3 měsíce
Čtu tady různé příběhy a úspěšné léčby nebo opakující pití. Já už jsem psala příspěvek do odbourání alkoholu. Tady bych chtěla napsat o léčbě na 3 měsíce!!!!!Já když nastoupila, tak jsem slyšela pacientky, já budu jen půlku nebo já půjdu dřív, že už všechno ví atd. Tak jsem se radovala, že můžu odejít, neuměla jsem si představit být tam 3 měsíce, no a najednou to byl měsíc pryč, měsíc a půl za mnou, dva atd. Uplynuly tři měsíce a já se loučila a brečela jsem jako děcko. Byli jsme tak perfektní sestava, vynikající sestřičky, dobrého psychiatra a vynikajícího psychologa. Podle mě, odejít dřív než 3 měsíce, tak je to hrubé nedokončení léčby. Po třech měsících jsem to u sebe pozorovala takhle: První měsíc jsem tupě seděla na sezení a řekla bych, že jsem vůbec nechtěla o čemkoli mluvit, jen jsem poslouchala, během 2.měsíce jsem se začala aktivně účastnit rozhovorů a začala jsem chápat všechno, co jsem slyšela a ve 3.měsíci jsem vlastně to všechno vstřebávala a dokazovala sama sobě, že jsem to ne jen poslechla, ale opravdu pochopila. Taky musím říct, že Antabus nemůžu brát, protože jsem první den na léčení měla silný epileptický záchvat a když jsem potom šla z léčení domů a sestra mně řekla, ať nepiju, že ten první den to bylo strašné, to mně tak vystrašilo, že to mám hluboko v sobě zakořeněný, ne že by se to zase mohlo stát, ale že by se to opravdu stalo a taky bych se nemusela už probrat. Jezdím strašně ráda na setkání a taky tam s chutí při vykládání říkám, že je tolik lidí, co jsou nemocní a nemůžou za to, zatímco my si za to můžem samy a měli bychom se za to stydět a ne svádět na to, že je to nemoc. Ano, je to nemoc, ale my můžem ze sebe udělat abstinujícího alkoholika, a to jde!!! Já budu končit, za 5 let, co se stalo s některými spolupacienty, s kterými jsme byli v kontaktu by byl dlouhý a smutný článek. Držím palce všem, co půjdou do léčebny a dopadnou na 1* 