Asi piju víc než je zdrávo a někdy mívám deprese… ale dřív jsem s tím problém neměl. Může za to alkohol? Jsem alkoholik? Jak z toho ven?
Deprese a alkohol
deprese jdou s alkoholem ruku v ruce, tos nevěděl? odborníci pak těžko zjišťují, co bylo dřív…jestli deprese nebo závislost.
drž se,říká se že když pije chlap je to škaredé ale když pije ženská,je to katastrofa.Myslím že v důsledku je to stejné,nastává degradace osobnosti se vším všudy pokud se člověk tomu úplně oddá.Ve Tvém případě je vidět,že máš snahu něco dělat,bojovat s tím.Já jsem byl také alkoholik,chodil jsem k psychiatrovi,taky to byl debil který mě chvilku poslechl a pak pasal voloviny a nebylo to k ničemu.Ale jednu věc udělal dobrou-napsal mi lístek na sanitku do Kroměříže do protialkoholky.Díky Bohu jsem ji nepoužil protože tam vyléčí s bídou 5% pacientů.Člověk musí chtít sám se s tím vypořádat a Ty máš snahu,dokážeš to.Chce to podporu okolí,rodiny nebo někoho komu na Tobě záleží.Sám to člověk těžko zvládá.Já měl 2×absťák a nebýt manželky,nevím jak by to dopadlo,asi bych tu už nebyl.Nepiju už 7let a je mi výborně.Alkohol je sviňa.Mám řadu kamarádů kteří přestali pít a všichni si libují.Naopak v mém okolí i v rodině/švagr,švagrová atd./se pije o život.Tito lidé jsou mi dnes skoro odporní ale chápu je,rád bych jim pomohl ale musím vidět že chtějí i oni.Bude ti trvat,nevím jak dlouho,doufám že se z toho dostaneš.Existuje organizace AA-anonymní alkoholici kde si o tomto problému vyprávějí a vzájemně si pomáhají.Jestli chceš,dám ti kontakt-AA je ve 14-ti městech v ČR.Drž se ,ahoj
No ,já bych tu knihu klidně napsal ale myslím si že mluvené slovo je účinější.Mám zkušenosti z přednášek/sice na odborná témata/ale určitě bych dokázal zaujmout.
Můj případ je trochu jiný než Tvůj,já jsem naštěstí v protialkoholce nebyl,podařilo se mi to jinak.Ale v jednom se mnou určtě souhlasíš-bez kořalky je to paráda a život je úplně jiný.Já jsem si myslel že se dokážu bavit jen když si vypiju,ale není to pravda.
Já bych se osobně přiklonil k návštěvě AA klubu,měl jsem to v úmyslu ale když se mi to podařilo zvládnout,tak už jsem tam nejel.Nabídl jsem to švagrové,ta to odmítla.Škoda.Alkoholik si nepřipustí že už je nejvyšší čas problém řešit.Je nemocný jako každý jiný,je třeba mu pomoct.
zdravím všechny, jsem tu poprvé a chtěla bych se podělit o svůj příběh,který se týká alkoholu.Abstinuji 2 a půl roku ,po 3 letém pití.Všechno se zde popisujete znám,vším jsem prošla,sliby, závazky,různé doby abstinence/nejdelší 5 měsíců/ a vždy nastal ten kolotoč alkoholu, depresí znova a znova.Hodně lidí zavrhuje léčení ,hází s procenty úspěšnosti.Slova,zvládnu to sama,chce to jen pevnou vůli,tím vším jsem prošla taky.Tím,že jsem nepila denně,ale kvartálně,takže jsem po dnech pití zase fungovala, jsem problém zlehčovala a bagatelizovala.Vždyť mám důvod:problémy, deprese…Jednoho dne mi došlo,že takhle už to nejde,že už nechci takhle žít.Prošla jsem léčebnou,do které se mi stejně do poslední chvíle nechtělo,ale zpětně vím,že jiná šance není.Ano,jsou lidi,kteří projdou léčebnou nekolikrát a stejně pijí.Znám lidi,kteří opravdu spontálně přestali,ale třeba i po 7letech se znovu rozpili,ale zároveň znám lidi,kterým léčebna pomohla.Zatím mezi ně patřím i já.To zatím říkám proto,že to,že jsem to zvládla si můžu říct až na smrtelný posteli.Všichni píšou o depresích o problémech.Ano,ale proč? Protože jsme neuměli spoustu životních problémů a situací řešit nebo je prostě neřešit.Ono prostě vyřešit vše prostě nejde.A ten alkohol je únik.Únik o problémů ,od reality.To,že jsme to neuměli,je vždy o tom,ač se mnou třeba nebudete souhlasit,vždy v dětství.Jak nás rodiče vychovávali nebo spíš nevychovávali,doma jsme se nenaučili jak se chovat v různých situacích nebo chyběl pocit zázemí,jistoty…Věřte mi,že jsem slyšela spoustu příběhů a vždy byly hodně podobné.U mě se spoustu věcí/problémů/nakupilo,že jsem poznala jak je úlevné se napít.A člověk si ani neuvědomí jak je najednou v bludném kruhu psychické a následně i fyzické závislosti.Alkoholismus je diagnostikován jako nemoc a proto je potřeba ji léčit.Proto je důležité si nejdřív uvědomit,že jsem opravdu závislá/lý/ a zaměnit slovo musím za chci.Mě to „zatím“funguje.Problémy jsou pořád a já jsem se je naučila řešit nebo si prostě uvědomit,že jsou věci,které prostě neovlivním.Jedno ,ale vím určitě,že chlastem jsem nikdy nic nevyřešila a nevyřeším.
