Alex, jen krátce, já problém nemám, já ho měl ve svém prvním manželství. To bylo jedna ku jedné. /RB versus moje bývalka/. To se soutěžilo, ve všem, kdo sjede dřív sjezdovku, atd, atd. To byl tento typ osoby. A nedalo se nic vysvětlit. Ted ho nemám, moje paní je velice tolerantní a pro mne naprosto úžasná. Ale to víš, mé první manželství trvalo jedenáct let, a já jak vidím tento typ soutěživých děvčat, kde soužití není vzájemná úcta, ale neustálý boj o to, kdo je lepší, tak to stále ještě nedokážu ignorovat.
Deprese a jak ji zvládat
Nejsem schopen to napsat vcelku, mám hlídání rodiny:-). Vystihlas to opět naprosto přesně, pokud partnera nebereš jako rovnocenného, vše ostatní jsou kecy. A tak to otevřeme. To je to, co mi vadí a proč reaguju podrážděně. RB mu chce pomoci, přitom v každém příspěvku ho nějakou maličkostí srazí. Je to součást její povahy, nikdy mu nemůže pomoci. Každej chlap by se na to vykašlal. Nevím, proč je tady. Slyšet kritiku nechce. At žije pohádka Císařovy nové šaty:-) Tom
Ahoj Pepino. Žádné novinky bohužel nemám. Stran časového určení a i vzhledm k tomu, že se asi budeme krapet domlouvat, tak to vidím na takovou půlku června. Já mám krapet problém s časem, ale zase na druhou stranu přijedu např do své oblíbené Kubovy hutě, například /zbožňuju/, nebo do nejvýchodnějšího cípu České republiky nebo do Budapešti, je mi to celkem jedno. Ale stran toho místa, kde se sejdeme, to asi z výšezmiňovaných důvodů nechám spíše na Vás. Zatím se to rýsuje tak, že se účastíš Ty, Alex, Luc, já, doufám, že se dozvím více o Vivien, úplně jsem ztratil spojení se Senseless, nevím, co se stalo a s Pumi a Mirabel. Ale to doladíme, co party, rozjíždí se to? A dala sis na mne ten špekáček:-)? Když jsem byl malej kluk, tak jsem hodně kámošil s bratránkem a s bratrem mý mámy. A vždycky jsme dělali nějakej vandr, spali pod širákem a večer si opékali nějaké dobroty. Já vím, že je to v podstatě blbost, ale do smrti na to nezapomenu, jak to bylo skvělý:-) Tom
třeba to tak RB nemyslí a zjístí to jen v tom duchu že partnera vníma de facto podřadně. Nerada bych odsoudila někoho, o kom vím jen pár krátkých zpráv a že ty mi zrovna nesedly může být můj probmém. Rozhodně bych RB nezatracovala, určitě má problém budu ráda když napíše jak se situace vyvíjí a opět jí můžu popřát jen hodně štěstí v současném vztahu s manželem. Třeba se všichni budem divit a bude to tam v pohodě.
Omlouvám se, že jsem nereagoval. Blb zůstane blbem. Měl jsem náročnej týden no a večer jsem poslal mojí paní s kamarádem na ples, ráda tančí. Já jsem spíš na sport než na tanec. No a v deset večer jsem šel vyvenčit psa. No a venčil jsem dvě hodiny, protože jsem si vzal obojek, vodítko, klíče, ale pouze klíče od auta, ale ne od bytu. Takže jsem venčil dvě hodiny, než se moje paní vrátila. Bez klíčů je náš byt nedobytnej, takže dvě hodinky v triku:-). No na druhou stranu paní spokojená a pes velmi slušně vyvenčenej:-). Takže ted asi všichni spíte, at Vás blechy....... a já se zítra ozvu…:-) Krásnou dobrou Tom
alex77 píše:
ahoj, potřebuji radu, dnes jsem byla u své psychoušky, nesla jí nějaké zprávy a vrátit neurol, opět probírali jsme mé stavy. Její konečný názor - deprese nemáte, to že vám to hapruje v manželství je normální, každé druhé se rozvádí, mé úzkosti pojala tak že jsem moc citlivka, na mé dlouhodobé nesppaní mi napsala Tiapridal, i když jsem oponovala že jsem ho kdysi měla a nijak nepomohl. Tak na základě toho připsala Mirthazepin. Cítila jsem se tam jak pako, jako že ona má body za výkony a pacient jí je totál šumák. De facto mi napsala tu stejnou lécbu která se neujala před třemi roky. Vyšla jsem tak zdeptaná a konsternovaná s jasným rozhodnutím, k této paní doktorce už v životě nevlezu. A Thiapridal a Mirtazepin jíst odmítám, takže sezení k ničemu… MARAS, TO JSEM JEŠTĚ 2 HOD ČEKALA V ČEKÁRNĚ NEŽ NA MĚ DOJDE ŘADA.
Hledám si jinou psychoušku, která mě nebude dopovat jen léky ale pochopí mou příčinu proč a jaké problémy mám…Po návstěvě mudr jsem si musela dát silné kafčo abych to vůbec vstřebala, ale opravdu mě u ní už nikdo neuvidí
zdravím všechny.......
