hmm..já vám to shrnu…vy máte BURN OUT SYNDROM ..to znamená syndrom vyhoření…to co to pořádně je, vám tu rozepisovat nebudu, jelikož by to bylo na hooodně dlouho..mrkněte se na internetu na to co to je pořádně.

každopádně léčba je dlouhá a těžká…pomohl by vám psycholog či psychiatr, ale vím, že za těmi nepůjdete…pak by vám pomohla změna práce, něco co vás baví - o tom ste určotě už přemýšlel, najděte si nákou zábavu…a neřikejte si že to nepomůže…a ještě jedna rada, vlezte na diskuzi, která se jmenuje karma a…dál už nevím, je tam podobný člověk, s podobnými problémy…možná si pomůžete navzájem…ALE MUSÍTE CHTÍT!

Děkuji za milou odpověď, jsem rád, že na mou diagnózu existuje léčba , myslel jsem, že se mi to nemůže stát , ale teď vidím jak jsem slabý…

tak příště nemyslete, protože jak vidíte, stát se může všechno…zkuste s tím něco udělat jak jsem psal, nebo se mrkněte na jiné diskuze, na internet, a zkoušejte…

Jakou zábavu si mám najít, jsem typ člověka, který není soutěživý, tento pocit ve mně převládá, nejsem dobyvatel ani milovník, rád se bavím, rád jsem ve společnosti uvolněných lidí, někdy si zahraji nohejbal, tenis, ale moc mi nepomáhá rčení p. Tyrše : Ve zdravém těle, zdravý duch, mám pocit, že bych měl odejít pryč a začít znovu někde , kde mně nikdo nezná a neví odkud jsem co jsem dělal, což je nereálné.. 

Neber to nikterak ve zlým, ale je to asi tak tři měsíce, co jsem si uvědomil, že zdravé tělo a zdravý duch je kurva dobrej základ na všechno ostatní:-)

To nepopírám, ale nezdá se mi, že bych byl nemocný fyzicky a kondici mám celkem dobrou na rozdíl od zbytku - duše.

Jediné co mne napadá, kolik hodin denně věnuješ práci? Máš volné víkendy?Máš pravidelně dovolenou nebo spíš výjimečně?Máš denně aspoň chvilku na to, aby sis dělal co chceš?

Mám pravidelně dovolenou, mám denně chvilku pro sebe, mám taky vžitou nedůvěru v lidi , mám čich na lidi a mám taky spoustu nápadů, které jsou finančně nedostupné, mám prostě vysoké nároky na okolí , ale především nedostupné cíle, cestování , ale ským? Jízda na motocyklu, ale s kým? Buď ztroskotám na penězích nebo na lidech n. na sobě… Jsem totiž opatrný, ale rád riskuju, mám rád ženy, ale nevěrný nechci být, mám rád slunce a vodu, ale zážitky prožívat nemám s kým /až na rodinu/.

S těma kámošema to máš tak. Tři kategorie. Kamarádi z dětství. Zůstali kamarádi a vždy budou. Ale stran akceschopnosti některé mé koníčky si z různých důvodů nemůžou dovolit, některé aktivity již postrádají význam různá úroveň fyzické kondice, atd, navíc v každém případě různá úroveň prožitků. Kamarádi třeba z profese. Stejná úroveň myšlení, stejné prožitky, stejné finanční možnosti, ale jen výjimečně kamarád tak jak Ty si představuješ, viz kategorie jedna. Kamarádi ostatní, náhodní, přes společné aktivity. Pokud existuje předmět společného zájmu, fungují vztahy. U mně třeba psi. Ani neznám majitele jménem. Děvče od Sáry:-), doma se ví kdo je Sára, ale nezná se ani jméno majitele. Výhoda rozvíjíš svůj koníček s někým, kdo rozumí Tvému tématu a většinou se Ti nikdo nesere do soukromí. A pak pochopitelně náhoda. Přes akce, pobyty, dovolené, koncerty, já nevímco. Jiná možnost mne moc nenapadá. A ty lidi Ti budou vždy vyhovovat jen z toho jednoho konrétního hlediska charakteristikého pro skupinu. A třeba je všechno jinak, tak to neber moc vážně:-)

dětství jsem protrpěl vzhledem k mé vadě řeči, žádný hluboký kmarádský vztah jsem nezískal /nyní jsem již OK/
pracovní vztahy jsou veskrze, když na lámání chleba přijde pouze na úrovni boje o prestiž
zbývající dovolenkové vztahy jsou celkem dobré, avšak vzhledem k vzdálenosti je možné je rozvíjet jen pomocí PC, telefonu atd., což není úplně ideální
ale jinak s tebou souhlasím, můj názor je takový, že člověk, kterému se můžeš svěřit nemusí být zrovna kněz a nemusí to být zrovna ve zpovědnici, ale třeba v hospodě, ale měl by mít podobné vlastnosti jako kněz a takového člověka neznám. Ještě, že tu máme tyto stránky 

Ahoj hezkymaku,
uvedené potíže se dají nazvat kromě syndromu vyhoření také probuzením. To že se lidé manipulují navzájem je konstatování faktů a že to ty nechceš dělat je správné. Jiným lidem to možná připadne normální, ale manipulace škodí především těm, kteří manipulují, oni o tom jenom neví. Ostatně já bych ani nechtěl kamarády, kteří se mně snaží manipulovat. To raději budu sám a bez kamarádů.

Před lety, jako velmi velmi mladý jsem udělal rozhodnutí, že budu raději celý život sám, než abych se hádal, doprošoval a manipuloval nebo se nechal manipulovat. A světe pohleď - mám jenom pár kamarádů, ale ti stojí za to. Těch pár roků osamění mně naučilo být silným - pro své štěstí a vlastní spokojenost další lidi nepotřebuješ. A až určitými stavy projdeš, tak zjistíš, že správní lidé k tobě ve správnou chvíli přijdou a až jejich úloha ve tvém životě skončí, tak zase odejdou.

To co popisuješ většinou zažívají lidé, kteří nejsou šťastní. Je potřeba však rozlišit, zda-li při uvedených stavech jsi zcela zdráv a plný energie, nebo se projevuje i chronická únava a deprese. Jsou tam totiž zcela rozdílné příčiny.