Ivano,takových příběhů jako prožíváš Ty jsem v léčebně vyslechla spousty.Děti odešly,ztráta práce,najednou člověk cítí ztrátu smyslu života.Jenže to jsou ty situace,problémy,které člověk najednou neumí řešit.Víš můj problém byla despotická matka,které jsem se nesmyslně snažila zavděčit,zoufale jsem potřebovala její uznání,pochvalu,které jak jsem pochopila už prostě nedočkám.Píšeš ,že Ti děti odešly,což je jedna uzavřená kapitola života ,ale máš přítele a stejně to nestačí.Je spousta lidí,kteří řeší situace jako my,odchod dětí,u mě to byly problémy ve vztahu,hodně práce,manžel podniká,ale najednou jsem zjistila,že má velké dluhy,ale Ti kteří šli do života lépe připraveni,dokážou tyto situace zvládnou.My jsme je jenom „řešily alkoholem“ a tím jsme se stále víc dostávaly do toho šíleného kruhu.Píšeš,zavřít do nemocnice na 14 dní,to je zoufale málo.Mě se zdálo naprosto absurdní být zavřená v léčebně 4 měsíce,ale teprve takhle dlouhý pobyt,izolace od všeho venku Ti pomůže najít cestu sama k sobě a najít smysl života.
Ivano,takových příběhů jako prožíváš Ty jsem v léčebně vyslechla spousty.Děti odešly,ztráta práce,najednou člověk cítí ztrátu smyslu života.Jenže to jsou ty situace,problémy,které člověk najednou neumí řešit.Víš můj problém byla despotická matka,které jsem se nesmyslně snažila zavděčit,zoufale jsem potřebovala její uznání,pochvalu,které jak jsem pochopila už prostě nedočkám.Píšeš ,že Ti děti odešly,což je jedna uzavřená kapitola života ,ale máš přítele a stejně to nestačí.Je spousta lidí,kteří řeší situace jako my,odchod dětí,u mě to byly problémy ve vztahu,hodně práce,manžel podniká,ale najednou jsem zjistila,že má velké dluhy,ale Ti kteří šli do života lépe připraveni,dokážou tyto situace zvládnou.My jsme je jenom „řešily alkoholem“ a tím jsme se stále víc dostávaly do toho šíleného kruhu.Píšeš,zavřít do nemocnice na 14 dní,to je zoufale málo.Mě se zdálo naprosto absurdní být zavřená v léčebně 4 měsíce,ale teprve takhle dlouhý pobyt,izolace od všeho venku Ti pomůže najít cestu sama k sobě a najít smysl života.
mourino ,v léčebně jsme měli určitá pravidla pro život venku,která se týkala alkoholu.Teda jak mít doma suchou domácnost,nechodit do hospody,nemyslet na něj…Já to mám trochu jinak,můj muž je opravdu jen konzument ,takže si občas doma něco dá,do hospody také chodím ,protože tam jdu za kamarády a jestli oni pijí,tak je jejich věc,ale co naopak dělám každý den,ne že bych se do toho nutila,ono to tam naskakuje samo,připomínám se ty dny s chlastem,ty promarněný dny,to šílený shánění ,následně propašovat domů a hlavně to schovat tak ,aby mi to nikdo nenašel,ta hrůza,když mi to našli a vylili,nebo jsem si nemohla vzpomenou kde to je.A hlavně ta šílená,pohlcující chuť se po ránu znovu napít.Nebyla jsem schopná mbběyslet na nic jiného,jenom jak něco hned sehnat.Pak jsem se napila ,jakože se srovnám a budu fungovat, ale vždycky jsem si chtěla ten pocit „blaženosti“ znásobit.Takže flaška byla za chvíli prázdná.Nechopnost jíst,nespaní,10×za noc se převlíknou jak jsem se potila a hlavně čím dál tím větší depka,že jsem to zase nezvládla.Bylo to krutý,jak jsem psala,do léčebny se mi do poslední chvíle nechtělo ,ale bylo mi jasné ,že bez chlastu je blbě, ale s chlastem je ještě hůř.A i tak jsem tam šla s tím,že se to tam jdu naučit nějak kočírovat,jak bych promohla být v létě bez piva ,nebo občas dobré víno.Ale pochopila jsem ,že můžu vlastně naprosto všechno dělat co chci nebo co můžu ,jen prostě nebudu pít.A vím ,že jakmile na to všechno zapomenu ,tak to bude zase stejný,spíš horší,protože by mě psychycky položilo, že jsem selhala.Takže říkám jde to ,ale že se to dá zvládnout jen tak sám doma,to by alespoň u mě nefungovalo.