Až tě omrzí platit regulační poplatky, spoléhat na vzdělané „odborníky“, kteří jen honí své body za výkon místo efektivní léčby, OZVI SE! Existuje reálné řešení odhalením skutečné příčiny tvých problémů. Piš do vzkazů, diskuse moc nepročítám. Výzva platí samozřejmě pro každého, kdo stojí o řešení místo nákladné a vyčerpávající „údržby“ svých problémů. ![]()
Ahoj, s těma dětma máš pravdu. Mám dva kluky, patnáct a sedmnáct. A mým cílem, kromě toho, aby z nich byli dobří lidé /snad jasný:-)/, bylo, aby uměli přespat pod širákem, kopnout do míče, sjet na lyžích z kopce, přeplavat rybník, vzít do ruky jakoukoliv pálku či raketu a vydrželi delší dobu na kole. Bohužel, v tomhle věku už je ztrácíš, ne snad duševně, ale ten starší už se zajímá velmi živě o děvčata /nemůžu konkurovat a ani nechci:-)/ a ten mladší partička kamarádů /veslování, orien.běh/ taky nemůžu konkurovat a ani nechci. Takže ty ohníčky a buřtíky vše má velmi omezené trvání a pak už jsou ty kontakty jinde. Ale řešení je velmi jednoduché. Každých patnáct let si pořídit další dítě, chichi:-) Tom
Nějak se mi dneska nechtěl otevírat noťas a můj šestný smysl nezklamal. Dle názoru Toma by si ode měl nevzal kůrku chleba ani prašivý pes. Nejsem vševědoucí a ani nechci být. Kdyby ano, tak si předpovím první ve sportce a válím si krkovičku na Bahamách. S manželem nikdy nesoutěžím. Každý z nás dvou si je vědom svých slabostí a v čem jsme dobří. S manželem se velmi milujeme a vážíme si jeden druhého. Jen jsem prostě popsala jeho stav, tak jak to vidím já. Vážím si ho za spoustu věcí (je doma s dětmi, snáší občas mou cholerickou povahu a mé kuchařské experimenty atd.). Pokud bych k partnerovi necítila úctu, tak s ním nemůžu být. Jste prostě sehraná parta a do ní vstupovat byla holt chyba.
Pro Toma - než si na někoho udělám názor, tak se ho vždy snažím pochopit a naučila jsem se neodsuzovat. Každý má právo na svůj názor a každý tu samou věc vidí jinak.
Pro Alex - manželovi dneska bylo fajn. Věděl, že je víkend a nejedu do práce. Celé odpoledne jsme byli s dětmi venku a manžel se jim věnoval. Vymýšleli blbosti a pak se sám chopil s dětmi lopaty a šli mi pomoct. Dokonce se i zasmál. Byla u nás známá zahradní architektka. Když slyšel moje představy o zahradě, tak propukl v záchvat smíchu. Prohlásil, že v den kdy zasadím poslední kytku, tak si umyju ruce a odkráčím pro důchodový výměr. No a musím uznat, že má pravdu a jsem mu vděčná, že mi to jezírko rozmluvil ![]()
Na poslední Tomovu otázku proč tady jsem už neumím odpovědět. Chtěla jsem se jen někomu svěřit se svými pocity. Nečekala jsem takové reakce a po dlouhé době se mi chce brečet. Kritiku umím přijímat, ale tu, která mě neurazí, ale posune dál. A to je umění. Proto se svými podřízenými nedělám hodnotící pohovory, protože jsem k tomuto umění ještě nedozrála a mám se co učit. V tom je zase machr můj manžel. Stačí jedna jeho věta a chytím se za nos a sama uznám svou chybu.
Taky bych byla nerada, aby jste si aninymně psali názory na mě. Jak jsem psala, nerada jednám za něčími záda a já to tak beru.
Zřejmě tuto diskusi opustím, protože mám pocit, že mi jen ubližuje.
PS: pro Pepinu. Moc ti fandím a obdivuji. Určitě jsi silnější než já. Obdivuji, jak zvládáš manželovu nevěru (doufám, že jsem to pochopila správně). Já bych tolik síly neměla. Práskla bych dveřma a šla si objednat pokojíček ve vazební věznici, protože bych je snad zabila oba. To, že se pokoušíš zachránit manželství je obdivuhodné. Omlouvám se, pokud jsem se v příspěvku tobě dotkla nějak tvého manžela a tebe. Prostě jsem jen měla pocit, a to z neznalosti věci, že tě taky manžel štve a trochu snižuje tvoje sebevědomí. Diskuze a hádky do manželství asi patří. Dusit v sobě pocity a neventilovat je, je možná chyba. S manželemtaky
ruka byla rychlejší než myšlenka. Dokončím větu a končím. S manželem taky občas hlasitěji diskutujeme, den až dva se spolu nebavíme a pak to ukončíme panákem slivovice. Díky bohu za náš sad, jinak by nás to naše usmiřování zruinovalo.
Takže se mějte všichni moc hezky, všem držím palce a doufám, že vám to vaše setkání vydaří. Bohužel mě celý můj dosavadní život přivedl tam, kde jsem a naformoval moji osobnost a myšlení takto. Kdybych vám ho možná popsala tak by jste mě možná pochopili.
