Všichni se nevylíčili. Já třeba se s tím stále peru. Chvíli je dobře, chvíli je špatně. Kolikrát si říkám jestli je to opravdu deprese, jestli třeba lékaři něco nepřehlédli. Jsem z toho všeho už unavená.
Deprese a jak ji zvládat
Já jen čekám, jestli mi zaberou prášky, protože jinak to asi nezvládnu. Ráno se mi nechce z postele a kdyby nebyl doma manžel, asi bych umřela hlady. Nic se mi nechce, mám stavy naprosté beznaděje, že se to nikdy nezlepší. Za dva měsíce mám rodit, ale nějak se na to nemůžu vůbec soustředit. Kdybych aspoň věděla, jak se u mě ta deprese objevila, ale nevím. Jen vím, že jsem dřív trpěla velkými úzkostmi a z toho to asi vzniklo, fakt nevím.
Snad ti prášky zaberou už jen proto že brzy se budeš muset věnovat miminku. U mě se také deprese objevila nečekaně. Prášky beru už dva měsíce ale zatím pociťuji jen opravdu minimální zlepšení. Snažím se prostě vstát a fungovat.Jsou tedy dny kdy mi je zle a nic se mi nechce ale snažím se to překonat. Nechodím k žádnému psychiatrovi ale chci to zkusit.Ty chodíš k nějakému? Pokud ne, nenapadlo tě nějakého navštívit? Možná by ti to pomohlo. Každopádně přeji brzké zlepšení. ![]()
Chodím k psychiatričce, byla jsem zatím dvakrát, vždycky na mě má hodinu, ale podle ní u mě nejde o depresi. Já si ale myslím naprostý opak. Rána jsou pro mě hrozná, pak se to postupně zlepší. Vím, že jsem taky hodně oslabená těhotenstvím, byla jsem v nemocnici kvůli zánětu ledviny, takže nic moc. Napsala mi Zoloft, beru 100 mg, tak uvidím. Děkuju za podporu.
Dobrý den, je mi 32 a před měsícem jsem se rozešla s přítelem. Od té doby mívám pocity strachu, že zůstanu sama. Bydlím sama, přes den je to dobrý, ale večer, když jdu spát nad tím začnu přemýšlet a jsem v tom zase zpátky.
Potíž je v tom, že časem se miji kamarádi rozprchli do různých míst a teď se vídáme jen jednou za čas. Ale tou samotou jsem nemyslela, že jsem bez nich. Spíš to, že se bojím, že si nenajdu partnera. Logicky vím, že je to blbost, ale v hlavě mi to prostě zůstává.
Ahoj všem, tak se konečně cítím trochu lépe, není to žádná sláva, ataky mívám méně. No ale rozhodla jsem se opustit druha, jsem přesvědčená že on je hlavní příčinou mých psychických problémů, jeho ponižovaní, pohrdání mnou a podvádění už dál nejsem schopna snášet. Tak mi držte palce ať to zvládnu a snad konečně budu happy.. ![]()
Ahoj, moc ti fandím a držím všechny palce!!! Je to velké rozhodnutí a určitě správné! Když budeš chtít, kdykoliv napiš na email kratochvilovatery@gmail.com. Nejsem žádný psycholog, ale aspoň můžu podpořit
Už jsi mu to řekla?
Já měla problémy s posledním partnerem taky…prakticky všechno mi vyčetl…že mám ráda zvířata, že ho nepouštim vařit (neuměl to), že ho dost nevnímám, že koukám moc na filmy…prostě všechno špatně. Teď je mi bez něj líp. Dokonce mě dostal do stavu, že jsem si fakt myslela, že stojim jako partner za houby. Teď si jen řikám, hurá, že je pryč. Bude ti líp! ![]()
@Endísek píše:
777. A jak řešit. Bohužel pro mě je sklon k depresi u nás v rodině dědičný a i přes to, že jsem do deprese upadla díky dlouhodobému stresovému období, tak jsem se z ní během už skoro pěti pořádně nedostala i přes to, že jsem měla i období klidu a relativní pohody. Mám pocit, že už to snad budu mít jak na houpačce do konce života a to mě fakt děsí. člověk se přeci nemůže celý život vyhýbat stresu
Dědičnost je v podstatě odborné označení úplně jiného pojmu, který materialistická věda ignoruje. Napiš mi meil a něco víc o sobě (co se v rodině děje s „dědičnými“ depresemi).
@Prchaluk12 píše:
Je tady hrozně moc příspěvků… toto má být diskuze o depresích, tak si pro zajímavost přečtěme, co to ty DEPRESE vlastně jsou - http://www.symptomy.cz/…naky/deprese . Jinak přeji všem bezproblémový život plný usměvavých dnů
Tam se popisují JEN symptomy a příznaky, zmiňují se spouštěcí mechanismy, ale NE příčina.