Zkus přemýšlet jak se to stalo,že jsi se znova rozpila,někdo zrecidivuje hned,napije se po nějaké době naprosto na „šrot“ ,pokračuje v tom nebo jestli se recidivuje „plíživě“.Jednou ,dvakrát za týden třeba 1pivo ,ono se nic neděje, ale nakonec se to vždycky rozjede.Abstinující alkoholik má šanci kontrolovaně pít asi 1 : .......Zatím jsem nepoznala nikoho kdo by to zvládl.Opravdu nechci dělat chytrou,jen proto ,že jsem prošla léčebnou a nějaký čas abstinuju ,ale z vlastní zkušenosti vím,že jsem do toho dřív vždycky po čase padla ,když jsem si, a hlavně ostatním nalhávala, že to zvládnu sama.Vím ,že mě léčebna nenaučila přestat pít,ale že se jinak dívám na život,že mě to změnilo,na ty svinstva v dětství už kašlu, je mi to líto,že to nebylo jinak,ale co se dá dělat,teď se umím zastavit a užívat si každodenních i obyčejných chvílí,a to prostě nejde ,tak holt nejde.To víš,že mi je občas děsně,nelituju se ,ale nemám to jednoduchý, ale kam by mě ten chlast zase dostal.Ale jasně vím ,že tohle všechno říkám tady a teď a že to jestli to opravdu zvládnu budu moct říct až na tý smrtelný.Drž se…
Jo to máš naprostou pravdu,peklo na zemi,jíst jsem nemohla,když jsem se chtěla napít jen vody,tak se mi chtělo zvracet,když jsem chtěla něco napsat,tak to nešlo,v noci,když se mi podařilo na chvíli usnout,tak šílený hororový sny,propocená a stejně jsem myslela jen na to jak si něco dát,protože jedině alkohohol mi byl schopný pomoct.A druhý den znova.Já jsem byla kvartální alkoholik,třeba týden, měsíc,rekord byl 5 měsíců a stejně jsem se napila.A vždycky jsem do toho šla s tím ,že si dám jednu,dvě.Pila jsem spíš víno.Ten chlast byl stejně pořád v hlavě.Byla tam se mnou psní,kterou odvezli na psych.s těžkým deliriem a stejně podepsala reverz aby mohla domů,pochopitelně se napít.Všichni co námi jen opovrhujou,Ti řeknou,tak přestaň,stačí pevná vůle,ale prostě od určité chvíle to prostě sám nemáš šanci zvládnout.Jo a mimochodem,ta,teď je z ní,moje velká kamarádka,přijela do léčebny jako troska a odjížděla jako krásná úžasná ženská,která teď se dokonce chystá studovat vysokou a to jí je 42.Jenom jsem Vám ještě chtěla říct,jak jste psaly o antidepresivách,taky jsem brala a ani to mi nezabránilo se napít.Určitě pomáhají,to mám vyzkoušené,samozdřejmě bez pití,to si spousta lidí urychlila epileptické záchvaty,které k tomu pití i tak patří.Ale nejdůležitější je fakt,psychoterapie,kde máte šanci přijít na to děláte v životě tak zoufale blbě,že je lepší a jednoduší se napít.A najednou koukáte,že vlastně už nic neřešíte,vlastně jo,jedině ten alkohol.Teď jsem se viděla s taky s jedním kamarádem z léčebny a oba jsme se shodli,že je naprosto úžasný pocit SVOBODY.
Mourino,v tom odsouzení s Tebou naprosto souhlasím,jo jsme odsouzení hodné osoby,ale podívej se co se děje kolem nás.Možná,teda určitě to teď vnímám jinak než dřív,stačí třeba zprávy,vždy se tam objeví nějaká nehoda,nebo opilí lékaři…najedou jsou z toho všichni zděšený a zhnusený co jsme to zač a na druhé straně všude reklamy na chlast,nejvíc mě vzala reklama na jakýsi rum v něděli ráno při detském pořadu.Ale ,že by mělo fungovat víc poraden nebo psychologů,psychiatrů,kteří jsou zaměřený jen na závislosti.V Praze toho asi funguje víc ,ale na menších městech není nic.Teď se mi do léčebny podařilo dostat kamarádku a ta když si šla k svému obvodnímu lékaři pro zprávu,tak jí řekl,proboha ženská proč tam lezete,to by jste to nezvládla sama.A kdyby tam nešla a pokračovala v pití a následně ji třeba vzali děti,tak to by byla zese jednou senzace pro Novu.Já,když jsem přišla do ATambulance,tak mi se mě sestra ptala,proč jako piju,tak jsem řekla něco jako,že tím řeším problémy.No a odpověděla mi,všichni máme problémy a nechlastáme.No to víme všichni,ale když v tom jedeš,tak Ti tohle moc nepomůže.Je,ale pravda,že v léčebně se k Tobě chovají dobře,tak opravdu cítíš ,že Ti chtějí pomoct.Hlavně jsem Ti ale chtěla napsat,neříkej si MUSÍM,to je takový zavádějící,je lepší si říkat CHCI a MŮŽU.Vím totiž jak ,jsem neměla ráda,když mi říkali nesmíš pít.Ono to prostě v určitém okamžiku nejde.Určitě na Tebe budu myslet,ať se Ti daří,ale zkus popřemýšlet o tom, fakt někam zajít.Ze zkušeností mé i jiných vím,že to je skoro nemožné.Je pravda,že ta sestra mě chtěla pomoct,abych si uvědomila,že se opravdu dají řešit bez chlastu a jestliže to neumím a řeším to tím chlastem,tak jsem ZÁVISLÁ,a protože je alkoholismus kvalifikován jako nemoc,tak se má a dá jako nemoc léčit.
Mourino,naprosto skvělý.Jenom jsem Ti chtěla navrhnout,že by jsme mohly pokecat po telefonu,kdyby jsi měla zájem.
V té léčebně pravda alkohol opravdu neseženeš,takže Tě to opravdu nepokouší,jenže tam nejsi zavřená celou dobu,jezdíš po nějaké době na víkend domů,což někdo opravdu neustojí,takže skončí.Ale určitě Ti věřím,že malé vesnici to vidíš jako problém.Z mé zkušenosti kamarádi kteří to o mě věděli nebo kterým jsem to potom řekla se chovají perfektně.Možná mě odsuzovali předtím,ale když vidí,že jsem s tím něco udělala a stále se držím,tak mě obdivují,což já ale stejně nemám moc ráda,protože je to prostě napořád.Některý lidi se vymluvili na lázně…Víš je pravda,že jsou lidi hnusný,ale on jde vlastně jen o Tebe.Kdyby jsme se uchlastaly,tak by říkaly proč jsme se nešly léčit.Teď to řešila kamarádka,taky bydlí na vesnici,má dvě 10letý holky,ale viděla,že už to takhle nejde,tak prostě šla a bylo jí jedno co si o ní lidí.Když bude v pohodě,tak jí můžou všichni,kdo to neocení může jí trhnout.Nechci to teď zlehčovat,vím,že my jsme někde jinde,ale podívej na herce a zpěváky,tím,že o tom otevřeně mluví,že tím taky prošli,tak z toho nedělají pro veřejnost, něco tak šíleně vyjímečnýho.A popravdě řečeno,je takové přísloví,potrefená husa nejvíc kejhá.Asi by Tě nejvíc odsuzoval ten,kdo ví,že s tím má taky problém.
