Maniodepresivní psychóza a dědičnost

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Julča  30.10.09 18:50
Maniodeprese

Dobrý den,

vdávala jsem se mladá, už v osmnácti a v zápětí měla s manželem rok po sobě dvě malé krásné hočičky. Pak se ale u manžela rozvinula maniodepresivní psychóza. Když jsme se poznali, nebylo tu po ní ani stopy… Musím ho neustále kontrolovat, aby nespáchal sebevraždu, nebo jinak do toho nespadl. Vím, že v jádru je to dobrý otec rodiny, ale bojím se především o naše dvě dcerky.. Jak mám jen předejít tomu, aby se rozvinula choroba i u nich? Máte nějaké zkušenosti? já ani manžel nikoho s podobnými potížemi neznáme, ale může to být také tím, že se takovými věcmi mnoho lidí běžně nechlubí… Dík za odpovědi.

Julča

Reakce:
 
CocoCHANNEL  01.11.09 23:02
psychózy...

Ahoj Julčo,

to je mi hrozně líto, také znám ve svém okolí podobný případ, opravdu moc slušní lidé. Ale nevím, jestli jsi koukala… dobrý popis maniodeprese je i tady na vitalionu: http://nemoci.vitalion.cz/…ni-psychoza/ - když to shrnu: tak nejlepší pro vaše dcerky bude je nějak vyzbrojit proti stresu a dělat s nimi nějaký sport, předevšim jim vysvětli, až budou v tom špatném věku, že pro ně mohou být drogy možná daleko nebezpečnější než pro ostatní..Tvoje dcery to určitě pochopí

 
Dr.House
622 příspěvků 27.06.10 11:37

maniodepresivní stav není geneticky ani jinak nakažlivý, leda by to vaše dcerky okoukaly…
jinak souhlasim s předešlou…SPORT, A ZABAVIT!

manželovy bych doporučil psychiatrické léčení nebo alespon léky na ,,změkčení,, nálady…tymopro­fylaktika
a vyhýbat se takovým látkám, které tu náladu stimulizují ( alkohol, nikotin, kofein,…)
držim palce..

 
Problem
2 příspěvky 24.08.10 02:45

ahoj, uz delsi dobu, zhruba rok a pul pocituji zvlastni stavy, silena naladovost,
nechut k ruznym cinnostem, agresivita k lidem, nesnasenlivost sebe samotnyho, na durhou stranu pak prijde obdobi, kdy je to vsechno presne naopak, mam se rad, mam rad vsechny kolem sebe, nic pro me neni problem a pak prijde zase obdobi, pri kterem mi vadi uplne vse, nemuzu vystat ani delsi zapnuti telefonu, nebo nejakou pisnicku v radiu a jsem schopnej v tu chvili vzit radio a hodit o zem, pak nad sebou zacnu premyslet a mam chut se zabit…nevim co se mnou je a nevim jestli je to pubertou, ale kdyz jsem si precetl tady charakteristiku maniodeprese a schizofrenie, vidim se v nich. Snazil jsem se o tom promluvit s kamaradem, kamaradkou, ale nic podobneho se jim nedeje, bylo mi teprve 16let, nikdy jsem nebral zadne drogy, ani nezkusil marihuanu a bojim se, ze se mnou neco neni v poradku, s rodicema se o tom bavit nechci, tak to nejdriv zkusim tady. Dekuji moc

 
Dr.House
622 příspěvků 24.08.10 09:58

páni…a já v 16 honil plácal holky po zadku…a jiné věci s nimy spojované…

šílená náladovost je většinou spojovaná s pubertou..v tvém případě bych vyhledat přímou pomoc…nebudu ti ´řikat že to co máš je všechno naprosto normální…sám víš že to normální není…takže bych doporučoval najít si psychologa-psychiatra (neber to ve zlým - ale ten ti 100% pomůže)

schizofrenie je krásná vlastnost- tipl bych že jí máš.

na to nejlepší vážně přímo psychiatr, nejde o to že bys bnyl blázen, ale jednou se tak můžeš probudit a neskutečně se vyblbnout na okolí nebo sám na sobě…třeba s nožem v ruce, protože tě štve že tě ráno budí telefon…

a to určitě nechceš vid?

