Bulimie a její následky

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Markéta  16.03.10 16:51
Mentální bulimie

Ahoj všichni.Ráda bych se dozvěděla něco o bulimii a o její léčbě. Nejde o mě, ale o človíčka, na kterým mi záleží. Holky prosím, je mezi vámi někdo kdo nad tím zvítězil? Pojdte se podělit o zkušenosti.


Reklama


Reklama

Reakce:
 
Stana69  08.06.10 10:49
bulimie

Milá Markéto,já s touto potvorou bojuji už 11let.Věř,že bez pomoci to nejde zvládnout,nelze normálmálně fungovat.Jsem v péči psychiatra,beru léky proti depresím.Následky tohoto setrýzněni jsou hrozné,strach,vy­padávání vlasů,lámavost nehtů…nejhorší je ztáta sebevědomí,strach a sebevražedné myšlenky.Takže pokud Ti opravdu na tom člověku záleží,lapni ho za ruku a odveď jej k odborníkovy.Stáňa

 
Verčahztht  02.07.10 18:55

aHOJ já mám taky takový problém…ale nevim co sním mám delat…drív jsem chodila zvracet jen tak abych nestloustla …ale ted pokud nejdu vyzvracet to jídlo co jsem snedla hrozne me bolí bricho nevím co mám delat :(

 
viktorie1992
1 příspěvek 12.07.10 00:40

ahojyk…nevím co už mám delat..neudržím žádný jidlo v sobe..vždycky když se najím tka to du hned vyzvracet..nechci to ale nejak to neudržím s stejne to du vyzvracet…už to trvá moc dlouho a chci aby to prestalo a nevím jak??…dobrá rada by sehodila..

 
Msh  12.07.10 14:54

ahoj všem, co bojují. Sama jsem do toho málem taky sklouzla,nechybělo moc. Holky, uvědomte si svý priority. Vy existujete jen jednou, máte jediné tělo na celý život a dobře víte, že si ho svým chováním herdek ničíte. Vím, že čím víc člověk do toho padá, tím míň si sebe sama váží, protože je „slaboch“. To tak není, bulimie je hajzl a útočí právě na ty nejsilnější, co si zprvu chtěli splnit cíl a zhubnout. Bulimie je nemoc, ne slabost! Když to samotné nezvládáte, rozhodně se buď svěřte blízkému a nebo (lépe) vyhledejte odbornou pomoc. Asi to je klišé, ale jiná rada není. Odhoďte strach a stud (vždyť odborníci se s bulimičky setkávají denně, nikdo se na vás nebude koukat skrz prsty a naopak vám dodají sílu, kterou třeba ani teď netušíte, že máte). Hlavně se odhodlejte- teď!!!!!!

 
Lea.Leontýna
1 příspěvek 22.07.10 10:32

Ahoj holky sama mám bulimii a boju s tím, ale ještě né zuby nehty. Musíte si srovnat věci v hlavě, najděte všechno důležitý co vás tu ještě drží a řekněte si že to děláte pro ně a pro sebe…zakousněte se a nepusťte. Je to těžkej boj, ale zvádnout se dá všechno…řekněte to člověku kterýho máte rádi a on vám určitě pomůže a bude stát při vás :)

 
losda  17.08.10 17:10

prosím zajid k lékaři, třeba i praktickému a se vším se mu svěř on tě pošle k dalším odborníkům… a neboj bude to lepší… Taky s tím teď bojuji.. Přerušovaně jsem zvracela čtyři roky.. vše bylo dobrý..až nyní mě začalo bolet ukrutně břicho.. lituji.. pěkně jsem si pokazila trávení, žaludek přeju Ti hodně štěstí snad se ti to zlepší. kéž by šel vrátit čas,to je ale nemožné :(