Pro Mourinu,moc se Ti omlouvám,ale až absolutně střízlivá,zapsala jsem si špatně Tvoje číslo.Pokud máš ještě zájem,napiš mi ho prosím znovu,určitě se Ti ozvu.
kdykoliv se ozvi,když si budeš chtít popovídat,to je co jsem dřív neuměla,někomu se svěřit,že mi není zrovna dobře,stále jsem se tvářila,že je všechno OK,místo toho,abych se „vykecala“s kamarádkou,která to za tebe stejně nevyřeší,v závěru jsi na to stejně sama,ale tak třeba slyšíš nějaký názor,nemůsíš ho akceptovat,ale jen přemýšlet o názoru na věc od někoho jiného.Četla jsem,že deprese je potlačováním něčeho v sobě,nějaké části,pocitu.Neprožité pocity,které nepřijmeme,zústanou,bojíme se jich,utíkáme před /ALKOHOL/.Chtějí být prožity-když se bráníme, přichází DEPRESE.Nejlepší způsob je najít daný POCIT,pojmenovat ho,prožít ho,smířit se s ním a přijmout ho.Proto jsem se při svém sebeuzdravování,vrátila do dětství,ny křivdy,které na mě matka napáchala,opravdu to znovu prožít/hodně jsem si pobrečela/,a potom nastala to smíření,že to bylo hrozný,ovlivnilo mě to,ale nezměním to,ale můžu změnit sebe.Ta změna u mě nastala,proto už nepotřebuju utíkat do otupujícího světa ALKOHOLU.Vím,že můžu kdykoliv selhat,ale bude to jedině,když na tyto uzdravující procesy zapomenu.Jak jsem psala,kdykoliv se ozvěte a držte se.Opravdu si myslím,že nejde jen tak přestat pít,aniž by se člověk uzdravil,a už nepotřeboval utíkat do světa CHLASTU.
tak to už jsem taky psala,někdy ten přístup,u mě ze strany sestry,mě taky odradil.Taky jsem si řekla,že to zvládnu sama.Zvládla,ale jen 5 měsíců. Měla jsem toho taky dost,spoustu důvodů proč toho nechat,především děti,ale ten alkohol jsem stejně měla v hlavě.Takže pak stalo,že jsem nebyla v pohodě,řekla jsem si ,že si dám jen jednu,dvě skleničky a pak to klasicky jelo.Jak jsem psala,možná to někdo zvládne sám,ale já jsem opravdu potřebovala projít tím léčebným procesem.Alkoholikem zůstanu už navždy,ale už uvažuju jinak.To,že jsem tam byla,teď jako katastrofu neberu,katastrofa by to byla,kdybych stále dokola pila,přestávala a zase pila a nakonec se upila.Jsi na dobré cestě,že si naplno přijala fakt,že jsi závislá alkoholička a že s tím chceš něco dělat.A že si uvědomuješ,že potřebuješ pomoct.Zkus to prostě znova,to,že jsi hned odešla taky pramení z toho našeho alkoholického uvažování,teď hned chceme,aby nám bylo dobře,teď hned k doktorovi.prostě se zkus na to povznést a objednej se znova.Držím palce.
já jsem to pochopila,že Dita byla u psychiatra,který se zabývá závislostmi,ale někdy člověk nenarazí na toho pravého.Ale i tak je výběr psychiatra někdy docela sázka do loterie,já jsem chodila k psychiatrovi,ještě předtím než jsem začala pít,a bylo to jen zkoušení různých léků,ještě že jsem je nebrala,to bych tam byla i s práškama.Podotýkám,že to byly benzodiazepamy a když jsem se poprvé opila,tak to zlehčoval a dělal si z toho srandu.Ale určitě někam jdi.Mourino tak to je dobrý,že ti to s tou prací vyšlo.
zkus hledat dál,můžu se jen zeptat odkud jsi.Já osobně mám zkušenost,že se ke mě chovali všichni dost hrozně,myslím hlavně sestry na AT,ale v léčebně to bylo absolutně jiný.Tam se chovají tak,že cítíš,že tebou neopovrhují,ale chtějí ti pomoct.Už jsem to možná psala,ale tady skutečně chybí ten mezičlánek,kam by se člověk šel,pokud se sebou chce něco dělat.To,že jsem se při první návštěvě AT dozvěděla,že jsem „debil“ tak to jsem jaksi věděla.Natolik mi mozek ještě sloužil.Když jsem se pak rozhodla pro léčebnu,teda nic jiného mi nezbývalo,on tam prakticky nikdo nejde z vlastního uvědomění a rozhodnutí,vždy ho někdo dokope,dá mu nůž na krk..,tak jsem si všechno zařizovala pouze písemně.A taky to šlo.A je fakt strašný,když už se někdo rozhoduje tak ho nějaka napruzená sestra nebo doktor dokonale odradí.V podstatě kdyby nás nebylo,tak nemají co dělat.
taky si vzpomínám jak jsem jela na sraz v dobré víře,že se nenapiju,tak jsem si dala dvojku s tím,že to vydýchám než pojedu.No a jak to asi dopadlo,nakonec jsem byla ráda,že jsem došls ke kamarádce.V tomhle stavu v jakým teď jseš,bych se na vybodla.Já jsem teď sraz zrušila,ne kvůli pití,ale protože už si s těma lidma vlastně nemám co říct a jestli jsem si minule něco řekla,tak asi tím,že jsem byla…Ty stavy ,který popisuješ znám tak moc,moc dobře,určitě by ti antidepresiva pomohly.Já jsem se dřív absolutně musela nutit něco dělat.Jo,když jsem si „něco“ dala tak to chvíli šlo ,ale pak to chvíli šlo,ale to znamenalo být pořád v tom.Pak když jsem se rozhodla přestat,tak to bylo naprosto šílený.Jinak já jsem z Hradce K.tak to je trochu z ruky,škoda
teď jem četla o metodě „když-tak“,nejdřív jsem to nechápala,ale funguje to asi tak,když jde člověk něco dělat,co ví ,že by neměl,tak si má zkusit říct,„když“ to udělám ,„tak“ bude to a to.U nás by to fungovalo, „když“ se napiju,tak v tom zase lítám,budu si to vyčítat…Já jsem například teď s odpuštěním nesežrala buchtu,protože bych byla na sebe naštavaná,že nejsem schopná vzdát se sladkýho,a opět nedopnu kalhoty.Možná to je ujetý,ale s tím pitím to je fakt neskutečně těžký.Nejvíc mě dostala moje matka,když mi řekla,tak přestaň.Jenže když je člověk rozjetej,tak to „jen tak“ nejde.
