Lucie s tímto Vám asi málokdo pomůže, ale přece by tu nějaká náděj byla. Zkuste navštívit seminář RODINNÉ KONSTELACE.Jde o moc zajímavou věc. Však si o tom něco přečtěte, já s tím mám osobní a moc dobrou zkušenost.

Nevím, jestli už nejdu s křížkem po funuse. Mám syna, trpí BAP, diagnostikována před rokem. Nevyučil se, cca 2 týdny před zkouškami propadl depresím a od té doby je to s ním jako na houpačce. Nevyučený, o práci nezavadí, když ano, vydrží týden a opět ataka deprese. Už po pár týdnech po propuštění z léčebny jsme požádali o invalidní důchod, dostal ho téměř okamžitě, i když jen I stupeň, cca 4500 kč/měsíc. Ale má aspoň nějakou korunu, sám není schopen se uživit, na žádnou dávku nemá nárok, když jsem se ptala na úřadech, my, jako rodiče, jsme povinni ho živit, dokud není schopen sám se o sebe postarat. Tzn. do naší smrti.

A ještě ohledně léčby. Trvalo 6 let, než jsem zjistila, co synovi je, žádný ze čtyř psychiatrů ani dvou psychologů na nic nepřišel. Je pravda, že syn nedokázal definovat své problémy, styděl se a bál, takže to dlouho trvalo, ale i to je součást nemoci. Teprve až jsem synovi pustila dokument o Petru Mukovi, připustil, že zřejmě bipolární poruchou taky trpí. Určitě se nenechej odbít, zkus lékaře z krajského města, nám pomohla teprve hospitalizace na psychiatrii. Protože pokud nejsi správně léčena, stav to jen zhoršuje. Nevím, jak ti pomáhá okolí, rodina, my se snažíme být synovi oporou, i když je to někdy moc těžké. Pro něj i pro nás. Je to běh na dlouhou trať a nemoc na celý život.

Moc bych vám přála důchod, le uzavřete se doma do sebe a bude hůř. Pracovat někde, kde by to bylo sneitelné, ale kde? Popřemýšlejte a nechtějte být za každou cenu doma.