Tak a teď jsem zvědavá na Tomovu reakci, ale asi nic pozitivního ![]()
Ahoj RB. Nejprve to zásadní. Tato diskuse je otevřená diskuse a každý má právo se v ní k čemukoliv vyjádřit. Pokud vnitřně cítíš, že ti tato diskuse může pomoci, prosím zůstaň. Ano, zopakuji to slovo, prosím zůstaň. To je důležité objektivně. Další bod, jasně jsem to v diskusi děvčatům napsal, Tys mne nenapadla ani jednou, já měl poznámky k Tvé osobě třikrát. Nemyslel jsem to nikterak zle, pouze jsem se snažil dovést Tě k tomu, že chlapeček vnímá, i když to neříká, životní situace jinak než holčička. Nebudu již do Tebe rýpat, nechám Tě žít, nebudu mít na Tebe žádné poznámky. Nemám k tomu jediný důvod. Snad se to dá jako omluva vzít a snad se dá vzít i to, že, bohužel, mám na otázky partnerských vztahů a soužití a řešení konkrétních problémů diametrálně odlišný názor než Ty. Rovněž povahově jsme totálně jinde. Ale to není důvod k ukončení Tvé diskuse tady a pokusím se Tě maximálně respektovat. Tom
Omluva přijata. Zatím ale ještě nejsem psychicky připravena pokračovat. Nějak se cítím jako hajzlík, který uráží a shazuje svého manžela, i když tomu tak není. Jsem šťasná, že jsem ho poznala. Taky mě drží nad vodou, protože z mé rodiny bych už snad skončila na psychině. Až se budu nudit, tak sepíšu paměti. Určitě to půjde na dračku
Jen se z veselého kluka stal málomluvný samotář s řečmi, že ho nic nebaví a raději by tu nebyl. Nějak už to nedávám. Jedu z onkolky po další chemoterapii, málem bliju v autě a do toho telefon, že se mu nechtělo do obchodu a že nemají s dětmi co jíst. Tak to vemu k nejbližšímu obchodu, z jídla se mi zvedá žaludek, naláduji tašky jídlem a pitím a valím domů. Když zavolám, ať mi jde prosím pomoct s taškami, tak nic. Jen mi unaveně řekne, že se cítí smutně, tak to musím zvládnout sama. Fakt ho chápu, ale už to fyzicky nezvládám. No ta psychika taky nic moc, ale vždycky se vyřádím na zahradě. Hrabat se v hlíně je pro mě lepší než hodinový pokec u mé psycholožky. Dneska mi fakt na zahradě hodně pomohl a večer jsem na něj lila kýble chvály. I děti si chochtaly, že tatínek si s nimi hraje a blbnou.
Myslel jsem, že už jsi z tý hnusný choroby venku. Kdybych to věděl, vůbec bych nereagoval. Znám hodně lidí, co to dokázalo a žijí plnohodnotným životem, jako by to vůbec nikdy nebylo. Přeju all the best a fakt se omlouvám. Tom
Taky dobrá facka. Abych byl upřímný, jsem tady prostě proto, protože mi loni bylo opravdu hodně blbě, dostal jsem se z toho a snažím se lidem krapet pomoci. Nicméně pravdou je, že v této diskusi se lidi presentují ne takoví jací jsou, ale v jakési psané formě, která skutečně může zastřít skutečnou podstatu. Zjednodušeně řečeno, pokud zrovna nepíšu pozitivně laděný příspěvek, vzhledem k tomu, že neznám všechny okolnosti, tak mohu lehce šlápnout vedle. A pokud budu psát pouze pozitivně laděné příspěvky, tak tato diskuse taky nemá smysl, protože nová hodnota vzniká pouze v konfrontaci názorů lidí, kteří píšou to co si myslí a i přes rozdílné názory hledají nějakou vyšší rovinu porozumění. Měj hezký večer. Tom
Bohužel nejsem. Během 5-ti let třetí recidíva. Už jsem připravena přijít o prso a nechat se celá vyrabovat. Doktor se tomu pořád brání, že prý jsem mladá (40 na krku) a třeba ještě budu chtít mít děti. Gynekolog mi potvrdil, že je to blbost, protože po těch srač..... co mi dávají to prostě nejde. Ale nepřipouštím si to a beru to jako horší chřipku. Možná, že i to manžela dostává do deprese, protože neví, jak dlouho tady budu. Mám ale sakra štěstí. Je to vždy ohraničené bez metastáz a 2 série chemy to zničí. Jak říká můj onkolog „jaderný výbuch přežijou švábi a vy“
Jinak je manželovi dneska dobře. Dost ho trápí, že selhává i jako chlap. Dneska to bylo jinak. Po jeho narážkách jsem práskla s kýblem (komu se nelíbí moje špinavé okna, tak ať se nedívá) a bylo nám fajn. Chodí a culí se jako sluníčko. Prostě KING.
