@Nela Zadar píše:
Je mi přes 50 let, celý život jsem měla těžký, manžel byl gambler a násilník, mlátil mě a zadlužoval nás, po jednom útoku jsem se spasila útěkem do podnájmu, vše jsem mu nechala.Sama jsem musela vychovávat 4 děti, nikdo z rodiny mi nepomohl.Pak mě postihly 2× povodně, přišli jsme o všechno a začínali vždycky od nuly, ale bez povodňových půjček to nešlo, ale byla práce, tak to ještě šlo. Ale před rokem jsem přišla o práci a už to šlo jen z kopce, po padesátce tu nic neseženete, je tu velká nezaměstnanost, navíc se přidaly problémy se synem a jeho závislosti s marihuanou, kdy mě zhulený napadal, nebo mě rozbíjel nábytek, ani policie s ním nic nesvedla, musím spát zamčená, nevím, kdy zase chytne záchvat, tak to šlo už se mnou z kopce, těžké deprese, nespavost, nechut do života. Před 2 měsíci to vyvrcholilo, sehnala jsem si na internetu prášky, spolykala jsem jich 90 a pul litru vodky, našli mě už v komatu se zástavou dechu, bohužel mě z toho dostali. Přítel z toho dostal strach a nechal mě. Léky odmítám, přibírá se z nich a já mám panickou hrůzu z tlouštky, tak jen celé dni sedím a hledím do blba, nic mě nebaví, jen čekám na večer a ráno to je nanovo, zase čekám na večer a nejsem schopná nic dělat, kamarádky ani koníčky nemám, číst si nemůžu, nemám peníze ani na brýle ani na pořádné jídlo, děcka na mě kašlou, jsem hrozně unavená, tak přemýšlím o dalším pokusu.Do léčebny mě nikdo nedostane, byla jsem tam po propuštění z nemocnice 3 dny a bylo to tam strašné, kdo nezažil, nedovede si ty podmínky představit.

Tak to je hodně smutný příběh.
Vůbec se ti nedivím, že pod tak velkým tlakem jsi udělala to cos udělala. A docela se divím, žes to opravdu přežila!
Asi tu tedy ještě musíš být, je ti to souzeno, tak to zkus brát jako šanci.
Třeba začne nový, jiný život.
Máš padesát, můžeš tu být klidně ještě třicet čtyřicet let. To je hrozně dlouhá doba na to, aby se jen přežívalo. Vyplatí se investovat energii do zlepšení.

Co se týče přibírání po lécích. Nejsi jediná, co po lécích nechce přibrat.
A ve skutečnosti není tolik psychiatrických léků, které způsobují přibírání na váze.
Jsou to předevšim antipsychotika (léky na psychózu), starší antidepresiva (tricyklická AD), stabilizátory nálady (léky na bipolární poruchu) a z moderních AD je to jen Mirtazapin a jeho generika.

Takže když se budeš léčit na depresi, dostaneš AD typu SSRI, a nějaké uklidňováky (benzodiazepiny, jako je Neurol Lexaurin, apod.), tak nemůžeš ztloustnout. Nemění chuť k jídlu, ani metabolizmus těla.
Je to mnohokrát vyzkoušeno na pacientech.

Za sebe mohu jen napsat, že jsem přibrala naopak když jsem se neléčila, protože jsem někdy deprese zajídala. Jindy jsem v úzkosti nejedla skoro vůbec a zhubla na kost.
Prostě nezdravý přístup k jídlu a k životu vůbec.
Ten se mi teď daří držet na uzdě, netloustnout, a nehubnout, být prostě akorát. S psychikou to souvisí hodně.

@Jaseka píše:
Ještě musím dodat, že z léků se nepřibírá na váze, ale přibírá se z jídla. Pokud se ti správnými léky t.zv.vyladí mozek, tak je to mozek, který ti dá signál, že se budeš přejídat. Já mám stále stejnou váhu, protože si vždy uvědomím, že se nechci nabaštit hlavně na noc a když už, tak ovoce, nebo zelenina. Naštěstí mám vše na zahradě. Držím palce!

K tomu přibírání:
Opravdu jsou léky, které jednak zvyšují chuť k jídlu, a jednak mění metabolismus těla.
Typické je, když se podíváš v léčebně na většinu pacientů, kteří se léčí na psychotická onemocnění (třeba Schizofrenii), mívají nadváhu, pohybují se pomalu, mají pomalé reakce, i myšlení, jsou celkově zpomalení, jejich zájem se zužuje jen na cigaretu a jídlo. Jediné dva záchytné body dne.
Když se jich zeptáš, všichni ti potvrdí, že přibrali po antipsychoticích.
Není to tak nevinné, ty pilulky. Ale zase u těžkých duševních nemocí je to menší zlo, ta nadváha, než onemocnění samo.

To se u deprese říct nedá, tam zvýšení váhy po Mirtazapinu (typický lék po kterém 99% lidí přibere, a ne málo) může skutečně hatit případné antidepresivní účinky.

