Zdravím všechny,
Moc bych chtěl poprosit o radu co delat, pripadne zkusenosti a poznatky tech, co mají podobny problém. Poslední jiz delší dobu se nedokazu zbavit stresu. A to tak ze téměř vůbec a nikdy. Jsem ve stresu nonstop, 24hod denne a téměř nikdy to nejde zastavit ac se snazim jak muzu. Nebo alespoň tak, jak mi i snizena motivace dovoli. Nevim cim to kdy zacalo, ale citim, ze problém je v tom, ze mi hrozne ublizili vlastní rodice a ja jim nejsem schpny odpustit. Nyní je mi 23let a bydlim sam. Mam jiz 7 let pritele, který pro me znamena nejvic na svete, ale nejradeji travim cas sam, protože nejak moc potrebuji samotu k zivotu. Se svými rodici nejsem v kontaktu vůbec, před 5 mesici po ostre vymene nazoru přes email jsem je odstrihl a i když oni by mozna chteli, ja se na to necitim, nedokazu to. Mam strach ze se sesypu, mam strach ze všech lidi. Moje sebevedomi je v jistých oblastech na nule, ac se moc snazim denne na tom pracovat. Kvuli svému psych rozpolozeni kdy jsem od rana do vecera ve chveni a tlukotu srdce ze stresu ze všech moznych blbosti, si ani nemohu najit praci. Sam ani nevim co by me bavilo. Vůbec nevim kam v zivote dal. Před 4 lety se mi ještě pridruzil další zdravotni prolem. Extremne mi zacali vysychat oci a i když kapu kapicky tak ta bolest je nesnesitelna. Pricina neznama, tudíž je to psychicke. Nosim venku i doma slun bryle protože me oci moc boli, pocitac, prach, ostre svetlo a klimatizace jsou pro me peklo. Dlouhou dobu tez bojuju s depresemi ale nastesti poslední dobu jsem se naucil je sam zvládat a nedavat jim moznost propuknout. Beru jen lehka antidepresiva, prototze jim neverim. Leky leci důsledek a ja potrebuji vyresit pricinu. Posledni dobou mi od stresu často stále busi srdce, prejidam se protože je to to jedinne co me bavi delat (nastesti do dost lkompenzuju pohybem), samozrejme me boli oci, mam problémy dýchat, zívat, dusim se. Obcas prujem a zda se zvysene padani vlasu. Podle me je to stoprocentne ze stresu, který mam jak jsem řekl z kazde blbosti, kazdou vteřinu (i třeba to jestli jako první zavru okno a pak dveře a podobne). Před pul rokem jsem absolvolal tri dny trvajici kurz reinkarnacni regrese, která mi moc pomohla a na nejakou dobu me postavila na nohy a ja ukoncil léčbu u psychologa a snizil leky u psychiatra. Protože se mi zda ze si na většinu věci umim v meditaci a relaxaci prijit sam a sve problémy objevit i bych vedel jak je resit. Ale s nedostatečnou motivaci, nizkym sebevedomim a ztratou chuti do života mi to proste nejde. Ve svém zivote jsem proste pocitil selhani. Ze jsem selhal. Jako muz. Ta bolest byla ještě před rokem tak silna, ze jsem se bil, kopal do sebe, daval si pesti a ublizoval si, jak moc jsem se nenavidel. Muj mozek stále premyslici o sebevrazde uz to nevydrzel a jako poslední záchranu se procvaknul do stavu, ze pokud jsem jako muz selhal, zacnu znovu jako zena. Zmenil jsem si na matrice jmeno a primeni na neutralni – spis zensky tvar a malem zahajil i hormonalni premenu transcloveka z muze na zenu. Nastesti regrese mi v tomto otevrela oci, avšak ta část zeny ve me zrejme ještě zbyla. Asi pro to ze jsem gay. Vim to o sobe od 12 let a byl jsem s tim v pohode. Ale nez jsem se sveril doma před 2 lety (pricemz jsem vztah s přítelem celou dobu tajil), slychal jsem od rodiny negativni komentare na homosexuály, slova teplousi a od otce a bratra dokonce buzny a do lagru. Diky tomu jak mi rodina, které jsem se bal sverit, nonstop rikala ze se chovam jak zenska, a at se chovam jak chlap atd – diky tomu jsem postupne ztracel všechny sve mozna holcici zajmy se kterými ja byl v pohode az jsem nakonec ztratil sam sebe a neumim se najit. Nikdy o me nikdo nevedel ze jsem gay, ale kvůli svému holcicimu vystupovani a zajmum jsem byl i ve skole terc dosti narazek a na zakladce i sikany. Nedokazal jsem si stat sam za sebou. Bal jsem se všech. A doma, i když mi rodice materilane koupili všechno, co bych si řekl, chybelo mi citove