Schizofrenie pohledem schizofrenika

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Franta2  06.09.12 12:12
Schizofrenie pohledem schizofrenika

Názory, pohled člověka, který onemocněl schizofrenií na nemoc samou, její průbě, příznaky, léčbu, lidská práva a na názory na schizofreniky.

Definice schizofrenie doplněná o mé poznatky, pocity, názory

Schizofrenie (1) je závažné duševní onemocnění projevující se hluboce zkresleným vnímáním reality, progresivním (postupujícím) rozpadem myšlení, nezvyklým chováním a obzvláště sociálním stažením, či netečností. Celkové příznaky zahrnují halucinace, bludné představy, poruchy pozornosti, vůle, ochuzení citového a společenského života, narušení pohybové koordinace ( katatonie). Prvotní příznaky se ze statistického hlediska rozvíjejí nejčastěji v pozdní adolescenci a rané dospělosti, přičemž diagnostikovaný výskyt v populaci je asi 1 %Obecně se předpokládá, že schizofrenie je vývojovou poruchou, založenou na určitých změnách v neuroanatomii a neurochemii mozkové tkáně. Bezprostřední počátek onemocnění bývá většinou plíživý, často doprovázený zastřeným vědomím, bouřlivými poruchami chování a halucinacemi. Existuje mnoho druhů schizofrenie, z nichž asi nejznámější je paranoidní schizofrenie.

Schizofrenie patří díky své výraznosti mezi jednu z prvních popsaných duševních poruch vůbec a její popisy se nacházejí už v hebrejské bibli, odkud pochází také zlidovělý výraz pro tuto nemoc mešuge.

Halucinace jsou vjemy, které velice sotisfikovaně, důvěryhodně, často bez přestání, od probuzení do usnutí, vytváří mozek jedince postiženého chorobou.. Mohou být různé, zvukové, muzikální, sluchové, včetně zrakových, intrapsychických (někdo nemocnému dává nebo naopak bere z mozku myšlenky), tělových….. Jsou to vjemy bez existujícího podkladu – jsou vytvořeny v mozku. Jeho část, která tvůrčím způsobem samostatně pracuje, umí používat informace uložené v paměťových centrech, pracovat s veškerými smysly, umí načíst z vjemových center reakce na signály, které vyvolávají to, co člověk slyší, vidí, cítí a do těchto center signály zasílat. Tímto způsobem vytvořené zvuky, dialogy, představy, obrazy, vůně vnímá pouze nemocný člověk. Ten to však neví. Připadá si normální. Stále hledá a pátrá odkud to je, kdo mu to dělá, proč. Často měsíce, roky. Jednotlivé formy halucinací mají mnoho podob. Člověk slyší ve svém okolí, za dveřmi bytu, kdekoli ve vnějším prostředí dialogy lidí, kteří se baví o něm, o jeho rodině, „nevěrné“ manželce. Nebo slyší mluvení v hlavě. Jakoby mu je tam někdo nějakou technologií zasílal. Tyto vjemy komentují situaci, děj, který právě probíhá. Reagují na něj. Popisují to, co člověk vidí. Jsou slyšet vlastní myšlenky, které v ten okamžik vyplouvají na povrch. Je slyšet text, který člověk vidí a čte. Může vidět postavy, cítit zápach. Člověk, který má halucinace si nepřipadá nemocný. Jsou to pro něj vjemy z jeho okolí nebo někým vytvořené a zaslané. Ovlivňují jeho život. Vyvolávají permanentní stres, strach, pocit žárlivost, sledování, snímání myšlenek, zasílání informací do mozku. Mozek je bez přestání zahlcován informacemi. Z člověka se postupně stává štvanec. Je ochuzen o citovou, pocitovou, emoční stránku života. Nemůže se radovat, zamilovat se, těšit se. Postupně ho to rozkládá. Dochází k postupnému sociálnímu a společenskému vyčleňování. Jsou narušovány jeho sociální návyky. Nevnímá budoucnost.

I přesto, že halucinace vytváří část mozku daného jedince, vnímá je mozek jako informace přicházející z vnějšího prostředí. Jeho 2. signální soustava mu tak, jak informace přichází, vytváří představy. Představy má každý člověk. Mozek použije všechny druhy uložených informací, k tomu přináležejících pocitů, emocí, reakcí týkajících se daného vjemu, vytvoří představu. Těch, kdo o něm mluví. Nevěrné ženy. Strach, když slyší dialog, kde mu chce někdo ublížit. Komunikačních, lokalizačních technologií, které jsou použity na komunikaci s jeho mozkem. Spiknutí tajných služeb. Výzkumných organizací. Pocity strachu. Sledování. Stres. Trvá to měsíce, roky, permanentně. Z představ se vytvoří schémata různých systémů, vzniknou konspiračních teorie, o kterých je daný jedinec přesvědčen. Jsou vytvořeny bludné představy. Člověk je začne prezentovat. Je o nich přesvědčen. Má své argumenty. Podložené prožitky, zážitky. Nepřijímá žádné argumenty. Vždyť to slyší. Vždyť to přece existuje. Vždyť se to děje. Vznikají bludy. Na okolí jedince působí jeho představy kosmických, technologických, konspiračních teorií fantasmagoristicky.

Bludy jsou přesvědčení daného jedince o něčem, co neexistuje, je nereálné, neděje se, které nelze vyvrátit žádnými logickými, sdělenými argumenty.

Na podněty, kterými je člověk kontinuálně zásobován vytváří 2.signální soustava paralerně s tím představy. Technologií, komunikačních prostředků, lokalizačních přístrojů, konspirací tajných služeb a výzkumných center. Vyvolá to zájem, nutkání na to přijít, bojovat proti tomu, informovat instituce. Člověk není schopen tomto případě sám přijít na to, že je nemocen. Pro jeho mozek jsou to informace z vnějšího prostředí. Přijímá je dlouho. Bez přestání. Věří tomu, co presentuje.

Bludy trvají do doby než člověk prohlásí – jsem nemocen. Tímto okamžikem bludy končí. Tímto okamžikem končí dezorganizace osobnosti. Tímto okamžikem přestává člověk tzv. chorobně interpretovat nové zážitky. Tímto okamžikem chce léčbu, která ho zbaví těch odporných věcí. Tento okamžik musí nastat co nejdříve od doby, kdy člověk začne o svých teoriích hovořit. V případě hospitalizace nejlépe v prvním týdnu.