Dobrý večer…tak jsem si to tu precetla a je mi jeste hur ((((ted mam jeste vetsi strach ze se ty depky nikdy nezbavim…jsem uplne v koncich…kazdy mi take radi lekare ale uz jen ta predstava ze mu budu vypravovat jako mi je mizerne a nic me v zivote netahen do predu je nesnesitelna(((((((((()tak ja nevim co mam delat achjo…vim ze je to nesmysl ale me by se opravdu ulevilo kdyby me kleplo…mam dva syny akorad je trapim tim jak mi je a nevedu rodinu tak jak bych mela…okolí se vyhybam a kdyz se bavim mluvim jen o tom samem jak je vsechno desne tezky…a ty stavy tres, buseni srdce, spatny dychani hruza…a pritom jsem to jen ja sama kdo si to vsechno zpusobuje…jsem budis k nicemu a ve vsem jsem sklamala a hrozne se bojim ze to nezvladnu
Tady je jedno velmi spolehlivé řešení, a to jsou pravidelné masáže, přinášející střídající se pocit slasti a pocit strasti, doplňované třeba i vodoléčbou – skotské střiky a podobně. Je to velmi účinné, ale to musí dlouhodobě být opakované, zpočátku 1 x denně, později 2 xc týdně, pak dlouhou dobu 1 x týdně.
@Nela Zadar píše:
Je mi přes 50 let, celý život jsem měla těžký, manžel byl gambler a násilník, mlátil mě a zadlužoval nás, po jednom útoku jsem se spasila útěkem do podnájmu, vše jsem mu nechala.Sama jsem musela vychovávat 4 děti, nikdo z rodiny mi nepomohl.Pak mě postihly 2× povodně, přišli jsme o všechno a začínali vždycky od nuly, ale bez povodňových půjček to nešlo, ale byla práce, tak to ještě šlo. Ale před rokem jsem přišla o práci a už to šlo jen z kopce, po padesátce tu nic neseženete, je tu velká nezaměstnanost, navíc se přidaly problémy se synem a jeho závislosti s marihuanou, kdy mě zhulený napadal, nebo mě rozbíjel nábytek, ani policie s ním nic nesvedla, musím spát zamčená, nevím, kdy zase chytne záchvat, tak to šlo už se mnou z kopce, těžké deprese, nespavost, nechut do života. Před 2 měsíci to vyvrcholilo, sehnala jsem si na internetu prášky, spolykala jsem jich 90 a pul litru vodky, našli mě už v komatu se zástavou dechu, bohužel mě z toho dostali. Přítel z toho dostal strach a nechal mě. Léky odmítám, přibírá se z nich a já mám panickou hrůzu z tlouštky, tak jen celé dni sedím a hledím do blba, nic mě nebaví, jen čekám na večer a ráno to je nanovo, zase čekám na večer a nejsem schopná nic dělat, kamarádky ani koníčky nemám, číst si nemůžu, nemám peníze ani na brýle ani na pořádné jídlo, děcka na mě kašlou, jsem hrozně unavená, tak přemýšlím o dalším pokusu.Do léčebny mě nikdo nedostane, byla jsem tam po propuštění z nemocnice 3 dny a bylo to tam strašné, kdo nezažil, nedovede si ty podmínky představit.
Tak to je hodně smutný příběh. ![]()
Vůbec se ti nedivím, že pod tak velkým tlakem jsi udělala to cos udělala. A docela se divím, žes to opravdu přežila! ![]()
Asi tu tedy ještě musíš být, je ti to souzeno, tak to zkus brát jako šanci.
Třeba začne nový, jiný život.
Máš padesát, můžeš tu být klidně ještě třicet čtyřicet let. To je hrozně dlouhá doba na to, aby se jen přežívalo. Vyplatí se investovat energii do zlepšení.
Co se týče přibírání po lécích. Nejsi jediná, co po lécích nechce přibrat. ![]()
A ve skutečnosti není tolik psychiatrických léků, které způsobují přibírání na váze.
Jsou to předevšim antipsychotika (léky na psychózu), starší antidepresiva (tricyklická AD), stabilizátory nálady (léky na bipolární poruchu) a z moderních AD je to jen Mirtazapin a jeho generika.
Takže když se budeš léčit na depresi, dostaneš AD typu SSRI, a nějaké uklidňováky (benzodiazepiny, jako je Neurol Lexaurin, apod.), tak nemůžeš ztloustnout. Nemění chuť k jídlu, ani metabolizmus těla.
Je to mnohokrát vyzkoušeno na pacientech.
Za sebe mohu jen napsat, že jsem přibrala naopak když jsem se neléčila, protože jsem někdy deprese zajídala. Jindy jsem v úzkosti nejedla skoro vůbec a zhubla na kost.