 
Problem
2 příspěvky 24.08.10 11:32

ted nevim jestli mam vas prispevek brat vazne…

 
Dr.House
622 příspěvků 24.08.10 12:53

no, to musíš vědět sám…

já ti špatně neporadil…je na tobě co si vybereš…

 
Dr.House
622 příspěvků 25.08.10 16:50

jestli chceš aby ti někdo pomohl - tak si vyhledej pomoc! tady jí najdeš na serveru - ale jen tu z diskuze. nikdo si s tebou tady nesedne a neprobere tvůj problém. chápej, tady je to jen na podkladu konverzace…možná i to ti pomůže když někomu svěříš problémy a společně najdete postup řešení.

já tě nechci nák páklovat…

tady ti plno lidí pomůže, ale ne tolik , kolik bys potřeboval..to je to o co tu jde… já nejsem psycholog ani psychiatr, náký základy znám. a proto ti můžu jen poradit abys vydržel a našel pomoc přímo od odborníka, který ti 100% pomůže. hlavně s tebou bude komunivat na fázi řeči..tady to nejde.

Tak držim palce. kdyby cokoliv, tak se zeptej, napiš, prostě cokoliv.

 
andy.lodova  14.09.10 22:06
rada (?)

dobrý den, nevím, jak dalece jste vzdělaný v tomhle oboru,nebo jak hluboko se jím zabýváte.. každopádně toto fórum mne z hlediska Vaší upřímnosti zaujalo…

mám také dotaz..

je mi 23 let. v současně době pracuji v kolektivu cca 15 lidí a všechno je v práci v pořádku.. žiju už 2 rokem ve vztahu a společné domácnosti s přítelem. cca rok se u mne projevují příznaky depresí (vyrůstala jsem v neharmonické rodině, mamka je několikrát rozvedená, táta s námi žil od mých 4, v 17 jsem se odstěhovala). táta má problémy s pitím a s tím spojenou agresí (v současné době již ne, ale nevídám ho). takže v těch nejproblematič­tějších létech jsem odešla k příteli, se kterým jsem byla do svých 20-ti a tam to bylo v pořádku.

v poslední době (cca rok) ale ztrácím chuť žít..nevidím už žádnou radost, a vyburcoval mne příběh jednoho chlapce, kterého našli mrtvého, protože se nedokázal vypořádat se svojí maniodepresí..na popud toho jsem se dala do googlení a bohužel našla na sobě spoustu příznaků.. že se mnou není něco v pořádku vím vlastně od té doby, co jsem odešla od našich. nesnesu, když na mne někdo zvýší hlas, nepravidelně mne přepadají záchvaty breku.nemám žádný koníček, jen přijdu z práce domů, uklidím, uvařim a jdu spát..a takhle už rok.nic mne nebaví..občas sedím třeba 3 hodiny v koupelně na zemi a jen tak koukám, nebo brečím..nevím ale, v čem mám hledat příčiny…s přítelem máme až na to, že je velice dominantní a majetnický, celkem normální vztah…

dřív jsem měla problémy se sebepoškozováním, ale díky práci, kde jsem si začala trochu vážit sama sebe, jsem s tím přestala.. tenhle stav je bohužel jen párkrát třeba do čtvrt roku..jsem vztahovačná, když někde něco slyším,hned si myslím, že ty špatné věci se vztahujou na mou osobu apod…

ráda bych zašla k psychologovi, bohužel ale nevím, jak mu svůj stav popsat..mám strach, aby mne neposlal domů s tím, že si vymýšlím, zároveň mám ale strach z léků, které prý city hodně otupují a člověk z nich na tom údajně může být, kvůli své „necitelnosti“ ještě hůř… přijde mi, že jsem na světě úplně zbytečně, nic mne neuspokojuje, nic mě nenaplňuje…

1,5 roku jsem měla vztah, který byl založen na neustálých urážkách, odcizení od rodiny a ponižování. myslela jsem, že už jsem z toho venku..je to cca 3 roky zpět, myslíte, že by to s tím mohlo mít nějakou souvislost??

díky za Váš názor, nebo tip, jak to řešit…

 
andy.lodova
4 příspěvky 14.09.10 22:11
prosba..

a

Příspěvek upraven 08.03.12 v 15:48

 
Z.Pokorná
1 příspěvek 22.09.10 15:03
moje zkušenosti s obdobnými problémy, které máte i Vy.

