Schizofrenie pohledem schizofrenika

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Lucrezia
337 příspěvků 22.9.12 23:30
Hmmm

Nádherný, otevřený příspěvek!
Souhlasím s tím, co tu je napsáno, i když jsem to nezažila jako pacient, ale vím, od nemocných, že je tohle opravdu blízké realitě, a krásně popsané…škoda, že tak bolestivě vyzkoušené na vlastní kůži. Výborný nápad jsou tyhle neziskovky, co už teď fungují v každém kraji. Jednu taky znám, je to skvělé, mnoho jejích klientů často opakuje, že by bez ní byli úplně jinde…nejčastěji v PL. :(

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Lucrezia
337 příspěvků 2.4.13 20:49
@aremak píše:U nás je nedostatečná péče o tyto lidi, není na ně čas, protože jich je mnoho. Mělo by se s nimi pracovat, ale to musí dělat odborníci, vzdělaní, školení a zkušení. Vím sama, že přes všechny haldy materiálů, které jsem si prostudovala, konzultace s odborníky i zkušenosti na to nestačím. Nevím si rady, jak pomoci, kde hledat pomoc. Poradí mi někdo? M.

Aremak,
v každém větším městě už jsou organizace, zaměřené na tuto cílovou skupinu. Denní centra sociální pomoci. Napište lokalitu, jistě Vám bude možno pomoct.

milif
2 příspěvky 12.7.13 07:10
trauma matky

S velkou úlevou jsem si přečetla Váš příspěvek. V současné době je můj syn hospitalizován v Bohnické psych léčebně s diagnozou schizofrenie. Můj i jeho zážitek z nedobrovolné hospitalizace a následné umístění v paviloni č.26 a č.27 jsou tak děsné, že tuto zkušenost nechceme již opakovat. Nejen, že jsem jej našla druhý den v bezvědomí na toaletě ve stavu kdy nemohl stát, v podstatě byl tak tlumený, že mne nevnímal, ale večer odmítl léky na spaní z důvodu, že zvrací, byl signál k násilnému transportu na oddělení č 27 kde jej přivázali k lůžku a uvedli do stavu nevědomí. Předesílám, že můj syn není agresivní, ani alkoholik, ani konzument drog. Ke mě se zřícenci chovali agresivně, hrubě, v podstatě rozhodovali o tom, kdy mohu vidět mého syna. Je nutné zveřejňovat takové zkušenosti, aby byla dodržována lidská práva i v případě, že se jedná o pacienty, kteří jsou ovlivňováni svou nemocí.

milif
2 příspěvky 12.7.13 13:36
trauma matky

Děkuji za milá slova. Bohužel ano a já, která jsem nikdy nebrala žádné léky na uklidnění, od té doby beru antidepresiva. Ten, kdo má zdravé dítě, netuší jaké je to štěstí. S

bobina1973
1 příspěvek 13.9.15 14:52

Ahoj, moje sestra 27 let. Před rokem jsme ji museli nechat odvézt záchrankou. Protože dostat se do nějaké léčebny je nemožné. Zjistili ji diagnozu Schizofrenik.Byl to opravdu šok. V nemocnici na psychiatrii byla asi 6 týdnů. Vrátila se veselá, smála se.Dnes je to rok a sestra tak utlumená léky, že není schopná vstát z postele udělat si jídlo nebo jít ven, umýt se. Hlasy se zhoršili každé dva měsíce dostává jiné léky. Myslím si že to není dobré. Ale doktor nejsem :-(.Sestry psychiatr tvrdí že ty hlasy odbourá že je nebude slyšet - ale za jakou cenu že z ní bude nepoužitelnej člověk. Mám z té situace také deprese.Jsem moc ráda že jsem si tady mohla přečíst vaše příspěvky. Protože poslední dobou si připadám bezmocná.

lenka122
1 příspěvek 28.4.16 00:56
Schyzofrenie a já

Dneska jsem si přečetla příběh čověka, člověka inteligentního, který onemocněl schyzofrenií. Vím přesně co ten člověk prožíval, i já jsem v pubertě onemocněla touto nemocí. Až v současné době jsem schopná přiznat sobě, rodině a okolí, že jsem byla vážně nemocná. A dnes se úspěšně léčím. Nemocná stále jsem. Beru jednou měsíčně constu Abylify. Nebyla jsem schopná uvěřit, že jsem v nepořádku. Žádné argumenty nefungovaly. Člověk každou vteřinu prožíval muka pronásledování a konspiračních teorií a byl úplně vyšťaven jak duševně tak fyzicky. Opravdu jako štvaná zvěř, několik let.Tak jak vysvětlit okolí, rodině, lékaři, že máte panickou hrůzu a nikdo vám nechce pomoc odtranit zlo. Zoufalství prohlubuje bezmocnost v ještě hlubší zoufalství. Jde opravdu o chemickou poruchu v lidském mozku, kterou nikdo neplánuje, ale je to výsledek buď dědičné zátěže nebo vrozené poruchy, která se u někoho projeví po spouštěcím manévru v pubertě nebo dospělosti. Důležitá je dnes pro mě komunikace v rodině a s těmi nejbližšími v rovině maximální upřímnosti, pravdy a citu. Jsem ve fázi kdy 2 roky beru depotní injekce a učím se znova žít, a najít sebe sama. Jsem pochopitelně po rozvodu, ale mám přítele, dvě děti a rodinu, na kterých mi záleží a společně žijem ve vymodlené harmonii. :mavam:

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek