Bohužel to není vada těla.Zkuste se zamyslet nad tím,jaký problém přejídáním řešíte.Za co se trestáte?Ty krabičky schvaluji.Ale nejdříve je nutné, udělat si pořádek v duši.A pít.Pít hodně a hlavně vodu.
Chorobné přejídání
Ahoj všem,
rozhodně se nejedná o fyzický problém - pohyb a krabičkové diety jsou jen dočasná řešení, i když je určitě dobré zamyslet se nad životním stylem - pes, tedy ústřední problém, je však zakopaný jinde. Za vyloženě hloupé názory považuji příspěvky typu „nežerte“, „je to jen otázka vůle“ apod… Jedná se především o problém psychický - o závislost, srovnatelnou s alkoholismem, nebo jiným typem závislosti - a že jich je. Pokud jste už ve fázi „narkomana jídla“ je nasnadě volba dobrého psychologa, či psychiatra (klidně současně s dietologem). Pokud totiž neřešíte prvotní problém dojde buď k recidivě, nebo k nahrazení jídla jiným „koníčkem“ (cigarety, drogy, alkohol…a další). Držím palce.
Tady velice souhlasí.Nadváha není chyba těla ale je to problém hlavy a duše.Tím nechci říst,že je někdo blázen.Může to být podmíněno i nemocí,endokrinolog.problémem,metabolickou poruchou.A podobně,ale to bývá ta 2 % ze všech postižených,K dietě je nutné změnit i způsob života.Opravdu se mi potvrdilo,že nadváhou trpí hlavně lidé v psychcho nepohodě.Protože mají představu,že jídlo je něco,co je uklidní,dá jim to co hledají a kolotoč začíná.Ale ,dietu nezavrhuji.Je to první krok k tomu,že chcete něco na sobě a svém životě změnit.Nadváha zaviněná užívání léků př: na revmatismus,atp tam není co řešit .Tam to srovná opravdu jen tříhodinová dieta, bez velkých potíží.Zrovna tak nadváhu ze štítné žlázy po zahájení léčby lze srovnat snadno.
Bábina píše:
Bohužel to není vada těla.Zkuste se zamyslet nad tím,jaký problém přejídáním řešíte.Za co se trestáte?Ty krabičky schvaluji.Ale nejdříve je nutné, udělat si pořádek v duši.A pít.Pít hodně a hlavně vodu.
Jj, to je fakt přesné. Není too těle, ale o duši. Taky se zamýšlím nad tím, co tím jídlem vlastně zajídám. Jaká to je emoce, ketrá mě nutí tohle sníst, aniž by tělo toto potřebovalo. Kterou svou potřebu tím nasycuji.
Těžko říct. Je to asi na dlouho. Už mám zparchantělé chutě a potřeby, které se maskují do fyzického hávu.
Krabičkové a talířkové diety určitě fungují. jenže to chce jistou disciplínu, vůli. Po jednom dni jsem znovu sklouzla k přejídání. nevím, jestli to mám zkoušet dále, a jestli mi ty neúspěchy spíše nepotvrzují, jak jsem neschopná.
Kéž by to šlo nějak nenásilně. Takhle je mi to proti srsti, doslova cítím, že na sobě páchám násilí. ![]()
Rozumím Vám. Sama bojuju s něčím podobným, i když jsem si jako řešení nevybrala jídlo (nicméně, když zkouším přestat, obvykle inklinuju k nahrazení svojí závisloti právě jídlem). Krabičkové diety fungují, ale - jak jsem psala, není to jádro pudla - takže - jenom dieta určitě nepomůže. Taky se nepranýřujte, že máte slabou vůli, nebo disciplínu…doporučovala bych Vám pro začátek si přečíst něco o závislostech, abyste pochopila, jak to funguje…držím Vám palce.
( Po jednom dni jsem znovu sklouzla k přejídání. nevím, jestli to mám zkoušet dále, a jestli mi ty neúspěchy spíše nepotvrzují, jak jsem neschopná. )
Přestat kouřit je ta nejsnadnější věc. Měl bych to vědět, neboť jsem to dělal už tisíckrát. Mark Twain.
helenorsk píše:Přestat kouřit je ta nejsnadnější věc. Měl bych to vědět, neboť jsem to dělal už tisíckrát. Mark Twain.
Tak snadné, že to nikdy nedokázal… ![]()
Příspěvek upraven 16.12.11 v 03:58
Je potřeba najít si náhradu za jídlo…něco , co člověk dělá, když cítí nutkání se najíst. Nevím, jestli to platí i u přejídání, ale mně osobně hodně pomáhá fyzická aktivita. Když se donutím každý den k nějakému pohybu, bojuje se mi daleko lépe a úspěšněji než když jen dřepím doma…může to být ovšem cokoliv jiného. Taky mi hodně pomáhá být užitečná - prostě dělat něco pro druhé…svého času jsem pracovala jako dobrovolník na dětské onkologii, což byl mazec, ale přestala jsem sama sebe aspoň na chvíli vnímat jako „největšího chudáka pod sluncem“
- pomůže to Vám i druhým.
Urtica píše:
Je potřeba najít si náhradu za jídlo…něco , co člověk dělá, když cítí nutkání se najíst. Nevím, jestli to platí i u přejídání, ale mně osobně hodně pomáhá fyzická aktivita. Když se donutím každý den k nějakému pohybu, bojuje se mi daleko lépe a úspěšněji než když jen dřepím doma…může to být ovšem cokoliv jiného. Taky mi hodně pomáhá být užitečná - prostě dělat něco pro druhé…svého času jsem pracovala jako dobrovolník na dětské onkologii, což byl mazec, ale přestala jsem sama sebe aspoň na chvíli vnímat jako „největšího chudáka pod sluncem“- pomůže to Vám i druhým.
Nejsem dobrým příkladem.
Protože toto vše jsem taky zkoušela. Jenže neznám míru, v jídle ani v ničem. Cvičení a pohyb jsem přeháněla.
Dobrovolníka jsem dělala dva roky (teď jsem v té oblasti zaměstnaná).
Zkoušela jsem se zabavit, jen v depresi něco jako „zabavit se“ neexistuje. A tak všechny ty knihy a barvení mandalek, a hra na nástroj, co mě dříve bavilo, mi nikdy nedokázalo už zaplnit to prázdno.
Prostě jsem se dostala příliš daleko, než aby pomáhaly běžné prostředky, co zabíraj na zdravé lidi. Z mého jídla se stala opravdová obsesivní posedlost.
Vidět někoho v ještě horším stavu, než jsem já, mě tedy nepovzbudí, naopak, vyvolá pocity viny. To totiž záleží, v jakém stavu se člověk nachází. Když už jde o opravdovou patologii, tak pomůže jen odborná pomoc. Je dobré to rozlišit včas, než dojde k pokusům o sebeublížení a výčitkám.
Protože každá další dobře míněná rada v tomto případě vyvolá jen frustraci a vinu.
Ano, potřebu odborné pomoci jsem zmiňovala už ve svém prvním odstavci. Samozřejmě - žádný univerzální návod neexistuje…kdybych ho znala, tak si pískám. I pro mě byla a jsou tahle řešení jen dočasná, takže vím o čem mluvíte…přesto jsem to ještě nevzdala. Přeju Vám vše dobré.
Víte s jídlem je to jako s každou jinou drogou.Člověk záávislý na jídle je obměna kuřáka,alkoholika a třeba i narkomana.Prostě to mít musí a pokud to nemá je zle.Má normální absťák,jako každý jiný závislák.Proto píšu,že nejdříve je nutné naučit mozek,mysl myslet na něco jiného a ne jen na jídlo.Tady kdyř se jedná o pár kil,to je normální to se dá ještě lehce a bezbolestně srovnat a dodržovat nový životní styl a rytmus.Ale potřeba jídla jako drogy je stejně životu nebezpečná jako každá jiná závislost.Je to taková anorexie postavená na hlavu ,jak tu někdo napsal.A pokud nevyhledáte odbornou pomoc,nevidím žádný výsledek.Dnes už si můžete nechat udělat při morbytdní nadváze operaci žaludku s psychopomocí,která Vás naučí jiný způsob života.Není ale dobré jednu závislost vyměnit za druhou.Vyzkoušejte asma sebe.Dejte si k snídani malý krajíček cheba s něčímjen namazaný a zkuste 3 hodiny jenom píi vodu.Pokud to vydržíte je to dobré.Ale pokud celou dobu budete koukat na hodiny,jestli už je čas si dát něco dobrého?Je potřeba odborného zásahu.Jíme proto abychom žli,Nežijeme proto aby chom jedli.
Bábina píše:
Víte s jídlem je to jako s každou jinou drogou.Člověk záávislý na jídle je obměna kuřáka,alkoholika a třeba i narkomana.Prostě to mít musí a pokud to nemá je zle.Má normální absťák,jako každý jiný závislák.Proto píšu,že nejdříve je nutné naučit mozek,mysl myslet na něco jiného a ne jen na jídlo.Tady kdyř se jedná o pár kil,to je normální to se dá ještě lehce a bezbolestně srovnat a dodržovat nový životní styl a rytmus.Ale potřeba jídla jako drogy je stejně životu nebezpečná jako každá jiná závislost.Je to taková anorexie postavená na hlavu ,jak tu někdo napsal.A pokud nevyhledáte odbornou pomoc,nevidím žádný výsledek.Dnes už si můžete nechat udělat při morbytdní nadváze operaci žaludku s psychopomocí,která Vás naučí jiný způsob života.Není ale dobré jednu závislost vyměnit za druhou.Vyzkoušejte asma sebe.Dejte si k snídani malý krajíček cheba s něčímjen namazaný a zkuste 3 hodiny jenom píi vodu.Pokud to vydržíte je to dobré.Ale pokud celou dobu budete koukat na hodiny,jestli už je čas si dát něco dobrého?Je potřeba odborného zásahu.Jíme proto abychom žli,Nežijeme proto aby chom jedli.
Jj, bábino, to skoro všechno je pravda. Já jsem přesně ten typ, co když si dá kousíček chleba a pak se nalívá vodou, stejně visí na těch hodinách, kdy už budou tři. |Takže problém tím pro mě nemizí. Znovu se zabývám jídlem většinu dne. v myšlenkách nebo ve skutečnosti, to je nakonec fuk. je to nutkavé myšlení, které kazí život.
Paradox je, že třeba já jsem léta jedla normálně problém jsem neměla. Až poslední roky s tím bojuji, a to i s odbornou pomocí, vč. medikace, stacionáře, terapie. Dělám vše, co je možné udělat, ale výsledek nikde,. To je fakt frustrující.
Jen s jednou věcí nemohu souhlasit . Závislost na jídle není jako každá jiná. je to o dost horší. Jíst se totiž musí. Chlastat a kouřit a brát drogy, to nemusíme, bez toho přežijeme.
Ale vědci už zjistili, že neexistuje kontrolované pití (resp. není na světě člověk, kterému by se to povedlo když už byl jednou závislý). Bohužel si myslím, že nejde nalézt rovnováhu ani v tom jídle.
Já nemám podváhu, nemám ani nadváhu. Somatický problém tedy nemám. Dle lékařů jsem tedy normální.
Jen terapeut ví, že nejsem.
![]()
Urtica píše:
Ano, potřebu odborné pomoci jsem zmiňovala už ve svém prvním odstavci. Samozřejmě - žádný univerzální návod neexistuje…kdybych ho znala, tak si pískám. I pro mě byla a jsou tahle řešení jen dočasná, takže vím o čem mluvíte…přesto jsem to ještě nevzdala. Přeju Vám vše dobré.
