@Dandulka79 píše:
Smím se tě zeptat jestli si někdy zažila pálení na hrudi které šlo až do zad? Jen bych chtěla vědět jestli to souvisí s touto nemocí? Děkuji
Ne, nevzpomínám si. Ale každý má ty projevy jiné.
@Dandulka79 píše:
Smím se tě zeptat jestli si někdy zažila pálení na hrudi které šlo až do zad? Jen bych chtěla vědět jestli to souvisí s touto nemocí? Děkuji
Ne, nevzpomínám si. Ale každý má ty projevy jiné.
Ahoj Kačko, je dobře že si vyhledala pomoc u odborníka, určitě ti pomůže. Já tedy nemám moc zkušeností a s léčbou jsem taky teprve na počátku, ale vím jak pomůže si o tom s někým popovídat. Já tu úlevu našla také až tady. Takže myslím že tady se mužeš svěřit a podělit se o své pocity. Takže hlavu vzhuru, bude líp.. ![]()
@vaiva píše:
Nikomu z vás nikdo neporadil dianetický auditing a dianetická sezení se studiem, jak si pomoci a jak mi může být pomoženo? Samozřejmě tato metoda nevylučuje psychology a léky…je to cesta ke zdravé mysli.
Jsem neznalá o ničem takovém jsem neslyšela
@vaiva píše:
Nikomu z vás nikdo neporadil dianetický auditing a dianetická sezení se studiem, jak si pomoci a jak mi může být pomoženo? Samozřejmě tato metoda nevylučuje psychology a léky…je to cesta ke zdravé mysli.
S tímhle opatrně, mám špatnou zkošenost (ne osobní, ale kamarádka se dala zapsat do těchto kurzů a přišla o hodně pebněz). Je to druh sekty, je to z bláta do louže…
Přečtěte si něco o dianetice, je na webu dost i dokumentů s lidmi co tím prošli, mohu dát odkazy, ale nechci strašit.
Jen mi to nedalo a chci varovat a přimět ke střízlivému rozmyslu
Jakmile slyším sekta tak mi to stačí. Budu důvěřovat své lékařce. Dnes jsem ji navštívila kvůli opakujícímu se pálení na hrudi, taj natočila EKG no a v pořádku, prý musím vydržet než začnou zabírat léky a pak prý bude líp. Už aby to bylo. Jinak dnes i počasí zvedlo náladu.. ![]()
Myslím si že je lepší být mezi lidmi než sama. S léky to mám stejné také čekám až zaberou mám je teprve od pátku. Tak snad nám zaberou a pomůžou.
.Dnes mi bylo docela dobře až na hlavu, celý den mě bolí. Takže se těsim do postele. Takže ti držím palce, určitě bude lépe, taky v to věřím. ![]()
Nevidím hlouběji do problematiky, ale 15 letému klukovi bych nenasadila okamžitě AD jen tak. Má myšlenky na sebevraždu nebo se o ni už pokusil?
To že děti někdy nebqví svět, v pubertě obzvlášť je to jak na houpačce. Takhle jak jsi to napsala, mi přijde zbytečné děcku blbnout hormonama hlavu, zvláště když má těch svých až až.
Jasně že je mu po Citalecu ještě hůře. To je obvyklé.
Trvá to několik týdnů.
Zajímá mě spíše, jestli s ním někdo pracuje psychoterapeuticky. V první řadě bych mu zajistila psychologickou pomoc (pokud se fakt nevraždí) a nešla hned do léků.
Chudák klučina…tak brzo už na AD. A myslím, že docela zbytečně.
Jasně že není nic ztraceno, a bude ještě normální. Hlavně je potřeba s ním mluvit a předat psychologovi (dobrému).
Chjo…dneska je trend hned vše zacpat léky. ![]()
Přeji pevné nervy, hlavně s doktory. Kluk bude jistě v pořádku. Každý má občas pochybnosti o svém fungování ve světě, a v 15ti obzvlášť.
