Deprese a jak ji zvládat

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
pumi
91 příspěvků 8.9.13 14:33
@Lucrezia píše:
Mám na to stejný pohled jako Pumi.
Je to tátovo rozhodnutí, tyhle věci se prostě stávají. Vaše vazby se nemusejí ale potrhat, pořád to zůstane tvůj táta. Je fajn, když budeš mamce oporou, jistě to hodně bolí. Na tátu bych se tolik nezlobila, snad ví co dělá a není to jen poblouznění mladou holkou, které vyprchá zároveň s kontem tvého táty…
@pepina29 píše:
Ahojky Pumi díky za odezvu. V naší rodině se bohužel nikdy city neřešili a proto jsem si ten svůj vztah tak trochu pokazila a teď se učím jak to má fungovat správně. Dnes když tu táta byl mi o nové ženě nic neřekl. Jen mi zdělil že se odstěhoval od mámi a je mu jedno co s ní bude.Po tolika letech. Když jsem se zeptala proč, tak mi odpověděl, že máma s ním není dva roky tak ať se nediví. Z toho jsem pochopila, ža ho asi máma odmítala v posteli. Mě ani tak nevadí že odešel, ale to že to neřekne mámě narovinu, ale potají -když je máma v práci-se odstěhovává své věci a sebral jí i její co se mu líbili. To mě štve ta bezmocnost. Máma mu dala svá nejlepší léta, všechny peníze co kdy měla a nemá nic.Jen splácí jeho dluhy a nemá kam jít. Nikdo ji nepomůže a já nemůžu nic dělat. Nebo nevím co mám dělat.

PEPINO,
u nás se taky nikdy city nějak neřešily, až s mojí depresí jsem přišla na to, co mi v životě vždycky tak chybělo - nikdy jsem neslyšela - mám tě rád/ráda… v tom je ten zakopaný pes.
teprve až s mými stavy, jsme si všichni tu skutečnost uvědomili všichni a teď se pomalu snažíme to změnit…

Musela jsem to být já, ta silná a říct to nahlas. Věř mi, nebylo to vůbec lehké…

asi pro každého je to těžké, sdělit své city nahlas.
a hlavně nevyčítat, bavit se o tom tak nějak s nadhledem,

pokud říkáš, že ti odpověděl, že mamka ví proč - asi mu něco ve vztahu chybělo a možná to hledá jinde.

Věř holka, že nikdy není vina jen na jedné straně, svůj podíl na tom mají oba partneři… ( možná to zní tvrdě, ale takhle to vidím já)

Samozřejmě nesouhlasím s tím, počkat, až je partner v práci a posbírat si věci -toto je u mě výraz slabošství a neumět přiznat se.

a to, že je mamka sama přeci není pravda - má přece vás - děti, i když už jste dospělí a máte své.

Lucrezia
337 příspěvků 8.9.13 15:19
Pepino

Táta vyhodí mamku na ulici? Proč si to myslíš? Vždyť jsi psala, že si sebral věci a odstěhoval se. Tak asi má kam jít.

Víš, být s mužem jen kvůli dětem…myslím, že je to tak trochu omluva za to, že věci nechci změnit. Děti přece zůstanou dětmi svých rodičů i po rozvodu. Větší problém tam bývá právě to bydlení a majetek, který by se rozvodem musel řešit.
Nicméně ještě rozvedeni nejsou, třeba se dohodnou…má táta ještě vyživovací povinnost na kluky?

Luckajk
296 příspěvků 8.9.13 16:18

Ahojky holky,
Pepino, do vztahů rodičů bohužel nevidíme i když někdy bohu dík, ale tak nějak souhlasím s holkama a stejně si to musí vyřešit samy a jestli byl táta takovej, jak jsi psala, tak to pro mamku bude možná i vysvobození. Můžeš ji jen podpořit a říct, že jsi tu pro ni.

Pumi, jsem ráda, že už je ti lépe, když je člověku nejhůř, tak ani nevěří tomu, že mu ještě někdy bude líp, ale na štěstí ty prášky většinou po nějaké době zaberou :)

Luckajk
296 příspěvků 8.9.13 20:05

Pepi
neboj, taky jsme si tady všichni prošly svým a proto jsme asi takové jaké jsme. To žes sama došla k tomu, že se do toho nebudeš plést je jen dobře. Stejně vám asi nezbývá nic jiného než si na to zvyknout.

pumi
91 příspěvků 10.9.13 22:12
zdarec

Tak jak válčíte bojovníci?

Lucrezia
337 příspěvků 10.9.13 22:39
bojovat s depresí...
@pumi píše:
Tak jak válčíte bojovníci?