Jo jo…kéž z toho vede cesta ven…
K citátu Marka Twaina. Ty cigarety bych vůbec nepodceňoval. Patřil jsem ke kuřákům, kteří když vylezli někam na vysoký kopec například, tak ostatní si dali čaj z termosky, mandarinku, banán a rohlík se sýrem. Já si donesl Plzeňský Prazdroj a červený marlborka. Každý má svoji slabinu. Pro někoho je to jídlo, pro někoho je to alkohol, já nekouřím už přes půl roku a furt jsem zkroucenej jak žvejkačka. Tato odporná droga Tě nevyřazuje apriori ze života, takže pro případnou cigaretu je vždy omluva. Je to ale veliký omyl, je to závislost, která když padne na úrodnou půdu, tak má nesmírnou sílu. Přeji hodně štěstí. A čím dřív přestaneš, tím lehčí to bude. Tom
Lucrezie, v jednom odstatvci jste zmiňovala „jaká je ta moje emoce, kterou to zajídám“…pátrali jste po tom se svým terapeutem?? Překvapovalo by mě, kdyby jste se nedobrali žádného výsledku…v mém případě jsou například spouštěčem úzkosti a panické ataky - což se mi podřilo zjistit sebepozorováním i bez terapeuta…nemohlo by v tom být něco takového…??
Ještě mě napadlo…pokud se přejídáte a nemáte nadváhu - pak by se právě možná i o somatický problém mohlo jednat…??
Urtica píše:
Lucrezie, v jednom odstatvci jste zmiňovala „jaká je ta moje emoce, kterou to zajídám“…pátrali jste po tom se svým terapeutem?? Překvapovalo by mě, kdyby jste se nedobrali žádného výsledku…v mém případě jsou například spouštěčem úzkosti a panické ataky - což se mi podřilo zjistit sebepozorováním i bez terapeuta…nemohlo by v tom být něco takového…??
Ještě mě napadlo…pokud se přejídáte a nemáte nadváhu - pak by se právě možná i o somatický problém mohlo jednat…??
Zdravím, děkuji za odpověď.
Anoí, samozřejmě jsme to s terapeutam probírali, ony i ty úzkosti mají svoji příčinu, takže je to cesta, ale naní ten tokřen.
Samozřejmě , že jím, když cítím nějaký druh prázdna, který chci zaplnit. A bohužel neumím to jinak, než jídlem
Sladkosti jako sladkosti života, kterých bych si měla dopřávat, nebýt na sebe tak přísná…to vím.
Tak jsem si po tom , co jsem si jídlo se vším všudy odpírala a zhubla, začala jsem si dopřávat sladkého aspoň v reálu, v jídle.
Od té doby jsem břibrala asi 9 kilo, což je pro mě hrosná suma tuku, ale objektivně to tak děsné není. Je to jen o tom, jak přijímám já sebe. I s těmi tuky. Hlava to ví, ale ten pocit…tomu neporučím.