Těžko na to cokoliv napsat. Myslím smysluplného napsat. Asi není od věci to opět zničit cestou, která již byla úspěšná, a pak zkusit nějakou zásadní změnu, v životosprávě, životním stylu, fakt nevím. Ale myslím to tak, ted odstranit konkrétní problém. A pak se pokusit odstranit jednou provždy tu příčinu. Ale jsem z úplně jiného oboru, těžko poradit konkrétně. Možná třeba i trochu zvolnit v životním tempu, i když si myslím, jako opatření dobré, ale tu analýzu by to chtělo hlubší. Jinak jsem už pochopil, u Tebe to nebyl despekt, ale nezbytný nadhled, bez kterého bys problémy řešila asi těžko. Držím Ti palce. Tom
Celkem ses strefil. V noci jsem nemohla spát (poslední dobou jsem velký nespavec), tak jsem celkem nad manželem a jeho depresí přemýšlela. Napadlo mě pár důvodů, které ji mohlo nastartovat:
1. moje nemoc. Možná si uvědomuje, že sama bych potřebovala pomoct a podržet a že nějak nemůže. Stále mu opakuji, že se svou rakovinou a epilepsií jsem se zkamarádila, akceptujeme se a sice jsem se s tím nesmířila, ale naučila se s nimi žít. Vidí moje odhodlání a sílu a možná se vnitřně žere, že to tak nedokáže. Nevím, zkusím se ho zeptat. I když už někdy sama nemůžu, pořád mu říkám, že to zvládneme, nedám na sobě znát únavu, že je mi špatně od žaludku a snažím se fungovat normálně.
2. z důvodu jeho psychiky teď tak trochu selhává jako chlap. Samozřejmě mu zdůrazňuji, že nemá doma nymfomanku a nemusí se cítit provinile. Vždycky mu připomenu, že měl se mnou trpělivost po dvou porodech a mám mu co vracet a za co děkovat. Tenkrát jsem to taky těžce nesla.
3. hodně zhubnul. Při své výšce 185 cm váží 65 kg. Mám strach vedle něho kýchnout, že ho zlomím. Je to kostra potažena kůží. Myslí si, že to má z důvodu své psychiky, strestu atd. Ujištuji ho, že je pro mě nejkrásnější chlap na světě ( a to fakt nekecám) a že jednoho krásného dne přibere a bude konkurovat princům z pohádky.
4. jeho rodičovská dovolená. Letos je s dětmi doma 5 let. Je hodně společenský člověk a určitě se cítí izolován. Naše děti taky nejsou žádní andílci - 2 holky a pořád se řežou jak koně. Manžel je bohužel velmi úzkostlivý, pořád je hlídá, má strach o jejich bezpečnost a celý den jim stojí za zády. Já jim dávám prostor a pokud netříká krev a nelámou se kosti, tak je nechávám vegetovat.Tato přehnaná péče a neustálý strach o děti mu asi taky nepřidá. Jsem asi jedna z mála ženských, která ho pořád vyhání na pivo s kamarády, pokec k sousedům atd. Bohužel se mu nechce, protože se cítí blbě a už to není ten veselý kluk a bavič davu ![]()
Konečně pochopil, že bez psychologa to asi nezvládne. Teď řešíme jak z jeho návštěvama. Nejbližší psychologové mají fajn pracovní dobu, max. do čtyř a ve 3 už musí být v ordinaci. Já se dostanu domů tak cca kolám páté. Pokud by měl intenzivní sezení každý týden, tak nevím, jak to udělám v práci. Už tak 1 x týdně utíkám brzo, protože vozíme děti do kroužků. Máti nám nepomůže protože si nedovolíme říct proč. Tohle by prostě nepochopila. Už tak mi pořád předhazuje, že jsem si vzala slabocha, chlapa bez cíle a že mu všechno trvá dlouho. Dost dlouho jsem to nekomentovala, ale u několikrát jsem s ní, jaks to napsal, vyběhla jak s horkým popelem. Manžel ví, co si o něm máti myslí, ale taky ví, že stojím při něm.
No tak si oba užíváme, ale hlavně, že se máme rádi ![]()
Ahoj. Těžko Ti napsat něco nového. Zanalyzovalas to naprosto exaktně.
Mohu se k těm bodům vyjádřit, protože body dva, tři jsem si prožil. Body jedna a čtyři, prosím boha, at mne to nepotká. Nevím, jestli jsem Ti to už nepsal, ale nechci procházet příspěvky, jak jakože já tady. Dvacet let bez doktora, naposled jsem měl angínu myslím v devadesátým pátým. Všechno naplno, práce, život, sport, ale taky hodně cigaret a nějaké vínko. Pak jsem s tím praštil. Ze dne na den. Měsíc pohoda, pak psychouš. No, mohu potvrdit, deprese je pěkná svině. Za šest neděl jsem zhubnul asi šestnáct kilo. To podotýkám, když jsem se snažil vždy po vánocích sportem zhubnout tak ty čtyři, tak záhul. V případě deprese to šlo naprosto samo. Ráno jsem dostal od své skvělé paní vajíčka, mám moc rád, a tak jsem se na ně díval a nepolk. Ta krize kdy jsem pad byla loni o dovolený. Jen Ti chci napsat, jak mně moje paní pomohla. Vzala mne, synka, psa a odjeli jsme na hory /předpoklad všechny jmenované atributy mám rád synkem počínaje a psem konče/. Když jsem se v deset vykotil