Zdravím.
Na úvod bych ráda uvedla, že se zdravím (fyzickým i psychickým) jsem na
tom nikdy nebyla zrovna nejlépe. Zrovna dnes, a to tyhle věci moc často
nedělám (připadám si vždy jako hypochondr, navíc pokaždé něco najdu a
mám zbytečně strach), jsem si vyhledala příznaky schizofrenie, a to
především kvůli nedávno začatým obtížím.
Nejprve bych ještě uvedla, že je mi šestnáct let a po prázdninách jdu do
druháku na střední školu. Asociální jsem tak trochu bývala vždy; za a)
jsem si z vrstevníky neměla co říci (+ šikana), za b) jsem bývala hodně
často nemocná (běžně 150+ zameškaných hodin za pololetí). Kromě toho
velké neshody v rodině, téměř žádné city… myslím, že výchova
v tomto prostředí ze mě udělala takového člověka. Chladného,
nepřístupného, odtažitého,… i když jsem se na střední dostala do
relativně dobré třídy, nemluvíme spolu, prostě tu motivaci nemám, a
nechci se sblížit ani s nikým jiným. Kromě toho jsem neohrabaná, s lidmi
ani jednat neumím, a svým způsobem se toho tak bojím, že mám strach si
i zajít do obchodu, protože mám pocit, že mě ti lidi sledují.
Dobře, to je puberta. Aspoň doma to říkají, vyrosteš z toho. Ok. Ale cca
dva měsíce zpátky jsem po nocích (mám špatný spánek, zhruba čtyři
hodiny denně, přerušovaný a s nočními děsy) začala slyšet divné
věci. Ze začátku jen vážnou hudbu; nyní i hlasy. Buď na mě volají,
nebo jsou to nějaké nesrozumitelné skřeky… ale jsou tak SKUTEČNÉ.
Vážně tomu i chvílemi věřím.
Prosím, řekněte mi, že jsem normální. Řekněte, že to je puberta, že z toho vyrostu.