Teď aby se kluk bál příště něco říct. Že ho hned zavřou a zapráškujou. To je taková dnešní doba, no. ![]()
Dobré ráno. Tak jsem se opět pořádně nevyspala kvůli bolesti hlavy. A protože do sebe nechci cpát další prášky tak trpím. Včera jsem se dokopala k mytí oken což považuji za úspěch. Snažím se zapomenout na nemoc a fungovat, ne pokaždé to tedy jde.Ale já se nedám. Myslím že pozitivní myšlení je dobrý základ léčby. ![]()
Je mi líto že tak mladý člověk už musí trpět, vzhledem k tomu že mám 14ti letou dceru tak s vámi soucitim.Snad najdete dobrého psychologa, který bude schopen klukovi pomoc. Já sama beru AD a jsem teprve na začátku léčby. Ale přece jen jelikož kluk je mladičký je to těžko srovnatelné. Tak držím palce..
Je to až tak zlé že tě zavřeli do léčebny? Tak snad to bude k něčemu dobré. Držím palce ať vydržíš a ať je léčba úspěšná. Já sama čekám až zaberou léky, je to se mnou jak na houpačce. Jeden den fajn a druhý je mi zle a nic se mnou není. Je to vyčerpávajici. Musíme vydržet.
Snad bude lépe.
@Honzas píše:
To vypadá, aspoň jak to líčíš, na psychosomatickou poruchu. Dlouhodobé psychické problémy se vyvinuly v problém fyzický.
Ahoj, je to docela možné. Mám dlouhodobé problémy, které mi přerostly přes hlavu a tak se to dohnalo až do stavu ve kterém jsem teď. Každopádně jsem ráda za každou radu jak se s tím porvat.Ne vždy je to jednoduché. Takže děkuji.,:)
Dobry den.
Jeste pred rokem jsem byla spokojena, stastna, zila normalni zivot. Mela milujiciho manzela, lasku sveho zivota. Az na par obycejnych hadek, slapalo manželství v klidu, meli jsme tolik spolecneho…byla jsem tak rada. Cely muj zivot se sesypal jak domecek z karet. Manzel me bez náznaku, z niceho nic opustil, dodnes nevim co se stalo, co ho vedlo k tomu odejit, meli jsme moc hezky vztah. Byla to pro me takova rana, opakovane jsem se zhroutila. Moji rodice, mi vytykaji, ze jsem si manzela nedokazala udrzet, ze jsem pro jiz druhy rozvod ostuda rodiny, nehlasi se ke me. Schazuji me pred detmi. Vlastne jsem behem chvile prisla o svou lasku a rodice. Drzi me tu uz jen moje 2 zlaticka, moje uzasny deti. Nechci uz jinak byt. Porad si rikam, co jsem provedla, nebyla jsem neverna, starala jsem se o manzela jak nejlip umela.kde jsem udelala chybu? Prvni manzel me opustil kdyz bylo mladsimu synovi 10 mesicu, pak jsem zjistila, ze mi byl neverny uz pred svatbou a odesel ode me k oo19 ti lete holce. Tenkrat to byl sok, ale poznala jsem kratce na to opravdovou lasku, ze vsim mi pomahal, miloval deti, zazili jsme tak krasne 4 roky, meli si porad co povidat, hodiny a hodiny, stejne zajmy, takove vnitrni souzneni, nasi z nej nadseny. Ja ted nicemu nerozumim, vse je jak zly sen. Otec deti nejevi o syny skoro zadny zajem o maleho naprosto nulovy, vztah pro ktery bych dychala je ze dne na den pryc, rodice me nenavidi, jsou i sprosty. Kdyz jsem se po manzelove odchodu zhroutila, nedokazala sama vylezt z postele, byla naprosto na dne, zklamana, bez vysvetlrni, nasi na me tak rvali, ze se chovam jak labil, ze si neco udelam, ze na to nebudou koukat, jak se valim, jak jsem neschopna a ze se tomu poddavam, ze mam neco delat, nepodavat