z postele a odmítl snídat, tak jsem byl v podstatě v dobrém slova smyslu vystrčen před apartmán v jedný ruce vodítko, po druhé ruce patnáctiletého synka a s větou čekám vás večer jsme někam vyrazili. Ta až to nazvat intoxikace příjemnými podněty má skvělá rodina, můj skvělý pes, skvělé hory nějak způsobili to, že jsem se začal mín třást a začal jsem používat mozek. Dítě bylo poměrně happy, protože místo mákni, proč se do toho kopce tak táhneš, přidej trochu, slyšelo ted si chvilku sedneme a odpočineme. V práci jsem to šéfovi samozřejmě řekl, ohromně mne podržel a od té doby stoupám. V lednu už jsem nalyžoval denně asi padesát kiláků, takže jsem skoro redy, akorát jsem posera a furt se bojím vysadit ty prášky. Protože živím rodinu a kdybych zase zkolaboval, tak by to byl pěknej průser. Bod dva. Cítit se jak muž. Neselhávat jako muž. Děvčata jsem měl od mládí vždycky moc rád, ale ve stadiu akutní deprese a v období o kterém píšu sex nula, nula, nula, nula, nula. NIC. I to je normální. S tím se bohužel nedalo nic dělat. Ale záleží na tom, co Tvůj muž bere za prášky, já bral Trittico a Paroxetin. Trittico pěknej humus jsem ze den na den hodil do koše. Paroxetin beru dotedka. Sex se postupně vrátí naprosto do normálu, naopak, je jaro, i nad normál:-). Ale chce to, abys měla trpělivost. A tu máš. Třeba Tě můj příběh bude inspirovat. Každopádně nesouhlasím s tím, že člověk s depresí se nemůže z ničeho pokusit radovat. Musí hlavně chtít. Ale já měl depresi z odnětí drogy /nicotin, alkohol/. A navíc, jsou ještě těžší stupně deprese, kdy člověk nevstane z postele. Každopádně, každý den by měl mít nějakej maličkej program, něco co se pokusí sám zvládnout, a zvyšovat si latku. Opět nemá obecnou platnost. Pro mne každý den musí mít nějaký smysl. Když se večer sám sebe zeptám, co jsem dneska udělal, k čemu ten den vlastně byl, abych měl nějakou pro sebe uspokojivou odpověd. Tenhle román by se dal zkrátit do věty když se chce všechno alespoň trošku jde. Držím Vám oběma palce:-) Tom
Nějak časově nestíhám, proto píšu krátce. Děti budou o víkendu u babičky, tak máme na víkend naplánovanou aktivitu - zahrada, večeře a ...... Uvidíme, jak to pomůže manželovi. V neděli podám hlášení ![]()
HALÓ, JE TADY NĚKDO ? po pauze se dívám na diskusi a kromě výměny názorů Toma a RB je to tu nějaké mrtvé.. Tak něco pro zasmání - mi švihlo o víkendu v koleně, následovala chirurgie na pohotovosti, dva dny ve špitále, celonožní ortéza a berle. Prý natržený vtitřní vaz - no řekněte komu se to kdy může stát, snad jen mi…Tak jsem vás tímto chtěla pobavit ![]()
Čau kočko, rád Tě opět čtu, pěkný pozdrav z Třebíče:-). Že bys mne pobavila tak, že bych se za břicho popadal bohužel říct nemohu. Já sice v poho, ale babička v nemocnici a dva z mých nejlepších přátel se rozváděj. A navíc Kometa vyřadila Spartu, ještě že postoupili mé rodné Pardubice. Kdyby ne, tak si jdu pro silnější AD:-). A řekni ještě, můžeš s tou berlí chodit? Jsi soběstačná? Tom
Tome, je to celonožní ortéza až " od tam " po kotník. po bytě se belhám jakž takž, ale drtí mě ty předpovědi lékařů, ptý to může být až 6 týdnů. kdyby to byl křížový vaz tak ten je hned operabilní ale u toho vnitřního se čeká jestli ta natrženína nesroste. NO musím to popsat fakt sranda, naši koupelnu jsem nedávno došlechtila prvky a koberečky z ikey, jsou ozdobné, moc fajn a pěkné, ale nesmí vám na tom ujet noha .-)) HAHA. To byl ten kámen úrazu… ![]()
To bude dobrý, svět se nehroutí, jen jsem chtěla oživit tuto diskusi. zdravím všrchny ![]()
Držím Ti palec Alex, strašně moc:-). A to, že tady děvčata nejsou chápu tak, že nemaj čas. A když nemáš čas, tak nemáš čas ani na deprese. A to je moc dobře.
Doooooooooooooobrou. Tom
díky Tome za podporu. Pro člověka co nikdy neměl nic s nohou s nesetkal se ve svém životě s berlemi je to šrumec. Koleno nedrží, berle si jdou kam chcou, je to záhul pro člověka kdo se s takovým zdr. problémem nesetkal. Ale dám to, neboj, i přinejhorším laparosk. operaci dám, jen at mi to koleno nahodí do normálu. pitomé ozdobné podložky v koupelně, ty poletí do koše, ted jsem na nich uklouzla jen já, ale co kdyby holky to si raději nepředstavuji…
/
Jsem moc ráda že jste si vyjasnili spoustu názorů co se týká tebe a RB. Dle mě to v životě fakt nemá jednoduché. Přeji ji jen to nejlepší… Podle mě mají šanci se z toho dostat a hlavně že s manželem stále stojí při sobě.