to víš,že nejsi hrozná kráva,už tím,že to zkoušíš,tak ne.To nám řekne jen někdo,většinou ten kdo taky není v pohodě,má svý závislosti,stačí se podívat kolik lidí má pěknou nadváhu, a to není závislost?V závěru je to zabije,tak jako nás chlast.Když tady dnes probíhá diskuze o doktorech,tak tu myšlenku,někam zajít,nezavrhuj.Opravdu jsou vyzkoušený léky,který té chuti zabraňují.Rozhodně to nejsou oblbováky,který by tě jen utlumily,právě naopak.Mě to ty dva měsíce,které jsem čekala na nástup do léčebny pomohly.Ale určitě to musí bát vyzkoušený odborník.
Kokyto,je až úděsný jak to máme všichni stejný.To co popisuješ,se přesně hodilo na mě.A protože jsem na tom byla přesně takhle,tak jsem odkládala tu léčebnu,protože jsem si myslela,že jsem absolutně jediná,kdo pije tímto způsobem.Všichni to měli stejný,teda já jsem pila přesně jak popisuješ,jednou za čas,přesně mlhavý víkend,někdo pije za pořád,naprosto každý den,ty 2-4 litry vína denně.A co můžu svatosvatě odpřisáhnout,že opravdu v našem případě nexistuje tzv.„kontrolované pití“.Vždy jedna,pak ještě do druhé nožky a už to jede.
dito,to co popisuješ,není jen o nechuti jít něco dělat,to je normální absťák.Buď se to pokus opravdu vydržet,pár dní je opravdu krutých a nebo opravdu zajdi na psychiatrii.Jedna paní,co tam se mnou byla,vysadila alkohol po každodenním pití,ne ovšem sama,byla na operaci.Dostala hrozné delirium,vidiny,slyšiny,to je,že slyšíš něco co neexistuje.Je čistá,tak dlouho jako já,ale při nějakém stresu se to objeví.Já možná moc straším,ale ono jde při takovémto pití opravdu o život.Jen to má každý jinak.Ještě jeden děsný přiběh nakonec,jeden pán se i po léčbě rozpil,a do 5měsíců se uchlastal.Je to hrozný myslet na něj,když jsem tam s ním byla nějakou dobu a už prostě není.Jen a jen alkohohol.
Mourino,vidíš ,že to je pořád dokola,je mi tě moc líto,ale je to prostě v takovém stádiu,že to člověk jen nějakým důvodem(děti,práce,pevná vůle)prostě není schopen.Alespoň to zkus,jestli si chceš třeba večer popovídat,tak dej vědět.Moc tě zdravím.
Mourino,to co ti píše Geziaut,je určitě pravda,to víš asi sama.Možná ho asi vzalo to,že se tady nejdřív hodně psalo jak v tom kdo lítá,pak byla vidět snaha přestat,vzájemná podpora a ty teď píšeš o svém selhání.Naprosto to chápu,když jsem já dávala do kupy a dozvěděla jsem se,že někdo opět selhal,tak jsem taky pochybovala jestli se to dá zvládnout.Prostě to naruší víru a odhodlání ostatních.Mě osobně to teď utvrzuje v tom,že stačí málo a lítám v tom znova a to jak jsi psala,že ti je špatně,to mi ten stav znovu připomělo.Ale i přesto,vím ,v jakém stavu se teď nacházíš,ještě větší deprese z toho,že jsi zase selhala.A proto naprosto souhlasím s Lukrécií,je mi tě líto,rozhodně tě za to neodsuzuju,ale zkus v sobě najít odvahu,se o tom poradit přímo na AT ambulanci,protože teď ti zřejmě nic nezabrání znovu a znovu selhat a tudíž to sama nezvládneš.Vykašli se na to co tomu řeknou lidi…jde jen a jen o TEBE.
Mourino ozvi se kdykoliv,kdyby ti bylo blbě,nemyslím jenom z pití,nemusíš čekat až budeš čistá.Zkus si to jenom hodit jinak,tvým problémem je určitě alkohol,to je i mým problémem,ale ty by jsi měla přijít na to,kde je problém nebo problémy ,které zapíjíš.Já jsem na spoustu věcí přišla,neříkám na všechno,protože se člověk dál a dál někam posouvá,ale to nepití mi tam pak naskočilo samo.Drž se
dito,taky tě zdravím,asi jsi četla můj příběh,takže víš čím jsem prošla.Máš pocit,že jsi zvládla víkend na 50%,ale bohužel já s toubou nemůžu souhlasit.Možná je to pro tebe první krůček,ale to,že jsi se napila jen „trochu“,to nic neřeší.Budeš si říkat,je fajn,zvládnu pít jen trochu,říká se tomu „kontrolované pití“,ale pokud budeš mít stále ten alkoho v hlavě,tak bude jen otázkou času,kdy zase něco přijde,nějaký problém a bude „důvod“napít se víc.My jsme alkoholici a alkoholiky zůstanem až do smrti,my můžeme být jenom abstinující alkoholici.Já nepiju 2 a půl roku a jsem si naprosto vědomá toho,že mě jedna sklenička vrátí přesně tam ,kde jsem byla.Vždycky a stále to opakuju,člověk by měl přijít na to,proč začal pít,a i když je k tomu milion důvodů (rozvod,samota,…),tak je spousta lidí,kteří to taky zažívají a pít nezačnou.A pak si uvědomit,proč nepít.Asi jsi taky četla příběh Radka, co ho nakoplo, k tomu,aby přestal.Radkovi držím palce,protože je sposta lidí co se ocitnou v takovém stavu s stejně je to nezastaví.Dává ostatním příklad,že to jde a já mu strašně moc přeju,aby to zvládl.Nechci tady být jako agitátor léčeben,ale většinou je to jediná cesta jak se z toho bludného kruhu dostat.Ale taky je pravda,že někomu nepomůže nic.Ale i tak jsi možná na cestě jak se z toho dostat.Ale opavdu je to vabang,buď a nebo.Končím,jdu slavit,mám todiž dnes narozeniny.Když se mě doma ptali,co bych chtěla,tak jsem řekla,že nic,že jsem ráda,že jsem se dožila a že se ke mě zase vrátili a znova mi dali šanci.A to je ten důvod proč nepít!!!!!!