se tomu, byt silna, vzchopit se, ze jsem psychous, ze jsem jejich zklamani. Starsi syn je mi takovou oporou, mym rodicum se postavil a branil me, ze jsem nestastna, at to pichopi. Behem par tydnu a lexaurinu jsem zacala pomalu fungovat. Jenze, jsem porad unavena, bez zivota, s myslenkami na nejhorsi. Spatne v noci spim, vzbudim se, nekolik hodin nespim, nekdy uz neusnu vubec, ac nechci hubnout, tak moje vaha se zastavila na 46kg. Uz se radsi ani nevazim i kdyz ted mam pocit, ze jsem neco pribrala. Mam pocity neschopnosti, strachu, citim vse ve svem zivote jako zivotni prohru. Nemuzu uz dal, porad si rikam, ze musim vydrzet kuli detem, mam ale takove stavy beznadeje, zoufalstvi. V praci mi to nejde, nedokazu uvazovat, soustredit se. Jsem jak vyvrhel, opravdu jsem sama, na vse. Mam casto takove tlaky na prsou, migreny, ted i kozni problemy, rikam si kolik moje telo dokaze unest. Zni mi v hlave deti, deti, deti…moje lasky, nemit je uz tu nejsem. Nevim jak dal, kdyz jsem s nasima v kontaktu, jen me srazi, kdyz kontakt co nejvic vyrusim, jsem zas na deti naprosto sama. Bojim se, ze ztratim praci. Do toho vseho mi prisly rozvodove papiry, to nedam. Jsem na dne. Tecou mi ted slzy, ktere nejdou zastavit. Jak tohle prezit…jen vam tu fnukam, nezlobte se..
Ahoj, rozhodně jsi v těžké situaci. Máš plné právo šílet a bláznit a klesat na mysli. není nic co by ti určovalo, jak se máš chovat a cítit. Ani rodiče. Ale dobře se to říká a blbě se v tom žije, viď. Tvoje děti jsou dost dobré důvody tady dál táhnout svou káru. Víš co? Vidím pozitivně to, že tento stav je teď sice strašný, ale přechodný. Opravdu bude líp. Až uplyne ten těžký čas.
Moc se mi líbilo, jak se tě zastalo vlastní dítě před Tvými rodiči (jeho prarodiči). To je moc sympatické. Velká opora. i když je pro něj určitě těžké v tak raném věku se stavět do dospělé pozice. Ale nikdo jiný tam nebyl, tak se toho zhostil, bravurně.
Tvoji rodiče…ach jo, kdyby jen tušili, jak moc ti ubližují. Víc jim momentálně jde o jejich pověst před lidmi a rodinou, „jak budou vypadat“, než skutečně o Tebe. Co naděláš, tak to mají, je dobré to vědět.
Máš prosím tě někoho ještě jiného, s kým to můžeš probrat? Kamarádka, spolupracovnice, nebo třeba i lékařka (co ti dala Lexaurin)?
Možná bych se poptala i na psychologa, potřebuješ to ze sebe dostat, vykecat se, slyšet, že v tom s tebou někdo je. K tomu není nutná žádná extra terapie. Nemocná nejsi, chováš se naprosto přiměřeně situaci.
Držím moc pěsti
Dobrý večer, našla jsem tuto stránku a chci se Vás optat zda to čím trpím, je opravdu deprese. Ráno se probudím a mám takový třes a někdy se i spotím. Paksi udělám snídani a jsem jak paralyzovaná vůbec nemůžu nic dělat a jen sedím. Mám takový pocit jako na omdlení i se mi motá hlava. Byla jsem na vyštření MR a CT mozku a vše OK. Obv. doktorka mi napsala oxazepam, beru ho třikrát denně 1 tabletku, ale to nepomáhá. Dost často pláču, že tohle není k životu. Mám krásnou roční vnučku a nemůžu fungovat jako pořádná babča. Žádné problémy nemám co by mi mohlo tyto stavy vyvolávat. Kolikrát když se ráno vzbudím, tak bych raději nebyla, tohle není život.