Vím dobře,že jíst se musí.A je opravdu těžké odolat,když člověk z jídla udělá ne výživu těla,ale jakousi berličku duše.Odolat pokušení je pak těžké.Protože bez jídla opravdu žít nelze.Ale je třeba majít problém proč a kdy to vzniklo.Na co to navazuje?Jakou prázdnotu a po čem ,zaplňujete jídlem?Mozek se nedá přeprogramovat jako počítač.Ale dá se najít chyba.A tu když vyřešíte,vyřešíte i přejídání.Víte oni i kuřáci si myslí,že kouřit musí,a pijáci také zapíjí prázdnotu.A tak zase takový rozdíl to nebude.Ještě by mně zajímalo,zda jste podstoupila vyšetření štítné žlázy.A dieta není o odpírání si jídla.To je exrém na extrém.To je snad ještě horší než se přecpat rovnou.Protože to stejně nakonec uděláte.A je to právě o tom jak dobře píšete jak přijímáte sama sebe,své tělo,svou osobnost.A je to otom,že se nemáte ráda.Naše,tedy moje generace byla ještě vedena k tomu,že mít rád sám sebe ,je něco sprostého a nechutného,skoro jako vražda.Ale teprve člověk,který se příjme takový jaký je,se svými kg,nebo hubeností,brýlemi,kulháním a já nevím čím vším ,a řekne si ano to jsen opravdu já a taková se můžu mít ráda.Pak teprve je možné uvažovat o dalším řešení problému.Všem na této stánce co bojují se sebepřijetím bych doporučila knihu Louise.L.HaY Miluj svůj život.Není to reklama na knihu bude asi muset vynaložit úsilí ji sehnat.Ale možná Vám nepomůže,ale zaručeně ukáže cestu.
No ne tak docela máte pravdu.Chorobné přejídání je nemoc psychyská a na nemoc těla nebo genů.Je to závislost jako každá jiná.Třeba na alkoholu,tabáku ,drogách .A stejně jako závyslost by se měla tato nemoc léčit.Víte,ti lidé opravdu nutí jíst jejich podvědomí.Ale bohužel těmi to problémy lidé zastírají strach ze života a nelásku k sobě samému.I když jim to přináší chvilkové uspokojení,příjde po čase absťák a jedou v tom znova.Nejprve si musí srovna životní priority a pak teprve léčit přejídání.
Milá Sofie, je hezké, že chcete lidem pomoct ale nesmíte si dát reklamu na svůj blog, brzo Vás smažou. Je to proti pravidlům. Udělejte si tady registraci, dostanete obálku a tam si lidi kteří mají zájem o hubnutí můžete zvát. Mám na své soukromé stránce taky takovou skupinu a s váhou bojují úspěšně. Protože dodržují hodiny a velikost porcí a hlavně srovnají si v hlavě, proč začali s přejídáním, protože probereme i to a pochopí, že si zaslouží být štíhlí a hezcí a nekteří docela píší, že i šťastnější.
No, je to taky cesta, nic proti. Ale prostě, musíš si najít jiný světýlka. Stres jsi zaháněla jídlem, je potřeba jej zahánět něčím jiným. A je prima jíst
zeleninu, ale ne proto, že je zdravá, ale, pokud se ji naučíš upravit, tak zjistíš, že je neuvěřitelně chutná. Sportovat by se taky mělo ne proto, že je to zdravé a že zhubneš, ale prostě proto, že Tě nějaký sport chytí a že se na něj budeš třeba od rána těšit. Nevím co děláš, ale třeba takovej squash, můžeš ho dát s kamarádkou a když budeš dvě hodiny lítat na squashi, tak si pak úplně klidně můžete zajít na večeři a dát si, na co máš chuť. Teda pokud udržíš vidličku:-) Hodně štěstí Tom
S Tomen nemohu než souhlasit, ale přejídání je závislost jako každá jiná. A nejdříve musí člověk pochopit, proč se jí chce zbavit, Ne jen z estetických důvodů, ale i ze zdravotních, protože přejídání vede k morbidní obezitě, a těžkým chorobám a v posledním stádiu i ohrožuje život sám. Nejdříve si ujasněte, že tu berličku nepotřebujete, a pokud to sami nezvládnete, což je jisté, obraťe se na odborníky. Ono strávit život jen u pkného talíře a nebo balíku brambůrek, není nejlepší řešení. Ochuzuje te se o moc.