U mě dobrý. Dlouhodobě. Mě spíš občas trápí fyzické příznaky…ale říkám si, že to bude už sešlost věkem. :D

Jak u Tebe? Daří se?

pumi
91 příspěvků 10.9.13 23:03
hoj Luc

U mě dobrý ;-)
sešlost věkem? hmm, už si pomalu zvykám :roll:

zatím se mě drží dobrá nálada, tak si to užívám :P

Luckajk
296 příspěvků 11.9.13 11:05

Ahoj holky,
tak u mě zatím taky dobrý, ťuk ťuk, dokonce zatím i v pohodě zvládám docela stresík kolem první třídy, se až divím. Mám trošku obavy z podzimu a zimy, ale říkám si, že když mi to vlastně začlo v květnu a s práškama jsem vlastně končila za rok v květnu, tak teď to nějak zvládnu, prostě chci a musím a hotovo. Tak mi držte palce, zatím pááááááááááá

Luckajk
296 příspěvků 15.10.13 21:04

Ahojky, Ren, to mám fakt radost, já jsem od 1. června bez léků a jsem zatím na štěstí v pohodě, mám trošku strach z podzimu a zimy, ale chci věřit tomu, že to bude dál v pohodě.
Moc držím všem palce, aby to měli alespoň tak relativně v pohodě jako já :mavam:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.10.13 14:43

Dobrý, den. Prosim vás o radu, z ničeho nic mě začal strašne bolet moč. měchýř. A chtělo se mi jakoby čůrat a docela dlouho sem to zadržoval, protože sem nemohl kde to vypustit. Ale strašně to bolelo, pak jsem to vypustil a furt to bolí, už tak 1 hodinu a furt to strašně bolí ten měchýř. Bojím se, aby se mi třeba neprotrhl nebo tak :/ nebude to nic vážného? Poradte mi, ( je mi 16, kluk)

Lucrezia
337 příspěvků 13.11.13 18:32
úzkosti

Bianko,
z těch léků, cos popsala, je návykový jen jeden, a to Neurol. Miabene a Asentra jsou Antidepresiva, ale na úzkostné poruchy ne každému AD pomůžou. Mně třeba nepomohla. Pokud ti pomáhá sirup, tak je to super. Předpokládám, že je to volně prodejný bylinkový přípravek typu NovoPasit apod.
Tak ho klidně ber, jen se nesmí kombinovat právě s AD.
Ty léky, co píšeš, ti určitě psal psychiatr, můžeš se o tom pobavit s ním? Ten asi nejlépe zná tvou situaci i anamnézu.

Petra888
4 příspěvky 20.11.13 14:44
Honzas

To je divny, ze ti to nejde pustit nebo jsi jinde nez v CR? :) Dekuji za rady urcite vyzkousim :)

Lucrezia
337 příspěvků 20.11.13 20:10
...

Eliso, čtu tvůj příspěvek, a je mi z toho smutno.
Je ale úžasné, jak se s tím pereš, jak se nedáš, jak si uvědomuješ, že jen léky nepomůžou… Že jsi moc mladá na depresi…fakt šílená kravina, ale to taky tušíš. Spíš mi přijde líto, že už tak mladá máš takovou zkušenost.
Jsi myslím výborně motivovaná k psychoterapii, protože si uvědomuješ, že potřebuješ opravdu pomoci a ne jen zahnat příznaky.
V Praze je tolik možností. Vždycky je lepší jít na doporučení někoho, než do neznáma, ale zas nikdy nemáš jistotu, že to co sedne jiným sedne i tobě.

Moc bych ti přála, abys našla svou cestu k vyléčení. :srdce:

Petra888
4 příspěvky 20.11.13 21:01
Elisa852
Jitule72
1 příspěvek 26.11.13 00:06
JÁ TO ZVLÁDLA