Jistě, může to být deprese, a pravděpodobně i je.
jen bych se ještě asi ujišťovala, jestli to není únavový syndrom, borelióza, neurologický problém (tetanie?), nebo jiná fyziologická příčina.
Pokud by se všechny možnosti vyčerpaly, šla bych k psychiatrovi.
Tam pak jiná cesta než antidepresiva asi moc není, když není známá příčina. Píšu to jen proto, že jsem se zrovna nedávno setkala s případem, kdy kolegu léčili na depresi a měl právě boreliózu, zjistili to po 3 letech braní AD.
Prodělala jsem neuroboreliozu v roce 2012, ležela jsem na Bulovce na infekčním a dávali mi 14 dnů infuze a pak byly výsledky z krve už v pořádku, ale je fakt, že od té doby se horším čím dál víc.
@h.hortenzie píše:
A čím ho teď léčí?
To nevím, je to celkem čerstvé, musela bych se zeptat.
@h.hortenzie píše:
A ty máš jaké potíže? Koukám, že máš naobrázku kočičku. Já také mám kočičku doma.:-)
Já jsem měla několik roků depresi a k tomu několik dalších diagnóz, které ale z deprese spíše souvisely, než že by to byly samostatné nemoci.
Kočičku mám v ikonce naši Adélku, která už bohužel nežije, ale máme další dva kocourky doma. Jsou to fajn milá zvířátka. Nyní se z nich dokážu i radovat. Dlouhou dobu jsem to nedokázala, nic mi to neříkalo. Viděla jsem jejich živost, krásu, radost ze života, ale nedokázala ji prožívat. Vlastně jsem ani další kočku nechtěla, nezajímaly mě, a když manžel přivedl domů další kotě, bylo rozkošné, ale já si bohužel jeho „dětství“ moc nevybavuji, mám to v mlze, nějak jsem jen přežívala.
Takže kočky jsou prima terapeutky, ale teprve od chvíle, kdy už je člověk schopen to přijmout. Jsou stavy, kdy nepomůže nic než chemický zásah, no.
Tak to já se dokážu radovat z vnučky, hrát soi s ní a kočičku mám černou Beatku, bylto nalezeneček malinkaté koťátko a dnes už jí je 10 let a je to moje potešeníčko. Ona jakoby vycítila že mi není dobře, tak je stále u mě. I smnou spí. žiju sama jen s tou kočindou. Dcera s vnučkou nebydlí daleko tak za nima tak obden jezdím a jezdím autem. Ale ty ranní stavy to je děs, kdyby dcera potřebovala dopoledne hlídat malou tak to jsem totálně nepoužitelná.
Ahoj všem, dnešní ráno je pro mě zas jedno z těch horších, mám špatnou náladu a nejsem nějak schopná vylézt z postele.Taky mě napadá, že takový život nemá smysl, nemyslím tím že bych myslela na to sáhnout si na život ale spíše že by to chtělo změnit způsob života. Především odejít od druha se kterým nás pojí už jen děti. Bohužel není to tak jednoduché. Ale jsem si jistá že po psychické stránce by mi to hodně pomohlo.Kdo to nepoznal nepochopí jak by pomohlo jen obyčejné obejmutí. ![]()
Tomu myslím jde celkem dobře rozumět, jak chybí obejmutí, opora, láska… ![]()
To je vždycky hrozně smutné slyšet. Přála bych ti, abys to mohla znovu poznat. Rozhodně tě ještě něco takového hezkého někde může čekat, a je fajn, že vnímáš, co ti k tomu může dopomoci-osamostatnit se od přítele. Nevím, jak moc je to reálné, jak to zvládneš finančně, jestli máte kde bydlet…ale lehké to není určitě. To věřím.
@h.hortenzie Koukám že nás je víc, snad ještě najdeme někoho kdo nám tohle všechno nabídne..