Labužnictví a chorobné přejídání je podstatný rozdíl. Labužník si dá rád něco dobrého, ale když vidí ty následky, umí říci a dost. A doporučila bych ještě dodržování 3 hodim. Každé 3 hodiny trochu a mezi tím jen pít nejlépe vodu nebo zelený čaj(žere tuky).Ale chorobné přejídání to je psychycká nemoc.Je to závyslost stejná jako každá jiná a tam nějaké omezování nepřipadá v úvahu. Ti lidé co chorobnou žravostí trpí, ani třeba kvůli své váze nechodí ven.Tam opravdu pomůže jen psychiatr a nebo baipas žalůdku.
Chtělo by to možná zajít za specialistou, nebo psychologem, protože Vás zřejmě pohání nějaký problém.
@Katarina píše:
Dobrý den,mám takový trapný, ale dnes už častý problém. Jsem asi závislá na jídle. Vždy, když jím, nejsem schopná přestat, dokud už uplně nemůžu.. a jakmile mi slehne, najím se ještě znova. Samozřejmě je mi z toho špatně, ale mám pocit, že do dobré nálady mě dostane opět jen jídlo. Samozřejmě jsem z toho zoufalá. Říkám si, že bych mohla míň žrát, ale pak se na sebe podívám do zrcadla (váha už se dávno přehoupla přes 100 kg na 165 cm) a zachvátí mě opět zoufalství a sáhnu po buchtě, salámu, smaženém kuřeti atp.
Napadlo mě, že příčina přejídání může být i nějak vrozená nebo nějaká jiná, než pouze psychická, ačkoli předevšim kvůli svojí váze jsem ve stresu pořád. Pomohla by třeba léčebna? Nemyslím, že by to bylo jako např. u drog a tak. Prosím poraďte, už nevím, co dělat.
Dobrý den Katarino, sama nejsme lékař, takže Vás nemohu diagnostikovat, zda se jedná o záchvatovité přejídání či ne. Je skvělé, že jste se svým trápením svěřila a ráda byste svůj stav změnila. Máte ode mě plnou podporu a držím Vám dopředu palce. Má kamarádka prožívala před pár lety něco podobného. Denně se přejídala a následně trpěla výčitkami svědomí, strachem z tloustnutí apod. Vše měla způsobené ze stresu ze zaměstnání a ze vztahu s přítelem, který jí neustále říkal, že je „tlustá“. Kamarádka po dlouhém točení se v kruhu objevila Centrum Anabell, které se poruchami příjmu potravy zabývá a vše začala řešit. Nejprve docházela na sezení k sociální pracovnici, se kterou svou situaci sdílela a společně s ní hledala nejlepší formu léčby. Dále docházela k psychoterapeutce a nutriční terapeutce, také do Centra Anabell. Tato léčba jí velmi pomohla a kamarádka se cítí mnohem lépe. Nechtěla byste poradnu Anabell také vyzkoušet? Věřím, že i Vy byste tam nalezla pomocnou ruku. Sezení v poradně se sociální pracovnicí je zcela zdarma, kamarádce bylo nabídnuto i anonymní vystupování. Svou situaci kamarádka řešila i s praktickým lékařem, jelikož se bála nějakého somatického onemocnění. Nakonec kamarádce ještě diagnostikovali onemocnění štítné žlázy, které s tím také hodně souviselo. Určitě bych zkusila navštívit i praktického lékaře, ať máte jistotu. Přeji Vám mnoho sil!
@Jeremika píše:
Já si nechala sestavit jídelníček u výživového poradce ve Světě zdraví. Strašně moc jsem se také přejídala. Jídelníček je nastaven tak, že v podstatě jíte hodně často za den, ale jíte takové potraviny, po kterých nepřiberete, ba naopak hubnete. Je fakt sice, že hubnutí jde pomalu, ale jde to. Nikdy se mi nestalo, že bych hladověla po takto sestaveném jídelníčku.
Opravdový pozor na Svět zdraví. Pokud si chcete sestavit jídelníček, určitě jít za odborníkem, který má vystudovanou nutriční terapii a ne jen kurz. Je důležité, aby Vám jídelníčkem ještě více neublížili a zohlednili váš zdravotní stav. Mám několik kamarádek, které si takovým jídelníčkem „zadělali“ na pěkné zdravotní obtíže. Když to pak vyděl nutriční terapeut, co Svět zdraví vyprodukoval, opravdu se zhrozil. Držím palce!