Pokud jsi fyzikálně a zdravotně zcela v pořádku jak píšeš, tak jde velmi pravděpodobně o to, že tě nebaví hamounit majetek, auto, barák, prestižní práci, falešné úsměvy atd… jak píšeš. To znamená, že hledáš něco hlubšího a to je tvoje vlastní já, štěstí, kdo jsi, … jakkoli to chceš nazvat. Je to dobrý stav - je to proces hledání „Jak být šťastný“. Tady mohu doporučit meditaci nebo modlitbu - podle toho jak jsi založen. Já tíhnul od malička k Asii, takže jsem před 14 lety začal s meditací a pokračuji dodnes. Meditace není únik z potíží, ale pomoůže ti najít odpovědi na otázky, které si kladeš. Také ti pomůže odkrýt tvoje vlastní já, které je ve všech lidech krásné a zářící - mnohem lepší, než si sami o sobě myslíme. Osobně bych doporučil knihu Cesta hrdiny od Sri Chinmoye.

Pokud však k uvedeným stavům na tom nejsi zdravotně nejlépe a trpíš například chronickou únavou nebo frustracemi a depresí může být příčina jinde. A to v ovlivňování zdraví pobytem v mikrovlnném poli, geopatogenní zóně nebo poli temné energie s porušenou informační složkou. Zabývám se alternativní medicínou už léta a ukázalo se, že celá řada depresí a tzv „psychických potíží“ je způsobena právě pobytem v mikrovlnném poli. Nejde se o tom tady rezepsat, je málo místa - trvalo řadu let poctivého fyzikálního výzkumu a pokusů a omylů, ale výsledky jsou. Mám o tom samostatné stránky, ale nevím, jestli je sem můžu dát, protože bych nerad porušil pravidla. Ale když na netu vyguglíš „jaderný šaman“, tak je najdeš. Zdraví samozřejmě ovlivní i strava plná plastů a sdělovací prostředky skrze informační pole a další.

Pokud bys chtěl něco rozepsat, tak se ozvi.
Zdraví Libor

Díky Libore za rozsáhlou odpověď. Je hezké, že se někdo takto zeširoka ochotně připojí se svým názorem. 

Mám frustrace jako každý člověk, bohužel mám pocit, že také působením vlastní ženy.. Tři dny jsem spal bez ní , kdy ona spala z jistých důvodů v jiné pokoji a naše dcera spala se mnou a světe div se, spal jsem do 11.00 hodin , což se mi snad ještě nikdy nestalo. A to jsem šli spát okolo 00.30 hodin. Tzn., že jsem spal víc jak 10. hoidn a to předtím ty dva dny jsem spal do cca. 10.00 hodin. Samozřejmě, že nejsem žádný hamoun, ale jako každému se mi líbí hezké auta, věci, ale člověk anto nemá a nebudu přemýšlet nad tím, jak bych tuto touhu potlačil, jelikož se mi to zdá dost divné. Snad bych zapoměl na výdobytky civilizace, kdybych žil někde hluboko v horách bez TV, PC, NETu, mobilu apod., ale pokud mám závazky nelze takto přemýšlet , byl bych za sobce a tak člověk dělá především to, co se od něj očekává a pokud možno neubližovat okolí. Ale člověk se narodí s určitými dispozicemi, které jej charakterizují, potom jej ovlivňuje jeho nejbližší okolí. A to znamená, že je neustále jako v mlýnku, pořád jej někdo mele a záleží jak se mu to líbí a co očekával a samozřejmě zdali se nechá umlýt. Pokud se mu to líbí tak si nepřipadá jako zrnko v kávomlýnku ale např. jak v příjemném snu, pokud si připadá jak v tom kávomlýnku tak se dočká toho , čeho jsem se dočkal já, semletý bez šťávy a bez dechu, bez chuti do života, vyhořelý a nešťastný, ale jak se říká: „Koho to sere“ ? Srát by to mělo hlavně mně,jenže jak říkám, nejsem sobec a nechci rozbíjet rodinu a kazit život jiným, protože si taky nejsem jistý, zdali by mi nějaký rozchod pomohl, takže pomalu ale jistě pozoruji dospívání mé dcery a přibývání vrásek na tváři mé ženy, samozřejmě i ubývání vlasů na mé hlavě a žiju dál. A najít si koníčka by nebylo špatné, muselo by to být ale takové aby mně to pohltilo, abych se tomu odevzdal, přál bych si aby to bylo silné abych se těšil až si tu činnost budu moci dopřát, a a bych s ní neměl výčitky svědomí jako např. u nevěry. Tak stále tápu a čekám na ten okamžik prozření, a na člověka, který mi padne do oka a třeba mi ukáže ten správný směr, hlavně , aby to nebyl Svědek Jehovův 

Ahoj hezkymaku,
to co píšu jsou zkušenosti ze života. S tou samotou jsem to myslel jinak. Šlo o přístup, ne o to, aby byl člověk sám. Já si prostě řekl, že si nebudu dělat hlavu pokud nebudu mít kamarády. Prostě že budu v pohodě ať už je mám nebo nemám a ti správní kamarádi přišli. A většina zůstala.

U majetku jde také o přístup - když bude majetek - fajn, když nebude - fajn. S tímto přístupem člověk zjistí, že může být daleko šťastnější. Tzn. žádné potlačování, žádné popírání a vzdávání se čehokoliv - to nikam nevede. Správný přístup bojovníka je přijmout svět takový jaký je a přitom měnit sám sebe.

Co se týká vrozených dispozic - každý se s nějakými narodí, ale může je podle vlastní vůle změnit. Chceš-li něco změnit, musíš chtít to změnit. To je první krok. Jak to změnit je krok druhý. Ale má to háček. Je to jako jízda v mlze. Vidíš pouze 20 metrů před sebe a dál ne. Takže řada lidí ani nevyjede, protože nevidí celou trasu. Chce to ovšem udělat první krok a pak se ti ukáže další část cesty.

Pro inspiraci rozhodně doporučuji film Tajemství od Rhonda Byrne. Knihu ne, ta je přepisem filmu.