Čili, netloustne se pouze po jídle, všichni známe takové ty hubené, co se ládují a nikdy neztloustnou…jde i o to, jak s tím tělo umí naložit.

Typický případ je moje sestra, ve středním věku, má nadváhu, ale jí zhruba polovinu toho co já, která nadváhu nemám. Čím to, že? někdy prostě nefunguje zákon o zachování hmoty a energie. 

Dobry den, zacala jsem uzivat Valdoxan. mam problemy se spanim a deprese. brala jsem uz moc Ad naposledy Eliceu, ale bylo mi po ni spatne
pocity jakoby na me lezla chripka. dekuji za odpoved

Nekam mi zmizela otazka. pomuze mi ten Valdoxan?

@vilusa píše:
Dobry den, zacala jsem uzivat Valdoxan. mam problemy se spanim a deprese. brala jsem uz moc Ad naposledy Eliceu, ale bylo mi po ni spatne
pocity jakoby na me lezla chripka. dekuji za odpoved

Jednoznačně škrkavice, na ty bez lenosti většinou nelezou ani škrkavice ani děsprase.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří zde povzbuzují a předávájí svou zkušenost s depresí. Trápí mně také střídavě už 3 roky, po prvním ataku, který jsem po 3 měsících přetpěla- ani nevím jak- nespaní, bolesti těla, hlavy, úzkost v noci, ráno- až na zbláznění. V nejhorších fázích jsem si vzala půlku neurolu. V té době mi umíral táta, kterého jsem měla moc ráda, švagr, s dospívajím synem byly problémy- začal dělat dluhy..V práci byl také poměrně dobrý stres- k doktorovi jsem nešla- musím to přece překonat. Pak jsem doufala, že se to nevrátí a teď před měsícem- šup deprese byla zpět- nespaní, úzkost, pálení a bolest rukou, nohou, problémy s pamětí, úzkost z každého dalšího dne. Dnes jsem šla k doktorovi a konečně požádala o léky- potvrdil mi, že to vidí na depresi- zatím napsal Xanax, Citalopram a hlavně úžasně lidský přístup a racionální povzbuzení. Vím, že to může být boj na velmi dlouho, ale jsem za tento krok mcc ráda. A Hlavně moc děkuji tady všem za příspěvky- dost mi pomáhaly!! A určitě ne jen mně! Hodně sil všem, kteří bojují s touto nemoci!

Ahoj všem, tak jsem se tu po pár měsících objevila. Cítím se mnohem lépe než před pár měsíci, ataky jsou minimální, musim zaklepat.. ,dále používám ad a neurol jen když je mi zle což je zatím minimálně..Ale štve mě na sobe že nedokážu jít k psychiatrovi..myslím že by mi snad pomohl ještě více k lepšímu..Jinak to co jsem si kladla za cíl jsem nedokázala ale nevadí neboť jsem spokojená. před chvílí se ale o mě opět pokoušela ataka ale já se nedala$ 

Ahojky, zažla jsem depresi jen jednou a to když mi umřel můj tatí. Byl to šok, ze kterého jsem se dostávala půl roku a pak půl roku ještě papala Cipralex…to už je ale 6 let. Ted ale z ničeho nic skončila moje firma a já šla na pracák. Pro mě něco nepředstavitelného…v 45 letech. Jsem sama se synem-15 let, takže představa, že půjde na SŠ-což jsou další finance a já totálně rozstřelená, to mě položilo.
Mám naštěstí kamar.,psychtričku. Hned jsem jí to volala, dala mi zas AD + neurol. jsem už 2 týdny úplně v řiti. Nic mi nebaví, nikam nechci chodit a další a další,,blbiny,,,které normálně nedělám. Vím, že minule mi AD zabraly za 3 týdny, tak se modlím, aby tomu bylo tak i teď. Tak kdybyste mě chtěli někdo potěšit, klidně sem neb o m ám mail: sluncev@seznam.cz…papa a všem držím palce. Stejně to ti zdraví nepochopí… 

Dobry den, ano mám presne ty samy priznaky, lecim se uz 12let a 7let bylo v pohode prasky zsabrali ale ted asi tak pul roku se mi to zase vratilo, strach, panika ze vseho, tlak bud nizky nebo vysi, zrychleny tep, je to hruza, pritom mi nic nechybi mam hodnyho pritele a nemam zadny starosti co stim, ted jedu po letech znova k psichiatrovi, bojim se zase tech leku co na me vyskousi, nez mi nejaky zaberou 

Beru neurol 1,4 krat dene pulku a 1krat denibam 50mg, ale uz to nezabira jenom to telo je na to zvykly, bojim se ze budu muset vysadit neurol a to by byl konec, chtela jsem chodit psichologovi ale tady u nas neni v okoli zadny, mozna ten by prisel na to z ceho to zase mam, znazim se to prekonavat ale nejde to jeden den je mi dobre a druhy den nemuzu ani uvarit ani uklizet, co mam delat, poradite mi prosim dekuji 