Až skončíte v nemocnici s nějakým zažívacím problémem, tak si to jídlo dost rozmyslíte. V dnešní době je hrozně známá ta Keto dieta, ale určitě bych jí nedoporučovala. Nevyvážený jídelníček, to si radši vařte svoje zdravější jídla.
Prášky na hubnutí - https://garciniacambogiaactives.cz Odkedy ho užívam, schudla som 9 kg. Vedľajšie účinky nemám, aj keď som alergička. Vrelo odporúčam.
Jakmile dojde na přejídání, tak je to fakt průšvih. Většinou to značí nějakou psychickou poruchu, nebo prostě nějaký duševní problém. Chápeme se, ne? Na druhou stranu je ale potřeba říct, že ne každý je od přírody hubený. Já taky musím nosit široký pásek a beru se zkrátka a dobře taková, jaká jsem. S tím se nedá nic dělat. Ale nevadí mi to. Jsem spokojená sama se sebou. ![]()
Co u vás bylo opravdu zásadní? Zajímají mě konkrétní kroky, které vám pomohly skoncovat s přejídáním. Trápí mě hlavně večer, mám chutě na sladké. Přes den zas tolik nejím a nemám ani hlad, ale večer to nezvládnu uhlídat. Může na to pomoct přesný jídelníček? Párkrát jsem to zkoušela a i přes to to bylo dost náročný.
Já třeba taky nejsem zrovna žádná žížala, ale prostě se s tím snažím něco dělat. To je podle mě to nejdůležitější. A teda plikace je pro mě řešení, které je už trochu za hranou, takže asi tak. Ale jako šaty pro plnoštíhlé , tak s tím asi dokážu nějakým způsobem žít. Ono to tak prostě funguje, nebo si myslíte, že je to třeba jinak? ![]()
@Taulina U mě byl problém hlavně v tom, že jsem přes den jedla málo a večer se to vždycky zlomilo. Jakmile jsem začala jíst normálně už během dne, chutě na sladké večer se hodně zklidnily. Důležitý je už začít u snídaně, prostě do sebe zkusit nacpat co nejvíc. Přesný jídelníčky mi nikdy moc nesedly, spíš mě to svazovalo. Co mi ale fakt pomohlo, byl carb blocker od harmoline. Mám pocit, že brzdí chutě na sladké a trochu hlídá sacharidy, takže večer už to není takový boj.
U nekontrolovaných chutí a tendence k přejídání se mi potvrdilo, že nejde jen o pevnou vůli, ale hlavně o rozkolísanou hladinu cukru v krvi. Když člověk jí potraviny plné rychlých sacharidů, tělo se dostane do kolotoče hladu a únavy, ze kterého se bez radikální změny složení jídelníčku vystupuje jen hrozně těžko. Zásadní zlom u mě nastal ve chvíli, kdy jsem tělu dodala dostatek bílkovin a zdravých tuků, což mě konečně zasytilo na delší dobu. V tomto ohledu mi hodně pomohl https://www.ketodiet.cz/eshop/. Mají tam jídla, která jsou nutričně vyvážená tak, aby člověk nepociťoval ten neustálý vlčí hlad a potřebu se něčím „dojídat“. Jakmile se tělo přepne na spalování tuků místo cukrů, ta psychická potřeba jídla jako ventilu se výrazně zklidní. Je to mnohem jednodušší cesta k disciplíně, protože se člověk cítí sytý a víc v pohodě, takže nemá tendenci řešit stres nebo únavu nájezdy na ledničku.
© 2026 Vitalion.cz, Napište nám | Podmínky užití | Poučení OOU | Reklama | Cookies (seznam) | Mapa webu
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328.