Ale zas každý tady řeší nezrovna ideální vztah, jako u mě. To je na dlouho a hlavně už pomalu na Opavu. Utápím se akorát zavřená v ložnici v depkách a mám strach vyjít mezi lidi, ta panika se vrátila…
dobrou noc Tome
Jestli si myslíš, že si nešikovná, tak posílám výčet mých úrazů za poslední 3 roky:
1. rozřezané oko palmou (chtěla jsem ji udělat letní střih)
2. pád ze stromu (Věta mého taťky „ta větev tě fakt neudrží“). Jako vždy měl pravdu). Další ukázka mé chabé inteligence byla ta, že jsem řezala větev na které jsem stála, takže druhý pád o hodinu později. Můj taťka v rámci zachování mého zdraví to nakonec dodělal sám.
3. opět rozřezané oko ostružinou - podzimní prořezávka. Mí kolegové mi k narozeninám darovali svářečské brýle.
4. naražený kotník - zjistila jsem, že voskovat dlažbu je fakt blbost, lepší než kluziště. Zastavila jsem se až do dveře do kuchyně.
5. nalomená žebra - moje kolo mi dokázalo, že je jen na asfalt. Horský terén mu nedělá dobře.
6. zašitý prst (rozřezaný až na kost). Rozřezala jsem si ho o to držadlo celého balení minerálek. Krev tekla na pás u pokladny a paní mi sdělila, abych rychle zaplatila, protože za mnou je fronta. Paní za mnou omdlela, protože ji dělal blbě pohled na krev. Opět jsem byla středem pozornosti.
Manžel prohlásil, že jsem nebezpečná sama sobě, natož svému okolí.
Takže končím veselé historky z mého pracovního a sportovního života.
Tak tady Vás můžu akorát politovat holky. Od té doby, co jsem začal být na lyžích nepatrně zbabělý, což znamená už nemusím být nejrychlejší na celé sjezdovce, tak nepadám. Jinak RB dávám za pravdu, na chvilku jsem vyměnil horské kolo za silničku a dost často jsem brzdil přilbou o kořeny:-) ruce obalené ledem /naraženina pěkně bolí/, tak jsem se vrátil k silničce a je to v pohodě. Nepadám. Jinak to chce trošku boží přízně a trošku zpevnit tělo, ty svaly to udržej a hlavně, což se tak často neví, cvičením se zpevňují nejen měkké části těla, ale hlavně výrazně houstne struktura kostí a pevnost vazů a pak dochází méně často k úrazům. Ale to si chce vytvořit čas na pravidelný pohyb a nalézt v něm zalíbení. Pokud se do toho budete nutit, tak je to akorát
další psychická zátěž navíc. Něco, co Vás bude dlouhodobě bavit. Tom
tak jdu něco psát,ať je co číst… mám se hodně špatně, beru opět týdenní dovolenou, pak nejspíš nemocenskou a chystám se odejít z práce, možná i z bytu a vrátit se k rodičům…jediné co mě drží zpět, tak je kocourek, kterého miluju, ale kterého mi mamka asi domů nevezme, protože můj synovec je alergický a je u nich defakto 15 dní v měsíci…nedávám to, jsem úplně v háji, antidepresiva mám od ledna a tři týdny jsem uvažovala jak to ukončím a nakonec jsem se rozhodla to zkusit ještě jinak, takže změním práci, možná bydlení a buď to pomůže a nebo se na všechno vyseru. špatné myšlenky mě neopouští, drží se mě jak pijavice, do toho alkohol, takže si už připadám jak alkoholička, protože se jím uklidňuju skoro každý den a prostě nevím jak dál… omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala, diskuzi pročítám pravidelně, ale nějak jsem neměla chuť ani sílu… přála bych si, aby mě tenhle stav co mám, nikdy nepotkal, protože je to utrpení, z kterého se nějak nemůžu dostat a topím se… papa zatím Viv
všechno je špatně…
chce se mi utéct od všeho…
Jen na chviličku sem se cítila v pohodě, a pak se mrcha depresivní vrátí nečekaná, nezvaná a připadá mi horší než minule. ted za těch pár klidných dnů platím parádní daň…
Poslední útok(asi před 2 týdny) byl krutý, ale překonala sem to. víc jak 2 hodiny sem mluvila s kámoškou přes telefon (operátor bude mít radost) a ta se mě snažila nějak probrat, nakonec sem otevřela vínko, abych zapoměla… (normálně se řadím mezi skoro abstinentyNaštěstí to byl pátek večer, tak sem pak přes týden nějak fungovala a ted opět nevím co si sama se sebou mám počít… Vkrádají se mi černé myšlenky a zuby nehty se bráním ![]()
holka zlatá, kdybych znala odpověd, tak ji napíšu…
už sem trošičku klidnější, tak dokážu aspon něco napsat…
dík, že ses ozvala ![]()
asi to bude dostzmatené, ale neumím to přesně pojmenovat
mám pocit, že se mi nic v životě nepovedlo, nic sem nedokázala a nikomu na mě nezáleží, mám pocit, že mi život protekl mezi prsty a nic nemá cenu.