Mimochodem existuje způsob, jak přijmout všechny své povinnosti a závazky - odpovědnosti a přitom se nenechat semlít. Je potřeba jít hluboko dovnitř a najít to svoje pravé já, které ti pak bude pomáhat a radit a inspirovat tě v každodenním životě. A k tomu slouží právě meditace. Existuje milion způsobů jak meditovat, takže si můžeš nějaký vybrat a otestovat jej, zda-li ti pomůže.

Ale je potřeba tomu dát tři měsíce 1-2× denně po deseti minutách. Tvým rádcem bude tvé štěstí. Pokud ucítíš, že jsi šťastnější a život je lehčí - tak jsi našel ten správný způsob jak žít při všech svých povinnostech. To co teď říkám (píšu) je praxe a zkušenost moje a dalších několika tisíc lidí které znám a kteří se meditaci věnují.

Co se týká koníčků - je vždycky fajn dělat něco, co člověka baví, ale neměl by to být útěk od života, protože to problém nevyřeší, pouze odsune na později. Co ti rozhodně život hodně ulehčí je být takový, jaký jsi a ne takový, jakého si tě představují ostatní. Z toho co píšeš opakovaně plyne, že se snažíš být někým, kým nejsi a to ti ubírá opravdu hodně sil.

Držím palce, ať se se vším dobře a rychle vypořádáš. A nezapomeň, největší tma je před svítáním 

Zdraví Libor

Ahoj, dík za povzbuzení a rady, já se však cítím jak žampion, hlavně v práci, řeknu to obrazně „po tmě a krmený sračkami“ tzn. bez vyhlídky na lepší časy a stále stejné odpovědi na dotazy, někdy je to tak i doma . Nevím kdy a jakým způsobem, i tato psaní na netu mi dávájí jistou míru naděje , že bych měl něco změnit, nevím však jak začít, film je na dívání , ale život je o žití Všechny fráze a přísloví typu „Každý strůjcem svého štěstí jsou mi známa“ Neznámé jsou mi cesty k jejich uskutečnění . Zkusím kouknout na film, který si mi uvedl, až budu mít chvilku klidu, ahoj hezký večer, HM.

LiborB píše:
A nezapomeň, největší tma je před svítáním Zdraví Libor

Bravo LiboreB za všechny Tvé přízpěvky a to bez vyjímky…

Ach ano, zákon přitažlivosti opravdu funguje (viz.film Tajemství).

Vše je opravdu jen o tom správném, anebo nesprávném „nastavení“…

Všechny Vás srdečně zdravím a přeji hodně stěstí na cestách do hlubin Vaší znovuzrozené duše.

AMMAZONNE

Ahoj Hezkymaku nebo snad hEskyMarku, jsem na tom podobně, navíc když lidem okolo říkám svoji pravdu, tak slyším jen nadávky a posměšky, že jsem magor a paraschizoš. Snažím se žít šťastně a radostně jenže po čase mi můj instinkt říká, ti okolo lžou, pravdu znáš a chceš ji hlásat a přimět i ostatní, aby si zametli před prahem, vyndali kostlivce ze skříní. Nejhorší na tom všem je, že hlavně mí nejbližší lžou nejvíce. A čím více jim dokazuju, že mám pravdu, tak je to ještě více irituje.
Takže co mě nejspíše čeká? Zavření někam do ústavu, reset, elektrošoky, klepkama či pouze vymýváním mě budou mučit a když nepovolím tak nezbyde než mě umlčet, snížit kapacitu a výkon mozku nebo rovnou vaporizovat. Jsem G.Bruno a ne nějaký G.GaLiLiar Mám rád knihu „Vyhoďme ho z kola ven.“
Ale víra je nakonec silnější a zloba, temnota, přetvářka, lež sobectví, ega se přetvoří ve vše a zároveň nic, budeme počátek i konec, staneme se jedinou Pravdou.
Lží mě krmíte a vysáváte, nakonec se ve lžích ztratíte. A okolo sebe samotných si lhali přímo do očí. Kdyby jste mi dali důkaz, že já se klamu a obelhávám. Drazí cítím, že se opravdu blíží den být Pro, anebo Proti, konečné smíření zla a dobra, derniéra této Božské komedie.
Tož lidé kteří máte srdce a přeju Všem hodně sil se přiznat ke svým hříchů, velkou dávku trpělivosti, při čekání na odpuštění. Věřte, že dojdeme společně k prameni uhasit žízeň. HowGH. Žena na obrázku má stejný nick jako já a zaroveň vypadá jako moje maminka.

"Dokonalý svět - alá SKA je TuTaKy M.

Ahoj hezkymaku, můžu být tvoje kamarádka?

Ahoj, o to mně ještě nikdo nikdy nepožádal, ale jestli si chceš psát o svých starostech , klidně piš 

Ani nevím, proč jsem ti to napsala takto..původně jsem chtěla psát úplně něco jiné, ale pak mi na mysl vyplavala jen ta jednoduchá fráze…Bylo tady řečeno hodně věcí, hodně dobrých věcí, LiborB má velikou pravdu ohledem těch meditací a energií, myslím, že je to cesta, která člověku může pomoct najít sebe sama…Ale jak říká moje kamarádka, člověk je tvořen jak hmotným tělem, tak duchovní a duševní stránkou a je potřeba se starat o všechny tři oblasti…aby byly tak nějak v harmonii..takže vydat se cestou čistého materialismu nebo cestou jen duchovní je asi špatně…že by zlatá střední cesta? Ono kolikrát stačí jen chtít a trochu se o to zajímat a přijde něco nebo někdo, kdo tě pak posune dál, takto nějak by to asi mělo fungovat. Ale já vlastně ani nevím, jestli chceš číst řeči tohoto typu, o čem by jsi se chtěl vlastně bavit?