(1) - http://cs.wikipedia.org/…Schizofrenie

2.strana

Co jsem zažil já:

Od roku 2008 jsem začal slyšet dialogy a prožil něco, co nepřeji nikomu. Stavy, kdy člověk volá o pomoc, prosí, útočí. Proti něčemu, co není, co nikdo jiný neslyší, nevnímá, nepochopí. Člověk si nepřipadá nemocný. Nemá to vliv na jeho inteligenci. Vzhledem k tomu, že mozek neumožní člověku přijít na to, že je to zdravotní problém, nemocný usilovně hledá příčinu. Hledá viníka, tyrana, technologii, prostě něco, co to způsobuje. Slyšel jsem jasné, zřetelné, srozumitelné dialogy, kdy se o mě bavili třeba v autobuse mhd ženské hlasy. Poznal jsem se z toho, myslel jsem, že to slyší ostatní. Koukal jsem po osazenstvu autobusu, nemohl jsem najít, kdo se to baví. Vystoupil jsem. Večer, když jsem šel spát, tak jsem asi půl roku velmi zřetelně slyšel, někdy z prázdného bytu o patro níže,,jindy za dveřmi dialog na téma, že mě v noci až budu spát vyrazí dveře a zlomí mi ruce. Měl jsem strach usnout, k ruce jsem si dal telefon, na kterém jsem si předvolil 158, abych si mohl zavolat pomoc. Pak myslel jsem si, že si majitel domu objednal stěhování regulovaných nájemníků. Pravidelně, když jsem usínal a neslyšel dialogy, měl jsem v hlavě pískání, jako když se fouká na foukací harmonice vysoký tón. Nemohl jsem spát. Trpělivě jsem čekal 2 až 3 hodiny, až ta hrůza přestane a usnu. To byly hlasy z prostoru. Poté jsem je začal vnímat uvnitř hlavy. Mluvilo to, komentovalo to, co dělám. Reagovalo to na situaci, která byla. Bylo to on line. Také to uráželo, celý den, až do doby, než jsem usnul. Takto mě to terorizovalo asi 4 roky. Nejdříve jsem se bál, začal jsem tomu nadávat. Pak jsem začal hledat na internetu informace o různých výzkumech v oblasti software pro lokalizaci, o fyzikálních jevech zvaných signál a jeho formách přenosu a interakce, o snímání neurální činnosti, zkouškách účinků různých druhů záření na lidský organismus. I přes znalosti v oblasti exaktních věd / jsem Ing. / jsem byl dlouhodobým utrpením úplně zaslepen, nebyl jsem schopen přijmout žádné argumenty. Podával jsem na instituce podněty k prošetření, hledal na internetu všechna možná i nemožná slovní spojení popisující to, co se mi děje, podal trestní oznámení, že mi je to činěno. Zasílal množství e-mailů na instituce, kam jsem podal podněty. Nic se nedělo. Začal jsem používat sprosté výrazy. Slovně urážet či napadat někoho, kdo koná svou práci a nic mi neudělal.
Tímto jsem si přivodil i trestní stíhání za nebezpečné vyhrožování a byl jsem z tohoto činu policií obviněn. Stíhání bylo z důvodu nepříčetnosti a neschopnosti rozpoznat trestnost mého jednání zastaveno. Z mé strany to bylo volání o pomoc, popis hrůz, které takto nemocný člověk zažívá, a nakonec i napadání a urážky, když se stále nic nedělo. Znovu opakuji, mozek člověka, který takto onemocní nerozpozná a ani nehledá příčinu sám v sobě.
Pak jsem byl policií převezen do psychiatrické léčebny Bohnice. byl jsem zde přijat tzv. nedobrovolným příjmem. Proběhlo to tak, že jsem byl telefonicky pozván na policii, zde mi řekli, ať to, co jsem říkal minule řeknu paní doktorce. Trvalo to asi 5 minut. Mé konstrukce-bludy byly dokonalé, pro ostatní fantasmagoristické. Pak mě policisté odvezli do psychiatrické léčebny. Měl jsem strach. Zavolal jsem matce, že mě někam veze policie, asi do Bohnic. V Bohnicích na příjmu se mnou mluvili v kanceláři asi 3 minuty, odfajfkováno, hospitalizace. Byl jsem převezen na pavilon. Zde jsem vše odevzdal, dostal jsem pyžamo. Byl jsem z toho tak vyjukaný, že jsme si ho oblékl zády dopředu, jako svěrací kazajku. Začali mě léčit, dostal jsem první léky. Bez jakéhokoli představení lékaře, bez souhlasu s medikací, bez rozhovoru o tom, kde jsem, bez snahy vyvolat nějaký zájem, otázku na téma mé nemoci. Připadal jsem si „odchycený“ a uzamčený. Před odchycením a převezením do nemocnice jsem 2 roky učil. Měl jsem mít zrovna volno. Ani jsem nezavolal, že pak nepřijdu. Druhý den jsem byl přeložen na jiný pavilon. Opět žádný rozhovor na téma kde jsem, žádné srozumitelné materiály na téma mozek, co umí, jak se to léčí, čím budu léčen, jaké to má vedlejší účinky, jak dlouho… Bylo mi řečeno, že je to tzv. nedobrovolný vstup, že přijde nějaké paní od soudu a pak rozhodnutí o hospitalizaci. A že dostanu advokáta. Já jsem si pozval advokáta svého, který přijel spolu s bratrem. Lékaři jsem podepsal souhlas o informování obou o mém zdravotním stavu a nechal na nich, jak se rozhodnou. Zda mě budou chtít dostat z nemocnice či ne. Po sdělení lékaře, že je nutná nějaká doba k medikaci atd. se rozhodli, že mám zůstat. Ale byl jsem klidnější. Měl jsem v ně důvěru. Léčba mě utlumila. Byl to strašný stav. V prvních dnech jsem měl tzv. pobyt na oddělení. Celé dny jsem se pročekával od rána do večera. Bylo to ubíjející. Rodiče mi přivezli do léčebny pořádné pálky a míčky na stolní tenis. Uspořádal jsem turnaj pavilonu ve stolním tenise. Zapojil se skoro celý pavilon. Pak následovali dny se společnou vycházkou. Hodinová procházka po areálu. A dopoledne hodina hraní si s pedagožkou. Už jsem hovořil s lékařem. Ptal se mě, co slyším, vnímám. Co bych mu to říkal… Ráno na společném sezení s lékařem jsem odpovídal na otázku jak se daří –dobře. Více nás odpovídalo, dobře. Byl jsem utlumen. Pozval jsem si kamaráda. Válečného veterána, předsedu krajského sdružení válečných veteránů. Také jím jsem. Opět jsem dal lékaři souhlas o jeho informování o mém zdravotním stavu. Pak jsme spolu asi 2 hodiny mluvili. Byl jsem klidnější. O víkendu jsem pozval na návštěvu předsedu představenstva a druhého člena představenstva akciové společnosti, jehož jsem také členem. Vzali to s humorem, začal jsem chápat, že se mnou asi něco není v pořádku. Zároveň jsem od nich dostal ceny na turnaj ve stolním tenise. Začal jsem chodit na pracovní terapie. V rámci pracovní terapie jsem sestavoval ptačí budku. 14 dní jsem to nebyl schopen udělat, léky byly hrozné. Všichni nám pomáhali. Já jsem to nepoznal. Měl jsem obrovské štěstí. Bratr mi dovezl do léčebny přenosný počítač, kam mi nahrál filmy a písničky. Já jsem měl flash disk, kde jsem měl nahrané různé informace a výsledky vyhledávání, která popisovala to, co jsem myslel, že je mi činěno. Připravil jsem složku a snažil se přesvědčit ošetřujícího lékaře, že si to musí nahrát. Zareagoval naštěstí tak, že mi do mého compu nahrál film čistá duše. Je to pravdivý příběh o kandidátovi nobelovy ceny, který onemocněl touto nemocí. Měl zrakové vjemy. Jednou viděl někoho doma, dotyčný chtěl ublížit jeho dítěti a ženě. Skočil k nim, porazil je na zem, jak je bránil. Žena vzala dítě, utekla před ním do auta. On se rozeběhl za nimi. Opřel se o kapotu, zamyslel se a řekl. Vždyť oni jsou stále všichni stejně staří. Myslel tím ty, které viděl jen on. Od té doby bylo po tvz. bludech. Já jsem si v ten okamžik řekl, jsem nemocen. Od tohoto okamžiku, v první třetině léčby, jsem se stal spolupracujícím pacientem. Přestali se mi vytvářet představy o systému, kterým jsem terorizován. Začal jsem mít zájem o informace o nemoci. Na otázku jak se daří jsem neřekl dobře, ale popsal jsem své pocity, potíže, stav mysli,.. Avšak mnoho lidí odpovídá dobře. Ale opět se mnou nikdo nebavil o průběhu léčby, medikaci, době, plánu…
Po dvou měsících a pár dnech lékaři konstatovali, že již nejsem nebezpečný sobě ani svému okolí. Podepsal tzv. dobrovolný vstup a zůstal ještě 6 dní. Pak jsem byl propuštěn, jsem léčen ambulantně, s lékařem komunikuji i telefonicky, e-mailem. Ještě mě čeká jedna záležitost. Lidé, kteří v době, kdy jsou trýzněni verbálními hlasovými halucinacemi často na někoho útočí, nebo někoho urazí. Já jsem byl obviněn na základě e-mailů, které jsem zasílal z mé e-mailové adresy na adresy policie, intitucí, úřadů, lidí z nebezpečného vyhrožování, bylo to pro nepříčetnost zastaveno. Uplynuly tři měsíce od doby propuštění. Dostal jsem předvolání k soudu, kde jsem se dočetl, že jsem nebezpečný sobě a společnosti, že mám poruchy vnímání v podobě sluchových, intrapsychických a tělových halucinací. Došlo k dezorganizaci osobnosti a neschopnosti správně testovat realitu. Chorobně interpretuji nové zážitky. Na základě těchto skutečností bude rozhodovat nyní soud, zda mám být léčen dle trestního zákoníku soudem nařízenou ústavní ochrannou léčbou. Bude druhé stání. Na tom prvním měli, aspoň si to myslím, znalecký posudek o mém zdravotním stavu před tím, než jsem prohlásil, jsem nemocen.