Prostě nezdravý přístup k jídlu a k životu vůbec.
Ten se mi teď daří držet na uzdě, netloustnout, a nehubnout, být prostě akorát. S psychikou to souvisí hodně.
@Jaseka píše:
Ještě musím dodat, že z léků se nepřibírá na váze, ale přibírá se z jídla. Pokud se ti správnými léky t.zv.vyladí mozek, tak je to mozek, který ti dá signál, že se budeš přejídat. Já mám stále stejnou váhu, protože si vždy uvědomím, že se nechci nabaštit hlavně na noc a když už, tak ovoce, nebo zelenina. Naštěstí mám vše na zahradě. Držím palce!
K tomu přibírání:
Opravdu jsou léky, které jednak zvyšují chuť k jídlu, a jednak mění metabolismus těla.
Typické je, když se podíváš v léčebně na většinu pacientů, kteří se léčí na psychotická onemocnění (třeba Schizofrenii), mívají nadváhu, pohybují se pomalu, mají pomalé reakce, i myšlení, jsou celkově zpomalení, jejich zájem se zužuje jen na cigaretu a jídlo. Jediné dva záchytné body dne.
Když se jich zeptáš, všichni ti potvrdí, že přibrali po antipsychoticích.
Není to tak nevinné, ty pilulky. Ale zase u těžkých duševních nemocí je to menší zlo, ta nadváha, než onemocnění samo.
To se u deprese říct nedá, tam zvýšení váhy po Mirtazapinu (typický lék po kterém 99% lidí přibere, a ne málo) může skutečně hatit případné antidepresivní účinky.
Čili, netloustne se pouze po jídle, všichni známe takové ty hubené, co se ládují a nikdy neztloustnou…jde i o to, jak s tím tělo umí naložit.
Typický případ je moje sestra, ve středním věku, má nadváhu, ale jí zhruba polovinu toho co já, která nadváhu nemám. Čím to, že?
někdy prostě nefunguje zákon o zachování hmoty a energie. ![]()
Chtěla bych poděkovat všem, kteří zde povzbuzují a předávájí svou zkušenost s depresí. Trápí mně také střídavě už 3 roky, po prvním ataku, který jsem po 3 měsících přetpěla- ani nevím jak- nespaní, bolesti těla, hlavy, úzkost v noci, ráno- až na zbláznění. V nejhorších fázích jsem si vzala půlku neurolu. V té době mi umíral táta, kterého jsem měla moc ráda, švagr, s dospívajím synem byly problémy- začal dělat dluhy..V práci byl také poměrně dobrý stres- k doktorovi jsem nešla- musím to přece překonat. Pak jsem doufala, že se to nevrátí a teď před měsícem- šup deprese byla zpět- nespaní, úzkost, pálení a bolest rukou, nohou, problémy s pamětí, úzkost z každého dalšího dne. Dnes jsem šla k doktorovi a konečně požádala o léky- potvrdil mi, že to vidí na depresi- zatím napsal Xanax, Citalopram a hlavně úžasně lidský přístup a racionální povzbuzení. Vím, že to může být boj na velmi dlouho, ale jsem za tento krok mcc ráda. A Hlavně moc děkuji tady všem za příspěvky- dost mi pomáhaly!! A určitě ne jen mně! Hodně sil všem, kteří bojují s touto nemoci!
Ahoj všem, tak jsem se tu po pár měsících objevila. Cítím se mnohem lépe než před pár měsíci, ataky jsou minimální, musim zaklepat..
,dále používám ad a neurol jen když je mi zle což je zatím minimálně..Ale štve mě na sobe že nedokážu jít k psychiatrovi..myslím že by mi snad pomohl ještě více k lepšímu..Jinak to co jsem si kladla za cíl jsem nedokázala ale nevadí neboť jsem spokojená. před chvílí se ale o mě opět pokoušela ataka ale já se nedala$ ![]()
@Dandulka79 píše:
Ahoj všem, tak jsem se tu po pár měsících objevila. Cítím se mnohem lépe než před pár měsíci, ataky jsou minimální, musim zaklepat..,dále používám ad a neurol jen když je mi zle což je zatím minimálně..Ale štve mě na sobe že nedokážu jít k psychiatrovi..myslím že by mi snad pomohl ještě více k lepšímu..Jinak to co jsem si kladla za cíl jsem nedokázala ale nevadí neboť jsem spokojená. před chvílí se ale o mě opět pokoušela ataka ale já se nedala$
Ahoj, to je dobře, že se nedáš. Můžu se zeptat, jak bojuješ s nastupující atakou?
