Zdravím všechny,
Moc bych chtěl poprosit o radu co delat, pripadne zkusenosti a poznatky tech,
co mají podobny problém. Poslední jiz delší dobu se nedokazu zbavit stresu.
A to tak ze téměř vůbec a nikdy. Jsem ve stresu nonstop, 24hod denne a
téměř nikdy to nejde zastavit ac se snazim jak muzu. Nebo alespoň tak, jak
mi i snizena motivace dovoli. Nevim cim to kdy zacalo, ale citim, ze problém
je v tom, ze mi hrozne ublizili vlastní rodice a ja jim nejsem schpny
odpustit. Nyní je mi 23let a bydlim sam. Mam jiz 7 let pritele, který pro me
znamena nejvic na svete, ale nejradeji travim cas sam, protože nejak moc
potrebuji samotu k zivotu. Se svými rodici nejsem v kontaktu vůbec, před
5 mesici po ostre vymene nazoru přes email jsem je odstrihl a i když oni by
mozna chteli, ja se na to necitim, nedokazu to. Mam strach ze se sesypu, mam
strach ze všech lidi. Moje sebevedomi je v jistých oblastech na nule, ac se
moc snazim denne na tom pracovat. Kvuli svému psych rozpolozeni kdy jsem od
rana do vecera ve chveni a tlukotu srdce ze stresu ze všech moznych blbosti, si
ani nemohu najit praci. Sam ani nevim co by me bavilo. Vůbec nevim kam
v zivote dal. Před 4 lety se mi ještě pridruzil další zdravotni prolem.
Extremne mi zacali vysychat oci a i když kapu kapicky tak ta bolest je
nesnesitelna. Pricina neznama, tudíž je to psychicke. Nosim venku i doma slun
bryle protože me oci moc boli, pocitac, prach, ostre svetlo a klimatizace jsou
pro me peklo. Dlouhou dobu tez bojuju s depresemi ale nastesti poslední dobu
jsem se naucil je sam zvládat a nedavat jim moznost propuknout. Beru jen lehka
antidepresiva, prototze jim neverim. Leky leci důsledek a ja potrebuji vyresit
pricinu. Posledni dobou mi od stresu často stále busi srdce, prejidam se
protože je to to jedinne co me bavi delat (nastesti do dost lkompenzuju
pohybem), samozrejme me boli oci, mam problémy dýchat, zívat, dusim se. Obcas
prujem a zda se zvysene padani vlasu. Podle me je to stoprocentne ze stresu,
který mam jak jsem řekl z kazde blbosti, kazdou vteřinu (i třeba to jestli
jako první zavru okno a pak dveře a podobne). Před pul rokem jsem absolvolal
tri dny trvajici kurz reinkarnacni regrese, která mi moc pomohla a na nejakou
dobu me postavila na nohy a ja ukoncil léčbu u psychologa a snizil leky
u psychiatra. Protože se mi zda ze si na většinu věci umim v meditaci a
relaxaci prijit sam a sve problémy objevit i bych vedel jak je resit. Ale
s nedostatečnou motivaci, nizkym sebevedomim a ztratou chuti do života mi to
proste nejde. Ve svém zivote jsem proste pocitil selhani. Ze jsem selhal. Jako
muz. Ta bolest byla ještě před rokem tak silna, ze jsem se bil, kopal do
sebe, daval si pesti a ublizoval si, jak moc jsem se nenavidel. Muj mozek stále
premyslici o sebevrazde uz to nevydrzel a jako poslední záchranu se
procvaknul do stavu, ze pokud jsem jako muz selhal, zacnu znovu jako zena.
Zmenil jsem si na matrice jmeno a primeni na neutralni – spis zensky tvar a
malem zahajil i hormonalni premenu transcloveka z muze na zenu. Nastesti
regrese mi v tomto otevrela oci, avšak ta část zeny ve me zrejme ještě
zbyla. Asi pro to ze jsem gay. Vim to o sobe od 12 let a byl jsem s tim
v pohode. Ale nez jsem se sveril doma před 2 lety (pricemz jsem vztah
s přítelem celou dobu tajil), slychal jsem od rodiny negativni komentare na
homosexuály, slova teplousi a od otce a bratra dokonce buzny a do lagru. Diky
tomu jak mi rodina, které jsem se bal sverit, nonstop rikala ze se chovam jak
zenska, a at se chovam jak chlap atd – diky tomu jsem postupne ztracel
všechny sve mozna holcici zajmy se kterými ja byl v pohode az jsem nakonec
ztratil sam sebe a neumim se najit. Nikdy o me nikdo nevedel ze jsem gay, ale
kvůli svému holcicimu vystupovani a zajmum jsem byl i ve skole terc dosti
narazek a na zakladce i sikany. Nedokazal jsem si stat sam za sebou. Bal jsem
se všech. A doma, i když mi rodice materilane koupili všechno, co bych si
řekl, chybelo mi citove zazemi. Rodina me mela rada jako toho, koho ze me
chtěli mit, ne jako toho kym jsem byl. Do dnes me strasne boli když jsem se
kdykoliv necemu zasmal a od otce, matky, bratra, dedy i babicky jsem slychal ze
se blbe smeju. Tak jsem se radsi prestal smat a prisly deprese. Pak jsem zase
slychal ze nemam zadnou radost ze života, ze jsem furt zalezlej doma, ze se jen