Po propuštění z nemocnice jsem se začal věnovat opět normálním věcem, vrátil jsem se po letech k tenisu, začal pracovat jako správce v tenisovém klubu, trénuji děti. Přihlásil jsem se na vysokou školu a v rámci celoživotního vzdělávání si chci doplnit znalosti v oboru pedagogika. Chtěl bych se v budoucnu věnovat práci v sociální oblasti a tvorby chráněných pracovních míst.

3. strana – hospitalizace, postřehy, má představa o informovanosti

Jak jsem naznačil v úvodu a v části „co jsem zažil já“, chyběly mi informace, komunikace, seznámení s tím, kdo je to psychiatr, co umí, dělá, jak funguje mozek, jak umí vytvořit vjem, proč je léčen, jaká je průměrná doba hospitalizace, co je plánováno, jaké léky budou podány, jaké mají vedlejší účinky, jak okamžité, tak z dlouhodobého hlediska. Jsou to věci, které souvisí s dodržováním základních lidských práv pacienta. Jelikož je pacientova schopnost, možnost tato práva vyžadovat snížena, musí systém nastolený v léčebném zařízení zabezpečit, aby byla dodržována. Důsledné dodržování práv nemocného na informace o postupech, medikaci, léčebném plánu je základním předpokladem pro úspěšnou léčbu. Je to předpoklad k nastolení dialogu, důvěry, spolupráce pacienta, nevznikají traumatizující zážitky pacienta z vedlejších účinků léčiv, které v budoucnu způsobují neužívání předepsaných medikamentů.