Píšeš. že bereš AD a neurol, ale k psychiatrovi nechodíš…Píše ti to tedy praktický lékař? Nikdy tě k psychiatrovi neposlal?
Zvláštní. Jak dlouho to takto máš?
Zdravim sem asi uz rok v depresi ziju jennmei dospělými je mi 17 let. zacala sem brat drogy a tednmy odchazeji jatra matka otom nevi protze se nesmi stresovat nikoho nemam a lecit se nemůžu rada bych se v tom nechala topit ale uz to trva moc dllouho a jase potrebuji dat do kupy este v lete sem vazila 63 kg nyni 46..
Lékařská věda možná umí definovat pojmy a popsat procesy, které s tím souvisí, ale rozhodně nenazývá věci pravými jmény podle jejich pravé podstaty, kterou vůbec nezná. Vzhledem k pohrdavému ignorování určitých skutečností se může jen snažit tlumit příznaky, ale neodstraní kořen problému, takže je prakticky „neřešitelný“. Buď se můžete doživotně cpát antidepresivy nebo hledat alternativní pomůcky pro dosažení úlevy, nebo rezignovat a nechat se podvést myšlenkami na sebevraždu jako „řešení“ - nebo se zajímat o to, co vám doktoři určitě neřeknou, protože to sami nevědí. Někoho ty informace dokonce urazí, místo aby si je ověřil a použil. Záleží na vás, co chcete!! Opravdu ZDRAVÍ???
z.34.9@seznam.cz
@Jan Vogel píše:
Musím se vyjádřit k tomu příspěvku od 777. Za prvé - antidepresiva netlumí příznaky, ale upravují dostupnost serotoninu (SSRI) v mozku a po delší době trvalého užívání, což může být i několik let, dojde k vyléčení deprese. Za druhé - kdo chce být zdravý, tak si toho psychiatra najde a bere antidepresiva přesně tak, jak mu lékař určil. Za třetí -depresi nevyléčí žádné bylinky, jóga, meditace nebo nucení se do úsměvu. Prostě je nutno brát léky, ale zpravidla to znamená tabletu při snídani a velmi dobrou snášenlivost (až na dočasnou ztrátu libida, bohužel).
Jinak si dovolím nabídnout informace o osobním rozvoji, wellness, aplikované psychologii a sexualitě na stránkách, které v těchto dnech rozjíždím:
http://jan-vogel.wz.cz
začnu od konce: 3) TO je pravda, ale nic takového ani neradím. 2) Kdo chce být zdravý, má i lepší možnosti, než regulovat problémy konzumací „léčiv“ a zatěžováním „lékařů“, kteří neznají skutečnou podstatu problému (jen související procesy). 1) Antidepresiva nedělají nic s pravou podstatou problému a nikdy ho úplně neodstraní (zdroj je jako chameleon - „převlíkne kabát“ a škodí jinde jinak, víc).
Já beru již 3 měsíc antidepresiva a neurol a jelikož jsem dala výpověd v práci mám dostatek času takže chodím běhat cvičím jím o dost méně než předtím necpu se večer brambůrkama jako dřív místo snídaně si odštavnuji mrkev jablko pomeranč řepu nejim nic tučného nejím žádné pečivo jím hodně čerstvé ryby a stejnak přibrala jsem 7 kg nikdy jsem s váhou neměla problém takže prášky jsem okamžitě vysadila a cítím se ted dobre jen najít ještě nějakou praci ![]()
S tou sebeléčbou naprosto souhlasím. Mám osobní zkušenosti. Člověk v sobě nachází netušenou životní sílu, pokud chce dál žít.