Ahoj , tak především mi tato diskuze rozšiřuje obzory, koukal jsem včera na Tajemství až jsem u toho usnul, film na mně působí jako působení modreátora spol. Sky line, /n. jiného klasického letadla/ a jim podobných na nic netušícího občana neboli hezky se to poslouchá, dobře se na to dívá , ale těžce, velmi těžce se dosahuje cílů. Někdo kdo má předpoklady k určité profesi má v životě štěstí a „najde se velice brzy“ - hudební skladatelé, umělci - hra na cokoliv, architekti - představivost a dovednost vše hodit na papír apod. Ale dle moderátorů ve filmu, kteří širokému spektru obyvatel vykládají , že mohou mít cokoliv a dosáhnout na to na co jen si vzpomenou a přitáhnout si to je pro mně celkem směšné a nepravděpodobné, to bychom zde měli samé spokojené, vyrovnané občany , což je asi dost málo pravděpodobé, takže filmy tohoto typu jsou jen pro mne touha všech aktérů , hlavně režiséra a scénaristy o to zviditelnit se a vydělat, protože toto je součástí amerického snu. Já věřím , že každý nemůže být spisovatel nebo jiný umělec a mít vše na co si vzpomene, ale to co bylo každému člověku dáno shůry jej předem určí do té či oné kategorie, ale za předpokladu, že bude vyrůstat v normálním prostředí a bude mít příležitost k rozvoji. Před 150 lety si lidé jen těžko mohli pustit TV n. zajít do kina, aby se dozvěděli z dokumnetu Tajemství, že mohou mít všechno na co si vzpomenou , takže od vzniku tohoto filmu to tak bude??? . Každý se vyvíjí a celý život hledá způsob ke štěstí, záleží jen kdy na to přijde a kdy najde duševní rovnováhu. Myslím, že Ty si ve stadiu hledání. Podle mne je důležité dělat co největší množství činností a vyzkoušet nevyzkoušené /s vyjímkou drog/ a získat co nejvíce zkušeností, pokud člověk nemá představu co chce n. by chtěl dělat, hlavně se rozhodnout sám bez cizí pomoci, zkusit sám něco vytvořit udělat, aby z toho měl radost a tím začne, nemůžeš chtít hned 1.000.000,– Euro. Záleží pak na každém jak je šikovný n. cílevědomý , vytrvalý apod. a kam se dostane, ale to už pravděpodobně dávám zapravdu tvůrcům Tajemství, i když ne úplně, protože ne každý se v životě najde a potom má z toho depky jako já nebo ostatní, kteří zde píšou . Takže co z toho vyplývá?? Kdyby nebylo nás, nebylo by těchto stránek a žádných psychologů, psychiatrů a tzv. sprominutím cvokařů. Takže v podstatě je všechno jak má být, film Tajemství není pro lidi co dostali do vínku jasný smyls života, cíle kterých by chtěli dosáhnout, talent, nebo a hlavně mrštný jazyk. P. S.: Víš která zbraň člověka je nejsilnější?? No přece jazyk v ústech, jen se ho musíš naučit správně používat a nemyslím tím nic dvojakého. Takový lidé jsou u nás v politice, na úřadech v pojišťovnách, bankách apod.
Někdo má dar toho druhého prostě ukecat, zahrát mu na tu správnou strunu , aby jej dostal tam , kam chce. Pokud tuto zbraň v ústech nemáš, radši se drž pravidla „mluviti stříbro, mlčeti zlato“ ,ale to jen tak naokraj.
Film Tajemství je prostě pro každého , ale ne každý je schopen uskutečnit své touhy a přání, proto jak jsem již napsal je to jen pro mne pohádka Tak ahoj a naslouchej svému tělu. 

Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Když si někdo myslí, že lidi jsou neřádi, tak přiahuje lidi, kteří mu dělají problémy. Když si někdo myslí, že jsou lidi přátelští a super, tak jsou k němu lidi přátelští a super.

Když si někdo myslí, že nemůže mít milion eur, tak je prostě nikdy mít nebude, protože už tuto možnost vyloučil předtím, než to zkusil. Když si někdo myslí, že je může mít, tak je může mít, protože to připouští jako možnost.

Kdo jedná podle Tajemství, tak se dočká výsledku za tří předpokladů. Musí vědět co chce, musí pro to začít dělat a musí v tom dělání vytrvat. Pak dostane co chce.

Někdy ovšem osud nachystá něco jiného, než by si člověk přál a proto je dobré být přpraven změnit názor a netrvat si tvrdošíjně na svém. Některým lidem osud prostě nepošle milion eur, protože neumí spravovat ani 100.000 korun, natož větší sumy. Řada lidí, kteří vyhráli zase zbankrotovali a byli na tom hůř, než před výhrou.

Proto se musí nejdříve naučit být pány věcí a ne se věcmi nechat vlastnit a ovládat.

A za další, lidé by si měli přestat hrát na oběti. Každý máme svobodnou volbu co dělat a co ne. Kdo říká že nemůže tuto a támto tak jen není ochoten začít něco dělat, proto ze sebe dělá oběť, která je slabá a nic nezmůže. Je to velice pohodlný přístup, protože říci já nemůžu, to mám v rodině je pohodlnější, než začít něco dělat a vytrvat.

Takže občas je fajn přestat fňukat, hrát si na oběti a říkat proč něco nejde. Pozitivní myšlení prostě funguje a negativní taky. Je na každém aby si vybral.

Pokud by někdo potřeboval vědecké vysvětlení pozitivního přístupu, tak nechť si přečte knihu Princip Lola

Názor k příspěvku Libora:

Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Když si někdo myslí, že lidi jsou neřádi, tak přiahuje lidi, kteří mu dělají problémy. Když si někdo myslí, že jsou lidi přátelští a super, tak jsou k němu lidi přátelští a super … neděláš s lidma …

Když si někdo myslí, že nemůže mít milion eur, tak je prostě nikdy mít nebude, protože už tuto možnost vyloučil předtím, než to zkusil. Když si někdo myslí, že je může mít, tak je může mít, protože to připouští jako možnost. … americký sen.....

Kdo jedná podle Tajemství, tak se dočká výsledku za tří předpokladů. Musí vědět co chce, musí pro to začít dělat a musí v tom dělání vytrvat. Pak dostane co chce. …připouštím někdy se to může za určitých okolností stát.....