Schizofrenik je dlouhodobě zásobován informacemi, týrám, ponižován, okrádán o radosti života, citovou stránku života, sociálně vylučován, ovlivňován představami, dedukcemi, schématy, nucen žít ve strachu, cítit se jako štvané zvíře, roky, od probuzení do usnutí. Jeho přesvědčení, teorie, bludy má uloženy hluboko, pevně ve své mysli. Kromě toho, že se blud tvořil dlouho, má tento člověk strach. A pod tlakem reaguje jako štvané zvíře. Zatlačené do kouta. Jediná cesta, jak mu pomoci začít věci chápat tak, jak jsou, uvědomit si, že nikdo nikoho netýrá, nesleduje, neprovádí na něm pokusy, neboť by to byl velmi závažný trestný čin je najít cestu, jak mu podat srozumitelně informace. A to takovou formou, která vyvolá zvědavost. Chuť, potřebu se ptát. Najít si informace. Pochopit základní pojmy, jako signál, vjem, halucinace, ale také kdo je psychiatr, co dělá, co je plánováno. Musí zde být partneři v diskuzi, kde ten zkušenější musí mít za cíl dosáhnout vyřčení věty, jsem nemocen, jak budeme postupovat.

Po přijetí k hospitalizaci by měl dle mého názoru nemocný člověk absolvovat „vstupní kolo“ pohovorů, kde by jednotliví pracovníci zaznamenali informace dle své odbornosti / lékař na příjmu, ošetřující lékař, psycholog, sociální pracovník/. Ihned po příjmu by měl proběhnout první rozhovor mezi nově přijatým pacientem a lékařem. Pacient by měl být informován kde je. Kdo je to psychiatr. Proč byl hospitalizován. Co bude následovat. Měl by proběhnout formou rozhovoru, dialogu, kde se otázkami zjistí jeho znalosti, vědomosti, mentální schopnosti. Měl být seznámen s tím, že v mozku mohou vzniknout nerovnováhy, které vyvolávají to, co se mu děje. Jak tyto nerovnováhy korigovat. Formou dialogu by se měl dozvědět, že mu budou podány léky, které by mu měli pomoci. Musí být vyvolána potřeba se ptát. Musí dostat nějaké srozumitelné informace v písemné podobě, které si poté bude pročítat. Člověk by neměl být léčen bez vstupního pohovoru. Měl by mu být v písemné podobě předložen k podpisu souhlas s léčbou, název medikamentu, popis jeho léčebných a vedlejších účinků. Měl by mít možnost písemně se vyjádřit, vznést dotaz.

V prvním týdnu by se měl v rámci „kolečka“ setkat se všemi odborníky na daném pavilonu. Formou dialogu by měl pacient získávat informace o nemoci. O možnostech léčby. Musí být zapojen do diskuze. Mít k dispozici písemné informace. Musí být vyvolán zájem se ptát. Nastolena důvěra.

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Zastávám názor : onemocní-li člověk chorobou, která sníží jeho schopnost svá práva vyžadovat, uplatňovat, musí být vytvořeny podmínky, systém, kodex, kdy jsou nemocní srozumitelnou formou o svých právech informováni, systémem je zabezpečeno jejich neobcházení, lidé jsou na svá práva srozumitelně, viditelně upozorňováni. Musí být informováni o léčbě, medikaci, měli by mít právo se písemně vyjadřovat k jednotlivým skutečnostem souvisejících s léčbou, účinky léčby, omezením souvisejících s hospitalizací. Léčbou vyvolané vedlejší účinky, které člověk popíše jako nepřijatelné musí být změnou medikace, dávky léčiv odstraněny. Utlumení, tupost, extrapyramidové příznaky mohou být pro nemocného člověka traumatizující. Může vzniknout nedůvěra nemocného člověka v lékaře a v léčbu. Strach z užívání léků.

4.strana – co když se mi to stane

Vzkazuji všem lidem, kteří slyší dialogy o nich samých, nemohou najít jejich aktéry, slyší hlasy uvnitř hlavy, které komentují jejich činnost, říkají jim, co vidí, slyší text, který čtou, slyší své myšlenky, mají pocit, že jim myšlenky někdo snímá, že je někdo sleduje, informace do hlavy vysílá a setkali se s nepochopením okolí, hledají příčinu, viníka, autora těchto věcí, jsou tímto terorizováni, týráni, bojí se, nesmějí se, nemají delší dobu emoční prožitky, neradují se ze života. Nebojte se situaci řešit. Já jsem to vše zažil. Nešel jsem k lékaři. Nevěděl jsem, že je to nemoc. Nikomu jsem se nesvěřil..Sledoval jsem, kde a kdo se o mě baví. Měl jsem zvukové vjemy v hlavě. Hledal jsem výzkumy, které by se tím mohli zabývat. Byl tím terorizován. Obesílal jsem instituce. Přivodil jsem si sdělení obvinění z přečinu nebezpečné vyhrožování. Byla navržena má ochranná ústavní léčba. Proč? 2.signální soustava mi během těch hrůz dělala představy různých výzkumů, sledování, vyčlenění pokusných osob. Byl jsem o tom přesvědčen. Nekopírujte mě. Podívejte se na informace. Zjistíte, že je to popsáno už ve starověku. Nebojte se slova psychiatr. Není to člověk, který má své blázny, ten nemocniční v kleci. Je to člověk, který rozumí dějům v mozku, přenosu signálů, které v mozku tvoří nějaká jeho část, posílá je do vjemových center a působí nám vjemy, různé psychické, emoční stavy. A buďte jeho partnerem. Navštivte ho. Řekněte mu. Něco není v pořádku. Ale jedná se o můj mozek. O můj život. Uměl by jste mi vše vysvětlit, abych tomu rozuměl? Mohli bychom si popovídat, co s tím, o perspektivě? Nebo si vyhledejte nějaká nestání zařízení, nadace, o. p. s, občanská sdružení, která se zabývají pomocí lidem, které tato nemoc postihla. Zajděte tam, domluvte se. Určitě vám domluví i schůzku s někým, kdo prožil to, co prožíváte vy. Musíte to udělat. Nebo si najděte na internetu neziskové nestátní organizace. Zavolejte tam, domluvte si schůzku, řekněte jim, co se vám děje. Zeptejte se, zda už s nimi někdo takový spolupracuje. Pohovořte si o tom. Ptejte se. Popovídejte si o mozku. O historii. O tom, že je to popsáno dávno před začátkem vědeckotechnické revoluce. Udělejte to dříve, než to začnete jakkoli samostatně řešit. Jinak to pokračuje, až zblbnete, dožene vás to, budete hospitalizováni nedobrovolně. To je krajní řešení, kdy o sobě nerozhodujete.