Ahojky, to co popisuješ, to znám velice dobře. mám tento stav cca měsíc a jsem z toho hotová. Nejsem ráno schoná vstát, navíc nemám práci a to je ten důvod. Ale představa, že v tomhle stavu chodím do práce je pro mě totálně nemyslitelná. Nic mě nebaví, nemám na nic chuť, z ničeho žádnou radost. Kdyžtak mám mail sluncev@seznam.cz tak klidně písni. dana

Ahojky dano, co proto delas, chodis s tim nekam? ja byla vcera u doktora a napsal mi leky po kterych mi je zle takze zase musim cekat tyden nez mu zavolam ze mi musi napsat neco jinyho, jsem stoho uplne hotova snazim se to prekonat ale nejde to 

@Dandulka79 píše:
Ahoj všem, tak jsem se tu po pár měsících objevila. Cítím se mnohem lépe než před pár měsíci, ataky jsou minimální, musim zaklepat.. ,dále používám ad a neurol jen když je mi zle což je zatím minimálně..Ale štve mě na sobe že nedokážu jít k psychiatrovi..myslím že by mi snad pomohl ještě více k lepšímu..Jinak to co jsem si kladla za cíl jsem nedokázala ale nevadí neboť jsem spokojená. před chvílí se ale o mě opět pokoušela ataka ale já se nedala$

Ahoj, to je dobře, že se nedáš. Můžu se zeptat, jak bojuješ s nastupující atakou?
Píšeš. že bereš AD a neurol, ale k psychiatrovi nechodíš…Píše ti to tedy praktický lékař? Nikdy tě k psychiatrovi neposlal? Zvláštní. Jak dlouho to takto máš?

Ahojky, chodím s tím k psychně. je to má kamarádka, takže navíc si i ulevím a ona mě uklidnuje, že to po AD ustoupí…
tak čekám a doufám.
Už jsem tohle jednou měla, když mě umíral tatí…No a podle mě už to v tý kebuli mám hnutý a ted je to tam zas…
tak čekám a doufám, že se jednou ráno probudím a bude vše ok.
Kdybych tohle říkala lidem co mě zanjí, řekli by, že si z nich dělám srandu. Když už pak jsem mezi lidma, je to jakž takž. ale usínám v 1 ve 2 a budíček v 5…pak mi jede hlavou co budu dělat dalších 40 let…no blázen…co říkáte?

To mate dobry ze mate kamaradku psichiatricku, ja ted byla u psichiatra a dal mi prasky vzala jsem jonom pulku a drzi me to do dnes cely vyken, bolesti zaludku, motanice, tlak nizky, tres no konec, a zvraceni, mam podrazdenej zaludek jidlo nemuzu dostat do sebe bojim se ze pujdu zvracet a k tomu nervozita, rano vstavam taky brzo a se stresem no hruza a doktor je tam az ve ctvrtek zase tak jdu dnes bilinkarce snad mi ona poradi 

Já jsem zjistila, že hlavně trpím úzkostí…mě zazvoní telefon a já se leknu, co se kde stalo…No půl Blázna. Přitom vím, že za normálních okolností jsem totální salámistka. Chápe mě pár lidí, kterým jsem to řekla. Brácha, švagrová, kámoška. Jinak namá cenu to ventilovat. Stejně mi nikdo neuvěří. Snad jen kdyby přišel k nám domů a viděl, že prostě nejstem schopná uklidit. Né že žijeme ve svinci…ale nikdy jsem neměla nic v dřezu, dnes je mi to jedno. Nosím jedno oblečení, to normálně nedělám…No už si nepřeju nic ji nýho, než aby to skončilo. V pátek jdu k psych…jestli něco ubrat, přidat…a jak říkám, když si dám třeba grog…no to je paráda…ale alkoholik být opravdu nemůžu…
zatím holčičky papa a pište, moc mi to pomáhá, Dana.

No pilulky na dobrou náladu jsou možná dobrá věc, ale když už je rozjetá deprese, je to na nic.
Přečetla jsem si o depresi toho dost a dost a prostě je to všechno jen a jen chemie. Bohužel je to tak.
Než se ten serotonin zase vrátí a pomůže to tělu, je to otázka 3-více týdnů.
Mě už je asi po 5 týdnech lépe, ale byl to jinak fičák.
Mám kamaráda, doktora, ve 42 letech už je 2 roky doma s tězkou depresí…nikdo neví co s tím…
takže jen ať to vše zabere za pár týdnů. Je třeba vydržet, ted už to můžu napsat.pa všem a držím palce, Dana

Ahoj mám úplně stejně příznaky…je mi 24 a mám 7leteho kluka…s tím rozdílem ze mám přítele kterej me nechápe a spis me ještě říká ze sem blázen sama nevím jak dal a co dělat… 

Zdravim sem asi uz rok v depresi ziju jennmei dospělými je mi 17 let. zacala sem brat drogy a tednmy odchazeji jatra matka otom nevi protze se nesmi stresovat nikoho nemam a lecit se nemůžu rada bych se v tom nechala topit ale uz to trva moc dllouho a jase potrebuji dat do kupy este v lete sem vazila 63 kg nyni 46..

