Paranoidní schizofrenik

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Petr Plecháč  08.06.14 23:26
paranoidní schizofrenik

Nejspíš dle toho co mě diagnózovali tak mám paranoidní schizofrenii. Nevím zda mám schizofrenii ale paranoidní jsem hodně. Chtěl bych se dozvědět o tom zda opravdu jsem paranoidní schizofrenik. Pokusím se popsat svůj psychický stav…Takže trpím strachem např. z toho že půjdu do práce a kočky které máme půjdou za mnou a tím se stratí a už nebudou schopny se vrátit domů. Mám strach z toho že je přejede auto a to mám od té doby co jsem na vlastní oči viděl to, že nám jednu před míma očima přejeli, byl to hrozný pohled.Tyto myšlenky mám, když jsem sám, takže třeba mám puštěnou tv a nejsem schopen ji vnímat bez těchto myšlenek. Špatně jím kvůli psychické náladě, jednou spím dobře a když se přespím tak pak třeba skoro celou noc nespím. Mám strach z toho co si mý přátelé o mě myslí špatného a kvůli tomu se mi právě třeba neozývají. Pomáhá mi hodně spol. lidí ve které můžu být, ale právě že se mi neozývají, tak trávím hodně času o samotě a tím ty negativní myšlenky narůstají. Chodím hrát fotbal a je to věc která je výborná pro psychickou stránku nemoci a to takovou, že se po fotbale cítim psychicky navrcholu a nemám žádné myšlenky v hlavě. Mám strach že té své nemoci podlehnu, že prostě ta nemoc nademnou zvítězí a já dopadnu špatně, jako že příjdu o práci, tím stratím to co je pro mě důležité a to jsou finance, které mě pomáhají k tomu si udělat radost nějakou maličkostí co si koupím či třeba si zajdu na jídlo které mě potěší. Na invalidce bych si tyto věci nemohl dovolit a tím bych byl omezený na minimum.Bez práce bych neměl tolik aktivity a měl bych hodně času k tomu se nudit a tím myslet na špatné věci. Když třeba příjdu mezi kamarády a někdo z nich se semnou moc nebaví a nebo se ve tváři hodně mračí, tak mám pocit že se na mě zlobí, že jsem uďál nějakou špatnou věc, ale po chvilce si uvědomím to, že to tak není a prostě se tak tváří, protože má třeba své starosti nebo prostě nemá svůj den. Když někomu napíšu sms a on vůbec nezareaguje na ní, tak se mi v hlavě mísí to že nepíše kvůli tomu že je na mě naštvaný nebo že jsem třeba napsal něco špatného. Když jsem sám tak nejsem schopný nějaké pořádné činnosti, ale to není pokaždé, někdy mám stav, který zase naopak chce nějakou činnost vytvářet. Ale většinou se utápím v tom, že ležím a snažím se při zaplé tv usnout, abych prostě na ty negativní myšlenky nemyslel. Když si pustím film tak nejsem pořádně schopen ho vnímat bez jiných myšlenek. Chtěl bych se zase cítit jako jsem se cítil před dvěma lety a to tak, že jsem žil bezstarostně, myšlenky žádné nebyli a když jsem byl sám tak jsem si třeba ten odpočinek užíval. Do práce jsem chodil rád a vytvářel jsem ve spol. srandu. Tohle si strašně přeji a tím jak se trápím tak se bojím že už tohohle dobrého života nedocílím. Chtěl bych dle toho co jsem napsal říct názor nějakého odborníka co mám za diagnózu a popřípadě jak s tím mám co nejlíp bojovat, abych právě docílil té pohody co jsem měl před tim. Snažím se s tím bojovat ale zatím to nemá velké úspěchy, ale pro zatím jsem rád v tom, že se necítím až tak špatně jako před léčbou, kterou jsem podstoupil.Ta my pomohla i nepomohla. Když jsem se vrátil tak jsem se chvíli cítil dobře protože jsem přišel z místa kde jsem byl zavřený pod dozorem a celý den jsem byl zamčený s tím že jsem se pěkně nudil, prostě tam s námi vůbec nepracovali, akorád do nás cpali prášky a ptali se jak se cítíme. Nějaké individuální sezení či společenské sezení s psychologem tam vůbec nebylo. Prostě s námi vůbec nepracovali a neučili třeba to jak s tím má čl. bojovat. Mám strach aby se mi můj stav nezhoršil a já nemusel zase podstoupit tu léčbu znovu, tak trochu i zbytečnou. A bojím se toho, že ta nemoc mi vezme práci, která mi ve zkutečnosti pomáhá. Chci udělat vše proto, abych se zase cítil dobře a žil dobrý život, tento život co mám tak mě dost ubijí. Prostě psychika když je nemocná tak je to špatný a to hodně, protože se špatně a těžko léčí. A čl. někdy potřebuje podporu druhých a i určitou pomoc k tomu abych docílil toho, že třeba svůj volný čas strávím tím, že vezmu psa a půjdu se s ním projít nebo vezmu kolo a pojedu se projet, prostě se naučím správně žít když jsem sám, což teď je pro mě těžky uskutečnit, protože ta nálada převládá nad tím, že bych nějakou aktivitu začal dělat. Chci radu jak s tím mám bojovat a jakou diagnózu mám, dle jiné strany odborníka. Děkuji moc

Na tento dotaz zatím nikdo nereagoval, buďte první!

 Váš příspěvek
Další podobná témata podle názvu