zazemi. Rodina me mela rada jako toho, koho ze me chtěli mit, ne jako toho kym jsem byl. Do dnes me strasne boli když jsem se kdykoliv necemu zasmal a od otce, matky, bratra, dedy i babicky jsem slychal ze se blbe smeju. Tak jsem se radsi prestal smat a prisly deprese. Pak jsem zase slychal ze nemam zadnou radost ze života, ze jsem furt zalezlej doma, ze se jen meju a cesu. A když jsem se zasmal necemu opravdu od srdce a rojevil radost, tak jsem se dozvedel ze se blbe smeju. To je rana, kterou mi nikdo nevymaze a ja svou rosinu za tohle nenavidim. Muj egoistickej otec mel dalších spoustu vet, kterými me hluboce zranil. Když jsem si zalozil svůj první email, libilo se mi mit mou emailovou adresu napsanou tak aby to vypadalo polsky. Otec porad at si to zmenim a ja mu rikam, ze tohle je prece moje věc a on ze není to moje věc tak se ptam aby mi řekl ci je to teda věc a on at nejsem drzej a ze me zmlati. Když jsem si jednou na nakupech v outletu nevybral zadne dziny protože se mi proste nelibily same se zapinanim na knoflíky, tak jsem se dozvedel, ze jen kteren si nedovede za 2 hodiny vybrat kalhoty. Když m i bratr pocakal stul barvou a ja po nem chtěl aby mi to dal do původního stavu tak jsem byl servanej ze ho kybicuju. K tomu furt keci ze se chovam jako holka, at si nehraju s tim a s tim, at se furt necesu a durazni rikani mi JSES KLUK sakra! K tomu narážky na gaye a další věci nicici me sebevedomi, az jsem z depresi se slozil a musel na rok prerusit gympl, bojoval jsem i s anorexii a nakonec jsem se malem nechal preoperovat na zenu aby me muj mozek zachranil před sebevraždou. Neumel jsem si proste prosadit svou, bal jsem se a hlavne jsem jim veril a bral je jako rodice kteří me miluji a co rikali jsem bral za pravdu. No a dnes jsem upe ztratil sam sebe. I když jsem s pritele stastnej skoro 8 let, prvních 5 let byla jen krize a plac. A co jsem zazival doma jsem napsal. Pritele jsem jednak tajil a vymyslel si ruzne historky ze jedu tam a tam… on bydlel z pocatku v byte, kde mel valku se sousedem a to tak drsnou ze jsem tam skutecne trpel. A nerekl jsem to. Jako jsem nerekl spoustu věci které jsem pro pritele delal na svůj ukor, protože kdybych je nedelal citil bych se před sebou jako spatnej partner. Takze jsem se premahal k cim dal vi vecem, jezdil jsem k nemu i když jsem nechtel abych nebyl spatnej, volal jsem s nim i když jsem nechtel. A on o tom celou dobu nevedel. Samozrejme mi unikal papinak takze jsme se 5 let porad hadali ja každý tyden slychal jak jsem to zas zkazil tak jsem pro nej vždy hodiny brecel a omlouval se. Az se m i slzy prestaly tvorit uplne. Pritel nevedel ze se premaham k tomu co si jen ja myslim ze je dobry delat a nehledim na sebe a pak jsem logicky na nej z niceho nic neprijemnej a hnusnej. Ale tu krizi jsme prekonali. Z domova jsem se před 2 lety odstehoval, nevydrzel jsem sdilet pokoj s bratrem, kterej se nemeje a smrdi az se mu z toho udelaj potnicky ( a když jsem se na palande nahore kde jsem spal dal igelit, aby mi smrad nesel do postele, dostal jsem to od nasich sezrat jak je to ode me urazlive a jak se ho stitim), k tomu furt troubil na trombon, delal si jidlo s česnekem kterej smrdel, dloubal si holuby a hazel je kolem sebe – byl to sobec. Nakonec me konfrontovala před 6 mesici matka, ze me pry bratr uplne odstrihl a ze bych se mel omluvit. Takze jsem jim napsal dlouuuuhej mail jak to vidim ja – co vse jsem u nich zazival ( i když materialne a financne jsem nikdy nestradal), a spor zacal. Dnes bydlim sam a ani si život neumim uzit protože se nonstop stresuju kazdou blbosti, nemam motivaci, ztratil jsem sam sebe. Na sve problémy si umim najit odpověď v meditaci sam, takze podle me jiz psychologa nepotrebuju – navíc mi to nepomáhalo a leky resi jen důsledek a to nechci. Chci vyresit pricinu a najit sam sebe a získat tak sve sebevedomi a prijmout sam sebe s laskou a ne s odporem. Pokud někdo mate podobne zážitky ci pribeh, budu rad za kazdou radu.
Li