Ten tesar ma Jméno Ježíš a bez Jeho vule a Jeho Božske moci by AD byly k nicemu, On vsak necini pokade viditelne zazraky ale dava nam prirozene, obycejne prostredky

Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, jak se mám chovat k chlapci, kterého znám průměrně, přibližně asi rok a vím že se léčil s depresemi, a současně bere léky, asi antidepresiva. Můžete mi poradit jak takový člověk vnímá lásku a partnerské vztahy? Jak mu dát najevo svůj zájem a že tu „pro něj vždy budu“

Mam stejny problem…akorad vsechny od sebe odkopavam a chci byt sama…nevim jak dal

Léky Vám pomohou, a ostatní okoklo Vás také.

Dobrý den, mám už přes půl roku hrozné deprese. Začalo to výběrem oboru vysoké školy, který mě nebaví. Do rozhodování hodně zasahovala moje rodina. Od té doby se stupňovaly pocity méněcennosti, protože v oboru, který mě nebaví jsem nedokázala úplně vynikat. Nejdříve jsem si tyto své problémy nechávala pro sebe a snažila jsem si vsugerovat, že mě ta škola baví a dodělám ji. Psala jsem si pouze deník a teprve před měsícem jsem se odhodlala o tom mluvit s blízkými. Podala jsem si také novou přihlášku na obor, který mě baví, má uplatnění a půjde mi líp. Okolí mě navenek podpořilo v rozhodnutí, ale neustále od každého slyším časté poznámky typu: co když to nezvládneš, co budeš dělat?.. a další demotivující řeči. Hlavně moje máma se tak chová. Nechápu to. Vždycky jsem se dobře učila, byla jsem poctivá a hlavně k ní a ona se ke mně chová takhle. Teď si navíc budu muset najít práci ke škole a všechno si hradit sama. Nevím, jak to zvládnu, všechno je tak demotivující, že už ani na pracovní pohovor nemám sílu. Už si ani nedokážu představit budoucnost.
Díky za názory

Přeji všem hodně štěstí a pevné nervy v boji proti depresi.

Prosím, trpím na něco podobného, měla byste radu i pro mě? je mi 21 let. Děkuji!
karin. mosnickova@seznam.cz

@edel píše:
Dobrý den, mám už přes půl roku hrozné deprese. Začalo to výběrem oboru vysoké školy, který mě nebaví. Do rozhodování hodně zasahovala moje rodina. Od té doby se stupňovaly pocity méněcennosti, protože v oboru, který mě nebaví jsem nedokázala úplně vynikat. Nejdříve jsem si tyto své problémy nechávala pro sebe a snažila jsem si vsugerovat, že mě ta škola baví a dodělám ji. Psala jsem si pouze deník a teprve před měsícem jsem se odhodlala o tom mluvit s blízkými. Podala jsem si také novou přihlášku na obor, který mě baví, má uplatnění a půjde mi líp. Okolí mě navenek podpořilo v rozhodnutí, ale neustále od každého slyším časté poznámky typu: co když to nezvládneš, co budeš dělat?.. a další demotivující řeči. Hlavně moje máma se tak chová. Nechápu to. Vždycky jsem se dobře učila, byla jsem poctivá a hlavně k ní a ona se ke mně chová takhle. Teď si navíc budu muset najít práci ke škole a všechno si hradit sama. Nevím, jak to zvládnu, všechno je tak demotivující, že už ani na pracovní pohovor nemám sílu. Už si ani nedokážu představit budoucnost.
Díky za názory

Zkuste změnit školu, nepomůže to?

Dobrý den nevím jak to napsat ale pokusím se mám tento problém neumím komunikovat s lidma a tak nějak se jich bojím no a pak si to všechno co jsem chtěla vedoucímu říc tak se bojím to říct a pak brečím že jsem na nic a že nic neumím no už je mně 36 a nevým co s tím mám dělat předem děkuju za odpověd katka. s

Překonat to, doddat si sebevědomí

Zdravím všechny, přečetla jsem si vše od prvního příspěvku a nezlobte se, ale ulevilo se mi, že nejsem sama kdo takto trpí. Je mi 38 a depresí trpím od 20 let. Jednou se mi začala motat hlava, udělala se mi bílá tma před očima a pak jsem tři dny jen spala protože jsem se motala i v posteli. Skončila jsem u psychiatra a dostala Cipralex a xanax. Po roce jsem se srovnala a několik let jsem měla pokoj. A teď asj loni v říjnu v tom jedu znova. Nikdy bych neřekla co tahle mrcha dovede. Pořád mám pocit že moje tělo není moje hlavně nohy, pořád mám jakoby těžké závaží za krkem, stále se bojím že s sebou někde švihnu, radši nikam nechodím. Už takhle nechcj žít to není život ale jen přežívání ze dne na den. Už když vstávám tak se děsím zda ten den vydržím.