 
luccci.xxx  22.08.10 13:27

Ahoj..muj pribeh je taky podobny…ted uz to bude snad sest let:(:(a ja si ani neuvedomuju jak cas bezi..porad oddaluju odbornou pomoc protoze doufam ze to zvladnu sama…ale nezvladnu..a jsem z toho zoufala…taky uz je to nejakej ten patek kdyz jsem hned po zvraceni zacala pit alkohol…pak uz i jindy…jsem zoufala…jsem troska:(:(a nevim co s tim…

 
luccci.xxx  22.08.10 13:28

jeste bych se chtela zeptat…kdybych zacala zit „normalne“…jsou nejake nevratne zdravotni nasledky??diky

 
mysshka  11.12.10 09:42
nejde vyhrát

ahoj myslím si, že bulimie je průvodcem člověka po celý život, pokud se ho jednou chytne už se jen tak nevzdá. Dá se to omezit- nemít zásoby jídla v lednici, nepřehánět to s dietama, začít makat fyzicky a snažit se zhubnout sportem když už se člověk se sebou nedokáže vyrovnat, přestat zvracet… ale pořád je člověk ohroženej záchvatem- nejednou jsem měla chut jít zvracet jak jsem byla přecpaná a bylo mi ze mě zle… pak jsem si ale řekla že holka nad mísou je víc odporná než holka vážící 150 kilo a to mě postavilo na nohy

 
barusennnka  26.11.12 19:46

Ahojky, já s bulimií bojuji od 14 let a je mi 26.Mám pocit, že už se z toho nikdy nemůžu vyhrabat. Nejhorší je ten pocit viny když se najím. Poslední 2 roky to zaháním alkoholem, piju ho deně po litrech a nic nejím. Pak se rozhodnu se normálně najíst, ale ono… to už nejde. Nejhorší je, že si toho všimlo i okolí. Naštěstí mám aspoň práci, jenže i v té se můžu napít…Nemám přítele, přišla sem o řidičák(samoz­řejmě kvůli chlastu), přála bych si děti(nemám menstruaci, deně už spím jen asi 2 hodiny a trpím depresemi. Moje máma to ví, ale neví, že je to až v takovéhle míře. Občas se před známými a rodičema najím, abych nebyla tak podezřelá, ale hned to běžím vyzvracet. Samozřejmě používám i projímadla. Ty nakupuji ve velkém. Střídám lékárny, abych nebyla tak podezřelá a nenakupovala je jen v jedné. Nikdy to nenechte zajít takhle daleko, protože já už mám stejně pocit, že to moje tělo nemůže zvládnout a navíc to už nezvládaám ani já. Jediný pocit kdy mi je fajn je když si dám láhev vína. Padají mi vlasy, mám škaredou pleť, suchou kůži. Tovidím jen já, vzdálenější okolí mě má za krásnou, štíhlou a neustále mě všichni říkají jak vypadám dobře. Ale nikdo neví co za tím vším stojí…Potřebuju pomoc, vím to, ale…

 
Terezka 12234  01.10.13 23:04
Já jsem to dokázala!

Ahojky, já jsem s bulimií bojovala od mých 19 do 26. Teď už cca rok jsem z toho venku. Začala jsem tak nějak přijímat sama sebe, stanovila si vyšší cíle a pomocí sportu a uplné změny životního stylu (přestěhovala jsem se do zahraničí), jsem nad tím snad už definitivně zvítězila. Po těch sedmi letech mám ale dost pošramocené trávení, potíže s nadýmáním a zácpu. Otok obličeje už mizí a trávení se pomalu zlepšuje, ale stále i po roce jsou následky znatelné. Jakmile sním trochu více jídla, dostaví se bolení břicha, musím pít trávicí čaje, proti nadýmání pomáhá také bazalka… Na druhou stranu ale už jím všechno, na co mám chuť, v podstatě se vůbec neomezuji. Poslední dobou už mi tělo řekne samo, jaká je ideální porce. Mám sice asi o pět kilo víc než jsem měla dříve, ale mít 68 kg při výšce 167 cm není ještě tak nic hrozného. Nejdůležitější je pocit, že jsem zvládla zvítězit sama nad sebou.
Takže holky, hlavu vzhůru, JDE TO! :)Držím palce všem, co s tímhle svinstvem bojují…

