Dobrý den,
zkusím vám napsat a třeba mi někdo poradí co s tím.
Je mi 26 let, mám 3 děti. Dvojčata (3.roky) mají diagnostikováno ADHD, Vývojovou dysfázii, hypotonii. Mimino má rozsáhlý atopický ekzem. Jsem s dětmi 24hodin/7dní v týdnu. A starost o ně dosti specifická jejich potřebám. Zkusím to vzít nějak od začátku.
Dvojčata se narodila v zimě 2007, v dubnu mi zemřela sestra (čerstvě 19) a já zařizovala pohřeb, právníky pro bratra, podporu pro rodiče apod. Rok jsem fungovala bez větších potíží, po roce jsem měla oboustranný zápal plic, pak silnou migrénu a s aurou kdy jsem skončila na kapačkách v nemocnici, potom jsem se složila tak nějak celkově. Byla jsem strašně unavená, neměla jsem důvod se smát, něco dělat byl vrchol největšího přemožení. Manžel mě dokopal k lékaři, ten mě se všemi příznaky odeslal k psychiatričce a ta mi dala AD.Postupně to vypadalo, že se dávám dohromady, ale časem se přidalo bušení srdce a při tom bolest do levé ruky. Prošla jsem si vyšetřeními srdce a tam je vše v pořádku, závěr byl zase psychika. Rok po prvním zápalu plic byl druhý zápal plic, potom zánět průdušek a tak jsem marodila skoro 3 měsíce. Pak jsem zjistila, že jsem těhotná a z toho máme, loni v srpnu, naše 3. dítě. Obě těhotenství byla riziková, nicméně chtěná a hlavně donošená do termínu. Po druhém porodu jsem měla během prvních 3měsíců troje ATB. 2× zánět prsu, jednou silný zánět spojivek a opar v oku. Někde mezi tím se neustále točil a točí nekonečný kolotoč kolem dvojčat, které až do teď brali všichni jako nevychované spratky, které neumím vychovat a zkrotit. Loni už mi to nedalo a sama jsem si zaplatila psychology abych věděl co tedy dělám špatně. Nakonec jsme skončili u skvělé psycholožky, která se tímto přímo zabývá a určila tyto diagnozy, neurologie to pak už jen potvrdila. Mimino má zatím „jen“ atopický ekzem, ale vzhledem k tomu,že je celý po mě, tak toho bude v budoucnu víc. A tady se dostávám k mému problému. Loni v zimě jsem spadla, tak že jsem měla obě ruce ošklivě pohmožděné,nicméně na sádru byla jen jedna. A od té doby se tak nějak sypu. Na konci listopadu jsem spadla, v lednu mě začla bolet hrudní kost, ale tak,že jsem nebyla schopná se hýbat, přišlo mi to nateklé kolem druhého žebra u té kosti po obouch stranách. Nějak to samo odeznělo, teď se to vrátilo zase. Už mi to nedalo, nechala jsem se odvézt k dr. RTG je čistý, podle krve mám na spodní hranici vápník, ALT (pod hranicí),GMT, FW1, Leukocyty, Monocyty, naopak na horní hranici mám Neutrofily a nad hranicí mám Albumin. Jestli to chápu dobře tak mám málo vápníku a bílých krvinek.
Totiž jde o to, že narážím na své fyzické hranice a potom i na psychické. 3 roky spím cca 4 hodiny denně, trochu si přispím o víkendu, ale to tak 2-3 hodinky navíc, kdy hlídá manžel děti. Jím 4-5× denně. Poslední dobou doslova padám na hubu. Kam si sednu tam bych usnula. Neskutečně mě bolí záda, teď ta hrudní kost. Jsem předrážděná, i když se snažím si to na dětech nevylívat a být co nejvíc v klidu už kvůli nim. Reagují hodně citlivě na jakoukoli změnu. Dvojčata se budí v noci několikrát ( i 15× 20× za noc s řevem nejsou vyjímky), mimino je vzhůru 2×3×. Do postele se dostanu kolem 23 hodiny, musím tu poklidit a udělat to co nestihnu přes den s dětmi. Poslední dobou, ale nějak nemám šťávu na cokoli. Takže toho spoustu přehlížím a věci co by mě normálně točili a já bych je hned sklízela, leží i pár dní na jednom místě… Hlídání nemáme, jsme daleko od rodin. Manžel je od rána do večera v práci a i když je doma, tak máme s klukama co dělat oba.
Je něco na dodání energie? Mám ekzem a alergie na hromadu věcí, bylinky tím pádem padají skoro všechny. Kojím, resp. odstříkávám, neb kojit nemůžu a na kávu, zelený čaj,energetické tyčinky, mimčo reaguje jako autíčko na klíček po dotažení… Jím sladké na kila, leč bez efektu, jen si díky tomu držím váhu, aby nešla ještě dolů. Do 3 měsíců od porodu jsem dala dolů 17kg, od té doby to tak nějak stagnuje, ale jakmile přestanu jíst sladké, tak to leze dolů… Mám 170cm/52kg.
Máte nějaký tip? 
Potřebuju fungovat nejen kvůli sobě, ale
hlavně kvůli dětem. Potřebují moře pohybu a věnování se jim s řečí
a pod, ale teď cítím, že se jim nemůžu věnovat na 100% a všechno dělám
s hodně silným sebezapřením. 
Děkuji za jakékoli postřehy a nápady. V úterý půjdu ke svému praktikovi, objednám se i ke své psychiatričce, ale i tak.
Omlouvám se za román… Doufám, že to není moc zmatené.
P.S.: Ještě dodatek. Neskutečně se mi dělají opary. Klidně i deset na
jednom rtu, bez předchozích příznaků.