Moc ti děkuju,ale i já ti přeju,aby ti to vyšlo,uvidíš ,že to půjde,to peklo s tím chlastem je horší.Měj se a ještě jednou děkuju za přání
dito,neber to jako vynadání,ale je konstatování stavu,který moc dobře znám.Je to jenom nalhávání,prostě to ber,že to je buď a nebo.My už nemůžeme pít jenom trochu.Taky jsem si říkala,ale to si nebudu moct dát v létě ani pivo ? Teď to beru tak,že pro mě to pivo holt není,ale zase si můžu dát cokoliv jiného a nemusím se zase a zase ráno budit s kocovinou.Začátek té cesty k abstinenci je,uvědomit si a přiznat svoji závislost.
dito,trochu tomu nerozumím,nejdřív píšeš,že piješ půl roku denně,pak ,že manžel nesnáší jednoho panáka.Tak nevím jaké jsou tvé denní dávky.Asi kdyby jsi byla na jednom panáku,tak by to asi takový problém.A hlavně,jde ti o sebe nebo jen co na to ostatní.Uvědom si,že o tom jestli píješ ,tak o tom ví mnohem víc lidí než si uvědomuješ.Opravdu je to určitě teď mým možná vnímavějším pohledu na alkohol ,ale je mi jasné,že paní,která si v neděli v 11hod.kupovala v Albertu 3 krabice,to asi nepotřebovala na vaření.A to opravdu nevypadala jako alkoholička.Takže píšeš především o každodenním pití půl roku ,ale co předtím a jaké jsou tvoje dávky.Neříkám,že jsou lékaři,psychiatři a léčebny samospasitelné,že jsou zárukou abstinence,ale proč se tomu tak bráníš.Je pravda,že toho obvoďáka bych vynechala a jestli ti nevyhovoval lékař u kterého jsi byla minulý týden,tak jdi jinam.Zkus se znova sejít s tou kamarádkou a zeptej se jí,jakým způsobem to zvládla.Každý má nějakou svoji zkušenost,jak s tím bojovat.Radim zjistil,že má před sebou 2 měsíce života,zdraví v háji a to byl pro něco ten rozhodující okamžik,kdy se rozhodl přestat.Já jsem potřebovala projít léčebnou,kde jse se mohla zastavit a zbavit se traumat z dětství,díky kterým jsem byla hodně nevyrovnaná Mě osobně připadá ještě nejsi na cestě jak s tím skončit.Naprosto nechci zlehčovat,že chceš přestat kvůli manželovi.Já mám taky rodinu,děti,ale dělala jsem to na 1.místě pro sebe,protože,když já se budu cítit dobře ,tak pak můžu být vyrovnaná matka a ne jen nepijící člověk.Je ale pravda,že do léčebny jsem nastupovala taky s pocitem,že tam jdu kvůli nim a až tam mi došlo,že to jen a jen kvůli mě.
No já taky nechci být sama,ale vím,že bych to dokázala,to mi stačí.Nevím přesně jak to vysvětlit,prostě nepotřebuju pořád někoho (nezahrnuju do toho děti,to ne),abych se cítila dobře.Ve vztahu jsem vždy chovala jako závislá.Teď si dokážu dělat spoustu věcí,aby mi bylo dobře samotné.Ale rozhodně s tebou nesouhlasím,že děti,ač velké nepotřebují mateřskou lásku.Vždycky ji budou potřebovat,jinak než byly malinké.Moje dvě starší děti jsou,jak říkáš taky velké a potřebují mě a to hodně.Potřebují pocit,že je máma v pohodě,že za ní kdykoliv můžou přijít a prostě funguje.Určitě ale cítím,že nejsi v pohodě.Asi sama nedokážeš zmapovat jestli jsou ty deprese z alkoholu nebo patologické.Jestli je to deprese jako nemoc.A to je určitě na návštěvu psychiatra.
dita24 píše:
Víc mě teď trápí deprese a stavy úzkosti, které jsem chtěla přepít.
Byly před pitím, u pití a jsou tu pořád.
A budou i nadále… ![]()
Dokud nepřestaneš a nezačneš řešit problémy jinak.
Jen přestat pít nestačí, to problémy ani psychické stavy nevyřeší. Ale věř, že přestat pít je první krok k tomu, abys mohla zjistit, co tě opravdu trápí a nutí chlastat. To jde zjistit ale jen s čistou hlavou.
A první cesta by opravdu měla vést k psychiatrovi, protože alkoholismus je skutečně psychiatrická záležitost.
Léky jsou někdy fakt potřeba, zvláště jestli si tělo zvykne na přívaly serotoninu, který chlast spouští (ale spouští to bez kontroly, takže se brzy vyčerpá a následuje propad v podobě deprese…a tak pořád dokola).
Ale hlavní práce na zvládnutí alkoholizmu by měla být psychologická, terapeutická.