 
barusennnka  01.10.13 23:15

Gratuluji. Seš opravdu dobrá. Já tohle asi nikdy nedokážu:(

 
Kacka 1975
1 příspěvek 31.10.13 18:43
Jde To : Nemoc = Vyleceni

Ahoj vsechny holky co trpite bulimii. Ja taky trpela a to 10 let, ale bylo treba najit vhodneho psychologa protoze problem byl jinde. Chce to opravdu odbornika. Jooo a souhlasim s tim ze se tahle nemoc tyka cast tech nejambicioznejsich a nejcitlivejsich hlek (lidi) a ne slabosek, naopak. Ale pouhou vuli se to neda musi se navazat odborna a (i) psychologicka pomoc. Jinak sem z toho venku uz 10 let a je pravda ze mam na sebe stale prilis kriticky obraz, ale je to v mezich normalu, a jim to co mam rada (stridme, nebo obcas kompenzuju : posloucham se), v tom to vlastne castecne taky je. Najit sama sebe, akceptovat se a to jake sme a take vedet a respektovat to co mame radi ( muze byt s mirou) a prozivat hezky kazdy sousto toho co mame radi abysme si to uzily, protoze si to zaslouzime…takze kazda z vas ktera tim trpi, hura k doktorovi aby vas orientoval k nejakemu psychologovi a konecne vam s tim nekdo bude moci pomoci. Jako mne. I kdyz pozor s psychologem se musite citit v duvernem vztahu abyto fungovalo, kdyz nefungije nevahat zmenit, ale uz ten prvni krok k doktorovi je ten ktery vede z toho zacarevaneho kruhu zvraceni vseho ven…Takze drzim palce a hned si najdete tel cislo a vemte si schuzku…Mejte se zatim :mavam:

 
veronikag1996  01.11.13 08:49
Prosím poradte

Ahoj holky.. Je mi 17ct. Ve 12cti letech jsem si po každém jídle strkala prsty do krku, delala jsem to i po rohlíku, po čaji atd. Dělala jsem to asi 3-4roky. Ted je mi 17ct a pokaždé když se najím to jídlo chce ven, né že bych hned bežela a zvracela, ale to jídlo se vrátí do pusy a musím to proste vyplivnout. Někdy když se né moc nacpu bolí me břicho a jsem zoufala protože to jídlo mi furt lítá zpět do pusy… :,( já už nevím co mam dělat tak jsem to začla dělat znova.. Jsem fakt zoufala, ale k psychiatrovi se bojím. Bydlíme spolu s přítelem už dva roky a on me tam furt tlačí, ale bojím se že se na mě bude dívat jak na něco jinýho.. Myslíte, že si tam mam dojít? Prosím napište mi. Dost mi stím pomuzete. Děkuju

 
Mary.enn
13 příspěvků 05.05.17 11:03
@Markéta píše:
Ahoj všichni.Ráda bych se dozvěděla něco o bulimii a o její léčbě. Nejde o mě, ale o človíčka, na kterým mi záleží. Holky prosím, je mezi vámi někdo kdo nad tím zvítězil? Pojdte se podělit o zkušenosti.