Bylo by to hezké, ale já nemám odvahu, který mužský by mě chtěl s těma mýma hnusnýma ranníma stavama.
@h.hortenzie píše:
Bylo by to hezké, ale já nemám odvahu, který mužský by mě chtěl s těma mýma hnusnýma ranníma stavama.
Možná by ti bylo po boku někoho lépe..a možná by dokonce ty ranní stavy byly lepší.. ![]()
Pěkné odpoledne všem, tak jak se vám daří? U mě zatím žádná změna ale už mi nebývá zle tak často. Už by pomalu měly začít zabírat AD tak uvidím. V pátek to bude 14 dní co je beru. A co vy ostatní, už se cítíte lépe?? ![]()
Dobré ráno, byla bych ráda kdyby mi někdo poradil. Měla podle paní lékařky už vysadit neurol který beru 2× denně a k tomu ráno beru AD.No jenže já to zkusila a bylo mi zle takže jsem si neurol vzala a je mi po něm lépe. Tak bych se chtěla zeptat zda ho mám přestat brát nebo jen když mi bude špatně. Asi bych s tím měla jít za doktorkou ale ráda bych znala názor někoho kdo s tím má zkušenosti. Děkuji
Ahoj, no Neurol musíš vysazovat hodně pomalu, pokud jsi to brala déle jak pár týdnů. Kolik toho bereš? Normálně ubírej po čtvrtkách, dej tomu čas, nejhůře se vysazuje právě ten konec léku, poslední čtvrtka. A rozhodně neubírat v době kdy nejsi na tom dobře. Jak se jinak cítíš? AD zabírá?
@Lucrezia. Ahoj beru neurol 2× denně asi už 5 týdnů. AD beru čtvrtý týden zatím žádnou velkou změnu necítím. Ale po Neurolu je mi lépe. A děkuju za odpověď. Jsem ráda za každou radu.
Chtěla jsem dodat že sezatím moc lépe necítím. Pomáhá mi neurol ale nevím zda je dobré delší užívání.
@Dandulka79 píše:
Chtěla jsem dodat že sezatím moc lépe necítím. Pomáhá mi neurol ale nevím zda je dobré delší užívání.
No a kolik toho bereš? Jaké síly to je tableta? 0,5mg nebo 1mg (mají i 0,25mg, ale to asi nemáš)?
Jako obecně Neurol není moc na dlouhodobé řešení. Ale když nic nepomáhá, tohle aspoň pomůže přežít.
Máš nějakou psychoterapii? Ta by měla být základ. Léky jsou hlavně podpůrné.
Ta AD by už pomalu mohla zabírat, je to tři nebo 4 týdny, že? To už bys pomalu mohla poznat účinek.
Nejosvědčenější postup je vždy AD+ BZD (třeba ten Neurol) + psychoterapie.
Celkově je to na dlouho, ale drobné pokroky už by znát jít měly.
Kladla bych největší váhu na tu terapii a léky měla jen jako podporu.
Tak by to bylo ideální.
Ahoj mám jen 0,25 neurol. A nechodím aní psychiatrovi takže žádné psychoterapie.Nic takového mi doktorka nedoporučila. AD beru téměř 4 týdny.
@Dandulka79 píše:
Ahoj mám jen 0,25 neurol. A nechodím aní psychiatrovi takže žádné psychoterapie.Nic takového mi doktorka nedoporučila. AD beru téměř 4 týdny.
Hmm, psychiatři jsou zasekaní, často tohle řeší tedy praktičtí lékaři, a to je špatně…ale za to ty nemůžeš. Pokud by se to zhoršovalo, určitě bych šla k psychiatrovi.
Každopádně ale praktičce řekni, jak se cítíš a co ti dělá…
Mám bráchu který nejspíš trpí depresemi má chut si něco udělat pláče. Udělal v životě pár chyb a nedokáže se s tím vypořádat. Vyčítá si to jak mu mám pomoci ![]()
Ahoj všem, tak se mi dnes opět udělalo špatně, třes, pocit nenadodechnuti, ale hlavně zvláštní pálení zad a hrudi a k tomu celková slabost, především. v nohách. Beru AD již přes měsíc ale zdá se že se to nelepší. Asi Budu muset navštívit psychiatra. Musim mít doporučení? Předem děkuji za odpověď.