Někdy ovšem osud nachystá něco jiného, než by si člověk přál a proto je dobré být přpraven změnit názor a netrvat si tvrdošíjně na svém. Některým lidem osud prostě nepošle milion eur, protože neumí spravovat ani 100.000 korun, natož větší sumy. Řada lidí, kteří vyhráli zase zbankrotovali a byli na tom hůř, než před výhrou. …souhlasím…

Proto se musí nejdříve naučit být pány věcí a ne se věcmi nechat vlastnit a ovládat. …souhlasím…

A za další, lidé by si měli přestat hrát na oběti. Každý máme svobodnou volbu co dělat a co ne. Kdo říká že nemůže tuto a támto tak jen není ochoten začít něco dělat, proto ze sebe dělá oběť, která je slabá a nic nezmůže. Je to velice pohodlný přístup, protože říci já nemůžu, to mám v rodině je pohodlnější, než začít něco dělat a vytrvat. …nesouhlasím…ne­můžeš dělat co chceš, dělaáš to co umíš a dělat můžeš

Takže občas je fajn přestat fňukat, hrát si na oběti a říkat proč něco nejde. Pozitivní myšlení prostě funguje a negativní taky. Je na každém aby si vybral.

…souhlasím, ale s poznámkou viz. můj předchozí příspěvek…

všichni lidé nejsou vlci, silní a vytrvalí… jsou i ostatní…

prosazovat své nazory na této diskuzi je sice hezké , sdělovat odkazy na chytré knihy také,
ovšem tak to vypadá, že máš ve všem pravdu ztotožňuješ se z názorem autorů filmu „tajemství“ takže to tady můžem zavřít, všichni zde už víme co máme dělat a za rok nashledanou v Casinu v Las Vegas, nebo na Tahiti , abychom si mohli o předchozím životě povykládat u dobré kávy n. drinku??? 

Čau kluci, tak se tady diskuse rozjíždí, přelétl jsem to jen tak očima, film jsem neviděl, nicméně, nedá mi to. Lítaj tady eura, miliony, být pánem věcí atd, atd. Tak se mi zdá, že jste krapet mimo, co začít třeba tím naučit se radovat z běžných normálních přízemních věcí a ujasnit si co vlastně v životě chci. /klasický příklad, když mám nové, lepší auto, tak se z něj raduju tak čtrnáct dní, tak první tři tisíce km, pak mně to baví míň a míň/. No nic, ale vstupuju doprostředka diskuse, spousta věcí mi určitě unikla, nicméně serte na miliony eur a učte se radovat z banalit.

Ahoj, ano děkuji Ti Tome 69 za příjemný na zemi stojící příspěvek, já jsem jen reagoval na film Tajemství, kde se to jen hemží bohatými, moudrými, přesvědčenými, upravenými dokonalými , usměvavými, nažehlenými, chápajícími, bezproblémovými, radostnými, přejícími, chytrými, nekonfliktními, odpověď na vše majícími … lidmi 

tak teď již rozumím.

Ahoj lidi, vidím, že jsem se zde asi někoho dotkl, protože všichni mlčí, rád bych se dočkal nějakého dalšího příspěvku, nemusíte být všichni jako já  

To ne, to si nemyslím, při obavách, že se někoho dotkneš, když řekneš svůj názor, by tato diskuse postrádala smysl. Ale ne každý den Tě napadne něco alespoň průměrně chytrého. Beru zpět, něco odeslatelného.

Ahoj kluci, já nepsala, měli jsme doma náročný víkend, střídali se nám návštěva za návštěvou…Mno, k filmu Tajemství…film jsem neviděla, ale asi si dovedu představit, o čem je…Ono, hm, jak to podat…tak za prvé asi, věřím v sílu myšlenek a myšlení samotného, takže to, co vysíláš do okolí, se ti vrátí a nemyslím tím jednání. Pokud bude člověk opravdu uvažovat optimisticky a bude věřit, že se mu něco povede, tak to něco možná přijde. Netvrdím, že to přijde hned a určitě, ale myslím, že moje myšlení tomu dopomůže. Celý svět je propojený systém, který funguje na základě náhod, které vlastně náhodami nejsou:). Vždyť i vědci teď nedavno dokázali, že nejmenší částice hmoty si můžou předat informaci ať jsou jakkoliv daleko…tím by se z části vysvětlovala podstata telepatie, ale o tom jsem nechtěla…Každo­pádně, myslím, že pokud člověk myslí, že něco nemůže, neumí, že to nejde, ono to opravdu nepůjde. Lidi mají často strach myslet pozitivně, vždyť od malička jsme ke strachu vedeni. Rodiče nám říkali „nelítej, spadneš“, „když se nebudeš učit, budeš se mít zle“, „dnes je dobře, zítra bude hůř“, atd…A ač se to nezdá, všechno, co dítěti říkám, v něm něco zanechá, hlavně tak v prvních letech života. Takže když jsi vezmu, že jsme byli vychování v komunistické společnosti, která nám nalajnovala život pomalu už od malička a držela nás často v nevědomosti a strachu ze západního světa a vůbec, nedivím se, že dnešní lidi myslí tak jak myslí a že je těžké něco na svém myšlení a pojímaní světa změnit. Ale to jsem zase odbočila. Myslím, že filmy typu Tajemství jsou… jak to říct…v zásadě jde o dobrou myšlenku, ale blbě podanou. I když já osobně se taky zabývám duchovnem, duší, energiemi, a všřím, že všechno se ovlyvňuje a věřím i tomu, že jak člověk myslí, takový život si udělá, tyhle filmy mně osobně zavání trošičku takovým sektářstvím..možno je to jenom tím, jak jsou ty věci tam podané lidem…Každopádně, ono to možná ani není úplně o tom, věřit a pochopit vše z filmu, ale vzít si z toho to, co je každému člověku blízké. Takže ne slepě poslouchat a následovat někoho, kdo mi řekne, že když mám být šťastný, tak já budu, ale spíš si vzít za své něco z toho, co mi je blízké a aplikovat to na sebe, svou situaci a život…Vždyť, každý jsme jedinečný i když v zásadě stejný.. 