Lékařská věda možná umí definovat pojmy a popsat procesy, které s tím souvisí, ale rozhodně nenazývá věci pravými jmény podle jejich pravé podstaty, kterou vůbec nezná. Vzhledem k pohrdavému ignorování určitých skutečností se může jen snažit tlumit příznaky, ale neodstraní kořen problému, takže je prakticky „neřešitelný“. Buď se můžete doživotně cpát antidepresivy nebo hledat alternativní pomůcky pro dosažení úlevy, nebo rezignovat a nechat se podvést myšlenkami na sebevraždu jako „řešení“ - nebo se zajímat o to, co vám doktoři určitě neřeknou, protože to sami nevědí. Někoho ty informace dokonce urazí, místo aby si je ověřil a použil. Záleží na vás, co chcete!! Opravdu ZDRAVÍ???
z.34.9@seznam.cz

@Jan Vogel píše:
Musím se vyjádřit k tomu příspěvku od 777. Za prvé - antidepresiva netlumí příznaky, ale upravují dostupnost serotoninu (SSRI) v mozku a po delší době trvalého užívání, což může být i několik let, dojde k vyléčení deprese. Za druhé - kdo chce být zdravý, tak si toho psychiatra najde a bere antidepresiva přesně tak, jak mu lékař určil. Za třetí -depresi nevyléčí žádné bylinky, jóga, meditace nebo nucení se do úsměvu. Prostě je nutno brát léky, ale zpravidla to znamená tabletu při snídani a velmi dobrou snášenlivost (až na dočasnou ztrátu libida, bohužel).
Jinak si dovolím nabídnout informace o osobním rozvoji, wellness, aplikované psychologii a sexualitě na stránkách, které v těchto dnech rozjíždím:
http://jan-vogel.wz.cz

začnu od konce: 3) TO je pravda, ale nic takového ani neradím. 2) Kdo chce být zdravý, má i lepší možnosti, než regulovat problémy konzumací „léčiv“ a zatěžováním „lékařů“, kteří neznají skutečnou podstatu problému (jen související procesy). 1) Antidepresiva nedělají nic s pravou podstatou problému a nikdy ho úplně neodstraní (zdroj je jako chameleon - „převlíkne kabát“ a škodí jinde jinak, víc).

Já beru již 3 měsíc antidepresiva a neurol a jelikož jsem dala výpověd v práci mám dostatek času takže chodím běhat cvičím jím o dost méně než předtím necpu se večer brambůrkama jako dřív místo snídaně si odštavnuji mrkev jablko pomeranč řepu nejim nic tučného nejím žádné pečivo jím hodně čerstvé ryby a stejnak přibrala jsem 7 kg nikdy jsem s váhou neměla problém takže prášky jsem okamžitě vysadila a cítím se ted dobre jen najít ještě nějakou praci 

@777 píše: začnu od konce: 3) TO je pravda, ale nic takového ani neradím. 2) Kdo chce být zdravý, má i lepší možnosti, než regulovat problémy konzumací „léčiv“ a zatěžováním „lékařů“, kteří neznají skutečnou podstatu problému (jen související procesy). 1) Antidepresiva nedělají nic s pravou podstatou problému a nikdy ho úplně neodstraní (zdroj je jako chameleon - „převlíkne kabát“ a škodí jinde jinak, víc).

Jaké lepší možnosti?? Tak je tady uveďte! Podle těch uvozovek je vidět, jak pohrdáte odborníky a osvědčenými léky. Co je skutečná podstata problému? Třeba arogantní lidi okolo pacienta? Co s tím má jako lékař dělat?

Ahoj, věřím, že člověk od narození má dar sebeléčby, tak jako se vyléčí z nemoci nebo zahojí z úrazu. Věřím taky, že obdobné platí pro psychické onemocnění. Nechci se dlouze rozepisovat, slova mohou být často interpretovány velmi rozličně. Chtěl bych se pokusit nasměrovat jednoho nebo dva lidi k takové sebeléčbě. Žádné léky, žádné nařizování, žádná manipulace, naprostá svoboda. Budu jen naslouchat a ptát se. Jestliže budete cokoli konat, musí to být z Vašeho přesvědčení, pořád je to Váš život. Bez nároku na finanční odměnu. Chci se naučit co nejefektivněji pomáhat. Pokud budím důvěru kontaktujte mě krátkým, ale výstižným emailem tom111333@seznam.cz S pozdravem Tom

@verohr píše:
PROSÍM, ČTĚTE! Nemůžu se nepodělit o něco, co mi v brzké době jistě změní život a může i Vám! A klidně tomu obětuji nedělní odpoledne, které jsem mohla prožít se svou dcerou, protože mi to za to, jednoduše, stojí! Trpím už několik let úzkosti a panickými stavy. Už dvakrát jsem se snažila fungovat bez Zoloftů, Remoodů a Neurolů, bohužel vždycky marně.. Teď to konečně vypadá, že jsem odhalila skutečnou příčinu a přestože to bude chvilku trvat, věřím ve své definitivní vyléčení! Nechala jsem si udělat analýzu zdravotního stavu v poradně Medicnatur, Bělehradská 47, Praha 2 a na přístroji Imago 530 mi bylo naměřeno velmi vysoké množství těžkých kovů, především olova v různých částech mozku! Pan Procházka mi řekl, že téměř jistě souvisí mé psychické stavy a neustálá únava právě s tímto. Čeká mě teď dlouhý proces odkovování, ale vlastně se na to těším Neváhejte se k němu objednat do poradny. Analýza stála jen 1.600,– a co se třeba mě týče, dala bych všechno, co mám, aby mi zase bylo fajn, jako dřív! Kdyžtak mi pište: v. bonduelle@seznam.cz

Ahoj, fandím ti. Věcí, která nás nejvíce ovlivňuje je prostředí. Různé věci co do těla nepatří se nám tam často dostanou přes nekvalitní vzduch či stravu. Co nás však ovlivňuje daleko více a co tvoří veškeré naše prostředí je naše vlastní mysl. Nelze se ji zbavit, ale lze se s ní neztotožňovat. Takové osvobození nazývá mnoho lidí různě, Buddha třeba jako osvícení a definoval ho jako „konec utrpení“, ale je za tím prý mnohem více, co se slovy jednoduše popsat nedá. 

S tou sebeléčbou naprosto souhlasím. Mám osobní zkušenosti. Člověk v sobě nachází netušenou životní sílu, pokud chce dál žít.

Ahoj, chtěla bych Vám napsat co prožívám já. Za 3 měsíce to bude rok co mám bolesti či tlak na hrudi (svírání hrudi).. mám za sebou několik vyšetření, rentgen plic, holtra, vyšetření na štítnou žlázu, sono srdíčka atd.. nikde mi nic nenašli, prý je to ve mně, má duševní porucha. Mám z toho silné deprese a úzkostlivé stavy, omezuje to můj život, často brečím hodně také přemýšlím nad smrtí, kolikrát jsem si řekla že ukončím svůj život. Ale nejde to, v březnu mi bude 20 let, doma mám roční a půl dcerku a ta mě tady drží, díky ní tady ještě jsem. Špatně zvládám domácnost, je oro mně težký i třeba vytřít byt, jsem často nervozní všechno mi vadí.. je to nesnesitelný a nikdo mi nepomůže. A nejhorší je že mi je hůř a hůř. Pořád mám knedlík v krku, je to šílený.. a strašně dlouhý.. Hodně trpím i na záda tak si pan doktor myslel že mi pomůžou masáže tak jsem se objednala, zádům to pomohlo ale hrudi ani mě né,. Teď už asi týden mám problémy se žalůdkem, jsem nafouklá, bolí mě na dotek cítím jako by furt hlad, jako kdybych ho měla podrážděný.. udělali se mi i bouličky okolo pupíku pan doktor říkal že mám podkožní tuk, přemýšlím nad tím že mám třeba rakovinu žaludku atd a je mi jestě hůř. Teď 17.2. jsem objednaná na rentgen žaludku, tak jsem zvědavá. Jinak si všude připadám jak simulant. V lednu dva dny po silvestru jsem večer v klidu ležela, a najednou mi začala brnět levá půlka těla a slyšela jsem jak mi rychle začalo být srdíčko, rychle jsem utíkala vedle do místnosti za přítelem a bála se co mi je motala se mi hlava já myslela že mám infarkt.. přítel mi dal vlažný ručník za krk a bylo mi už lépe.. byl to hrozný stav.. tak takhle já žiju, přála bych si žít už bez bolestí nemám se z čeho radovat.. je fakt že kdybych neměla dcerku tak bych už ukončila svůj život.. Mějte se Míša