je toho najednou na mě hodně, připadám si opuštěná, všechny cíle se mi zhroutily, obzvláště ted na jaře, je to krizovka. sice se na jednu stranu těším na sluníčko, teplíčko, ale jakmile jdu jen do obchodu a vidím tu spoustu kočárků a těhotných mamin, tak se mi chce brečet, vy co děti máte si to ani nedovedete představit, jaké to je…
jediné, čeho sem v životě dosáhla je vlastní bydlení, ale je to tady skoro stejné, jako když sem se nastěhovala, žádné zásadní změny neproběhly, což po skoro 6 letech musím zkonstatovat, že je mazec. když sem se stěhovala, plánovala sem… dneska už neplánuju, sem ráda, když poplatím co mám. ted mi to připadá jako přítěž,
chybí mi opora - ve všem… není to jednoduché, žít sama
mám v hlavě chaos
Čau kočky, tak už jsme tady zase všichni pospolu:-). Pepina bravo, cítím vnitřní klid a vyrovnanost, at to trvá věčně. Pumi, nezoufej, zlomí se to, uvidíš, jak píše Pepina, málo holčiček samo za sebe zvládne zabezpečit se z hlediska bydlení, ono to půjde. Já přijal minulý týden zásadní rozhodnutí, půlit prášky, půlím cca týden a cítím se lepší, tak mi moc držte palce, at mi to vyjde, já se jich potřebuju urychleně zbavit, jediné, co se změnilo je to, že se bojím jezdit rychle v autě, nad stopadesát fakt nejdu, ale to je možná jen věc tý blbý psychiky. Držím všem palce a přeji hezký večer Tom
Pepino, na kytičky až tak moc nejsem - mám tu pár kousků, které žijou snad zázrakem, docela se mi povedla jedna palmička, mám ji od začátku a daří se ji i beze mě. Nějaká další zelenina by se tu taky našla a bude mi kvést orchidej(druhá asi chcípá)
Asi nejsem ten správný romantický typ - rozhodně si s květinkama nepovídám, ani jim nezpívám.
Stěnu (fialovou na podklad bílé kávy) v ložnici sem vymalovala loni, na chodbě se taky moje umění malovat projevilo ( no dá se na to koukat). Letos, ale asi až v létě mě o5 čeká nejen výmalba, ale i škrábání koupelny a wc - mimochodem doufám, že o5 jakmile vymaluju a uschne to, tak prasknou stoupačky, stejně jako minule a předminule a předtím taky ![]()
no a jelikož mi prasklo těsnění u sprchy, tak se si šlapala pro novou hadici a maturovala… no snad to bude držet - většinu všech prací zvládám sama - musím.
držím pěstičky k úplnému vysazení ![]()
já sem na tom opačně, i když se bráním tak se pomalu dávka zvyšuje - jednou to taky zvládnu…
Pepino, ani netušíš jakou nám děláš radost ( snad mluvím za všechny) je z tebe cítit optimismus a znovu nalezená radost k životu - děvče gratuluji, ať to trvá věčně ![]()
trochu ti děvče závidím
tím, že bydlím ve městě mi chybí takové to rýpání v zemi, pozorování krajiny, vůně dřeva při řezání - to sem milovala a ted mi to chybí.
stejně děkuji za rady a hlavně za snahu se mnou mluvit, potřebuju vědet, že tady jste, když je mi ouvej
cestou od alergologa jsem potkala květinářství a koukaly tam na mě narsisky a kosatec, neodolala sem, po ne moc dobrých výsledcích sem neodolala a koupila kytičku - JÁ osobně ![]()
lidičky neuvěříte, já mám z toho radost
díky Pepině, která to zpískala ![]()
Ahoj Pepino, hezký večer. Taky se mi nechce spát, doba je těhotná událostmi:-). Co Tě trápí? Tom
ahoj, ještě pročítám diskusi, tak klidně piš co tě trápí nebo co potřebuješ řešit, já mám tak rozhozené spaní že na diskusi mkrnu i o půlnoci. Ted tady jsem …
díky za přivítání Tome, já se s tou ortézou placatím jak to jde. Včera jsem byla s holkama na bruslích, samo že jako Jofrey-de-Peyrac jsem kulhala za nimi, už jsem myslela že to je trošku lepší, ale po včerejšku se stav opakuje. Ortéza, otoky, bolesti atd…Takže já se mám „stále vesele“ ![]()
Vidím, že si to užíváš:-). Na jaro fakt paráda. No, hlavní je, žes nerezignovala. A není to napořád. A ber to tak, nemá to každý, jsi tím svým způsobem zajímavá:-). Já mám pracovně plnou sezonu, což je dobře, snížil jsem prášky na polovinu, což je dobře, ale celkem mi dává zahulit ten letní čas, večer se mi nechce spát a ráno jsem mrtvej a hlavně babička, lítáme s ní po nemocnicích a jsme z toho všichni na prášky. A ty jsem začal půlit, takže nic moc, teda, abych pravdu řekl. Tom
Tome, o letním čase mi ani nemluv. Už při mých problémem se spánkem jsem v novém režimu začala usínat ve 4 ráno, v 7 holky škola školka, já pak padnu jak najatá a dospávám do desíti. Nikdy jsem nevnímala přechod časů tak jako teď. S celonožní ortézou jsem fakt zajímavá, už mě třeba v obchodě napodobují i holky jak kulhám - belhám, doma si ji půjčují a dělají to samé