Rada navštívit psychiatra je velmi moudrá. Sama jsem matka syna, u kterého ve 30. letech propukla shyzofrenie. Kdybych tenkrát věděla, to co mi lékaři vysvětlili při prvním záchvatu, nemusel by se syn trápit s těžkými stavy deprese a nebo opačně mánie před vypuknutím choroby a rozhodně by nedošlo k tomu, že syn málem zabil snachu v autě a při následném záchvatu zabil málem mně i manžela. On byl ale ve stavu, kdy to vůbec nevnímal. Najděte si dobrého psychiatra (mám velmi dobrou zkušenost s léčebnou v Bohnicích.) Důležité je, aby Vám lékař vysvětlil, jak můžete s touto nemocí bojovat a hlavně zjistíte, že nejde v žádném případě o to, že jste blázen. Jsou to prostě chemické pochody v mozku, které mají Vaše problémy na svědomí. Věřte, že dnes již jde hodně upravit správnými léky, ale čím dříve svoje problémy budete řešit vyhnete se velmi nepříjemným problémům, které mohou pro Vás nebo Vaše okolí dopadnou špatně. Rozhodně bych se svěřila rodičům a vyhledala odbornou pomoc. Je pravda, že jsem také o této nemoci nic nevěděla, ale v léčebně v Bohnicích pořádali lékaři akce pro příbuzné nemocných a věřte, že tyto psychické nemoci jsou velmi časté, ale problém je, že se lidé za tyto choroby stydí a nechtějí o tom mluvit. Přitom nikoho nepřekvapí, když má někdo infarkt nebo rakovinu, ale mít psychické problémy je mezi lidmi tabu.Budu Vám držet palce a rozhodně s těmi svými problémy něco dělejte.
Zdraví Zuzana Pokorná

 
InaC  05.10.10 13:50
Káča

Ahoj, maniodepresím :) už nějakej ten rok, jestli ty svý nálady budeš chtít probrat, tak napiš:)

 
andy.lodova
4 příspěvky 05.10.10 19:51

a

Příspěvek upraven 08.03.12 v 15:48

 
andy.lodova
4 příspěvky 05.10.10 19:53

ahoj Kačko. a máš svoje vlastní zkušenosti, anebo nějakého známého? díky za odpověď :-) Andrea

 
InaC  05.10.10 19:58

Ahoj,
jj, polárku mám já. Od cca. patnácti, teď je mi jedenadvacet :-)
Jak u tebe probíhá záchvat?

 
InaC  05.10.10 20:05

Jo a ještě - já jsem pro doporučenku šla (cca. před rokem a půl), k obvoďákovi, ale nejsem si jistá, jestli vysloveně musíš…co můžou udělat, kdyby si tam šla bez ní? Seřvat tě? Maximálně to a pošlou tě zpátky…ale ono vysvětlit obvoďákovi, že chceš doporučenku na tohle je dost…tragikomický, takže musíš bejt připravená. Rozhodně si z těch blbů nic nedělej, některý „doktůrci“ dokážou bejt fakt děsný. Můj je díkybohu strašně fajn.
Ovšem psychiatrička by potřebovala prášeček sama :-D

 
andy.lodova
4 příspěvky 05.10.10 20:14

a

Příspěvek upraven 08.03.12 v 15:49

 
kvočna
1 příspěvek 08.10.10 14:11
bipolárka

Ahoj,
já mám taky bipolárku, prvě jsem měla zhruba od 9 let depresi a ta se mi vloni na podzim přehoupla v bipolárku. Hlavně jsem v depresi, mánii mám zřídka. Když jsem měla mánii, tak se mi chtělo tancovat na střeše, měla jsem spoustu nápadů, dělala jsem hodně věcí naráz, myšlenkový trysk, byla jsem celkově zrychlená, nechtělo se mi spát. Protože jsem v bipolárce nováček, ráda bych věděla, jak to máte vy, jaké třeba máte recepty co dělat, když jste v mánii.
Dík a hezký víkend.