Napíšu svůj příběh. V loni na podzim jsem začala mít zvláštní stavy mysli, které se však stupňovalo hned mi nedošlo že se jedná o deprese, pořád jsem jen ležela na nic jsem neměla náladu, nemohla jsem jíst, přestala jsem o sebe dbát i denní hygiena byla problém, úzkostná panika jakmile jsem opustila svůj pokoj, po lécích jsem měla další problémy. Psychiatr nepomohl, v nemocnici jsem měla pocit že když mě nikam nemohou zařadit tak jsem si to vymyslela. Sebevražda mi najednou připadala jako něco co ukončí mé trápení. Pak jsem začala hledat kdo mi pomůže. Pomoc jsem našla u netradiční terapeutky, po třetím sezení jsem si od ní odnesla živou vodní žábu. Nejdříve byla v láhvi a já se na ní stále dívala, bylo to něco jiného než jsem do teď poznala. Deprese hned nezmizela to ne, ale už 24 hodin se zkrátilo. A třeba jen 10 minut jsem díky té žabce na své trápení zapomněla, začala jsem o ní pečovat jak jen jsem mohla a i když mě to vrátilo zpět tak to nevadilo. Žabička není tak křehké stvořeníčko jak si někdo může myslet, ale zvládne i chvilku nejíst a na víc jí to prospěje. Žila jen v okurkové láhvi a baštila kousek masa za tři dny. Už jsem nečuměla do zdi, ale na žábu!!! Postupně jsem se zlepšila natolik že jsem pomalu vysazovala léky samozřejmě pod dohledem. Nyní již 14 dní žádné neberu, Žabička má nové akvárium a já sehnala práci. Prosím všechny aby bojovali jak se dá a nevzdávali to. Paní terapeutku seženete na s bazaru a určitě to stojí za to, aby jste se začali zase těšit na zítřek. Seznamte se s žábou DRÁPATKA VODNÍ.. Pa :srdce: :srdce: :srdce:

Lucrezia
337 příspěvků 26.11.13 20:33
hmmm

Asi proto, že si už jinak nedokážou pomoct a nikdo jiný jim také nepomůže.
Kdyby existovaly opravdu funkční léky na depresi, nemuseli by se lidé cpát opiáty a sedativy, aby ten hnus deprese vydrželi.

Lucrezia
337 příspěvků 26.11.13 22:03

Jak se to dá řešit? To je na nobelovu cenu, tohle zjistit.

Lucrezia
337 příspěvků 26.11.13 22:38

Nemocní to řešit chtějí. Co jim poradíte?

Honzin0
1 příspěvek 2.12.13 11:21
Žába

Minulý týden tu psala Jitule svoji zkušenost a mě napadlo to prostě vyzkoušet.
Tu paní jsem si našel a absolvoval jedno sezení, no nebylo to špatný nic jsem neočekával, z mé apatie mě to nedostalo, je fakt že moc nespolupracuji tak uvidím jak to bude dál při dalším sezení. Něco se asi ve mě trošku změnilo. :zed:
Vodní žábu jsem si však koupil a je to bomba!!!
Mám ji zatím v okurkáči. :srdce:
Co mě překvapilo je že moje máti ji chce také je s ní vedle.
Možná to není tak úplně blbý na depresi si pořídit žábu. Já to aspoň vyzkoušel, protože hledám cestu ven. :jazyk: :jazyk: :jazyk:

Lucrezia
337 příspěvků 30.12.13 19:09
k doktorovi
@Anežka 1979 píše:
Kydž já opravdu nevím co mám dr říct. Já se na veřejnosti dost přetvařuju, jsem veselá atd. Jestli mi rozumíte? :think:

Tak bych to normálně řekla jak to je. Že sice zatím se ti daří hrát hrdinku, a lidi to na tobě ani nepoznají, ale že ve skutečnosti je ti fakt blbě, a potřebuješ s tím pomoct.

Lucrezia
337 příspěvků 30.1.14 20:46
@dobojováno píše: ..a všechno je šedivý, jako v závoji. Koukám na syna, miluju ho, ale nic necítím, jen strach o jeho život a smutek a úzkost, jak budu žít dál. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy DOOPRAVDY cítila radost, vždycky přijdou jen slzy a nikdo to nechápe, manžel myslí, že to dělám naschvál, sem protivná ženská i sama sobě, ale nějak je mi to fuk. Přežívám. Ráno vstávám a těším se, až půjdu spát, ale v noci skoro nespím. Prášky jsem brala, ale efekt na chvíli, už tam nechci. Stejně mám pocit, že na tom nezáleží, když se nějak naučím fungovat a budu se snažit nedávat nic najevo, tak budou mí kluci o. k. a to je jediný, o co jde, na mě nesejde.

Poslyš, děvče,
vím jak se cítíš a je pro mě nesmírně bolestivé toto číst, protože přesně tohle jsem zažívala před pár lety. jako kdybych četla sama sebe před dvěma třemi lety.
Naprosto vím, jak hnusně se cítíš a jak je všechno beznadějné, jak si myslíš že všem bude lépe, až tu nebudeš…a nemám prostředky jak tě přesvědčit, že to může být i jinak, že se nemusíš zabíjet, že nemusíš umřít, aby se něco změnilo. nemám ani moc změnit tvůj život.

můžu ti jen být malinkým světélkem naděje, že věci se mohou vyvíjet i jinak než blbě.
Můžu být malou možností svým životem, který byl taky v koncích a přesto pokračuje a nelituji, i když jsem byla fakt už rozhodnuta.