Ahoj, je dobře, že se o léčbu mentální bulimie zajímáš. V začátku léčby je určitě dobré vyhledat odborníky. Osoba trpící poruchou příjmu potravy může udělat hned několik věcí: 1. Může oslovit Centrum Anabell, které poskytuje odborné sociální poradenství osobám s poruchou příjmu potravy, kam i mentální bulimie patří. Sezení v poradně je se sociální pracovnicí. Je zcela zdarma a trvá přibližně 50 min. V poradně Anabell mohou osoby vystupovat pod svým jménem nebo anonymně. Sezení je sociální pracovnicí, se kterou klient projde svou tíživou životní situaci a společnými silami se snaží najít tu nejlepší cestu léčby. Klient může do Centra Anabell docházet k nutriční terapeutce, se kterou probírá jídelníček a k psychoterapeutce, se kterou zase například řeší vztah k vlastnímu tělo, strach z přibírání na váze apod..
2. Klient trpící poruchou příjmu potravy může sám nezávisle na Centru Anabell (poradny má v Praze, Brně a Ostravě) navštívit již zmíněné odborníky, takže psychoterapeuta nebo nutričního terapeuta. Při takovém výběru je důležité narazit na takového odborníka, který se už poruchami příjmu potravy zabýval a má s nimi zkušenosti.
3. Pokud klient nechce podstoupit ani jednu z výše zmíněných možností, může se nechat hospitalizovat na psychiatrickém odd. kde probíhají psychoterapie a různá skupinová sezení, kde se klient potká s ostatními klientky trpící poruchou příjmu potravy. Pokud nechce klient přímou hospitalizaci, může také docházet do denního stacionáře, který je například v Praze ve VFN Ke Karlovu, je přímo pro osoby s poruchou příjmu potravy.
Má kamarádka si poruchou příjmu potravy prošla, kamarádce nejvíce pomohli v Centru Anabell, kde ji vyslechli a nasměrovali tím nejlepším směrem. Budu ti držet moc palce!!!

 
Mary.enn
13 příspěvků 05.05.17 11:17
@veronikag1996 píše:
Ahoj holky.. Je mi 17ct. Ve 12cti letech jsem si po každém jídle strkala prsty do krku, delala jsem to i po rohlíku, po čaji atd. Dělala jsem to asi 3-4roky. Ted je mi 17ct a pokaždé když se najím to jídlo chce ven, né že bych hned bežela a zvracela, ale to jídlo se vrátí do pusy a musím to proste vyplivnout. Někdy když se né moc nacpu bolí me břicho a jsem zoufala protože to jídlo mi furt lítá zpět do pusy… :,( já už nevím co mam dělat tak jsem to začla dělat znova.. Jsem fakt zoufala, ale k psychiatrovi se bojím. Bydlíme spolu s přítelem už dva roky a on me tam furt tlačí, ale bojím se že se na mě bude dívat jak na něco jinýho.. Myslíte, že si tam mam dojít? Prosím napište mi. Dost mi stím pomuzete. Děkuju

Ahoj, je skvělé, že o tom mluvíš a připouštíš si, že něco není zcela v pořádku. Zkusila bych zajít za odborníkem. Nemusíš hned chodit k psychiatrovi, ale i tak kdyby ses rozhodla k němu jít, nemáš se čeho bát. Je to lékař, nebude tě hodnotit a s klienty s poruchou příjmu potravy mají psychiatři zkušenosti, takže ví, jak s nimi pracovat a komunikovat. Má kamarádka, která si procházela něčím podobným, navštívila v začátku léčby Centrum Anabell, které poskytuje odborné sociální poradenství osobám s poruchou příjmu potravy a jejich blízkým. V poradně Anabell probrala se sociální pracovnicí celou svoji situaci a společnými silami se snažily najít tu nejlepší cestu léčby. Sezení v poradně je zdarma a trvá přibližně 50 min, do poradny můžeš přijít i s přítelem. Já jsme kamarádku také doprovázela . Kamarádka poté docházela do Centra Anabell k nutriční terapeutce, se kterou řešila jídelníček, velikosti porcí a cvičení a také k psychoterapeutce, se kterou probíraly vtah k vlastnímu tělo, strach z vážení… kamarádce dali v Centru Anabell kontakt na gastroenterologa, který s centrem spolupracuje. I s ním se kamarádka radila ohledně svých zdravotních problémů, které díky poruše příjmu potravy měla. Zkusila bych také ve tvém případě vyhledat gastroenterologa, by jsi zamezila samovolném zvracení, případně dalším zdravotním komplikacím (záněty žaludku..). Pokud si o všem budeš chtít napsat více, klidně mi napiš na můj e-mail: mary.enn(zavi­náč)seznam.cz Držím ti moc palce!!