Reakce:
 
Lucrezia
338 příspěvků 22.09.12 23:30
Hmmm

Nádherný, otevřený příspěvek!
Souhlasím s tím, co tu je napsáno, i když jsem to nezažila jako pacient, ale vím, od nemocných, že je tohle opravdu blízké realitě, a krásně popsané…škoda, že tak bolestivě vyzkoušené na vlastní kůži. Výborný nápad jsou tyhle neziskovky, co už teď fungují v každém kraji. Jednu taky znám, je to skvělé, mnoho jejích klientů často opakuje, že by bez ní byli úplně jinde…nejčastěji v PL. :(

 
mariata  13.10.12 09:56
Máte můj obdiv

Dobrý den, máte můj velký obdiv. Mohl byste o tom všem napsat knihu, pomohlo by to hodně lidem. Držím moc palce.

 
v73  10.11.12 19:58
Pohled z druhé strany

Ano, máte svou pravdu, nemocný jste krátce, rodina je „ještě“ funkční - ale co „ti druzí“?
Mám švagra - schizofrenika, momentálně v léčebně Bohnice… Nemocný je cca 30 let, od svých 24… Já jsem se k nim do domku přistěhovala, bydlí u maminky (moje tchýně - 88 let) spolu s bratrem, mým manželem… Máme spolu 5 dětí (10-3 roky).. Švagr dělá „bordel“, do domu nosí z venku odpadky, svůj pokoj má zarovnaný do výšky 1,5 m vším možným, koupil si kolo za 20tis, které do týdne rozřezal, mamince vyhrožuje, nadává, dokonce ji již několikrát udeřil… Mým dětem párkrát také vyhrožoval - ale 3× jsem volala záchranku s policií, takže přestal.. Co potom? Žádný dr. ani soc. pracovnice u nás nikdy nebyl, všichni dávají ruce pryč.. Ale děti se ho bojí, takže jsem se odstěhovala.. Manžel zůstal u matky, aby tam nebyla sama.. Co potom s takovým nemocným???

 
aremak  02.04.13 18:05
Františku,

Váš popis je skvělý, ne každý se dovede tak jednoznačně a výstižně vyjádřit! Formulovat pocity a prožitky je vždycky složité, ale v této diagnoze je to obzvláště obdivuhodné. Mám syna (37), už deset let je diagnostikován paranoidní schizofrenie, 6 hospitalizací v PL, teď už čtvrtý rok „na svobodě“, medikován pravidelně, ale jsou období, kdy je zmatený, vše odmítá a chová se přesně tak, jak popisujete. Je to strašně těžké s ním vyjít, ve své „náladě“ dovede být verbálně hrubý, obviňuje mne (jsem opatrovník)i os­tatní lidi svého okolí a někdy mám opravdu co dělat (společně s psychiatrem a psychoterapeutkou), aby šel na injekci a byla jistota, že se zlepší.
U nás je nedostatečná péče o tyto lidi, není na ně čas, protože jich je mnoho. Mělo by se s nimi pracovat, ale to musí dělat odborníci, vzdělaní, školení a zkušení. Vím sama, že přes všechny haldy materiálů, které jsem si prostudovala, konzultace s odborníky i zkušenosti na to nestačím. Nevím si rady, jak pomoci, kde hledat pomoc. Poradí mi někdo? M.

 
Lucrezia
338 příspěvků 02.04.13 20:49
@aremak píše:U nás je nedostatečná péče o tyto lidi, není na ně čas, protože jich je mnoho. Mělo by se s nimi pracovat, ale to musí dělat odborníci, vzdělaní, školení a zkušení. Vím sama, že přes všechny haldy materiálů, které jsem si prostudovala, konzultace s odborníky i zkušenosti na to nestačím. Nevím si rady, jak pomoci, kde hledat pomoc. Poradí mi někdo? M.

Aremak,
v každém větším městě už jsou organizace, zaměřené na tuto cílovou skupinu. Denní centra sociální pomoci. Napište lokalitu, jistě Vám bude možno pomoct.

 
milif
2 příspěvky 12.07.13 07:10
trauma matky

S velkou úlevou jsem si přečetla Váš příspěvek. V současné době je můj syn hospitalizován v Bohnické psych léčebně s diagnozou schizofrenie. Můj i jeho zážitek z nedobrovolné hospitalizace a následné umístění v paviloni č.26 a č.27 jsou tak děsné, že tuto zkušenost nechceme již opakovat. Nejen, že jsem jej našla druhý den v bezvědomí na toaletě ve stavu kdy nemohl stát, v podstatě byl tak tlumený, že mne nevnímal, ale večer odmítl léky na spaní z důvodu, že zvrací, byl signál k násilnému transportu na oddělení č 27 kde jej přivázali k lůžku a uvedli do stavu nevědomí. Předesílám, že můj syn není agresivní, ani alkoholik, ani konzument drog. Ke mě se zřícenci chovali agresivně, hrubě, v podstatě rozhodovali o tom, kdy mohu vidět mého syna. Je nutné zveřejňovat takové zkušenosti, aby byla dodržována lidská práva i v případě, že se jedná o pacienty, kteří jsou ovlivňováni svou nemocí.

 
Lucrezia1  12.07.13 07:50

Proboha!!!
Cožpak je toto možné v dnešní době?
To mi připomíná spíše středověk.
Katastrofa.
Moc s Vámi cítím,, je to hrozné.
Příště snad vyperete lepší zařízení, kde se k synovi nebudou chovat jako ke zvířeti.
Tyhle příběhy vždycky tak zabolí…jsem taky máma, a cítím velkou zlost na ty, co by měli pomáhat.