Moc bych se přimlouvala za tebe, za tvého muže, za tvé děti…abys zkusila vše, než to vzdáš. Na smrt je čas vždy.
Pokud bys chtěla podpořit a napsat o sobě více, udělej to. tady, do jiné diskuze, nebo i na můj mail, jestli nechceš být indiskrétní.
Přeji hodně síly…

Lucrezia
337 příspěvků 14.2.14 09:38

Dandulko, je to nejobvyklejší postup na tyhle stavy. Lepší se zatím nenaskytl, snad jen ještě v kombinaci s psychoterapií, to by bylo účinnější, ale pro začátek úplně stačí. Než antidepresivum zabere, může ti být zle, tos asi i tady četla…vydržet, no, a bude líp.

Dandulka79
49 příspěvků 15.2.14 18:10

A je to tu zas, paleni na hrudi, horkost střídá zimnice, třes celého těla. je to normální? co mám dělat? Díky

Lucrezia
337 příspěvků 15.2.14 22:56
@Dandulka79 píše:
A je to tu zas, paleni na hrudi, horkost střídá zimnice, třes celého těla. je to normální? co mám dělat? Díky

No ono záleží na tom, jak silné to je a co jsi ještě schopna ustát. Vydržíš tohle 3 týdny? Pak se to možná zlepší… :kytka:

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 04:42

Věřím, že vydržím i když ty stavy jsou hrozné. Když to přijde mám strach, že se o mě pokousi infarkt. Mám 2 děti,9 a 14 let, takže musím se snažit fungovat normálně. Mě je 35 let. Ráda bych si popovidala s někým kdo ví o čem mluvím. :oops:

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 04:56

Lucrezia, myslím že ty asi víš dobře o čem mluvím. Dříve v tehle diskuzi bylo plno lidí kam se poděli?

Lucrezia
337 příspěvků 16.2.14 10:38
@Dandulka79 píše:
Lucrezia, myslím že ty asi víš dobře o čem mluvím. Dříve v tehle diskuzi bylo plno lidí kam se poděli?

Asi už je jim dobře, to je přirozené, že lidé opustí diskuzi, která jim už nemá co nabídnout. Je to tak dobře. Lepší, než by setrvávali a patlali se ve stavech, které už překonali. Příjdou ale další, kteří tohle právě řeší. :D

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 11:05

To jim přeju a zároveň závidím, smím se zeptat zda jsi někdy pociťovala pálení na hrudi, které směřovalo až do zad? Jestli je to touto nemocí nebo jestli nemohla doktorka něco přehlédnout. Před 14 dny mi umřel taťka na infarkt možná proto se teď toho více bojím.

Lucrezia
337 příspěvků 16.2.14 11:25

Víš, to ti nikdo neřekne, čím to skutečně je. Je dost pravděpodobné, že je to vedlejší účinek léků ale může to být i psychosomatika…ty léky bereš kvůli tomu taťkovi?

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 11:29

Mam problémy už delší dobu, myslím že to bude vztahem ve kterém setrvávam, ale po tom s tím tatkou se to zhoršilo. Dnes je to třetí den co užívám AD. Neurol beru přes týden.

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 11:38

Žiju s druhem téměř 17 let, po celou dobu má milenku, dokonce s ní má i 2 děti, mladší než naše. Přestože tvrdí, že za ní nechodí, vím že chodí. Ovšem odstěhovat se k ní nechce, přestože ona je sama. Bohužel já nemám kam jít. Myslím že by mě stejně nenechal odejít. Kdyby nebyli děti bylo by rozhodování jednodušší.

Lucrezia
337 příspěvků 16.2.14 11:39

Jo, tři dny je hrozně málo na projevení účinku. Ten neurol máš brát jen ve všední dny? Já tohle brala po celou dobu, než zmizly nežádoucí účinky. Přes tři týdny. Normálně jsem se tím uspávala abych ty dny přežila. Fakt to bylo hnusný. Když jsem ho pak nasazovala po pár letech znovu, už mi to žádné potíže nedělalo, zvláštní. Vypadá to, že jen to první nasazení je tak zlé. Tak vydržet, no…

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 11:42

Neurol beru 2× denně, po 14 dnech braní AD ho mám vysadit.

Lucrezia
337 příspěvků 16.2.14 11:44

Jojo, to se mi zdá rozumné. Jen asi bych to vysazovala pomalu, postupně, ten Neurol. Aby nebyly příznaky z vysazení. A kdy jdeš na kontrolu,?