 
InaC  10.10.10 09:54

Recepty? :-) Jo, bodl by nějakej manuál, to naprosto souhlasim :-) Ale ona je polárka ohromně individuální, každej nemá ten samej průběh a už vůbec ne stejný příznaky…někoho něco bolí, někoho bolí něco jinýho, někoho vůbec, někdo má smíšenou fázi (m i d najednou), někdo má hypománii…
Ale co asi můžu říct? Vím, že je to složitý a vím, jak bláhově to zní, ale při mánii se zkus uklidnit a pochopit, co se s tebou děje. Sedni si ( :-) , vím jak to zní, taky jí mívám :-) ) a pozoruj příznaky. Dá se to využít, i když zprvu seš totálně nefunkční… Dá se to ovládat a usměrnit, opravdu. I když každá tvoje myšlenka předbíhá druhou…jde to. Akorát to chce cvik. Já prášky neberu a ještě jsem střechu nad hlavou neprodala na dražbě… :lol:

 
Sorrino  21.10.10 23:20

Ahoj..dneska jsem si cetla tvuj prispevek…no muzu ti ze sve vlastni zkusenosti napsat,ze ja jsem si prochazela v tvem veku uplne tim stejnym..dokonce jsem chodila jako mala k psychologovi a byla jsem hoodne hyperaktivni..to znamena,ze kdyz jsem se nudila,tak jsem v sobe dusila veskerou energii a mela jsem caste zachvaty vzteku a agrese..hodne jsem malovala,tvorila a psala basne a vsechno co jsem citila jsem se snazila vyjadrovat timhle zpusobem,abych to v sobe nedusila,ptz ver mi,ze jen tak nekdo te nepochopi hlavne ne clovek,ktery s tim nema absolutne zadne zkusenosti..a ver mi,ze zadnou schizofrenii nemas..bud v klidu..nejdu­lezitejsi je mit okolo sebe super usmevave lidicky,delat spoustu veci,aby jsi se zabavil a byt v klidu..a jestli nekdy budes mit pocit ze by si nejradsi nekoho uhodil,tak si kup boxovaci pytel a dej to do nej..nicmene,rict to rodicum?..hlavne se nesnaz to v sobe potlacovat,to je to nejhorsi co muzes udelat..pak by se mohlo stat,ze uz by ses z toho nikdy nedostal..ja jsem to v tom veku samo nedokazala pochopit,mela jsem svoji hlavu,ale ted vim,ze nejdulezitejsi je se o tom bavit a pochopit sam sebe..verit si a nebat se…rozhodne se za to nestyd..uvidis,ze to bude dobre,vim to:-)..ale musis chtit..

 
Anonymní  19.12.10 18:53

Ahoj Andrejko,také jsem tím před pár lety prošla a dodnes užívám léky,ale už jen udržovací.Jsou to léky,které nejsou návykové a ani Tě nijak netlumí,V současné době se cítím výborně.Návštěvu u doktora neodkládej,čím dříve,tím lépe.Přeji hodně štěstí

 
Anonymní  23.12.10 00:49

ahojky..ty jo mam problemy,uz docela dlouho…je myí 22,za chwily 23,ale myslenky na smrt uz od detstwi,dawno pred nez jsem zacala neco brat,nepamatuju presne jak dlouho.newim uz co mam delat..jj kourim trawu uz od trinacti,naka ta koule od sestnacti,perwitin od sedmnACTI.ALE JA ty drogy mam rada!huleni moc neresim,ale pernik mi obcas pomaha zapomenout na ty spatnosti..aspon na chwilku..sice potom je to wsechno horsi,ale na chwilku mi to pomuze a za to jsem docela wdecna,protoze…no wlastne mi umrel kamarad a moje uplne nejlepsi kamaradkaa behem roku a kdyz se prekopnu tak to pomuze na chwilku na to prestat proste myslet..a wwubec na wsechno co se mi deje,ale jinak ty negatywa,perwi­tynowy psychozy,para­noju,schyzu a tak podobne si wlastne uwedomuju…myslim ze drogama to neni..urcite tomu nepomahaj(po psychycky strance),ale mela jsem to snad driw nez jsem je zacala brat.obcas nekdy wlastne casto…no jak kdy mam i zachwaty…newim jaky druhy zachwatu tady znate,ale me kdyz to chytne tak wubec newim wlastne poradne co delam..nedokazu to proste popsat,proto se bojim i k psychologo­wi,protoze newim presne jak wyjadrit to co w sobe mam!!i kdyz wy si treba budete myslet ze mi rozumite,tak ja urcite budu wedet ze to tak neni…asi jsem wazne nemocna co??no newim..ted jsem trosicku(wazne trochu)pripita,ji­nak bych sem ani nenapsala..proste dlouho myslim na smrt,na to ze bych byla rada zase s katou,ale neumim se zabit!!!!!tolikrat jsem sezrala tolik leku,ale nic mi to neudelalo…poradite mi??asi ne co…ale diky predem za snahu..

 
sergej  31.03.11 23:19
hmm

to ma zaujalo ze dokazes ovladat maniu bez liekov??? fakt sa to da odpis ak mozes strasne ma to zaujima

 
pa33  23.04.11 19:25

No to by jsis měla zajít co nejdříve k psychyatrovi,ur­čitě ti pomůžou,sama beru antidepresiva na úzkostnou obsedantní poruchu,mám už jí od 17let vždy na jaře a na podzim.Ale od té doby co mám léky jí zvládám.A žiju uplně normálně,nikdo by to na mě nepoznal a necítím se nějak sfetovaně jak jsem si původně myslela.

 
Karlito  26.04.11 19:44
Cau

Cau,hlavne normalne chodte spat, jezte a relaxujte,to je zaklad uspechu:)

 
Anonymní  21.03.12 14:24

Ahoj.Četla jsem si něco o maniodepresivní psychoze.Potře­bovala bych poradit. Mám kamaráda s kterým jsem se ted poslední roky nevídala. Dozvěděla jsem se , že bral přibližně 2 roky piko. A ted trpí tou maniodepresivní psychozou. Přibližně půl roku. Jednou už s tím ležel v léčebně ale bohužel mu to nepomohlo. Ted je v jiný léčebně přibližně měsíc. Občas si napíšeme , píšemi , že na tom není dobře skoro obden. Můžeš mi prosím poradit jak se k němu chovat nebo jak bych mu mohla pomoct? Nechci ho ztratit a chtěla bych mu opravdu pomoct. Nevím s kým bych se o tomhle měla poradit. Předem moc děkuji za odpověd

 
Janina26  26.07.12 09:52

Dobrý den,
některé vaše komentáře mě docela rozhodili…ahoj jsem nově bipolární a chci o tom něco vědět…to je jako kdyby jste si koupili štěně a potřebovali poradit jak se o něj starat. No můj otec má maniodeprese a zkušenosti s ním tady popisovat. Jediné z čeho teď máme strach, že to některá zdědíme po něm a tak mě zaráží, když to někdo takovým způsobem odlehčuje…jsem nováček v bipolárce…
Jinak recept jak se chovat k takovým lidem není, úplně normálně ho berte takový jaký je, i když někdy je to hodně těžké. Důležité je, aby bral léky, tak jak má a nepil na to alkohol…popřípadě, pokud to jde, se vyhýbat větším stresovým situacím…