Ahojky lidičky,
vracím se sem po dlouhé době, ale už na štěstí jen nahlédnout. Jsem, skoro dva roky v pohodě a vlastně mám dvouleté výročí bez antidepresiv, přesně 1. 6. proto jsem si dovolila sem znovu napsat. Lidičky věřte tomu, že bude zase dobře, jsem toho živým příkladem, neříkám, že ještě občas nemám splín a dokonce jsem i nedávno měla zase ty šílené pocity, že se nemůžete ani nadechnout, ale je to jen na chvilku, už to umím v pohodě zvládnout a nenechat se až tak rozhodit, i když to není nic příjemného, ale umím se zase radovat ze života, i když se doma s manželem nic nezměnilo, jen mě svým dalším chováním utvrzuje, že už jsme každý jinde a zůstávám zde jen kvůli dětem. Dokonce jsem i přes rok dokázala táhnout tři práce a z toho půl roku dělat v kravíně 16 hodin denně, než jsem dala výpověď a vrátila se zpět do depa. V té době jsem spala dvakrát denně po třech hodinách, ale taky jsem to zvládla. Je to pro mne docela úleva, když jsem teď zase schopná spát ve dne i v noci, kdykoliv můžu, už to bohužel není tak často.
Dost o mě, bylo mi fakt moc hnusně, je to tu před těma dvěma lety docela dost podrobně popsané, ale tahle diskuze mi hrozně moc pomohla, tímto všem ještě jednou děkuji.
A hlavně, když jsem to zvládla já, se z toho docela slušně dostat, tak věřte, že to dokáže každý, stačí jen věřit a dát tomu hlavně hodně času. DRŽÍM VŠEM MOC A MOC PALEČKY, Lucka

@Luckajk Ahoj..je fajn, že ti je dobře a držím palce aby to tak bylo už stále. Jen se chci zeptat jak se ti podařilo skoncovat s antidepresivy? Přestala si je, brát najednou nebo si dávky snižovala postupně?

Ahoj Dandulko79, na to prosím pozor, já když je začala brát, tak po prvních mi nic nebylo, ale tak po měsíci, když konečně začla učinkovat, tak jsem se tak bála závislosti na nich, že jsem je hned přestala brát a dostala jsem se do takového sešupu a akorát jsem se ještě daleko více složila, pak dr napsala jiná a po těch mi bylo strašně zle, dokonce bych to docela přirovnala k tomu, co jsi tu popisovala ty, jakoby mi někdo stříknul kyselinu do žil, takové šílené pálení jakoby uvnitř, od krku a šíje až ke špičkám prstů na rukách i nohách a to několikrát denně. A celkově mi ta druhá nezabrala tak jako ta první a hlavně v téhle době začal můj problém s tím, že jsem skoro vůbec nespala, tedy v noci vůbec a občas přes den po chvilkách, byla jsem fakt úplně šíleně vyřízená a unavená. No tak jsme se asi po dvou mesících vrátili k těm prvním a po nějaké době se to stabilizovalo. Tak jsem je brala něco přes půl roku a začala vysazovat postupně po čtvrtkách, vždycky jednu čtvrtku a vydržela týden a pak zase o čtvrtku méně a ty na noc jsem stejně nebrala, protože mi to vůbec nepůsobilo, měla jsem po nich spát a nespala, tak jsem je brala jen tak dvakrát týdně, pak jsem alespoň tyhle dny na chvilku usnula. Držím moc palce, ale hlavně to nechce uspěchat, to by byla celá léčba k ničemu. Já přestala, až když už jsem to měla srovnané v hlavě po té konstelaci, jakože jsem se na svůj problém v hlavě podívala z venku a když jsem viděla své pocity, tak mi prostě došlo, že takhle už to dál nechci, no a také koneckonců mě v tom utvrdila moje psychiatrička, protože vypisovala jen další a další recepty a vůbec se skoro ani nezeptala, jak mi je. Hlavně na lexaurin, to mě dodělala, poprosila jsem ji, jestli mi nemlže napsat ještě jednu krabičku, po půl roce už jsem tam měla jen dva prášky z první předepsané krabičky ještě praktikem a prostě jsem potřebovala mít pocit, že v nejhorším mám kam sáhnout. Měla jsem jen ten slabší a bohatě mi to stačilo, no a ona vzala recept a předepsala mi hned tři krabičky a hned toho silnějšího, tak v téhle chvíli mi opravdu došlo, že jsem u ní byla naposledy. Jo a pozor, ani si moc nemyslím, že lexaurin a jemu podobné jsou návykové tím lékem, ale hlavně tím pocitem úlevy, že je ti všechno jedno, já v té době, kdy jsem nespala, tak jsem se pak občas lexaurinem vypínala, když už jsem jinak nemohla. To bylo někdy jediné, po čem jsem spala alespoň ty čtyři hodiny.
Tak snad je to trošku srozumitelné, držím moc palce, ať ti také brzy fajn a opravdu pozor, ať nic neuspěcháš. Raději stabilizovat v klidu na AD, než ty šílené stavy. Přestat se dá vždycky, i když pomalu, ale než to znovu začne účinkovat, to trvá dost dlouho a je to většinou ještě horší, než to bylo. Měj se už jen a jen lépe a bohužel, opravdu kdo to nezažil, ten to nepochopí