Jo, hezkymaku, jak jsi říkal, že kdyby byl film pravda, měli by jsme tady zástup šťastných lidí, kteří mají všechno…ono, jak jsem psala, lidi se bojí věcí, které neznají a za dlouhá léta se naučili vidět jenom to, co chtějí vidět…Objektivní realita neexistuje, realita je to, co já vidím jako realitu…A souhlasím s Liborem, že je lehké říct „to nejde, to nepůjde“, je ale těžší se nad tím zamyslet a zkusit to (i kdyby se to nemělo povést), ať „to“ je už cokoliv v životě…:)

Máte pravdu, sám to vím, že zkoušet se má udělat co udělat chceš mít odvahu a kuráž něco změnit a že člověk zakrní, když nic nedělá… 

chce to pomalu, postupně, trpělivě měnit a testovat nové věci. Ta správná věc se ve správnou chvíli ukáže, chce to jen pomalu a trpělivě dělat, bez myšlenek a !!! pocitů !!! na to co je špatně. Prostě myslet a !!! cítit !!! pozitivněji. To procítění je důležité, to je to co dá myšlence sílu.

Tak jako se dítě učí chodit tím, že se plazí, pak kolenuje, vstává a padá pořád dokola, až se jednou postaví a jde! Takže i při cestě ke štěstí to chce jít pomalu a učit se za pochodu.

Mimochodem, schválně nepoužívám slovo zkoušet, protože psychologové ví, že automaticky evokuje pocit neúspěchu. Takže ne zkoušet nové věci, nýbrž testovat nové věci. Již žádny neúspěch se zkoušením. Jestli najdete vhodnější slovo místo testování, tak mi dejte vědět.

Hodně zdaru
Libor

Já si Libore spíš myslím, že náš kamarád nemá mezery v tom, jak něco uskutečnit, v metodologii, spíš by to chtělo najít odpověď na otázku proč, proč bych to měl proboha dělat. Impuls, důvod, motivace.

Ono vlastně nejtěžší a nejlehčí zároveň na tomto celém je, že když chceš motivaci k tomu změnit svůj život, začít myslet jinak, zase se vracíš jenom sám k sobě, protože ty sám si tu motivaci vybereš…buď v podobě člověka, který tě „náhodně“ potká, nebo teda vědomě si řekneš, „kvůli tomtu člověku, věci, zážitku, se chci změnit“…Takže se zase jen oklikou dostáváme k sobě samým…ale já si spíš myslím, že hezkymaka netrápí jenom motivace, ale i spůsob jakým má začít něco dělat jinak. Je hezké, že tu s ním o tom debatujeme a poučujeme, ale podle mě by potřeboval někoho vedle sebe, kdo mu řekne: „tak poď, teď půjdeme meditovat, naučím tě to…“ atd…aspoň myslím teda…co na to vůbec hezkymak? hezkymaku?
já nevím, nejsem psycholog (i když jsem psychologii chtěla studovat..hned po medicíně), ale jedno je jisté, myslím, že aspoň na tomto fóru najdeš lidi, kteří se ti budou snažit pomoci…Jo a když už jsem říkala, že ti tady jenom dáváme náměty na knížky a filmy a k ničemu to není, samozřejmě, já se připojím s knihou…Pokud bys měl chuť, přečti si knížku Desáté proroctví od Jamese Redfielda…
Je to příběh muže, který se dostane do Peru, nebo kde to, hledá desáté proroctví a objasní nakonec náhlý zánik mayské civilizace. Z části je to samozřejmě vymyšlené a podotýkám, že jak to je psané americkým autorem, je to v té knize cítit. Jsou tam právě pasáže, které podle mně budou působit, jako z filmu Tajemství. Na druhou stranu, je to opravdu psané jednoduše, takže je to hodně čtivé. A i když člověk nemusí nutně věřit všemu, co se tam píše, věci, které tam jsou opsané, se právě hezkým způsobem dají aplikovat na běžný život, mezilidské vztahy, výchovu atd…tak uvidíš, nenutím to nikomu, já jen, že mě osobně se to líbilo:)Mimochodem, u nás na západě se začíná vyjasňovat, vypadá to na hezký den:))

Je, kluci, sorry, já se sekla, Desáté proroctví je pokračování, jakýsi druhý díl…první díl je Celestinské proroctví,
Tahle serie má vlastně tři díly, první je Celestinske proroctví, pak Desáté proroctví a pak Tajemství Shambally…druhý díl jsem nečetla, já měla jenom první a třetí a třetí je taky dobrý, odehrává se v Tibetu…

Ahoj páni doktoři, jsem tady, jen nemám čas, jsem rád, že Vy jste tady a píšete, napíšu taky , jen co budu mít chvilku 

Ahoj, zdravím všechny, já vidím základ v rodině, ve vztahu muž žena a rodiče dítě. Postupně, vývojem jsem ani já , i když jsem se hodně snažil nedokázal mít vyrovnaný , harmonický vztah , který mám minulostí dost narušený. Všichni tady píšete o změně o tom, že hledat je důležité. Já si tuto změnu v současné době a nejen v současné době promítám do mého života v souvislosti s opuštěním partnera, ale jak nad tím přemýšlím stále dokola, stále mi vychází stejná rovnice a to rozchod partnerů = nešťastné dítě. Většinu svého volného času, co kdy jsem měl jsem věnoval svému dítěti, se kterým jsem si hrál a učil všechno možné. Můj životní omyl však byl, když jsem se seznámil se starší ženou, která již dítě měla. Nikdy jsem si neuměl s jejím dítětem hrát a chovat se k jako vlastnímu. Byl jsem v té době mladý a chtěl jsem si užívat, chtěl jsem mít soukromí a klid pro hrátky se ženou, tak začala vznikat propast mezi námi, která se nám nikdy nepodařila překonat. Nyní po nesčetných hádkách a usmiřováních se ženou prostě žijeme dál, její starší mnou odstrkovaná dcera žije již svůj život. V mém zájmu je pokračovat ve vztahu i přesto, že se staly špatné věci, které jsem udělal, ale své dítě miluji a nechci jej opustit, navíc když je zvyklé na určité prostředí, kde vyrůstá apod. Tak žijeme bez lásky, bez jiskry ve vztahu a myslím, že se to nelíbí ani mi ani ženě, dokonce ani dítěti. já ale nevím, nemám sílu stále dělat, že je vše OK , když není , nevím , ale najít si nového kamaráda pro život je pro mně nemyslitelné, takže z tohoto vychází mé současné rozpoložení.