Ahoj, chtěla bych Vám napsat co prožívám já. Za 3 měsíce to bude rok co mám bolesti či tlak na hrudi (svírání hrudi).. mám za sebou několik vyšetření, rentgen plic, holtra, vyšetření na štítnou žlázu, sono srdíčka atd.. nikde mi nic nenašli, prý je to ve mně, má duševní porucha. Mám z toho silné deprese a úzkostlivé stavy, omezuje to můj život, často brečím hodně také přemýšlím nad smrtí, kolikrát jsem si řekla že ukončím svůj život. Ale nejde to, v březnu mi bude 20 let, doma mám roční a půl dcerku a ta mě tady drží, díky ní tady ještě jsem. Špatně zvládám domácnost, je oro mně težký i třeba vytřít byt, jsem často nervozní všechno mi vadí.. je to nesnesitelný a nikdo mi nepomůže. A nejhorší je že mi je hůř a hůř. Pořád mám knedlík v krku, je to šílený.. a strašně dlouhý.. Hodně trpím i na záda tak si pan doktor myslel že mi pomůžou masáže tak jsem se objednala, zádům to pomohlo ale hrudi ani mě né,. Teď už asi týden mám problémy se žalůdkem, jsem nafouklá, bolí mě na dotek cítím jako by furt hlad, jako kdybych ho měla podrážděný.. udělali se mi i bouličky okolo pupíku pan doktor říkal že mám podkožní tuk, přemýšlím nad tím že mám třeba rakovinu žaludku atd a je mi jestě hůř. Teď 17.2. jsem objednaná na rentgen žaludku, tak jsem zvědavá. Jinak si všude připadám jak simulant. V lednu dva dny po silvestru jsem večer v klidu ležela, a najednou mi začala brnět levá půlka těla a slyšela jsem jak mi rychle začalo být srdíčko, rychle jsem utíkala vedle do místnosti za přítelem a bála se co mi je motala se mi hlava já myslela že mám infarkt.. přítel mi dal vlažný ručník za krk a bylo mi už lépe.. byl to hrozný stav.. tak takhle já žiju, přála bych si žít už bez bolestí nemám se z čeho radovat.. je fakt že kdybych neměla dcerku tak bych už ukončila svůj život.. Mějte se Míša
@edel píše:
Dobrý den, mám už přes půl roku hrozné deprese. Začalo to výběrem oboru vysoké školy, který mě nebaví. Do rozhodování hodně zasahovala moje rodina. Od té doby se stupňovaly pocity méněcennosti, protože v oboru, který mě nebaví jsem nedokázala úplně vynikat. Nejdříve jsem si tyto své problémy nechávala pro sebe a snažila jsem si vsugerovat, že mě ta škola baví a dodělám ji. Psala jsem si pouze deník a teprve před měsícem jsem se odhodlala o tom mluvit s blízkými. Podala jsem si také novou přihlášku na obor, který mě baví, má uplatnění a půjde mi líp. Okolí mě navenek podpořilo v rozhodnutí, ale neustále od každého slyším časté poznámky typu: co když to nezvládneš, co budeš dělat?.. a další demotivující řeči. Hlavně moje máma se tak chová. Nechápu to. Vždycky jsem se dobře učila, byla jsem poctivá a hlavně k ní a ona se ke mně chová takhle. Teď si navíc budu muset najít práci ke škole a všechno si hradit sama. Nevím, jak to zvládnu, všechno je tak demotivující, že už ani na pracovní pohovor nemám sílu. Už si ani nedokážu představit budoucnost.
Díky za názory
Zkuste změnit školu, nepomůže to?
Dobrý den nevím jak to napsat ale pokusím se mám tento problém neumím komunikovat s lidma a tak nějak se jich bojím no a pak si to všechno co jsem chtěla vedoucímu říc tak se bojím to říct a pak brečím že jsem na nic a že nic neumím no už je mně 36 a nevým co s tím mám dělat předem děkuju za odpověd katka. s
Zdravím všechny, přečetla jsem si vše od prvního příspěvku a nezlobte se, ale ulevilo se mi, že nejsem sama kdo takto trpí. Je mi 38 a depresí trpím od 20 let. Jednou se mi začala motat hlava, udělala se mi bílá tma před očima a pak jsem tři dny jen spala protože jsem se motala i v posteli. Skončila jsem u psychiatra a dostala Cipralex a xanax. Po roce jsem se srovnala a několik let jsem měla pokoj. A teď asj loni v říjnu v tom jedu znova. Nikdy bych neřekla co tahle mrcha dovede. Pořád mám pocit že moje tělo není moje hlavně nohy, pořád mám jakoby těžké závaží za krkem, stále se bojím že s sebou někde švihnu, radši nikam nechodím. Už takhle nechcj žít to není život ale jen přežívání ze dne na den. Už když vstávám tak se děsím zda ten den vydržím.
Ahojky lidičky,
vracím se sem po dlouhé době, ale už na štěstí jen nahlédnout. Jsem, skoro dva roky v pohodě a vlastně mám dvouleté výročí bez antidepresiv, přesně 1. 6. proto jsem si dovolila sem znovu napsat. Lidičky věřte tomu, že bude zase dobře, jsem toho živým příkladem, neříkám, že ještě občas nemám splín a dokonce jsem i nedávno měla zase ty šílené pocity, že se nemůžete ani nadechnout, ale je to jen na chvilku, už to umím v pohodě zvládnout a nenechat se až tak rozhodit, i když to není nic příjemného, ale umím se zase radovat ze života, i když se doma s manželem nic nezměnilo, jen mě svým dalším chováním utvrzuje, že už jsme každý jinde a zůstávám zde jen kvůli dětem. Dokonce jsem i přes rok dokázala táhnout tři práce a z toho půl roku dělat v kravíně 16 hodin denně, než jsem dala výpověď a vrátila se zpět do depa. V té době jsem spala dvakrát denně po třech hodinách, ale taky jsem to zvládla. Je to pro mne docela úleva, když jsem teď zase schopná spát ve dne i v noci, kdykoliv můžu, už to bohužel není tak často.