Ahojky, kdo si chcete popovídat, klidně mi písněte na email luckajk@seznam.cz, hodně mi to pomohlo, tak si ráda pokecám a trošku pomohu i já, tak směle do toho, pa lucka

Ahoj, docela dlouho se lečím s depresí a mám pocit méněcenností. Do takových stavů mě dostala moje rodina, kde si někteří členové (OTEC A BRATR)na mě vylívaly svoje mindráky. To se podepsalo na mých vztazích s cizími lidmi, myslím si, že jsem společenská, ale bojím se bavit. Uvnitř vím, že jsem velmi silný člověk, protože, to co jsem doma prožila za hrůzy, by jiný nezvládl a hned by začal fetovat nebo začal chlastat, hodně lidí v mém okolí but fetují, nebo propadly chlastu a to byli velký machírci, že by jste to do nich neřekli, že takhle skončí, nebo si rovnou vzali život a nejhorší je, že se okolo lidem smáli, kteří nebyli na úrovni, a sami potřebovali pomoc.Ale poslední 3 roky to jde se mnou hodně špatně, protože roky utíkají a pořád nejsem OK. Ještě k tomu přes rok nemám práci ,beru antidepresiva, ale moc nezabírají, někdy mám pocit, že to nikdy nezvládnu, pocity vzít si život, že bych už se nemusela tak strašně trápit, já už bych to dávno udělala, ale bojím se jenom bolesti, jinak tam žádná zábrana není . PŘITÍŽILO se mi, ŽE O LIDECH, O KTERÝCH JSEM SI MYSLELA, ŽE JSOU MOJI KAMARÁDI A DOBŘÍ ZNÁMÝ MĚ ZRADILI, to mě strašně vyčerpalo, a hledat si nové?,TOHO SE BOJÍM, prosím napište, co si o tom myslíte, dík
PS:strašně bych chtěla žít normální, spokojený život

Zdravím, řada bych si popovidala s někým rozumným. Tento problém mě trápí již hodně dlouho a nemohu z toho ven. Pokud se najde zájemce, budu velice vděčná. Můj mail je ***@seznam.cz.

Editace adminem 14.9.2015 - odstranění kontaktu

Leonita. nechte si napsat něco na spaní, na úzkost. aromaterapie, procházky, dárečky, bylinky.

Mám doma úplně to samé. lepší je těch lidí si nevšímat.

@mal38 píše:
Bude to dobrý!! Berte léky , vydržte, zaberou.Do ničeho se nenuťte, nic si nevyčítejte. Sama určitě nejste a pokud nejste spokojená s lékařem, najděte si jiného. Žijte,vím jak to bolí a jak je to těžké, ale manžel a děti za to stojí.

Kupte si amulet, já mám feng šuj spirálu, kamínek zvěrokruhu, mandala,

Amulet, alternativní terapie - bylinné kapky, podhorná, kostel a kněz,

Dal1, já jsem taky strašně žárlivá. přítel mě podváděl přímo přede mnou, chlubí se mi s tím, je do ní zamilovaný, dala jsem mu srdce a on se vysmíval s ní a mě si vzal za ženu. taky jsem si to prožila, nevěra u kluka je něco jiného než u holky, je tak nepřirozené.

