod tlakem, to mi taky mluví z duše, jak se znám, tak to všechno doženo příští týden a zase se složím, to mě ubíjí, jinak se fakt snažím udělat aspoň něco, ale ne a ne to jít. A o Aurorixu si fakt říkám, že je mi k ničemu, ale zobu dál, nemám odvahu to vysadit, ale takový to, jak jsem se po něm cítíla v srpnu v pohodě, to se nějak nechce dostavit.
K tomu Aurorixu…možná fakt zafungovalo placebo.
Mně takhle dobře bylo po Wellbutrinu. Zdálo se mi, že zabral hned první den. Ale pak se mi zdálo, že je hůř, zvyšovali jsme dávky, přidali další jiné AD k tomu, taky na max. dávku a já jela stejně furt dolů.
![]()
Dobře děláš, že nevysazuješ. nechceš taky zkusit navýšit dávku, ať z něj přece jen dostaneš maximum? Nebo kolik toho bereš?
No beru maximum dva denně, takže 600, tak to už asi zvyšovat nejde, k psychoušce jdu 21. připadám si jako blb, jen tam přijdu a už je v pc a tiskne recept, prosím tě a když jsi měnila ad, to jsi jedno hned vysadila a druhé začla, nebo nějak postupně? Já to úplně po prvním dni neměla, sáhla jsem si na dno už v tom červnu, přišlo mi to, jako že zabral tak po měsíci, bylo mi fakt úplně dobře, ale nevím, asi je to hlavně těma vánocema, v létě bylo líp. Nějak mi přijde, že je mi pořád stejně na nic, no nic, jdu umýt alespoň ty sarapatičky a skleničky z toho skleníku, vnitřek nevím, ale když už to bude venku, tak mě to snad půjde
@Luckajk
No jo, 600 je dost, víc brát nemá smysl, taky jsem byla na 600 mg, a právě taky přes Vánoce.
Moje vysazení AD, já jich měla víc.
Ale od Aurorixu musí být dva týdny odstup, to asi víš…jinak ostatní v zásadě jdou vyměnit ze dne na den, ale nedělala bych to, protože pak nevíš, jestli je Ti blbě z vysazení starých nebo z nasazení nových. ![]()
Já jsem s tím Wellbutrinem brala Cipralex, dobře se to doplňuje. Ale celkem to nebylo k ničemu.
Vlastně skoro vždy jdu až na max. dávku AD, než je vysadím a „prohlásím za pro mě neúčinné“. Ale většinou ve výšce dávky není moc velký rozdíl. Tak to vnímám já, na sobě.
Já ho teď vysazovat nebudu, musím víc fungovat sama, než se spoléhat na prášky, horší už to snad nebude
, to o těch 14. dnech jsem nevěděla, ale já tam tak hodně zvracela, že toho ve mě už moc nezůstalo. Venlafaxon jsem začla brát jeden den a pak jsem stejně musela přestat na asi čtyři dny nic jen ten Lexaurin, no a pak znova ten Venláč a pak zase ze dne na den po měsíci Aurorix, no tak teď už u něj chvíli vydržím.
Jinak jeden skleník hotov, nepřeháněla jsem to, ale je to čisté, a další, já si vždycky vyhrála s tím, jak to tam změnit a načančat, no teď jsem to tam jen nahrnula zpátky a zážitek z toho žádnej, no jo, ale mám to, takještě ten druhej, tam je toho trošku víc. Mám trošku i radost.
@Luckajk píše:
k psychoušce jdu 21. připadám si jako blb, jen tam přijdu a už je v pc a tiskne recept,
Já myslím, že to tak mají všichni, psychiatr je povětšinou předepisovač. Ten můj je i terapeut, ale nechodím k němu na terapii.
Jen vím, že to umí, a dělá dobře. Já k němu chodím jen pro léky, resp. recepty, nic jiného po něm nechci. Většinou mi napíše co chci a jsme spokojeni oba.
Moc se mu ale nesvěřuji, když nemusím. jen jednou mě k tomu donutil terapeut, když mě chtěl poslat do PL že nadužívám léky a řekl mi, že psychiatrovi neříkám pravdu. Tak jsem se naštvala, zašla k psychiatrovi, všechno na sebe vykecala a řekla mu, že to po mě chtěl terapeut. ![]()
A že po psychiatrovi chci jen doporučení do stacionáře, protože do PL nechci.
Bez problémů. jen se koukal, proč mu vykládám, jak jsem se přiotrávila (nechtěně) léky…já mu to říkala jen abych měla čisté svědomí a hlavně abych učinila zadost v očích terapeuta.
psychiatra to sice vůbec nezajímá jak mi je, ale já si zas dokážu říct o léky či jinou pomoc, když je zle.