Z toho dále vyplývá, že chci kamaráda, chci si najít rozptýlení, nejen doma přežívat a dělat že je vše OK i když není. A na druhé straně když se nad tím zamyslím, zjišťuju , že nikdo mi nepomůže v mém problému a vždycky se k němu budu vracet domů, tam, kde bych potřeboval mít klid a pohodu. Je to začarovaný kruh, doufal jsem , že čas všechno ukáže. Já jsem sám, nikoho nemám jen své nejbližší, kterých není ani tolik co prstů na jedné ruce Když na to myslím, ponořuji se stále hlouběji do smutku a pochmurných nálad, nespím a když tak mám hrozné sny.

Mno…teda…říká se, že člověk ve svém životě něco změní až tehdy, když je ten stávající stav k nevydržení, tudíž předpokládám, že pokud by to doma bylo k nevydržení, asi by jsi to už dávno změnil. Lidi jsou v podstatě sobečtí, ať jsem to já nebo ty, asi neznám nikoho, kdo by byl absolutně nesobecký a jednal jen v zájmu druhých, navíc, podle mně by to tak stejně bylo špatně. Každopádně tím chci říct, že je pro tebe asi podvědomě jednodušší zůstat ve stejném stavu, vztahu, situaci a omlouváš si to tím, že nechceš kvůli dceři rozbít rodinu. Tím ti nechci nedávat, takto to dělá hodně lidí, ale jedna svatá pravda je, že dítě vidí a vnímá daleko víc, než si my dospělí připouštíme. Kolikrát si myslíme, že dítě nevidí věci, které nechceme aby vidělo a stejně je to k ničemu, děti jsou VELICE vnímavé a chytré bytosti, navíc hooodně přizpůsobivé. Záleží i od toho, kolik jim je let, jestli jsou ještě malé nebo v pubertě atd…Co jsem tím ale chtěla říct je, že podle mně tvoje dcera vidí a tuší, že něco není v pořádku. Nevím, jak moc se se ženou hádáte a kdy, každopádně, ani tento stav není zrovna dobrý. Když tak si polož otázku, co je lepší, jestli zůstávat spolu ve vztahu, v kterém jste nešťastní kvůli dceři, která to ale možná vidí nebo se rozejít v klidu, jít si svou cestou, ale být spokojnější. Vždyť se říká, jestli je spokojný rodič, je spokojné i dítě. Pokud vy dva jste věčně ve stresu ze svého vztahu, dopadá to i na dceru, to mi věř. Další věc je, mluvil si o těchto věcech se svou ženou? Možná i ona sdílí podobné pocity jako ty, jen se bojí o tom promluvit první, možná kdyby jste si sedli a promluvili, viděli by jste, že to nemá význam a dohodli se, co dál, hlavně v klidu bez stresů a hádek. Další věc je, co vaše dcera? Zatahujete ji nějakým způsobem do vašich sporů? Nejde ani tak o vědomé, spíš o podvědomé reakce, kdy nepříklad před ní na toho druhého nadáváte, nebo ho stavíte do určité pozice, to je taky důležité…Případně, mluvíte s ní o těchto věcěch? Taky asi není dobré, když se pohádáte,ona se zeptá, co se stalo a vy jí řekne, že nic. Já vím, že se mi to všechno takto říká jednoduše, nevím, neznám tvoji ženu ani dceru, ale popravdě, asi by jsem radši žila sama, než být v nefunkčním vztahu…ono pak není divu, že upadáš do depresí, když každý den zažíváš pocity nespokojenosti…Na­víc, možná by vám rozchod poskytl možnost najít si partnera, který vám bude vyhovovat, neříkám, že to půjde, možná zůstanete sami, ale popravdě být se ženou, kterou nemáš rád nebo být sám ale v klidu?

a jedna důležitá věc…pokud budeš teď život jenom přežívat a ne žít, v 70ti můžeš zjistit, že jsi ho vlastně ani nežil..pak už ale bude pozdě na nějaké změny…víš, nelituj co jsi v životě udělal, lituj, co jsi neudělal…

Hezky napsané, těžce uskutečnitelné. Nikdy jsem nebyl sám . mám strach, navíc dceři nechci brát domov, kam by šla z domu se zahradou , do paneláku 1+1 ? Nejsem sobec, ona je všechno co mám , tak bych ji strašně ublížil, všechno by šlo do háje. Hádky spíš nejsou spíš není o čem mluvit, vše již bylo řečeno a možnáí ještě víc , všechno co jen z hrdla vyleze, se zoufalství, křivdy, je to vyčpělé a vyhořelé , beze slov, i když to nic neznamená, řeč těla sdělí většinu. Každý z nás si myslí, že jen on má pravdu, ale byl jsem to vždy já, co se chtěl udobřit a přerušit napětí a zkoušet získaz azse stabilitu a rovnováhu. Já jsem vždycky přišel a dával rozhašené dopořádku, nevím jak dlouho ještě… Když přijdu o rodinu už nemám nic a nikoho, nemám chuť ani už psát. Včera jsem koukal na TV - O čem sní muži na ČT 2 ve 22.00 hod. a pochopil jsem , jak to je, hlavně že muži jsou citlivější než ženy a toto mi došlo asi před 3. roky a také pořebují pochválit, povzbudit.. jen na co jsou zvyklí z dětství, ale člověk se zamiluje a pochopí následně po letech, že to ve skutečnosti je všechno jinak, a musí s tím fungovat… tak uvidím , ale litovat toho co jsem neudělal - co bych měl udělat lepšího než vychovat své dítě , dopřát mu úplnou rodinu a vše co potřebuje k vývoji. Není jednoduché se smířit s tím, že to člověk změní a začne znovu - s kým , proč? Aby to zažil třeba za pár let znovu , ale třeba zase jinak ?? Strach svazuje , strach z budoucnosti… 

No řekněme,že začnu provozovat motosport a zemřu mladý a krásný a nezblbnu ze všech těch svých starostí a nebudu svým přístupem ovlivňovat vývoj a rozvoj svého dítěte a skončím jako tragický případ, jako spoustu jiných dárců…a nebude s omně mluvit jako o pošukovi, který vyhnal svoji rodinu z domu a potom např. zapálil barák a uhořel v něm pod vlivem alkoholu. 