 
Sofiyka  25.02.13 19:15
informace o této nemoci

Dobrý večer,
mám velkou prosbu o nějaké informace k této nemoci..moje kamarádka touto nemocí trpí a já jako blízkej člověk vůbec netuším jak jí pomoci.Ona sama se léčit nechce..když se o tom jeden z nás (její manžel) zmíníme, pošle nás víte kam. Já osobně o té nemoci nic nevím. Prosím Vás tedy o nějakou radu co si máme počít..díky moc zdravím a přeji hezký večer..Sofiyka

 
kikipet  27.09.13 14:04
maniodeprese

Maniodeprese je dědičná, vaše příspěvky mi přijdu, že úbec nevíte, o čem mluvíte, kdybyste byly maniodepresiv­ní…prožívaly byste toteda sakra jinak, ale dneska je to móda..diagnos­tikovat si nějakou nemoc a potom se tím hrozně bavit…jenomže to k záběvě má sakra daleko, já narozdíl do vás vím..o čem mluvím…a bez antidepresiv, psychoterapie a usměrnovacích léků to zvládnout nejde..je to na doživotí…

 
johanka123  22.04.14 15:41
...

Mam takové nálady..nejdřív jsem uplně v pohodě štastna a vysmáta a najednou z vteriny na vterinu jak kdyby mi ruplo v hlave jsem uplne nastvana na celej svet a chci se zabit a mam deprese…je mi sice teprve 14 ale mam pocit ze to neni uplne normální..muze to být maniodepresivní psychóza?

 
danka01  10.07.14 02:15
johanka123

Ahoj, když jsem se byla ptát u obvodní doktorky, říkala, že až do 25 let jsou změny nálad způsobeny hormonama. Mě je 25 let a když sem jí řekla, co všechno trápí mě tak mě řekla, že by to nechala ještě tak 2 roky být, aby se hormony uklidnily. Mě to nedalo, navštívila jsem psychiatričku a ta mi diagnostikovala maniodepresivní psychozu a beru antidepresiva. Takže si myslím, že ve tvým věku by s tím asi stejně nikdo nic nedělal..

 
Bzcenej zivot  28.09.14 00:12
mam taky psychozu

Dobry den nevim jestli tady mohu napsat ale chtel bych poradit sice to poradne nevim ale asi take trpim maniodepresivni psychozu a mam to od detstvi
A ted jak ta nemoc zesilila tak jsem debil chovam se divne porad mi neco povida do ucha picoviny a stadia se stridaji tak divne ze nejalej den jsem psychicky dobre a nekdy jak debil. Nevim jestli ji mam a pomaha mi ty nemoci jak si ze me delaji srandu a psychicky mi to zhorsuje
A stavy se mi po skole zhorsuji nevim jestli to mam lecizlt nebo ne ale kdyz se snazim zit normalne tak to proste nejde nekdy mam stav ze uz jsem opravdu bezmocny a k hovnu. Omlouvam se za muj slovnik a aai to nema hlavu ani patu ale chci se toho zbavit ale divny je ze me zkoušela psycholozka ale rekla ze je tou pubertou ale blizi se mi18 let a mam ty stavy horsi a horsi. Misto aby jsem se vyvijel abych byl chytrejsi tak hloupnuu a tezko chapu lehkou latku ve skole a nevim jak dal omlouvam ze toho piau moc alw opakuju ze nevim jestli to ma hlavu nebo patu a jestli kste to nepochopili tak nic to je uz tou nemoci
Proste me nikdo nechape ale vsichni me chapou jak debila
A já chci zit normalne kdyz tak prosim poradte omlouvam jestli pisu od tematu ale opravdu si nemohu pomoct citim se tak bezmocny
:,(

 
Bzcenej zivot  28.09.14 00:15

Omlouvam se ale ksou tam preklepy pisu z telefonu a teke jsou ty vety spojene proste mam na hovno mobil

 
Ester 123  23.10.14 20:28
"Psychoza"

Reaguji na příspěvek „bezcenej život“. Určitě vyhledej odbornou pomoc, nejlépe nějakého dobrého psychiatra. Neodkládej to, protože bez léčby se to může ještě zhoršit. V dnešní době už jsou léky na opravdu vysoké úrovni a po správně stanovené diagnóze a následné léčbě může být tvůj život kvalitní. A ještě jsem ti chtěla vzkázat, že tvůj život v žádném případě není „bezcenej“- naopak, máš život před sebou a věřím, že pokud vyhledáš odbornou pomoc, tak můžeš zažít mnoho krásných věcí. Přeji hodně štěstí a Božího požehnání. :)

 Váš příspěvek