Fakt se nebojte psychiatrů. ![]()
Lucrezia,to jak jsi to napsala,bylo možná stručnější než moje,ale naprosto s tím souhlasím.Jestli to někdo zvládne sám,tak toho obdivuju,ale já sama souhlasím s cestou přes psychiatry a psychology.Psychiatr může pomoct léky a psycholog s tebou probere jak,proč…Můžu se tě zeptat jak dlouho jsi pila,jak se ti s tím podařilo skončit a jak dlouho abstinuješ ?
Tak jo, trochu info o mě:
Pila jsem…asi odjakživa, ale že mám s pitím opravdu problém, to jsem zjistila někdy kolem třicítky.
Do 34 jsem chlastala. Poslední rok už jsem pila takřka denně, často půl nebo i celou léhev vodky.
Finančně to nebyl problém, měla jsem slušný plat.
Pak jsem o místo ale přišla. Dnes už bych si to ani finančně nemohla dovolit-chlastat. ![]()
Nepiju něco přes 3 roky.
Musela jsem přestat ze dne na den.
A myslím si taky, že člověk musí chtít kvůli sobě, ne kvůli rodině (i když je to dobrá motivace, a posílí to, mít se kam vracet).
K psychiatrovi jsem šla po týdenní abstinenci a v doznívání abst. příznaků. Najednou jsem začala vidět jasněji, co mě to vlastně celou dobu trápilo a proč jsem pila.
A začala jsem řešit své potíže u psychiatra, a pak u terapeutů. Zažila jsem celkem 3, plus jednoho léčitele.
U toho třetího psychologa jsem dosud.
A jak se mi podařilo přestat?
Průser, který jsem svým chlastem způsobila. A tím vše prasklo a dozvěděli se to i lidé, kteří se hodně divili. ![]()
Já se tak hrozně styděla!
naštvala jsem se na sebe a zabejčila se, konečně.
Hodně mi pomohlo vlastně to, že to prasklo, že to vyšlo na povrch. Byla pro mě úleva, že už to nemusím tutlat. A bát se…
Já jsem pila 3 roky,ale tím,že jsem pila „kvartálně“,tak jsem v tom období,když jsem byla střízlivá,neviděla tak tragicky.Samozřejmě mám za sebou taky pár pěkných úletů,ale nechtěla jsem je vidět.No a přiznejme si,hodně jsem si holt nepamatovala.Zkoušela jsem to rok jen ambulantně,ale u mě to bylo na nic,protože jsem lhala tam a především.Těch slibů a nových začátků bylo nepočítaně.Jednoho dne jsem si prostě řekla,že to sama tímhle způsobem nedám a šla jsem.Je pravda,že jsem ze začátku chodila k psychiatrovi,který to trochu bagatelizoval a jeho léčba byla jen a jen o lécích.Ale ne o antidepresivech,ty jsou v pořádku,ale Lexaurin,Xanax…Absolutně mi to nepomohlo,byla jsem jen otupělá,tak jsem je „chválabohu“ nebrala.To bych tam byla i s lékama.Já jsem se potřebovala trochu izolovat od rodiny,protože jsem stále trpěla tím ,jak oni to beze mě zvládnou.A to kolikrát jsem byla.....to jsem si neuvědomovala.Netvrdím,že léčebna pomůže každému,mě ale pomohla.Prostě jsem tam přišla na tom PROČ a konečně jsem začala dělat něco jen a jen pro SEBE.No ,ale pohádky konec a zvonec to není,proto mám asi potřebu o tom psát,udržovat se v tom,že chlastem nic nevyřeším.
Jo, PL bych nezavrhovala. Tys ale zjevně měla štěstí na PL, kde se zabývali i skupinovou terapií, nebo tak něco, ne? Mluvili jste o tom, učili se jak proti crawingu bojovat…
Ony jsou totiž i taková oddělení, kde člověka jen zavřou, a děj se vůle Páně. Žádné maliny.
Chodíš do Anonymních Alkoholiků? Nebo jak jsi v léčbě pokračovala, když ses vrátila z PL? Zvládla už jsi to sama?
mourina píše:
Lucrezia: Nenalhávám tady NIKOMU nic…vždycky jsem napsala po pravdě jestli jsem pila nebo ne,ale tobě se rozhodně obhajovat nehodlám já mám taky rivotril,protože jsem doktorovi řekla že jedině po něm spím…narozdíl od tebe nemám ani delirii ani absťáky a potřebu pít hned ráno…já sama jsem doktorovi řekla že léčebnu bych brala všemi deseti,ale nemůžu kvůli práce a rodině…zítra ráno jedu na krev a podle výsledků doktor rozhodne zda přejít na antabus o který jsem si sama řekla…pak mám léky na potlačení chti na chlast,nevím co vám ještě napsat,ale pokud nevěříte,nevěřte já vím,že jde jen a jen o mě a já se o sebe postarám mějte se fajn
Ahoj, Mourino. Čertíš se hezky
![]()
S těmi AD jsem to nějak nepochopila, po dvou dnech nemůžeš cítit účinek, to nejdříve po dvou týdnech. Chce to vydržet.
Nerada bych Ti křivdila, fakt. Ale psala jsem přesně to, jak to na mě působilo.
A zdálo se mi, že docela přijatelným způsobem. No, asi jsem se mýlila a vyznělo to útočně…?
Léky na uklidnění a na spaní, to je zvláštní chování psychiatra k alkoholikovi. Tak se nediv, že pochybuji.
Píšeš, že narozdíl ode mně nemáš delírko ani absťák a potřebu pít ráno.
To jsem taky moc nepobrala, kde jsi na tohle přišla?
![]()
Léky na potlačení chuti na chlast neznám. To je pro mě novinka.
Jestli je to tak jak píšeš, tak je to tedy na gratulaci, že ses rozhodla s tím něco dělat.
![]()
Nikdo Tě nechtěl vyštvat.
Přese se to dá vysvětlit. Pokud píšeš pravdu, pak se určitě projeví.
Však když si v právu, tak proč prchat. Nemáš důvod.