meju a cesu. A když jsem se zasmal necemu opravdu od srdce a rojevil radost,
tak jsem se dozvedel ze se blbe smeju. To je rana, kterou mi nikdo nevymaze a ja
svou rosinu za tohle nenavidim. Muj egoistickej otec mel dalších spoustu vet,
kterými me hluboce zranil. Když jsem si zalozil svůj první email, libilo se
mi mit mou emailovou adresu napsanou tak aby to vypadalo polsky. Otec porad at
si to zmenim a ja mu rikam, ze tohle je prece moje věc a on ze není to moje
věc tak se ptam aby mi řekl ci je to teda věc a on at nejsem drzej a ze me
zmlati. Když jsem si jednou na nakupech v outletu nevybral zadne dziny
protože se mi proste nelibily same se zapinanim na knoflíky, tak jsem se
dozvedel, ze jen kteren si nedovede za 2 hodiny vybrat kalhoty. Když m
i bratr pocakal stul barvou a ja po nem chtěl aby mi to dal do původního
stavu tak jsem byl servanej ze ho kybicuju. K tomu furt keci ze se chovam jako
holka, at si nehraju s tim a s tim, at se furt necesu a durazni rikani mi JSES
KLUK sakra! K tomu narážky na gaye a další věci nicici me sebevedomi, az
jsem z depresi se slozil a musel na rok prerusit gympl, bojoval jsem
i s anorexii a nakonec jsem se malem nechal preoperovat na zenu aby me muj
mozek zachranil před sebevraždou. Neumel jsem si proste prosadit svou, bal
jsem se a hlavne jsem jim veril a bral je jako rodice kteří me miluji a co
rikali jsem bral za pravdu. No a dnes jsem upe ztratil sam sebe. I když jsem
s pritele stastnej skoro 8 let, prvních 5 let byla jen krize a plac. A co
jsem zazival doma jsem napsal. Pritele jsem jednak tajil a vymyslel si ruzne
historky ze jedu tam a tam… on bydlel z pocatku v byte, kde mel valku se
sousedem a to tak drsnou ze jsem tam skutecne trpel. A nerekl jsem to. Jako
jsem nerekl spoustu věci které jsem pro pritele delal na svůj ukor, protože
kdybych je nedelal citil bych se před sebou jako spatnej partner. Takze jsem se
premahal k cim dal vi vecem, jezdil jsem k nemu i když jsem nechtel abych
nebyl spatnej, volal jsem s nim i když jsem nechtel. A on o tom celou dobu
nevedel. Samozrejme mi unikal papinak takze jsme se 5 let porad hadali ja
každý tyden slychal jak jsem to zas zkazil tak jsem pro nej vždy hodiny
brecel a omlouval se. Az se m i slzy prestaly tvorit uplne. Pritel nevedel ze
se premaham k tomu co si jen ja myslim ze je dobry delat a nehledim na sebe a
pak jsem logicky na nej z niceho nic neprijemnej a hnusnej. Ale tu krizi jsme
prekonali. Z domova jsem se před 2 lety odstehoval, nevydrzel jsem sdilet
pokoj s bratrem, kterej se nemeje a smrdi az se mu z toho udelaj potnicky ( a
když jsem se na palande nahore kde jsem spal dal igelit, aby mi smrad nesel do
postele, dostal jsem to od nasich sezrat jak je to ode me urazlive a jak se ho
stitim), k tomu furt troubil na trombon, delal si jidlo s česnekem kterej
smrdel, dloubal si holuby a hazel je kolem sebe – byl to sobec. Nakonec me
konfrontovala před 6 mesici matka, ze me pry bratr uplne odstrihl a ze bych se
mel omluvit. Takze jsem jim napsal dlouuuuhej mail jak to vidim ja – co vse
jsem u nich zazival ( i když materialne a financne jsem nikdy nestradal), a
spor zacal. Dnes bydlim sam a ani si život neumim uzit protože se nonstop
stresuju kazdou blbosti, nemam motivaci, ztratil jsem sam sebe. Na sve problémy
si umim najit odpověď v meditaci sam, takze podle me jiz psychologa
nepotrebuju – navíc mi to nepomáhalo a leky resi jen důsledek a to nechci.
Chci vyresit pricinu a najit sam sebe a získat tak sve sebevedomi a prijmout
sam sebe s laskou a ne s odporem. Pokud někdo mate podobne zážitky ci
pribeh, budu rad za kazdou radu.
Li
Ztrata sama sebe a radosti ze zivota
První příspěvek v tématu
Reakce:
Váš příspěvek
Ztrata sama sebe a radosti ze zivota
Gf
Podle me jsi pricinu uz poresil. odstehoval ses, bydlis sam a ted jen pokracovat dal ve sve ceste bez vlivu rodiny. osvobodil ses. nejakou dobu to v tobe bude ty jejich nanosy, ale postupne se to prekryje tvym vlastnim zivotem. stejne te nezmeni.kdyz ti neni smutno kdyz jsi sam tak to je bezva.tak at ti na tve dalsi ceste sviti stastna hvezda.
Další podobná témata podle názvu
© 2022 Vitalion.cz, Napište nám | Podmínky užití | Poučení OOU | Reklama | Cookies (seznam) | Mapa webu
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Společnost MAFRA, a.s., je členem koncernu AGROFERT.