 
Mary.enn
13 příspěvků 05.05.17 11:35
@Barusennnka píše:
Ahojky, já s bulimií bojuji od 14 let a je mi 26.Mám pocit, že už se z toho nikdy nemůžu vyhrabat. Nejhorší je ten pocit viny když se najím. Poslední 2 roky to zaháním alkoholem, piju ho deně po litrech a nic nejím. Pak se rozhodnu se normálně najíst, ale ono… to už nejde. Nejhorší je, že si toho všimlo i okolí. Naštěstí mám aspoň práci, jenže i v té se můžu napít…Nemám přítele, přišla sem o řidičák(samoz­řejmě kvůli chlastu), přála bych si děti(nemám menstruaci, deně už spím jen asi 2 hodiny a trpím depresemi. Moje máma to ví, ale neví, že je to až v takovéhle míře. Občas se před známými a rodičema najím, abych nebyla tak podezřelá, ale hned to běžím vyzvracet. Samozřejmě používám i projímadla. Ty nakupuji ve velkém. Střídám lékárny, abych nebyla tak podezřelá a nenakupovala je jen v jedné. Nikdy to nenechte zajít takhle daleko, protože já už mám stejně pocit, že to moje tělo nemůže zvládnout a navíc to už nezvládaám ani já. Jediný pocit kdy mi je fajn je když si dám láhev vína. Padají mi vlasy, mám škaredou pleť, suchou kůži. Tovidím jen já, vzdálenější okolí mě má za krásnou, štíhlou a neustále mě všichni říkají jak vypadám dobře. Ale nikdo neví co za tím vším stojí…Potřebuju pomoc, vím to, ale…

Ahoj, vždy se s tím dá něco dělat a není pozdě, hlavní je na to nebýt sám.. Pokud nemáš v okolí někoho, komu se můžeš svěřit, neváhala bych navštívit poradnu Anabell. Kamarádka, které se také točila v bludném kruhu poruch příjmu potravy poradnu Anabell navštívila a byla velmi spokojená.. Se sociální pracovnicí v poradně probraly celou situaci a společnými silami hledaly tu nejlepší a nejefektivnější cestu léčby, pro kamarádku. Kamarádka začala dále docházet do Centra Anabell k nutriční terapeutce, se kterou řešila hlavně velikosti porcí, zařazování do jídelníčku nových a „zakázaných“ potravin.. Docházela také k psychoterapeutce, se kterou probírala vztah k vlastnímu tělo, proč má strach z přibírání a vztahy s partnerem.. V Centru Anabell jsou také peer konzultantky, jsou to osoby, které si samy prošly poruchou příjmu potravy a bezplatně se s klienty Centra Anabell scházejí a povídají si s nimi o tom, co jim například pomohlo v začátku léčby, a co třeba ne.. Podívej se na stránky Centra Anabell věřím, že budeš spokojená, jako moje kamarádka. V Centru Anabell mají i kontakty na psychiatry, se kterými můžeš řešit problémy s alkoholem.. Budu ti držet moc palce!

 
Mary.enn
13 příspěvků 05.05.17 11:45
@mysshka píše:
ahoj myslím si, že bulimie je průvodcem člověka po celý život, pokud se ho jednou chytne už se jen tak nevzdá. Dá se to omezit- nemít zásoby jídla v lednici, nepřehánět to s dietama, začít makat fyzicky a snažit se zhubnout sportem když už se člověk se sebou nedokáže vyrovnat, přestat zvracet… ale pořád je člověk ohroženej záchvatem- nejednou jsem měla chut jít zvracet jak jsem byla přecpaná a bylo mi ze mě zle… pak jsem si ale řekla že holka nad mísou je víc odporná než holka vážící 150 kilo a to mě postavilo na nohy