Dost o mě, bylo mi fakt moc hnusně, je to tu před těma dvěma lety docela dost podrobně popsané, ale tahle diskuze mi hrozně moc pomohla, tímto všem ještě jednou děkuji.
A hlavně, když jsem to zvládla já, se z toho docela slušně dostat, tak věřte, že to dokáže každý, stačí jen věřit a dát tomu hlavně hodně času. DRŽÍM VŠEM MOC A MOC PALEČKY, Lucka
@Luckajk Ahoj..je fajn, že ti je dobře a držím palce aby to tak bylo už stále. Jen se chci zeptat jak se ti podařilo skoncovat s antidepresivy? Přestala si je, brát najednou nebo si dávky snižovala postupně?
Ahoj Dandulko79, na to prosím pozor, já když je začala brát, tak po prvních mi nic nebylo, ale tak po měsíci, když konečně začla učinkovat, tak jsem se tak bála závislosti na nich, že jsem je hned přestala brát a dostala jsem se do takového sešupu a akorát jsem se ještě daleko více složila, pak dr napsala jiná a po těch mi bylo strašně zle, dokonce bych to docela přirovnala k tomu, co jsi tu popisovala ty, jakoby mi někdo stříknul kyselinu do žil, takové šílené pálení jakoby uvnitř, od krku a šíje až ke špičkám prstů na rukách i nohách a to několikrát denně. A celkově mi ta druhá nezabrala tak jako ta první a hlavně v téhle době začal můj problém s tím, že jsem skoro vůbec nespala, tedy v noci vůbec a občas přes den po chvilkách, byla jsem fakt úplně šíleně vyřízená a unavená. No tak jsme se asi po dvou mesících vrátili k těm prvním a po nějaké době se to stabilizovalo. Tak jsem je brala něco přes půl roku a začala vysazovat postupně po čtvrtkách, vždycky jednu čtvrtku a vydržela týden a pak zase o čtvrtku méně a ty na noc jsem stejně nebrala, protože mi to vůbec nepůsobilo, měla jsem po nich spát a nespala, tak jsem je brala jen tak dvakrát týdně, pak jsem alespoň tyhle dny na chvilku usnula. Držím moc palce, ale hlavně to nechce uspěchat, to by byla celá léčba k ničemu. Já přestala, až když už jsem to měla srovnané v hlavě po té konstelaci, jakože jsem se na svůj problém v hlavě podívala z venku a když jsem viděla své pocity, tak mi prostě došlo, že takhle už to dál nechci, no a také koneckonců mě v tom utvrdila moje psychiatrička, protože vypisovala jen další a další recepty a vůbec se skoro ani nezeptala, jak mi je. Hlavně na lexaurin, to mě dodělala, poprosila jsem ji, jestli mi nemlže napsat ještě jednu krabičku, po půl roce už jsem tam měla jen dva prášky z první předepsané krabičky ještě praktikem a prostě jsem potřebovala mít pocit, že v nejhorším mám kam sáhnout. Měla jsem jen ten slabší a bohatě mi to stačilo, no a ona vzala recept a předepsala mi hned tři krabičky a hned toho silnějšího, tak v téhle chvíli mi opravdu došlo, že jsem u ní byla naposledy. Jo a pozor, ani si moc nemyslím, že lexaurin a jemu podobné jsou návykové tím lékem, ale hlavně tím pocitem úlevy, že je ti všechno jedno, já v té době, kdy jsem nespala, tak jsem se pak občas lexaurinem vypínala, když už jsem jinak nemohla. To bylo někdy jediné, po čem jsem spala alespoň ty čtyři hodiny.