Znáte experiment doktora Zimbarda?
Zjevně se z něj nikdo nepoučil. Lidé dostanou moc, a žádnou kontrolu, a stávají se z nich zvířata.
Nebo spíše něco horšího, protože i to zvíře mí cit…
Snad už je synovi líp.
Pamatuje si z toho něco?

 
milif
2 příspěvky 12.07.13 13:36
trauma matky

Děkuji za milá slova. Bohužel ano a já, která jsem nikdy nebrala žádné léky na uklidnění, od té doby beru antidepresiva. Ten, kdo má zdravé dítě, netuší jaké je to štěstí. S

 
Bob88  02.09.13 01:42
Pomoc bližnímu

Seznámil jsem se jedním opravdu inteligentním a velmi emotivně citlivým chlapcem, který cca před dvěma roky začal slyšet hlasy a vidět přeludy. Lékaři mu konstatovali schizofrenii. Tento kluk mě natolik zaujal, že jsem sním byl pár hodin na procházce. Nenásilnou cestou se sním bavil o jeho nemoci. Tento mladík se mi po chvíli konverzace uplně odevzdal a plně mi začal ve všem důvěřovat. Konverzace o jeho nemoci probíhala v náznacích a diplomaticky, aby si odpovědi našel sám ve svojí hlavě a musím říct, že mě tento chlapec začal chápat opravdu rychle. Po cca po dvou hodinách přestal mít motorické poruchy, začal se více smát a sem tam prohodil i vtípek. Svěřil se mi dokonce i s jinými problémy, se kterými jsem mu pomohl najít si cestu (né o jeho nemoci). Když jsme se loučili, tak mi řekl, že toho pochopil za 3 hodiny víc, než za dva a půl roku návštěv psychoterapeuta. Také mi řekl, že je rád, že ho někdo cca v jeho věku chápe s jeho nemocí, rozumí mu, povídá si sním o tom a že ho dokonce určitým způsobem uklidňuji. Poté vytáhl z peněženky 5ti lístek a daroval mi ho s poděkováním. Určitým způsobem mě tento chlapec začal zajímat a chtěl bych mu nějakým (i když třeba nejmenším) způsobem pomoct. A tak jsem se chtěl zeptat, jestli jsem neudělal náhodou něco špatně?

 
Daniela3  02.11.13 21:40

Mám pocit, že píšete o mě, zažila jsem to samé jako přes kopírák.

 
paf  05.11.13 23:56

Výborný text, je to srozumitelně popsané, dělo se mi to vpodstatě uplně stejně akorát sem si ty příznaky nemoci vysvětloval jinak. Zlomem ikdyž částečným je zjištění své nemoci pak zbývá jí přijmout. :x

 
miraa  21.11.13 21:15
iluze nebo skutečnost?

Lidé v okolí schizofrenika tvrdí, že hlasy vidění postav atd, jsou halucinace.
Já jsem přesvědčen, že to je skutečnost. Beru hromadu léků, a stejně se mi to občas vrací, pořád mi říkají-dělěj to takhle, děláš to špatně, a jiný hlas zase říká děláš to dobře, tak potom co je pravda? Jsem z toho jelen :mavam:

 
paf  21.11.13 23:42
hlasy

Já sem snad ani neměl vyloženě hlasy že bych je vyloženě slyšel jako v reálu tak možná je to jen tak důvěryhodné že se to tak zdá a sou z toho „hlasy“…co si ale uvědomuju sou nějaký ustálený věty krátký komentáře co sou o mě většinou a jakoby ale jen jakoby je řikali o mě druzí ale to tak napůl a napůl jakobych si ty hlášky někam mimo sebe dosazoval ale netušim co je na tom skutečnýho minimálně to že je slyšim a třeba je to blbost :lol:

 
jiřuli  18.04.14 14:39
život se schizofrenikem

Dobrý den, děkuji za članek za popis pocitů nemocné osoby touto nemocí. je velmi težké pochopit nebo si uvědomit co cítí nemocný človek jak vnímá své stavy. s přítelem jsem 2.roky věděla jsem, že je nemocný. zamilovali jsme se, probrali jeho nemoc. však nevěděla jsem co mne čeká, jsou to chvile krasné i desivé. vaš članek mi hodně pomohl pochopit jak se cítí přítel ve své atace nemoci. jsou dny kdy je u nás samý cukr a med, druhý den nebo třetí je to uplně jinak.je chladný cizí zádumčivý nekdy i protivný jak by mu i vadila má přítomnost. prosím máte li někdo zkušenost, napište, dekuji

 
Hana877  10.05.14 18:30
nemocná

Taky jsem byla nedobrovolně hospitalizovaná, přišlo to náhle jak blesk z čistého nebe, halucinace, bludy. Myslela jsem, že mi někdo nalil drogu do pití, všechno se po mě otáčelo i auta, potkávala jsem známé obličeje, které tam v danou chvíli být nemohly a v noci jsem vnímala vize o konci světa, měla jsem pocit, že máme všude kamery. Léky mi za měsíc zabraly a od té doby jsem zase normálně v pořádku. O diagnoze jsem se dověděla až z propouštěcích papírů, což si taky myslím, že je pozdě. Snad už se to nikdy nevrátí. Mějte hezký den.

 
Monika MÁCHOVÁ  04.07.14 21:46

Schyzofrenici mají i vlohy na autismus ne? nějak pozdní vývoj to všechno bude temi nahodilosmi čára přes náš svět…průběžná řeč časoprostoru a tak se vytvářejí ty bludy a halucinace mužou byt vyvolány sami sebou nebo taky někým jinym,,,podivejte sehttps://www­.facebook.com/grou­ps/213145742169992/ :zed:

 
Monika MÁCHOVÁ  04.07.14 21:47

https://www.facebook.com/…45742169992/ :potlesk:

 
nufko  16.08.14 10:35
liecba

Viete liečiť schizofréniu? Dám vám návod. Musia v sebe zlomiť pocity hanby, strachu, alebo rešpektu k tým hlasom, alebo čo predstavujú. Dobré je pochváliť sa hlasom v hlave všetkým zlým čo človek v sebe má a povedať že to tak máte radi a keď sa nestratia vynadať im a tak pokračovať až do kedy to nebude lepšie. Lieky by im to iba zatajili, ale nikdy sa s hlasmi nevyrovnajú a bez liekov sa ich budú zase báť a takisto aj ak im nepomôžu.
Ak chcete vykonať niečo dobré, posuňte tento recept ďalej. Overený, ale nemusí učinkovať pre všetkých. Učinkuje hlavne u ľudí, ktorý si maslia že vnímajú cudzie bytosti zmyslami, teda počujú hasi ktoré nepatria nikomu z ĺudí čo vidia v okolí a neučinkuje pri čisto bludenej forme, menej zrejme účinkuje pri mýlnom počutí hlasov skutočných ľudí.