Ahoj, v zásadě máš pravdu, ale zažila jsem mnoho kamarádek, které se z poruchy příjmu potravy dostaly a nyní se cítí skvěle. Jí pravidelně, nezvrací.. Sportují ne poto, že chtějí hubnout, ale že je sport baví, dělají ho třeba s kámoškou a odpočinou si u něj a hlavně nepřestávají v léčbě. Má velmi blízká kamarádka i po 2 letech léčby neustále dochází na psychoterapii do Centra Anabell. Psychoterapii nemá jednou za týden, ale jednou měsíčně, jelikož dělá velké pokroky, ale ví, že jakákoliv stresová situace by ji mohla znovu „vykolejit“, proto psychoterapii neukončuje. Myslím si tedy, že je dobré léčbu neukončovat sám a předčasně a mít kolem sebe lidi, které mám rád a neobklopovat se lidmi, kteří mě vidí jinou, než jsem. Držím ti palce, ať je i tvá léčba, co nejlepší.

 
Mary.enn
13 příspěvků 05.05.17 11:56
@luccci.xxx píše:
jeste bych se chtela zeptat…kdybych zacala zit „normalne“…jsou nejake nevratne zdravotni nasledky??diky

Ahoj, 6 let je dlouhá doba, ale z tvého příspěvku cítím, že bys i přes všechno, co tě u poruchy příjmu potravy drží, chtěla změnu.. Máš ode mě velkou podporu, věřím, že to zvládneš, jen je dobré na to nebýt sám. Má kamarádka se dlouhou dobu také potácela v kruhu poruch příjmu potravy. Nevěděla na koho se má obrátit a dlouhou dobu také oddalovala pomoc odborníků.. Společně s kamarádkou jsem navštívila poradnu Anabell, kde se na poruchy příjmu potravy přímo zaměřují a jako jediní poskytují bezplatné odborné sociální poradenství. Byla jsem s kamarádkou opravdu nadšená z milého přístupu sociální pracovnice a společného sdílení celé situace. Kamarádku sociální pracovnice po dobu 2-3 setkání motivovala k léčbě a společně hledaly tu nejlepší možnou cestu léčby. Kamarádka poté začala docházet do Centra Anabell k psychoterapeutce a také k nutriční terapeutce. Kamarádka docházela do pražské pobočky. Centrum Anabell má poradny také v Brně a Ostravě. Prostředí je tam velmi milé a pozitivní a a kamarádka se tam cítila moc dobře. Zkus se podívat na stránky Centra Anabell, věřím, že budeš spokojená jako moje kamarádka. Jinak poruchy příjmu potravy mají zdravotní následky, může se jednat v začátku od vypadávání vlasů, třepení nehtů, špatně vypadající pleť, ale dále také se osoby trpící mentální anorexií nebo bulimií setkávají se záněty žaludku, silnou kazivostí zubů, srdečními komplikace… Věřím, že když to začneš brzy řešit, a léčbu nebudeš ukončovat předčasně, že tě nic zlého nepotká.

 
Mary.enn
13 příspěvků 05.05.17 12:02

@Lea.Leontýna Ahoj, to je skvělý přístup, máš ode mě velkou podporu. Určitě je dobré na to nebýt sám a mít někoho blízkého komu se můžeš svěřit.. Někdy, ale i kamarád nebo někdo z rodiny nestačí. Neváhala bych se u léčby obrátit na psychoterapeuta nebo psychologa, který s námi může do hloubky projít celou situaci a společně s námi hledat řešení a také můžete pracovat na sebevědomí. Kamarádce psychoterapie velmi pomohla při léčbě poruchy příjmu potravy. Držím ti palce, ať se ti daří.

 
Mirka211
17 příspěvků 31.05.17 18:47

Podle mě bulimie a anorexie můžou mít následky na hodně dlouho a může to ovlivnit naprosto všechno v těle, proto bych asi těmhle onemocněnením snažila předcházet nějakou odbornou pomocí.


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama


Reklama