@crhy píše:
Ahoj, chtěla bych Vám napsat co prožívám já. Za 3 měsíce to bude rok co mám bolesti či tlak na hrudi (svírání hrudi).. mám za sebou několik vyšetření, rentgen plic, holtra, vyšetření na štítnou žlázu, sono srdíčka atd.. nikde mi nic nenašli, prý je to ve mně, má duševní porucha. Mám z toho silné deprese a úzkostlivé stavy, omezuje to můj život, často brečím hodně také přemýšlím nad smrtí, kolikrát jsem si řekla že ukončím svůj život. Ale nejde to, v březnu mi bude 20 let, doma mám roční a půl dcerku a ta mě tady drží, díky ní tady ještě jsem. Špatně zvládám domácnost, je oro mně težký i třeba vytřít byt, jsem často nervozní všechno mi vadí.. je to nesnesitelný a nikdo mi nepomůže. A nejhorší je že mi je hůř a hůř. Pořád mám knedlík v krku, je to šílený.. a strašně dlouhý.. Hodně trpím i na záda tak si pan doktor myslel že mi pomůžou masáže tak jsem se objednala, zádům to pomohlo ale hrudi ani mě né,. Teď už asi týden mám problémy se žalůdkem, jsem nafouklá, bolí mě na dotek cítím jako by furt hlad, jako kdybych ho měla podrážděný.. udělali se mi i bouličky okolo pupíku pan doktor říkal že mám podkožní tuk, přemýšlím nad tím že mám třeba rakovinu žaludku atd a je mi jestě hůř. Teď 17.2. jsem objednaná na rentgen žaludku, tak jsem zvědavá. Jinak si všude připadám jak simulant. V lednu dva dny po silvestru jsem večer v klidu ležela, a najednou mi začala brnět levá půlka těla a slyšela jsem jak mi rychle začalo být srdíčko, rychle jsem utíkala vedle do místnosti za přítelem a bála se co mi je motala se mi hlava já myslela že mám infarkt.. přítel mi dal vlažný ručník za krk a bylo mi už lépe.. byl to hrozný stav.. tak takhle já žiju, přála bych si žít už bez bolestí nemám se z čeho radovat.. je fakt že kdybych neměla dcerku tak bych už ukončila svůj život.. Mějte se Míša

Ahoj Míšo, vyjádřila jsi se hezky. Některé citlivější duše cítí bolest více. Mám za to, že si můžeš sama pomoci. Není to obtížné. Já ti pomoc nemůžu, povětšinou ani lékař, ale ty sama tu schopnost máš. Není to kouzlo, je to až příliš jednoduché. Ale nedá se to vyklopit na neuvědomělého člověka z patra. Jestli bys stála o průvodce tak mi napiš na tom111333@seznam.cz. Sám jsem se zbavil mnoha trápení a není trápení a bolesti, které je nutné cítit.  Tom

Deprese je vyléčitelná jen doplněním výživy během jednoho měsíce. Skutečnou příčinou deprese je nedostatek určitých minerálů a vitamínů v těle, často vyčerpaných právě stresem, bez nichž nefunguje tvorba serotoninu, tj. hormonu, který ovlivňuje naši náladu. Používám přístroj, který změří jakých, pro zdraví důležitých minerálů a vitamínů, máte v těle nedostatek a poradím, jak si nejlépe doplnit. U deprese je tato souvislost naprosto zřejmá a prokazatelná. Kdo by měl zájem, může mne kontaktovat na čísle 608 155 338.

@Vladimír13 píše:
Deprese je vyléčitelná jen doplněním výživy během jednoho měsíce. Skutečnou příčinou deprese je nedostatek určitých minerálů a vitamínů v těle, často vyčerpaných právě stresem, bez nichž nefunguje tvorba serotoninu, tj. hormonu, který ovlivňuje naši náladu. Používám přístroj, který změří jakých, pro zdraví důležitých minerálů a vitamínů, máte v těle nedostatek a poradím, jak si nejlépe doplnit. U deprese je tato souvislost naprosto zřejmá a prokazatelná. Kdo by měl zájem, může mne kontaktovat na čísle 608 155 338.

Domnívám se, že lepší cestou je zbavit se stresu, který ty minerály a vitamíny papká. Tedy odstranit příčinu, nikoli dopřávat si stresu a řádně vyživovat tělo..:)

Ahoj, léčím se s úzkostně-depresivní poruchou.AD beru už 6 týdnů, ale necítím se dobře. Před 14dny mi doktorka zvedla dávku, protože předcházející dávka byla slabá. Moc bych potřebovala s někym komunikovat. Rodina o mé nemoci neví. Žiju sama se synem a tak mi schází někdo s kým můžu pokecat a ulevit si a hlavně promluvit o té,,potvoře depresi".Najde se tu někdo? 

@jamajka 1 píše:
Ahoj, léčím se s úzkostně-depresivní poruchou.AD beru už 6 týdnů, ale necítím se dobře. Před 14dny mi doktorka zvedla dávku, protože předcházející dávka byla slabá. Moc bych potřebovala s někym komunikovat. Rodina o mé nemoci neví. Žiju sama se synem a tak mi schází někdo s kým můžu pokecat a ulevit si a hlavně promluvit o té,,potvoře depresi".Najde se tu někdo?

ahoj, klidně se ozvi:) tom111333@seznam.cz

Ahoj Tome, psala jsem ti email, ale žádná odpověď. 

@jamajka 1 píše:
Ahoj Tome, psala jsem ti email, ale žádná odpověď.

Ahoj, nedorazil, zkontroluj si jestli jsi si email opsala opravdu správně:)

Tady je: tom111333@seznam.cz

Ten tesař ma Jméno Ježíš, pravý Bůh a pravy clověk

Ten tesar ma Jméno Ježíš a bez Jeho vule a Jeho Božske moci by AD byly k nicemu, On vsak necini pokade viditelne zazraky ale dava nam prirozene, obycejne prostredky

Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, jak se mám chovat k chlapci, kterého znám průměrně, přibližně asi rok a vím že se léčil s depresemi, a současně bere léky, asi antidepresiva. Můžete mi poradit jak takový člověk vnímá lásku a partnerské vztahy? Jak mu dát najevo svůj zájem a že tu „pro něj vždy budu“

Mam stejny problem…akorad vsechny od sebe odkopavam a chci byt sama…nevim jak dal

Léky Vám pomohou, a ostatní okoklo Vás také.