Teda, to tě obdivuju, tohle pro mne byla oblast naprosto nepoznaná, jinak co se týče jakékoliv léčby, tak se snažím zjistit maximum, dneska na to nějak nemám sílu. Hlavně ani nevím, jak ta ad mají zabrat, jestli se máš cítit úplně jako před tím, nebo jen utlumená, tak pořád čekám, co bude, já co jsem tohle vyloženě nesnášela a musela mít vše vyřešené hned. Jo je to velká změna, jako dneska jsem měla celej den sevřenej žaludek a vůbec nevěděla z čeho, odpoledne to bylo lepší, teď už skoro dobrý, i jsem si v týdnu dvakrát zase vzala Lexaurin, někdy je to skoro dobrý, jen se mi do ničeho nechce, nic mě nenadchne, no a někdy takhle sevřeno, chvílema to vypadá, že se nemůžu ani nadechnout, ale do teď to mělo příčinu, že jsem někam třeba musela jet, nebo něco musela udělat, dneska to bylo takový jakoby fakt bez důvodu, nebo že by podvědomě to, že se blíží ten Ježíšek a nemám hotovo, nevím, snad bude líp
@Luckajk
Luckajk,
tak to jsou spíše asi úzkostné stavy, ne? No, na to se taky AD berou, ale mně na to taky fungoval jen Neurol, Lexaurin, a tychle sračky s prominutím.
Přesně jak píšeš, okamžitej účinek zklidnění, taková první pomoc. Ale ani AD dlouhodobě nic neřeší, jen je to snad šetrnější k mozku, snad, kdoví.
Jak to má působit, to poznáš až to zabere. Já se skoro 4 roky vztekala, že nevím, jak to můžu poznat, pak mě kdosi seřval, ať toho nechám, že prostě až to zabere, takto POZNÁM. A měl recht, dotyčnej. Když tě něco přestane bolet, je to podobný. Žádný zázrak se neděje, jen tě to přestane bolet. A to je velká úleva, ne?
Tak to teda určitě, jen to zatím nepřestalo, jen se navíc dostaví občas tyhle úzkostné stavy, přesně jak píšeš, holt se s psychouškou domluvím navíc, aby mi předepsala ještě ten Lexaurin, jen pro jistotu, nechci to brát pravidelně, ale jen když je fakt nejhůř, psala jsem to už, když mi bylo fakt hodně zle, tak zabral, ale na to, že jsem ho nebrala už skoro tři týdny vůbec, tak taky zabral až odpoledne, nebo prostě za dýl, ale úleva to byla. Třeba prvních pár dní v práci bude s ním a pak už to nějak ustojím, jak jsem tam dlouho nebyla a hlavně zimu si tam vůbec nedovedu představit, ještě jsem ji tam nezažila, tak už se mi ten žaludek možná zase stahuje i z toho, ale jednou se tam vrátit musím, a to co nejdřív, abych se vůbec měla kam vrátit.
Jo a beru k tomu Aurorixu ještě Mirzaten půlku nebo celej na noc, na zklidnění, prej by se to mělo taky doplňovat, ale nevím, když jsem si ho tenkrát vzala prvně, tak jsem po dvanácti letech, co mám děti prospala celou noc, ale od té doby, když ho teď beru pravidelně, tak už mi to moc nepřijde, že by zabíral, když nespím, tak prostě nespím, a to mi pí dr říkala, že si k němu klidně můžu vzít i to Trittico, tak fakt nevím, jak to myslela, teď, když jsem doma, tak je to tak nějak jedno, ale až půjdu do práce, tak abych vůbec vstala, to raději nebudu spát, jako už hodně krát před první ranní většinou nezaberu a pak ti to celej tejden chybí, tu první noc prostě nedospím, ale co, tak to dohoním další týden, jen abych zase nejela tři týdny ranní, to si taky myslím, že se mi na tom spuštění té deprese taky podepsalo. No jo, kravičky dávaj mlíko denně
a to ještě dvakrát
![]()
@Luckajk
No jo, tak to je fakt náročné s tím spaním a nespaním. Mirzaten je dobrej, jen já mám problém s přejídáním, proto bych ho nemohla. Kámoška po něm spala dobře v noci, ale byla ospalá i přes den. To Triticco si máš vzít jako příležitostně? To už jeasi docela nálož, tohle si všechno vzít, do toho Lexík, a kdo se druhý den postará o děti, že jo… ![]()
No přišlo mi to fakt přehnaný, už když to vypustila z pusy, natoˇž tohle všechno do sebe nacpat, já po Triticcu nespala třeba do dvou v noci, teď usínám aspoň kolem půlnoci, až budu vstávat ve tři, tak asi prospím celej den, uvidíme.
© 2026 Vitalion.cz, Napište nám | Podmínky užití | Poučení OOU | Reklama | Cookies (seznam) | Mapa webu
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328.