Jinak baterka v klávesnici, to fakt slyším poprvé.
Já nemám klávesnici na baterky. Tak mě to překvapuje.
mourina píše:
bezdrátová myš a klávesnice je něco nadpřirozeného?? Konec…
Já nechápu proč končíš?
Máš pravdu, to mě nenapadlo, s tím bezdrátovým připojením, já mám všude šňůry. ![]()
Tak jo, vždyť se dá všechno vysvětlit. jestli píšeš pravdu, tak přece nemáš důvod jít pryč. Popřemýšlej nad tím.
No hezky se tady rozjela diskuze.Ale to je naprosto v pořádku,to je taky náš problém,přijmout kritiku.Teda já jsem se naučila spíš používat termín „zpětná vazba“,své chování vidím na chování druhých.Mourino,vídím,že tě trochu rozhodilo,že ti ostatní nevěří,ale na to zvykni,to bude ještě chvíli trvat,než ti budou druzí věřit.Pro ostatní,s Mourinou si asi týden i telefonujeme a včera jsem s ní mluvila 3× po telefonu a nemyslím se,že někomu v podstatě úplně cizímu by měla potřebu lhát nebo mlžit.Teď se potřebuje zklidnit ,proto má léky na spaní,prtože nespavost po vysazení asi známe všichni.Dál dostala lék,který opravdu potlačuje chuť na alkohol.Taky jsem ho měla a funguje.Myslím,že je to velká holka a já jí tady nechci dělat alibi,ale opravdu jsem za ni ráda,že se k tomu,aby přestala pít konečně odhodlala a možná jsem k tomu přispěla i já,si uvědomila,že sama doma to nezvládne.Na mě opravdu působila na jednu stranu „šťastná“,že konečně začala něco dělat.Jinak jsem se chtěla vrátit k otázce léčebny.Byla jsem v léčebně,která se řadí mezi jednu z nejlepších.Je to dané počtem úspěšně abstinující,ať jsou to alkoholici,toxikomani nebo gembleři.S odtupem času vím,že celý systém je založen na určitém dodržování řádu,který zvonu potřebujeme v životě nastavit a samozřejmě na skupinové terapii,poř.individuální.Nejdřív si člověk mapuje,proč vlastně závislost vznikla,co jsme v životě neuměli,čím jsme prošli.Potom začíná „pracovat“ na tom co by chtěl na sobě změnit,aby byl na život venku připraven.Stále docházím ke své psycholožce,jednou za měsíc máme skupinovou terapii,dvakrát za rok se scházíme na víkend.A co je myslím hodně důležité,jezdím po několika mesících do léčebny na tzv.opakovací léčbu,to je 5 dní,které jsou důležité nejen pro mě,ale i pro lidi,kteří jsou v léčbě,že prostě vidí,že abstinovat jde.Prostě to,že abstinuju,je pro mě naprosto důležité a tím,že se stále tímto „udržuju“ mě činí stále „ostražitou“.
debra píše:
Byla jsem v léčebně,která se řadí mezi jednu z nejlepších.Je to dané počtem úspěšně abstinující,ať jsou to alkoholici,toxikomani nebo gembleři.S odtupem času vím,že celý systém je založen na určitém dodržování řádu,který zvonu potřebujeme v životě nastavit a samozřejmě na skupinové terapii,poř.individuální.Nejdřív si člověk mapuje,proč vlastně závislost vznikla,co jsme v životě neuměli,čím jsme prošli.Potom začíná „pracovat“ na tom co by chtěl na sobě změnit,aby byl na život venku připraven.Stále docházím ke své psycholožce,jednou za měsíc máme skupinovou terapii,dvakrát za rok se scházíme na víkend.A co je myslím hodně důležité,jezdím po několika mesících do léčebny na tzv.opakovací léčbu,to je 5 dní,které jsou důležité nejen pro mě,ale i pro lidi,kteří jsou v léčbě,že prostě vidí,že abstinovat jde.Prostě to,že abstinuju,je pro mě naprosto důležité a tím,že se stále tímto „udržuju“ mě činí stále „ostražitou“.
To mě zaujalo, takový komplexní přístup. Super.
Nebyla jsi v Bílé vodě?
tu bezdrátovou klávesnici a myš máme u jednoho počítače taky a je opravdu pravda,že když dochází baterky ,tak blbne.
debra píše:
tu bezdrátovou klávesnici a myš máme u jednoho počítače taky a je opravdu pravda,že když dochází baterky ,tak blbne.
No jo, jsem sto let za opicema.
Mám doma klasiku.
debra píše:
Stalo se ti že jsi měla chutě,já zatím ne.
Teď nevím, to bylo na mě, ta otázka?
Pokud ano, tak píšu:
Chutě?
Mně ten tvrdý chlast nikdy nechutnal.
Měla jsem chuť na ty stavy mírné opilosti, které už jsem ale stejně ke konci ani nezažívala, protože už jsem lila furt a hodně.
Omlouvá se,byla na tebe,vím,že někdo nepije a stále s tím bažením bojuje.Na mě to „zatím“ nepřišlo.Jo,ten stav mírné opilosti,to nezapomenu,ale teď už mám konečně jasno,že nemám šanci to zastavit.Spíš se mi vybavují ty průšvihy,ty příšerný stavy a to mě udržuje pořád ve střehu.Doma občas něco je,když příjdou kamarádi,tak třeba někteří pijí(ale jen ta mírná),do hospody taky zajdu a naprosto mi to nevadí a nespouští mě to.Je to prostě buď a nebo.Nikoho neodsuzuju,ale když už někdo podstoupí léčbu,jedno jakou.tak trochu nepobírám,že do toho znova.Ale někomu paradoxně jedna recidiva stačí k tomu,aby u opravdu abstinoval.
© 2026 Vitalion.cz, Napište nám | Podmínky užití | Poučení OOU | Reklama | Cookies (seznam) | Mapa webu
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328.