@tynunuska píše:
Taky sem zoufala..ze sebe..prozila sem hodne spatnych veci, mama se uchlastala, zazila sem si sni snad ty nejhorsi casy je to pul roku co umrela doma v posteli..tata se zabil spadl z leseni mel krvaceni do hlavy..taky nehezkej pohled kdyz lezel v nemocnici nakonec umrel,,muj bracha starsi je alkoholik, aje pomalu bezdomovec neschopnej normalniho fungovani, mame ublizoval, kradl penize a presto mu pomaham, muj bejvalej pritel me vydiral, vyhrozoval mlatil vsechny okolo me kdyz sem se pokusila snim rozejit..citove me vydiral..nakonec me od nej odpoutalo to zesem si nasla pritele..starsiho, bydlime v byte, poridili sme si pejska, az na nektery financni potize momentalni je vse v pohode. nebojim se odemknout dvere do bytu jako kdyz sem bydlela s mamou nachazela sem ji vsilenych stavech, skolu sem kvuli ni nedodelala, z prace me vyhodili..nezvladala sem to.kdyz uz vse spatne je relativne pryc deprese a nechut zit me neopousti..stejska semi po mame ikdyz vim ze je to tak lepsi zemi jen trapila, mam strach z nemoci, z rakoviny, z umirani, nemam chut do zivota, nepocituju radost, at se kolem me deje cokoliv me to netesi vse mi prijde zbytecny a knicemu..mam depky ze sebe sveho tela ztoho jaka sem nemozna..celkove sem negativne naladena. chodivala sem k psychiatrovi dal mi leky ale ty nepomohly tak uz nevim co zese bou delat..kolikrat si rikam kez byme srazilo auto abylo po vsem..kam se mam obratit? nechci zkoncit jako alkoholicka protoze za alkoholem posledni dobou utikam..ale kdyz vystrizlivym je to jeste horsi..nevim si rady
Napiš mi. z.34:9@seznam.cz ![]()
@Elena 8 píše:
Pokud máte zájem se vyléčit na pište na durha@seznam.cz
chemickým podáváním léků to nefunguje, je nutné léčit příčinu, máme k dispozici léčebné silice úžasná věc Helena
TO taky ve skutečnosti není řešení, příčina je mnohem hlubší, než aby byla řešitelná čímkoli fyzickým. neodstraní ji syntetické léky ani přírodní látky. Jen možná efektivněji ztlumí projevy nebo jí umožní „zmizet“ proměnou v něco jiného.
Endísek: Také se mi ty stavy vracejí, přijdou nečekaně, ale než zmizí připadá mi to jako věčnost. Bojim se objednat se k psychiatrovi..