Píšu sem na vitalion o zkušenostech a zájmech, na server deprese.com taky jsou tam knihy o depresi, poradna a známí. píšu a volám si s lidmi s podobnou nemocí. nejdůležitější je být s někým s kýmkoli v kontaktu, jemu to neublíží a vám to pomůže říkat mu všechno co se děje. čím víc lidí o tom ví tím líp, známí, kamarádi, lidé s depresí, lékaři, policie, kněz, ve městě všechni prodavači. ve skupině je síla

Mám těžkou depresi nejhorší je to po ránu, celý den peklo.

Ahoj mám teď šíleně stavy deprese nemůžu ani vstát s postele a to potřebuji udělat přípravu na vánoce nevím co s tím prosím poraďte nebo se už zblaznim děkuji Lucka

Dobrý den, píši maturitní práci na téma příčiny a prevence deprese a potřebuji vyplnit dotazník Chci zjistit, jaké jsou v praxi nejpravděpodobnější příčiny deprese a jestli jí lze předcházet a potřebuji Vaši pomoc. Proto prosím, pokud jste si prošli anebo procházíte depresí, pomozte mi a vyplňte mi dotazník, není příliš dlouhý Odkaz zde: http://www.click4survey.cz/s/7044/fd8f23f4

Hudba pomáhá

Na depresi je dobrá hudba

@mmmmmmmmmmmmmmmmmmmm píše:
Na depresi je dobrá hudba

No, nerad bych působil nějak pesimisticky, ale hudba je fajn možná na depku nebo špatnou náladu. Člověk se skutečnou depresí hudbu ani nevnímá.

Je to šíleně těžké, mám depresi už několik let a vůbec nic se nezměnilo. je mi pořád špatně, chybí mi kamarádi, mám pořád špatnou náladu, nedaří se mi nic udělat, číst, dívat se na tv,

Ahojky. Prosím o radu. Moje dcera je plnoleta ale mám o ni veliký strach. Trpí depresema už delší dobu. Navštěvovala psychiatra ale ten ji vubec nepomohl.Co opustila společnou domácnost, tak se to o hodně zhoršilo. Skoro nevychází ven. Je bez prace a ani není schopna si vyřídit nějakou podporu. Nastěhovala se k jedné pani s dítětem, která vyrábí drogy. Také je užívala ale asi jen tři měsíce, než jsem na to přišla. Byla 10 dni v léčebně na detoxikaci. Potom ji propustili s tím, ze je v pořádku. Zatim zadne drogy nebere Nyní odmítá jakoukoliv pomoc.Jak moji, tak i odbornou. Úplně se uzavřela. Ven nechce chodit, protože je tam pry zlo a ma strach z lidi. Když jde do města, tak je tam hodně lidi a ona se nemá před nima kam schovat. K psychiatrovi odmítá jít, protože je na tom prý hůř než když k němu šla. Necítí se u něj prý dobře. Jelikož pracuji v zahraničí, tak je pro me těžké ji pomáhat na dálku prez SMS a telefonáty. Nevím, jak ji domluvit aby navštívila odborníka. V minulosti se pokusila o sebevraždu a nyní žíní ve strachu co přijde. Děkuji za odpovedi

Ahoj, ráda bych vám dodala trochu optimismu při boji s tou odpornou depresí. Dostala jsem se do ní během těhotenství před dvěma lety, skončila jsem u psychiatričky a ta mi napsala AD. Jespáka jsem, neměla jsem chuť cokoli dělat. Měsíc před porodem se to zlepšilo, ale asi dva týdny po něm přišla deprese znova, dokonce jsem ani neměla zájem o syna. Musela jsem ukončit kojení, dostala jsem Venlafaxin a Trittico na noc a asi za měsíc se to začalo měnit k lepšímu. Teď už jsem tak rok v pořádku, i když pořád na AD. Doktorka mi je chce začít vysazovat, tak snad to zvládnu. Fakt se těch léků nebojte, v těch nejhorších stavech pomůžou. Držím palce!

