Vycitky, kdyz se prejim, jsem se naucila brat jako takove nalepky, ktere se snazi na mne ulpet, ja je ale odpinknu - odlepim jako nesmysly, co se na me snazi ulpet..jinak si sami na sebe delame bic…jsme tvorove chybujici, kdyz se prejim reknu si proc se tak stalo a co priste budu delat v te situaci. zivot je krasny, uzivejme si a pozorujme ho a mene koukejme jen na sebe

Měla by ses určitě poradit s odborníkem a nenechat to jen tak! Kamarádka měla stejný problémy před maturitou a byla se zeptat! Myslim, že se to jmenovalo Rekondice, bylo to někde na Andělu mám dojem. Zdraví máš jenom jedno.  

Ahoj, taky mám takový problém. Před půl rokem jsem ještě vážila +/- 54 kg a teď už jen 43 na výšku 162 cm. Je hrozné, když si toho všichni začali všímat a říkat mi, jak jsem hrozně vyhublá, ať se najím a podobně. Všichni se do mě snaží cpát čokolády, brambůrky a já se cítím trapně pořád to odmítat. Chci jíst zdravě! První jsem teda chtěla zhubnout, ale teď by mi nevadilo přibrat, i když na druhou stranu představit si, že stoupnu na váhu a budu mít třeba 46kg mi připadá hrozné… mám nějaký blok v hlavě že už si prostě čokolády, zmrzliny a podobné sladkosti nikdy nedám. Dokonce ani obyčejný rohlík. Spíš než že jsem anorektička bych řekla, že jsem závislá na zdravé stravě a nic jiného do pusy nedám i kdybych měla umřít. 

Dobrý den, jsem studentkou třetího ročníku bakalářského studia Sociální pedagogiky se zaměřením na etopedii a svou závěrečnou práci píši na téma Vliv mentální anorexie na příbuzné a okolí klienta. Ráda bych se zeptala, zda by se ve Vašem okolí nenašel někdo, kdo by byl ochotný vyplnit mi krátký výzkum. Jedná se o zcela anonymní informace, které nebudou nikdě zveřejňovány, ale poslouží jen pro napsání práce. Jakékoliv dotazy ráda zodpovím. Případným respondentům zašlu otázky k výzkumu na email.
Budu velice ráda za jakoukoliv reakci.

Kontakt: tereza. kabova@seznam.cz

Hezký den
Tereza

@elleonora.orsay píše:
Dobrý den, potřebovala bych poradit. Je mi 18 let měřím 176 cm a vážím 47 kg. Ještě před necelými 5 měsíci jsem jedla naprosto normálně a neměla jsem s ničím problém. Moje váha za tech 5-6 měsíců spadla z 54kg na 47kg.(navštěvuji těžkou školu a jsem neustále ve stresu) Jsem podrážděná, je mi neustále zima a naprosto bez života. Vím, že něco není v pořádku, chci začít zase normálně jíst, ale nevím jak to mám udělat. neustále si kontroluji co jím a dokážu bez jídla vydržet velmi dlouho, jím jen různě bebečka, mussli a ovoce. Pokud sním něčeho víc, mám výčitky svědomí a někdy i nutkání to jít vyzvracet, bolívá mě hodně břicho. Nevím co s tím, ale chci zase začít normalně jíst a byt ta veselá holka jako před tím.

Ahoj, moc mě mrzí co nyní prožíváš. Hubneš z nějakého důvodu? Někdo ti něco řekl nebo se ti jen tvá postava nelíbí? Stále jsi ve vývinu, takže tvůj jídelníček a hladovění není zcela zdravé. Nechtěla by sis o tom všem s někým promluvit? S někým komu věříš. Kamarádka prožívala něco podobného, dlouhou dobu se motala v „začarovaném kruhu“ poruch příjmu potravy. Společně jsme s kamarádkou navštěvovala poradnu Anabell, která se na poruchy příjmu potravy specializuje. Kamarádce poradili, na koho dalšího se může mimo ně obrátit, sdíleli s ní situaci a hledaly řešení, jak nemít strach z jídla a přibírání. Podívej se na jejich stránky, nabízejí i další služby jako je internetová poradna, telefonická linka nebo peer konzultanství. To kamarádku velmi motivovalo k léčbě, jelikož peer konzultantka je osoba s vlastní zkušeností, vyléčená. Kamarádku velmi podpořila a motivovala a hnala k další léčbě. Budu ti držet palce, ať vše zvládneš. Hlavní je na to nebýt sám 

@Angelicaa píše:
Ahoj, taky mám takový problém. Před půl rokem jsem ještě vážila +/- 54 kg a teď už jen 43 na výšku 162 cm. Je hrozné, když si toho všichni začali všímat a říkat mi, jak jsem hrozně vyhublá, ať se najím a podobně. Všichni se do mě snaží cpát čokolády, brambůrky a já se cítím trapně pořád to odmítat. Chci jíst zdravě! První jsem teda chtěla zhubnout, ale teď by mi nevadilo přibrat, i když na druhou stranu představit si, že stoupnu na váhu a budu mít třeba 46kg mi připadá hrozné… mám nějaký blok v hlavě že už si prostě čokolády, zmrzliny a podobné sladkosti nikdy nedám. Dokonce ani obyčejný rohlík. Spíš než že jsem anorektička bych řekla, že jsem závislá na zdravé stravě a nic jiného do pusy nedám i kdybych měla umřít.

Ahoj, u blízkých osob je to normální, že si všímají úbytku váhy, mají o tebe strach. I posedlost zdravou stravou je jednou z poruch příjmu potravy. Cítím z tvého příspěvku, že máš motivaci ke změně. Nemusíš se hned vracet k potravinám, které ti přijdou nezdravé, ale začít pomalu. Určitě není dobré si potraviny zakazovat.. Nechtěla bys vše zkusit probrat s nutriční terapeutkou? Ta s tebou jídelníček projde, sestaví dle potřeb tvého dne, výšky váhy a zdravotního stavu. Sama mám skvělou zkušenost s nutriční terapeutkou z poradny Anabell Praha. Centrum Anabell se na poruchy příjmu potravy specializuje, můžeš si tam domluvit i schůzku bezplatnou se sociální pracovnicí a vše s ní dopodrobna probrat a sdílet. Věřím, že by ti to mohlo pomoci a ještě více motivovat ke změně. Držím moc palce!