@Endísek píše:
Ahoj lidičky, chtěla bych se s vámi také podělit o svůj příběh a zároveň poprosit o radu. Je mi 25let a deprese jsem poprvé zažila po maturitě. Jelikož jsem si nechtěla stále připustit, že trpím touto hnusnou nemocí, uběhly dlouhé dva roky, než jsem se odhodlala vyhledat odbornou pomoc. Nejprve jsem navštívila obvodní lékařku, která mi dala lexaurin a řekla mi, že jsem byla jen přetížená a že se mi za 14dní uleví…neulevilo, ale lexaurin jsem po měsíci přestala brát, protože jsem se doslechla, že je silně návykový. Během těch dvou let jsem se s tím nějak naučila žít, než si připustit to, že bych musela navštívit psychiatra, ale okolnosti a partnerská krize mě tam dohnala… už se tak nedalo žít a bylo to stále horší. Doktorka mi napsala trittico na noc. Sice jsem se konečně po dlouhé době vyspala, ale psychický stav se zlepšoval strašně pomalu. Na kontrole u lékařky jsem to popsala tak, že tento půl rok je to lepší, než ten předchozí, na což mi lékařka řekla, že to je normální a že když jsem to bez ad. vydržela tak dlouho, tak teď už to vydržím určitě. Samozřejmě, že měla pravdu..cítila jsem se o dost lépe, než před tím… už jsem neměla úzkosti, třes v rukou a takové to naprosté depresivní nepřítomno, ale stále to nebylo ono. Trittico jsem brala asi 2,5roku, ale jelikož podnikám, jsem stresař, mám hypotéku a v práci jsem poslední rok trávila 14hod. denně, i přes trittico jsem se do toho dostala znovu a ve stejné intenzitě, jako poprvé. Poslední rok jsem se cítila už hodně vyčerpaně a tělo mi dávalo jasné signály, které jsem pro zaneprázdněnost ignorovala. V prosinci jsem se vydala na vymodlenou dovolenou s přítelem do teplých krajů, moc jsem si to tam užila, ale při zpáteční cestě mě v letadle popadla hrozná úzkost, že bude zase už jen práce a než jsme z letiště dojeli domů, byla jsem rozsypaná úplněnemohla jsem spát, třásly se mi ruce, motala se mi hlava, stále jsem myslela na to, že nezvládnu doplatit hypoteku, žila jsem zase tak, jak kdyby to byl jen hodně živý sen… na nic jsem se nemohla soustředit, při mluvení jsem se zakoktávala, protože mi vypadávala slova no děs
takže jsem opět navštívila svou lékařku, která mi nasadila venlafaxin. První tři dny jsem myslela, že umřu… kdo zažil pochopí… 4-5den se to začalo lámat a po týdnu jsem se zase cítila téměř stejně, jako před kolapsem, ale opět jsem se dostala do stresové situace, která mě na týden zase hodila zpátky. Teď je to zase snesitelné, ale ještě to není ono.. venlafaxin beru asi 6týdnů. Měl jste někdo také při zahájení léčby takové výkyvy? doufám, že se to časem upraví.. teď se stále obávám každého dalšího rána, v jakém stavu vstanu
Ten problém je nutné řešit „od kořene“ a ne jen tlumit vnější projevy. Zaregistruj se a napiš. Nebo email z.34.9@seznam.cz
@Ala81 píše:
Ahoj, přečetla jsem si tuhle diskuzi a rozhodla jsem se, že napíšu o svém problému. Mám přehnaný strach o sebe, rozbuší se mi srdce a já si hned myslím, že je po mně. Vyvinuly se mi z toho velké úzkosti, které už se nedaly zvládat. Díky tchánovi jsem se dostala k psychiatřičce, která mi napsala AD Zoloft a na zklidnění Oxazepam. Jenže já myslím, že nemám úzkosti, ale spadla jsem do deprese. Nic mě nebaví, ráno mám problém vylézt z postele, nevidím v ničem žádný smysl. Navíc za dva měsíce mám rodit, ale nedokážu myslet ani na to. Bojím se, ře moje situace je naprosto beznadějná a že to nikdy neskončí a AD mi nezaberou, beru je týden. Nemám ani chuť k jídlu, ale vím, že kvůli dítěti jíst musím.
Zaregistruj se a napiš mi zprávu. Nebo napiš meil: z.34.9@seznam.cz
@Bota píše:
pro někoho je těžké, z různých důvodů, se s oním tesařem potkat. Ta antidepresiva jsou řešení právě pro tyto případy v mezičase.dle mého často pomohou z nejhoršího.
Antidepresiva jen potlačí symptomy, ale nikdy nejednají s podstatou problému, takže výrobce má zajištěn trvalý odbyt a kšeft. Mnozí však nabídkou léčby toho tesaře opovrhují.
© 2026 Vitalion.cz, Napište nám | Podmínky užití | Poučení OOU | Reklama | Cookies (seznam) | Mapa webu
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328.