. Od mé nádhery - psychoušky jsem opět její thiapridal a mirtazapin odmítla jíst. Apoň nemám pocit že do sebe rvu nějaké svinstvo na které různí lékaři mají různý názor - spíš negativní…Nejradší bych už šla na tu operaci kde mi koleno vnitřně zkouknou a zváží co a jak, ale to jejich doporučení klidový stav a nestoupat na nohu to prostě v běžném životě nejde. Snažím se plácat jak se dá, i to jednou přejde, bohužel se snaží řešit i situaci doma s manžou a tam je to bez odezvy…Nevím sice co bereš za prášky, ale snížení na polovinu je super !!!! gratuluji a vydrž…
Usínat ve čtyři ráno, taky dooooooobrý, fakt moc prima. Myslím si, žes s těma práškama taky udělala moc dobře. Člověk je akorát plnej nějaký chemie, vytrácí se jeho podstata a problémy zůstávají stejné. No, tak se holt budeme nějakou chvilku plácat, ale nakonec to všechno dáme. Proč? Protože jsme dobří. Jak můžeme být skromní, když jsme nejlepší:-). Tom
Mno dneska mám fakt top v mizerný náladě. Ale na jedno jsem přišel, ne dneska, ale už dávno a snažím se toho držet a možná to někomu, nemyslím Tebe, ale všem tady na diskusi dojde, i když vím, že to všichni vědí, nebo alespoň tuší. Život je takovej jakej je. Ale je potřeba neubližovat sám sobě. Zbavit se všech sraček, chlastu, cigaret, takzvaných léčiv, všech závislostí, které v konečném důsledku člověka oslabují. Přeji hezký večer, všem ještě lepší ráno a pro dnešek končím s Tenkou červenou linií na Prima cool. To zas bude ráno:-). Dobrou Tom
ahoj, ošemetná ale ne zas tak neběžná situace, věř mi. Pokud ti můžu radit, v žádném případě se s danou paní nepouštěj do komunikace, bude to pak přestřelka jejích a tvých argumentů. Toto nemáš vůbec zapotřebí, nenech si svou úroveň snížit tím že se do komunikace přes sms nebo maily necháš vtáhnout. Pro mě už je na hraně že budete spolu s manželem číst společně její sms, ty se budeš trápit nesmyslným nebo vydíracím obsahem, můžeš se dozvědět věci které bys ani nechtěla vadět a budeš se jen dál užírat. Pokud manžel stojí při tobě tak by sms měl jen mazat, bez odezvy a třeba dotyčné to dojde. Taky před ní nemáš vůbec důvod obhajovat své manželství, máš rodinu, dvě děti a ona je jen ta co chytla příležitost za pačesy, a teď je v úzkých a kope kolem sebe. Snažte se být, žít a fungovat co nejvíc jako rodina a na dotyčnou se vyprdněte. Třeba když nebude mít odezvu na své zvkazy a sms tak sama pochopí že asi nevyhrála. Drž se a hlagně mysli na to, že ted ty jsi ta co má navrch, vrátil se ti manžel (kdyby nechtěl tak se asi nevrátí) a nějaká pipka by vás neměla vyvést z míry.
Všem, kteří jste mi pomáhali hrozně moc děkuji. Stala se mi ta nejhroznější věc na světě. Manžel v neděli ráno spáchal sebevraždu, našla jsem ho po 20-ti minutách a umíral mi v náručí. Prožívám tu nejstrašnější bolest v životě a moje děti stále nechápou, že tatínek odešel. Zítra se s ním loučím naposledy.
Proto vás všechny moc prosím, bojujte s depresí do posledního dechu, nenechte se ničím odradit, protože okolí, děti, rodina a blízcí vás potřebují.
Ještě jednou děkuji a nejen že musím, ale hlavně chci žít dál nejen pro sebe, ale hlavně pro děti, které mě potřebují ze všeho nejvíc.
Ježíšmarjá RB, já nevím co nepsat snad jen upřímnou soustrast, je to strašné. O tom co ho vedlo k tak strašnému kroku už lze jen spekulovat. Je mi to moc líto, ač jsem tě osobně neznala,ale vehnalo mi slzy do očí a bulím při čtení tvé zprávy jak želva. To je opravdu tragédie. Nezbývá mi než ti osobně popřád hodně energie a nervů které budeš v příštím období potřebovat,a ať zvládáš další období s dětma co nejlíp - i když to hned nepůjde. Je to fakt síla, dovedu se vžít do tvé situace a proto tu brečím. Prosím tě RB, drž se co to půjde, už kvůli dětem.....
RB ikdyž se osobně neznáme, je mi to hrozně líto. Holka musíš být teď neskutečně silná, držím pěsti, ať to zvládneš. Vím, že to zní jako klišé, ale teď je nejdůležitější čas - ten tu bolest postupně utlumí…
Kdybych tak mohla jakkoliv pomoct…
Pepino, kašli na ni - jednou ji to určitě dojde. Tvůj muž se rozhodl pro tebe a děti a to je to hlavní
ani nevím co vám mám psát, totálně mě to šokovalo…
lidičky držte se ![]()
RB upřímnou soustrast a hodně síly a boží přízně. Nějak nemám slov. Kdybys potřebovala nějak konkrétně pomoct nebo poradit, napiš mi do schránky, bude-li to v mých silách, ve štychu Tě nenechám. Tom
© 2026 Vitalion.cz, Napište nám | Podmínky užití | Poučení OOU | Reklama | Cookies (seznam) | Mapa webu
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328.