Tak snad je to trošku srozumitelné, držím moc palce, ať ti také brzy fajn a opravdu pozor, ať nic neuspěcháš. Raději stabilizovat v klidu na AD, než ty šílené stavy. Přestat se dá vždycky, i když pomalu, ale než to znovu začne účinkovat, to trvá dost dlouho a je to většinou ještě horší, než to bylo. Měj se už jen a jen lépe a bohužel, opravdu kdo to nezažil, ten to nepochopí
Ahojky, kdo si chcete popovídat, klidně mi písněte na email luckajk@seznam.cz, hodně mi to pomohlo, tak si ráda pokecám a trošku pomohu i já, tak směle do toho, pa lucka
Ahoj, docela dlouho se lečím s depresí a mám pocit méněcenností. Do takových stavů mě dostala moje rodina, kde si někteří členové (OTEC A BRATR)na mě vylívaly svoje mindráky. To se podepsalo na mých vztazích s cizími lidmi, myslím si, že jsem společenská, ale bojím se bavit. Uvnitř vím, že jsem velmi silný člověk, protože, to co jsem doma prožila za hrůzy, by jiný nezvládl a hned by začal fetovat nebo začal chlastat, hodně lidí v mém okolí but fetují, nebo propadly chlastu a to byli velký machírci, že by jste to do nich neřekli, že takhle skončí, nebo si rovnou vzali život a nejhorší je, že se okolo lidem smáli, kteří nebyli na úrovni, a sami potřebovali pomoc.Ale poslední 3 roky to jde se mnou hodně špatně, protože roky utíkají a pořád nejsem OK. Ještě k tomu přes rok nemám práci
,beru antidepresiva, ale moc nezabírají, někdy mám pocit, že to nikdy nezvládnu, pocity vzít si život, že bych už se nemusela tak strašně trápit, já už bych to dávno udělala, ale bojím se jenom bolesti, jinak tam žádná zábrana není
. PŘITÍŽILO se mi, ŽE O LIDECH, O KTERÝCH JSEM SI MYSLELA, ŽE JSOU MOJI KAMARÁDI A DOBŘÍ ZNÁMÝ MĚ ZRADILI, to mě strašně vyčerpalo, a hledat si nové?,TOHO SE BOJÍM, prosím napište, co si o tom myslíte, dík
PS:strašně bych chtěla žít normální, spokojený život
Ahoj mám teď šíleně stavy deprese nemůžu ani vstát s postele a to potřebuji udělat přípravu na vánoce nevím co s tím prosím poraďte nebo se už zblaznim děkuji Lucka
Ahoj, ráda bych vám dodala trochu optimismu při boji s tou odpornou depresí. Dostala jsem se do ní během těhotenství před dvěma lety, skončila jsem u psychiatričky a ta mi napsala AD. Jespáka jsem, neměla jsem chuť cokoli dělat. Měsíc před porodem se to zlepšilo, ale asi dva týdny po něm přišla deprese znova, dokonce jsem ani neměla zájem o syna. Musela jsem ukončit kojení, dostala jsem Venlafaxin a Trittico na noc a asi za měsíc se to začalo měnit k lepšímu. Teď už jsem tak rok v pořádku, i když pořád na AD. Doktorka mi je chce začít vysazovat, tak snad to zvládnu. Fakt se těch léků nebojte, v těch nejhorších stavech pomůžou. Držím palce!
Ahoj občas mám velké vykyvy nalad a sklony k depresím. Na internetu jsem našla že na depresi a zklidnění psychiky je pry dobre konopi. Ja nevim co si o tom myslíte- nemuže mi to zpusobit třeba zavislost??
Ahoj ja mam ale na mysli vytažek z technickeho konopi ne marihuanu. Četla jsem že CBD, což je učinná latka obsažena v konopí, dokaže navodit pocit klidu bez toho aniž bys byla zhulena…
Mate někdo vyzkousene nejake leky ci kapky které by mi aspon trochu zvedlo naladu abych prezila stres v praci?
Cetla jsem o kapkach deprema- je vysoce účinný pro zlepšení psychiky při dlouhodobě pokleslé náladě, úzkosti, strachu, osamocenosti, pocitech bezcennosti nebo viny.
Ahoj, léčím se s úzkostí a depresí, beru léky a jsem za ně vděčná, zlepšuje se to. V životě jsou situace, které se nedají zvládnout a opakované stresy a vypětí, povaha se na tom podílí. Pouštěla jsem si 13.komnatu Kláry Trojanové, otevřeně o problémech mluví a je to dobře, deprese je léčitelná nemoc, často porucha, která s léčbou pomine. Důležitá je rodina, opora přátel a věřit, že se to zlepší, i když jsou těžký chvíle, kdy to bolí a těžko popsat, co je to za bolest, zoufalství a nepříjemné pocity.
Ahoj, je mi 19 let a mam problem, nevim jestli je to zrovna deprese, ani nevim nebo spiš nečekam že mi nekdo pomuže, asi se spiš potřebuji jen vypsat. Mám přitele a často se hadame, mam panickou hruzu z toho že se pohadame, jen na to pomyslim a chce se mi brečet, a když a to dojde-pohadame se, dostanu zachvat breku, přijde mi že jsem uplne k nicemu, nejsem ničeho schopa a vim, že ten den už nic nezvladnu-pokud mam nejake učeni, vykašlu se na neho protože vim, že už na to nemam energii.(Někdy mam chut aj se zabit, jenže pak to nedokažu kvuli přiteli a rodině, protože kdyby to nekdo udělal mně, vim že bych nezvladla smrt blizke osoby.) Hadka mě strašně vyčerpava a do toho mam ty zachvaty brečení a nevim prostě co mam delat, v přiteli to neni-je jen trochu žarlivější-to jsem si zavinila bohužel sama. Pokud máte nekdo taky zachvaty a pocit bezcennosti a že nema nic cenu, prosim napište co vam pomaha to zvladat. Děkuju moc, přeju pekny den vsem
Možna blba rada ale zkusit tekutou stravu? At do sebe apson neco dostanete, jist musite, hodně štěstí.