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 11:45

Špatně jsem to napsala, tím že beru neurol přes týden jsem myslela že ho beru déle než týden. :)

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 11:47

Mám AD na 3 měsíce, pak se mám přijít ukázat, prý AD zaberou nejdříve za 14 dní.

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 11:50

Myslíš že bych tedy ten neurol pak měla snížit nejprve třeba na 1denně než ho zcela vysadim? Nemám s tím žádné zkušenosti ani neznám někoho v okolí kdo by si tím procházel.

Lucrezia
337 příspěvků 16.2.14 11:55

Benzodiazepiny (kam Neurol patří) jsou trochu nebezpečné (vzrůstá tolerance a vzniká návyk), prostě je dobré předejít problémů, a snižovat postupně. Za dva týdny braní se ti ale celkem nic nestane…tak držím pěsti

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 12:05

Děkuji, snad se dočkám toho že AD začnou zabírat a snad se mi uleví, jsem zničená, vyčerpána a neschopná normálně fungovat..

Lucrezia
337 příspěvků 16.2.14 12:07

To úplně věřím… Chodíš do práce nebo máš nemocenskou?

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 12:13

Jsem už rok bez práce, když propouštěli došlo i na mě, protože jsem byla zaměstnána přes agenturu tak jsem to čekala. Takže jsem v evidenci úp.

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 12:18

Tak mě napadá otázka, myslíš že bych to měla na úřadu práce hlásit že beru AD?

Lucrezia
337 příspěvků 16.2.14 12:23
@Dandulka79 píše:
Tak mě napadá otázka, myslíš že bych to měla na úřadu práce hlásit že beru AD?

Rozhodně si nemyslím, že bys to měla kdekoliv hlásit, co bereš za léky.
Ale možná by bylo pro tebe dobré vzít si oficiálně nemocenskou, a tu hlásit na ÚP. Aby tě nezatěžovali zatím hledání práce, když jsi ve špatném stavu. Řešilas to někdy s doktorem? Co on si myslí?

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 12:34

Ne na tohle jsem se neptala a máš pravdu, hlásit kdekomu co beru za léky je hloupost. Zajdu k lékařce alespoň s ní proberu ty stavy které se mi dějí. Dnes nejsem schopná vstát z postele od rána jen ležím, stydím se za sebe. Musím se překonat a něco dělat. Ale v posteli se prostě cítím nejlépe. A co jsem zde četla tak asi nejsem zdaleka sama.

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 12:36

A jsem ráda že se můžu někomu svěřit, jakmile se zmíním doma tomu mému řekne jen jdi si lehnout nebo se jdi projít. A radši jde pryč.

Lucrezia
337 příspěvků 16.2.14 13:04

Jo, doma moc pochopení člověk nenajde, ale není to tím, že bys je nezajímala. Nevědí si sami rady, jsou nejistí, neví jak reagovat. Je to pro ně taky těžké.
Jestli se opravdu dokopeš ven, udělej to. Dokud to jde. Aspoň na nákup, na kolo, na procházku…

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 13:40

Ano, ven se dokopu i když se musím dlouho přemlouvat. Snažím se nebýt jen zavřená doma.

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 18:17

Tak jsem se trochu prošla, ale moc mi to nepomohlo, jen se musím přetvařovat kvůli dětem že je mi fajn ale teď zas zalezu do postele v té je mi zatím nejlépe..

Lucrezia
337 příspěvků 16.2.14 19:06

No jo, když se k tomu staráš o děti, je to strašné. Znám to. Já už mám děti větší, tak jim nemusím vymýšlet denní program a bavit je, to už zvládnou sami. Ale zažila jsem depresi v době když byli menší, a to byl fakt mazec. Najednou nebyl nikdo, kdo by mě zastoupil, musela jsem, chtě nechtě. Taky jsem jela přes čáru, přes sebe sama, i když mi bylo blbě. Doslova, pamatuji si, jak jsem s klukem jela tramvají přes celé město do poradny, bylo mi zle i fyzicky, měla jsem sáček u pusy, protože mě natahovalo na blití, hnus hnus hnus.
Takže s tebou soucítím,, snad ti bude lépe brzy, že lék zabere…

Dandulka79
49 příspěvků 16.2.14 19:49

Díky dětem vylezu z postele nebo i ven.Sice se přemáhám ale nakonec jsem ráda. Smím se tě zeptat jestli si někdy zažila pálení na hrudi které šlo až do zad? Jen bych chtěla vědět jestli to souvisí s touto nemocí? Děkuji :roll:

Stránka:  « Předchozí 1 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 Další »
Váš příspěvek