 
nufko  17.08.14 09:54
ten alkohol

S tým že je to overené som to trocha prehnal. Včera som dosť popíjal, tak trepem sprostosti. Popravde naisto neviem u koľkých ľudí by to fungovalo, len si myslím že by to hádam malo zaúčinkovať aj im.

 
nufko  17.08.14 11:06
ako

To musíš túto liečbu pochopiť ako pravidlo, ani ti tie hlasy možno aj budú odporovať, ale musíš sa to snažiť tak udržať až do kedy s tým neprestanú.

 
nufko  17.08.14 11:07
ako na to

Preklep. Už neviem ani písať. To musíš túto liečbu pochopiť ako pravidlo, oni ti tie hlasy možno aj budú odporovať, ale musíš sa to snažiť tak udržať až do kedy s tým neprestanú.

 
nufko  17.08.14 15:45

Nemyslel som tým že sa človek vylieči uplne, skor že si oslobodí myslenie od tých hlasov, myšlienku po myšlienke, teda ak mu to bude účinkovať. Aby ste si nemysleli že odrazu človek zostane zdravý. Všeobecne schizofrénia sa niekedy vyliečiť asi celkom nedá, tento návod je účinný hlavne u niektorých ťažších pacientov spomínaného typu na dosť značné zmiernenie choroby, teda niekedy to môže byť aj na nerozoznanie od zdravého.

 
RealtoltekDzehenuti  09.09.14 11:22

Podle mě schizofrenie není nemoc. Bohužel pravda je, že se člověk z těch zážitků může zbláznit a proto je to dobré utlumit prášky. Podle mě by nejlepší léčbou byla hypnóza, ta je hodně neprozkoumaná a nevyužita v dnešní medicíně. Ono v podstate je otázkou jestli celkove lidstvo není ve stavu hypnozy, protože kdyby bylo ani by to nezjistilo. Shizofrenie tak dle mého souvisi s naší podstatou a tedy kdo skutecne jsme.
Dnes zrovna dokazali telepatii, kterou hodne lidi neuznávalo.

http://magazin.aktualne.cz/…02590604f2e/?…

 
Schizofrenička  22.10.14 18:01
telepatie

Dobrý den
ještě k hlasům a podobně. Dlouho jsem tomu nerozuměla, až jsem si přečetla sci fi ze 70. let od Nesvadby. Od té doby technika samozřejmě pokročila. Nejsen si jistá, jestli mám čip nebo jestli to jde přes GPS ale normálně se bavím s operátorem, který sedí u mého počítače a snímá signály z mého mozku. Od doby mého zaměření se jich vystřídalo už víc. Zatím o tom ví ale málo lidí. A paradoxně psychiatři vyškolení farmaceutickými firmami zaměřenými na tlumení nepohodlných lidí nevědí zzvůbec nic. Zde byh si dovolila i zpochzbnit stránky z wikipedie ohledně dopaminu. Myslím si, že na tom není nic špatného, má li někdo zvýšenou hladinu. Známější adrenalin se také občas zvýší a nikdo kvůli tomu nemusí brát tlumící léky. Ty pracují spíš na principu exorcismu. Zkrátka, když uvidí, jak je vám ponich blbě, tak vás už nechají.

 
klasiki  31.10.14 19:35

https://www.facebook.com/…yckynemocnym

 
japalura  09.11.14 19:04
příspěvěk

Všechno jsem to prožila, užívala jsem INVEGU a ELICIA, chci jen napsat, že jsem měla výborného lékaře, pak jsem užívala léky ty samé, ale slabší, ted už více jak rok, nic neužívám jsem v pořádku, moc si toho vážím a jěště bych chtěla napsat, že jsem normálně s léky pracovala celých 6 let, tak přeji věřit v uzdravení. Prušvih je to, že jsem přibrala 25 kg.

 
jana ševelová  10.11.14 00:32
rodina nemocného paranoidní schizofrénii

Jsem žena schizofrenika. již 20let je nemocen ale co já dnes a denně zažívám je neskutečné. obvinování, osočování ponižování, podezírání, všechno mu rozbýjím, skovávám, kazím atd.kdo nezažil nepochopí. už nevím jak dál nikdo nepomůže ani lékaři. když nechce nikdo ho léčebny nedostane. tak to u nás chodí. jana :

 
Michaela Nováková  23.03.15 22:06

Syna jsem nechala hospitalizovat, protože se u něho projevila paranoidní schizofrenie. Nyní je v Horních Beřkovicích již týden. Samozřejmě, že mě nyní nenávidí - což bolí, ale já ho nemohu nechat zničit si svůj život. Je mu teprve 19 let. Byl chytrý kluk, ale najednou se něco zlomilo. Odehnal od sebe všechny kamarády, podezíral učitele ze školy, že jsou proti němu spolčeny, přestala mu jít škola, kterou měl velmi rád. Nyní netuším jak dlouho tam bude, ale v dnešní době je umění a výhra už jen to, že jsem ho tam za pomoci mě, jeho otce a policie, která mi pomohla konečně dostala. Jinak by mi vlastně pomalu umíral ve svých myšlenkách, ale nežil by. Věřím, že mu pomohou zvládnout lékaři alespoň léčbu.
Nešťastná, ale vlastně teď již i šťastná matka svého syna.

 
bobina1973
1 příspěvek 13.09.15 14:52

Ahoj, moje sestra 27 let. Před rokem jsme ji museli nechat odvézt záchrankou. Protože dostat se do nějaké léčebny je nemožné. Zjistili ji diagnozu Schizofrenik.Byl to opravdu šok. V nemocnici na psychiatrii byla asi 6 týdnů. Vrátila se veselá, smála se.Dnes je to rok a sestra tak utlumená léky, že není schopná vstát z postele udělat si jídlo nebo jít ven, umýt se. Hlasy se zhoršili každé dva měsíce dostává jiné léky. Myslím si že to není dobré. Ale doktor nejsem :-(.Sestry psychiatr tvrdí že ty hlasy odbourá že je nebude slyšet - ale za jakou cenu že z ní bude nepoužitelnej člověk. Mám z té situace také deprese.Jsem moc ráda že jsem si tady mohla přečíst vaše příspěvky. Protože poslední dobou si připadám bezmocná.