Dobrý den, mám už přes půl roku hrozné deprese. Začalo to výběrem oboru vysoké školy, který mě nebaví. Do rozhodování hodně zasahovala moje rodina. Od té doby se stupňovaly pocity méněcennosti, protože v oboru, který mě nebaví jsem nedokázala úplně vynikat. Nejdříve jsem si tyto své problémy nechávala pro sebe a snažila jsem si vsugerovat, že mě ta škola baví a dodělám ji. Psala jsem si pouze deník a teprve před měsícem jsem se odhodlala o tom mluvit s blízkými. Podala jsem si také novou přihlášku na obor, který mě baví, má uplatnění a půjde mi líp. Okolí mě navenek podpořilo v rozhodnutí, ale neustále od každého slyším časté poznámky typu: co když to nezvládneš, co budeš dělat?.. a další demotivující řeči. Hlavně moje máma se tak chová. Nechápu to. Vždycky jsem se dobře učila, byla jsem poctivá a hlavně k ní a ona se ke mně chová takhle. Teď si navíc budu muset najít práci ke škole a všechno si hradit sama. Nevím, jak to zvládnu, všechno je tak demotivující, že už ani na pracovní pohovor nemám sílu. Už si ani nedokážu představit budoucnost.
Díky za názory

Přeji všem hodně štěstí a pevné nervy v boji proti depresi.

Prosím, trpím na něco podobného, měla byste radu i pro mě? je mi 21 let. Děkuji!
karin. mosnickova@seznam.cz

@edel píše:
Dobrý den, mám už přes půl roku hrozné deprese. Začalo to výběrem oboru vysoké školy, který mě nebaví. Do rozhodování hodně zasahovala moje rodina. Od té doby se stupňovaly pocity méněcennosti, protože v oboru, který mě nebaví jsem nedokázala úplně vynikat. Nejdříve jsem si tyto své problémy nechávala pro sebe a snažila jsem si vsugerovat, že mě ta škola baví a dodělám ji. Psala jsem si pouze deník a teprve před měsícem jsem se odhodlala o tom mluvit s blízkými. Podala jsem si také novou přihlášku na obor, který mě baví, má uplatnění a půjde mi líp. Okolí mě navenek podpořilo v rozhodnutí, ale neustále od každého slyším časté poznámky typu: co když to nezvládneš, co budeš dělat?.. a další demotivující řeči. Hlavně moje máma se tak chová. Nechápu to. Vždycky jsem se dobře učila, byla jsem poctivá a hlavně k ní a ona se ke mně chová takhle. Teď si navíc budu muset najít práci ke škole a všechno si hradit sama. Nevím, jak to zvládnu, všechno je tak demotivující, že už ani na pracovní pohovor nemám sílu. Už si ani nedokážu představit budoucnost.
Díky za názory

Zkuste změnit školu, nepomůže to?

Dobrý den nevím jak to napsat ale pokusím se mám tento problém neumím komunikovat s lidma a tak nějak se jich bojím no a pak si to všechno co jsem chtěla vedoucímu říc tak se bojím to říct a pak brečím že jsem na nic a že nic neumím no už je mně 36 a nevým co s tím mám dělat předem děkuju za odpověd katka. s

Překonat to, doddat si sebevědomí

Zdravím všechny, přečetla jsem si vše od prvního příspěvku a nezlobte se, ale ulevilo se mi, že nejsem sama kdo takto trpí. Je mi 38 a depresí trpím od 20 let. Jednou se mi začala motat hlava, udělala se mi bílá tma před očima a pak jsem tři dny jen spala protože jsem se motala i v posteli. Skončila jsem u psychiatra a dostala Cipralex a xanax. Po roce jsem se srovnala a několik let jsem měla pokoj. A teď asj loni v říjnu v tom jedu znova. Nikdy bych neřekla co tahle mrcha dovede. Pořád mám pocit že moje tělo není moje hlavně nohy, pořád mám jakoby těžké závaží za krkem, stále se bojím že s sebou někde švihnu, radši nikam nechodím. Už takhle nechcj žít to není život ale jen přežívání ze dne na den. Už když vstávám tak se děsím zda ten den vydržím.

