Zdravím.
Na úvod bych ráda uvedla, že se zdravím (fyzickým i psychickým) jsem na tom nikdy nebyla zrovna nejlépe. Zrovna dnes, a to tyhle věci moc často nedělám (připadám si vždy jako hypochondr, navíc pokaždé něco najdu a mám zbytečně strach), jsem si vyhledala příznaky schizofrenie, a to především kvůli nedávno začatým obtížím.
Nejprve bych ještě uvedla, že je mi šestnáct let a po prázdninách jdu do druháku na střední školu. Asociální jsem tak trochu bývala vždy; za a) jsem si z vrstevníky neměla co říci (+ šikana), za b) jsem bývala hodně často nemocná (běžně 150+ zameškaných hodin za pololetí). Kromě toho velké neshody v rodině, téměř žádné city… myslím, že výchova v tomto prostředí ze mě udělala takového člověka. Chladného, nepřístupného, odtažitého,… i když jsem se na střední dostala do relativně dobré třídy, nemluvíme spolu, prostě tu motivaci nemám, a nechci se sblížit ani s nikým jiným. Kromě toho jsem neohrabaná, s lidmi ani jednat neumím, a svým způsobem se toho tak bojím, že mám strach si i zajít do obchodu, protože mám pocit, že mě ti lidi sledují.
Dobře, to je puberta. Aspoň doma to říkají, vyrosteš z toho. Ok. Ale cca dva měsíce zpátky jsem po nocích (mám špatný spánek, zhruba čtyři hodiny denně, přerušovaný a s nočními děsy) začala slyšet divné věci. Ze začátku jen vážnou hudbu; nyní i hlasy. Buď na mě volají, nebo jsou to nějaké nesrozumitelné skřeky… ale jsou tak SKUTEČNÉ. Vážně tomu i chvílemi věřím.

Prosím, řekněte mi, že jsem normální. Řekněte, že to je puberta, že z toho vyrostu.