Dobrý den, Jsem studentka třetího ročníku Fakulty sociálních věd UK, oboru sociologie a sociální politika. Momentálně píši bakalářskou práci na téma „Stigmatizace pacientů s psychickým onemocněním“. V práci se snažím ukázat, jak stigmatizace na základě psychické poruchy ztěžuje pacientům jejich životy a zdůrazňuji důležitost boje s předsudky vůči takto nemocným jedincům. Ve výzkumné části práce se zaměřuji na depresivní a úzkostné poruchy, konkrétně u žen starších 18 let. Ráda bych se proto zeptala, jestli mezi Vámi nejsou ženy, které by měly zájem podělit se o své prožitky, nebo pocity týkající se tohoto tématu a stát se účastníky rozhovorů, které budu v rámci výzkumu provádět. Takové ženy bych ráda požádala, aby mě kontaktovaly na emailu vitaskovalucie@post.cz. S pozdravem, Lucie Vitásková.

Ahoj občas mám velké vykyvy nalad a sklony k depresím. Na internetu jsem našla že na depresi a zklidnění psychiky je pry dobre konopi. Ja nevim co si o tom myslíte- nemuže mi to zpusobit třeba zavislost??

Závislosti bych se až tak nebála, spíš si myslím, že je to hloupost a zbytečný hazard. Co mám já informace, tak marihuana ti prohloubí momentální stav, tj. když jsi v pohodě, budeš vychechtaná, pokud jsi v depresi, budeš na sebevraždu. Jsou i různé odstrašující případy kdy marihuana spustí schizofrenii nebo nějakou psychózu - pokud nejsi psychicky v pohodě, opravdu to neriskuj. Nezbude než se obrátit k antidepresivům.

Mrzí mne, že diskuze zde zcela skomírá - já jsem jedna z těch, která v době, kdy jsi deprese sklátila, přečetla diskuzi celou, všech těch 51 stránek, hltala jsem příběhy holek, co sem pravidelně přispívaly, obdivovala jejich zarputilost v boji s fyzickými příznaky (zvracení, nespavost, hubnutí, třesy) i to, jak zvládaly při tom všem ještě se starat o děti, chodit do práce, řídit auto… Já trpím celoživotně na endodenní deprese, ta poslední byla tak těžká, že jsem dva měsíce jen ležela, bez zájmu o cokoliv, nemyla jsem se, nepřevlékala, nevycházela z bytu. Byla to temnota, hrůza bez konce, nevýslovný strach že nezaberou antidepresiva a že snad budu muset spáchat sebevraždu, protože v tom utrpení se žít nedalo. Každý den byl očistec, každá noc beze spánku ještě horší. Naštěstí léky jakž takž zafungovaly, dobře mi není, mám stále depresivní myšlení, ale už dokážu alespoň trochu fungovat a chodit do (jednoduché) práce. Abych to shrnula - jsem ráda, že jsem to přežila. Pokud někdo máte takhle těžké stavy, upalujte k lékaři, žádný stud z psychiatra, psycholog podle mě nepomůže, jen chemické léky, a to ještě mohou „sednout“ až třeba pátá, sedmá antidepresiva, je to boj. Byla bych ráda, kdyby daly vědět holky, co sem psaly, jak jsou na tom.

Ahoj ja mam ale na mysli vytažek z technickeho konopi ne marihuanu. Četla jsem že CBD, což je učinná latka obsažena v konopí, dokaže navodit pocit klidu bez toho aniž bys byla zhulena…

Mate někdo vyzkousene nejake leky ci kapky které by mi aspon trochu zvedlo naladu abych prezila stres v praci?

Cetla jsem o kapkach deprema- je vysoce účinný pro zlepšení psychiky při dlouhodobě pokleslé náladě, úzkosti, strachu, osamocenosti, pocitech bezcennosti nebo viny.

Diky moc za doporuceni.

Ahoj, léčím se s úzkostí a depresí, beru léky a jsem za ně vděčná, zlepšuje se to. V životě jsou situace, které se nedají zvládnout a opakované stresy a vypětí, povaha se na tom podílí. Pouštěla jsem si 13.komnatu Kláry Trojanové, otevřeně o problémech mluví a je to dobře, deprese je léčitelná nemoc, často porucha, která s léčbou pomine. Důležitá je rodina, opora přátel a věřit, že se to zlepší, i když jsou těžký chvíle, kdy to bolí a těžko popsat, co je to za bolest, zoufalství a nepříjemné pocity.

