Dobrý den, od malého dítěte se potýkám s živými sny, které se si navíc skoro všechny pamatuji. Sny bývaly hezké, ale i y zlé. Nyní jsem 40ti letou ženou, která má dvě pubertální (ale pohodové) děti, klidnou práci, hodného manžela, spoustu přátel a aktivit, skvělou rodinu, vlastně nic, co by mě mělo trápit, ale přesto jsem v hlavě nějaká špatná. Od doby, co jsem matka, se šíleně o děti bojím, i když už jsou poměrně velké (dcera 17, syn 12). Strach o ně mě šíleně svírá, jsou dny, kdy nic neřeším a je mi fajn, ale jsou dny, kdy je chci mít jen u sebe, aby byly v pořádku. Často za to můžou sny a představy, přijde mi, že má hlava jede pořád na milión otáček a nejde vypnout. Často ani ve dne nevím, jestli spím, či bdím, protože mé fantazie neznají konce. Sny jsou poslední dobou zlé, nejvíce se mi zdá o mém synovi, úmrtí, únos, ztráta, ubližování, krev, morbidní věci, z kterých je mi zlé, vše se ve mě svírá, brečím a nejde to z hlavy pryč ???? Trápí mě to pak i během dne, nejhorší jsou rána. Jsem třeba v koupelně, najednou se zaseknu a vidím ty hrůzy, začnu brečet a nadávám si, proč se mi to v té hlavě objevuje. Je to šíleně vyčerpávající. V noci se z můr budím a těžko se mi usíná. Během dne jsem unavená a odpoledne si musím někdy lehnout, jsem šíleně unavená. Mám i hodně fobií, jsem prostě takové psycho mi přijde. Nevím si s tím rady, rodina si spíš z toho dělá srandu, takže to nechávám tak, nemluvím o tom a tiše se trápím, skoro den, co den. Nesleduji zprávy, ani televizi…ale novinky slyšíte i tak a dění ve světě mě trápí a ovlivňuje, i to se promítá do představ a snů. Teď by mě zajímalo, jestli je něco, někdo, kdo by mi vůbec pomohl to nějak odbourat. Ale alespoň jsem se tu z toho vyblila, třeba nejsem s tímto jediná.
Jestli to někdo bude číst, tak děkuji za přečtení.
Ať se vám daří.
Veronika