čuste..
Ano určirě za to může dnešní doba a uspěchaný styl života. Špatná strava, málo pohybu a hlavně stres.
Ale samozřejme nejde někdy psychická porucha zvrátit pokud ji má člověk třeba v rodině.
Trochu odbočím…Mám kámoše, který nebyl nikdy úplně normální…V pos­ledních 3 letech se u něj objevilo podivné chování, asi Hebefrenní schizofrenie nebo jde schizoidní poruchu osobnosti…Jeho matka se také léčila ale nevím o co šlo, takže tam nějaké ty predispozice budou…Všechno souvisí se vším, stres mohl být klidně spouštěč… 

• nejen uspěchaná, ale taky nelogická. Člověk jako živý tvor potřebuje bát součástí života kolem sebe a ne ho ničit. Tím se ztrácí smysl jeho existence. Dřív ta sounáležitost s přírodou byla větší, lidksé duševno se mělo oč opírat a z čeho vycházet. Teď se můžeme k přírodě nanejvýš vracet - ale co z ní zůstalo?

Mezilidské vztahy čím dál víc ustupují penězům - a bez nich je člověk fakticky sám. Spousta lidí prostě těžko snáší tenhle stav věcí, není z něj úniku. A duševní nemoc je takový únik do vnitřního světa.

Nemyslim si ze je to len chyba doby a nemyslim si ze ide len o unik. Mam take ochorenie v rodine a je to velmi vazne ochorenie, ktore existovalo uz mnoho rokov pred tym, len nan neexistovala stale ta ista diagnoza.
Pacienti neunikaju ale maju stavy ktore svojou volou nie su schopni ovplyvnit, hladaju pomoc v okoli, ale ani blizki im nevedia pomoct, akoby aj vedeli ked to nedokaze uplne ani sucasna medicina. Problem spolocnosti je skor v tom a to hlavne na Slovensku a v jeho odlahlych dedinach, ze sa ku takymto pacientom obracaju chrbtom, vylucuju ich so spolocnosti, dokonca aj vlastna rodina. Pribuznym, ktori sa o takychto pacientov staraju sa spolocnost stavia chrbtom,namiesto toho aby sa ludia vzdelavali a nieco si aj o uvedenej problematike precitali, radsej odsudzuju celu rodinu, siria nezmysly, osocovania. Slovensko je v tomto stredovek, hanbim sa zan!!!!!

vztahy a přijetí takového člověka společností je moc důležité, výdycky situaci zlepší, někdy dokonce vyřeší, to je moje zkušenost. česká vesnice možná nebude o moc lepší, to nedovedu posoudit, protože žiju v praze a tady je to přece jen trochu civilizovanější - i když možná jen proto, že velmi zančné procento lidí tady duševní porblémy má, město je silně stresující.

Věřím tomu, že takový život má někdy mnohem větší smysl než život zdravého člověka. Přeju hodně štěstí a sílu se s tímhle přístupem vyrovnávat.

Ano, například stres je jistým rizikovým faktorem pro vznik spousty psychických nemocí (psychóza, BAP, schizofrenie, deprese, obsedantně kompulsivní porucha apod.)

Jenže stresu se nedá v životě vůbec vyvarovat.
Takže on sám za nic nemůže. problémy způsobuje naše reakce na něj.

Dříve (např. v pravěku) stres sloužil k tomu, aby se tělo připravilo na „útok“, nebo „útěk“. Jenže když jsme v dnešní době vystaveni stresu, tak většinou nemůžeme ani zaútočit, ani utéct…

Jo, můžeme. Jen k tomu máme jiné prostředky. Ale když to tak vezmu, tak mlátíme se mezi sebou pořád, a před problémy prcháme stejně „úspěšně“ jako kdysi.
Stres má smysl i v dnešní společnosti. Jen my jsme nějak citlivější a považujem ho za zlo, místo abychom ho využili. Mimoto existuje eustres a distres.