@Vivin11 píše:
Možna blba rada ale zkusit tekutou stravu? At do sebe apson neco dostanete, jist musite, hodně štěstí.
@Moerza píše:
Dobry den stydim se to napsat ale uz sem zoufala je mi 32 let uz dlouho trpim depresemi mam strach s uzavrenych prostoru jet nekam na dalku na tohle sem si uz i zvykla ale co prozivam ted by me ani ve snu nenapadlo jednou jsem jedla rohlik namazany a zacla sem se dusit a od te doby mam strach jist ze se udusim uz sem asi blazen?? Coo?? Mam dve deti a milujiciho muze vim ze musim jist jinak spatne dopadnu ale ten stres je silnejsi nez ja chodim psychiatrovi rekla sem ji o tom problemu a rekla mi at u kazdyho jidla mam mit piti ale proste to nedokazu nasla by se tady dobra duse ktera by mi poradila dekuji za odpovedi
Možna blba rada ale zkusit tekutou stravu? At do sebe apson neco dostanete, jist musite, hodně štěstí.
Dobry den vsem,kteri take trpi.Ja jsem sice uz v duchode,ale zivot se na mne podepsal.V mladi me „sikanovala a urazela“vlastni babicka,byla jsem jedinacek a podaril se ji ve mne vytvorit komplex menecennosti uz v detstvi.Moje mama to neresila.V 18 jsem se vdala,abych „utekla“ do lepsiho a zila v lasce.Narodily se mne 2 deti,nejdrive syn,o 4 roky pozdeji holcicka.Ja introvert,manzel extrovert,pozdeji z nenapadneho popijeni alkoholu,silny alkoholik.A zeny,zeny,zeny.Prezila jsem i nemanzelske dite,ktere se narodilo 3 mes.pred dcerkou.Jelikoz jsem mela naboxovano v detstvi,ze jsem ku.va,shniji ve spine a nikdy nebudu nic umet,brala jsem to vsechno jako moji vinu.Manzel me napojil telefon na magnetofon a nahraval si moje hovory.Prisla jsem na to nahodou.Rozvest jsem se dokazala az po 37 l manzelstvi,kdyz se potvrdilo,ze i druha babicka meho vnuka je jeho milenkou.Ale uz davno pred tim jsem skoncila na psychiatrii.Jakz takz jsem dokazala vse zvladat,leky pomahaly,ale pred 9 lety nasel muj syn doma mrtveho meho byvaleho manzela,sveho tatu.Praskly mu jicnove varixy.Zabil ho alkohol.To bylo v kvetnu r.2009,v srpnu toho stejneho roku se 15.8.vdavala dcerka.A tyden pred svatbou,nahle,zemrel muj syn,v 37 letech.Takze jsem ve ctvrtek 13.8.pohrbila syna a 15.8.vdavala dcerku.Muj vztah s pritelem se rozpadl,protoze mne nedokazal byt oporou v teto silene situaci a nasel si jinou zenu,na sex…a od te doby mne byly vickrat zmeneny psych.leky,ale zrejme uz jsem tezce zavisla na Neurolu.Beru 4× az 5× denne 1mg…mam silene pocity strachu uz rano kolem zaludku,chtela bych vsechno zaspat,hlavne ten strach,co me doslova zere zaziva.Mam krasna vnoucatka,miluji je a ony me,ale zivot me naucil,ze nevim,co bude za minutu…jezdim i k psychologovi,nekdy je mne celkem fajn,ale daleko vice dni je tech spatnych…prosim,jak z toho ven? Mejte se vsichni moc krasne a drzte se!Vsechny moc zdravi Zdena.
No tedy,
tys dostala naloženo, že koukám, že je tohle vůbec možné přežít se zdravým rozumem. Co se stalo, nedá se odestát, ale co víc, než léčbu psychologa a psychiatra bys mohla mít, že. Snad jen kdyby ty návštěvy psychologa byly častější. Alespoň jednou týdně, abyste mohli intenzivně pracovat na tom materiálu, kterého zjevně není málo. Ale to zase neovlivníme způsob práce psychologa, jen jeho výběr. Z mého pohledu děláš vše co můžeš, jen snad nějaké kamarádku, a koníčky kdyby tam byly, bylo by to super.
© 2026 Vitalion.cz, Napište nám | Podmínky užití | Poučení OOU | Reklama | Cookies (seznam) | Mapa webu
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328.