Ty vole blbej prober se. Jseš relativně mladej, relativně zdravej a přijdeš mi i dost chytrej. Máš dítě, dobrý bydlení a spoustu dalších skvělých věcí, který bereš jako samozřejmost. Víš co, začni tím, že se budeš mít alespoň trochu rád. Dej si to jako terapii. Začni se mít rád. To nemusí mít důvod. To není o kauzalitě. A něco jsi už dokázal. Tak konečně přestaň blbnout, jasný, jo:-)

No v podobném duchu jako Tom jsem to chtěla napsat…

jj., děkuji za nakopnutí , víte, kdo žije v dětství ve skleníku, ten je v dospělosti v pr.eli, škoda , že nepocházím z 10. dětí , abych poznal,co je to mít se jak 1 z 10,, teď budu mimo , takže se nebojte , max. se utopím, upiju n. ožením… ale to poslední bych doma nezdůvodnil , takže se vrátím za Vámi cca za 7 -8 dní…zatím ahoj a dík, že jste tady.. P. S.: Třeba tam kde by bylo 10. lidí by byla větší sranda a člověk by na tom byl jistě líp než teď, protože by se měl na koho obrátit. A pokecat o tom s vlastními než s cizími… A tak člověk dospěje až k tomu, že majtek vlastně nic neznamená jen upřímnost , přátelství a vzájemné vztahy mezi lidmi , které lidi sdružuje a spojuje. Sakra abych šel přednášet psychologii a sebe vzal za příklad skleníkového efektu . dobrou.

Jo, mas pravdu v tom, ze pokud vyrustas sam a ted uz nemas rodinu, je to tezke, na druhou stranu, ani rodina obcas nepomuze…obcas se i sama rodina na tebe vykasle…a obcas sa stane, ze nektery pritel, kamarad je vic nez rodina, ze je ochoten pomoci, poradit…ale to jen na okraj..tak abys nebyl sam, pridavam neco z vlastniho zivota: mam starsi segru, otec jiz nezije, mel nehodu kvuli tomu, ze chlastal…oba moji rodice cely zivot pili, rodina z mamy strany je plna alkoholiku…muj tata s mamou byli opravdu rozdilne povahy a tata nebyl schopny nikdy poradne rodinu uzivit..vetsinou pracoval ale pak zacal chlastat, takze ho z prace vyhodili. doma byvali kvuli tomu hadky a mama, jelikoz zivila celou rodinu, zacala trable resit taky alkoholem…zazila jsem par opravdu pernych chvil…kdyz se nasi hadali a ja se bala, ze tata vyjede po mame a zmlati ji…kdyz jsme nemeli penize pomalu ani na chleba a ja potrebovala koupit neco do skoly…kdyz jsme se segrou nemohli chodit na krouzky, ac jsme byli sikovne, protoze nebyli penize…kdyz obcas mama zmizela na celou noc nebo na dva dni a nebylo o ni slyset…kdyz nas tata jednou vyhodil z domu a mama se nou (byla jsem jeste male dite) prespala ve veznici, kde mela znamyho…kdyz tata dostal svuj prvni epilepticky zachvat z alkoholu a temer se nam doma udusil…kdyz mama mela abstinencni priznaky v podobe deliria, kdy chodila po byte a zapinala plynovy sporak bez plynu a ja chodila za ni a vypinala ho…kdyz jsem chodila v 17ti na brigadu a musela jsem vydelane penize dat tatovi, aby jsme meli na jidlo…kdyz tata umrel, byla jsem tehotna…mama se tehdy strasne opila a pohadali jsme se, zacala mi vykrikovat veci, ktere nejsou pravda…to, ze ted je jako male dite, sice pracuje, ale neni uz pomalu schopna si nic sama vybavit…kdyz jsme ji se segrou cely den premlouvali, aby sla na protialkoholicke leceni (ja tehdy mela sebou tristvrte rocni dceru)…a to je jen neco z toho, co si pamatuji,myslim, ze nektere veci jsem zamerne zapomela…a vidis jsem tu, ziju, studuji vysokou, moje sestra taktez a myslim, ze jsme se z toho vyhrabali pomerne dobre…proto jsem ti rikala o tom rozchodu s partnerkou, pokud se hadate, protoze ja sama to doma zazila a radsi bych zila nekde v podnajmu s jednim rodicem, ktery by byl akotak stastny nez se dvemi, kteri se uz nemaji radi…je strasne lehke prekladat zodpovednost na jine, rikat, ze to clovek nemel lehke..ano, nemel, ale je jenom na tobe a tvych rozhodnutich, jakym zpusobem se tvuj dalsi zivot bude ubirat…ty by jsi mel rozhodovat sam za sebe a pak prijmout nasledky toho rozhodnuti, ale vim, ze to neni tak lehke, ja sama to na sobe vidim…

Pořád jsem nechápal, proč tady jseš, Stáňo. Teda myslím, v téhle diskusi. Už tomu rozumím. Přeju all the best  

ono…občas je člověk tak zahleděný na sebe a svoje problémy, že vlastně zapomíná, že někdo ty problémy má taky a větší…to si pořád říkám i já…to co je pro mně problém, může být pro někoho jiného v podstatě lehce řešitelná situace…a naopak…proto pomoc jiným tak pomáhá, protože člověk vidí výsledek, vidí, co může všechno udělat…a dík za přání, nápodobně, doufám, že ostaneš „nakopnutý“:))

Vlastně jsi mně přivedla na myšlenku vytvoření nové diskuse. Jak má zvířata tak makův kamarádský vztah to jsou pouze zástupné problémy. Tím hlavním problémem je psychika a prožívání. Ale asi to shoří na tom, že účastníkem diskuse by měl být někdo opravdu fundovaný, a, nechci se do nikoho obouvat, Libor to nebude, to jen tak čistě například, a pak by to mělo mít nějaká pravidla. Třeba např., ale ber to jenom jako můj názor - Mákovi jsem schopen poradit takové ty obecné věci, jako co s životem, ale určitě bych mu tedka neradil konkrétně kterou cestou se vydat, protože máme prostě subjektivně zkreslené informace pouze z jedné strany. Taky Ti dlužím odpověd proč jsem tady já. Zjednodušeně řečeno, na bázi vlastní zkušenosti jsem přímo užasl, jak rychle a snadno se může silný ukotvený člověk dostat mimo realitu. To mi celkem otevřelo nové obzory.