Dobry den stydim se to napsat ale uz sem zoufala je mi 32 let uz dlouho trpim depresemi mam strach s uzavrenych prostoru jet nekam na dalku na tohle sem si uz i zvykla ale co prozivam ted by me ani ve snu nenapadlo jednou jsem jedla rohlik namazany a zacla sem se dusit a od te doby mam strach jist ze se udusim uz sem asi blazen?? Coo?? Mam dve deti a milujiciho muze vim ze musim jist jinak spatne dopadnu ale ten stres je silnejsi nez ja chodim psychiatrovi rekla sem ji o tom problemu a rekla mi at u kazdyho jidla mam mit piti ale proste to nedokazu nasla by se tady dobra duse ktera by mi poradila dekuji za odpovedi

Metodu, podle které se snadno a úplně zbavíte depresí naleznete ve spisku: Richard Tafat „Jak je možno se snadným a jednoduchým způsobem úplně zbavit depresí, jak získat dobrý vnitřní pocit, jak vychovat hodné a rozumné děti a jak se zbavit občasné šílenosti“ Najdete jej na http://www.konecdeprese.mzf.cz/

Ahoj, je mi 19 let a mam problem, nevim jestli je to zrovna deprese, ani nevim nebo spiš nečekam že mi nekdo pomuže, asi se spiš potřebuji jen vypsat. Mám přitele a často se hadame, mam panickou hruzu z toho že se pohadame, jen na to pomyslim a chce se mi brečet, a když a to dojde-pohadame se, dostanu zachvat breku, přijde mi že jsem uplne k nicemu, nejsem ničeho schopa a vim, že ten den už nic nezvladnu-pokud mam nejake učeni, vykašlu se na neho protože vim, že už na to nemam energii.(Někdy mam chut aj se zabit, jenže pak to nedokažu kvuli přiteli a rodině, protože kdyby to nekdo udělal mně, vim že bych nezvladla smrt blizke osoby.) Hadka mě strašně vyčerpava a do toho mam ty zachvaty brečení a nevim prostě co mam delat, v přiteli to neni-je jen trochu žarlivější-to jsem si zavinila bohužel sama. Pokud máte nekdo taky zachvaty a pocit bezcennosti a že nema nic cenu, prosim napište co vam pomaha to zvladat. Děkuju moc, přeju pekny den vsem

Možna blba rada ale zkusit tekutou stravu? At do sebe apson neco dostanete, jist musite, hodně štěstí.

@Vivin11 píše:
Možna blba rada ale zkusit tekutou stravu? At do sebe apson neco dostanete, jist musite, hodně štěstí.

@Moerza píše:
Dobry den stydim se to napsat ale uz sem zoufala je mi 32 let uz dlouho trpim depresemi mam strach s uzavrenych prostoru jet nekam na dalku na tohle sem si uz i zvykla ale co prozivam ted by me ani ve snu nenapadlo jednou jsem jedla rohlik namazany a zacla sem se dusit a od te doby mam strach jist ze se udusim uz sem asi blazen?? Coo?? Mam dve deti a milujiciho muze vim ze musim jist jinak spatne dopadnu ale ten stres je silnejsi nez ja chodim psychiatrovi rekla sem ji o tom problemu a rekla mi at u kazdyho jidla mam mit piti ale proste to nedokazu nasla by se tady dobra duse ktera by mi poradila dekuji za odpovedi

Možna blba rada ale zkusit tekutou stravu? At do sebe apson neco dostanete, jist musite, hodně štěstí.

Osobně - kdybych měla opravdu hluboké deprese, šla bych k psychiatrovi a požádala o léky.

Dobrý den, je mi 15 let a trpím depresí už 4 roky. Bylo jedno období kdy mě to přešlo a to kvůli tomu že se mi narodila sestra, pak se ale deprese zase vrátila. Mám skvělou maminku která mi jediná s depresí pomáhá. Ostatní z mé rodiny o té depresi ani neví. Maminka mě několikrát chtěla dát k psychiatrovy ale já jsem tu nabídku vždycky odmítla, bojím se doktorů atd. Depresi mám kvůli škole, moje třída mě nema ráda a posmívá se mi. Žádnýho kamaráda tam nemám 

Dobrý den, jsem certifikovaný peer terapeut a nabízím bezplatně své služby via e-mail. Kdo by měl zájem o pomoc s kteroukoliv psychickou poruchou, pište na to. je. ale. borec@gmail.com (ten e-mail vážně vlastním, vybral jsem ho pro odlehčení situace).