 
TAK SE ŽIJE ZA ZDÍ  18.09.15 23:06
Hospitalizace v Bohnicích

I já chci reagovat na váš příspěvek. Moje dcera 19 let byla také kvůli schizofrenii hospitalizovaná v Bohnicích. A při příjmu, kdy se musela osprchovat byl přítomen ošetřovatel a když chtěla ručník, tak záleželo na něm zda jí ho dá či ne. Takže nedal. Na oddělení také záleželo na náladě sestry zda zapůjčí ručník, nebo dá toaletní papír, který byl pouze jen na sesterně. SAMOZDŘEjMĚ JSME JÍ VŠE RYCHLE PŘIVEZLI, ALE NASTALA JEŠTĚ JEDNA VĚC. COKOLIV MÁTE NA STOLEČKU VÁM OSTATNÍ NA ODDĚLENÍ UKRADNOU. Papírové kapesníčky, toaletní papír, jídlo, kšeftuje se tam s umělými kelímky na kávu. Buď vám ho ukradnou nebo vymění za nějakou svou drobnost, cetky. Pro pacienty, nevlídné prostředí, deprimující, nábytek starý, na pokoji po 6.pacientech. Na pokoji spolu s lidmi z ulice, bezdomovci, jedna tam přišla a sestry jí zjistili vši. Raději jsme pro jistotu dceři koupili šampon, preventivně. Když dcera byla propuštěna domů, chtěla se rozloučit se svými na pokoji. Po krátké době co uplynula vizita jí už žádná nepoznala. Nevěděli kdo je, byla z nich tzv. zelenina - po injechcích, nadopované léky. Když jsme šli okolo příjmového pavilonu byl před sanitkou ošetřovatel, s kterým měla dcera nepříjemné pocity při hygieně. Začala se hrozně klepat, nebyla schopna téměř chůze. Museli jsme to místo obejít. A teď mi lékařka navrhuje dceři, zda by nešla znova na hospitalizaci. Stále si říkám v duchu, je ještě čas, mi to zvládnem doma, v příjemném prostředí a nekradenou stravou.

 
Leven  21.11.15 23:18
Je možné nastolit denní režim?

Dobrý den,
chtěla bych poděkovat všem za podělení se o své zkušenosti s touto nemocí.

Můj přítel má sestru která prodělala atak schizofrenie před 15-ti lety ve svých 27 letech. Celkem 2× byla hospitalizována v léčebně a,,přeléčena". Nějakou dobu se ji dařilo poměrně dobře, užívané léky zabíraly, bohužel po nich ale začala velmi přibírat na váze, byly jí proto předepsány jiné léky, ty však byly začátkem konce. Návrat k původním lékům již nepomohl.
Nyní je ve stavu kdy dle mého názoru pouze přežívá. Má lepší a horší dny… Většinu času nijak nekomunikuje, absolutně o sebe nedbá, neustále dělá opakující se úkony, není schopna o sebe sama pečovat, neprojevuje žádné city ani emoce. Žije pohromadě se svou matkou která ji neustále hlídá, kontroluje, opatruje…

K psychiatrovi dochází jednou za 4 měsíce, pro recept na léky. Nic víc.

Ráda bych věděla zda je možné její život nějakým způsobem zkvalitnit. Zda při stanovení a dodržování jednoduchého denního režimu lze docílit nějakého vědomého zapojení se do života.
Zajímá mě zda existuje někdo kdo s takto nemocnými lidi pracuje. Zda existuje nějaká forma domácí terapie (docházet kamkoli kam ona nechce, krom cesty za psychiatrem, odmítá). Bydlíme v Karlových Varech.

Děkuji.

 
simona6665  24.02.16 21:19
schizofrenie

Moc hezky napsane, ja nemocna nejsem, ale je tu presne popsane to co dela muj syn! vratila jsem se po mesici domu a byt byl uplne zdemolovan!!kytky ktere jsem mela roky uplne znicil, pry to byli hadi! zitra s nim jdu k lekari (nechce o psychiatrovi ani slyset) no jsem zvedava jak to dopadne, leky brat taky nebude (pry ho zabiji) no jsem zvedava kam az to vsechno povede, jsem z nej taky uplne na dne, moje nervy to nedavaj, hlavne ten sok kdyz jsem otevrela dvere do bytu :-( reproduktory rozlamany, dvere od ran pesti probourany, pocitac, pocmaranej a nefunkcni, rozbite okno, rozbita lampa, propalena deka, rozbitej kos, rozbita pracka a furt nachazim nove rozbite veci :-( je mi uplne na nic a nedavam to :-(

 
lenka122
1 příspěvek 28.04.16 00:56
Schyzofrenie a já

Dneska jsem si přečetla příběh čověka, člověka inteligentního, který onemocněl schyzofrenií. Vím přesně co ten člověk prožíval, i já jsem v pubertě onemocněla touto nemocí. Až v současné době jsem schopná přiznat sobě, rodině a okolí, že jsem byla vážně nemocná. A dnes se úspěšně léčím. Nemocná stále jsem. Beru jednou měsíčně constu Abylify. Nebyla jsem schopná uvěřit, že jsem v nepořádku. Žádné argumenty nefungovaly. Člověk každou vteřinu prožíval muka pronásledování a konspiračních teorií a byl úplně vyšťaven jak duševně tak fyzicky. Opravdu jako štvaná zvěř, několik let.Tak jak vysvětlit okolí, rodině, lékaři, že máte panickou hrůzu a nikdo vám nechce pomoc odtranit zlo. Zoufalství prohlubuje bezmocnost v ještě hlubší zoufalství. Jde opravdu o chemickou poruchu v lidském mozku, kterou nikdo neplánuje, ale je to výsledek buď dědičné zátěže nebo vrozené poruchy, která se u někoho projeví po spouštěcím manévru v pubertě nebo dospělosti. Důležitá je dnes pro mě komunikace v rodině a s těmi nejbližšími v rovině maximální upřímnosti, pravdy a citu. Jsem ve fázi kdy 2 roky beru depotní injekce a učím se znova žít, a najít sebe sama. Jsem pochopitelně po rozvodu, ale mám přítele, dvě děti a rodinu, na kterých mi záleží a společně žijem ve vymodlené harmonii. :mavam:

 Váš příspěvek