Ahojky lidičky,
vracím se sem po dlouhé době, ale už na štěstí jen nahlédnout. Jsem, skoro dva roky v pohodě a vlastně mám dvouleté výročí bez antidepresiv, přesně 1. 6. proto jsem si dovolila sem znovu napsat. Lidičky věřte tomu, že bude zase dobře, jsem toho živým příkladem, neříkám, že ještě občas nemám splín a dokonce jsem i nedávno měla zase ty šílené pocity, že se nemůžete ani nadechnout, ale je to jen na chvilku, už to umím v pohodě zvládnout a nenechat se až tak rozhodit, i když to není nic příjemného, ale umím se zase radovat ze života, i když se doma s manželem nic nezměnilo, jen mě svým dalším chováním utvrzuje, že už jsme každý jinde a zůstávám zde jen kvůli dětem. Dokonce jsem i přes rok dokázala táhnout tři práce a z toho půl roku dělat v kravíně 16 hodin denně, než jsem dala výpověď a vrátila se zpět do depa. V té době jsem spala dvakrát denně po třech hodinách, ale taky jsem to zvládla. Je to pro mne docela úleva, když jsem teď zase schopná spát ve dne i v noci, kdykoliv můžu, už to bohužel není tak často.
Dost o mě, bylo mi fakt moc hnusně, je to tu před těma dvěma lety docela dost podrobně popsané, ale tahle diskuze mi hrozně moc pomohla, tímto všem ještě jednou děkuji.
A hlavně, když jsem to zvládla já, se z toho docela slušně dostat, tak věřte, že to dokáže každý, stačí jen věřit a dát tomu hlavně hodně času. DRŽÍM VŠEM MOC A MOC PALEČKY, Lucka

@Luckajk Ahoj..je fajn, že ti je dobře a držím palce aby to tak bylo už stále. Jen se chci zeptat jak se ti podařilo skoncovat s antidepresivy? Přestala si je, brát najednou nebo si dávky snižovala postupně?

Ahoj Dandulko79, na to prosím pozor, já když je začala brát, tak po prvních mi nic nebylo, ale tak po měsíci, když konečně začla učinkovat, tak jsem se tak bála závislosti na nich, že jsem je hned přestala brát a dostala jsem se do takového sešupu a akorát jsem se ještě daleko více složila, pak dr napsala jiná a po těch mi bylo strašně zle, dokonce bych to docela přirovnala k tomu, co jsi tu popisovala ty, jakoby mi někdo stříknul kyselinu do žil, takové šílené pálení jakoby uvnitř, od krku a šíje až ke špičkám prstů na rukách i nohách a to několikrát denně. A celkově mi ta druhá nezabrala tak jako ta první a hlavně v téhle době začal můj problém s tím, že jsem skoro vůbec nespala, tedy v noci vůbec a občas přes den po chvilkách, byla jsem fakt úplně šíleně vyřízená a unavená. No tak jsme se asi po dvou mesících vrátili k těm prvním a po nějaké době se to stabilizovalo. Tak jsem je brala něco přes půl roku a začala vysazovat postupně po čtvrtkách, vždycky jednu čtvrtku a vydržela týden a pak zase o čtvrtku méně a ty na noc jsem stejně nebrala, protože mi to vůbec nepůsobilo, měla jsem po nich spát a nespala, tak jsem je brala jen tak dvakrát týdně, pak jsem alespoň tyhle dny na chvilku usnula. Držím moc palce, ale hlavně to nechce uspěchat, to by byla celá léčba k ničemu. Já přestala, až když už jsem to měla srovnané v hlavě po té konstelaci, jakože jsem se na svůj problém v hlavě podívala z venku a když jsem viděla své pocity, tak mi prostě došlo, že takhle už to dál nechci, no a také koneckonců mě v tom utvrdila moje psychiatrička, protože vypisovala jen další a další recepty a vůbec se skoro ani nezeptala, jak mi je. Hlavně na lexaurin, to mě dodělala, poprosila jsem ji, jestli mi nemlže napsat ještě jednu krabičku, po půl roce už jsem tam měla jen dva prášky z první předepsané krabičky ještě praktikem a prostě jsem potřebovala mít pocit, že v nejhorším mám kam sáhnout. Měla jsem jen ten slabší a bohatě mi to stačilo, no a ona vzala recept a předepsala mi hned tři krabičky a hned toho silnějšího, tak v téhle chvíli mi opravdu došlo, že jsem u ní byla naposledy. Jo a pozor, ani si moc nemyslím, že lexaurin a jemu podobné jsou návykové tím lékem, ale hlavně tím pocitem úlevy, že je ti všechno jedno, já v té době, kdy jsem nespala, tak jsem se pak občas lexaurinem vypínala, když už jsem jinak nemohla. To bylo někdy jediné, po čem jsem spala alespoň ty čtyři hodiny.
Tak snad je to trošku srozumitelné, držím moc palce, ať ti také brzy fajn a opravdu pozor, ať nic neuspěcháš. Raději stabilizovat v klidu na AD, než ty šílené stavy. Přestat se dá vždycky, i když pomalu, ale než to znovu začne účinkovat, to trvá dost dlouho a je to většinou ještě horší, než to bylo. Měj se už jen a jen lépe a bohužel, opravdu kdo to nezažil, ten to nepochopí

Ahojky, kdo si chcete popovídat, klidně mi písněte na email luckajk@seznam.cz, hodně mi to pomohlo, tak si ráda pokecám a trošku pomohu i já, tak směle do toho, pa lucka